10 A 107/2012

Plný text

10A 107/2012 – 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V.D., bytem, právně zastoupeného JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou AK Praha 5, Plzeňská 4, proti žalovanému Hasičskému záchrannému sboru Jihočeského kraje České Budějovice, Pražská 52b, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.9.2012, č.j. HSCB-3257-1/2012 KŘ, t a k t o : Rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 13.9.2012, č.j. HSCB-3257- 1/2012 KŘ v části, jíž bylo rozhodnuto o náhradě za ztížení společenského uplatnění v částce 410.400,- Kč se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.808,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. O d ů v o d ně n í : I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 29.10.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13.9.2012, č.j. HSCB-3257- 1/2012 KŘ, kterým bylo změněno odvoláním napadené rozhodnutí ředitele kanceláře ředitele HZS Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru č.j. HSCB – 76 -12/PS-2008 KŘ ze dne 16.2.2019, kterým bylo rozhodnuto o náhradě škodě na zdraví žalobce vzniklé v souvislosti se služebním úrazem žalobce ze dne 26.9.2007 tak, že bylo změněno v části týkající se bolestného a ztížení společenského uplatnění, kdy bylo žalobci ve smyslu § 101 služebního zákona přiznáno bolestné ve výši 60 % v částce 96.768,-Kč a ztížení společenského uplatnění Pokračování - 2 - 10A 107/2012 ve výši 60 % v částce 410.400,-Kč. Dále byla přiznána žalobci na základě § 177 odst. 2 služebního zákona poměrná náhrada nákladů spojených s řízením ve výši 13.198,-Kč, která se skládá se znalečného ve výši 2.112,-Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 11.086,-Kč. (2) Žalobce napadl rozhodnutí pouze v části týkající se odškodnění za ztížení společenského uplatnění (ZSU). Uvedl, že byl v této souvislosti zkrácen na svých právech. K tomu zrekapituloval předchozí průběh řízení před správními orgány i před správními soudy. Připomněl, že rozsudkem ze dne 13.7.2011 č.j. 10A 46/2010 – 83 Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí HZS Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 24.3.2010 č.j. HSCB – 1426-1/2010 KŘ zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. (3) Ve smyslu závazného právního názoru žalovaný doplnil dokazování za účelem skutkového stavu věci. Stanovil výši bolestného v částce 96.768,-Kč, což žalobce akceptuje a v této části se přezkoumání rozhodnutí soudem nedomáhá. Žaloba směřuje proti rozhodnutí ohledně náhrady za ztížení společenského uplatnění. Žalobci byla přiznána 60 % náhrada ve výši 410.400,-Kč. Žalobce požadoval nejen částku odpovídající základnímu odškodnění, ale domáhal se přiznání mimořádného zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., neboť s ohledem na povahu a závažnost trvalého poškození zdraví v obou jeho složkách ( tělesné i psychické) a rozsah omezení žalobce v dalším životě po úrazu, se v případě žalobce jedná o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky. Toto další zvýšení odvolací orgán žalobci svým rozhodnutím nepřiznal. Žalobce vytýká správnímu orgánu nesprávné právní posouzení věci, spočívající v nesprávném výkladu ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., konkrétně pojmu přiměřenost odškodnění. K tomu žalobce poukázal na to, že jedná se o jednorázové plnění, které představuje kompenzaci trvalého poškození zdraví žalobce na celou dobu jeho dalšího života. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, která je dle jeho názoru využitelná pro posouzení jeho věci. Ke svému případu žalobce poukázal na to, že se věnoval sportovním aktivitám, provozoval sport, což mu přinášelo naplnění a uspokojení a přispívalo k udržení dobré fyzické kondice, kterou potřeboval pro výkon svého povolání, neboť musel každý rok procházet fyzickými testy. Pro následky služebního úrazu přišel o svou životní náplň, a to nejen volnočasovou ( sport), ale i profesní. Žalobce má za to, že jím zmíněné rozsudky Nejvyššího soudu ČR mohou sloužit, jako orientační kriterium pomocného charakteru, neboť případy poškození zdraví nejsou nikdy zcela totožné a každý případ je nutné posuzovat individuelně s přihlédnutím ke zvláštnostem každého případu. Poukázal na stěžejní kriterium, a to proporcionalitu mezi výší přiznaného odškodnění a způsobenou škodou. Na rozdíl od žalovaného je přesvědčen, že podmínky pro zvýšení odškodnění ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky jsou splněny. Žalovaný nepřihlédl ke všem okolnostem významným pro stanovení výše náhrady. Úvaha žalovaného není přiléhavá a právní posouzení věci žalovaným není správné. Ke stanovení výše odškodnění žalobce poukázal na to, že klíčovým není stanovení konkrétního násobku základního či lékaři navýšeného bodového hodnocení, ale to, aby stanovená výše odškodnění byla přiměřená všem podstatným okolnostem případu. To v případě žalobce splněno nebylo. Pro následky úrazu kvalita života žalobce poklesla. Následky úrazu žalobce zasáhly do těch nejintimnějších sfér a omezily jej v možnosti seberealizace v životě i ve společnosti. Žalobce poukázal na to, že je od úrazu poživatelem invalidního důchodu III. stupně, je v pravidelné péči neurologa, urologa a sexuologa a chůze je schopen pouze za opory dvou francouzských holí. Chůze je spasticko – ataktická, na dolních končetinách musí nosit peroneální ortézy, jinak zakopává. Přes používání těchto zdravotních pomůcek občas zakopne a upadne. V příčinné souvislosti s úrazem se u žalobce rozvinuly duševní obtíže neurotického charakteru. Mimořádnost případu spočívá v tom, že dominujícím poraněním bylo poranění páteře a míchy. Žalobce Pokračování - 3 - 10A 107/2012 zůstal částečně ochrnutý na končetiny. Poškození jeho zdraví je nezvratné a léčebně těžko ovlivnitelné. Žalobce má za to, že splňuje podmínky pro posouzení případu dle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb.. Navrhl zrušení rozhodnutí v části, kterou bylo rozhodnuto o náhradě za ztížení společenského uplatnění. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, jen na základě předložených spisů. K věci uvedl, že naprostou většinou argumentů uvedl žalobce i v odvolání. Z toho důvodu žalovaný odkázal na předešlá sdělení žalovaného k této věci. Tvrzení žalobce, že náhrada za ztížení společenského uplatnění je jednorázovým plněním, které pro žalobce představuje kompenzaci trvalého poškození zdraví, je třeba střízlivě zvážit ve vztahu k použití § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb.. Žalovaný uvedl, že žalobce věděl, že výkon povolání hasiče je mimořádně rizikové a šance vzniku úrazu je vysoká. Z toho důvodu mu také byl jako součást služebního příjmu poskytnut tzv. zvláštní příplatek. Tento příplatek činil přibližně 5.000,-Kč ( výše byla proměnlivá) a poměrnou část příplatku pobírá dodnes, neboť je mu organizací vyplácena tzv. náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě, a tato mu bude vyplácena až do 65 let věku. K tomu také služební funkcionář přihlédl při zvažování navýšení náhrad za ztížení společenského uplatnění, stejně jako k okolnosti vzniku služebního úrazu, který si do značné míry žalobce způsobil vlastní nedbalostí, což žalobce uznal a nikdy nezpochybňoval. Současně žalovaný poukázal na to, že žalobce uvedl, že mu byl přiznán Městským úřadem v Milevsku příspěvek na péči, neboť byl uznán osobou závislou na pomoci jiné osoby. To dokládá, že žalobce ve svém dalším životě, ve svém společenském postavení je ponechán bez pomoci a že se mu z veřejných rozpočtů a z různých právních titulů dostává dostatečné materiální podpory. Žalovaný se podivil na tím, že žalobce neváhal porovnávat své poškození zdraví s jinými individuálnímu případy. Přesto však žalovaný, ačkoliv porovnával a pečlivě vážil celý případ, neshledal aplikaci § 7 odst. 3 vyhlášky na místě. Žalovaný přihlédl k relevantní judikatuře vyšších soudů. Závěry, ohledně proporcionality mezi výší odškodnění a způsobenou škodou, zvážil žalovaný pečlivě a přihlédl ke všem okolnostem významným pro stanovení výše náhrady škody. Výrok žalobce o nedostatečných zkušenostech žalovaného není ničím podložen, neboť žalovaný každoročně zkoumá desítky případů o škodě příslušníků na zdraví a má bohaté zkušenosti. Na závěr žalovaný poukázal na to, že odmítá svou pravomoc k moderačnímu právu obsaženému v § 7 odst. 3 vyhlášky, neboť je tato výslovně vyhláškou svěřena soudu a nelze ji analogicky přenášet na bezpečnostní sbor. Tento postup je v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy. Pravomoci správního orgánu ve věcech služebního poměru, jsou stanoveny zákonem a nelze je rozšiřovat. III. Obsah správních spisů (5) Ze správního spisu, který soud vyžádal vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (6) Dne 17.2.2009 rozhodl Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje v Českých Budějovicích pod č.j. HSCB-76-12/PS-2008 o náhradě škody na zdraví žalobce tak, že žalobci přiznal odškodnění za bolestné, ztížení společenského uplatnění a úhradu nákladů spojených s léčením v celkové výši 120.433,-Kč. Vycházel přitom z lékařského posudku Pokračování - 4 - 10A 107/2012 podaného praktickou lékařkou MUDr. H.K. dne 14.11.2008. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce dne 6.3.2009 odvolal. Odvolání nesplňovalo předepsané náležitosti a z toho důvodu byl vyzván, aby vady odvolání odstranil. Žalobce sdělil, že je zastoupen advokátem, zaslal plnou moc pro své zastupování a současně uvedl, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, který hodlá ke svému odvolání předložit, nemá dosud k dispozici. Doplněk odvolání byl žalovanému zaslán dne 8.9.2009. Žalobce předložil vyčíslení nároků na základě znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, neurochirurgie a neurotraumatologie MUDr. L.S.Dr.Sc. a odvětví psychiatrie MUDr. M.H., z nichž vyplývá, že hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění, které stanovila praktická lékařka nebylo úplné. Žalobce v odvolání zároveň uvedl, že dle jeho názoru je jeho případ mimořádný hodný zvláštního zřetele a požadoval s odkazem na § 7 odst.3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., zvýšení společenského uplatnění. K tomu odkázal na judikaturu soudů. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto dne 24.3.2010 tak, že bylo zamítnuto. (7) O žalobě žalobce rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích nejprve usnesením ze dne 26.11.2010 pod č.j.10A 46/2010-41, tak, že žalobu odmítl. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo ke kasační stížnosti žalobce zrušeno Nejvyšším správním soudem v Brně dne 25.5.2011 pod č.j. 6Ads 2/2011-66. Nejvyšší správní soud vyslovil ve smyslu § 101 zák. č. 361/2003 Sb., ve zněních pozdějších předpisů, pro soud závazný právní názor. Tímto závazným právním názorem se krajský soud řídil a rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ze dne 24.3.2010 č.j. HSCB-14626-1/2010 KŘ zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský osud ve svém rozsudku poukázal na základní požadavky řízení, ve kterém je vydáváno rozhodnutí o odpovědnosti za utrpěnou škodu na zdraví ve věcech služebního poměru. Poukázal na to, že je to služební funkcionář, který pro své rozhodnutí opatřuje důkazy, které v řízení hodnotí podle své úvahy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. V rozhodnutí je zapotřebí se vypořádat s návrhy a námitkami účastníka řízení a vysvětlit úvahy, kterými byl služební funkcionář při svém rozhodování veden. Dále bylo ve smyslu závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu v rozsudku vysloveno, že je možné v takovém řízení využít institutu upraveného v § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., podle něhož ve výjimečných případech, hodných mimořádného zřetele, může soud (v dané záležitosti potažmo služební funkcionář) výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně upravit. Bylo zdůrazněno, že rozhodnutí služebního funkcionáře o odpovědnosti za škodu nezávisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby vzhledem k tomu, že služební funkcionář musí v souladu se zásadou materiální pravdy posoudit dostatečnost podkladů pro rozhodnutí. Žalovaný byl výslovně upozorněn na to, že se jeho rozhodnutí, které bylo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušeno nevypořádalo s předloženými znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětí neurologie, neurochirurgie a neurotraumatologie pro MUDr. L.S. Dr.Sc. a z odvětví psychiatrie MUDr. M.H., kterými žalobce dokládal svůj nesouhlas s přiznanou výší náhrady za bolestné a ztížení společenského uplatnění. Rozhodnutí se rovněž nevypořádalo s tvrzením žalobce, že trpí těžkým zdravotním postižením a má závažné trvalé následky a požaduje proto i mimořádné zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb.. (8) Žalovaný správní orgán opatřil revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, neurochirurgie a neurotraumatologie a z odvětví psychiatrie vyhotovený Znaleckým ústavem Ústřední vojenské nemocnice – Fakultní nemocnice Praha pod č. 22/2012 z dubna 2012, který vypracoval MUDr. P.N., zástupce primáře psychiatrického oddělení Ústřední vojenské nemocnice Praha a pplk. MUDr. M.H., Ph.D. zástupce přednosty neurochirurgické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské Pokračování - 5 - 10A 107/2012 nemocnice v Praze, č.posudku 22/2012. Znalci dospěli na základě studia znaleckému kolektivu dostupné vyžádané zdravotní dokumentace a přešetření současného zdravotního stavu žalobce k závěru u hodnocení bolestného, že náleží 896 bodů, které byly zvýšeny podle § 6 odst. 1 pro náročný způsob léčení, dlouhodobé léčení, opakované operační zákroky, dlouhodobou rehabilitaci o 50 % na celkových 1344 bodů a pro hodnocení ztížení společenského uplatnění celkem 3800 bodů, které zvýšili podle § 6 odst. 1 písm. c), vzhledem k podstatnému omezení uplatnění v životě s přiznáním invalidity III.stupně o 1900 bodů na 5700 bodů. Celkově za bolestné a ztížení společenského uplatnění náleží žalobci 7044 bodů. Při hodnotě 120 Kč za jeden bod byla celková přepočtená finanční částka 845.280,-Kč. Žalovaný správní orgán na základě revizního znaleckého posudku stanovil nové vyčíslení bolestného a ztížení společenského uplatnění, které vyjádřil rozhodnutím ze dne 13.9.2012 pod č.j. HSCB-3257-1/2012-KŘ tak, že zkrácené bolestné ve výši 60 % vyčíslil částkou 96.768,-Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 60 % v částce 410.400,-Kč. Zároveň přiznal žalobci poměrnou náhradu nákladů spojených s řízením ve výši 2.212,-Kč znalečné a 11.086,-Kč jako náhradu za právní zastoupení. V rozhodnutí žalovaného správního orgánu je zrekapitulován celkový průběh řízení. Současně je uvedeno, že byl vypracován revizní znalecký posudek a stanoveno, jakým způsobem byla vyčíslena částka za bolestné a ztížení společenského uplatnění. Dále je v rozhodnutí uvedeno, že služební funkcionář řešil i otázku možnosti postupu podle § 7 odst. 3 vyhláška č. 440/2001 Sb., přičemž vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu 6Ads 2/2011, kde Nejvyšší správní soud uvedl, že toto ustanovení je třeba vykládat tak, že o zvýšení odškodnění v případě služebních úrazů rozhoduje služební funkcionář podle stejných kritérií, jako soudy v občanskoprávních a pracovněprávních věcech. Žalovaný uvedl, že z hlediska aplikace § 7 odst. 3 vyhlášky vzal v úvahu základní odškodnění, které představuje odpovídající náhradu za nepříznivé důsledky škody na zdraví pro životní úkony žalobce a uspokojování jeho životních a společenských potřeb, tak i jeho společenských úkolů. Je uvedeno, že již lékař může zohlednit individuelní okolnosti konkrétní věci. Toho také lékaři v konkrétní věci využili a zvýšili bolestné i ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) a c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. o 50 %. Služební funkcionář uvedl, že stanovená výše kompenzuje to, o co žalobce v důsledku poškození zdraví přišel. Zároveň poukázal na zásadu přiměřenosti, a to v podobě peněžité částky a způsobené škody. K tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Bylo uzavřeno, že přiznanou náhradu považuje žalovaný za přiměřenou. IV. Právní názor soudu (9) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ( dálen jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. (10) V souzené záležitosti žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného pouze v části, týkající se odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Žalovanému v této souvislosti vytkl nesprávné právní posouzení věci, spočívající v nesprávném výkladu ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., konkrétně pojmu přiměřenost odškodnění. Žalobce neakceptoval argumentaci žalovaného, ani odkazy na judikaturu, kterou žalovaný ke své argumentaci použil. Případy zvolené žalovaným považuje žalobce za nesrovnatelné s jeho situací, kdy navíc s ohledem na přiznání příspěvku na péči byl uznán i osobou závislou na pomoci jiné osoby při zajištění péče o vlastní osobu. Poukázal