Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 123/2014

č. j. 10 A 123/2014-44

ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 4 Afs 54/2015-21

Rozhodnuto 2015-01-30 · ECLI:CZ:KSCB:,2015:10.A.123.2014.44

  1. KS Č. Budějovice 10 A 123/2014-44
  2. NSS 4 Afs 54/2015-21

Citované zákony (6)

Rubrum

10A 123/2014 - 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J.K., bytem N. 35, D. B., zastoupeného společností ALIVIO, s.r.o., se sídlem České Budějovice, Mánesova 13, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj, se sídlem České Budějovice, Mánesova 1803/3a, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

: I. Vymezení věci (1) Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem doručenou dne 26. 9. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud prohlásil zahájení daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2010 protokolem ze dne 20. 2. 2014 čj. 413053/14/2201-05406-305806 za nezákonné a žalovanému zakázal pokračovat v této kontrole. Pokračování - 2 - 10A 123/2014 (2) Žalobce popsal postup žalovaného, odkázal na obsah výzvy ze dne 18. 12. 2013, kterou jej vyzval k podání dodatečného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2010, k čemuž uvedl, že vyhledávací činností zjistil, že žalobce uskutečnil zdanitelné plnění vyšší, než vykázal v řádném daňovém přiznání. (3) Povinností žalobce by bylo v dodatečném daňovém přiznání uvést rozdíl oproti poslední známé dani a den jeho zjištění, což je nesplnitelné za situace, že žalobce žádné takové zjištění sám neučinil a žalovaný jej s takovým zjištěním neseznámil. Jestliže žalovaný již v prosinci 2013 věděl, že žalobce uskutečnil zdanitelná plnění vyšší, než vykázal v řádném daňovém přiznání, ani po 9 měsících na základě těchto zjištění daň nedoměřil lze pochybovat o tom, že výzva byla vydána v souladu s ustanovení § 145 odst. 2 daňového řádu. Neuvedení důvodných pochybností činí z výzvy pouhou formalitu, kterou žalovaný vydal proto, aby si prodloužil lhůtu pro doměření daně. (4) Výzva žalovaného je podle § 105 odst. 2 písm. b) daňového řádu nicotným rozhodnutím a nemohla způsobit prodloužení lhůty pro stanovení daně o 1 rok dle § 148 odst. 2 písm. a) daňového řádu. Kontrola byla proto zahájena po uplynutí lhůty k vyměření daně, a proto její zahájení a trvání žalobce považuje za nezákonný zásah. (5) Žalobce ani v daňovém spisu, do kterého nahlížel, nezjistil žádné indicie. Do vyhledávacího spisu mu žalovaný nahlížení neumožnil, ačkoliv to nebylo v rozporu s ustanovením § 66 odst. 3 daňového řádu. Bylo dokonce povinností žalované strany nechat žalobce do listin, které odůvodňovaly vydání výzvy nahlédnout. (6) Podle žalobce byla dodržena lhůta pro podání žaloby podle § 84 s.ř.s., neboť lhůta pro její podání běží od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Žalobce bezvýsledně vyčerpal právní prostředky na svou ochranu, kterým byla žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti podle § 261 odst. 6 daňového řádu. Žalobce obdržel vyrozumění o prošetření způsobu stížnosti dne 12. 8. 2014. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (7) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto podle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, jen na základě účastníky předložených spisů. (8) Žalovaný shrnul relevantní události a skutečnosti týkající se průběhu daňového řízení. Hlavní žalobcům argument se týká toho, že zahájení a průběh kontroly bylo nezákonným zásahem, neboť v jejím průběhu byla vydána výzva k podání daňového přiznání, kterou žalobce označil za nicotnou. Tento názor žalovaný odmítl, neboť požadavek žalobce na specifikaci konkrétních skutečností, respektive zjištění získaných vyhledávací činností žalovaného, není obsahovou náležitostí výzvy podle § 145 odst. 2 daňového řádu. Touto obsahovou náležitostí není ani předložení důkazů, které správce daně v rámci své vyhledávací činnosti opatří. Žalovaný odmítl i tvrzení žalobce, že žalovaný neuvedl důvod k vydání výzvy, neboť ve výzvě bylo sděleno, že vyhledávací činností bylo zjištěno, že žalobce ve zdaňovacím období I. čtvrtletí 2010 uskutečnil zdanitelné plnění vyšší, než jaké vykázal v řádném daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty. Pokračování - 3 - 10A 123/2014 (9) V dané věci existoval důvodný předpoklad, že daň bude žalobci doměřena, a to je podmínka pro vydání výzvy dle § 145 odst. 2 daňového řádu. Podmínky daňového řádu byly naplněny, neboť předpoklad žalovaného, že daň bude doměřena, byl opodstatněný. (10) Neumožnění nahlédnout žalobci do vyhledávací části spisu nemůže mít za následek nicotnost výzvy a nemůže zakládat nezákonnost zásahu spočívající v zahájení a pokračování v daňové kontrole. Žalobce byl toliko vyzván na podání dodatečného daňového přiznání. Nahlížení do vyhledávací části spisu, proto není v této fázi daňového řízení nezbytné pro účinnou obranu daňového subjektu, neboť byl pouze vyzván k podání dodatečného daňového tvrzení. Žalovaný poznamenal, že tvrzení žalobce uvedená v žalobě mají vyvolat dojem, že žalobce se snažil důvody vedoucí k vydání výzvy zjistit ze svého daňového spisu, aby mohl výzvě vyjít vstříc. Tomu však nesvědčí chronologie následujících úkonů. Výzva k podání dodatečného daňového přiznání byla žalobci doručena dne 19. 12. 2013. Lhůta stanovená pro podání dodatečného daňového přiznání uplynula 31. 1. 2014. Do svého spisu žalobce nahlížel teprve dne 17. 3. 2014. Žalobce proto nebyl při nahlížení do spisu motivován snahou vyjít vstříc povinnosti podat dodatečné daňové přiznání. Žalovaný uzavřel, že předmětná výzva k podání dodatečného daňového tvrzení naplnila všechny zákonné požadavky a nelze přisvědčit, ani poslednímu z argumentů žalobce, že k vydání výzvy bylo pouhou formalitou, jejímž jediným cílem mělo být prodloužení lhůty pro vyměření daně. III. Obsah správního spisu (11) Žalovaný správní orgán zjistil, že žalobce ve zdaňovacím období IV. čtvrtletí 2010 uskutečnil zdanitelné plnění vyšší, než jaké vykázal v řádném daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2010. Dne 18. 12. 2013 vydal žalovaný podle § 145 odst. 2 daňového řádu výzvu pod čj. 1963082/13/2201-24802-303393 (dále jen výzva), kterou žalobce vyzval k podání dodatečného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2010. Žalobci byla stanovena lhůta patnácti dnů. Důvod pro vydání výzvy bylo sdělení, že vyhledávací činností podle § 78 daňového řádu bylo zjištění, že žalobce uskutečnil ve IV. čtvrtletí roku 2010 zdanitelné plnění vyšší, než jaké vykázal v řádném daňovém přiznání. (12) Žalobce požádal dne 30. 12. 2013 žalovaný správní orgán o prodloužení lhůty pro podání dodatečného daňového tvrzení do konce ledna 2014. Žalovaný žádosti žalobce vyhověl. V prodloužené lhůtě žalobce na výzvu nereagoval. (13) Dne 20. 2. 2014 žalovaný zahájil protokolem čj. 413053/14/2201-05406-305806 daňovou kontrolu z daně přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí roku 2010. Dne 17. 3. 2014 žalobce nahlížel do svého daňového spisu, o čemž byl sepsán protokol čj. 598984/14/2201-24802-303393. (14) Žalobce podal proti postupu žalovaného dne 13. 5. 2014 stížnost podle § 261 odst. 1 daňového řádu. Stížnost se týkala nezákonného zahájení daňové kontroly. O výsledku šetření a opatřeních k nápravě stížnosti byl dne 6. 6. 2014 sepsán úřední záznam pod čj. 1428913/14/2201-20300-305200. Stížnost nebyla shledána důvodnou. O vyřízení stížnosti byl žalobce vyrozuměn písemností ze dne 6. 6. 2014, která byla žalobci doručena 11. 6. 2014. Žalobce podal žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti dne 11. 6. 2014. (15) Odvolací finanční ředitelství vydalo sdělení dne 8. 7. 2014 pod čj. 17916/14/5000-14502-711324 o odložení podnětu na prohlášení nicotnosti rozhodnutí – Pokračování - 4 - 10A 123/2014 výzvy k podání daňového tvrzení na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí roku 2010 ze dne 18. 12. 2013 čj. 1963082/13/2201-24802-303393. Výzva nebyla hodnocena odvolacím finančním ředitelstvím jako nicotné rozhodnutí ve smyslu § 105 odst. 2 daňového řádu. Dne 11. 8. 2014 odvolací finanční ředitelství vyrozumělo žalobce o prošetření způsobu vyřízení stížnosti s negativním závěrem. IV. Právní názor soudu (16) Krajský se věcí zabýval ve smyslu ustanovení § 82 a následující zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (17) Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje ustanovení § 82 s.