10 A 109/2011
č. j. 10 A 109/2011-40
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 1 As 78/2012-35- KS Č. Budějovice 10 A 109/2011-40
- NSS 1 As 78/2012-35
Citované zákony (3)
Rubrum
10A 109/2011 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně N. S., zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem v Brně, Příkop 8, proti žalovanému Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Praha 3, Olšanská 2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16.7.2011, č.j. CPR-3049/ČJ-2011-9CPR-V237, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie v Praze ze dne 16.7.2011, č.j. CPR-3049/ČJ-2011-9CPR-V237 s e z r u š u j e pro nezákonnost a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 8 640,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně. Žalobkyni s e v r a c í soudní poplatek v částce 3 000,- Kč.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 1.9.2011 Krajskému soudu v Brně se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16.11.2011, č.j. CPR-3049/ČJ-2011-9CPR-V237, jímž byl změněn výrok č. 2 a 3 rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství kraje Vysočina v Jihlavě, o uložení správního vyhoštění, a zbývající výroky napadeného rozhodnutí Pokračování - 2 - 10A 109/2011 potvrzeny. Napadenému rozhodnutí je vytýkána nezákonná formulace výroku č. 2 o počátku doby zákazu vstupu na území České republiky formulovaném tak, že plyne od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území republiky. Tím dochází k posunu faktické platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění. Přitom do běhu doby splatnosti rozhodnutí nelze nikterak zasahovat. Odkazuje se na soudní judikaturu k ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a dovozuje se, že ukončení pobytu cizince na území, na základě rozhodnutí o správním vyhoštění je vázáno na den takového rozhodnutí. Zvláštní zákon neumožňuje správnímu orgánu upravovat předem běh doby platnosti rozhodnutí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že ke změně konkrétního výroku bylo přistoupeno se zřetelem k § 119 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o pobytu cizinců, kdy počátek této doby byl dán do souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona tak, že nastává v okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Poukazuje se na novelizaci zákona o pobytu cizinců uskutečněnou zákonem č. 428/2005 Sb. pro vadnou konstrukci. Má- li být jasně a zřetelně stanoveno trvání správního vyhoštění, musí být určen počátek a konec této lhůty. Z toho lze dovodit záměr zákonodárce stavět běh doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území v době, kdy výkon rozhodnutí o správním vyhoštění nelze vynutit z důvodu odložení jeho vykonatelnosti. Počátek běhu této doby je proto v zásadě stanoven okamžikem, kdy cizinec pozbude oprávnění pobývat na území České republiky. Tím je realizován samotný účel rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobkyně replikovala úvahou, že oprávnění a stanovení počátku a konce doby správního vyhoštění nelze dovozovat z úmyslu zákonodárce, ale je zapotřebí vycházet ze zákona, v jehož rámci jedině lze uplatňovat státní moc. Se zřetelem k právní úpravě § 118 odst. 1 nelze proto počátek doby zákazu vstupu na území republiky stanovit od okamžiku, kdy žalobkyně pozbude oprávnění k pobytu na území republiky. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21.11.2011 postoupil věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích jako soudu místně příslušnému. Krajský soud v Českých Budějovicích převzal spis dne 20.12.2011. Ze spisu správních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti. Oznámení o zahájení správního řízení v záležitosti správního vyhoštění žalobkyně je datováno 25.5.2010. Bylo tak učiněno se zřetelem ke zjištění, že žalobkyně opakovaně doložila padělky dokladů potřebných k povolení dlouhodobého pobytu na území republiky a tak uvedla nepravdivé informace s úmyslem ovlivnit rozhodování o žádosti. V řízení byl jako svědek vyslechnut bývalý manžel žalobkyně, který se vyjadřoval k udělení souhlasu s vycestováním syna do České republiky, dále V. D., který se podílel na obstarávání dokumentů pro žalobkyni. Ministerstvo vnitra vydalo dne 25.5.2010 závazné stanovisko o tom, že vycestování žalobkyně do země jejího státního občanství je možné. Žalobkyně podala své vyjádření a spis obsahuje doklady, o které opírala svou žádost o povolení dlouhodobého pobytu v České republice. Dne 25.5.2010 bylo rozhodnuto o správním vyhoštění žalobkyně, které je odůvodněné tím, že v řízení uvedla nepravdivé informace s úmyslem ovlivnit rozhodování správního orgánu. Pokračování - 3 - 10A 109/2011 Uvedené rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně dne 9.11.2010 zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Stalo se tak pro porušení ust. § 36 odst. 3 správ. řádu tím, že žalobkyni nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Tato vada řízení byla v dalším řízení odstraněna a dne 2.2.2011 bylo vydáno další rozhodnutí, jímž se žalobkyni ukládá správní vyhoštění. Stalo se tak pro uvedení nepravdivých informací s úmyslem ovlivnit rozhodování správního orgánu, správní vyhoštění bylo uloženo v trvání tří let a žalobkyni bylo uloženo vycestovat do patnácti dnů ode dne vykonatelnosti rozhodnutí. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že sama žalobkyně si je vědoma toho, že v řízení doložila padělky dokladů pro účely povolení dlouhodobého pobytu, což je hodnoceno jako úmyslné porušení právních předpisů, proto bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o pobytu cizinců s dobou platnosti na tři roky. Smyslem zákona o pobytu cizinců není povolovat dlouhodobý pobyt na základě padělaných nebo pozměněných dokladů. V odvolání je mimo jiné napadána nesprávná aplikace ust. § 118 zákona o pobytu cizinců. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že předložení padělaných dokladů v rámci řízení podle zákona o pobytu cizinců je podřaditelné § 119 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona. Nepravdivý obsah předložených listin směřuje k ovlivňování rozhodování správního orgánu, neboť sledovaného cíle je dosaženo podvodem. Skutkový stav věci byl zjištěn řádně. Výrok rozhodnutí o době, kdy žalobkyni nelze umožnit vstup na území republiky, odpovídá znění zákona po novelizaci provedené zákona č. 428/2005 Sb. Z této úpravy se dovozuje úmysl zákonodárce, že doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území nově neběží v době, kdy rozhodnutí o správním vyhoštění není vykonatelné. V době, kdy rozhodnutí nelze vynutit, se doba vyhoštění staví jiným postupem, kdy institut správního vyhoštění pozbyl svého smyslu. Tato úvaha vedla odvolací instanci ke změně výroku o době, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území republiky. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně napadenému rozhodnutí vytýká vadné stanovení počátku doby zákazu vstupu na území České republiky. Žalovaný při určení tohoto okamžiku vyšel z názoru, že podle úpravy platné v době rozhodování doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území, nově neběží v době, kdy rozhodnutí o správním vyhoštění není vykonatelné. Tento právní názor není správný. Výkladem ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 31.12.2011 se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 24.1.2012, č.j. 1As 106/2010-83. V tomto usnesení Nejvyšší správní soud porovnal právní úpravu obsaženou v § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve znění před novelou přijatou pod č. 428/2005 Sb., po této novele, a dále se zabýval vlivem novelizace tohoto ustanovení zák. č. 303/2011 Sb. Posledně uvedená novelizace vstoupila v účinnost od 1.1.2012, tedy v době po vydání napadeného rozhodnutí. Pro souzenou věc má tudíž rozhodný význam sjednocující názor Nejvyššího správního soudu, který se vztahuje k výkladu dané právní normy účinné do 31.12.2011. Pokračování - 4 - 10A 109/2011 Podle této právní úpravy svědčila správnímu orgánu pravomoc stanovit ve výrokové části rozhodnutí počátek doby, ve které je cizinec povinen vycestovat z území republiky, a dále stanovit počátek doby zákazu vstupu na území republiky. Bez výslovné právní úpravy však nelze dovodit, že by počátek doby zákazu vstupu na území bylo možno dovozovat od okamžiku, kdy se rozhodnutí o správním vyhoštění stalo vykonatelným a nezapočítávalo se období, kdy byla odložena vykonatelnost rozhodnutí. Taková úvaha neměla oporu v zákoně. Ke změně došlo právě až novelizací uskutečněnou zák. č. 303/2011 Sb. v ust. §118 odst. 4, ve kterém se uvádí, že do doby, po kterou cizinci nelze umožnit vstup na území republiky, se nezapočítává doba, po kterou rozhodnutí o správním vyhoštění není vykonatelné. Právě pro chybějící právní úpravu nemožnosti nezapočíst dobu odkladu vykonatelnosti vyhoštění nebylo možno v souzené věci stanovit počátek doby zákazu vstupu na území republiky od okamžiku, kdy žalobkyně pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Soud si je vědom toho, že podle znění zákona o pobytu cizinců účinného od 1.1.2012 se do doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států EU nebo občanovi EU, anebo jeho rodinnému příslušníkovi, nezapočítává doba, po kterou rozhodnutí o správním vyhoštění není vykonatelné, avšak soud při svém rozhodování je povinen respektovat ust. § 75 odst. 1 s.ř.s., ve kterém se přikazuje vycházet při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 16.7.2011, tedy před účinností novelizace zákona o pobytu cizinců přijaté pod č. 303/2011 Sb. Právní úprava platná v době rozhodování neumožňovala dovodit počátek doby zákazu vstupu na území republiky od okamžiku, kdy se rozhodnutí stalo vykonatelným. Jestliže žalovaný ve svém rozhodnutí vyšel z názoru, že po dobu, po kterou výkon rozhodnutí o správním vyhoštění nelze realizovat, se běh této doby staví a tento právní názor se projevil ve výroku napadeného rozhodnutí, pak je napadené rozhodnutí vadné pro rozpor se zákonem, tak jak platil v době rozhodování. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 1 s.ř.s. zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně měla v řízení úspěch. Proto jí na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 8 640,- Kč představující odměnu advokáta za tři úkony právní služby po 2 100,- Kč, třikrát režijní paušál po 300,- Kč a 1 440,- Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem. O vrácení soudního poplatku rozhodl soud podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Žalobkyně je státním příslušníkem Ukrajiny a předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobkyně je proto podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona od poplatku osvobozena. Jestliže poplatek zaplatila, tak k tomu nebyla povinna. Proto jsou dodrženy podmínky pro vrácení soudního poplatku. Žalobkyně uhradila na účet soudu soudní poplatek v hodnotě 3.000,-- Kč. Takto zaplacený soudní poplatek se žalobkyni vrací. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo k projednání žaloby třeba nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Pokračování - 5 - 10A 109/2011 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. března 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.