10 A 114/2012
č. j. 10 A 114/2012-73
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 4 Ads 70/2013-66- KS Č. Budějovice 10 A 114/2012-73
- NSS 4 Ads 70/2013-66
Citované zákony (5)
Rubrum
10A 114/2012 - 73 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce BEREST s.r.o., se sídlem Praha 2 – Vinohrady, Fričova 892/13, zastoupeného Mgr. Janou Latkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 39, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem Opava, Horní náměstí 103/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.7.2012, č.j. 2374/1.30/12/14.3, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 16.5.2012 č.j. 6811/5.72/12/14.3, dle něhož se žalobce dopustil správního deliktu umožnění výkonu nelegální práce podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti tím, že umožnil výkon nelegální práce ve smyslu ustanovení § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti ukrajinskému státnímu příslušníkovi V. Y., který vykonával práce v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání. Za uvedený správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobce v žalobě uvádí, že dne 22.3.2012 byla Celním úřadem Žďár nad Sázavou provedena kontrola u společnosti QATROSYSTEM, spol. s r.o., při provádění zakázky na zateplení domu v Havlíčkově Brodě, přičemž Celní úřad během kontroly zjistil, že na stavbě Pokračování - 2 - 10A 114/2012 pracuje ukrajinský státní příslušník V. Y., který byl v době provedení kontroly na stavbě zaměstnancem žalobce. Tento zaměstnanec předložil povolení k zaměstnání s platností do 30.11.2012, kde místem výkonu práce je Praha 9 - Kyje a Praha - Štěrboholy. Kontrolou bylo zjištěno, že tento zaměstnanec byl zaměstnavatelem cestovním příkazem s platností do 31.3.2012 vyslán k provedení práce na stavbu na adrese Havlíčkův Brod, Zrzavého 797. Žalobce namítá, že žalovaný nesprávně právně zhodnotil zjištěný skutkový stav, jestliže zaměstnanec vykonával práci v místě stavby, na kterou byl vyslán pracovním příkazem, to je odlišné od místa výkonu práce uvedeného v platném pracovním povolení zaměstnance. Žalovaný tento skutkový stav vyhodnotil nesprávně tak, že se jedná o výkon práce v rozporu s vydaným pracovním povolením, neboť zaměstnance, který je cizincem, není možné vyslat na pracovní cesty cestovním příkazem. Dle žalobce byl nesprávně aplikován zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti a ustanovení § 42 zákoníku práce. Jestliže zákon o zaměstnanosti neřeší možnost vyslání zaměstnanců - cizinců na pracovní cesty, má žalobce za to, že nelze výkladem tohoto zákona dospět k závěru, že vyslání zaměstnanců - cizinců na pracovní cesty je zákonem vyloučeno. Žalovaný se nezabýval právní podstatou ustanovení § 42 zákoníku práce. Toto ustanovení umožňuje dočasně vyslat zaměstnance k výkonu práce do jiného místa, proto nelze dospět k závěru, že v případě vyslání cizince na pracovní cestu postupem podle ustanovení § 42 zákoníku práce se jedná o výkon nelegální práce podle ustanovení § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti. V souvislosti s tím žalobce poukazuje na okolnost, že znění ustanovení § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti, bylo naposledy změněno s účinností od 1.1.2009. Žalobce dále poznamenává, že byly u něho provedeny v roce 2010 kontroly úřady práce, kdy bylo konstatováno, že v případě, že výkon práce zaměstnancem mimo výkon práce uvedený v pracovní smlouvě a v pracovním povolení na základě pracovního příkazu podle zákoníku práce není nelegálním výkonem práce. V minulosti státní orgány vykonávající kontrolu výkonu práce cizinci považovali toto za konformní a v souladu se zákonem. Okamžikem účinnosti směrnice generálního ředitele Úřadu práce č. 6/2012, tj. dnem 2.2.2012 se postoj žalovaného k dané problematice změnil, přitom nedošlo k žádné změně právní úpravy, zejména zákona o zaměstnanosti. Žalobce má za to, že žalovaný zcela diametrálně změnil obvyklou kontrolní praxi, což považuje za ryze účelové a diskriminující. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, setrval na svém rozhodnutí, že se žalobce dopustil správního deliktu na úseku zaměstnanosti dle ustanovení § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti tím, že umožnil výkon ve smyslu ustanovení § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti ukrajinskému státnímu příslušníkovi, který vykonával v době kontroly práci pro žalobce na zateplení domu v Havlíčkově Brodě, kam byl vyslán žalobcem na základě cestovního příkazu, přičemž místem výkonu práce má Úřadem práce stanovenu Prahu 9 - Kyje a Prahu - Štěrboholy. Dle žalovaného tedy ukrajinský státní příslušník V. Y. vykonával závislou práci v rozporu s vydaným rozhodnutím o povolení k zaměstnání. Žalovaný odkázal na zákon o zaměstnanosti, který vychází z ustanovení článku 26 odst. 3 věta první ve spojení s ustanovením článku 26 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, dále na ustanovení § 5 bod 2, zákona o zaměstnanosti a § 92 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Žalovaný zdůraznil, že účelem uvedených ustanovení zákona o zaměstnanosti je ochrana trhu práce nejen v rámci ČR, ale i v rámci Evropské unie. Cizince lze zaměstnat až tehdy, není-li dostatek vlastních zdrojů pracovních sil, proto zvažování potřeb se děje na základě nabídky volných pracovních míst s možnostmi pokrýt tuto nabídku vhodnými uchazeči nebo zájemci o zaměstnání vedenými v evidenci Úřadu práce. Žalovaný poukázal na povahu rozhodnutí o povolení k zaměstnání, kdy se jedná o jednostranné a autoritativní rozhodnutí, které je pro Pokračování - 3 - 10A 114/2012 svého adresáta aktem právně závazným. Rozhodnutí zaměstnavatele o vyslání na pracovní cestu nemůže mít přednost před rozhodnutím orgánu státní správy. Zákon o zaměstnanosti stanovuje v ustanovení § 5 písm. e) bod 2 in fine výjimku, kdy se určitá situace nepovažuje za výkon práce v rozporu s vydaným povolením. Touto situací, která je zakotvena v tomto ustanovení je převedení na jinou práci dle ustanovení § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Za nelegální práci je proto nutno považovat pracovní cestu mimo místo výkonu práce uvedené v rozhodnutí o povolení k zaměstnání. Žalovaný zcela odmítl tvrzení žalobce, že by z jeho strany došlo ke změně v postoji v dané problematice. Směrnice generálního ředitele Úřadu práce České republiky č. 6/2012 je interním normativním aktem Úřadu práce České republiky, nejedná se o akt závazný pro orgány inspekce, jak se žalobce domnívá. Žalovaný na tuto směrnici nahlíží jako na výklad podaný jiným správním orgánem, který není pro něj závazný. Žalovaný není diskriminován, jestliže porušil právní předpisy, umožnil výkon nelegální práce panu V. Y. v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání. K doplnění žaloby ze dne 28.11.2012 žalovaný uvedl, že není zřejmé, kdo toto podání činí, zda žalobce či obchodní společnost HALVASS – 61 v.o.s., která je v závěru podání podepsána v zastoupení Mgr. Janou Latkovou. Ke zjištění uvedenému v protokolu o výsledku kontroly ze dne 14.11.2012 žalovaný sdělil, že se jednalo o individuální posouzení při kontrole doložených skutečností ze strany inspektora Oblastního inspektorátu práce pro Hlavní město Prahu, z něhož vzešel závěr, který neodpovídá názoru žalovaného. Bude v této věci zvážen další postup. Žalobce doplnil žalobu dne 29.11.2012, v doplnění poukázal na protokol o kontrole, která byla provedena na pracovišti Dvůr Králové nad Labem a byla zaměřena především na zaměstnání cizinců. Z protokolu o výsledku kontroly vyplývá, že kontrolovaní pracovníci předložili platná pracovní povolení, přičemž kontrolou bylo zjištěno, že povolení k zaměstnání jsou vystavena na místo výkonu práce Praha, kdy pracovníci byli žalobcem řádně vysláni cestovním příkazem na služební cestu do Dvora Králové nad Labem za účelem plnění pracovních úkolů. Dle závěru kontroly nedošlo ze strany žalobce k porušení zákona o zaměstnanosti. Tyto závěry popsané kontroly byly učiněny na základě shodných skutkových zjištění jako při kontrole provedené u žalobce dne 22.3.2012. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Dne 22.3.2012 provedl Celní úřad Žďár nad Sázavou na stavbě zateplení bytového domu v Havlíčkově Brodě u QATROSYSTEM spol. s r.o., kontrolu na úseku zaměstnávání cizinců. Při kontrole bylo mimo jiné zjištěno, že na předmětné stavbě pracuje V. Y., ukrajinský státní příslušník, kterému bylo vydáno rozhodnutí o povolení k zaměstnání ze dne 17.10.2011 č.j. ABA-20376-1/2010 s platností od 1.12.2011 do 30.11.2012, kde je jako zaměstnavatel uveden žalobce, místo výkonu práce Praha 9 - Kyje, Praha - Štěrboholy, který byl vyslán na staveniště na základě cestovního příkazu s platností do 31.3.2012. Výsledky kontroly jsou popsány v protokolu o kontrole ze dne 22.3.2012, jež byl postoupen dne 26.3.2012 Oblastnímu inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu. U společnosti QATROSYSTEM spol. s r.o. bylo zjištěno, že měla se žalobcem uzavřenou smlouvu o dílo, na základě které byly žalobcem vykonávány objednané práce na předmětné stavbě. Dne Pokračování - 4 - 10A 114/2012 7.5.2012 bylo zahájeno správní řízení o správním deliktu dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, žalobci bylo o tom doručeno oznámení. Žalobce do protokolu dne 10.5.2012 uvedl, že probíhaly u něho několikrát kontroly. Přestože při kontrolách byli zjištěni zaměstnanci, kteří byli vysláni na krátkodobou pracovní cestu na základě cestovního příkazu, nebylo shledáno porušení zákona. Žalobce se dotazoval u Úřadu práce ČR v Havlíčkově Brodě na zaměstnávání cizinců a bylo mu sděleno, že Úřad práce nemusí být informován o vyslání pracovníka na pracovní cestu. Žalobce postupoval dle § 42 zákoníku práce, má za to, že se proto nejedná o nelegální práci. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR, Krajské pobočky pro Hlavní město Prahu vyplývá, že žalobci bylo prodlouženo povolení k zaměstnání na dobu od 1.12.2011 do 30.11.2012, jako místo výkonu práce je uvedeno Praha 9 - Kyje, Praha - Štěrboholy. Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích vydal dne 16.5.2012 rozhodnutí, dle něhož se žalobce dopustil správního deliktu umožnění výkonu nelegální práce dle ustanovení § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti tím, že umožnil výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti ukrajinskému státnímu příslušníkovi V. Y., který vykonával práci v rozporu s vydaným povolením. Za správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. V odvolání namítal, že cizinci bylo vydáno povolení k zaměstnání, byla s ním uzavřena pracovní smlouva, v souladu se zákoníkem práce byl zaměstnanec vyslán na krátkodobou pracovní cestu. Ustanovením § 42 zákoníku práce, které upravuje vyslání zaměstnanců na pracovní cesty, není odeslání cizince na pracovní cesty zakázáno. V povolení k zaměstnání není rovněž uvedeno, že cizinec nesmí být vyslán na pracovní cesty. Žalovaný odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl s odkazem na zákon o zaměstnanosti v otázce zaměstnávání cizinců, který vychází z ustanovení článku 26 odst. 3 věta první ve spojení s ustanovením článku 26 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, dále bylo poukázáno na ustanovení § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti, dle kterého se nelegální prací rozumí také, vykonává-li fyzická osoba, cizinec, práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení. Dle § 89 zákona o zaměstnanosti může být cizinec přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území České republiky. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení je rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku zaměstnanosti dle ustanovení § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, neboť umožnil výkon práce ve smyslu ustanovení § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti ukrajinskému státnímu příslušníkovi V. Y., který vykonával v době kontroly dne 22.3.2012 závislou práci pro žalobce v Havlíčkově Brodě, kam byl vyslán na základě cestovního příkazu s platností do 31.3.2013, přičemž místem výkonu práce v rozhodnutí o povolení je stanoveno Praha 9 - Kyje a Praha - Štěbrboholy, z čehož je zřejmé, že V. Y. vykonával závislou práci v rozporu s vydaným rozhodnutím o povolení k zaměstnání. Skutkový stav není mezi účastníky na sporu. Pokračování - 5 - 10A 114/2012 Žalobce namítá, že jeho zaměstnanec byl vyslán na pracovní cestu v souladu s ustanovením § 42 zákoníku práce, přičemž uvedené ustanovení umožňuje vyslání cizince na pracovní cestu. Zákon o zaměstnanosti zaměstnání cizinců vychází z článku 26 odst. 3 věta první ve spojení s ustanovením článku 26 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Z ustanovení § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí, vykonává-li fyzická osoba - cizinec práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení. Podle § 89 zákona o zaměstnanosti může být cizinec přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území České republiky. Mezi náležitosti povolení k zaměstnání dle § 92 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti patří mimo jiné místo výkonu práce. V případě jakékoliv změny místa výkonu práce cizince je proto nezbytné získat nové povolení k zaměstnání. Podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona o zaměstnanosti může úřad práce vydat povolení k zaměstnání za podmínky, že se jedná o ohlášené volné pracovní místo, které nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil obsadit jinak. Zaměstnavatel je tedy povinen s úřadem práce předem projednat záměr zaměstnávat cizince dle ustanovení § 89 zákona o zaměstnanosti. Úřad práce pak při vydání povolení přihlíží k situaci na trhu práce. V daném případě V. Y. bylo vydáno povolení k zaměstnání, místo výkonu práce měl povoleno na Praze 9 - Kyje, Praha - Štěbrboholy. Z toho vyplývá, že uvedený zaměstnanec žalobce měl přesně vymezeno místo výkonu práce, proto v případě jakékoliv změny místa výkonu práce bylo nutno získat nové povolení k zaměstnání, v případě, že žalobce hodlal cizince vyslat na pracovní cestu. Zákon o zaměstnanosti ve vztahu k zákoníku práce v oblasti zaměstnávání cizinců je zákonem speciálním, proto je nutno přednostně vycházet ze zákona o zaměstnanosti. V tomto případě je zcela nepřípadný odkaz žalobce na zákoník práce, který umožňuje vyslání zaměstnance na pracovní cestu, jestliže v povolení bylo přesně vymezeno místo výkonu práce cizince a explicitně je stanoveno, že výkon práce v rozporu s povolením zaměstnání, tedy i v rozporu s místem výkonu práce uvedeným v rozhodnutí o povolení k zaměstnání, je nelegální prací. Právní názor žalobce, který odkazuje pouze na zákoník práce, by vedl k závěru, že by cizinec měl vydáno povolení k zaměstnání, kde má uvedeno místo výkonu práce, ovšem po celou tuto dobu, přestože má místo výkonu práce uvedeno, by mohl být na základě cestovního příkazu vyslán zaměstnavatelem na pracovní cesty, čímž by povolení k zaměstnání zcela postrádalo smysl. Účelem vydání rozhodnutí je ochrana trhu práce, proto ze strany úřadu práce je vydáváno rozhodnutí o povolení k zaměstnání, kde je přesně stanoveno místo výkonu práce, které je závazné. Rozhodnutí zaměstnavatele o vyslání na pracovní cestu proto nemůže mít přednost před rozhodnutím úřadu práce o tom, kde je stanoveno místo výkonu práce. Zákon o zaměstnanosti je veřejnoprávním předpisem, ve vztahu k zákoníku práce má povahu speciální právní úpravy, což znamená, že obecná úprava normovaná zákoníkem práce je vyloučena. Na zaměstnavatelích cizinců je pak veřejnoprávní regulaci zaměstnávání cizinců dodržovat. V souvislosti s tím soud odkazuje na Listinu základních práv a svobod, která umožňuje v článku 26 odst. 4 odchylnou úpravu pro cizince ve vztahu k uplatňování hospodářských, sociálních a kulturních ústavně zaručených práv. Jestliže povolení, které bylo vydáno cizinci, ho opravňovalo k výkonu práce pouze na Praze 9 - Kyje, Praha - Štěbrboholy, bylo povinností žalobce toto rozhodnutí respektovat, žalobce tedy neměl oprávnění vyslat Pokračování - 6 - 10A 114/2012 tohoto zaměstnance na pracovní cestu a ani zaměstnanec nebyl povinen takový příkaz respektovat. Jestliže byl zaměstnanec V. Y. vyslán na pracovní cestu, byl tento příkaz k výkonu pracovní cesty protiprávní, jednalo se proto ze strany žalobce o nelegální práci. Zákon o zaměstnanosti stanovuje v § 5 písm. e) bod 2 výjimku, kdy se určitá situace nepovažuje za výkon práce v rozporu s vydaným