ř.s., z něhož vyplývá, že každý, kdo tvrdí, že by byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen zásah) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. (18) K povaze nezákonného zásahu správního orgánu se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 17. 3. 2005 čj. 2Aps 1/2005-69, kde učinil závěr, „ že ochrana podle § 82 a násl. s.ř.s. je důvodná tehdy, jsou-li kumulativně, tedy zároveň, splněny následující podmínky: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout……“. (19) Soud proto řešil splnění podmínek nezákonného zásahu s ohledem na zákonem stanovené požadavky, které byly ve výše citovaném judikátu Nejvyššího správního soudu blíže rozvedeny včetně podmínky č. 6, která po novelizaci soudního řádu správního s účinností k 1. 1. 2012 nemá opodstatnění. (20) Stěžejní žalobní námitkou bylo zahájení a průběh daňové kontroly, které žalobce označil jako nezákonný zásah, neboť k němu došlo v souvislosti s nesplněním požadavků výzvy k podání dodatečného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2010, kterou ovšem žalobce považuje za nicotnou. Soud názor žalobce nesdílí. (21) Daňový řád zařadil institut nicotnosti rozhodnutí do § 105, ve kterém v odst. 2 stanovil tento právní předpis taxativní výčet případů, ve kterých je možné rozhodnutí označovat za nicotné. Pod písmenem a), kdy správce daně nebyl k jeho vydání vůbec věcně příslušný, pod písmenem b) trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně fakticky neuskutečnitelným nebo pod písmenem c) je vydáno na základě jiného nicotného rozhodnutí vydaného správcem daně. Ustanovení § 145 odst. 2 daňového řádu stanoví, pokud lze důvodně předpokládat, že bude daň doměřena, může správce daně vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení a stanovit náhradní lhůtu. Nevyhoví-li subjekt této výzvě ve stanovené lhůtě, může správce daně doměřit daň dle pomůcek. Podle ustanovení Pokračování - 5 - 10A 123/2014 § 148 odst. 1 daňového řádu daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení. Podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení, lhůta pro stanovení daně se prodlužuje o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně došlo k podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně. (22) V souzeném případě žalobce žádal, aby soud deklaroval nezákonnost daňové kontroly zahájené protokolem ze dne 20. 2. 2014 a zakázal žalovanému správnímu orgánu pokračovat v této kontrole. V této souvislosti namítal, že úkon (výzva daňovému subjektu k podání dodatečného daňového přiznání na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí 2010 ze dne 18. 12. 2013 byla vadná v důsledku neuvedení konkrétních zjištění a nepředložení důkazních prostředků z vyhledávací činnosti, a tudíž byla prakticky neuskutečnitelná a ve smyslu § 105 odst. 2 písm. b) daňového řádu byla nicotným rozhodnutím a nemohla tudíž prodloužit lhůtu pro stanovení daně o 1 rok dle ustanovení § 148 odst. 2 písm. a) daňového řádu. Soud se s tímto názorem žalobce neztotožnil. (23) Výzva ze dne 18. 12. 2013 čj. 1963082/13/2201-24802-303393 obsahovala odkaz na právní úpravu stanovenou v § 145 odst. 2 daňového řádu, čímž byl vymezen i její předmět tj. výzva k podání dodatečného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2010 obsahovala náhradní lhůtu pro plnění v délce patnácti dnů ode dne doručení předmětné výzvy. V odůvodnění předmětné výzvy správce daně uvedl důvody, pro které žalobce vyzval k podání dodatečného daňového tvrzení. Správce daně uvedl, že „ z vyhledávací činnosti podle § 78 daňového řádu zjistil, že jste ve zdaňovacím období I. čtvrtletí 2010 uskutečnil zdanitelná plnění vyšší, než jste vykázal v řádném daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2010.“ Zjištění správce daně bylo zdokumentováno a založeno ve vyhledávací části spisu podle § 65 daňového řádu. Z toho důvodu nelze souhlasit se žalobcem, že výzva představuje nicotný akt, který by ukládal objektivně nesplnitelnou povinnost ani v uskutečnění podání dodatečného daňového přiznání nelze shledat spáchání protiprávního deliktního či jiného trestního jednání. Z toho důvodu není výzva zmatečná, nesmyslná ani neurčitá, protože vyzývá k podání dostatečného daňového přiznání ke konkrétní dani za konkrétní zdaňovací období. Výrok a odůvodnění výzvy jsou souladné a sdělují žalobci, že byla vydána v rámci vyhledávací činnosti správce daně. Soud proto ve vztahu k námitce nicotnosti výzvy uzavřel, že výzva byla srozumitelná, právě odkazem na ustanovení zákona a z podstaty výzvy bylo zřejmé, k čemu byl žalobce vyzýván. Jednalo se o výzvu k podání dodatečného daňového přiznání. Byla proto z hlediska určitosti srozumitelná a postačující, neboť výzva obsahovala odkaz na výše citované ustanovení daňového řádu spolu se sdělením potřeby podat daňové přiznání na konkrétní druh daně a zdaňovací období. Soud proto uzavřel, že výzva nebyla nicotným aktem podle § 105 odst. 2 písm. b) daňového řádu, neboť neshledal žádnou z podmínek tohoto ustanovení naplněnou. (24) Podle ustanovení § 145 odst. 2 daňového řádu, jestliže správce daně předpokládal, že bude žalobci daň doměřena, mohl žalobce vyzvat k podání dodatečného daňového tvrzení a k tomu mu stanovit lhůtu. To správce daně v dané věci učinil včetně poučení žalobci, jaký bude další postup v případě, že žalobce výzvě nevyhoví. V konkrétní záležitosti žalobce na výzvu reagoval žádostí o prodloužení lhůty do konce ledna roku 2014. Správce daně vyčkal uplynutí takto prodloužené lhůty k podání dodatečného daňového přiznání a mohl žalobci doměřit daň podle pomůcek. Nebylo vyloučeno ani provedení daňové Pokračování - 6 - 10A 123/2014 kontroly u žalobce právě po uplynutí lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání, kterou mu stanovil, neboť za situace, kdy měl správce daně o navýšení daně prokazatelné důkazy, bylo by stanovení daně podle pomůcek sice možné, ovšem méně spolehlivým způsobem a dokazování naopak kvalitnějším postupem, který je vždy třeba při naplňování cíle správy daní preferovat. Z toho důvodu byla zahájena u žalobce daňová kontrola. (25) Vydáním výzvy došlo ve smyslu § 148 odst. 2 písm. a) daňového řádu k prodloužení lhůty pro stanovení daně o 1 rok, jelikož tato výzva byla žalobci oznámena v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně. Žalobce, ve lhůtě správcem daně stanovené a posléze správcem daně prodloužené, dodatečné daňové přiznání nepodal, a proto mu nebylo na jeho podkladě možné daň doměřit. K tomu, aby došlo k doměření daně, bylo nutné daň doměřit z moci úřední. Doměření z moci úřední upravuje ustanovení § 143 odst. 3 daňového řádu, které stanoví, že k doměření daně z moci úřední může dojít pouze na základě výsledků daňové kontroly. Výjimku z tohoto postupu činí ustanovení § 145 odst. 2 daňového řádu, podle kterého lze v případě zjištění nových skutečností nebo důkazů mimo daňovou kontrolu za předpokladu doměření daně postupovat podle pomůcek. (26) Skutečnost žalobcem uvedenou v žalobě, že mu nebylo umožněno nahlédnout do vyhledávací části spisu, nezakládá nezákonnost postupu správce daně, který spočívá v zahájení a provádění daňové kontroly. V ustanovení § 66 odst. 3 daňového řádu je uvedeno, že není-li ohrožen zájem jiného daňového subjektu nebo jiných osob zúčastněných na správě daní nebo cíl správy daní, může správce daně v odůvodněných případech, kdy je to nutné pro další průběh řízení umožnit nahlédnutí i do písemností ve vyhledávací části spisu. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl vyzván k podání dodatečného daňového tvrzení, považuje soud závěr žalovaného o neumožnění nahlížet do spisu za správný, neboť v této fázi daňového řízení nebyl takový postup nezbytný pro účinnou obranu žalobce. Vyhledávací část spisu je označená jako neveřejná část, a proto žalobci nebylo správně umožněno do této neveřejné části spisu nahlédnout. (27) Žalobce v souzeném případě soudu navrhl, aby prohlásil zahájení daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2010 protokolem č. 413053/14/2201-05406-305806 ze dne 20. 2. 2014 za nezákonné a žalovanému zakázal pokračovat v této kontrole. Soud proto posuzoval ve smyslu ustanovení § 82 a soudního řádu správního, zda zahájení kontroly a její provádění u žalobce splňovalo podmínky nezákonného zásahu, a to že žalobce byl v této souvislosti přímo zkrácen na svých právech zahájením a prováděním daňové kontroly, zda byla zaměřena přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu zasaženo. Za situace, že není některá z těchto podmínek naplněna nelze dospět k závěru, že jedná se o nezákonný zásah. Žalobce tvrdil v rozporu s jeho žalobním petitem, že nezákonnost zásahu spočívá ve vadné výzvě. Přestože žalobce v petitu jeho žaloby nepožadoval, aby soud hodnotil výzvu samotnou jako nezákonný zásah, nezákonnost v této výzvě spatřuje. Soud proto odkazuje na výše uvedené v souvislosti s požadavky na výzvu i její hodnocení soudem ve vztahu k námitce nicotnosti výzvy. Z hlediska naplnění požadavku ustanovení § 82 soudního řádu správního na nezákonný zásah je třeba dále uvést, že vydaná výzva zákonem stanovené požadavky nenaplňuje, neboť není úkonem bezprostředně vynutitelným a žádná práva žalobce proti jeho vůli přímo neomezuje, ani nezkracuje. Sama výzva neukládá hmotně právní povinnost placení daně, ale vyzývala žalobce k podání dodatečného daňového přiznání. Soud proto uzavřel, že výzvu nelze považovat za nezákonný zásah, vůči němuž by byla ochrana ve smyslu § 82 s.ř.s. přípustná, neboť se jedná především o pokyn žalobci, aby něco učinil, avšak nemá povahu přímo vynutitelné povinnosti. Vydanou Pokračování - 7 - 10A 123/2014 výzvou žalobcova práva nebyla přímo zkrácena a žalobce byl se současnou výzvou k podání dodatečného daňového přiznání i poučen, že pokud výzvě nevyhoví, může správce daně daň doměřit dle pomůcek. Nedošlo proto ke zkrácení žalobce na jeho subjektivních právech. Za situace, kdy správce daně v rámci vyhledávací činnosti zjistil, že u žalobce byla vyměřena daň v nesprávně nižší výši, bylo jeho povinností vydat výzvu za účelem naplnění cíle správy daní, kterým je správné zjištění a stanovení daně včetně zabezpečení úhrady takové daně. Soud proto uzavřel, že námitku nepovažoval za důvodnou. (28) Výzva žalovaného byla vydána v souladu s právním předpisem, kdy správce daně měl na základě vyhledávací činnosti předpoklad, že daň nebyla vyměřena správně a je dán důvod k jejímu doměření. Jestliže žalobce nepodal dodatečné daňové přiznání a nebylo proto možné na jeho podkladě daň doměřit, byl správný postup, kterým bude daň doměřena z moci úřední na základě dalšího postupu správce daně. Lhůta pro stanovení daně byla proto podle § 148 odst. 2 písm. a) daňového řádu řádně prodloužena za situace, že žalobce dodatečné daňové přiznání na základě výzvy správce daně nepodal a ve smyslu § 98 odst. 2 písm. a) daňového řádu mohou být ve vztahu ke stanovení daně dle pomůcek pomůckami i důkazní prostředky opatřené při daňové kontrole. Proto nebylo vyloučeno zahájení a provádění daňové kontroly, u které je předpoklad, že při ní prováděné dokazování je pro stanovení daně kvalitnějším postupem a takový postup je vždy vhodnější pro naplnění cíle správy daní. (29) Soud neshledal splnění zákonných podmínek pro poskytnutí ochrany žalobci před jím tvrzeným nezákonným zásahem, a proto žalobu podle § 87 odst. 3 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. V daném případě nebyly splněny kumulativně podmínky stanovení v ustanovení 82 s.ř.s. pro poskytnutí ochrany soudu proti nezákonnému zásahu správního orgánu. V. Závěr, náklady řízení (30) Podle ustanovení § 60 odst. 1 věta 1 s.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem ke skutečnosti, že žalované straně náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly a ani nebyly požadovány, rozhodl soud tak, že žalované straně se náhrada nákladů řízení nepřiznává. (31) Podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 8 - 10A 123/2014 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. ledna 2015 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie Trnková v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Dotčená ustanovení

Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.