10 A 120/2012
č. j. 10 A 120/2012-31
V PLATNOSTICitované zákony (9)
Rubrum
10A 120/2012 - 31 (10A 121/2012) ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) J.E., b) Pozemkového fondu České republiky, IČ 457 97 072, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, oba zastoupeni advokátem, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.10.2012, č.j. KUJCK/20748.3/2012/ODSH/ivmi, za účasti A. K., t a k t o :
Výrok
Věci vedené pod sp. zn. 10A 120/2012 a 10A 121/2012 se spojují ke společnému projednání. Věc bude nadále vedena pod sp. zn. 10A 120/2012. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 2.10.2012, č.j. KUJCK/20748.3/2012/ODSH/ivmi a rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 2.7.2012 č.j. MUCK 30158/2012 se z r u š u j í pro vady procesní povahy a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen nahradit žalobci a) náklady řízení ve výši 11.228,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce. Pokračování - 2 - 10A 120/2012 Žalovaný je povinen nahradit žalobci b) náklady řízení ve výši 11.228,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1)Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 29.11.2012 se žalobce a) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2.10.2012, č.j. KUJCK/20748.3/2012/ODSH/Ivami, kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 2.7.2012 sp. zn. MUCK/21890/2012/ODSH/Sl, kterým bylo vlastníku stavby parkovacího stání na pozemku KN 783/37, k.ú. Český Krumlov, prováděné bez rozhodnutí speciálního stavebního úřadu, nařízeno její odstranění dle ustanovení § 129 odstavec 1 písmena b) stavebního zákona. (2) Žalobou doručenou krajskému soudu dne 29.11.2012 se žalobce b) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2.10.2012, č.j. KUJCK/20748.3/2012/ODSH/ivmi, kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 2.7.2012 sp. zn. MUCK/21890/2012/ODSH/Sl, kterým bylo vlastníku stavby parkovacího stání na pozemku KN 783/37, k.ú. Český Krumlov, prováděné bez rozhodnutí speciálního stavebního úřadu, nařízeno její odstranění dle ustanovení § 129 odstavec 1 písmena b) stavebního zákona. (3) Dle ustanovení § 39 odstavec 1 zákona č. 150/2002 Sb., správního řádu (dále též správní řád) samostatné žaloby směřující proti témuž rozhodnutí anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí, může předseda senátu usnesením spojit ke společnému projednání. S ohledem na skutečnost, že obě shora uvedené žaloby směřují proti rozhodnutím, které spolu skutkově souvisejí, o čemž svědčí i totožná spisová značka napadených rozhodnutí, je zřejmé, že podmínka citovaného ustanovení je v projednávané věci splněna a řízení byla z tohoto důvodu spojena. (4) Žalobci prostřednictvím včasné správní žaloby namítají nezákonnost napadených rozhodnutí. Nezákonnost těchto rozhodnutí je spatřována v tom, že dokazování bylo provedeno v rozporu se zákonem, bylo rozhodnuto dle skutkového stavu, který v době vydání rozhodnutí neodpovídá skutečnosti, žalovaný se ve svém rozhodnutí nevypořádal s námitkami žalobců a skutkový stav, který žalovaný zjistil, nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobci nejprve poukázali na místní šetření provedené dne 13.6.2012, z něhož byla pořízena fotografická dokumentace, a z něhož je vyvozován skutkový stav. Pokud by uvedené místní šetření mělo být důkazem použitelným ve správním řízení, musí být striktně provedeno v souladu se správním řádem. V této souvislosti je dále citováno ustanovení § 51 odstavec 2 správního řádu, dle kterého o provádění důkazu mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí prodlení. O provedeném šetření však žádný ze žalobců nebyl vyrozuměn, provedené místní šetření lze z tohoto důvodu považovat za nezákonné a takto provedený důkaz nemůže být podkladem rozhodnutí. Toto tvrzení žalobci opřeli o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3As 1/2011, v němž Nejvyšší správní soud přisvědčil námitce stěžovatele, že správní orgán pochybil, když mu neumožnil účast na místním ohledání. Tento způsob provedení důkazu odporuje zásadě legality. Pokračování - 3 - 10A 120/2012 (5) Dále žalobci namítají nesprávný postup správních orgánů, které rozhodovaly dle skutkového stavu k 13.6.2012, kdy správní orgán prvního stupně provedl místní šetření. Žalobci jsou toho názoru, že pro rozhodování správního orgánu je rozhodný skutkový stav v době vydání rozhodnutí, jak dokládá rovněž rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1As 24/2011, z jehož obsahu vyplývá, že pro rozhodnutí správního orgánu je rozhodný skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, kdy tato zásada implicitně vyplývá ze správního řádu. Žalobci již v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí tvrdili, že údajná neoprávněná stavba, o kterou je vedeno řízení, byla již odstraněna. Žalobcům tudíž byla uložena povinnost, kterou nemohou a nemohli splnit, neboť správní orgán vycházel ze skutkového stavu, který nebyl aktuální. Žalobci dále namítají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Tuto námitku směřují do obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde žalovaný pouze konstatuje, že ve vedeném řízení nebylo shledáno pochybení, o šikanozním postupu správního orgánu nelze hovořit v případě, že tento postupuje v souladu s platnou legislativou. Tímto konstatováním veškerá argumentace žalovaného nejen začíná, ale i končí. Z uvedeného plyne, že se žalovaný s námitkami tvrzenými žalobci v odvolání vůbec nevypořádal, respektive se k nim vůbec nevyjádřil. Žalobci v této souvislosti poukazují na rozhodnutí Nejvyššího správního soud sp. zn. 6A 39/2000, kde jsou shrnovány veškeré zákonné požadavky na odůvodnění rozhodnutí, přičemž napadené rozhodnutí je s těmito požadavky v naprostém rozporu. (6) Ke skutkovému stavu oba žalobci shodně uvedli, že odmítají, že by se v inkriminovaném místě a v době rozhodnutí správního orgánu nacházela nepovolená stavba. Správní orgán dospěl k závěru, že se na pozemku nachází nepovolená stavba, jejímž vlastníkem a stavebníkem je žalobce b). Uvedený závěr je však zcela v rozporu s důkazy provedenými v řízení. Dne 19.10.2011 byla mezi žalobcem b) a žalobcem a) uzavřena nájemní smlouva. V důsledku této smlouvy vyzval žalobce b) A. K., aby odstranil své uskladněné dřevo, které se v té době nacházelo na pronajatém pozemku. Po odstranění tohoto dřeva byl pozemek žalobci a) předán ve stavu, který byl prakticky shodný se stavem, který vyfotografoval správní orgán při místním šetření dne 13.6.2012. Když správní orgán zahájil řízení o odstranění stavby, odpověděl žalobce b) tak, že terénní úpravy byly na předmětném pozemku provedeny za účelem jeho uvedení do původního stavu po předchozích nepovolených úpravách provedených A. K.. Žalobce b) v době, kdy byly tyto nepovolené úpravy provedeny, vyzval jejich původce, aby tuto nepovolenou stavbu z předmětného pozemku odstranil a pozemek uvedl do původního stavu. Tento požadavek byl splněn pouze zčásti, neboť pozemek nebyl po odstranění nepovolené stavby uveden do původního stavu, nýbrž na něm zanechal prohlubeň. Předmětný pozemek byl následně žalobcem b) pronajat žalobci a) za účelem parkování vozidla s tím, že před tímto využitím musel být pozemek vyrovnán do původních výškových poměrů, přičemž v tomto stavu se pozemek v současné době nachází. Uvedená prohlubeň byla vykopána A. K. a následně nedošlo k jejímu zahlazení, které mělo být provedeno v rámci uvedení do původního stavu, tudíž musel žalobce a) uvést inkriminované místo do původního stavu. Žalobci proto odmítají, že se v místě nachází nepovolená stavba, neboť toto místo bylo pouze uvedeno do stavu před neoprávněnými zásahy A. K.. Závěrem žalobci navrhli obě rozhodnutí správních orgánů zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení, neboť postup správních orgánů trpí procesními vadami, které nemohou být napraveny v řízení před soudem. Pokračování - 4 - 10A 120/2012 II. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení (7) Osoba zúčastněná na řízení, A. K., k žalobě uvedl, že stavba, kterou započal žalobce a) nebyla nikdy odstraněna. Tvrzení žalobců ohledně díry, kterou měl vykopat, označil za lživé. Pozemek pouze uvedl do původního stavu. Na pozemku ve vlastnictví pozemkového fondu stavěl parkovací stání chybně. Chyba vznikla při předávání pozemku od p. S.. Odmítl tvrzení žalobce a), že pozemek musel vyrovnat do výše chodníku. Naopak to jasně prokazuje, že započal stavbu bez stavebního povolení. K tomu poukázal na skutkový stav. Závěrem sdělil, že stejný problém prožil, neboť se domníval, že si postaví na svém pozemku parkoviště, které není stavbou, avšak přičiněním žalobce a) byl nucen požádat o dodatečné povolení stavby. III. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného (8) Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že v dané věci byl dán podnět fyzickou osobou obecnímu stavebnímu úřadu, který jej následně postoupil speciálnímu stavebnímu úřadu, který v inkriminovaném místě zjistil započetí stavby. Žalovaný dále uvedl, že šetření na místě samém není podmínkou kontroly, plnění povinností stanovených zákonem o pozemních komunikacích je prováděno i namátkovými kontrolami. Práva a právem chráněné zájmy účastníků nebyly porušeny, neboť účastníci měli možnost vyjádřit se ve vedeném řízení. Stavba stání musí být započata drobnými terénními pracemi. Dle sdělení stavebního úřadu došlo k vyhrabání určité hloubky terénu a k jeho zasypání štěrkem či jiným podobným materiálem a k ohraničení plánovaného stání dřevěnou kulatinou. V době vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby byly práce zastaveny a okolní terén dorovnán k nově navezenému materiálu, vše bylo zasypáno zeminou do úrovně přilehlého chodníku. K odstranění navezeného materiálu nedošlo. V důsledku započetí stavby vznikla povinnost stavebního úřadu zahájit řízení o jejím odstranění ve smyslu stavebního zákona. Nejsou důkazy o tom, jak pozemek vypadal před zásahem žalobce, a nebylo předmětem řízení řešit, v jakém stavu byl pozemek od předchozího uživatele předán. Speciální stavební úřad tyto práce zhodnotil jako budování nového parkovacího stání. Závěrem žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť ani současný stav nesplňuje podmínky stanovené v rozhodnutí o odstranění stavby. IV. Obsah správního spisu (9) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. (10) Dne 12.5.2012 byl u Městského úřadu Český Krumlov, odboru dopravy, učiněn podnět, kterým bylo oznámeno budování parkovací plochy bez stavebního povolení. Podnět byl učiněn A. K., vlastníkem sousedního pozemku. (11) Dne 21.5.2012 bylo Městským úřadem Český Krumlov pod sp. zn. S-MUCK/21890/2012/ODSH/Sl zahájeno řízení o odstranění stavby podle ustanovení § 129 odstavec 1, zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále též stavební zákon) týkající se nepovolené stavby parkovacího stání na pozemku KN 783/37 k.ú. Český Krumlov, jehož vlastníkem je Pozemkový fond České republiky, odloučené pracoviště v Českém Krumlově. Pokračování - 5 - 10A 120/2012 (12) V reakci na shora uvedené zahájení řízení bylo Městskému úřadu Český Krumlov doručeno sdělení Pozemkového fondu Český Krumlov, dle kterého byl předmětný pozemek pronajat J. E. za účelem jeho využití pro parkování vozidla. Nájemník však před tím, než mohl začít pozemek využívat ke smluvenému účelu, musel jej vyrovnat do původních výškových rozměrů a v tomto stavu se předmětný pozemek nachází. Provedené úpravy pozemkový fond nepovažuje za stavbu. Sdělení o zahájení řízení o odstranění stavby bylo následně zasláno rovněž J. E. spolu se sdělením o dodatečném povolení stavby ze dne 15.6.2012, jehož obsahem je konstatování stavebního úřadu, který budování nového parkovacího stání vyhodnotil jako černou stavbu, a to vzhledem k tomu, že k ní nebylo uděleno stavební povolení. Pozemkový fond dne 15.6.2012 sdělil Městskému úřadu Český Krumlov, že o dodatečné povolení stavby žádat nebude, neboť terénní úpravy provedené na předmětném pozemku nejsou stavbou. Terénní úpravy byly na pozemku provedeny pouze za účelem uvedení do původního stavu, a to po předchozích nedovolených úpravách A. K.. (13) Dne 2.7.2012 bylo Městským úřadem Český Krumlov, Odborem dopravy a silničního hospodářství vydáno rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, a to na základě zjištěné skutečnosti, kdy na pozemku KN 783/37 k.ú. Český Krumlov se nachází nepovolení stavba parkovacího stání. Vlastníkovi bylo nařízeno odstranění stavby. V rozhodnutí je dále uvedeno, že dne 13.6.2012 bylo speciálním stavebním úřadem provedeno místní šetření a byla pořízena fotografická dokumentace předmětné stavby. V odůvodnění rozhodnutí je dále uvedeno, že speciální stavební úřad místním šetřením zjistil, že předmětem řízení je započatá stavba parkovacího stání, která je prováděna bez rozhodnutí nebo opatření speciálního stavebního úřadu. Stavebník i vlastník pozemku v korespondenci uvádějí, že účelem stavebních úprav je zajištění možnosti parkování. Z toho jasně vyplývá povinnost stavebníka zajistit povolení příslušného silničního správního úřadu k připojení sousední nemovitosti k místní komunikaci za účelem zřízení sjezdu z místní komunikace podle ustanovení § 10 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Tato povinnost splněna nebyla. Správní orgán dále uvedl, že z pořízených leteckých snímků je zřejmé, že provedené změny směřující k vybudování parkovacího stání podléhají rozhodnutí nebo opatření speciálního stavebního úřadu. Dle ustanovení § 15 odstavec 3 stavebního zákona, je v pochybnostech, zda se v konkrétním případě jedná o stavbu podle odstavce 1 nebo o stavbu v působnosti obecného stavebního úřadu, rozhodné stanovisko příslušného speciálního stavebního úřadu. Uvedený orgán rozsah provedených prací vyhodnotil jako započatou stavbu parkovacího stání. (14) Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o nařízení odstranění stavby byla oběma žalobci podána odvolání, o nichž bylo žalovaným rozhodnuto prostřednictvím napadeného rozhodnutí dne 2.10.2012, č.j. KUJCK/20748.3/ODSH/ivmi. Žalovaný rozhodnutí prvostupňového správního orgánu změnil v případě označení vlastníka předmětného pozemku, přičemž ve zbytku rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný pouze konstatoval, že vlastníkem dotčeného pozemku je Česká republika se správou pro Pozemkový fond ČR. Je možno konstatovat, že v samotném řízení nebyl vlastník poškozen a rovněž pověřený správce byl o probíhajícím řízení náležitě informován. Ve vedeném řízení je oběma odvolateli souhlasně tvrzeno, že na předmětném pozemku není realizovaná stavba, že pozemek je pouze uváděn do původního stavu po předchozím uživateli. Není přitom zpochybňován účel pronájmu pozemku, a to k využití parkování vozidla. Speciální stavební úřad rozsah prací vyhodnotil jako započatou stavbu parkovacího stání, což je plně v jeho kompetenci dle ustanovení § 15 odstavec 3 stavebního zákona. Z doložených podkladů je konstatováno, že nebylo a dle sdělení účastníka řízení ani nebude požádáno o dodatečné povolení stavby a vzhledem k zastávanému názoru neexistence stavby nebylo oznámeno ani její odstranění. Postup speciálního stavebního úřadu byl proto správný, když Pokračování - 6 - 10A 120/2012 vydal rozhodnutí, kterým odstranění stavby nařídil. Ve vedeném řízení nebylo shledáno pochybení, o šikanozním postupu správního orgánu nelze hovořit v případě, kdy postupuje v souladu s platnou legislativou. V. Právní názor soudu (15) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. (16) Žalobce předně poukazuje na nesprávnost postupu správního orgánu prvního stupně. Nesprávný postup je vyvozován z postupu speciálního stavebního úřadu při provádění místního šetření. Jak bylo krajským soudem zjištěno z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, dne 13.6.2012 provedl speciální stavební úřad místní šetření, v jehož rámci pořídil fotografickou dokumentaci předmětného pozemku. (17) Dle ustanovení § 192 stavebního zákona, se na postupy a řízení použijí ustanovení správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Dle ustanovení § 51 odstavec 1 správního řádu, lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci, a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení musí být účastníci o provádění důkazů mimo ústní jednání včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá správní orgán vůči účastníkovi, který se vzdal práva účasti při dokazování. Povinnost správního orgánu uvedená v citovaném odstavci 2 vyjadřuje zásadu součinnosti tohoto správního orgánu s dotčenými osobami. Správní orgán uvědomí dotčené osoby o úkonu, který učiní, je-li to potřebné k hájení jejich práv a neohrozí- li to účel úkonu, s dostatečným předstihem. Správní orgán je tudíž povinen dotčeným osobám umožnit uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Povinnost včasného vyrozumění se vztahuje nejen na dokazování během ústního jednání, ale i na dokazování, které je prováděno mimo něj. Účast při dokazování patří k významným procesním právům účastníků řízení. Na tomto místě považuje krajský soud poukázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7.4.2011 č.j. 3As 1/2011-70, na který bylo přiléhavě odkázáno i žalobci, kde Nejvyšší správní soud konstatoval pochybení správního orgánu, který účastníku neumožnil účast u místního ohledání. (18) Skutečnost, že v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně bylo prováděno místní šetření za účelem zjištění skutkových okolností daného případu, v jehož rámci byl současně pořízen důkaz fotografií, byla uvedena pouze v odůvodnění rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Z obsahu spisu krajský soud nezjistil další záznam o provedení předmětného místního šetření či výzvu účastníkům řízení k účasti na tomto šetření, v němž byl současně pořizován důkaz fotografií inkriminovaného pozemku. Ze shora uvedeného je zřejmé, že správní orgán prvního stupně v rámci provádění dokazování zjevně pochybil, neboť nepostupoval v souladu s ustanovením § 51 odst. 2 správního řádu. Účastníky řízení nevyrozuměl o konání místního šetření, při němž došlo k provádění důkazů. Lze tak přisvědčit námitce žalobce o tom, že provedený důkaz nemůže být podkladem rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť tento důkaz byl opatřen v rozporu se zákonem. Pokračování - 7 - 10A 120/2012 (19) Krajský soud se dále zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, která je žalobci spatřována v nedostatečném odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný se s námitkami tvrzenými žalobci v odvolání žádným způsobem nevypořádal, respektive se k nim vůbec nevyjádřil. (20) Žalobce a) v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tvrdil, že ke dni podání odvolání byla zmiňovaná část pozemku upravena do stavu mající charakter původního stavu pozemku. Žalobce b) v odvolání uvedl, že správní orgán prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci, když za vlastníka pozemku označil Pozemkový fond České republiky, odloučené pracoviště Český Krumlov, navzdory tomu, že skutečným vlastníkem je Česká republika, tedy stát. Jako další věcnou nesprávnost žalobce uvedl skutečnost, že ani ke dni místního šetření, jehož konání bylo účastníkům řízení utajeno, a ani ke dni vydání rozhodnutí, se na pozemku žádná nepovolená stavba nenacházela. Žalobce a) hodlal pouze uvést předmětný pozemek do původního stavu. V současné době je pozemek vyrovnán zeminou a na ní vysetým travním semenem, v žádném případě tak nešlo a ani nejde o stavbu a nešlo o ni ani v době, kdy byl A. K. nucen vyklidit neoprávněně užívaný pozemek, na kterém zanechal jen vyhloubenou díru, kterou byl žalobce a) následně nucen uvést do původního stavu. Správní orgán tudíž měl ověřit skutkový stav v době vydání rozhodnutí, což neučinil a vydal tak naprosto nesprávné rozhodnutí. (21) Žalovaný k tomu pouze v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že vlastníkem dotčeného pozemku je Česká republika, se správou pro Pozemkový fond ČR. Je možno konstatovat, že v samotném řízení nebyl vlastník poškozen a rovněž pověřený správce byl o probíhajícím řízení náležitě informován. Skutečnost, že v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně došlo k nesprávnému označení vlastníka pozemku, nemá na věcnou správnost rozhodnutí žádný vliv. Ve vedeném řízení bylo oběma odvolateli souhlasně uvedeno, že na předmětném pozemku není realizovaná stavba, že pozemek je pouze uváděn do původního stavu po předchozím uživateli. Nebyl přitom zpochybňován účel pronájmu pozemku, a to k využití parkování vozidla. Speciální stavební úřad rozsah prací vyhodnotil jako započatou stavbu parkovacího stání, což bylo plně v jeho kompetenci dle ustanovení § 15 odstavec 3 stavebního zákona. Z doložených podkladů bylo konstatováno, že nebylo a dle sdělení účastníka řízení ani nebude požádáno o dodatečné povolení stavby a vzhledem k zastávanému názoru neexistence stavby nebylo oznámeno ani její odstranění. Postup speciálního stavebního úřadu byl proto správný, když vydal rozhodnutí, kterým odstranění stavby nařídil. Ve vedeném řízení nebylo shledáno pochybení, o šikanozním postupu správního orgánu nelze hovořit v případě, kdy postupuje v souladu s platnou legislativou. (22) Z obsahu v předchozím odstavci citovaném odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný vypořádal pouze jedinou námitku žalobců týkající se nesprávného označení vlastníka pozemku. Na tomto místě lze žalovanému přisvědčit, že tato nesprávnost by jako taková neměla vliv na správnost celého rozhodnutí. Žalovaný se však dále zabýval pouze konstatováním skutkových okolnosti dané věci, aniž by se jakýmkoliv způsobem vypořádal s odvolacími námitkami žalobců. Závěrem potom žalovaný shledal postup prvostupňového správního orgánu správný. (23) Dle ustanovení § 76 odstavec 1 s.ř.s., soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94) jedním z principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních Pokračování - 8 - 10A 120/2012 práv a svobod, čl. 1 Ústavy), a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (ve správním soudnictví viz ustanovení § 54 odst. 2 s.ř.s.). Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Zásadně stejné principy platí i ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. V obecné rovině lze k otázce nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí podotknout, že nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.]. Z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.1.2013 č.j. 1Afs 19/2012-45). Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu může být dána hrubými vadami rozhodnutí, ať již se jedná o nedostatky týkající se odůvodnění rozhodnutí (nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů) nebo o vnitřní rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí či rozpornost samotného textu. (24) S ohledem na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí lze nepochybně dospět k závěru, že toto rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť žalovaný se dostatečně nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobců. Lze shrnout, že jedinou námitkou, která byla žalovaným vypořádána, je pochybení týkajícího se nesprávného označení vlastníka pozemku, na němž by měla stát nepovolená stavba. Žalovaný se dále vůbec nezabýval námitkami žalobců ohledně skutkového stavu v době vydání rozhodnutí, dále naprosto pominul námitku, že žalobcem prováděná úprava nebyla dle jeho názoru stavbou či že stav, který je vytýkán žalobci, byl způsoben již předchozím uživatelem předmětné nemovitosti. Žalovaný pouze popsal skutkový stav tak, jak jej uvedl správní orgán prvního stupně a konstatoval správnost jeho postupu a závěrů. Z napadeného rozhodnutí vůbec nelze dovodit, jakými úvahami byl žalovaný veden, proč považuje odvolací námitky žalobců za nedůvodné, mylné nebo vyvrácené, či které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí. Soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného nesplňuje požadavky na odůvodnění správního rozhodnutí ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu, neboť nebyly vypořádány odvolací námitky žalobců. Soud rovněž shledal pochybení v postupu správního orgánu prvního stupně, který nevyrozuměl účastníky řízení o provádění důkazů mimo ústní jednání. VI. Závěr a náklady řízení (25) Soud proto uzavřel, že rozhodnutí správních orgánů byla vydána na základě vad řízení. Proto ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. rozhodnutí žalovaného i prvostupňového orgánu zrušil pro vady řízení, spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí i v podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, bez jednání a věc vrátil k dalšímu řízení. Pokračování - 9 - 10A 120/2012 (26) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce a) byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 11.858,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, náklady zastoupení advokátem za 2 úkony právní pomoci po 3.100,- Kč (§ 9 odst. 4 písm. d, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) tedy 600,- Kč + 21 % DPH, tj. 1.428,- Kč, náklady celkem 11.228,- Kč. (27) Žalobce b) byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 11.858,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, náklady zastoupení advokátem za 2 úkony právní pomoci po 3.100,- Kč (§ 9 odst. 4 písm. d/, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) tedy 600,- Kč + 21 % DPH, tj. 1.428,- Kč, náklady celkem 11.228,- Kč. (28) Podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 10 - 10A 120/2012 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 17. července 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.