povolením. Jedná se o převedení na jinou práci dle ustanovení § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Správný je proto závěr žalovaného, že není-li nelegální prací určitá situace, převedení na jinou práci dle ustanovení § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, potom ostatní situace za nelegální práci je nutno považovat. Soud proto z důvodů uvedených shora uzavřel, že se žalobce dopustil správního deliktu dle ustanovení § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti tím, že umožnil výkon nelegální práce ve smyslu ustanovení § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti, neboť jeho zaměstnanec - cizinec V. Y. vykonával práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání, jestliže pracoval na zateplení bytového domu v Havlíčkově Brodě a měl vydáno pracovní povolení, ve kterém měl stanoveno místo výkonu práce Praha 9 - Kyje a Praha – Štěbrboholy. Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že ze strany žalovaného došlo ke změně právního názoru v oblasti dané problematiky, neboť je z rozhodovací praxe známo, že na tzv. pracovní cesty cizinců bylo vždy nahlíženo jako na nelegální práci. V souvislosti s tím žalovaný předkládá jako důkaz rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 18.7.2011 č.j. 2011/19383-2421. V předmětném rozhodnutí je uvedeno, že zákon o zaměstnanosti nestanoví, že nelegální prací je práce vykonávaná v rozporu s druhem práce uvedeným v povolení k zaměstnání, citované ustanovení § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti však zakotvuje, že nelegální práce je práce vykonávaná v rozporu s povolením k zaměstnání. Pokud zákon o zaměstnanosti nespecifikuje, v jakém rozporu s povolením k zaměstnání je spatřován výkon nelegální práce, musí být jako výkon nelegální práce posouzen každý rozpor mezi vykonávanou prací a vydaným povolením k zaměstnání. V souvislosti s tím soud poukazuje na skutečnost, že každý případ je vždy posuzován individuálně, proto je zcela nepřípadné odkazovat na kontroly, které byly provedeny v předchozím období. Poznamenává se, že pro případ vadného právního názoru nelze lpět na nesprávném výkladu právní normy, je-li takový výklad v rozporu se zákonem. K odkazu žalobce na směrnici Generálního ředitele Úřadu práce České republiky č. 6/2012 soud uvádí, že se jedná o interní normativní akt Úřadu práce České republiky, který není pro soud závazný. Z odůvodnění rozhodnutí prvostupňového správního orgánu vyplývá, že orgány inspekce byly se směrnicí obeznámeny a nahlížely na ni jako na výklad podaný jiným správním orgánem, který není pro inspekci práce závazný. Námitka žalobce, že je postupem žalovaného diskriminován, je zcela neopodstatněná, jestliže došlo z jeho strany k porušení zákona o zaměstnanosti, kdy byla umožněna jeho zaměstnanci nelegální práce tím, že byl vyslán na pracovní cestu v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání. Zcela nepřípadný je odkaz žalobce v doplnění žaloby na výsledek kontroly, která byla provedena dne 14.11.2012, neboť se jedná o jinou kontrolu, jejíž výsledky nejsou pro posouzení dané věci rozhodné. V souzené záležitosti je nutno se zabývat pouze kontrolou, která byla provedena dne 20.3.2012 na stavbě zateplení domu v Havlíčkově Brodě. Žalovaný i ve vyjádření k doplnění žaloby uvedl, že závěr, který byl učiněn na této kontrole, neodpovídá názoru žalovaného a bude zvážen další postup. Soud poznamenává, že uvedená námitka byla vznesena žalobcem po zákonné dvouměsíční lhůtě pro rozšíření žalobních bodů, proto není ani ze strany soudu povinností se uvedenou výhradou zabývat. Pokračování - 7 - 10A 114/2012 Soud uzavřel, že žaloba opodstatněná není, proto postupoval dle § 78 odst. 7 s.ř.s. a jako nedůvodnou ji zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobce se dopustil předmětného správního deliktu, přičemž i sankce byla uložena za předmětný delikt v souladu s ustanovením § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti na samé spodní hranici zákonného rozpětí. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. června 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.