10 A 11/2013

Rubrum

10 A 11/2013 – 22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V. B., zast. advokátem, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.1.2013, č.j. KUJCK 29257/2012 ODSH/2, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 31.1.2013 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17.1.2013, č.j. KUJCK 29257/2012, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, Matričního úřadu, Oddělení cestovních dokladů a řidičských průkazů ze dne 10.9.2012 č.j. MAU/23267/2012 Ru., kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o odečtení čtyř bodů na kontě bodového hodnocení řidiče a řízení bylo zastaveno. Pokračování - 2 - 10A 11/2013 Uvedené rozhodnutí bylo žalovaným změněno tak, že se žádost žalobce o provedení odečtu čtyř bodů z bodového hodnocení zamítá, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro odečet bodů ve smyslu ust. § 123e zák. č. 361/2000 Sb., zákona o provozu na pozemních komunikacích (dále též zákon o silničním provozu). Žalobce prostřednictvím včasné správní žaloby namítá nesprávné posouzení věci, v jehož důsledku došlo k nezákonnému zpřísňování uložené sankce. Nesprávnost postupu správních orgánů obou stupňů spatřuje žalobce ve stanovení okamžiku pozbytí řidičského oprávnění. Žalobce poukazuje na skutečnost, že správní orgán prvního stupně, a stejně tak i žalovaný, spojují okamžik pozbytí řidičského oprávnění s právní mocí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2.8.2012 č.j. 3 As 66/2012-32, jímž byla zamítnuta kasační stížnost žalobce proti rozhodnutí o námitkách. Takový výklad je v rozporu s ust. § 107 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.), který stanoví, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Žalobce dále poukazuje na ust. § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, jenž upravuje způsob pozbytí řidičského oprávnění v případech, kdy řidič dosáhne celkového počtu dvanácti bodů. Běh lhůt stanovených v tomto ustanovení lze přerušit vyvoláním námitkového řízení, k pozbytí řidičského oprávnění potom dochází až pravomocným skončením takového řízení. Žalobce takové námitkové řízení vyvolal a k jeho ukončení došlo právní mocí rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.4.2012 č.j. 10 A 13/2012-39, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 16.1.2012 č.j. KUJCK/832.3/2012/ODSH/kl, nikoliv až rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 2.8.2012 č.j. 3 As 66/2012-32, jak uvádí v napadeném rozhodnutí žalovaný, který tak nezákonně zpřísnil uloženou sankci. Závěrem žalobce navrhuje napadené rozhodnutí z důvodu jeho nezákonnosti, způsobené nesprávným právním posouzením, zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Žalobce dále požaduje uložit žalovanému náhradu nákladů řízení. Žalobce prostřednictvím svého podání ze dne 13.3.2013 krajskému soudu dále sdělil, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 5.3.2013 uvedl, že s námitkami žalobce nesouhlasí, neboť ten na svém právu požádat o vrácení řidičského oprávnění postupem podle ust. § 123d zákona o silničním provozu, zkrácen nebyl. Žalovaný dále uvedl, že Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím ze dne 2.8.2012 č.j. 3 As 66/2013-32 kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal, z tohoto důvodu nabylo rozhodnutí soudu ve věci přezkoumání správního rozhodnutí o námitkách právní moci dne 9.5.2012. Žalobce tudíž ztratil odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel v období od 10.5.2012 do 10.5.2013. Závěrem žalovaný navrhuje žalobu zamítnout, neboť ke krácení žalobce na jeho právu požádat o vrácení řidičského oprávnění po uplynutí jednoho roku od jeho pozbytí, nemohlo dojít. Žalovaný současně souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16.1.2012 č.j. KUJCK/832.3/2012/ODSH/kl, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 2.12.2011 č.j. MAU/19045/2011, kterým byly Pokračování - 3 - 10A 11/2013 zamítnuty námitky žalobce proti záznamu bodů do registru řidičů, toto rozhodnutí bylo žalovaným současně potvrzeno. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.4.2012 č.j. 10 A 13/2012-39 nabyl právní moci dne 9.5.2012. Proti shora uvedenému rozhodnutí krajského soudu byla žalobcem podána kasační stížnost, o které bylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto rozsudkem ze dne 2.8.2012 č.j. 3 As 66/2012-32 tak, že kasační stížnost žalobce byla zamítnuta. Nejvyšší správní soud v odůvodnění dále poukazuje na skutečnost, že žalobce současně s kasační stížností podal též návrh na přiznání odkladného účinku této stížnosti, přičemž o tomto návrhu nebylo Nejvyšším správním soudem, z důvodu bezprostřednosti tohoto rozhodnutí, rozhodováno. Žalobce prostřednictvím podání ze dne 5.9.2012 požádal Magistrát města České Budějovice o výmaz čtyř bodů z bodového hodnocení, neboť ke dni 5.9.2012 uplynulo více než dvanáct měsíců, kdy nespáchal žádný bodově hodnocený přestupek. O shora uvedené žádosti žalobce bylo Magistrátem města České Budějovice rozhodnuto usnesením ze dne 10.9.2012 č.j. MAU/23267/2012 Ru. tak, že řízení v této věci bylo zastaveno. Důvodem tohoto rozhodnutí byla zjevná nepřípustnost této žádosti, když řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů dosud nebylo pravomocně ukončeno. Správní orgán tudíž nelze žádat o vrácení řidičského oprávnění dle ust. § 123e odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Prvostupňový správní orgán v této souvislosti odkázal na dosud probíhající řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích, v němž byl žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16.1.2012 č.j. KUJCK/832.3/2012/ODSH/kl. přiznán odkladný účinek. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice podal dne 19.9.2012 odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odborem dopravy a silničního hospodářství ze dne 7.1.2013 č.j. KUJCK 29257/2012 ODSH/2, kterým bylo rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice změněno tak, že žádost žalobce o odečet čtyř bodů z bodového hodnocení se zamítá, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro odečet bodů ve smyslu ust. § 123e zákona o silničním provozu. Žalovaný v odůvodnění tohoto rozhodnutí poukázal na ust. § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu, dle kterého se běh lhůt stanovených v ust. § 123c odst. 3 tohoto zákona přerušuje v případě, že řidič podá proti záznamu, kterým bylo dosaženo dvanácti bodů, námitky. Žalovaný dále uvedl, že v době řízení o námitkách řidiče, neběží lhůty ani pro pozbytí řidičského oprávnění ani k odevzdání řidičského průkazu, neboť je nutné vyčkat do pravomocného rozhodnutí o těchto námitkách. Přerušení lhůt navíc nic nemění na skutečnosti, že odvolatel dosáhl v bodovém hodnocení celkového počtu dvanácti bodů. V projednávané věci však není možné o odečet bodů postupem dle ust. § 123e odst. 1 písm. a) tohoto zákona žádat, neboť rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2.8.2012 č.j. 3 As 66/2012-32, kterým byla zamítnuta kasační stížnost ve věci přezkumu rozhodnutí 16.1.2012 č.j. KUJCK/832.3/2012/ODSH/kl., nabylo právní moci dne 8.8.2012. Žalovaný dále uvedl, že souhlasí s názorem prvoinstančního orgánu, že žádost odvolatele musela být ve správním řízení rozhodnutím správního orgánu zamítnuta, nikoliv však jako žádost zjevně právně nepřípustná, nýbrž z důvodů hmotně právních. Z těchto důvodů žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že žádost žalobce zamítl pro nesplnění zákonných podmínek pro odečet bodů dle ust. § 123e zákona o silničním provozu, když rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti žalobce ve věci Pokračování - 4 - 10A 11/2013 přezkumu rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16.1.2012 č.j. KUJCK/832.3/2012/ODSH/kl nabylo právní moci až dne 8.8.2012. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce předně poukazuje na nesprávnost postupu správních orgánů obou stupňů, které v důsledku nesprávného stanovení počátku běhu lhůty, po kterou žalobce pozbyl řidičské oprávnění, žalobci nezákonně zpřísnily uloženou sankci. Dle ust. § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno. Dle ust. § 123d odst. 1 zákona o silničním provozu řidič, který podle § 123c odst. 3 pozbyl řidičské oprávnění, je oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle § 123c odst.

3. Dle ust. § 123e odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu řidiči, kterému nebyla ode dne uložení pokuty v blokovém řízení nebo nabytí právní moci rozhodnutí, na jehož základě mu byl v registru řidičů zaznamenán naposled stanovený počet bodů, pravomocně uložena sankce za přestupek nebo trest za trestný čin, spáchaný jednáním zařazeným do bodového hodnocení, po dobu 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, se odečtou 4 body z celkového počtu dosažených bodů. Dle ust. § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu, nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Dle odst. 4 tohoto ustanovení, podá-li řidič námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, běh lhůt stanovených v § 123c odst. 3 se přerušuje ode dne doručení námitek příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí podle odstavce 3 nabude právní moci. Ze spisového materiálu vedeného ve věci žalobce bylo zjištěno, že ten spáchal dne 23.6.2011 bodovaný přestupek, v jehož důsledku došlo k dosažení 12 bodů v evidenční kartě řidiče. Dle ust. § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu tato skutečnost implikuje následné pozbytí řidičského oprávnění. Žalobci bylo dne 11.7.2011 doručeno oznámení s tím, že ke dni 23.6.2011 dosáhl 12 bodů, žalobce byl současně vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Žalobce podal dne 18.7.2011 námitky proti záznamu v registru řidičů ve smyslu ust. § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu a tímto postupem tak využil možnosti stanovené tímto zákonným ustanovením. Dle ust. § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu byl běh lhůt, stanovených ust. § 123c odst. 3 tohoto zákona, doručením žalobcových námitek správnímu orgánu, přerušen. Pokračování - 5 - 10A 11/2013 Od této doby tudíž neběží lhůty pro pozbytí řidičského oprávnění a rovněž ani lhůty k odevzdání řidičského průkazu. Podání námitek má tedy za následek situaci, kdy řidič i přes dosažení dvanácti bodů se může nadále účastnit provozu na pozemních komunikacích, neboť došlo k přerušení lhůty pro pozbytí řidičského oprávnění a povinnosti odevzdat řidičský průkaz. Podání námitek tudíž nemá vliv na existenci odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, ale pouze na pozbytí řidičského oprávnění a s tím spojenou povinnost k odevzdání řidičského průkazu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3.5.2011 č.j. 8 As 23/2010-89). Krajský soud se dále zabýval stanovením počátku běhu dvanáctiměsíční lhůty, po kterou žalobce pozbyl řidičské oprávnění a po jejímž uplynutí žalobce může žádat o vrácení tohoto oprávnění. Běh lhůt pro pozbytí řidičského oprávnění a následné odevzdání řidičského průkazu byl námitkami žalobce dne 18.7.2011 přerušen. Z průběhu námitkového řízení bylo zjištěno, že žalobce dne 27.1.2012 podal správní žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16.1.2012 č.j. KUJCK/832.3/2012/ODSH/kl, kterým krajský úřad konstatoval správnost postupu prvostupňového správního orgánu při záznamu bodů v registru řidičů. Krajský soud předmětné žalobě přiznal odkladný účinek a žalobu následně rozsudkem ze dne 11.4.2012 č.j. 10 A 13/2012-39 zamítl. Rozhodnutí krajského soudu nabylo právní moci dne 9.5.2012. Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu žalobce podal kasační stížnost spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku této stížnosti. Nejvyšší správní soud žalobcovu kasační stížnost rozsudkem ze dne 2.8.2012 č.j. 3 As 66/2012-32 zamítl, přičemž o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku této stížnosti, z důvodu bezprostřednosti tohoto rozhodnutí, nerozhodl. Na základě shora vylíčeného průběhu námitkového řízení je zřejmé, že běh lhůt, stanovených ust. § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, byl přerušen nejen po dobu řízení o námitkách před správními orgány, ale rovněž během řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu před Krajským soudem v Českých Budějovicích a stejně tak i během řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu u Nejvyššího správního soudu. Krajský soud tudíž nemůže souhlasit s tvrzením žalobce, že námitkové řízení bylo ukončeno již právní mocí rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, tedy dne 9.5.2012. Je zřejmé, že toto námitkové řízení bylo ukončeno až právní mocí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti žalobce, tedy dne 8.8.2012. Nic na tom nemění ani skutečnost, že o žalobcově návrhu na přiznání odkladného účinku nebylo rozhodnuto, takovéto rozhodnutí by se v dané věci jevilo jako nadbytečné vzhledem k bezprostřednosti vydání rozhodnutí Nejvyšším správním soudem, i s ohledem na tento způsob vypořádání se s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě Nejvyšším správním soudem, je zřejmé, že námitkové řízení bylo ukončeno až právní mocí tohoto rozhodnutí. Na tomto místě krajský soud nemůže souhlasit ani s tvrzením žalovaného, dle kterého Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal a rozhodnutí soudu ve věci přezkoumání správního rozhodnutí o námitkách nabylo právní moci dne 9.5.2012, tedy právní mocí rozhodnutí soudu krajského. Vyjádření žalovaného k projednávané žalobě žalobce je tudíž zjevně v rozporu s napadeným rozhodnutím, kde je okamžik ukončení řízení o námitkách vztahován k právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Pokud by krajský soud vzal v úvahu tvrzení žalobce, že předmětné řízení o námitkách Pokračování - 6 - 10A 11/2013 bylo ukončeno již právní mocí rozsudku krajského soudu, pozbývalo by rozhodnutí Nejvyššího správního soudu smyslu. Tuto úvahu soudu lze dovodit též opačným postupem, kdy by Nejvyšší správní soud rozhodnutí soudu krajského zrušil a věc by mu vrátil k dalšímu řízení, v takovém případě by konec námitkového řízení směřoval k okamžiku právní moci rozhodnutí krajského soudu, proti kterému by kasační stížnost nebyla podána nebo opět k právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým by případná kasační stížnost byla zamítnuta. Dvanáctiměsíční lhůta, po kterou bylo žalobci odebráno řidičské oprávnění, a po jejímž uplynutí lze dle ust. § 123d zákona o silničním provozu žádat o vrácení tohoto oprávnění, začala běžet dnem právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti žalobce, tedy dnem, kdy došlo k pravomocnému ukončení řízení o námitkách žalobce. Tuto skutečnost krajský soud dovodil též o ust. § 41 s.ř.s., dle kterého stanoví-li zvláštní zákon ve věcech přestupků, kárných nebo disciplinárních nebo jiných správních deliktů (dále jen "správní delikt") lhůty pro zánik odpovědnosti, popřípadě pro výkon rozhodnutí, tyto lhůty po dobu řízení před soudem podle tohoto zákona neběží. To platí obdobně o lhůtách pro zánik práva ve věcech daní, cel, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně, které jsou příjmem státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo rezervních fondů organizačních složek státu, rozpočtů územních samosprávných celků, nebo státních fondů nebo Národního fondu, a o promlčecích dobách ve věci náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci podle zvláštního zákona. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán postupoval v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu žalovaného nesprávnost ani nezákonnost. Z tohoto důvodu shora uvedenou žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 7 - 10A 11/2013 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. května 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová