10 A 107/2013
č. j. 10 A 107/2013-30
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
10A 107/2013 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce LUMMAX CZ s.r.o., IČ 282 84 089, sídlem Zlín – Jaroslavice, Svažitá 191, zast. JUDr. Jaromírem Heto, advokátem ve Zlíně, Vodní 1972, proti žalované České obchodní inspekci, ústřednímu inspektorátu, sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 13.6.2013 č.j. ČOI 1691/13/O100/2000/12/13/Be/Št, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23.8.2013 č.j. 10A 171/2013-15 byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) postoupena shora uvedená žaloba směřující proti rozhodnutí České obchodní inspekce ze dne 13.6.2013 č.j. ČOI 1691/13/O100/2000/12/13/Be/Št. Napadeným rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí inspektorátu ČOI Jihočeský kraj a Vysočina ze dne 7.12.2012 č.j. ČOI 152792/12/2000/PR1422/TPV/Ha, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 200.000 Kč tak, že žalobci byla pokuta snížena na částku 150.000 Kč. Pokračování - 2 - 10A 107/2013 Žalobce napadá předmětné rozhodnutí v rozsahu pokuty, jež byla žalobci uložena. Tato pokuta se žalobci jeví jako nepřiměřená a téměř likvidační, a to s ohledem na špatné hospodářské výsledky žalobce. Uhrazením uložené pokuty hrozí společnosti žalobce bankrot. Postoj žalovaného, dle něhož byla žalobci uložena pokuta při spodní hranici aplikovatelné sazby, se žalobci jeví jako zcela neadekvátní k hodnotě dovezených výrobků a k následnému jednání žalobce po zjištění nedostatků, kdy žalobce učinil okamžitá opatření ke stažení vadných výrobků z oběhu. Žalobce dále poukazuje na znění ust. § 19b odst. 2 zákona č. 22/1997 Sb., dle něhož je správní orgán v rámci stanovení výše uložené pokuty povinen zohlednit závažnost správního deliktu a rovněž způsob jeho spáchání a okolnosti, za nichž byl spáchán. Posuzování závažnosti správního deliktu tudíž nezáleží na libovůli správního orgánu bez přihlédnutí ke konkrétnímu případu. Odůvodnění založené na konstatování, že pokuta byla žalobci uložena při dolní hranici aplikovatelné sazby, v daném případě nepostačí. V průběhu správního řízení nebylo prokázáno ohrožení jiných osob způsobené použitím vadných výrobků žalobce. Závěrem žalobce navrhuje pokutu uloženou mu napadeným rozhodnutím snížit na částku 50.000 Kč a žalobci přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Dne 19.8.2013 byl Městskému soudu v Praze doručen návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, o němž bylo krajským soudem rozhodnuto usnesením ze dne 11.10.2013 č.j. 10A 107/2013-24 tak, že žalobě nebyl odkladný účinek přiznán. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke způsobu stanovení výše pokuty uvedla, že správní uvážení se odvíjí od typové závažnosti daného deliktu, rovněž je třeba zohlednit též majetkovou situaci sankcionovaného subjektu, což se týká zásady zákazu likvidačních sankcí a zásady požadavku citelnosti sankce. V projednávané věci byly pečlivě zváženy okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch sankcionovaného subjektu. S ohledem na typově značně závažné jednání byla žalobci vyměřena pokuta ve výši 150.000 Kč, tedy pokuta nijak excesivní. Individuální závažnost daného případu neumožňovala uložení sankce zcela při spodní hranici dostupného rozmezí. Žalovaná v této souvislosti dále poukázala na skutečnost, že v dané věci bylo protiprávně zpřístupněno na trh EU 3.000 kusů vadných výrobků, přičemž nešlo o nedostatky pouze formálního charakteru. Správní orgány vzaly v úvahu rovněž snahu žalobkyně o nápravu závadného stavu a také to, že se jednalo o první spáchání daného správního deliktu ze strany žalobce. Žalovaná dále poukázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které správní trestání kromě jiného plní též funkci represivní, jejímž účelem je oslabení majetkové sféry pachatele deliktu. Žalovaná nad rámec dále uvedla, že rozhodnutím ČOI ze dne 29.8.2013 byla žalobci povolena úhrada pokuty prostřednictvím splátek ve výši 20.000 Kč. Ze spisu žalované vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Dne 12.6.2012 byla Českou obchodní inspekcí (dále též ČOI) v sídle provozovny žalobce uskutečněna kontrola, v jejímž rámci byl proveden odběr vzorků – orientačních lampiček do zásuvky za účelem jejich posouzení v oblasti bezpečnosti. Na základě výsledků takto provedených zkoušek bylo zjištěno, že výrobek žalobce nevyhovuje stanoveným požadavkům, když tento výrobek nevykazuje základní požadavky na bezpečnost elektrických zařízení nízkého napětí. Pokračování - 3 - 10A 107/2013 O výsledku provedené kontroly byl žalobce vyrozuměn prostřednictvím kontrolního protokolu ČOI ze dne 12.6.2012 a rovněž prostřednictvím dokumentu – Seznámení s výsledkem posouzení výrobku. Dne 19.9.2012 byl ČOI vydán příkaz, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 200.000 Kč za spáchání správního deliktu podle ust. § 19a odst. 3 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., kterého se dopustil tím, že jako dovozce uvedl na trh stanovené výrobky s označením nebo dokumentem, které jsou v rozporu s ust. § 13 odst. 1 téhož zákona uvedl na trh celkem 3.000 kusů orientační lampičky do zásuvky, model LE 1 napětí: 230 V/ 50 Hz, která zjevně nesplňuje požadavky zákona. Žalobci byla dále uložena povinnost k náhradě nákladů tohoto řízení ve výši 1.000 Kč. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že správní orgán prvního stupně shodně s kontrolním správním orgánem shledal rozpor technické dokumentace výrobku – Orientační lampička s výrobkem předloženým kontrolnímu orgánu k posouzení. Výrobek žalobce uvedený na trh tudíž neodpovídal technické dokumentaci zpracované výrobcem, dle předložené technické dokumentace. Nákup předmětného výrobku byl žalobcem proveden dne 27.6.2011 v počtu 3.000 kusů. Po stažení výrobků z pultů prodejen bylo dle žalobce evidováno celkem 2.580 kusů předmětného výrobku, který byl žalobcem fyzicky zlikvidován nebo vrácen. Uvedením předmětných výrobků na trh bez splnění technických požadavků porušil žalobce zákaz dovozu a dodávání výrobků na trh stanovený ust. § 13 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., dle kterého stanovený výrobek může být uveden na trh nebo do provozu za předpokladu, že splňuje technické požadavky stanovené ust. § 12 odst. 1 písm. b). Žalobce se dopustil správního deliktu, jehož znaky skutkové podstaty vymezuje ust. § 19a odst. 3 písm. b), kterého se dopustí výrobce, dovozce, zplnomocněný zástupce nebo distributor tím, že uvede na trh nebo do provozu anebo distribuuje stanovené výrobky bez označení CE nebo jiného stanoveného označení nebo dokumentu stanoveného nařízením vlády. Za tento správní delikt se uloží pokuta dle ust. § 150 odst. 1 a 2 správního řádu do výše 50.000.000 Kč. Správní orgán dospěl k závěru, že skutkové zjištění uvedené v podkladech je dostatečné. Při stanovení pokuty správní orgán vycházel ze závažnosti správního deliktu, dále přihlédl ke způsobu spáchání tohoto deliktu, kdy žalobce musel znát a vědět, že výrobek uváděný na trh musí splňovat bezpečnostní požadavky a musí splňovat základní technické charakteristiky. Jako významně přitěžující okolnost správní orgán uvedl, že výrobek žalobce byl v době jeho uvedení na trh schopný ohrozit zdraví či majetek spotřebitele. Jako polehčující okolnost správní orgán vyhodnotil jednání žalobce, který v krátkém časovém období přistoupil k nápravě. Správní orgán dospěl k závěru, že delikt spáchaný žalobcem, za nějž lze uložit pokutu až ve výši 50.000.000 Kč, je deliktem středně závažným a rozhodl se uložit žalobci pokutu v polovině zákonného rozmezí. Proti shora uvedenému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem dne 26.9.2012 podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13.6.2013 č.j. ČOI 1691/13/O100/2000/12/13/Be/Št. Pokračování - 4 - 10A 107/2013 Z výroku napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná změnila výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že žalobci snížila uloženou pokutu na částku 150.000 Kč. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že se žalovaná neztotožnila s názorem žalobce, dle něhož je třeba za výrobky uvedené na trh považovat pouze ty, které se žalobci nepodařilo z oběhu stáhnout. Žalovaná k tomuto uvedla, že 3.000 kusů lampiček dovezených z Číny a postupně rozprodávané odběratelům byly jako celek předmětem nabídky na trhu EU. K uložené pokutě za spáchaný delikt žalovaná uvedla, že tato je adekvátní vzhledem k množství zjištěných nedostatků výrobku a k jejich závažnosti. Žalovaná zohlednila majetkové poměry žalobce a z tohoto důvodu snížila pokutu uloženou mu správním orgánem prvního stupně. Žalovaná závěrem žalobce poučila o možnosti podání žádosti o úhradu pokuty prostřednictvím splátek, a to za situace, kdy by pokutu nebylo možné, z důvodu negativních dopadů do majetkové sféry žalobce, uhradit jednorázově. Z obsahu spisu bylo dále zjištěno, že žalobce dne 27.6.2013 požádal žalovanou o povolení měsíčních splátek ve výši 6.250 Kč se splatností od 1.1.2014. Důvodem této žádosti je likvidační důsledek jednorázové úhrady uložené pokuty. Součástí žádosti jsou dále podklady k majetkové situaci žalobce. O shora uvedené žádosti žalobce bylo žalovanou rozhodnuto dne 16.7.2013 rozhodnutím pod č.j. ČOI 81548/13/2000/Bö tak, že žádost žalobce byla zamítnuta. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo zjištěno, že hlavním důvodem zamítnutí žádosti je konstatování žalované, že vývoj finanční situace žalobce není drastický a neavizuje, že by žalobce byl v brzké době ohrožen bankrotem. Společnost žalobce dlouhodobě vykazuje nižší míru zadluženosti a dlouhodobě je schopna splácet úvěry. Vývoj finanční situace žalobce nenasvědčuje, že by se měla v budoucnu výrazně změnit, a to ani z titulu uložené pokuty. Tvrzení žalobce ve věci jeho závažné újmy či likvidace v důsledku neprodlené úhrady uložené pokuty není důvodné, zvláště pokud žalobce žádá o povolení splátek, jimiž by mohl uhradit uloženou pokutu až v roce 2015. Proti shora uvedenému rozhodnutí žalované bylo žalobcem dne 13.8.2013 podáno odvolání, o němž bylo žalovanou rozhodnuto prostřednictvím rozhodnutí ze dne 29.8.2013 č.j. ČOI 96871/13/O100/2000/13/Hl/Št tak, že žalobci byly povoleny splátky uložené pokuty ve výši 20.000 Kč měsíčně. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.) v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V projednávané věci je stěžejní žalobní námitkou přiměřenost uložené pokuty za spáchaný správní delikt dle ust. § 19a odst. 3 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (dále též zákon o technických požadavcích na výrobky). Uvedeného správního deliktu se žalobce dopustil tím, že jako dovozce uvedl na trh výrobky s označením nebo dokumentem, které jsou v rozporu s ust. § 13 odst. 1 zákona o technických požadavcích na výrobky, když na trh uvedl celkem 3.000 kusů orientačních lampiček do zásuvky, které zjevně nesplňují požadavky zákona. Žalobce se shora popsaným jednáním dopustil správního deliktu dle ust. § 19a odst. 3 písm. b) zákona o technických požadavcích na výrobky, dle něhož se výrobce, dovozce, Pokračování - 5 - 10A 107/2013 zplnomocněný zástupce nebo distributor se dopustí správního deliktu tím, že uvede na trh nebo do provozu anebo distribuuje stanovené výrobky s označením nebo dokumentem, které jsou v rozporu s § 13. Za tento správní delikt lze dle ust. § 19a odst. 7 písm. a) zákona o technických požadavcích na výrobky uložit pokutu do výše 50.000.000 Kč. Žalobci byla rozhodnutím správního orgánu prvního stupně uložena pokuta za správní delikt ve výši 200.000 Kč, přičemž takto uložená pokuta byla k odvolání žalobce změněna žalobou napadeným rozhodnutím tak, že byla snížena na částku 150.000 Kč. Z obsahu správního spisu bylo dále zjištěno, že žalobci byly rozhodnutím žalované ze dne 29.8.2013 č.j. ČOI 96871/13/O100/2000/13/Hl/Št povoleny splátky uložené pokuty ve výši 20.000 Kč měsíčně. Správní orgány při stanovení výše pokuty za správní delikt žalobce vycházely ze závažnosti spáchaného správního deliktu a dále ze způsobu spáchání tohoto deliktu, kdy žalobce musel znát a vědět, že výrobek uváděný na trh musí splňovat bezpečnostní požadavky a musí splňovat základní technické charakteristiky. Jako významně přitěžující okolnost byla hodnocena skutečnost, že výrobek žalobce byl v době jeho uvedení na trh schopný ohrozit zdraví či majetek spotřebitele. Jako polehčující okolnost správní orgány vyhodnotily jednání žalobce, který v krátkém časovém období přistoupil k nápravě. Uložená pokuta je adekvátní vzhledem k množství zjištěných nedostatků výrobku a k jejich závažnosti. Při stanovení výše pokuty byly zohledněny rovněž majetkové poměry žalobce a z tohoto důvodu byla pokuta uložená správním orgánem prvního stupně snížena. Žalobci byla navíc povolena úhrada této pokuty v měsíčních splátkách ve výši 20.000 Kč. Žalobce v závěrečném návrhu rozhodnutí požaduje snížit správními orgány uloženou pokutu ve výši 150.000 Kč na částku 50.000 Kč. Podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s., je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Pro nezákonnost zruší soud napadené rozhodnutí i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil. Ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, které zákon dovoluje. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze pouze potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil. Není však v pravomoci správního soudu, aby vstoupil do role správního orgánu a položil na místo správního uvážení soudcovské uvážení a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být uložena. (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3.4.2012 č.j. 1Afs 1/2012-36) S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že moderační právo soudu ve věcech ukládání pokut za správní delikty přichází v úvahu pouze tehdy, pokud byla pokuta uložena v zjevně nepřiměřené výši. K dané problematice se vyjádřil rovněž rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 20.4.2010 č.j. 1As 9/2008-133, kde konstatoval, že správní soudy při Pokračování - 6 - 10A 107/2013 posuzování zákonnosti uložené sankce k žalobní námitce přezkoumají, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonná kritéria, zda úvahy o výši uložené pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační. Zásah soudu do rozhodnutí správního orgánu o výši uložené sankce je možný pouze v případě, že žalobce takový postup navrhne a současně výše uložené pokuty výrazně vybočuje z hlediska přiměřenosti, tedy je zjevně nepřiměřená. Prostor pro zohlednění přiměřenosti ukládané sankce by byl dán pouze tehdy, pokud by vytýkaná nepřiměřenost měla kvalitu nezákonnosti, tedy v případě, že by správní orgán vybočil ze zákonných mantinelů při ukládání pokuty, jeho hodnocení kritérií při uložení pokuty by postrádalo logiku, správní orgán by nevzal v úvahu všechna zákonná kritéria, uložená pokuta by byla likvidační apod. V projednávané věci správní orgán prvního stupně při stanovení výše uložené pokuty vycházel ze závažnosti spáchaného správního deliktu, přičemž přihlédl zejména ke způsobu spáchání tohoto deliktu, kdy žalobce měl vědět a znát, že výrobky uváděné na trh musí splňovat základní požadavky na bezpečnost elektrických zařízení určených k užívání spotřebitelům, dále musí splňovat základní technické parametry, jejichž dodržování zajišťuje, aby elektrické zařízení bylo používáno bezpečně a v podmínkách, pro které bylo vyrobeno. Přitěžující okolností správní orgán shledal skutečnost, že předmětný výrobek je způsobilý ohrozit zdraví a majetek spotřebitele. Polehčující okolnost správní orgán shledal v bezprostředním zákroku žalobce ke zjednání nápravy závadného stavu. Při stanovení výše uložené sankce správní orgán zohlednil též majetkovou situaci žalobce, jež byla zjištěna z výkazů hospodaření žalobce za rok 2008 až 2010 a rovněž údaji o finančních dispozicích žalobce na bankovních účtech. Správní orgán prvního stupně shledal správní delikt žalobce středně závažným a z tohoto důvodu žalobci uložil pokutu při dolní polovině zákonné sazby ve výši, kterou považuje za přiměřenou a rovněž splňující preventivní působení na žalobce. Žalovaný správní orgán odvoláním napadené rozhodnutí o uložení pokuty za správní delikt žalobce změnil, když snížil výši uložené pokuty na 150.000 Kč. Takto uloženou sankci žalovaný zdůvodnil odkazem na majetkové poměry žalobce, pro něž byla sankce snížena o jednu čtvrtinu. Žalobci byla rovněž poskytnuta možnost zažádat o povolení úhrady uložené pokuty ve splátkách. Tuto možnost žalobce využil a rozhodnutím žalované ze dne 29.8.2013 byla žalobci povolena úhrada pokuty ve splátkách ve výši 20.000 Kč měsíčně. S ohledem na uvedené zdůvodnění uložené pokuty za správní delikt žalobce nelze dospět k závěru, že by správní orgány při stanovení výše sankce za správní delikt vybočily ze zákonných mantinelů při ukládání pokuty. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí správních orgánů je zřejmé, že tyto hodnotily veškerá stanovená kritéria pro ukládání pokut, hodnocení konkrétních okolností případu nepostrádá logiku a správní orgány při stanovení výše pokuty vzaly v úvahu všechna zákonná kritéria včetně údajů o žalobcově hospodářské činnosti a jeho majetku, z nichž bez jakýchkoliv pochybností dovodily, že uložená pokuta nebude mít pro žalobce likvidační následky. Hlavní důraz při ukládání předmětné pokuty kladly správní orgán na intenzitu skutkových okolností spáchaného deliktu, a to především na skutečnost, že deliktem žalobce mohlo dojít k ohrožení zdraví a majetku spotřebitele, přičemž na trh bylo uvedeno relativně velké množství vadných výrobků. Pokračování - 7 - 10A 107/2013 Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v intencích shora uvedených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a rovněž s ohledem na ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. a dospěl k závěru, že v daném případě byla žalobci uložena sankce v souladu se zákonem, správní orgány nevybočily z mezí správního uvážení, když při stanovení výše pokuty vzaly v úvahu všechna zákonná kritéria a rovněž vzaly v úvahu likvidační charakter této pokuty vzhledem k majetkovým poměrům žalobce. Žalobci byla navíc uložena pokuta při spodní hranici zákonného rozmezí, a to za situace, kdy horní hranici představuje částka 50.000.000 Kč. Rovněž je třeba přihlédnout ke vstřícnému postoji žalované, která žalobci umožnila úhradu pokuty prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 20.000 Kč. Za této situace nelze uloženou pokutu, kterou má žalobce možnost uhradit ve splátkách, považovat za zjevně nepřiměřenou, jak se domnívá žalobce. Proto není důvod pro využití moderačního práva soudu podle § 78 odst. 2 s.ř.s. Na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný a rovněž správní orgán prvního stupně postupovaly v souladu s platnou právní úpravou, když pokutu za správní delikt žalobce uložily zcela v souladu se zákonem. Krajský soud tedy neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, proto žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, Pokračování - 8 - 10A 107/2013 vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 7. března 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.