10 A 105/2014
č. j. 10 A 105/2014-36
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 105/2014-36
- NSS 7 As 21/2015-69
Citované zákony (5)
Rubrum
10A 105/2014 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J.Z., bytem X, zast. JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem Rakovník, Vysoká ul. č. 92, proti žalovanému Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj České Budějovice, Lidická 124/11, o žalobě proti nezákonnému zásahu správního orgánu, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
: Žalobou podanou dne 11. 9. 2013, doplněnou na výzvu soudu dne 21. 10. 2014, se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by soud určil, že „zásah Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrálního pracoviště Prachatice, spočívající v zápisu zástavního práva na LV č. 131 pro nemovitost - budova čp. 37 na parcele a s parcelou č. 46/1 pro obec k. ú. Horní Vltavice byl nezákonný“ a dále, aby „soud zakázal žalovanému pokračovat v zásahu spočívajícím v evidování /zápisu/ zástavního práva zapsaného na LV č. 131 k tíži zde zapsaných nemovitostí – budovy čp. 37 na parcele a s parcelou č. 46/1 pro obec a k. ú. Horní Vltavice, kterým bylo porušeno právo žalobce“ a dále „přikázal Katastrálnímu úřadu pro Pokračování - 2 - 10A 105/2014 Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Prachatice, aby obnovil stav na listu vlastnictví č. 131, kdy zápis předmětného zástavního práva bude vymazán“. Žalobce se domáhá výmazu zástavního práva dosud zapsaného v katastru nemovitostí, neboť má za to, že zaniklo. V žalobě popisuje soudní řízení, která byla již ve věci vedena, jakož i úkony učiněné vůči katastrálnímu úřadu a jeho postup. V daném případě žalobce opakovaně požadoval výmaz zástavního práva z údajů katastru nemovitostí v důsledku toho, že došlo k zániku pohledávky, tedy záznamem podle § 7 tehdy platného zákona č. 265/1992 Sb. Žalobce však nepředložil listiny, které by dostatečně jím tvrzenou skutečnost osvědčovaly, proto nebyl výmaz proveden. Dle žalobce by měl být vymazán z údajů katastru nemovitostí zápis zástavního práva, neboť zanikla pohledávka, k jejímu zajištění bylo předmětné zástavní právo zřízeno. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb. ve spojení s ustanovením § 40 odst. 2 a odst. 4 katastrální vyhlášky. V daném případě byl, jako listina osvědčující právní skutečnost (zánik pohledávky), předkládán rozsudek ve věci zamítnutí žaloby o zaplacení a usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem předmětné zástavy, popřípadě usnesení soudu ve věci zastavení exekuce proti žalobci. Ze strany žalobce však nebyla předložena listina předpokládaná dle ustanovení § 39 odst. 3, ani § 40 odst. 2 katastrální vyhlášky, která by dostatečně osvědčovala, že předmětná pohledávka zanikla, proto správně nebyl požadovaný výmaz proveden. Žalovaný proto žalobu považuje za nedůvodnou. V případě, kdy subjekt, v jehož prospěch je předmětné zástavní právo v údajích katastru dosud vyznačeno, již neexistuje, byl vymazán z obchodního rejstříku v důsledku zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení a současně byl zjištěn jeho dosud neznámý majetek (pohledávka), je možným postupem jak dosáhnout výmazu zástavního práva z údajů katastru, podání návrhu na zrušení výmazu tohoto subjektu z obchodního rejstříku a obnovení likvidace společnosti. Skutečnost, že v odůvodnění usnesení okresního soudu v Českých Budějovicích čj. 34C 376/2012-92 je uvedeno „žalobce v tomto řízení uplatňuje správný a důvodný nárok na vymazání práva, které již zaniklo“, nelze považovat za prokázaný zánik předmětného zástavního práva, a proto nebylo možné na základě tohoto usnesení provést výmaz zástavního práva z údajů katastru. Předložené listiny tedy dostatečně neosvědčovaly navrhovaný zápis, respektive výmaz zástavního práva. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že v katastru nemovitostí je na listu vlastnictví č. 131 pro k. ú. Horní Vltavice vyznačeno ke stavební parcele 46/1 zastavěná plocha, jejíž součástí je budova čp. 37, zástavní právo smluvní ve prospěch společnosti OLFIN spol. s.r.o., které bylo zřízeno smlouvou o zástavním právu k nemovitosti ze dne 20. 9. 1993 a bylo vloženo do katastru rozhodnutím Katastrálního úřadu v Prachaticích sp. zn. V2-1500/1993. Vlastníkem shora uvedených nemovitostí je žalobce. Dne 28. 5. 2009 žalobce podal návrh na výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí evidovaného na listu vlastnictví 131, když jako důvod uvedl, že pohledávka z této zástavní smlouvy neexistuje, což doložil pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 3. 2004 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7 2008. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku čj. 5C 247/95-383 bylo k návrhu žalobce KREDIT INVEST a.s. se sídlem Praha 3 proti žalované B.B., rozené Z., zemřelé dne …a žalobci o zaplacení částky 1.895.634 Kč rozhodnuto tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1.8895.634 Kč s úrokem z prodlení a aby vůči žalovanému bylo možné vést výkon rozhodnutí pouze prodejem zástavy nemovitosti, domu čp. 37 na pozemku parc. č. Pokračování - 3 - 10A 105/2014 46/1 a pozemku stavebního parcelního čísla 46/1, byla zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. 29Co 254/2008-478, který nabyl právní moci dne 29. 8. 2008, byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Shora uvedené rozsudky katastrální pracoviště považovalo pro výmaz zástavního práva za bezpředmětné, předložené rozsudky byly proto žalobci vráceny se sdělením, že výrok rozsudku neobsahuje zrušení zástavního práva a že uvedené rozsudky jsou pro zápis do katastru nemovitostí bezpředmětné. Žalobce dne 24. 3. 210 předložil další návrh o výmaz práva zapsaného na LV 131, ve kterém uvedl, že společnost OLFIN spol. s.r.o. prošla konkurzním řízením a neexistuje. Opětovně žalobce odkázal na shora uvedené rozsudky a předložil usnesení Okresního soudu v Rakovníku čj. Nc 2658/2005-140 o zastavení exekuce oprávněné společnosti KREDIT INVEST a.s. a dále oznámení o skončení exekuce soudního exekutora JUDr. J.G. Dne 20. 5. 2010 žalobce urgoval výmaz předmětného zástavního práva a poukázal na to, že společnost OLFIN s.r.o. skončila v konkurzu a žalobce následně vyhrál soudní spory o úhradu předmětné částky, a to s jejím právním nástupcem společnosti KREDIT INVEST a.s. Dle závěru katastrálního úřadu ani tyto listiny nemohou sloužit jako podklad k výmazu zástavního práva, což bylo žalobci oznámeno přípisem ze dne 27. 5. 2010. Dne 8. 6. 2010 žalobce opětovně požádal o výmaz zástavního práva, které dle něho zaniklo „pravomocným skončením sporu, rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku čj. 5C 247/95-383 ze dne 26. 4. 2004 a na základě usnesení Okresního soudu v Rakovníku čj. 5C 247/95-152“. Ani na základě těchto podkladů výmaz zástavního práva katastrálním úřadem proveden nebyl. Žalobce opětovně žádal o výmaz zástavního práva dne 8. 3. 2012 a rovněž dne 21. 5.2013, kdy jako podklad předložil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích čj. 34C 376/2012-92. Opětovně mu byly katastrálním úřadem sděleny důvody, pro které není možné provést záznam v katastru nemovitostí. Žaloba není opodstatněná z následujících důvodů. Podle § 82 s.ř.s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen zásah) správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Krajský soud při rozhodování vycházel z judikatury správních soudů, a to konkrétně z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010 čj. 7Afs 3/2008-118 v němž NSS vyslovil právní názor, že „soudní ochrany proti provedení či neprovedení záznamu do katastru nemovitostí podle § 7 a § 8 zákona č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, se lze ve správním soudnictví domáhat v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle ustanovení § 82 a násl. s.ř.s.“. Otázkou důvodnosti soudní ochrany dle § 82 a násl. s.ř.s. se zabýval NSS v rozsudku ze dne 17. 3. 2005 čj. 2Aps 1/2005-69, kde učinil závěr, že „ochrana podle § 82 a násl. s.ř.s. je důvodná tehdy, jsou-li kumulativně, tedy zároveň, splněny následující podmínky: žalobce musí být přímo (1. podmínka)zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším Pokračování - 4 - 10A 105/2014 smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout“. V dané věci se tedy soud zabýval naplněním podmínek nezákonného zásahu ve shora citovaném smyslu s výjimkou podmínky č. 6, která po novelizaci s.ř.s. s účinností k 1. 1. 2012 nemá již své zákonné opodstatnění. Krajský soud v dané věci dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky 1, 2, 4 a 5 dle citovaného rozsudku NSS, když má za to, že žalobce je postupem správního orgánu daným stavem krácen na svých vlastnických právech, který není rozhodnutím a je nepochybně zasaženo vůči žalobci, jestliže nebylo vyhověno jeho návrhu. Soud se dále zabýval tím, zda se jednalo o zásah nezákonný. Nezákonným zásahem by bylo možno označit postup žalovaného, který by neprovedl výmaz zástavního práva za situace, kdy byly splněny zákonné podmínky pro jeho provedení. Ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. se zástavní právo, které vzniklo, změnilo se nebo zaniklo ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora ve veřejné dražbě, vydražením, přírůstkem a zpracováním, zapisuje do katastru záznamem údajů na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy. Podle ustanovení § 8 odst. 2 téhož zákona, je-li taková listina způsobilá k vykonání záznamu, katastrální úřad jej provede. Pokud však předložená listina způsobilá k provedení záznamu není, vrátí ji katastrální úřad tomu, kdo ji předložil. Z pohledu uvedené právní úpravy je tedy rozhodující posouzení, zda předložená listina je způsobilá k provedení záznamu, přičemž toto posouzení je zcela v působnosti katastrálního úřadu. Po formální stránce procesní postup žalovaného zcela odpovídal citované právní úpravě. Rozhodující je však posouzení hmotně-právní tedy, zda listiny předložené žalobcem byly či nebyly způsobilé k provedení požadovaného záznamu. Soud poznamenává, že shora uvedená podání žalobce na výmaz zástavního práva byla učiněna v době účinnosti zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, který s účinností 1. 