10 A 125/2013
č. j. 10 A 125/2013-20
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
10A 125/2013 - 20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Bytové družstvo Lužnice 2724, IČO 260 96 013, se sídlem v Táboře, Moskevská 2724, zast. Mgr. Tiborem Stano, advokátem v Táboře, Ústecká 704, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2.8.2013, č.j. KUJCK 40101/2013/OREG, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 8.10.2013 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2.8.2013, č.j. KUJCK 40101/2013/OREG, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a současně bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Tábor, stavebního úřadu ze dne 15.1.2013 č.j. METAB 2564/2013/SÚ/Nav, jehož výrokem byla s odkazem na ust. § 149 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též správní řád), zamítnuta žádost žalobce o vydání stavebního povolení na stavbu „Rozšíření plynofikace č.p. 2724, Moskevská ulice, Tábor“ na pozemku parcelní č. 5967/15 v katastrálním území Tábor. Pokračování - 2 - 10A 125/2013 Žalobce prostřednictvím včasné správní žaloby namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatečném zjištění důkazů, o něž se napadené rozhodnutí opírá. Žalobce předně napadá závazné stanovisko Odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 31.5.2013 č.j. KUJCK 30420/2013 OZZL, na jehož základě bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí. Správní orgán nevycházel ze skutečné situace v dané lokalitě a z jeho strany došlo k chybnému hodnocení důkazů. Žalobce k tomuto dále odkazuje na předchozí vyjádření Městského úřadu Tábor, Odboru životního prostředí ze dne 18.5.2012 č.j. METAB 23729/2012/OŽP/Kk, kterým správní orgán původně se záměrem žalobce souhlasil. Beze změny poměrů a po uplynutí krátké doby vydal Městský úřad Tábor, odbor životního prostředí závazné stanovisko ze dne 4.12.2012 č.j. METAB 55482/2012/OŽP/Kk, kterým vyslovil nesouhlas se záměrem žalobce. Toto rozhodnutí postrádá jasné důvody. Žalobce dále odkazuje na rozptylovou studii vypracovanou v květnu roku 2012 pro oblast vzdálenou 1,5 km od předmětné budovy v ulici Havanská, kdy v obdobné situaci byla na výzvu stavebního úřadu Tábor tato studie zpracována pro posouzení stavu imisní situace. Dle této studie lze provoz kotelny doporučit k realizaci. Tomuto zamítavé stanovisko orgánů ochrany ovzduší zcela odporuje. Správní orgány rozhodující v průběhu daného správního řízení dospěly k nesprávným závěrům, a to v důsledku špatného hodnocení důkazů, neboť nebyl řádně zjištěn stav věci ohledně znečištění ovzduší v posuzované lokalitě v Táboře v ulici Moskevská, správní orgány vycházely z předpokládaných, avšak nepodložených skutečností založených na teorii, nikoliv na pravdivé skutečnosti založené na provedených důkazech. Závěrem žalobce navrhuje žalobou napadené rozhodnutí zrušit a žalobci přiznat právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 12.11.2013 navrhl žalobu pro nedůvodnost zamítnout. Je poukazováno na institut závazného stanoviska, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení, avšak jeho obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Jestliže tudíž bylo v průběhu řízení o žádosti žalobce vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán podle ust. § 149 odst. 3 správního řádu další dokazování a žádost zamítne. Závazné stanovisko je jedním z podkladů pro vydání rozhodnutí, u kterého neplatí zásada volného hodnocení důkazů ve smyslu ust. § 50 odst. 4 správního řádu. Žalovaný nesouhlasí se závěrem žalobce, dle něhož orgány ochrany ovzduší nevycházely ze skutečné situace v dané lokalitě a chybně zhodnotily důkazy. Žalobcem zmiňované vyjádření ze dne 18.5.2012 obsahuje souhlas se záměrem toliko s ohledem na povinnost stanovenou ust. § 3 odst. 8 zákona č. 86/2002 Sb., a to na základě údajů předložených žalobcem. Ve stanovisku ze dne 31.5.2013, kterým bylo potvrzeno nesouhlasné stanovisko prvostupňového správního orgánu, se orgán ochrany ovzduší druhého stupně zabýval hodnocením „ekonomické přijatelnosti“ využití tepla pro vytápění ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem, přičemž dospěl ke zcela odlišným závěrům než žalobce a učinil závěr, že ekonomicky přijatelnější variantou je teplo dodávané z CZT. Pokračování - 3 - 10A 125/2013 Žalovaný dále uvedl, že Moskevská ulice nadále zůstává rizikovou lokalitou i přes skutečnost, že byla zprovozněna část dálnice D3 v úseku Mezno – Veselí nad Lužnicí a nesdílí názor žalobce, že došlo k rapidním přesunům intenzivní dopravy odkloněním tranzitní dopravy. Existence rozptylové studie poukazované žalobcem není žalovanému známa, ve spisu není založena ani zmíněna. Žalovanému je známo, že Město Tábor od července roku 2013 má připravenou energetickou koncepci, v současné době je vyhotovována rozptylová studie. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Dne 23.5.2012 byla žalobcem k Městskému úřadu Tábor podána žádost o stavební povolení týkající se stavby „Rozšíření plynofikace č.p. 2724 Tábor, Moskevská“. Součástí žádosti bylo vyjádření Městského úřadu Tábor, odboru životního prostředí ze dne 18.5.2012 č.j. METAB 23729/2012/OŽP/Kk k záměru „Rozšíření plynofikace č.p. 2724 Moskevská ul., Tábor“, který na základě žalobcem předložené kalkulace ekonomické efektivity záměru a na základě připravovaného prováděcího předpisu k zákonu na ochranu ovzduší, odsouhlasil záměr žalobce - „Rozšíření plynofikace č.p. 2724 Tábor, Moskevská“. Dne 23.10.2012 podal Městský úřad Tábor, Stavební úřad žádost o vydání stanoviska na stavbu „Rozšíření plynofikace č.p. 2724 Moskevská ul., Tábor“ na pozemku parcelní č. 5967/15 v katastrálním území Tábor adresovanou Městskému úřadu Tábor, odboru životního prostředí. Tato žádost byla stavebním úřadem podána z důvodu změny zákona o ovzduší a původní vydané stanovisko je vydáno za platnosti starého zákona. Dne 4.12.2012 bylo Městským úřadem Tábor, odborem životního prostředí vydáno pod č.j. METAB 55482/2012/OŽP/Kk závazné stanovisko, kterým, na základě ust. § 11 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále též zákon o ochraně ovzduší), byl vysloven nesouhlas s umístěním stacionárního zdroje znečišťování ovzduší plynové kotelny v rámci akce „Rozšíření plynofikace č.p. 2724 Tábor, Moskevská“. Z obsahu odůvodnění závazného stanoviska vyplývá, že město Tábor je na základě výsledků emisních měření znečišťujících látek zařazeno do oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší. Z tohoto důvodu je třeba brát zvláštní zřetel na povolování nových stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, obzvlášť v rizikových oblastech jako je Moskevská ulice, neboť se nachází v těsné blízkosti hlavního silničního tahu Praha – České Budějovice. Objekt je v současné době zásobován teplem a teplou užitkovou vodou ze soustavy CZT. Tento způsob vytápění odpovídá všem legislativním požadavkům. Dne 7.1.2013 byl Městským úřadem Tábor, stavebním úřadem vyhotoven protokol ve věci vydání stavebního povolení na stavbu „Rozšíření plynofikace č.p. 2724 Moskevská ul., Tábor“. V rámci jednání byl žalobce seznámen s novou legislativou – zákonem o ochraně ovzduší, který stanoví, že nutným podkladem pro stavební řízení v této věci je závazné stanovisko příslušného orgánu ochrany ovzduší. Žalobce byl dále informován o nesouhlasném stanovisku příslušného orgánu. Dne 15.1.2013 bylo Městským úřadem Tábor, stavebním úřadem pod č.j. METAB 2564/2013/SÚ/Nav vydáno rozhodnutí, kterým byla žádost žalobce o vydání stavebního povolení na stavbu rozšíření plynofikace č.p. 2724 Moskevská ul., Tábor zamítnuta. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že se stavební úřad řídil závazným stanoviskem odboru životního prostředí, které znemožňuje žádosti žalobce vyhovět. Stavební úřad z tohoto důvodu neprováděl další dokazování a žádost žalobce zamítl. Pokračování - 4 - 10A 125/2013 Dne 15.2.2013 bylo žalobcem proti rozhodnutí Městského úřadu Tábor, stavebního úřadu č.j. METAB 2564/2013/SÚ/Nav ze dne 15.1.2013 podáno odvolání. S ohledem na žalobcem podané odvolání požádal dne 11.3.2013 odbor regionálního rozvoje, oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Jihočeského kraje odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví tohoto úřadu o potvrzení nebo změnu nesouhlasného závazného stanoviska Městského úřadu Tábor, odboru životního prostředí ze dne 4.12.2012 č.j. METAB/55482/32012/OŽP/KK. Dne 31.5.2013 bylo Krajským úřadem Jihočeského kraje odborem životního prostředí, zemědělství a lesnictví vydáno potvrzení nesouhlasného stanoviska Městského úřadu Tábor, odboru životního prostředí ze dne 4.12.2012 č.j. METAB/55482/32012/OŽP/KK. Z obsahu odůvodnění tohoto potvrzení vyplývá, že přezkoumávané závazné stanovisko bylo vydáno na základě řádně vyhodnoceného a zjištěného skutečného stavu věci, nicméně úvahy správního orgánu, jež vedly k vydání nesouhlasného závazného stanoviska, byly v odůvodnění zdůvodněné ne zcela dostatečně. Krajský úřad se nejprve zabýval celkovou úrovní znečištění ovzduší v Táboře a dále vymezenými oblastmi se zhoršenou kvalitou ovzduší. Oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší se vyhlašuje nejen na základě výsledků automatického imisního měřícího systému Českého hydrometeorologického úřadu, ale i na základě výsledků modelování. Za posledních 8 let byla na území města Tábor třikrát vyhlášena oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší. Měřící stanice leží v lokalitě, která je výrazně zatěžována městským provozem, nicméně i ulice Moskevská leží v blízkosti významné tranzitní komunikace. V roce 2010 bylo na tranzitní komunikaci E55 v úrovni ulice Moskevská napočítáno 21.026 motorových vozidel za den. Z těchto hodnot lze dovodit, že imisní hodnoty jsou v ulici Moskevská překračovány a tuto lokalitu lze označit za rizikovou z hlediska čistoty ovzduší. Krajský úřad dospěl k závěru, že zásada správního uvážení, vzhledem k provedeným měřením a postupům vedoucím ke stejné správní úvaze městského i krajského úřadu, nebyla porušena. Městským úřadem nebyla porušena ani zásada rovnosti, naopak městský úřad při svém rozhodování ctil zásadu ochrany veřejného zájmu, a to ve vztahu k ochraně ovzduší. K žalobcem předloženým podkladům ohledně cenové kalkulace záměru krajský úřad sdělil, že v této cenové kalkulaci bylo žalobcem úmyslně manipulováno s výpočty tak, aby cena za teplo vyrobené domovní kotelnou byla co nejnižší. Krajský úřad dospěl k závěru, že po vyhodnocení všech skutečných fixních i variabilních nákladů na vybudování a provoz domovní kotelny, bude ekonomicky přijatelnější teplo dodávané z CZT, než teplo dodávané domovní kotelnou. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti, bylo závazné stanovisko Městského úřadu Tábor, odboru životního prostředí ze dne 4.12.201 č.j. METAB/55482/32012/OŽP/KK Krajským úřadem Jihočeského kraje odborem životního prostředí, zemědělství a lesnictví potvrzeno. Dne 2.8.2013 bylo o odvolání žalobce rozhodnuto prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí č.j. KUJCK 40101/2013/OREG tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a rozhodnutí Městského úřadu Tábor, Stavebního úřadu ze dne 15.1.2013 č.j. METAB 2564/2013/SÚ/Nav, jehož výrokem byla s odkazem na ust. § 149 odst. 3 správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta žádost žalobce o vydání stavebního povolení na stavbu „Rozšíření plynofikace č.p. 2724, Moskevská ulice, Tábor“ na pozemku parcelního č. 5967/15 v katastrálním území Tábor, bylo potvrzeno. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalovaný vycházel z ust. § 4 odst. 2 zákona č. 186/2006 Sb., stavebního zákona (dále též stavební zákon), dle Pokračování - 5 - 10A 125/2013 něhož stavební úřady postupují ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních předpisů. Dotčené orgány vydávají pro vydání rozhodnutí podle stavebního zákona závazná stanoviska na základě zvláštních předpisů, která nejsou samostatnými rozhodnutími ve správním řízení. Takovým zvláštním předpisem je zákon o ochraně ovzduší. Závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jeho obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. S ohledem na uvedené skutečnosti, požádal stavební úřad orgán ochrany ovzduší o vydání závazného stanoviska k předmětné stavbě, a to podle nové úpravy. Orgán ochrany ovzduší s ohledem na novou legislativu vydal nesouhlasné závazné stanovisko k předmětnému záměru žalobce. Toto nesouhlasné stanovisko následně znemožnilo stavebnímu úřadu vyhovět žádosti žalobce a z tohoto důvodu rovněž nebylo prováděno další dokazování. Žalovaný se neztotožňuje s odvolací námitkou žalobce, dle které postrádá závazné stanovisko příslušného orgánu jakékoliv odůvodnění. Z obsahu předmětného stanoviska vyplývá, že má náležitosti požadované právním předpisem a je odůvodněno skutečností, že město Tábor je zařazeno do oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Z odůvodnění závazného stanoviska dále vyplývá, že jeho podkladem byly výsledky měření emisí znečišťujících látek. S ohledem na výsledky tohoto měření je nutné brát zřetel na povolování nových stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Prvostupňové rozhodnutí není nepřezkoumatelné, neboť jeho odůvodnění je zcela konkrétní ve vztahu k závaznému stanovisku. Z tohoto důvodu jej nelze považovat za obecné. Lze přisvědčit, že obsahově může být považováno za strohé, avšak tato strohost byla následně doplněna vyjádřením prvoinstančního orgánu ochrany ovzduší ze dne 22.2.2013 k žalobcem podanému odvolání a také v potvrzujícím přípisu jeho nadřízeného orgánu. Prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí řádně promítl závěry závazného stanoviska, přičemž se zabýval kvalitou ovzduší v dotčené oblasti ulice Moskevská, jež byla označena za rizikovou lokalitu vlivem intenzivní dopravy motorových vozidel. Žalovaný vycházel ze zásady ochrany veřejného zájmu ve vztahu k ochraně ovzduší a s ohledem na možnosti navyšování dalších lokálních zdrojů znečištění ovzduší v této oblasti. Žalovaný rovněž nesouhlasí s odvolací námitkou, dle níž bylo porušeno žalobcovo legitimní očekávání vydání kladného rozhodnutí správního orgánu založené na obsahu předchozího závazného stanoviska, kterým byl původně udělen souhlas se žalobcovým záměrem. Žalovaný k tomuto uvedl, že s ohledem na změnu dosavadní legislativy v oblasti ochrany ovzduší, k níž došlo v průběhu správního řízení, bylo nutné vyžádat závazné stanovisko korespondující s aktuální legislativou. Žalovaný v této souvislosti dále odkázal na ust. § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, dle něhož je fyzická i právnická osoba povinna, je-li to pro ni technicky možné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, které není možné opřít o důkazní situaci tak, jak byla zajištěna v obou stupních správního řízení. Nesouhlasné stanovisko Městského úřadu Tábor, odboru životního prostředí, jež je hlavním podkladem rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a stejně tak i žalobou napadeného rozhodnutí, nevychází ze skutečné situace v dané lokalitě. Přípis odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví Pokračování - 6 - 10A 125/2013 Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 31.5.2013 č.j. KUJCK 30420/2013 OZZL, kterým bylo potvrzeno závazné stanovisko Městského úřadu Tábor, nevychází ze skutečné situace v dané lokalitě a ze strany tohoto orgánu došlo k chybnému hodnocení důkazů. Správní orgány vycházely z předpokládaných, avšak nepodložených, skutečností založených na teorii nikoliv na pravdivé skutečnosti založené na provedených důkazech. Podle ust. § 4 odst. 2 stavebního řádu orgány územního plánování a stavební úřady postupují ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů. Dotčené orgány vydávají (a) závazná stanoviska pro rozhodnutí a pro jiné úkony stavebního úřadu nebo úkony autorizovaného inspektora podle tohoto zákona, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, (b) stanoviska, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jejichž obsah je závazný pro politiku územního rozvoje a pro opatření obecné povahy podle tohoto zákona. Z obsahu správního spisu bylo soudem zjištěno, že s ohledem na žádost žalobce o stavební povolení týkající se stavby rozšíření plynofikace č.p. 2724 Tábor, Moskevská, bylo Městským úřadem Tábor, stavebním úřadem vyžádáno závazné stanovisko odboru životního prostředí Městského úřadu Tábor. Požadované stanovisko bylo odborem životního prostředí vydáno dne 4.12.2012, přičemž žalobci nebyl udělen souhlas s umístěním stacionárního zdroje znečišťování ovzduší plynové kotelny v rámci akce „Rozšíření plynofikace č.p. 2724 Tábor, Moskevská“. Z poučení shora uvedeného závazného stanoviska bylo zjištěno, že odvolání proti obsahu tohoto stanoviska je možné až po vydání samostatného správního rozhodnutí ve věci samé, a to odvoláním proti tomuto rozhodnutí, v jehož rámci lze napadnout celé závazné stanovisko. Dne 15.2.2013 bylo žalobcem proti rozhodnutí Městského úřadu Tábor, stavebního úřadu č.j. METAB 2564/2013/SÚ/Nav ze dne 15.1.2013 podáno odvolání, jež dle obsahu směřovalo rovněž do shora citovaného závazného stanoviska Městského úřadu Tábor. S ohledem na obsah žalobcova odvolání požádal odbor regionálního rozvoje, oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Jihočeského kraje odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví tohoto úřadu o potvrzení nebo změnu nesouhlasného závazného stanoviska Městského úřadu Tábor, odboru životního prostředí ze dne 4.12.2012 č.j. METAB/55482/32012/OŽP/KK. Dne 31.5.2013 bylo Krajským úřadem Jihočeského kraje odborem životního prostředí, zemědělství a lesnictví vydáno potvrzení nesouhlasného stanoviska Městského úřadu Tábor, odboru životního prostředí ze dne 4.12.2012 č.j. METAB/55482/32012/OŽP/KK. Závazná stanoviska ve správním řízení představují závazný podklad pro výrokovou část správního rozhodnutí a zavádí proces subsumpce. Závazná stanoviska nemají být samostatným rozhodnutím ve správním řízení. Povaze závazných stanovisek se věnuje i rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 2 As 75/2009 [2434/2011 Sb.NSS], podle kterého „závazná stanoviska vydaná dle § 149 správního řádu ... nejsou rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu ani § 65 s. ř. s., neboť sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti. Soudní přezkum Pokračování - 7 - 10A 125/2013 jejich obsahu je v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod umožněn až v rámci konečného rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s. ř. s.“. Tímto rozhodnutím NSS potvrdil podkladovou povahu závazných stanovisek vydávaných obecně podle § 149 správního řádu a v kombinaci se zvláštní právní úpravou. K povaze závazných stanovisek se Nejvyšší správní soud vyjádřil rovněž v rozhodnutí ze dne 7.1.2009 sp. zn. 2 Ao 2/2008, v němž uvedl, že “obecně také lze dovodit, že závazná stanoviska jsou pro výrokovou část rozhodnutí, k němuž jsou vydána, vždy závazná (§ 149 odst. 1 správního řádu)”. Z obsahu správního spisu vyplynulo, že v dané věci vyžádal správní orgán prvního stupně v souladu s ust. § 4 odst. 2 stavebního zákona závazné stanovisko od příslušného orgánu ochrany životního prostředí – Městského úřadu Tábor, odboru životního prostředí. Odbor životního prostředí závazným stanoviskem ze dne 4.12.2012 vyslovil nesouhlas s umístěním stacionárního zdroje znečišťování ovzduší plynové kotelny v rámci záměru „Rozšíření plynofikace č.p. 2724 Tábor, Moskevská“. Městský úřad Tábor, odbor životního prostředí nesouhlas se záměrem žalobce zdůvodnil odkazem na výsledky měření emisí znečišťujících látek, na jejichž základě bylo město Tábor zařazeno do oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší. Stávající zásobování teplem a teplou užitkovou vodou ze soustavy CZT odpovídá všem legislativním požadavkům. Uvedené stanovisko Městského úřadu Tábor, odboru životního prostředí bylo potvrzeno a dále konkretizováno Krajským úřadem Jihočeského kraje odborem životního prostředí, zemědělství a lesnictví, který doplnil a rozšířil informace o celkové úrovni znečištění ovzduší v Táboře a s tím spojené oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. S ohledem na shora uvedené neshledal krajský soud žalobou napadené rozhodnutí nezákonným. Z obsahu správního spisu vyplynulo, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu s ust. § 4 odst. 2 stavebního řádu, když si k náležitému vyhodnocení věci vyžádal závazné stanovisko orgánu ochrany životního prostředí. Tento orgán (Městský úřad Tábor, odbor životního prostředí), na základě zjištěného skutkového stavu v posuzované lokalitě vydal nesouhlasné stanovisko se záměrem žalobce, které opřel o výsledky měření emisí znečišťujících látek, na jejichž základě bylo město Tábor zařazeno do oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší. Uvedené stanovisko bylo k odvolání žalobce dále prověřeno Krajským úřadem Jihočeského kraje odborem životního prostředí, zemědělství a lesnictví, který uvedené stanovisko potvrdil a dále konkretizoval skutečnosti rozhodné pro nesouhlasný závěr orgánů ochrany prostředí. Obě uvedená stanoviska byla řádně zdůvodněna a lze z nich nepochybně seznat, z jakých důvodů nebyl souhlas se záměrem žalobce udělen. Orgány ochrany životního prostředí postupovaly v souladu se zásadou ochrany veřejného zájmu, když ve smyslu ust. § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší posoudily a zhodnotily možnost žalobce využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem. Po vyhodnocení všech skutečných fixních i variabilních nákladů na vybudování a provoz domovní kotelny, bude pro žalobce ekonomicky přijatelnější teplo dodávané z CZT, než teplo dodávané domovní kotelnou. S ohledem na tento závěr orgánů ochrany životního prostředí je zřejmé, že nebyla porušena ani zásada legitimního očekávání žalobce. Pokračování - 8 - 10A 125/2013 Lze přisvědčit, že obsahově je závazné stanovisko Městského úřadu Tábor, odboru životního prostředí strohé, nicméně z jeho obsahu je dostatečně jasně zřejmé, z jakých podkladů a skutkových okolností správní orgán vycházel. Uvedené stanovisko navíc bylo následně doplněno potvrzujícím přípisem jeho nadřízeného orgánu. Prvostupňový orgán do rozhodnutí řádně promítl závěry závazného stanoviska, přičemž se zabýval kvalitou ovzduší v dotčené oblasti ulice Moskevská, jež byla označena za rizikovou lokalitu vlivem intenzivní dopravy motorových vozidel. K žalobcem poukazovanému souhlasnému vyjádření orgánu ochrany ovzduší ze dne 18.5.2012 krajský soud uvádí, že toto bylo vydáno za účinnosti zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, který byl zrušen dne 1.9.2012. Ke dni podání žádosti žalobce (17.9.2012) se tudíž jednalo o vyjádření vztahující se k právnímu stavu před 1.9.2012, správní orgán tudíž jednal zcela v souladu se zákonem, pokud toto vyjádření shledal neaktuálním a vyžádal stanovisko nové, jež se vztahuje k právnímu stavu ke dni podání žádosti žalobce. Závěrem krajský soud shrnuje, že v souzené záležitosti postupovaly správní orgány v souladu se zákonem, když žádost žalobce o vydání stavebního povolení na stavbu „Rozšíření plynofikace č.p. 2724, Moskevská ulice, Tábor“ na pozemku parcelní č. 5967/15 v katastrálním území Tábor zamítly na základě nesouhlasných závazných stanovisek orgánů ochrany ovzduší. Krajský soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, Pokračování - 9 - 10A 125/2013 vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 13. února 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.