Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 123/2013

č. j. 10 A 123/2013-29

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2013-10-11 · ECLI:CZ:KSCB:,2013:10.A.123.2013.29

  1. NSS 4Azs 3/2013-31
  2. KS Č. Budějovice 10 A 123/2013-29

Citované zákony (8)

Rubrum

10A 123/2013-29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce H. V. H., nar. X, t.č. v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová, Bělá pod Bezdězem, proti žalované Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru cizinecké policie, sídlem v Českých Budějovicích, Pražská 558, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17.9.2013, č.j. KRPC-105962-53/ČJ-2013-020023, takto:

Výrok

Rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru cizinecké policie v Českých Budějovicích ze dne 17.9.2013, č.j. KRPC-105962-53/ČJ- 2013-020023 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 7.10.2013 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru cizinecké policie ze dne 17.9.2013, č.j. KRPC-105962-53/ČJ-2013-020023, kterým byl žalobce dle ust. § 124b odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon o pobytu cizinců), zajištěn za účelem Pokračování - 2 - 10A 123/2013 správního vyhoštění, přičemž doba trvání zajištění byla žalovaným stanovena dle ust. § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců ve spojení s ust. § 125 odst. 1 téhož zákona v délce 90 dnů. (2) Žalobce prostřednictvím včasné správní žaloby namítá zmatečnost napadeného rozhodnutí, v důsledku které byl zkrácen na svých právech. Tvrzená zmatečnost je žalobcem spatřována ve výroku napadeného rozhodnutí, kterým žalovaný uložil zajistit žalobce za účelem správního vyhoštění dle ust. § 124b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, odkazované zákonné ustanovení však upravuje zajištění cizinců za účelem vycestování, nikoliv správního vyhoštění. Zmatečnost výroku napadeného rozhodnutí je žalobcem dále spatřována v nesprávném stanovení doby zajištění, která byla uložena na základě ust. § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců za účelem správního vyhoštění, nikoliv za účelem vycestování cizince. (3) Z napadeného rozhodnutí tudíž není zřejmý účel zajištění, tedy z jakého zákonného ustanovení žalovaný v rozhodnutí o zajištění žalobce vycházel. Rozpornost je zřejmá především z odůvodnění napadeného rozhodnutí, když žalovaný odkazuje na zákonné ustanovení týkající se zajištění za účelem vycestování cizince, přičemž na stejné zákonné ustanovení žalovaný poukazuje v souvislosti se zajištěním žalobce za účelem správního vyhoštění. Obdobně žalovaný v napadeném rozhodnutí argumentuje i v případě stanovené délky doby zajištění žalobce. V této souvislosti žalobce dále sdělil, že pokud by jeho zajištění bylo realizováno za účelem správního vyhoštění, pak není zřejmé, ze kterého rozhodnutí o správním vyhoštění žalovaný vychází za situace, kdy řízení o správním vyhoštění žalobce stále probíhá. Žalovaný rovněž opomněl vzít v úvahu stále probíhající řízení o žádosti žalobce udělení mezinárodní ochrany. (4) Dále žalobce namítá zmatečnost napadeného rozhodnutí týkající se nestanovení počátku doby trvání zajištění. Žalovaný vycházel z ust. § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců ve spojení s ust. § 125 odst. 1 tohoto zákona, z nichž vyplývá, že doba zajištění se počítá od okamžiku omezení osobní svobody cizince. Z napadeného rozhodnutí však není zřejmé, zda počátek doby zajištění je počítán ode dne omezení osobní svobody žalobce, tedy od 6.8.2013 nebo od jiného časového momentu. V této souvislosti žalobce poukazuje na nejasnost vztahu mezi institutem zajištění cizinců ve smyslu ust. § 124 an. zákona o pobytu cizinců a povinností setrvat v zařízení pro zajištění cizinců dle ust. § 46 odst. 1 an. zákona č. 325/1999Sb., o azylu (dále též zákon o azylu). Nejasnost vztahu mezi těmito instituty žalobce spatřuje především v délce faktického zajištění. Tato nejasnost způsobuje značně nejisté postavení cizinců zajištěných na území ČR. (5) Žalobce dále namítá rozpor napadeného rozhodnutí s ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též správní řád) spočívající v nedostatečném odůvodnění tohoto rozhodnutí. Žalobce žádá soud o zrušení napadeného rozhodnutí pro rozpor s ust. 123b zákona o pobytu cizinců, neboť žalovaný nedostatečně posoudil zvláštní opatření za účelem vycestování žalobce z území ČR jako alternativy k zajištění. K tomuto žalobce uvádí, že disponuje platným vízem strpění, a to do 9.8.2013. Žalovaný nepřihlédl ani ke skutečnosti, že žalobce na území ČR 2,5 roku legálně podnikal a pracoval. Závěrem žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu Pokračování - 3 - 10A 123/2013 (6) Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 7.10.2013 sdělil, že doba zajištění byla stanovena s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění a ke skutečnosti, že žalobce nedisponuje na území ČR žádným platným dokladem totožnosti. Správní orgán vycházel ze skutečnosti, že doklad pro žalobce je nutné obstarat prostřednictvím Ředitelství služby cizinecké policie Praha, které dle ust. § 163 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců zabezpečuje potřebné cestovní a přepravní doklady. S ohledem na probíhající řízení o prohlášení o mezinárodní ochraně, podal žalovaný žádost o zjištění totožnosti žalobce až v době, kdy bylo toto řízení zastaveno. Vzhledem k žalobcem podané žalobě proti rozhodnutí o zastavení řízení o mezinárodní ochraně lze předpokládat, že toto řízení bude probíhat v délce několika měsíců. (7) Žalovaný je přesvědčen, že naplňuje dikci čl. 15 Směrnice ES č. 2008/115, neboť s náležitou pečlivostí činí veškeré úkony směřující k vyhoštění tak, aby bylo realizováno v co nejkratší době. Objektivní překážkou výkonu vyhoštění zůstává též řízení o mezinárodní ochraně, o němž rozhoduje odlišný orgán státní moci, přičemž žalovaný nemůže zasahovat do rozhodování tohoto odlišného orgánu či předjímat jeho závěr. (8) Žalovaný dále uvádí, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla žalobcem podána účelově, a to z toho důvodu, aby byl výkon rozhodnutí prozatím pozastaven. Uvedenou domněnku dokládá chování samotného žalobce, neboť již v minulosti bylo řízení o mezinárodní ochraně opakovaně zastaveno. Ani v rámci poslední podané žádosti se sám dobrovolně nedostavil k příslušnému orgánu s žádostí o udělení mezinárodní ochrany, ale byl z moci úřední zajištěn a až poté požádal ČR o mezinárodní ochranu. Žalovaný v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9.2.2006 sp. zn. 2Azs 137/2005, dle kterého je nutné podat žádost o azyl bezprostředně poté, co k tomu žadatel má příležitost, a to z hlediska zeměpisného i časového. K námitce žalobce týkající se zmatečnosti výroku napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že jediným účelem zajištění žalobce byla snaha zajistit jeho vycestování z území ČR a zabránit mu tak v dalším neoprávněném pobytu na území ČR a členských států EU. K počátku běhu doby zajištění žalobce žalovaný uvedl, že tato se v daném případě počítá od okamžiku omezení osobní svobody žalobce, tedy od 6.8.2013. (9) Žalovaný nepovažoval využití zvláštního opatření za účelem vycestování dle ust. § 123b zákona o pobytu cizinců v daném případě za postačující, neboť žalobce nemá na území ČR žádné rodinné, pracovní či jiné důležité vazby a již v předchozích letech pobýval na území ČR neoprávněně, ačkoliv měl možnost vycestovat. Cestovní doklad si žalobce nevyřídil ani nezajistil. (10) Správní orgán neporušil ust. § 2 a ust. § 3 správního řádu, neboť učinil veškeré úkony, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a jednal v souladu se zákony a ostatními právními předpisy. Správní orgán vycházel ze skutečně zjištěného stavu věci a při posuzování důvodů zajištění shledal v jednání žalobce rozpor se zájmy společnosti na dodržování podmínek stanovených pro pobyt cizinců na území ČR. Jednání žalobce nezaručuje, že vycestuje samostatně a dobrovolně z domovského státu. Toto je navíc znesnadněno skutečností, že cizinec nevlastní žádný cestovní doklad opravňující jej k vycestování a z jeho vyjádření vyplývá, že by nebyl schopen si jej sám opatřit na Pokračování - 4 - 10A 123/2013 domovském zastupitelském úřadu. Závěrem žalovaný uvedl, že vydané rozhodnutí o zajištění bylo vydáno v souladu se zákonem a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. III. Obsah správních spisů (11) Žalobce přicestoval letecky do ČR dne 17.12.2007 za účelem podnikání. Po příjezdu podnikal v Nymburku a v Plzni, a to až do 26.5.2010, kdy mu skončila platnost povolení k pobytu na území ČR. Od této doby pobýval žalobce na území ČR neoprávněně, a to bez platného cestovního dokladu a bez víza potřebného pro pobyt na území ČR. Dne 13.12.2010 byl žalobce