10 A 127/2012
č. j. 10 A 127/2012-67
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 127/2012-67
- NSS 8 Aps 1/2013-58
Citované zákony (10)
Rubrum
10A 127/2012- 67 U SNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ZIMBO CZECHIA s.r.o. se sídlem Praha 7, Na Zátorách 8/618, právně zast. JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem v Praze 8 – Karlín, Šaldova 34/466 proti žalované Státní zemědělské potravinářské inspekci, se sídlem Tábor, Purkyňova 2533 o žalobě žalobce ve věci ochrany před nezákonným zásahem s návrhem na vydání předběžného opatření dle § 38 s.ř.s., t a k t o :
Výrok
Žaloba se odmítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč na účet jeho právního zástupce .
Odůvodnění
I. Vymezení věci Žalobou doručenou dne 13.12.2012 do datové schránky Krajského soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované podle § 82 a násl. zák. č.150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,, s.ř.s. „ ). Požadoval, aby soud vydal rozsudek, že kontroly potravin živočišného původu a výrobků z nich vyrobených, které žalovaný provádí v provozovnách žalobce nacházejících se na území, kde žalovaný vykonává svoji působnost jsou nezákonné a dále žádal, aby soud žalované zakázal pokračovat v těchto kontrolách. Přípustnost žaloby a lhůtu pro její podání opřel žalobce o judikaturu Nejvyššího správního soudu konkrétné rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31.8.2005 č.j 2Afs 144/2004 – 110 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8.6.2007, č.j. 4Aps 4/2006 – 70, z nichž vyplývá možnost podat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem v případě provádění daňové kontroly. Žalobce vyslovil domněnku, že tato rozhodnutí jsou použitelná i pro kontrolu prováděnou Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Ve smyslu § 17 zákona o státní kontrole, kterým se řídí i provádění kontrol žalovanou je možné proti protokolu o kontrolním zjištění podat písemné a zdůvodněné námitky. Tyto námitky jsou právním prostředkem, kterým se lze domáhat ochrany před zákonným zásahem dle § 85 s.ř.s., a tudíž žalobce dovozuje, že ve smyslu uvedených judikátů bylo zapotřebí vyčkat výsledku vyřízení námitek vznesených ve smyslu § 17 zákona o státní kontrole. Ode dne, kdy žalobci bylo doručeno rozhodnutí o Pokračování - 2 - 10A 127/2012 vyřízení námitek, plynula dvouměsíční lhůta pro podání žaloby ve smyslu § 84 s.ř.s., která počala svůj běh ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o vyřízení námitek. Žalobce tuto lhůtu splnil, a tudíž je žaloba jednak přípustná a zároveň podána včas. Žalobce požádal soud o vydání předběžného opatření, aby bylo žalované přikázáno zdržet se provádění kontrol prodeje potravin živočišného původu a výrobků z nich vyrobených ve všech prodejnách žalobce nacházejících se na území, kde žalobce vykonává svojí působnost, a to až do dne, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí stane vykonatelným. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného (2) Žalovaný správní orgán k žalobě uvedl, že žalobce nepřípustně směšuje návrh na vydání předběžného opatření s otázku, která bude soudem řešena až v rámci rozhodování o žalobě. Současně poukázal na to, že žaloba nebyla podána ve lhůtě stanovené v § 84 odst. 1 s.ř.s.. Pokud žalobce považoval za nezákonný zásah provedení kontroly potravin živočišného původu, pak kontrola ze dne 27.8.2012, respektive rozhodnutí o námitkách do protokolu z této kontroly č.j DI 307-2/2012 ze dne 31.11.2012, nebylo prvním takovým údajně nezákonným zásahem, o kterém se žalobce dozvěděl a na základě, kterého začala žalobci běžet dvouměsíční subjektivní lhůta pro podání žaloby. Žalobce zcela jistě věděl o dřívějších kontrolách, při kterých uplatňoval tutéž námitku věcné působnosti ke kontrolám živočišného původu. Zároveň žalovaný uvedl, že žalobce neprokázal hrozící vážnou újmu, která je potřebná pro návrh na vydání předběžného opatření. U žalobce bylo v roce 2010 provedeno celkem 11 kontrol, všechny kontroly byly žalobcem umožněny a dokončeny, přestože zaměření kontrol bylo i na kontrolu výrobků živočišného původu. V roce 2011 bylo provedeno na provozovnách žalobce 9 kontrol, z toho v pěti případech byla kontrola umožněna, a to na provozovnách v Táboře a v Třeboni, kde dochází i k úpravě masa. Ve 4 případech kontrola umožněna nebyla, a to na provozovně v Českých Budějovicích, kde nedochází k úpravě masa. Ve 3 případech neumožnění kontroly, bylo argumentací žalobce, že nebylo dostatečně doloženo písemné pověření inspektorů ke kontrole. Ve 4 případech neumožnění kontroly bylo argumentem žalobce, že sýry, které měly být kontrolovány jsou výrobkem živočišného původu, k čemuž žalovaná nemá kompetenci. V roce 2012 bylo provedeno 7 kontrol, z toho 1 byla umožněna. K návrhu žalobce na vydání předběžného opatření žalovaná poukázala na rozsudek NSS č.j. Na 112/2006-37 ze dne 24.5.2006. Podle názoru žalované je zřejmá nechuť žalobce snášet dozor státu nad potravinami a dále je žalované z úřední činnosti známo, že žalobce činí obstrukce i orgánům Státní veterinární správy. Dále se žalovaná vyjádřila k výkladu žalobce ohledně věcné příslušnosti orgánu SZPI a Státní veterinární správy. Poukázala na veřejný zájem na ochranu spotřebitele a poctivého jednání v obchodu s potravinami. K tomu bylo poukázáno i na nařízení Evropského parlamentu a Rady ES, kterým jsou stanoveny obecné zásady a požadavky potravinového práva. Kontrola sleduje cíl zajištění ochrany spotřebitele a poctivého jednání v obchodu s potravinami. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobce ohledně porušování jeho ústavně zaručených práv v souvislosti se vznikem vážné újmy, k čemuž odkázala na četnost provádění kontrol u žalobce a dále poukázala na skutečnost, že není proti žalobci vedeno žalovanou žádné jiné správní řízení. S ohledem na opožděnost žaloby žalovaná navrhla postup podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s., aby žaloba včetně návrhu na předběžné opatření byla jako opožděná odmítnuta. III. Replika žalobce Pokračování - 3 - 10A 127/2012 (3) Žalobce v replice ze dne 4.1.2013 uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci samé bez jednání a žádá, aby soud k projednání žaloby a rozhodnutí o ní nařídil jednání. Podle názoru žalobce návrh na vydání předběžného opatření předjímáním samotného rozhodnutí ve věci. Žaloba nebyla podána opožděně, neboť žalobce byl povinen využít námitek, což učinil dne 30.8.2012 a rozhodnutí o těchto námitkách dokonce musel urgovat. Rozhodnutí o námitkách bylo vydáno žalovanou dne 30.11.2012. Ostatní kontroly nemohou mít na přípustnost konkrétní žaloby vliv, neboť přezkumu je podroben konkrétní zásah v daném místě a čase. Každá kontrola ze strany žalovaného je samostatným úkonem, který lze napadnout jako nezákonný. Žaloba je proto přípustná a byla podána ve lhůtě stanovené v § 84 s.ř.s., neboť lhůta k jejímu podání se počítá od doručení rozhodnutí o námitkách ze dne 30.11.2012. Závažná újma je žalobci způsobována již samotným prováděním nezákonného zásahu, který nelze byť dočasně snášet. Pokud se žalobce až do června roku 2011 nebránil kontrolám a nenamítal nepříslušnost žalované neznamená to, že kontroly nebyly nezákonné, a že se těmto kontrolám nemůže bránit v současné době. Žalobce setrval na svém návrhu na vydání předběžného opatření v plném rozsahu i na své žalobě, kterou považuje za zcela opodstatněnou. IV. Písemnosti podstatné pro rozhodování dané věci (4) Ve spise založen Protokol č. P 114-31064/12 ze dne 27.8.2012, který byl sepsán o výsledku kontroly dodržování povinností při uvádění potravin do oběhu. Kontrola byla provedena podle zákona č. 146/2002 Sb. v plat. znění u žalobce a z protokolu vyplývá, že inspektorky Státní zemědělské a potravinářské inspekce se téhož dne v 8.50 hod. dostavily ke služebnímu vchodu provozovny ZIMBO CZECHIA s.r.o. v Havlíčkově Brodě a zazvonily na zvonek. Vedoucí provozovny bylo nahlášeno zahájení kontroly přítomnými inspektorkami, které nebyly vpuštěny do provozovny a bylo sděleno po předložení služebních průkazů a pověření k výkonu kontrolní činnosti vydaného na jména inspektorek, že na prodejně se nachází oblastní manažér a vedoucí provozovny zjišťovala, zda bude souhlasit s kontrolou ze strany Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Posléze bylo inspektorkám oznámeno, že kontrola bude umožněna na potraviny, na které byl podán podnět. Vedoucí provozovny a oblastnímu manažérovi žalobce bylo dáno poučení ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d) zák. č. 146/2002 Sb. a § 14 odst. 1 zák. č. 552/1991 Sb. platném znění. Po skončení kontroly se zástupce kontrolované osoby ke kontrolním zjištěním nevyjádřil. K protokolu je připojena žádost o poskytnutí součinnosti z téhož data. Služební průkazy inspektorky Ing. J.Č. a Ing. E. M., včetně pověření k výkonu kontrolní činnosti. Dále jsou připojeny přehledy kontrol, teploty chladírny a pultu, formulář ohledně kontroly příjmu zboží uzeniny ze dne 17.8.2012, dne 2.8.2012, fotodokumentace pořízená při kontrole ze dne 27.8.2012, dodací list ze dne 24.8.2012 vydaný Kosteleckými uzeninami a.s.. Dne 30.8.2012 byly Státní zemědělské a potravinářské inspekci, Inspektorátu v Táboře doručeny námitky žalobce do Protokolu č. P 114-31064/12. V námitkách je mimo jiné vyjádřen právní názor žalobce, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce není oprávněna kontrolovat potraviny živočišného původu. O námitkách bylo rozhodnuto Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí Inspektorátem v Táboře dne 30.11.2012 č.j. DI 307-2/2012 tak, že námitkám se nevyhovuje, neboť nejsou důvodné. Podle § 18 odst. 3 zák. č. 552/1991 Sb. proti rozhodnutí o námitkách není opravný prostředek přípustný. V. Právní názor soudu Pokračování - 4 - 10A 127/2012 (5) V dané záležitosti se soud zabýval ve smyslu § 82 a násl. s.ř.s. otázkou splnění podmínek řízení žaloby o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu a dospěl ve smyslu § 84 odst. 2 téhož zákona k závěru, že žalobu nelze věcně projednat, neboť se jednalo o žalobu podanou opožděně. Z toho důvodu se soud nemohl zabývat ani návrhem žalobce, který podal současně s žalobou na vydání předběžného opatření. (6) Soud při svém rozhodování vycházel z platné právní úpravy stanovené v § 82 s.ř.s., podle které každý kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením ( dále jen zásah) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky a nebo hrozí-li jeho opakování. Podmínkou přípustnosti žaloby ve smyslu § 85 s.ř.s. je bezvýsledné vyčerpání prostředků stanovených právním řádem. Včasnost žaloby je základní podmínkou řízení, kterou soud posuzuje bez návrhu, a to na základě vlastních zjištění. Podle § 84 odst. 1 s.ř.s. musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu, nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Z tohoto ustanovení vyplývá, že subjektivní lhůta k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu je vždy vázána na vědomost žalobce o nezákonném zásahu, a proto je nutné zodpovědět otázku, které okolnosti musí být žalobci známy, aby došlo k počátku běhu subjektivní lhůty pro podání žaloby. Žalobce v žalobě tvrdil, že žaloba byla podána včas, neboť analogicky ve smyslu ustálené judikatury Nejvyšší správního soudu s odkazem na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31.8.2005 č.j 2Afs 144/2004 – 110, kde byla řešena otázka daňové kontroly, podal žalobu včas, neboť proti protokolu o provedené kontrole využil institutu námitek ve smyslu § 17 zákona o státní kontrole. Žalobu podal ve lhůtě dvou měsíců poté, kdy bylo žalovanou o těchto námitkách dne 30.11.2012 rozhodnuto. Z toho dovozuje, že žaloba byla podána včas. Soud tento názor žalobce nesdílí. (7) V dané záležitosti neprobíhala daňová kontrola, ale kontrola podle zák. č. 552/1991 Sb., o státní kontrole ve znění pozdějších předpisů. Oprávnění vyplývající z tohoto zákona umožňují dozorčímu orgánu řádné zjištění skutečného stavu věci, jedná se o dozorčí oprávnění, která jsou svěřena jednotlivým úředním osobám, pověřeným prováděním dozoru. Mezi taková oprávnění typicky náleží právo vstupu a právo prohlídky. Současně se řadí k těmto oprávněním právo požadovat poskytnutí potřebných informací předložení nosičů informací (dokladů, dokumentů, materiálů a j.), právo zajistit důkazy včetně případného odběru vzorků, jakož i právo omezit nebo zakázat určitou činnost za účelem zachování stavu, který má být předmětem dalšího šetření. Tato oprávnění jsou realizována faktickými úkony dozorčího orgánu respektive jeho pověřených zaměstnanců. S oprávněními dozorčího orgánu koresponduje povinnost toho, vůči němuž je dozor vykonáván, úkony dozorčího orgánu strpět a poskytnout mu potřebnou součinnost. Právo zná i způsoby zajištění realizace povinnosti subjektu, vůči němuž je dozor vykonáván, a to pomocí pořádkových pokut, případně jsou některé instituty spojeny se skutkovými podstatami hmotně právních správních deliktů, jako ztěžování či maření výkonu dozoru, případně přímé vynucení povinnosti nebo ukládání donucovaných pokut. O zjištění učiněných při výkonu dozoru se pořizuje protokol, jehož obsahem je popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení těch ustanovení právních předpisů, která byla porušena. Dozorovaná osoba má právo seznámit se s protokolem a podat proti němu písemné námitky. O námitkách rozhoduje vedoucí příslušného dozorčího orgánu. Jedná o zvláštní řízení, které není řízením podle správního řádu. Řízení o námitkách nelze směšovat s navazujícím správním řízením o uložení Pokračování - 5 - 10A 127/2012 nápravného prostředku nebo sankce. Ve stanovených případech se námitky samostatně nevyřizují a děje se tak až v rámci navazujícího správního řízení. Z toho co bylo řečeno vyplývá, že námitky, jejichž uplatnění a rozhodnutí o nich se žalobce dovolává, se podávají proti protokolu, kterým byla ukončena kontrola, jehož obsahem je popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení právních předpisů, která byla porušena, nikoliv tak, jak je umožněno v rámci probíhající daňové kontroly proti postupu pracovníků správce daně v rámci probíhající daňové kontroly. (8) To, že byla u žalobce zahájena a probíhala kontrola bylo žalobci známo již v okamžiku, kdy se pracovníci žalované dostavili a předložili k provádění kontroly potřebné doklady. Z toho důvodu nelze mít pochybnosti o tom, že okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o probíhající kontrole, v nichž spatřuje nezákonný zásah byl dán dne, kdy kontrola proběhla, tedy dne 27.8.2012. Od tohoto okamžiku započala svůj běh dvouměsíční lhůta ve smyslu § 84 odst. 1 s.ř.s., ve které bylo možné podat proti takovému nezákonnému zásahu žalobu. Z toho co bylo výše řečeno, totiž vyplývá, že námitky proti protokolu se podávají proti obsahu tohoto protokolu, jehož obsahem je vždy popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení právních předpisů, která byla porušena a nikoliv námitky proti jejím zahájení a uskutečnění. Tvrdí-li žalobce, že vyčkával na výsledek posouzení jím vznesených námitek, který mu byl doručen až po jejich posouzení dne 30.11.2012, pak i v tomto případě byla žaloba podána opožděně. To vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu konkrétně jeho rozsudku sp.zn. 9Aps 3/2012, kde je uvedeno … ,, subjektivní lhůta je vždy vázána na vědomost žalobce o nezákonném zásahu. Jestliže došlo k vyčerpání jiných prostředků ochrany či nápravy před podáním žaloby, subjektivní lhůtu je třeba vztahovat k vědomosti o vyřízení tohoto prostředku,v daném případě vyřízení námitek. V opačném případě by podání námitek, jejíž jediným smyslem je operativní zajištění nápravy vadného postupu kontrolního pracovníky, ztratilo jakýkoliv smysl. Může ovšem nastat i situace, kdy nadřízený pracovník oprávněný k rozhodnutí o námitkách proti postupu kontrolního pracovníka o námitkách rozhodne po uplynutí lhůty po jejich vyřízení či nerozhodne vůbec. V takovém případě je třeba lhůtu k podání žaloby počítat od okamžiku marného uplynutí lhůty pro vyřízení námitek( srovnej usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31.8.2005, č.j. 2Afs 144/2004 – 110 publikovaného pod č.735/2006 Sb. NSS). Pokud by se lhůta odvíjela v každém konkrétním případě od okamžiku doručení rozhodnutí o námitce, byl by tím popřen smysl a charakter této ochrany, která nesměřuje proti nezákonným rozhodnutím správních orgánů, ale nastupuje tam, kde se žádná rozhodnutí nevydávají….to by v případě liknavosti správních orgánů znamenalo neopodstatněné prodlužovaní doby, po kterou by musel subjekt nezákonný zásah ze strany správních orgánů snášet. V případě, že by správní orgán rozhodnutí o námitkách vůbec nevydal, okamžik, od kterého by se odvíjela lhůta pro podání žaloby , by tak de facto nikdy nemohl nastat. Subjekt by tak zůstal zcela bez soudní ochrany proti nezákonně prováděné kontrole. S ohledem na právní jistotu je nutno žalobní lhůtu v takovémto subsidiárním typu soudní ochrany vázat k jednoznačně stanovenému časovému bodu, od něhož později bude možno lhůtu k podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu počítat. …“ Rozšířený senát dospěl k závěru, že povinnost rozhodnout o námitkách je nutno vázat na lhůtu 30ti dnů ode dne, kdy námitky byly podány. Pokud v této lhůtě nebude rozhodnuto, počíná prvého dne následujícího po marném uplynutí této lhůty běžet subjektivní dvouměsíční lhůta pro podání žaloby. Podle tvrzení žalobce, tak je uvedl v žalobě i ve své replice, využil námitek jako prostředku ochrany a námitku uplatnil dne 30.8.2012. Podle výše poukazovaného rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp.zn. 2Afs 144/2004, které je žalobci známo, a tímto rozhodnutím argumentoval v souvislosti s přípustností žaloby, i lhůty pro její podání, v žalobě rovněž uvádí, že toto rozhodnutí je dle jeho názoru použitelné i pro provádění kontroly Státní zemědělskou a potravinářskou Pokračování - 6 - 10A 127/2012 inspekcí. Není tedy sporu o tom, že je třeba ve smyslu právního názoru v tomto usnesení uvedeného postupovat. Z toho pro souzenou věc vyplývá, že uplatnil-li žalobce jako prostředek ochrany námitku dne 30.8.2012 mělo být o této námitce rozhodnuto nejpozději ve lhůtě 30ti dnů, a to je do 30.9.2012 a ze spisu nevyplývá, že by tato lhůta byla prodloužena. V této lhůtě o námitce rozhodnuto nebylo, a proto subjektivní dvouměsíční lhůta pro podání žaloby bez ohledu na to, kdy bylo skutečně rozhodnuto, počala svůj běh prvého dne následujícího po marném uplynutí této lhůty, tedy dne 1.10.2012. Běh této lhůty skončil dne 1.12.2012. Žaloba byla žalobcem podána dne 13.12.2012. Z toho co bylo řečeno vyplývá závěr, že žaloba byla podána po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené § 84 odst. 1 s.ř.s., tedy opožděně. (9) Podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně. V dané záležitosti soud zjistil, že žaloba byla podána po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené v § 84 odst. 1 s.ř.s. a jednalo se proto o žalobu opožděnou. Soud proto uzavřel, že v dané věci je třeba aplikovat postup podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. orbiter dictum soud poznamenává, že pro vyslovení tohoto závěru nebyla skutečně podstatná argumentace žalovaného, ani další podklady založené ve správním spise, že konkrétní kontrole ze dne 27.8.2012 předcházela řada dalších kontrol žalované, a tudíž je ve vztahu k těmto předcházejícím kontrolám žaloba podána opožděně. Argumentaci žalované v této souvislosti soud neakceptoval. Soud ve věci konkrétní žaloby posuzoval pouze včasnost ve vztahu k namítanému nezákonnému zásahu vztahujícímu se ke kontrole ze dne 27.8.2012. VI. Závěr náklady řízení (10) Z toho co bylo řečeno, lze vyslovit závěr, že žaloba žalobce byla opožděná, neboť nebyla podána ve lhůtě 2 měsíců, tak je stanoveno v § 84 odst. 1 s.ř.s.. Z toho důvodu soud postupoval podle § 46 odst. 1 b) s.ř.s. a žalobu žalobce odmítl. S ohledem na odmítnutí žaloby a její věcné neprojednání se soud nemohl v této souvislosti zabývat ani návrhem na vydání předběžného opatření ve vztahu k žalobcem podané žalobě. (11) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 3 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta. Soud dále rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci podle § 10 odst.3 zákona o soudních poplatcích, neboť žaloba byla odmítnuta před prvním jednáním. Z toho důvodu byly splněny podmínky pro vrácení soudního poplatku, který byl žalobcem zaplacen v celkové částce 3.000,-Kč.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 7 - 10A 127/2012 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11.ledna 2013 předsedkyně senátu JUDr. Marie Krybusová,v.r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.