10 A 101/2012
č. j. 10 A 101/2012-35
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu proti rozhodnutí o povolení změny užívání stavby z kladové haly na zámečnickou dílnu. Soud uznal, že stavba má přístup k silniční síti prostřednictvím veřejné účelové komunikace, což bylo potvrzeno vyjádřením silničního správního úřadu a původní vlastníkem pozemku. Změna užívání byla považována za způsobilou, protože podmínky rozhodnutí zaručují ochranu veřejných zájmů, včetně zakázání povrchových úprav výrobků. Žalobní body týkající se hromosvodní ochrany, výměny krytiny a stavebních úprav nebyly předmětem řízení a nemohly být v něm zohledněny.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) Ing. J. E., b) J. E., oba zast. Mgr. Martinem Smetanou, advokátem v Praze 2, Římská 104/14, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 21.8.2012 č.j. OREG 21322/2012/luka, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 16.10.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21.8.2012 č.j. OREG 21322/2012/luka, jímž byla zamítnuta odvolání žalobců proti rozhodnutí Stavebního úřadu v Sezimově Ústí o povolení změny v užívání stavby a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobci vyjadřují nesouhlas s tím, že parcely č. 125/1 a 145/6 lze užívat jako účelovou komunikaci. Změny staveb nelze provádět, jestliže nemají vyřešeno dopravní spojení. Takové dopravní napojení staveb dáno není. Úřady se nezabývaly tím, že pozemky jako účelovou komunikaci užívat nelze a užíváním stavby dojde ke zvýšení dopravní zátěže přístupové komunikace ke stavbě. Žalovaný se nedostatečně vypořádal s tvrzením žalobců, že stavebníkům by mělo být zakázáno upravovat hotové výrobky v předmětné stavbě a na okolních pozemcích. Napadenému rozhodnutí je dále vytýkáno, že hromosvodní ochrana objektu není provedena v souladu s právními předpisy. Podle technické zprávy krytina měla být vyměněna v roce 2006, protože však obsahuje azbest, vyžadovaly takové práce stavební povolení, které do dnešního dne nebylo vydáno. V žalobě se dále poukazuje na probíhající stavební úpravy, k nimž nebyl dán souhlas, nemohly být povoleny na základě ohlášení drobné stavby, sdělení bylo vydáno až po provedení stavebních úprav. Stavba obvodových zdí dále probíhá a jedná se o stavbu vyžadující stavební povolení. Dovozuje se, že stavbu nelze užívat. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že předmětem řízení byla změna v užívání stavby skladu nevyžadující stavební úpravy, z podkladů bylo zřejmé, že stavba je napojena na silniční síť účelovou komunikací, přístup k ní je zajištěn z titulu obecného užívání pozemní komunikace. Při posuzování námitky o nevyřešeném dopravním napojení bylo vycházeno z vyjádření příslušného silničního správního úřadu a ze sdělení původního vlastníka pozemku č. 125/1. O tom, že stavba je připojena na silniční síť, učinil zjištění Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 12.1.2012 č.j. 10A 69/2011-45. Odkaz žalobců na rozsudek ze dne 14.12.2011 č.j. 10A 68/2011-40 je hodnocen jako nepřípadný, protože v této věci se jednalo o účastenství v řízení. Ze spisu a z projektové dokumentace plyne, že stavba nebude užívána k úpravě výrobků zhotovených v zámečnické dílně a takto byla projednána s orgány, které chrání veřejný zájem podle zvláštních předpisů. Takové omezení bylo vyjádřeno v podmínkách pro nový účel užívání stavby. Postih stavebníků pro případ užívání stavby v rozporu s povoleným účelem není předmětem řízení. K dalším námitkám se poukazuje na to, že v odvolacím řízení se lze zabývat výlučně tím, co bylo předmětem prvoinstančního řízení a rozhodnutí. Tím nebylo povolení změn stavby, ale byla projednávána změna v užívání stavby skladové haly nevyžadující stavební úpravy. Proto bylo zkoumáno, zda stavba, tak jak byla provedena, vyhovuje novému účelu užívání, než pro který byla zkolaudována. Námitky žalobců vznesené v závěrečné části žaloby s vymezeným předmětem řízení nesouvisejí a odvolacímu orgánu proto nepříslušelo se jimi zabývat. V replice k vyjádření žalovaného žalobci poukázali na konkrétní rozsudek Nejvyššího soudu v záležitosti zajištění komunikačního spojení nemovitostí, kdy přístup k pozemku stavebníků lze realizovat jinými pozemkovými parcelami ve vlastnictví obce, kdy není zapotřebí užívat pozemky žalobce. Povolením změny v užívání stavby se krajský soud zabýval v řízení vedeném pod sp.zn. 10A 69/2011, kdy rozsudkem ze dne 12.1.2012 soud shledal žalobní výhradu týkající se přístupu k dané stavbě neopodstatněnou. Bylo poukázáno na to, že předmětem rozhodování byla změna v užívání stavby, která nevyžadovala žádné stavební úpravy. Tato stavba byla dosud právně využívána jako sklad, má přístup umožňující její napojení na silnici III. třídy procházející obcí. Silniční správní úřad vydal stanovisko o způsobu takového připojení stavby na silniční síť. Napojení je uskutečněno účelovou komunikací, která slouží nejen pro připojení dané stavby na silniční síť, ale též jako přístupová komunikace pro vlastníky polí a lesů v dané lokalitě, přičemž jedná se o komunikaci veřejnou. Dále soud odkázal na písemné vyjádření PhDr. J. Č., právní předchůdkyně současného vlastníka par.č. 125/1, která uvedla, že pozemek získala v restituci v roce 1996, již tehdy pozemkem procházela účelová komunikace s asfaltovým povrchem, komunikace byla užívána jako veřejná a předchozí vlastnice pozemku komunikaci jako veřejně přístupnou ponechala až do doby prodeje pozemku a nepředpokládala, že nový vlastník bude bránit využití této komunikace. Na základě těchto podkladů soud uzavřel, že daná stavba má přístup zajišťující její spojení se silniční sítí. Soud žalobcům přisvědčil, že danou stavbu nelze užívat k úpravě výrobků zhotovovaných v zámečnické dílně, přičemž rozhodnutí správních orgánů obou instancí byla shledána jako vadná a právě toto pochybení bylo důvodem zrušení rozhodnutí vydaných v obou stupních a věc vrácena k dalšímu řízení. Soud dále zdůraznil, že předmětem rozhodování byla změna v užívání dokončené stavby, nebylo ničím doloženo, že jedná se o stavbu nedokončenou, tvrzení žalobce o tom, že stavba je bez řádné hromosvodní ochrany byla vyvrácena vyjádřením hasičského záchranného sboru jako dotčeného orgánu státní správy a revizní zprávou hromosvodů. Ze spisů správních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti: Rozhodnutím Krajského úřadu – Jihočeského kraje v Českých Budějovicích, ze dne 25.6.2009 bylo zrušeno původní rozhodnutí stavebního úřadu v Sezimově Ústí o povolení změny užívání stavby skladové dílny na zámečnickou dílnu a řízení bylo zastaveno. Bylo tak učiněno především se zřetelem k tomu, že nebylo možno postupovat podle § 127 stavebního zákona a projednat oznámení stavebníka, protože změna stavby se dotýká práv třetích osob. Podmínky pro zahájení řízení nebyly dodrženy. Stavební úřad v Sezimově Ústí dne 15.7.2009 vyzval účastníky, aby pro účely řízení o změně v užívání stavby doložili vyjádření orgánů ochrany vod, ovzduší, hájících zájmy podle zákona o odpadech, vyjádření silničního správního úřadu, orgánu veřejného zdraví z hlediska účinku vibrací, projektovou dokumentaci doplnit o údaj, zda provozem zařízení zámečnické dílny vzniknou otřesy nebo vibrace a zda zhotovené výrobky budou povrchově upravovány a pokud tomu tak bude, je zapotřebí takový záměr projednat s dotčenými orgány, ve zprávě popsat způsob dopravy materiálu, případně skladování a další činnosti. Dne 29.4.2010 je datováno oznámení změny v užívání stavby, ke kterému byly připojeny následující písemnosti. Krajská hygienická stanice vydala dne 28.1.2008 závazné stanovisko, ve kterém souhlas s předloženou projektovou dokumentací pro změnu v užívání skladové haly na zámečnickou dílnu vyjádřila souhlas a požadovala před uvedením stavby do provozu proměřit pracovní prostředí z hlediska hlučnosti a prašnosti akreditovanou laboratoří. Měření hluku v pracovním prostředí provedl zdravotní ústav České Budějovice, který podle konkrétní měřené situace vyjádřil přípustný expoziční limit. Stejný ústav provedl měření prachu a uzavřel, že koncentrace prachu v pracovním prostředí na pracovišti svářeč a zámečník přípustný expoziční limit nepřekračují. Tyto podklady posuzovala Krajská hygienická stanice při vydávání závazného stanoviska z 26.4.2010 a se změnou užívání stavby na zámečnickou dílnu vydala souhlas. Nakládání s odpady bylo předmětem smlouvy mezi provozovateli zámečnické dílny a obcí Ústrašice z 1.8.2009. Stavebník dále uzavřel smlouvu o převzetí, využití a odstranění odpadu se společností Rumpold Praha. Souhlas s nakládáním konkrétně vyjmenovanými druhy nebezpečných odpadů vyjádřil odbor životního prostředí Městského úřadu v Táboře ve svém rozhodnutí z 7.10.2009. Souhlasné stanovisko s navrženou změnou účelu užívání stavby vyjádřil tentýž orgán dne 14.9.2009, jedná-li se o nakládání s odpady, ochranu ovzduší a vod. Závazné stanovisko Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje bylo vydáno 23.1.2009, kdy podkladem jejího vydání byla zpráva o revizi hromosvodů revizního technika. V této zprávě se uvádí, že revidované zařízení je schopno bezpečného provozu. Stavebník dále předložil dodatek k průvodní technické zprávě, ve které se uvádí, že jedná se o zámečnickou dílnu, hotové zámečnické výrobky nebudou v provozovně nijak povrchově upravovány, dodatek ke zprávě obsahuje seznam strojů v zámečnické dílně. Spis obsahuje projektovou dokumentaci na změnu skladové haly na zámečnickou dílnu vyhotovenou autorizovaným technikem pro pozemní stavby. PhDr. J. Č. Obecnímu úřadu Ústrašice k dotazu ohledně účelové komunikace na pozemku č. 125/1 uvedla, že tento pozemek získala v restituci v roce 1996. Po části pozemku desítky let vedla účelová komunikace s asfaltovým povrchem, která umožňovala spojení mezi silnicí III. třídy procházející obcí a dalšími objekty v areálu bývalého plemenářského podniku a lesy ve vlastnictví podatelky. Účelovou komunikaci na tomto pozemku jako veřejně přístupnou ponechala a v tomto stavu pozemek v roce 2005 prodala. Smlouva obsahovala ustanovení o tom, že prodávající nemovitost prodává se všemi součástmi a příslušenstvím a právy s touto nemovitostí spojenými. Při prodeji nepředpokládala, že by pozemek byl využit jinak než jako účelová komunikace. Pokud by tušila, že nový vlastník bude bránit přístupu po této komunikaci jiným osobám, nikdy by pozemek neprodala. Obec Ústrašice podala dne 8.12.2010 vyjádření v záležitosti zajištění přístupu k pozemku st.p. č. 92/1. Obec Ústrašice uvádí, že je příslušným silničním úřadem, daná účelová komunikace nepochybně existuje desítky let, je jasně vyznačena v terénu, od 60. let má asfaltový povrch, slouží pro potřeby vlastníků nemovitostí v sousedství komunikace a umožňuje spojení těchto nemovitostí se silnicí III. třídy probíhající obcí. Samozřejmě slouží k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. O existenci veřejně přístupné účelové komunikaci umožňující přístup k pozemku č. 92/1 není pochyb. Krajský úřad oznámení stavebníka z 29.4.2009 zhodnotil jako předložení dokladů v reakci na opatření stavebního úřadu z 15.7.2009 a dne 24.1.2011 vydal příkaz nečinnému stavebnímu úřadu, kterému přikázal rozhodnout nejpozději do 60ti dnů od obdržení tohoto příkazu. Stavební úřad zahájil dne 1.3.2011 řízení o změně v užívání stavby skladové haly na zámečnickou dílnu, na 17.3.2011 nařídil ústní jednání, stanovil okruh účastníků, kterým udělil poučení. Žalobce podal své námitky proti změně v užívání stavby písemně, týkaly se neúplnosti předložené dokumentace, především z hlediska zajištění přístupu, posouzení účinku vibrací, způsobu dopravy a skladování materiálu, žádal definici projektové dokumentace pro daný účel a vyjádření dotčených orgánů státní správy. Poukázal na svá tvrzení a skutečnost o povrchových úpravách zhotovovaných výrobků, hromosvodní ochranu hodnotil jako rozpornou s právními předpisy. Dovolával se stavu komínů a okolnosti, že stavebníci bez stavebního povolení nebo ohlášení provedli změny předmětné stavby, které jsou v uplatněných námitkách vyjmenovány. Obec Ústrašice vydala dne 23.4.2010 potvrzení o tom, že přístup k pozemku č. 92/1 ze silnice III. třídy je zajištěn veřejně přístupnou účelovou komunikací po specifikovaných pozemcích. Poté, co původní rozhodnutí o povolení změny užívání stavby skladové haly na zámečnickou dílnu bylo zrušeno, vydal Stavební úřad v Sezimově Ústí dne 16.5.2012 rozhodnutí o změně v užívání stavby, jímž bylo povoleno užívání skladové haly na pozemku st.p.č. 92/1 v k.ú. Ústrašice na zámečnickou dílnu. V podmínkách rozhodnutí se uvádí, že stavba bude užívána k účelu povolenému tímto rozhodnutím, nelze v ní provádět povrchovou úpravu zhotovených výrobků a budou pravidelně provázeny revize instalací. Stavební úřad se vypořádal s námitkami žalobců, kdy poukázal na to, že stavba je připojena k silniční síti účelovou komunikací, což opřel o stanovisko silničního správního úřadu a předchozího vlastníka dané pozemkové parcely. V provozovně nebudou prováděny povrchové úpravy výrobků, což vyplývá z technické zprávy a jejího dodatku. Hromosvodní ochrana objektu není předmětem řízení, ta byla řešena při ohlášení stavebních úprav v roce 2008 a vydáním souhlasu s užíváním z roku 2009, kde podmínkou byl souhlas hasičského záchranného sboru a revizní zpráva hromosvodů. Předmětem revize bylo provedení napojení komínových těles na hromosvodní soustavu na budově zámečnictví. Výměna krytiny nebyla předmětem řízení, podle technické zprávy byla provedena v roce 2006, přičemž jedná se o krytinu z trapézových plechů. O stavebních úpravách skladové haly se uvádí, že nesouvisejí se změnou v užívání stavby a byly řešeny samostatně v jiných řízeních. Změna v účelu užívání nebyla podmíněna změnou stavby. Žalobci proti rozhodnutí stavebního úřadu podali odvolání, v němž namítali, že není zajištěn přístup ke stavbě, výhrady uplatnili k provozu zámečnické dílny s povrchovou úpravou výrobků, sdíleli názor, že hala není zabezpečena hromosvody, ve vyměňované krytině je azbest, stavební úpravy nemohly být povoleny ohlášením drobné stavby, jestliže bylo zapotřebí stavebního povolení. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že odvolací námitka o tom, že parcely č. 125/1 a 145/6 jako účelové komunikace nelze užívat, nemá opodstatnění, protože stavební úřad rozhodoval na základě stanoviska silničního správního úřadu a sdělení původního vlastníka, na základě těchto podkladů posuzoval napojení stavby na silniční síť. Skutečnost, že stavbu nelze využívat k povrchové úpravě zámečnických výrobků, je vyjádřena v podmínkách rozhodnutí. Při porušení této podmínky lze stavebníka sankcionovat, jestliže by stavbu užíval v rozporu s povoleným účelem. Provádění povrchové úpravy výrobků mimo stavbu nepatří do pravomoci stavebních orgánů. O dalších odvolacích námitkách se uvádí, že nesouvisejí s předmětem prvoinstančního řízení, a proto se jimi v odvolacím řízení nelze zabývat. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobní bod o tom, že daná stavba, o jejíž změně v užívání bylo rozhodováno, nemá žádné dopravní napojení na silniční síť, není opodstatněná. Stavební úřad i žalovaný vycházeli ze sdělení silničního správního orgánu o tom, že daná stavba je na silnici III. třídy procházející obcí Ústrašice napojena veřejnou účelovou komunikací s asfaltovým povrchem. Silniční stavební úřad současně sdělil, že tato účelová komunikace není užívána pouze vlastníkem stavby, ale slouží jako přístupová komunikace k polím a lesům v dané lokalitě. Vedle tohoto důkazu bylo k dispozici též písemné stanovisko původní vlastnice pozemku č. 125/1 PhDr. J. Č., která daný pozemek vlastnila v době od roku 1996 do roku 2005. Potvrdila, že již v této době byl pozemek dotčen veřejnou účelovou komunikací s asfaltovým povrchem a touto komunikací bylo umožněno spojení objektů v areálu bývalého plemenářského podniku v této lokalitě se silnicí III. třídy. Tento stav byl PhDr. J. Č. zachován po celou dobu, kdy pozemek měla ve svém vlastnictví. Podotkla, že nepředpokládala, že při prodeji pozemku bude následující vlastník bránit využití této komunikace. Z těchto podkladů vyplývá, že účelová komunikace vede nejen parcelou č. 125/1, ale též parcelou č. 145/6, přičemž veřejná účelová komunikace oběma těmito pozemky prochází po dobu desítek let. Těmito písemnostmi je jednoznačně doloženo, že stavba, ve které se nacházejí rekolaudované prostory, má přístup zajišťující její spojení se silniční sítí. Stavební úřad je odborným orgánem pro výstavbu. Tím je dán rozsah jeho kompetence. Do té nenáleží rozhodovat o povaze komunikací. Proto při posuzování otázky, je-li daná stavba připojena k silniční síti, vychází z vyjádření odborného orgánu státní správy pro danou oblast, jímž je silniční správní orgán. Silniční správní orgán vydal zcela jednoznačné stanovisko o připojení rekolaudované stavby k silniční síti, které je navíc podpořeno vyjádřením předchozího vlastníka pozemku o tom, že pozemkem probíhá desítky let veřejná účelová komunikace. Dopravní připojení tudíž stavební úřad i žalovaný hodnotili na základě řádně zjištěného skutkového stavu a úsudek o tom, že stavba je na silniční síť účelovou komunikací připojena, má oporu ve spise. Pro zjištění o připojení stavby na silniční síť svědčí dále skutečnost, že daná stavba je stavbou skladu bývalého Plemenářského podniku v Ústrašicích. Takovým způsobem byla stavba provozována označeným podnikem a jeho právním nástupcem a komunikační připojení se dělo právě pozemky označenými v žalobě. Existence této komunikace je dobře patrná z průmětu digitální katastrální mapy do ortofotomapy z let 2004 a 2008 založeného ve spise žalovaného. Touto komunikací je připojena nejen projednávaná stavba, ale další stavby a pozemky v této části obce Ústrašice. Vlastnictví pozemku, jímž prochází veřejná komunikace, fyzickou osobou, ještě samo o sobě neznamená, že se o veřejnou účelovou komunikaci nejedná. Pro úplnost soud poukazuje na to, že právní režim pozemních komunikací je upraven zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v novelizovaném znění. Co je veřejně přístupnou účelovou komunikací plyne z § 7 odst. 1 věta první tohoto zákona. Samo rozhodování ve věcech komunikací však nenáleží stavebnímu úřadu, ale silničnímu správnímu orgánu. Již z toho důvodu není přiléhavá argumentace žalobců rozsudkem Nejvyššího soudu označeném v replice, protože tu nejde o posouzení vhodnosti komunikačního spojení mezi několika variantami, ale o zhodnocení existence přístupu k rekolaudované stavbě ze silniční sítě. Se zřetelem k vyjádření předchozího vlastníka pozemku poukazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.2.2006 č.j. 22 Cdo 1173/2005, podle kterého souhlas předchozího vlastníka pozemku se zřízením účelové komunikace v zásadě přechází na vlastníka pozdějšího. Ve světle tohoto rozhodnutí pak souhlas PhDr. J. Č. s užíváním části pozemku jako veřejné účelové komunikace zavazuje jeho právního nástupce, jímž je jeden ze žalobců. K takovému názoru se přiklonil též Ústavní soud (srov. nález č. 2/2008 Sbírky Ústavního soudu) a shodný právní názor je zastáván judikaturní praxí Nejvyššího správního soudu např. v rozsudku ze dne 16.5.2011 č.j. 2 As 44/2011-99. Pro souzenou věc má význam právní názor krajského soudu o přístupu dané stavby z veřejné komunikace vyjádřený v rozsudku ze dne 12.1.2012 č.j. 10 A 69/2011-44. V této věci soud vyjádřil názor, že podklady ve spise je doloženo, že daná stavba je napojena na silniční síť účelovou komunikací. Tímto právním názorem byl žalovaný v dalším řízení podle příkazu plynoucího z § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán. Je zcela jednoznačně seznatelné, že správní orgány obou instancí soudem vyjádřený právní názor respektovaly. Odkaz na rozsudek 10 A 68/2011-40 ze dne 14.12.2011 není přiléhavý, protože v této věci bylo posuzováno účastenství jednoho ze žalobců v řízení. Při posuzování účastenství Ing. J. E. v řízení bylo zapotřebí zjišťovat, jsou-li žalobcovy pozemky dotčeny komunikací, protože právě taková skutečnost účastenství tohoto žalobce v daném řízení zakládá. Právě na základě tohoto rozsudku pak vydal stavební úřad dne 8.3.2012 usnesení, jímž žalobce Ing. J. E. uznal za účastníka řízení ve věci povolení změny v užívání skladové haly na zámečnickou dílnu na st.p.č. 92/1 v k.ú. Ústrašice. Uvedený rozsudek ve věci 10 A 68/2011 byl tudíž stavebním úřadem respektován a žalobci Ing. J. E. bylo přiznáno účastenství v řízení. Jiná otázka než účastenství řešena nebyla a ani řešena být nemohla. Námitka žalobců o tom, že dané parcely nelze jako účelovou komunikaci užívat, byla žalovaným posouzena, přičemž stalo se tak zcela přezkoumatelným způsobem, jestliže se v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, jaké podklady k posouzení této námitky byly opatřeny, byly zhodnoceny jako postačující a odkazuje se též na závazný právní názor krajského soudu ohledně dopravního napojení. Podklady rozhodnutí jsou tudíž v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjmenovány a zjištění o dopravním napojení je dostatečně odůvodněno. Další žalobní bod se v podstatě vztahuje k rozsahu zámečnické činnosti v dané stavbě. V souzené záležitosti není sporu o tom, že podle vyjádření k tomu příslušných orgánů státní správy se nesmí v zámečnické dílně provádět povrchová úprava výrobků. To se projevilo v rozhodnutí stavebního úřadu v podmínkách pro nový účel užívání stavby. Podle bodu 2 podmínek nelze v zámečnické dílně povrchovou úpravu zhotovených výrobků provádět. Rozhodnutí stavebního úřadu proto odpovídá požadavkům § 14 odst. 2 vyhl.č. 526/2006 Sb., přičemž označená podmínka nového účelu užívání stavby je vymezena tak, že zajišťuje ochranu veřejných zájmů a práv a oprávněných zájmů účastníků řízení. Jinými slovy řečeno, stavební úřad shledal, že daná stavba je způsobilá k užívání jako zámečnická dílna, a tudíž lze provádět veškeré zámečnické práce kromě povrchových úprav výrobků. Podmínkami danými rozhodnutím stavebního úřadu je tudíž vyloučena jedna z činností, ostatní zámečnická výroba vyloučena není, což ostatně odpovídá vyjádření dotčených orgánů státní správy založených ve spise. Na odvolací námitku o tom, že stavebníci zámečnickou dílnu fakticky užívají a provádějí tam povrchové úpravy bez nichž zámečnickou dílnu využívat nelze, je reagováno v odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 4, kde se uvádí, že právě z důvodu, aby zámečnická dílna byla využívána v souladu s rozhodnutím o změně v užívání stavby byla v rozhodnutí stavena podmínka o tom, že v dílně nesmí se provádět povrchové úpravy výrobků. Současně bylo reagováno na možnost porušení takové podmínky stavebníky, že lze je sankcionovat. V daném řízení se žalovaný a stavební úřad zabývali změnou v užívání stavby a o jiném předmětu řízení rozhodovat nemohli. Na zákonnost napadeného rozhodnutí proto nemůže mít žádný vliv, měl-li stavební úřad oznámit jinému orgánu, že stavebníci porušují právní předpisy v oboru jejich působnosti, ani tak učinit nemohli, jestliže o tom neučinili žádná zjištění. V řízení bylo posuzováno, lze-li z hledisek daných stavebními předpisy povolit změnu v užívání stavby ze skladu na zámečnickou dílnu. Pro ten účel tu je projektová dokumentace a stanoviska dotčených orgánů státní správy. Z rozhodnutí je pak zřejmé, že právě možností provozovat zámečnickou dílnu se žalovaný zabýval a nelze tudíž dovodit, že se nevypořádal s tím, lze-li daným způsobem stavbu užívat. Konečně ani výhrada obsažená v třetím bodu žaloby proti odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 5 nemá opodstatnění. Žalovaný tam uvedl, což ostatně učinil již na straně 4 ve čtvrtém odstavci odůvodnění rozhodnutí, že je na něm přezkoumat prvostupňové rozhodnutí, kdy předmětem řízení byla změna v užívání stávající stavby bez stavebních úprav. Hromosvodní ochrana, výměna střešní krytiny ani stavební úpravy objektu předmětem tohoto řízení nebyly. Proto se jimi nezabýval stavební úřad v rozhodnutí o povolení změny v užívání stavby a nemohl se těmito záležitostmi zabývat ani žalovaný při projednání odvolání. Zjednodušeně řečeno o těchto věcech nebylo v řízení ukončeném vydáním napadeného rozhodnutí rozhodováno, a proto výhrady tohoto druhu do řízení o povolení změny v užívání stavby nepatří. Jestliže se jimi žalovaný nezabýval, pak právě přezkoumávaným rozhodnutím do práv žalobců nikterak nezasáhl. Ze spisu je patrné, že stavební úpravy stavby, ve které se zámečnická dílna nachází, byly předmětem ohlášení z roku 2008, přičemž v roce 2009 byl vydán souhlas s užíváním této stavby. Výhrady k hromosvodní ochraně objektu proto patřily do tohoto řízení. Nicméně ve spise je založen souhlas hasičského záchranného sboru se stavebními úpravami a revizní zpráva o stavu hromosvodů, ve které se uzavírá, že jsou bez závad. Jestliže k tomu povolané orgány shledaly, že tu nejsou vady v hromosvodní ochraně objektu, nelze přisvědčit danému žalobnímu bodu vztahujícímu se k účinnosti hromosvodů. Soud opakuje, že posouzení hromosvodů nebylo a nemohlo být předmětem řízení a soud při vypořádání žaloby vychází z listin založených ve spise. Požárně bezpečnostním řešením stavby se zabýval k tomu povolaný hasičský záchranný sbor, který žádné závady z hlediska jím chráněných zájmů v daném řízení neshledal. Souhlas s užíváním stavby je výsledkem zcela jiného řízení než v jakém bylo vydáno napadené rozhodnutí. Toto řízení je uzavřeno a jeho průběh ani výsledek nelze na základě uplatněné žaloby projednávat. Jedná se o zcela jiná správní řízení, kdy možnost uplatňovat námitky a další oprávnění se vztahují vždy k té konkrétní věci, která je předmětem řízení. Nespokojenost s rozhodnutím či souhlasem vydaném v létech 2008 či 2009 nelze uplatňovat ve zcela jiném řízení se zcela jiným předmětem. Poznamenává se, že žalobní tvrzení o nedostatečném hromosvodním zajištění stavby a jejím požárně bezpečnostním řešením je vyvráceno revizní zprávou a stanoviskem hasičského záchranného sboru. Rovněž výměna krytiny, ke které mělo dojít v roce 2006 není předmětem rozhodování, proto nebyl důvod, aby se takovou výměnou správní orgány zabývaly a nemůže tak činit ani soud v přezkumném řízení. Ani stavební úpravy obvodových zdí nebyly předmětem rozhodování, tím byla změna v užívání stavby a proto nebyl důvod se žalobci tvrzenými úpravami zabývat. Pro věc je rozhodné, že bylo zjištěno, že danou stavbu lze bez stavebních úprav užívat namísto skladu jako zámečnickou dílnu. Ze spisu pak není patrno, že žalobci tvrzené stavební úpravy se děly či dějí bez přivolení stavebního úřadu, přičemž z projednávání jiné věci týchž účastníků je soudu známo, že tomu tak není, že souhlas s provedením stavby byl vydán a následně byl vydán též souhlas s jejím užíváním. Právě do těchto řízení patří výhrady související se stavebníky prováděnými stavebními úpravami, v řízení o povolení změny v užívání stavby, které nevyžaduje žádné stavební úpravy, nelze výhrady tohoto druhu uplatňovat. Soud proto uzavřel, že žalobci nebyli vydáním napadeného rozhodnutí zkráceni na svých právech, nebylo do jejich vlastnického práva vydáním povolení změny v užívání stavby zasaženo, rozhodnutí má oporu ve spise, je přezkoumatelné a rozhodnutí obou stupňů jsou odůvodněna v souladu s požadavky § 68 odst. 3 správního řádu, námitky žalobců byly vypořádány. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není stiženo vadami tvrzenými v žalobě. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 24. ledna 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.