1. 2014 byl zrušen zákonem č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí. V daném případě bylo postupováno dle § 8 zákona č. 265/1992 Sb., dle platné právní úpravy před 1. 1. 2014, dle něhož, je-li listina vyhotovena státním orgánem nebo jiná listina způsobilá k vykonání záznamu, provede katastrální úřad zápis do katastru, jinak vrátí listinu tomu, kdo ji předložil. Dle uvedeného zákonného ustanovení se tedy nerozhoduje o neprovedení zápisu do katastru ve správním řízení, nevydává se tedy žádné správní rozhodnutí. Katastrální úřad zjistil, že předložené listiny neosvědčují navrhovaný zápis, respektive výmaz práva, proto byly v souladu se zákonem vráceny žalobci spolu se sdělením, proč nebyl zápis proveden. Soud má za to, že žalovaný se ve sděleních vypořádal řádně s návrhem žalobce a sdělil mu důvody, pro které mu nebylo vyhověno a byly jím i správně právně posouzené předložené listiny z hlediska provedení požadovaného záznamu, a to z těchto důvodů. Z ustanovení § 40 odst. 2 a 4 katastrální vyhlášky vyplývá, že pokud je vznik, změna nebo zánik práva zvláštním právním předpisem vázán na existenci určité právní skutečnosti, ale ve zvláštním právním předpisu není stanoveno jinak, jaká listina má být přílohou ohlášení pro záznam do katastru a ohlašovatel nemůže doložit nabytí práva ani listinnou dle § 39 Pokračování - 5 - 10A 105/2014 odst. 3, lze provést zápis do katastru na základě ohlášení doloženého mimo jiné dle písmena b) potvrzením o zániku práva zapsaného dosud v katastru vydaným osobou, v jejíž prospěch je zaniklé právo dosud v katastru zapsáno (dále jen potvrzení o zániku práva). Žalobce v daném případě opakovaně dokládal zánik pohledávky – (zánik zástavního práva ze zákona dle § 170 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb.) rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ohledně zamítnutí žaloby na zaplacení částky a usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem předmětné zástavy a rovněž tak usnesením soudu ve věci zastavení exekuce proti žalobci. Ustanovení § 170 odst. 1 písm. a) o. z., uvádělo, že zástavní právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky. Zajištěná pohledávka zaniká různými způsoby a zánik věřitele je pouze jedním z nich, a to za předpokladu, že plnění bylo omezeno jen na osobu tohoto věřitele. Tato právní úprava tedy nevylučuje možnost, že pohledávka přešla na jiný právní subjekt. Z ustanovení § 20 odst. 2, tehdy platného o. z. vyplývá, že právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku (pokud zvláštní zákony nestanoví jinak), což však nelze vykládat tak, že zánikem právnické osoby zaniká také pohledávka. Podle ustanovení § 20a odst. 3, tehdy platného o. z., se totiž před zánikem právnické osoby vyžaduje její likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce nebo pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Podrobnosti o likvidaci obchodních společností ve smyslu ustanovení § 20a odst. 4 o.z. upravoval s účinností do 31. 12. 2013 zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Z uvedeného je zřejmo, že jak shora uvedené rozsudky soudů, rovněž tak usnesení ohledně nařízení výkonu rozhodnutí prodejem předmětné zástavy i usnesení ohledně zastavení exekuce proti žalobci neosvědčují, že pohledávka zanikla vůči žalobci, proto je správný závěr žalovaného, že žalobce nepředložil listiny způsobilé k provedení záznamu o výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí. Shora uvedené rozsudky pouze prokazují to, že bylo vedeno řízení mezi žalobcem a právním nástupcem společnosti OLFIN s.r.o. a dále, že bylo vedeno exekuční řízení, nikoliv, že zanikla pohledávka vůči žalobci. Krajský soud proto shledal postup žalovaného souladným se zákonem a nespatřuje v něm nezákonný zásah do práv žalobce. Na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích čj. 34C 376/2012-92 nelze rovněž učinit závěr, že by došlo k zániku pohledávky vůči žalobci, jestliže v odůvodnění citovaného usnesení je uvedeno „žalobce v tomto řízení uplatňuje správný a důvodný nárok na vymazání práva, které již zaniklo“, nejedná se o potvrzení zániku práva, proto rovněž nebylo možno na základě tohoto usnesení provést výmaz zástavního práva z údajů katastru. Na základě shora uvedeného krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 87 odst. 3 s.ř.s. zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů nepožadoval, přičemž nebylo zjištěno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti vznikly. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Pokračování - 6 - 10A 105/2014
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. prosince 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava