10 A 107/2011

Rubrum

10 A 107/2011 – 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce K. K., právně zastoupeného JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou v Praze 10, Kodaňská 521/57, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.9.2011, č.j. KUJCK 10604/2011 OZZL/13/Ža/O-82/11, za účasti ZO OS STAVBA ČR při KDC Beroun 660, Králův Dvůr, takto:

Výrok

Rozhodnutí Krajského úřadu - Jihočeského kraje České Budějovice, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví, ze dne 30.9.2011, č.j. KUJCK 10604/2011 OZZL/13/Ža/O-82/11 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7 800,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou, doručenou dne 5.12.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru životního prostředí a VLHZ ze dne 12.11.2010 č.j. ZP01/2007/24942/7/NC jako nepřípustné. Pokračování - 2 - 10A 107/2011 (2) Žalobce zastává názor, že je účastníkem předmětného vodoprávního řízení, neboť by mohl být napadeným rozhodnutím dotčen ve svých právech zejména v právu vlastníka na nerušené užívání svého pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice právě napadeným rozhodnutím. Odmítl výklad závěrů z rozsudku NSS č.j. As 55/2009-96 tak, jak jej provedl žalovaný. Jednalo se totiž o situaci zcela odlišnou, kdy stěžovatelka byla vlastníkem sousedního pozemku. Žalobce je však výlučním vlastníkem pozemku, na němž je umístěna předmětná studna, z níž bylo povoleno odebírat podzemní vody, proto je jeho postavení podstatně jiné. Žalobce dále uvádí, že žalovaný tvrdil, že neposuzoval věcné odvolací námitky, opak je však pravdou. Z těchto námitek částečně vycházel, avšak jeho závěry jsou nepřezkoumatelné. Žalobci a jeho právnímu předchůdci byl dlouhodobě upírán výkon vlastnického práva k předmětnému pozemku. To vyplývá i z rozsudku Okresního soudu v Písku č. j. 4 C 352/2007-280 ze dne 23.6.2010, který nabyl právní moci 10.9.2010. Podle názoru žalobce jsou závěry z tohoto rozsudku podstatné pro posouzení žádosti žalobce podle § 8 odst. 1 zák. č. 254/2001, kdy žadatel v tomto případě není aktivně legitimován k podání žádosti k nakládání s podzemními vodami. Je tomu tak proto, že není ani vlastníkem stavby, z níž má být odběr vody povolen, neboť tato stavba nebyla nikdy předmětem kolaudačního rozhodnutí. Základní organizace Odborového svazu STAVBA ČR při závodu Králův Dvůr nebyla dokonce ani vlastníkem ostatních staveb postavených na původním pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice. Z věcného hlediska žalobce poukázal na to, že účel, pro který byl odběr podzemních vod povolen ve skutečnosti neexistuje, je smyšlený, neboť žádný Letní dětský tábor Rakovice provozován není a ani být nemůže. Povolení k nakládání s podzemními vodami bylo vydáno za účelem, který není legitimní a neodpovídá skutečnému stavu věci. Letní tábor nemůže být provozován v právně neexistujících stavbách. Touto otázkou se správní orgány nezabývaly a jejich rozhodnutí je proto nezákonné. Žalobce neměl možnost se seznámit s podklady pro rozhodnutí, jakož i rozhodnutím, které mu předcházelo. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i prvostupňového rozhodnutí Městského úřadu v Písku a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Popsal situaci, která je řešena v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29.9.2010 č.j. 8 As 55/2009-96. K tomu poznamenal, že žalobce na svém pozemku žádnou studnu nevlastní a rovněž nemá žádné právo odebírat podzemní vody. K poukazu žalobce na bezproblémový odběr podzemních vod již více než 35 let žalovaný uvedl, že žalobce toto tvrzení vytrhl z kontextu odůvodnění a nesprávně k němu zahrnul i spor o vlastnické právo k pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice, který byl ukončen rozsudkem Okresního soudu v Písku ve prospěch žalobce. K námitce nedostatku aktivní legitimace k podání žádosti o povolení k odběru podzemních vod žalovaný připomněl rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23.3.2005 č.j. 6A 25/2002. Dále poukázal i na rozsudek ze dne 13.5.2011 č.j. 5 As 18/2011. Ke skutečnosti, že žalobci nebylo rozhodnutí ve věci samé doručeno, žalovaný uvedl, že tento postup byl správný z důvodu závěru správních orgánů, že žalobci nenáleží postavení účastníka řízení. Ve vedeném sporu se střetává veřejné právo představované vodním zákonem a právo soukromé. Vodoprávní úřady především chrání vodní zákon a vodní právo je pro ochranu pro život všech především důležité složky jako je voda. Vodoprávní úřady jsou vybaveny technicky Pokračování - 3 - 10A 107/2011 vzdělanými odborníky a touto agendou se zabývají i významné odborné instituce. Znalecké posudky jsou v činnosti vodoprávních úřadů využívány jen ojediněle. Krajský úřad nepřehlíží zájmy vlastníka pozemku, avšak poukazuje na to, že svou úvahou chce odvést spor vlastníka tam, kam podle jeho názoru patří, a to do soukromoprávní oblasti. Vodní zákon neřeší dostatečně otázky soukromoprávní, zabývá se otázkami z oblasti veřejnoprávní. Žalovaný zdůraznil, že povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví, nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Práva k těmto vodám upravuje vodní zákon tím, že v § 11 odst. 2 vodního zákona stanoví, že povolení k nakládání s vodami nezakládá práva k cizím pozemkům a stavbám. III. Obsah správních spisů (4) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (5) Městskému úřadu v Písku, odboru životního prostředí a VLHZ byla dne 1.8.2007 doručena žádost o povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) nebo b) vodní zákona, kterou podal ZO Odborový svaz STAVBA ČR, výbor základní organizace Královodvorská cementárna a.s. Králům Dvůr. Jednalo se o povolení k nakládání s vodami u kopané studny jako zdroje vody pro Letní dětský tábor v k.ú. Rakovice. Žádost byla doplněna čestným prohlášením, že studna na pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice je ve vlastnictví žadatele. Dalším prohlášením je uváděno, že studna byla vybudována v roce 1971 a slouží k zásobování objektu letního dětského tábora 35 let bez závad. Ke stavbě se nedochovala dokumentace ani jiné doklady. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 930 ze dne 30.5.2007 vyplývá, že vlastnické právo pozemkové parcely č. 799/2 označené jako sportoviště a rekreační plocha náleží K. K.. Žadatel o povolení nakládání s vodami předložil dobové doklady, a to rozhodnutí Okresního národního výboru v Písku, okresního hygienika ze dne 29.5.1964 obsahující závazný posudek k výběru staveniště, rozhodnutí o přípustnosti stavby ze dne 24.10.1965 téhož orgánu na výstavbu objektů a zařízení Pionýrského tábora Královédvorských cementáren na pozemku č. 799 a 798 v k.ú. Rakovice, územní rozhodnutí o umístění stavby ze dne 24.8.1965. Rozhodnutí téhož orgánu ze dne 12.1.1975 ohledně výstavby nové hospodářské budovy a ubytovny a zápis dokládající probíhající kolaudační řízení dne 23.6.1978. (6) Městský úřad v Písku vydal dne 12.11.2010 pod č.j. ZP01/2007/24942/7/NC rozhodnutí, kterým povolil žadateli podle § 8 odst. 1 písm. b) bod 1 vodního zákona nakládání s vodami – odběr podzemních vod ze stávající kopané studny na pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice v rozsahu 0,071/S, max. 0,241/S, max. 380 m3 /měsíc, 2 200 m3 /rok, a to na dobu do 31.10.2030 vždy pro měsíce duben – říjen. Účelem povoleného nakládání s vodami bylo zásobování objektu Letního dětského tábora Rakovice pitnou vodou. Odběr podzemních vod byl povolován z kopané studny na pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice zhotovené z betonových skruží o průměru 200 cm a hloubce 12,1 m zhotovené přibližně v roce 1971, která je pro uvedený účel využívána nejméně od roku 1975. Jako účastník řízení byl označen pouze žadatel pozemku, přestože vodní dílo bylo na cizím pozemku. Povolením k nakládání s vodami z existujících vodních děl nemohou být práva vyplývající z vlastnictví k pozemku přímo dotčena. Rozhodnutí bylo žadateli doručeno 16.11.2010. Pokračování - 4 - 10A 107/2011 (7) Městský úřad v Písku obdržel dne 16.11.2010 podání žalobce ze dne 15.11.2010, ve kterém žádal přiznání postavení účastníka řízení. Svou žádost odůvodnil vlastnictvím pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice, na němž se nachází vodní zdroj, k němuž bylo vedeno správní řízení o povolení nakládání s vodami a žadatel není ke vstupu na tento pozemek oprávněn ani smlouvou, ani věcným břemenem. Žalobce uvedl, že s kladným vyřízením žádosti žadatele nesouhlasí. Podání hodnotil prvostupňový orgán ve smyslu § 37 správního řádu jako odvolání. Žalovaný správní orgán rozhodl o odvolání žalobce dne 14.1.2011 č.j. KUJCK 36808/2010 OZZL/4/Ža/O-90/10 tak, že je jako nepřípustné zamítl. Žalobce nebyl účastníkem řízení o povolení k odběru podzemních vod. Toto rozhodnutí bylo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.6.2011 pod č.j. 10A 24/2011- 28 zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Soud vyslovil závazný právní názor, že žalovaný podstatně porušil ustanovení o řízení před správním orgánem tím, že aplikoval na podané odvolání právní úpravu v rozporu s pravidly uvedenými v přechodném ustanovení článku II. bod 8 zák. č. 150/2010 Sb., a tím učinil rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a zároveň podstatně porušil ustanovení o řízení před správním orgánem, což mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V dalším řízení se měl žalovaný řídit při vyřizování podaného odvolání žalobce podle úpravy vodního zákona platné do 31.7.2010. (8) Žalovaný správní orgán ve věci znovu rozhodl dne 30.9.2011 pod č.j. KUJCK 10604/2011 OZZL/13/Ža/O-82/11 tak, že odvolání žalobce podle § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítl. Stalo se tak především s odůvodněním, že žalobce se dotčení svých práv domáhá z vlastnictví k pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice. Účastenství žalobce bylo posuzováno podle § 115 odst. 1 vodního zákona, podle kterého postupují vodoprávní úřady při řízení o věcech upravených vodním zákonem podle správního řádu, případně podle stavebního zákona, jde-li o rozhodování týkající se vodních děl. Vzhledem k tomu, že citované ustanovení specielní úpravu účastenství v řízení ve vztahu k žalobci neupravuje, bylo účastenství žalobce posuzováno podle § 27 odst. 2 správního řádu. Krajský úřad poukázal na úpravu vodního zákona uvedenou v § 3 odst. 1 a § 11 odst.

2. Odkázal na rozsudek NSS č.j. 8 As 55/2009. Z tohoto judikátu dovodil, že dotčené právo nelze odvozovat od prostého vlastnictví pozemku, naopak veškerá práva k povrchovým nebo podzemním vodám jsou založena zákonem, vzniknou teprve příslušným rozhodnutím vodoprávního úřadu. Z tohoto judikátu žalovaný dovodil, že je v něm řešena identická situace, neboť žalobce své účastenství dovozuje z prostého vlastnictví k pozemku. Žalobce neuvedl žádný konkrétní důsledek či následek nebo škodu spojenou s odběrem podzemních vod. Žalobci odběrem podzemních vod nebyly ani nemohly být založeny žádné povinnosti, navíc bylo odkázáno na ustanovení § 11 odst. 2 vodního zákona. Otázka vstupu na pozemek je spjata s existencí vodního díla a nikoliv s odběrem podzemních vod. Žalobce proto nebyl účastníkem řízení k povolení k odběru podzemních vod ze stávající kopané studny na pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice pro Letní dětský tábor Rakovice. Dalšími námitkami se proto žalovaný nezabýval. IV. Právní názor soudu (9) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. (10) Žalobce v prvé řadě namítal, že je účastníkem předmětného vodoprávního řízení, neboť by mohl být napadeným rozhodnutím dotčen ve svých právech, především v právu vlastníka na nerušené užívání svého pozemku. Zdůraznil, že i Nejvyšší správní soud ve své Pokračování - 5 - 10A 107/2011 judikatuře dospěl k závěru, že z hlediska procesního zařazení mezi účastníky řízení není nutné, aby účastník byl dotčen na svých právech či povinnostech, ale postačí pouhá možnost přímého dotčení. Právě ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu je možností pro účinnou obranu práv. Dále připomněl, že v předmětném řízení bylo řešeno odebírání vody ze studny, která však není ve vlastnictví žadatele, ani nebyla předmětem žádného kolaudačního rozhodnutí, a proto může vést tento stav k neoprávněným zásahům do práv žalobce. Tuto žalobní námitku soud považuje za důvodnou. (11) Argumentace obdobná situaci předestřené žalobcem byla kromě jiného řešena Nejvyšším správním soudem v rozsudku sp. zn. 2 As 27/2008. V případě tam řešeném byla stěžovatelka vlastníkem pozemku, na němž se nacházela studna, k níž bylo řešeno prodloužení povolení odběru podzemní vody z vrtu, který se nacházel na pozemku ve vlastnictví stěžovatelky pro žadatele. Nejvyšší správní soud se zabýval řešením otázky, zda stěžovatelka byla účastníkem vodoprávního řízení a zda výsledek tohoto řízení zasahoval do jejích práv. Nejvyšší správní soud pro řešení této otázky vycházel z ustanovení § 115 odst. 1 vodního zákona, které odkazuje na okruh účastníků řízení vymezený ve správním řádu. Podle § 27 odst. 2 správního řádu jsou účastníky řízení vedle žadatele, jde-li o návrhové řízení, další dotčené osoby, které mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Nejvyšší správní soud dotčení stěžovatelky shledal. Uvedl, že „… mezi soukromým a veřejným právem totiž nelze vystavět nepropustnou zeď. Tak judikuje i Ústavní soud např. v nálezu ze dne 22.9.2004, sp. zn. I. ÚS 429/01 (dostupné na www.naluz.usoud.cz), tento soud připomíná, že v moderním právním pojetí již není hranice mezi právem veřejným a soukromým chápána tak ostře, jako v době minulé, takže soukromoprávní prvky lze mnohdy vysledovat i v právním vztahu v zásadě veřejnoprávním a naopak. Nelze tedy říci, že zřízením věcného břemene je stěžovatelce jakožto majitelce předmětného pozemku odebrána možnost být účastníkem vodoprávního řízení. Pouhé zřízení věcného břemene totiž ještě neopravňuje osobu, v jejíž prospěch je břemeno zřízeno, k odběru vod, je-li tento vázán na povolení vodoprávního orgánu. Takové povolení pak konkretizuje rozsah, účel a dobu odběru. Stěžovatelka je majitelkou pozemku, na němž se nachází předmětný studniční vrt, přičemž podle smlouvy o zřízení věcného břemene se na parcele nachází vodohospodářské zařízení – studna a liniová stavba o šíři 3 metry. Z původního rozhodnutí o povolení odběru podzemních vod z roku 1993 je zřejmé, že jeho předmětem bylo i povolení propojení vrtů, přípojkou v délce 90 m. Existenci a údržbu těchto zařízení je vlastnice povinna snášet, a to nepochybně po dobu trvání věcného břemene a v rozsahu věcnému břemeni odpovídajícím. Stěžovatelka pak pro případ, že by povolený odběr mohl přesáhnout rozsah plynoucí z věcného břemene, musí mít možnost svá práva v řízení chránit. Nelze tedy pochybovat o tom, že povolení odběru vod a jeho délka zasahuje do hmotných práv stěžovatelky. Ostatně ve prospěch tohoto závěru hovoří i v § 1 odst. 2 vodního zákona definovaný předmět tohoto zákona. Zákon totiž upravuje nejen právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k využívání povrchových a podzemních vod, ale též i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod přímo souvisí a to v zájmu zajištění trvale udržitelného užívání těchto vod, bezpečnosti vodních děl a ochrany před účinky povodní a sucha….“ (12) Zásadní otázkou v daném řízení bylo posouzení účastenství žalobce, neboť jím podané odvolání bylo žalovaným správním orgánem jako nepřípustné zamítnuto právě pro skutečnost, že žalobce žalovaným orgánem nebyl považován za účastníka daného řízení. Žalovaný správní orgán sice v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí správně uvedl, že zákon o vodách ve znění platném do 1.8.2010 neobsahoval specielní úpravu účastenství, a proto bylo postupováno podle § 27 odst. 2 správního řádu, podle kterého účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo Pokračování - 6 - 10A 107/2011 povinnostech. Konkrétní správné závěry, které však z takto připomenuté právní úpravy týkající se účastenství žalobce v daném řízení nevyvodil, a to ani ve vztahu k dále citovaným ustanovením vodního zákona. Nevhodně též poukázal na judikát Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 55/2009, který však řeší účastenství vlastníka sousedního pozemku, na němž se nenachází žádné vodní dílo, a proto tento poukaz na citovaný judikát není pro danou věc případný. Naopak, jak bylo výše uvedeno, v daném případě je třeba vycházet z judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 27/2008. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že je nutné vycházet pro posouzení okruhu účastníků řízení u vlastníka pozemku, na němž se nachází vodní dílo, z něhož je odběr podzemní vody povolován, z ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu. Z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že pro posouzení účastenství z procesního hlediska není třeba dotčení na právech a povinnostech, postačuje pouhá možnost přímého dotčení. To je v daném případě nutné vyložit tak, že jedná-li se o povolení odběru podzemních vod na pozemku žalobce, toto dotčení na jeho právech vyloučit nelze, neboť samotné povolení odběru vody, co do jejího rozsahu nebo stanovení délky tohoto odběru, zasahuje nepochybně do hmotných práv žalobce. Tento závěr má oporu v citovaném judikátu Nejvyššího správního soudu. Dále námitka žalobce ohledně zásahu do jeho práv má oporu i v ustanovení § 1 odst. 2 vodního zákona právě prostřednictvím tam definovaného předmětu úpravy, který dopadá nejen na právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám fyzických a právnických osob, ale i na vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod souvisí. Z toho důvodu soud uzavřel, že postavení účastníka řízení žalobci v daném případě náleželo. Závěr, který žalovaný v napadeném rozhodnutí vyslovil, není správný. Dále při vyslovení svého závěru žalovaný správní orgán porušil i základní zásady správního řízení. To vyplývá ze skutečnosti, že žalovaný neakceptoval argumentaci žalobce ohledně jeho možného dotčení povolením určitého množství odběru vody ze studny nacházející se na jeho pozemku a stanovením délky odběru této vody za situace, kdy žalobce argumentoval tím, že v minulosti nemohl své vlastnické právo k pozemku, na němž se studna nachází, konzumovat. Tím byla porušena zásada ochrany dobré víry a zároveň legitimního očekávání žalobce v postup správních orgánů, kdy nepřiznáním postavení účastníka řízení žalobci jako vlastníku pozemku mu nebylo umožněno v souladu se zaručenými lidskými právy a povinnostmi i ústavními právy toto vlastnické právo využívat. Tyto zásady souvisí se zásadou právní jistoty i důvěry v právní řád. Tato zásada má přednost před ochranou objektivního práva vyplývající z § 2 odst. 1 správního řádu. (13) V souzené záležitosti se žalobce domáhal postavení účastníka řízení po vydání prvostupňového rozhodnutí. Tvrdil, že rozhodnutí se přímo týká jeho práv nebo právem chráněných zájmů či povinností. Žalovaný správní orgán se tímto tvrzením žalobce podrobněji nezabýval, uzavřel, že žalobce nemůže být na svých právech v daném řízení dotčen a pro svou argumentaci odkázal na nepřípadný judikát Nejvyššího správního soudu. Vyslovený závěr žalovaného správního orgánu ohledně neúčastenství žalobce v daném řízení proto není správný. Odvolání, které bylo žalobcem podáno, nelze hodnotit jako nepřípustné. Podal jej žalobce, který byl účastníkem daného řízení. Soud proto postupoval podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení bude správní orgán vycházet z takto vysloveného závazného právního názoru soudu. V rozhodnutí o odvolání žalobce bude nutné se vypořádat s dalšími věcnými námitkami žalobce v rámci předmětného řízení. V. Závěr, náklady řízení (14) Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno při porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné Pokračování - 7 - 10A 107/2011 rozhodnutí ve věci samé. Soud proto postupoval podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. (15) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které spěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 7 800,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč, náklady zastoupení advokátem po 2 100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f), § 7 bod b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy za dva úkony 4 200,- Kč, 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) tedy 600,- Kč, náklady celkem 7 800,- Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 17. května 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka