10 A 109/2012
č. j. 10 A 109/2012-18
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 109/2012-18
- NSS 1 As 7/2013-32
Citované zákony (9)
Rubrum
10A 109/2012 - 18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně N. S., nar. X, státní příslušnost U., zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem v Brně, Příkop 8, proti žalované Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Praha 3, Olšanská 2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22.10.2012, č.j. CPR-3049/ČJ-2011-9CPR- V237, takto:
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 05.11.2012 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 22.10.2012 č.j. CPR-3049/ČJ-2011-9CPR-V237 a spolu s tímto rozhodnutím též rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend Jihlava ze dne 2.2.2011 č.j. CPBR-6002/ČJ- 2010-0665PE-SV. Žalobkyně dále požaduje náhradu nákladů řízení. Napadeným rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 22.10.2012 č.j. CPR-3049/ČJ-2011-9CPR-V237 byla, dle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, změněna část výroku rozhodnutí Policie České republiky, Krajského Pokračování - 2 - 10A 109/2012 ředitelství policie kraje Vysočina, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend Jihlava ze dne 2.2.2011 č.j. CPBR-6002/ČJ-2010-0665PE-SV. Výrok „Doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území České republiky, se stanoví na tři roky. Tato doba je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí.“ byl změněn a nahrazen výrokem „Doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území České republiky se, dle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb. stanoví na tři roky. Počátek této doby se, v souladu s ust. § 118 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., stanovuje od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky.“ Dále došlo ke změně výroku „… stanoví doba k vycestování z území České republiky do 15 dnů ode dne vykonatelnosti rozhodnutí“, který byl změněn ve znění „… stanoví doba k vycestování z území České republiky do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“ Ve zbývající části zůstalo napadené rozhodnutí nezměněno. Žalobkyně prostřednictvím včasné správní žaloby poukazuje na nezákonný výklad ust. § 118 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., v důsledku jehož nesprávného právního posouzení došlo k vzájemnému rozporu jednotlivých částí výroku napadeného rozhodnutí. Žalobkyně tento vzájemný rozpor spatřuje v nesouladnosti právní moci napadeného rozhodnutí o vyhoštění, na kterou je vázána povinnost vycestovat z území České republiky a vykonatelnost tohoto rozhodnutí, která má v kontextu ust. § 62 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb. a ust. § 46 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb. vliv na zánik platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Žalobkyně se tímto rozporem jednotlivých částí výroku napadeného rozhodnutí o vyhoštění cítí být poškozena na svých právech, neboť doba, po kterou nelze žalobkyni umožnit vstup na území České republiky je vázána na pozbytí oprávnění pobytu na území České republiky, tato skutečnost potom musí být promítnuta též ve stanovení doby k vycestování z České republiky, v opačném případě by fakticky došlo k prodloužení doby tří let, která byla žalobkyni stanovena pro zákaz jejího vstupu na území České republiky. Žalobkyně je nyní nucena vycestovat z území České republiky dříve, než se rozhodnutí o správním vyhoštění stane vykonatelným a až teprve vykonatelností dojde k zániku povolení dlouhodobého pobytu na území České republiky a k počátku běhu tří leté doby, po kterou žalobkyně nemůže vstoupit na území České republiky. Žalobkyně se k výzvě soudu, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání žádným způsobem nevyjádřila, soud má tudíž za to, že žalobkyně nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek. Žalovaný k výzvě soudu poukázal na samostatnost právních institutů právní moci a vykonatelnosti. Nabytím právní moci rozhodnutí se toto stane pravomocným, nikoli vykonatelným, vykonatelnost nastává uplynutím doby pro vycestování. Pokud během doby stanovené pro vycestování byla cizinkou podána správní žaloba dle ust. § 172 odst. 3 zák. č. 326/1999 Sb, má tato žaloba odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí o vyhoštění, do právní moci rozhodnutí soudu o této žalobě je tudíž nevykonatelné. Pokud cizinka disponuje platným vízem či jiným pobytovým oprávněním, aplikuje se ust. § 62 odst. 1 zák. č. 328/1999 Sb, dle kterého dlouhodobé vízum pozbývá platnosti, jakmile nabyl právní moci rozsudek ukládající trest vyhoštění nebo je vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění. Oprávnění k pobytu na území České republiky tak cizinka může pozbýt zánikem platnosti víza nebo vycestováním z území České republiky. Pokud doba k vycestování uplyne během soudního řízení, lze využít institutu nového rozhodnutí dle ust. § 101 správního řádu, kterým lze dodatečně stanovit nebo změnit lhůtu ke splnění povinnosti. Žalovaný dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 106/2010, kterým byla potvrzena pravomoc správního orgánu stanovit nejen délku doby vyhoštění, ale též počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území. Oprávněnost a zákonnost svého Pokračování - 3 - 10A 109/2012 postupu žalovaný dovozuje též z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 05.06.2012 č.j. 42 A 5/2012-27. Závěrem žalovaný navrhuje, aby soud podanou žalobu zamítl a současně souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Dne 25.05.2010 bylo Policií České republiky, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké policie Brno, Inspektorátem cizinecké policie Jihlava – Skupinou povolování pobytu Pelhřimov, vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť žalobkyně opakovaně doložila padělky dokladů potřebných k povolení dlouhodbého pobytu na území republiky a uvedla tak nepravdivé informace s úmyslem ovlivnit rozhodování v předmětné záležitosti. Doba, po kterou jí byl udělen zákaz vstupu na území České republiky, byla stanovena na tři roky, tato doba je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí. Současně byla žalobkyni stanovena doba pro vycestování z území v délce patnácti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Uvedené rozhodnutí bylo Policií České republiky, Službou cizinecké policie, Ředitelstvím služeb cizinecké policie, k odvolání žalobkyně dne 09.11.2010 zrušeno a věc byla správnímu orgánu I. stupně vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Důvodem tohoto zrušení bylo porušení ust. § 36 odst. 3 správního řádu tím, že žalobkyni nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Vytýkané vady byly odstraněny v dalším řízení a dne 02.02.2011 bylo vydáno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend Jihlava, kterým bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo uvedení nepravdivých informací s úmyslem ovlivnit rozhodování správního orgánu, správní vyhoštění bylo uloženo v trvání tří let a žalobkyni bylo dále uloženo vycestovat z území České republiky ve lhůtě patnácti dnů ode dne vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Žalobkyně si byla vědoma, že doložila padělky dokladů pro účely povolení dlouhodobého pobytu, jednalo se tak o úmyslné porušení právních předpisů a z tohoto důvodu bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění ve smyslu ust. § 119 odst. 1 písm. c) bodu 3 zák. č. 328/1999 Sb. s dobou platnosti tři roky. Rozhodnutí ze dne 02.02.2011 bylo napadeno odvoláním žalobkyně, o kterém bylo rozhodnuto rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelstvím služeb cizinecké policie Praha dne 16.07.2011 čj. CPR-3049/ČJ-2011-9CPR-V237, a to tak, že odvoláním napadené rozhodnutí bylo změněno ve výroku II, když doba, po kterou žalobkyně nemůže vstoupit na území České republiky se stanovuje na tři roky, počátek této doby se stanovuje od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Dále bylo změněno ve výroku III, kde byla stanovena doba k vycestování z území v délce patnácti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. V ostatních částech bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutí o odvolání žalobkyně ze dne 16.07.2011 bylo napadeno správní žalobou, o které bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích rozhodnuto rozsudkem ze dne 14.03.2012 č.j. 10 A 109/2011-40. Krajský soud rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie v Praze ze dne 16.07.2011 č.j. CPR-3049/ČJ-2011-9CPR- V237 pro nezákonnost zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Žalovanému dále uložil nahradit žalobci jím specifikované náklady řízení. Pokračování - 4 - 10A 109/2012 Žalovaný správní orgán proti shora uvedenému rozhodnutí krajského soudu podal kasační stížnost, o které bylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto prostřednictvím rozsudku ze dne 11.07.2012 č.j. 1 As 78/2012-35. Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a spolu s ním bylo zrušeno též napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu s tím, že celá věc byla tomuto správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení. Na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu bylo Policií České republiky, Ředitelstvím služby cizinecké policie opětovně rozhodnuto, a to rozhodnutím ze dne 22.10.2012 č.j. CPR-3049/ČJ-2011-9CPR-V237, které bylo žalobkyní napadeno správní žalobou v projednávané právní věci. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 75 odst. 2 soudního řádu správního, v mezích určených žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně napadenému rozhodnutí vytýká vzájemnou rozpornost jeho jednotlivých výroků. Tato rozpornost je spatřována ve stanovení počátku doby, který byl určen od okamžiku, kdy cizinka pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky a stanovení doby pro vycestování z tohoto území, která jí byla vyměřena v délce patnácti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 24.10.2012, patnáctidenní lhůta k vycestování tak uplynula dne 08.11.2012. Podanou správní žalobou byla následně ze zákona odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí (ust. § 172 odst. 3 zák. č. 326/1999 Sb.). Dle ust. § 62 dost. 1 zák. č. 326/1999 Sb., zaniká platnost k povolení dlouhodobého pobytu vykonatelným rozhodnutím o správním vyhoštění, tříletá doba, po kterou žalobkyni nelze umožnit vstup na území České republiky tak začne, v důsledku odložené vykonatelnosti, běžet mnohem později po právní moci napadeného rozhodnutí. Tímto tak fakticky dojde k překročení doby pro vyhoštění stanovené napadeným rozhodnutím. Dle ust. § 118 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, se správním vyhoštěním rozumí ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby k vycestování z území a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie. Dobu, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členského státu Evropské unie, stanoví policie v rozhodnutí o správním vyhoštění cizince. V odůvodněných případech lze rozhodnutím stanovit hraniční přechod pro vycestování z území. Shora citované zákonné ustanovení tudíž dává správnímu orgánu pravomoc stanovit jednak dobu, po kterou cizinci nelze umožnit vstup na dané území a jednak také dobu určenou pro vycestování z tohoto území. Je tak zcela na uvážení tohoto správního orgánu, jak dlouhou dobu vyhoštění zvolí. Doba pro vycestování je potom korigována ust. § 118 odst. 3 zák. č. 326/1999 Sb., který stanoví rozmezí mezi sedmi až šedesáti dny. Pokud je správní vyhoštění vydáno podle ust. § 119 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, je policie oprávněna stanovit dobu kratší než sedm dní. Pokud by podle rozhodnutí o správním vyhoštění měla doba k vycestování z území začít běžet v době trvání zajištění cizince, začíná tato doba běžet ode dne ukončení zajištění. Pokud v průběhu doby k vycestování z území je cizinec zajištěn, běh této doby se zajištěním nepřerušuje. Dle ust. § 118 odst. 4 zák. č. 326/1999 Sb., do doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie nebo občanovi Evropské unie anebo jeho Pokračování - 5 - 10A 109/2012 rodinnému příslušníkovi umožnit vstup na území, se nezapočítává doba, po kterou není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné. Uvedené zákonné ustanovení přináší změnu, která vstoupila v účinnost dne 1.1.2012, tedy v době po vydání napadeného rozhodnutí. Doba, která tedy uplyne do vykonatelnsoti napadeného rozhodnutí se nebude započítávat do doby stanovené pro vyhoštění cizinky. Dle ust. § 62 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., zanikne platnost dlouhodobého víza, jakmile nabyl právní moci rozsudek ukládající trest vyhoštění nebo je vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení tak nelze s námitkou žalobkyně o vzájemné rozpornosti jednotlivých výroků napadeného rozhodnutí souhlasit. Právní moc napadeného rozhodnutí nastala dne 24.10.2012, žalobkyni byla stanovena lhůta patnácti dnů pro vycestování z území České republiky, tato procesní lhůta tak měla uplynout dne 08.11.2012 a po jejím uplynutí se předmětné rozhodnutí o správním vyhoštění mělo stát vykonatelným. Žalobkyně však během této patnáctidenní lhůty podala správní žalobu, která dle ust. § 172 odst. 3 zák. č. 326/1999 Sb. měla za následek odložení vykonatelnosti. Pro žalobkyni tudíž nastala situace, kdy jí napadené rozhodnutí o správním vyhoštění je sice pravomocné, ale není vykonatelné, žalobkyně tak v současné době není v důsledku tohoto rozhodnutí povinna vycestovat a její oprávnění pobývat na území České republiky je založeno právě podanou správní žalobou. Oprávnění k pobytu na území České republiky tak žalobkyni zanikne v důsledku pozbytí platnosti dlouhodobého víza, ke kterému dojde až vykonatelností rozhodnutí o správním vyhoštění, nebo zánikem platnosti víza či vycestováním z území České republiky, pokud žalobkyně nedisponuje vízem nebo jiným povolením k pobytu opravňujícím její opětovný vstup na území republiky. Krajský soud v tomto případě vycházel též z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24.01.2012 č.j. 10 As 106/2010-83, kterým Nejvyšší správní soud stanovil, že „je tedy na správním orgánu, aby ve výrokové části rozhodnutí o správním vyhoštění stanovil v prvé řadě počátek doby (materiální lhůty), v níž je cizinec povinen vycestovat z území (§118 odst. 1 věta první zákona o pobytu cizinců) a dále počátek doby zákazu vstupu na území (§118 odst. 1 věta první a druhá zák. o pobytu cizinců). Přitom je zřejmé, že správní orgán není oprávněn za situace, kdy zároveň nevyloučil odkladný účinek odvolání (§85 odst. 2 správního řádu), resp. kdy odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění vyloučit ze zákona nelze (§ 169 odst. 5 zák. o pobytu cizinců, ve znění účinném od 01.01.2011) určit počátek běhu lhůty pro vycestování z území dřívějším okamžikem, než je právní moc rozhodnutí o správním vyhoštění. Pozdější počátek běhu lhůty, resp. její přerušení stanoví § 118 odst. 3 věta třetí a čtvrtá zák. o pobytu cizinců, ve znění účinném od 01.01.2011, v souvislosti se zajištěním vyhošťovaného cizince. Počátek doby, po níž nelze cizinci umožnit vstup na území, je pak správní orgán jistě oprávněn navázat právě na uplynutí lhůty pro vycestování z území.“ Správní orgán tak má možnost stanovit kromě doby správního vyhoštění také počátek této doby a lhůtu pro vycestování. V daném případě správní orgán využil tohoto svého oprávnění a stanovil lhůtu pro vycestování žalobkyně v délce patnácti dnů od právní moci. Žalovaný správní orgán stanovením této lhůty pro vycestování a jejího počátku zjevně nevyloučil odkladný účinek žaloby, když tuto lhůtu stanovil právě až od právní moci rozhodnutí o vyhoštění, tedy v inetncích shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně v této lhůtě podala správní žalobu, byla ze Pokračování - 6 - 10A 109/2012 zákona odložena vykonatelnost tohoto rozhodnutí a správním orgánem stanovená patnáctidenní lhůta běžící od právní moci rozhodnutí o vyhoštění tak využita nebude. Krajský soud v této souvislosti považuje za nutné poukázat na ust. § 101 správního řádu, na základě kterého může správní orgán vydat nové rozhodnutí, kterým dodatečně stanoví nebo v tomto případě změní lhůtu ke splnění povinnosti. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný postupoval v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu žalovaného nesprávnost ani nezákonnost. Z tohoto důvodu shora uvedenou žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích dne 7. ledna 2013 JUDr. Věra Balejová v.r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.