kontrolován Policií ČR v Praze, přičemž v důsledku této kontroly a zjištění neoprávněnosti pobytu žalobce bylo pod č.j. CPPH-25868/ČJ-2010-004003 vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce s dobou platnosti 1 rok a současně mu byla stanovena lhůta k vycestování do 23.12.2010. Žalobce uvedené rozhodnutí nerespektoval a na území ČR nadále setrvával neoprávněně, a to až do 10.7.2012, kdy byl během pobytové kontroly zadržen žalovaným. Dne 12.7.2012 vydal žalovaný pod č.j. KRPC-105491-34/ČJ- 2012-020023 rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce s dobou platnosti 3 roky a téhož dne byl žalobce prostřednictvím rozhodnutí č.j. KPRC-105491-35/ČJ-2012-020023 zajištěn. Žalobce následně podal žádost o mezinárodní ochranu, která byla dne 16.8.2012 zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce správní žalobu, která byla Krajským soudem v Praze dne 14.12.2012 zamítnuta. Žalobce následně od 4.1.2013 do 31.1.2013 pobýval v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí a v Horní Plané, a to až do doby, kdy mu byl Ministerstvem vnitra ČR vydán cestovní doklad s vízem s platností do 9.8.2013. Dne 8.2.2013 podal žalobce kasační stížnost proti rozhodnutí o zamítnutí žaloby směřující proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany. Uvedená kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem prostřednictvím rozhodnutí ze dne 21.3.2013 č.j. 4Azs 3/2013-31 odmítnuta, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.4.2013, tímto dnem bylo ukončeno řízení o udělení azylu. (12) Dne 6.8.2013 bylo zahájeno řízení ve věci zajištění žalobce za účelem jeho vycestování ve smyslu ust. § 54 odst. 2 zákona o azylu. (13) Součástí správního spisu je dále protokol o podání vysvětlení ze dne 6.8.2013, kde žalobce popsal skutkový stav od doby jeho přicestování na území ČR, přičemž dále uvedl, že nevěděl o pravomocném ukončení jeho řízení o azylu, na území ČR žil v domnění, že musí vycestovat do 9.8.2013. (14) Dne 6.8.2013 bylo vydáno rozhodnutí žalovaného č.j. KRPC-105962-15/ČJ- 2013-020023, kterým byl žalobce zajištěn za účelem vycestování s tím, že doba trvání zajištění byla stanovena v délce 90 dnů. (15) Dne 12.8.2013 učinil žalobce prohlášení o mezinárodní ochraně. V souvislosti s učiněným prohlášením žalobce bylo dne 13.8.2013 Ministerstvem vnitra ČR pod č.j. OAM- 235/LE-BE02-PS-2013 vydáno rozhodnutí o povinnosti setrvat v zařízení pro zajištění cizinců, a to maximálně do 11.12.2013. Dne 14.8.2013 byl žalovaným, z důvodu předání žalobce Ministerstvu vnitra ČR, vydán příkaz k ukončení zajištění žalobce. Dne 17.9.2013 bylo žalobci předáno rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, kterým bylo toto řízení z důvodu nepřípustnosti žádosti zastaveno. K tomuto dni žalobce přestal být žadatelem o mezinárodní ochranu dle zákona o azylu. Pokračování - 5 - 10A 123/2013 (16) Dne 17.9.2013 bylo žalovaným vydáno napadené rozhodnutí, kterým byl žalobce podle ust. § 124b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců zajištěn za účelem správního vyhoštění. Žalobci byla dále dle ust. § 124 odst. 3 ve spojení s ust. § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanovena doba trvání zajištění v délce 90 dnů. (17) V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve shrnul skutkové okolnosti projednávané věci, z nichž, jak uvedl, vycházel při rozhodování o zajištění za účelem správního vyhoštění dle ust. § 124b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Dále žalovaný uvedl, že nepovažoval využití zvláštního opatření za účelem vycestování v daném případě za postačující opatření, a to z toho důvodu, že žalobce nemá na území ČR žádné rodinné, pracovní, či jiné důležité vazby a hrozí reálné nebezpečí, že ze schengenského prostoru do země svého původu nevycestuje. Žalobce nedisponuje žádnými finančními prostředky, po dobu svého pobytu na území ČR se tento pobyt nesnažil legalizovat a ani si nezajistil cestovní doklad. Doba trvání zajištění byla žalovaným stanovena s ohledem na předpokládanou složitost přípravy výkonu vyhoštění, a to tak, aby bylo uskutečnitelné v době trvání zajištění. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobci byla zamítnuta opakovaně podaná žádost o udělení mezinárodní ochrany, již neexistuje okolnost, která by bránila zahájení realizace vyhoštění cizince do země původu. K realizaci vyhoštění je v současné době nutno obstarat cestovní doklady žalobce, a to prostřednictvím Ředitelství služby cizinecké policie. Při stanovení doby trvání zajištění žalovaný vycházel ze zkušeností z obdobných případů. Žalobce v současné době nesplňuje podmínky pobytu na území ČR vymezené v ust. § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců, ani podmínky k pobytu na území smluvních států ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 562/2006, kterým se stanoví Schengenský hraniční kodex. IV. Právní názor soudu (18) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.), v mezích určených žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. (19) Předmětem projednávané věci je rozhodnutí o zajištění žalobce vydané za účelem správního vyhoštění dle ust. § 124b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Doba trvání zajištění byla napadeným rozhodnutím stanovena dle ust. § 124 odst. 3 ve spojení s ust. § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců v délce 90 dnů. (20) Žalobce napadá rozhodnutí o zajištění z důvodu jeho zmatečnosti, nepřiměřenosti a nedostatečnému odůvodnění. Jak již bylo krajským soudem uvedeno shora, napadeným rozhodnutím byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění, a to na základě ust. § 124b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. (21) Dle ust. § 124b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince staršího 15 let, který nevyužil možnosti dobrovolné repatriace podle zvláštního právního předpisu, za účelem jeho vycestování z území, jestliže nevycestoval po pravomocném ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany z území ve lhůtě stanovené výjezdním příkazem nebo ve lhůtě do 30 dnů, nebyl-li cizinci výjezdní příkaz udělen. (22) Z dikce shora citovaného zákonného ustanovení je zřejmé, že důvodem zajištění cizince je zabezpečení jeho vycestování v případech, kdy cizinec dobrovolně nevycestoval po Pokračování - 6 - 10A 123/2013 pravomocném ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany ve lhůtě stanovené výjezdním příkazem. V daném případě žalovaný správní orgán navázal na znění ust. § 124b odst. 1 písm.b) zákona o pobytu cizinců zjevně nesprávný důvod tohoto zajištění, když uvedl, že dle tohoto ustanovení je žalobce zajišťován za účelem správního vyhoštění. Analogicky postupoval žalovaný rovněž ve výroku týkajícím se délky trvání zajištění, kde odkázal na znění ust. § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců ve spojení s ust. § 125 odst. 1 tohoto zákona. (23) Dle ust. § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné. (24) Z dikce citovaného zákonného ustanovení lze opět dospět k závěru, že i v případě stanovení délky trvání zajištění žalobce žalovaný tuto dobu vázal na dosažení účelu správního vyhoštění, ačkoliv v předchozí části výroku odkazoval na zákonné ustanovení týkající se zajištění cizince za účelem vycestování v případě pravomocného ukončení řízení o mezinárodní ochraně. (25) Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že námitka žalobce týkající se zmatečnosti výroku napadeného rozhodnutí je důvodná. Důvod zajištění žalobce není seznatelný ani z dalšího odůvodnění napadeného rozhodnutí, když žalovaný opět střídavě odkazuje na ust. § 124b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a to jak v souvislosti se zajištěním cizince za účelem zabezpečení vycestování po pravomocném rozhodnutí v řízení o mezinárodní ochraně, tak v souvislosti se zajištěním cizince za účelem správního vyhoštění. (26) Zajištění cizince je přípustné jen za přísně vymezených podmínek definovaných nejen zákonem o pobytu cizinců, ale především ústavním pořádkem ČR. Musí sledovat vymezený účel, tedy zabránit nepovolenému vstupu cizince na území nebo realizovat jeho vyhoštění či vydání. Rovněž podle článku 15 odst. 1 Směrnice č. 2008/115/ES (návratová směrnice) mohou členské státy zajistit pouze státního příslušníka třetí země, o jehož navrácení probíhá řízení, a to za účelem přípravy návratu nebo výkonu vyhoštění zejména v případech, kdy hrozí nebezpečí skrývání nebo dotčený státní příslušník třetí země se vyhýbá k přípravě návratu, či uskutečňování vyhoštění nebo jinak je ztěžuje, přičemž lze k zajištění přikročit pouze tehdy, nemohou-li být v konkrétním případě účinně uplatněna jiná dostatečně účinná mírnější donucovací opatření. (27) Zajištění cizince znamená omezení, nebo (v závislosti na povaze, délce, důsledcích a způsobu zajištění) dokonce zbavení jeho osobní svobody. Jedná se o citelný zásah do jednoho ze základních práv jednotlivce zaručeného čl. 8 Listiny (a v obecné rovině i čl. 7 odst. 1 Listiny), proto takový zásah může být přípustný jen za podmínek přísně vymezených nejen zákonem o pobytu cizinců, ale především ústavním pořádkem [blíže viz např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 11. 2011, čj. 7 As 79/2010 – 150, č. 2524/2012 Sb. NSS, rozsudek ze dne 22. 7. 2010, čj. 9 As 5/2010 – 74, č. 2129/2010 Sb. NSS, či nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 10/08, č. 229/2009 Sb.]. Pokračování - 7 - 10A 123/2013 (28) V nyní posuzované věci krajský soud shledal, že přísné požadavky na řádné odůvodnění rozhodnutí o zajištění nebyly splněny. Žalovaný nesprávně a zmatečně odůvodnil účel zajištění žalobce, když ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí není jednoznačně zřejmé, za jakým účelem byl žalobce zajištěn. (29) Zmatečnost napadeného rozhodnutí je žalobcem namítána rovněž vůči stanovení počátku doby trvání zajištění, který v napadeném rozhodnutí není stanoven. (30) Dle ust. § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nesmí doba zajištění překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. V případě cizince mladšího 18 let nebo rodiny s nezletilými dětmi nesmí doba zajištění překročit 90 dnů. (31) Z výroku napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný k době trvání zajištění uvedl pouze to, že její délka se stanovuje na 90 dnů. Z ust. § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců lze dovodit, že již samotný zákon stanoví objektivní počátek běhu doby, po kterou trvá zajištění cizince, a to od okamžiku omezení osobní svobody. (32) V projednávané věci dospěl soud k závěru, že i další námitka žalobce týkající se nejasného stanovení počátku běhu doby, po kterou trvá jeho zajištění, je důvodná. Žalovaný není ve výroku rozhodnutí o zajištění cizince povinen stanovit přesné datum, od něhož se odvíjí počátek doby trvání zajištění, ale tento počátek by měl být zřejmý alespoň z odůvodnění rozhodnutí o zajištění cizince. V projednávané věci nelze jednoznačně dovodit, od kterého data bude stanoven okamžik omezení osobní svobody žalobce, když tento byl zajištěn již dne 6.8.2013 v souvislosti s rozhodnutím o zajištění, které předcházelo řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný v daném případě měl alespoň v odůvodnění napadeného rozhodnutí přesně stanovit okamžik omezení osobní svobody žalobce, od něhož se bude počítat doba trvání zajištění žalobce stanovená napadeným rozhodnutím. Krajský soud k tomuto dále v obecné rovině poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.10.2011 č.j. 1As 93/2011-79, dle kterého správní orgán musí v odůvodnění vedlejšího ustanovení výroku rozhodnutí o zajištění, jímž se stanoví doba jeho trvání, uvést, jaké všechny úkony bude pravděpodobně nezbytné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby. Dále lze nepochybně požadovat, aby správní orgán kvalifikovaně na základě svých zkušeností upřesnil v odůvodnění rozhodnutí svůj odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaných úkonů (např. obvyklá doba komunikace se zastupitelským úřadem země původu cizince, doba potřebná pro poskytnutí právní pomoci ze strany země původu). Správní orgán musí posuzovat uvedené otázky přísně individuálně, nikoliv paušálním odhadem. Pouze v případě, kdy jsou shora uvedené úvahy obsaženy ve správním rozhodnutí a dle své povahy mají oporu ve správním spisu, mohou se soudy ve správním soudnictví ujmout přezkumné činnosti a posoudit, zda správní orgán nepřekročil meze správního uvážení či ho nezneužil (§ 78 odst. 1 in fine s.ř.s.). Obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně nesplňuje požadavky kladené na zdůvodnění doby trvání samotného zajištění a nelze z něj určit počátek běhu doby trvání zajištění. (33) Žalobce dále namítá nedostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí. (34) V ust. § 168 zákona o pobytu cizinců je stanoveno, že na řízení dle ust. § 124 uvedeného zákona se nevztahují ustanovení správního řádu o správním řízení. Tato výluka se však netýká úpravy formálních náležitostí správního rozhodnutí uvedených v ust. § 67 - § 70 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.7.2010 č.j. 9 As Pokračování - 8 - 10A 123/2013 5/2010-74 z). V odůvodnění rozhodnutí tak musí být především uvedeno, z jakých skutkových zjištění správní orgán vycházel, tedy v jakých skutečnostech má výrok rozhodnutí o zajištění cizince oporu (ust. § 68 odst. 3 správního řádu). Správní rozhodnutí, které neobsahuje žádnou skutkovou a právní úvahu je pak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. (35) Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí lze toliko zjistit chronologicky uvedené skutkové okolnosti konkrétního případu a dále výčet podkladů, z nichž žalovaný v dané věci vycházel. Dále žalovaný zhodnotil možnost využitelnosti zvláštního opatření za účelem vycestování dle ust. § 123b zákona o pobytu cizinců, přičemž dospěl k závěru, že v daném případě není toto opatření postačující, neboť hrozí reálné nebezpečí, že žalobce z území ČR nevycestuje, což lze dovodit z toho, že žalobce nemá na území ČR žádné rodinné, pracovní či jiné vazby a nedisponuje žádnými finančními prostředky. V závěru odůvodnění se žalovaný zabývá délkou doby trvání zajištění, která byla žalovaným stanovena na 90 dnů z důvodu složitosti přípravy správního vyhoštění a s ním spojeného obstarávání cestovních dokladů. (36) Ze shora uvedeného lze dovodit, že žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabývá toliko důvody, pro které nelze v daném případě využít institut zvláštního opatření jako alternativy k zajištění cizince a dále délkou doby trvání zajištění žalobce. Z odůvodnění však dále není zřejmé, z jakých důvodů bylo zajištění cizince uloženo, jakými úvahami se správní orgán při vydání rozhodnutí o zajištění žalobce řídil či jakým způsobem vyhodnotil skutkové okolnosti konkrétního případu. (37) Řádné zdůvodnění účelu zajištění žalobce nepředstavuje ani žalovaným uváděná skutečnost, že žalobce v současné době nesplňuje podmínky pobytu na území ČR vymezené ust. § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců ani podmínky k pobytu na území smluvních států dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 562/2006. Uvedené odůvodnění nevypovídá o tom, z jakých důvodů a za jakým účelem bylo rozhodnutí zajištění žalobce vydáno. Žalovaný teprve až ve vyjádření k žalobě uvádí, že jediným účelem zajištění žalobce bylo zabezpečit jeho vycestování z území ČR ve smyslu ust. § 124b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Stejně tak až ve vyjádření k žalobě žalovaný přesně stanovuje okamžik, od kterého je stanoven počátek běhu doby trvání zajištění. Na tomto místě krajský soud uvádí, že není přípustné důvody rozhodnutí uvádět až ve vyjádření k žalobě. (38) S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že napadené rozhodnutí je v části týkající se výroků napadeného rozhodnutí zmatečné a svým celkovým obsahem nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Krajský soud si je vědom skutečnosti, že časová tíseň, v níž se správní orgán v rámci těchto řízení nachází, může do jisté míry odůvodnit sníženou kvalitu argumentace správního orgánu, nicméně jí nelze ospravedlnit absenci jakýchkoliv úvah stran výroků rozhodnutí a stejně tak absenci řádného odůvodnění, když žalovaný pouze velmi stručně popsal, z jakých důvodů nelze v daném případě využít zvláštní opatření a dále se v krátkosti zaobírá délkou trvání zajištění žalobce. (39) Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je zmatečné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil, neboť v odůvodnění rozhodnutí není uvedeno, v jakých skutečnostech má vedlejší ustanovení výroku oporu, což je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. Pokračování - 9 - 10A 123/2013 V. Závěr, náklady řízení (40) Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba byla důvodná, a proto rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušil a věc tomuto vrátil k dalšímu řízení. (41) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti žalobce neměl právního zástupce a důvodně vynaložené náklady tudíž neprokázal. Soud proto rozhodl tak, že žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. října 2013 Samosoudkyně JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Dotčená ustanovení

Zákon o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) 325/1999 Sb.
Zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů 326/1999 Sb.
Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.
Zákon správní řád 500/2004 Sb.

Citovaná rozhodnutí (5)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.