na mimořádnost případu, spočívající v závažnosti následků, neboť dominujícím poraněním bylo poranění páteře a míchy. Žalobcův motorický stav se přes veškerou intenzivní léčebnou péči neupravil. Pokračování - 6 - 10A 107/2012 Žalobce zůstal částečně ochrnutý na dolní končetiny. Poškození zdraví je nevratné a léčebně těžko ovlivnitelné. (11) Za účelem posouzení žalobcem vznesených námitek, soud poukazuje na platnou právní úpravu. Podle ust. § 7 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a za ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších přepisů, se výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle ust. § 7 odst. 3 téže vyhlášky ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit. K postupu podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. soud rovněž poukazuje na závazný právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp.zn. 6Ads 2/2011 vztahující se k předmětné záležitosti, kde Nejvyšší správní soud jednoznačně uvedl, a to jak ke zvyšování náhrad za bolestné, tak i ke ztížení společenského uplatnění. Do rozhodnutí služební funkcionář vznáší použitím tohoto ustanovení vlastní právní hodnocení při určení výše náhrady škody na zdraví. Právě tato skutečnost vede k tomu, že po vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení podléhá takové rozhodnutí služebního funkcionáře přezkumu soudem ve správním soudnictví. Současně je v rozsudku uvedeno, že rozhodnutí služebního funkcionáře o odpovědnosti za škodu nezávisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby, vzhledem k tomu, že služební funkcionář musí v souladu se zásadou materiální pravdy posoudit dostatečnost podkladů pro rozhodnutí, musí případné další důkazy hodnotit v jejich vzájemné souvislosti a musí také zvážit aplikaci § 7 odst. 3 výše citované vyhlášky. O zvýšení odškodnění, podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., rozhoduje služební funkcionář podle stejných kritérií, jako soudy v občanskoprávních a pracovněprávních věcech. S ohledem na skutečnost, že služební funkcionář je povinen učinit vlastní právní hodnocení výše náhrady škody na zdraví, a to formou rozhodnutí, soud odkazuje na ust. § 181 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde jsou uvedeny náležitosti odůvodnění rozhodnutí. Jsou to důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán při jejich hodnocení a výkladu správních předpisů řídil, informace o tom, jak se vypořádal správní orgán s námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům pro rozhodnutí. Pokud rozhodnutí tyto požadavky nesplňuje a v odůvodnění rozhodnutí nejsou konkrétní úvahy správního orgánu uvedeny, jedná se o vadu rozhodnutí, představující jeho nepřezkoumatelnost. Stejný závěr dopadá i na situace, kdy v odůvodnění rozhodnutí není uvedena právní argumentace a hodnocení správního úřadu se nevypořádává s konkrétními námitkami účastníka řízení nebo jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Důvody odůvodnění musí být jasné, jednoznačné, srozumitelné a přesvědčivé a musí vycházet z provedeného dokazování. Pokud nejsou tyto požadavky splněny, rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. (12) V konkrétním případě žalobou napadené rozhodnutí takové úvahy neobsahuje. Odůvodnění rozhodnutí se z velké části zaměřilo na podrobnou rekapitulaci předchozího postupu správního orgánu, včetně popisu řízení před správními soudy. V žalovaném rozhodnutí je dále uvedeno, jakým způsobem bylo doplněno dokazování, a to vypracováním revizního znaleckého posudku, na jehož základě znalci vyčíslili výši odškodnění žalobci, které bylo zkráceno o 40 %. Současně je v rozhodnutí uvedeno, že služební funkcionář řešil i otázku postupu podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., a to podle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6Ads 2/2011. K tomu žalovaný odkázal i na judikaturu Nejvyššího soudu ve věci stanovení náhrady za nepříznivé důsledky škody na zdraví pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro plnění jeho společenských úkolů. Žalovaný v obecné poloze uzavřel, že znaleckým posudkem stanovená výše odškodnění kompenzuje to, o co poškozený v důsledku poškození zdraví přišel, a že Pokračování - 7 - 10A 107/2012 aktivity poškozeného před úrazem nelze označit za aktivity obzvlášť mimořádné nebo výjimečné, či provozované na nejvyšší možné úrovni. Takový závěr je zcela nepřezkoumatelný, neboť je obecný a ke konkrétní argumentaci žalobce uvedené v jeho odvolání není uvedeno, jak žalovaný dospěl k tomu, že žalobcem uváděné aktivity nelze označit za takové, které představují výjimečný případ vhodný zvláštního zřetele. Žalovaný neuvedl, proč není ust. § 7 odst. 3 pro žalobce využitelné, v rozhodnutí vůbec neřešil, že žalobce byl uznán osobou závislou na pomoci jiné osoby. Pokud ve vyjádření k žalobě k tomuto faktu uvádí určité vysvětlení, pak takový postup nemá za následek zhojení vad odůvodnění rozhodnutí, neboť soud přezkoumává rozhodnutí, které bylo žalobou napadeno a nikoliv dodatečně podané vysvětlení, které je uvedeno ve vyjádření k žalobě. (13) K aplikaci ust.§ 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. na žalobcův případ soud odkazuje, jednak na rozsudek Nejvyššího správního sp.zn. 6Ads 2/2011 a zdůrazňuje, že ve světle tam vysloveného závazného právního názoru, nelze odmítat pravomoc aplikovat toto ustanovení, neboť se nejedná v dané věci o rozpor takového postupu s povinností služebního funkcionáře, stavenou mu zákonem č. 361/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť s touto logikou by nemohl služební funkcionář rozhodovat ani jiné nároky, které v případě civilních osob jsou řešeny soudy. Pravomoc správních orgánů ve věci služebního poměru není tímto způsobem nikterak rozšiřována, a takový postup je zcela v souladu s článkem 2 odst. 2 Ústavy. Navíc se ze strany žalovaného jedná o argument, jak sám žalovaný uvádí, který použil v kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu a právě tyto námitky byly ve výše citovaném rozsudku posouzeny a vyřešeny a závazným právním názorem je žalovaný, stejně jako správní soud v tomto smyslu, vázán. Je proto zcela nadbytečná diskuze ohledně nedostatku pravomoci služebního funkcionáře v tomto kontextu. Dále soud k aplikaci § 7 odst. 3 vyhlášky odkazuje na ustálenou judikaturu civilních soudů, z níž vyplývá, že ust. 7 odst. 3 vyhlášky patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém konkrétním případě na úvaze související s projednávaným případem. Úvaha není zcela neomezená, neboť právní předpis rámcově stanoví předpoklady, jak pro vznik nároku na základní výměru odškodnění, tak pro jeho zvýšení a stanoví hlediska, ke kterým je třeba přihlížet při úvaze o míře přiměřeného zvýšení v konkrétních zcela výjimečných případech, hodných mimořádného zřetele. Zkoumání a rozhodnutí o výši náhrady ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky musí být vždy založeno na skutkovém zjištění, zda a nakolik jsou v důsledku škody na zdraví omezeny, či zcela ztraceny předchozí možnosti poškozeného v různých oblastech jeho společenského uplatnění. Vždy se hodnotí, jak konkrétně se projevily trvalé následky zranění v jednotlivých sférách života a nakolik omezují, či vylučují možnost společenského uplatnění v porovnání s předchozím rozsahem a kvalitou jeho uplatnění, přičemž i věk poškozeného v době vzniku škody, je jeden z významných faktorů. Odpovědi na tyto otázky musí být zcela konkrétní ve vztahu k projednávanému případu a k argumentaci poškozeného. Nelze se spokojit pouze s tím, jak je uvedeno v žalobou napadeném rozhodnutí, že bylo pečlivě zváženo, že bylo přihlédnuto ke všem okolnostem, že přiznané náhrady jsou přiměřené, neboť takové hodnocení je zcela obecné a nekonkrétní a ve vztahu ke konkrétním odvolacím námitkám, takové obecné hodnocení nemůže obstát. Navíc není v souladu s hledisky citovaných kritérií, ke kterým musí být zodpovězeny konkrétní otázky. Žalovaný správní orgán se musí v dalším řízení zaměřit na porovnání dosavadních společenských aktivit a konkrétních možností uplatnění žalobce před úrazem, se stavem, který u něho nastal po úrazu a omezil jej určitou měrou v jednotlivých oblastech jeho života. Zároveň musí být zkoumáno, zda byla zjištěna celková ztráta možnosti zapojení do společenského a rodinného života, oproti stavu před úrazem. S ohledem na skutečnost, že právní předpis nestanoví způsob výpočtu částky odpovídající zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle Pokračování - 8 - 10A 107/2012 § 7 odst. 3 vyhlášky, bylo by v případě aplikace této právní normy úkolem žalovaného, aby posoudil, jaké zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je v konkrétní posuzované věci přiměřené. Mezi výši přiznané náhrady a způsobenou újmou musí existovat vztah přiměřenosti a náhrada musí odpovídat principu proporcionality a odpovědi na tyto požadavky nemohou být formulovány v obecné poloze, ale zhodnocením konkrétně předkládaných argumentů žalobce. (14) Současně je třeba upozornit na skutečnost, že předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění ve smyslu ust. § 7 odst. 3 vyhlášky, je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že vzhledem k předchozímu uplatnění žalobce v životě a společnosti při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu povolání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním i s ohledem na věk, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění tak, jak bylo vyjádřeno závěrem lékařů podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky v procesu určování bodového ohodnocení za ztížení společenského uplatnění. Závěr lékařů se totiž týká jen odborného lékařského hodnocení následků škody na zdraví z hlediska její intenzity, tedy, zda škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, které postiženého podstatně omezují nebo významně mění jeho uplatnění v životě. Toto zvýšení bodového ohodnocení, které bylo i v případě žalobce využito, se však nezabývalo, a ani to nebylo v praktických možnostech lékaře, zjišťováním a hodnocením širšího okruhu skutkových okolností, tak jak stanoví § 7 odst. 3 vyhlášky, tzn., zda se navíc jednalo o jinak výjimečný případ hodný zvláštního zřetele. K tomu je třeba hodnotit, zda byly velmi výrazně omezeny nebo ztraceny kvality života žalobce ve srovnání s úrovní kvalit v době před vznikem škody a zda jsou tu další výjimečné okolnosti, které změnily dosavadní život žalobce do zcela nesrovnatelné kvality. K tomu je vodítkem posuzování, zda následky škody na zdraví mohly žalobce kupř. vyloučit z mimořádné sportovní, odborné, či jiné činnosti, kterou před tím vykonával. Právě takové hodnocení vyústí v závěr, zda žalobci lze přiznat určité zvýšení ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky. (15) V souzeném případě taková úvaha v napadeném rozhodnutí zcela absentovala. Žalovaný se omezil na obecný závěr, že pečlivě zvážil, přihlédl ke všem okolnostem, zvýšení je přiměřené a argumentace nemůže obstát. Takový závěr je zcela nepřezkoumatelný, neboť se nevypořádal s důvody a námitkami, které žalobce uvedl ke svým omezením v dosavadním životě ve svém odvolání. Žalovaný zpochybnil možnost zvýšení společenského uplatnění žalobce, neuvedl však, jak k takovému závěru dospěl. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nevyhovělo požadavkům na jeho přezkoumatelnost soud postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a bez nařízeného jednání rozhodnutí žalovaného správního orgánu pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení bude na správním řízení orgánu, aby se znovu zabýval odvolacími námitkami a přezkoumatelným způsobem se vypořádal s argumentací žalobce a řádně odůvodnil svůj závěr. V. Závěr, náklady řízení (16) Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že vydané rozhodnutí nebylo řádně odůvodněno, nevypořádalo se konkrétně se vznesenými odvolacími námitkami, což mělo za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. (17) Soud proto v dané věci postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnosti, pro nedostatek důvodů. Pokračování - 9 - 10A 107/2012 (18) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl žalobce úspěšný a z toho důvodu mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení před soudem představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,-Kč, 2 x úkon právní pomoci po 2.100,- Kč ( § 9 odst. 3 písm. f), § 7 bod b. vyhlášky č.177/1996 Sb.), 4.200,- Kč, 2 x režijní paušál po 300,-Kč ( § 13 odst. 3 téže vyhlášky ), celkem 600,-Kč a DPH ve výši 21 %, 1.008,-Kč, celkem náklady řízení představují částku 8.808,-Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. června 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á ,v.r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava