10 A 127/2014

Rubrum

10A 127/2014 - 60 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně A. K., bytem P., V. 1140, zast. JUDr. Petrou Nouzovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Dukelská 456/21, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17. 7. 2014, č.j. KUJCK 43767/2014/OREG, za účasti J.F. a B.F. oba bytem P., V. 876, takto :

Výrok

Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Osoby na řízení zúčastněné n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 2. 10. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2014, č.j. KUJCK 43767/2014/OREG, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu v Prachaticích o umístění stavby vodní nádrže a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se poukazuje na formalistické vyřízení námitek, některé byly vyřízeny částečně, některé vůbec, k některým právním závěrům nebyl žalovaný aktivně legitimován. Žalobkyni tím omezil v majetkových právech. To způsobuje nezákonnost napadeného Pokračování - 2 - 10A 127/2014 rozhodnutí, které je v některých částech nepřezkoumatelné. Takto obecně uplatněné výhrady byly specifikovány v další části žaloby. Nebyl dodržen postup založený ustanovením § 36 odst. 1 a 3 správ. řádu, jestliže obě lhůty byly koncentrovány do lhůty jediné. Žalovaný takto uplatněnou námitku vyřídil nesprávně. Do doby rozhodnutí nebyla žalobkyni vydána kopie dokumentace stavby, čímž nemohla účinně chránit svá práva. Žalobkyně postrádala závazné stanovisko příslušného správního orgánu o napojení stavby vodní nádrže na pozemní komunikace. K takové úvaze nejsou správní orgány obou stupňů legitimovány. Je tu nesoulad mezi územním plánem a napadeným rozhodnutím, protože daná plocha je v územním plánu označena jako nezastavitelná. Vyřízení námitky výhradně na základě stanoviska vodoprávního úřadu není postačující. Zůstala nezhodnocena předložená dokumentace v rámci odvolacího řízení. Žalobkyně nesouhlasí s úsudkem žalovaného o tom, že v důsledku vodohospodářského díla nedojde ke zrušení územního systému ekologické stability. Nelze argumentovat projektovou dokumentací Mgr. V.B. Ph.D., poněvadž závěry tam obsažené nesouvisejí s uplatněnou námitkou. Záměr není nikterak napojen na veřejnou dopravní infrastrukturu, což lze shledat z pasportu místních komunikací. Rozhodnutí o tom, zda nachází se na pozemku veřejně přístupná komunikace, není na vlastníkovi. Vzniká-li o existenci komunikace pochybnost, mělo by být vedeno řízení silničním správním úřadem. Nepostačuje rozhodnutí úřadu městyse Strunkovice nad Blanicí, je zapotřebí zjevné naplnění znaků účelové komunikace, což však v dané věci dodrženo není. Tato námitka vypořádána nebyla. Nesprávně byl vymezen okruh účastníků řízení, na pozemku žalobkyně nachází se historická výpusť. Vodní dílo by mělo souviset s činností nového výpustního zařízení. To není stavebně ani kapacitně připraveno. Bez stavební úpravy nelze záměr fakticky zprovoznit. Žalobkyně nemohla účinně chránit v daném řízení své vlastnické právo. Přestože se stavbou nesouhlasí, musí na vlastní náklady zajistit úpravu historické výpusti. I tato námitka byla vypořádána nedostatečně. Nedostatečně byly vypořádány námitky žalobkyně směřující proti projektové dokumentaci vztahující se ke hrázi. V tomto ohledu je napadené rozhodnutí vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Při úvaze o pojížděné pozemní komunikaci žalovaný překročil zákonem danou pravomoc. To učinil i ve vztahu k závaznému stanovisku Úřadu pro civilní letectví, požadavek tohoto úřadu do výrokové části rozhodnutí zapracován nebyl. Nesprávně bylo naloženo se závazným stanoviskem oboru životního prostředí. Konečně odvolání žalobkyně v záležitosti rozhodnutí o podjatosti konkrétního zaměstnance žalovaného bylo vyřízeno po datu vydání napadené rozhodnutí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobkyně je účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stav. zák., a proto je podle § 89 odst. 4 téhož zákona oprávněna uplatňovat námitky proti projednávanému záměru toliko v rozsahu, jakým je její právo přímo dotčeno. Nepřísluší jí vystupovat na ochranu veřejných zájmů nebo cizích subjektivních práv. K porušení ustanovení § 36 odst. 3 správ. řádu nedošlo. Po seznámení se spisem nebyly žádné důkazní návrhy uplatněny. Poskytování kopií dokumentace stavby se řídí speciální právní úpravou vyžadující souhlas pořizovatele dokumentace. Tento souhlas předložen nebyl, proto žalobkyni nebylo možno dokumentaci poskytnout. Žalobkyně není vlastníkem pozemků, po kterých je zajišťována dopravní obslužnost a neuvádí, jakým způsobem je její vlastnické právo dotčeno. Žalobkyně není příslušná k tomu hájit veřejný zájem. Stanovisko silničního správního úřadu nebylo nezbytným podkladem pro vydání rozhodnutí, vodní dílo lze dopravně obsloužit po pozemku, jehož vlastníkem je městys Strunkovice nad Blanicí a ten s takovým připojením souhlasí. Po těchto pozemcích je zajištěno komunikační připojení nejen navržené stavby, ale též zemědělských pozemků nacházejících se v tomto prostoru. Vedle samostatného souhlasu městyse Strunkovice nad Blanicí je ve spise založena písemnost Pokračování - 3 - 10A 127/2014 úřadu tohoto městyse, ve kterém se ke komunikačnímu připojení vyjádřil jako příslušný silniční správní úřad. Záměr navržené stavby je v souladu s územním plánem, protože daný prostor je vymezen jako plochy zemědělské a podmínečně přípustná je vodní plocha za konkrétně stanovených podmínek. Ohledně záměru proběhlo zjišťovací řízení, podle kterého za dodržení stanových podmínek nebude mít předmětný rybník významný vliv na životní prostředí a ani nebude posuzován podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Stavební úřad vyžádal vyjádření vodoprávního úřadu, ve kterém se uvádí, že v aktivní zóně záplavových území lze umístit vodní díla, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi, nebo která jinak souvisejí s vodním tokem, zlepšují odtokové poměry, jímá se jimi voda, odvádějí se odpadní a srážkové vody. Ohledně odtokových poměrů a převádění povodňových průtoků byl předložen posudek společnosti Sweco Hydroprojekt, který ověřil autorizovaný inženýr pro stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, pozemních staveb Ing. Pavel Štěpán. Ten disponuje odbornými znalostmi, proto nebylo zapotřebí ustanovení znalce. Pokud bylo z těchto podkladů vycházeno, nejedná se o nezákonný postup. K záměru byla vydána podmínečná závazná stanoviska orgánu ochrany životního prostředí a proběhlo předepsané zjišťovací řízení. Dopad stavby na okolní krajinu a přírodu byl posouzen na podkladě projektové dokumentace a biologického hodnocení zpracovaného oprávněnou osobou. Z těchto podkladů plyne, že záměr nepředstavuje negativní zásah do významných krajinných prvků. Naopak způsobí zvýšení biodiverzity území. Součástí navrhované stavby je mimo jiné stanovení místa výtoku vody z vodní nádrže, což je tok ve správě Povodí Vltavy s vyústěním výpustního potrubí na pozemku ve vlastnictví žadatele. Stávající tok pokračuje přes pozemky žalobkyně a zaúsťuje do Zlatého potoka rovněž ve správě Povodí Vltavy. Správce toku se stavbou podmíněně souhlasil. Projektová dokumentace neřeší úpravy toku pozemku žalobkyně, ale pouze uvádí průtok vody stávajícím korytem bezejmenného toku po jejím zadržení ve vodní nádrži, který je považován za funkční. Tento tok předmětem územního řízení není, není jím ani Zlatý potok nad přítokem do nádrže. K namítaným vadám projektové dokumentace se zdůrazňuje, že jedná se o dokumentaci pro územní řízení, které nevyžaduje statické posouzení, zhodnocení biologických podmínek je obsaženo v průvodní zprávě. Dochovaná hráz původního rybníka nemá být stavebně upravována, původní hráz pokračuje na parcele č. 103 a na tu navazuje hráz nová. Parcela č. 575 v kat. úz. Protivec stavebními pracemi zasažena není. Po hrázi se předpokládá pouze příležitostný pojezd vozidly v místě zpevněné zatravněné koruny pro obsluhu rybníka. Závazné stanovisko Úřadu pro civilní letectví bylo posouzeno postupem podle § 149 správ. řádu a stanovisko neuvádí žádné doplňující podmínky a požadavky. Proto nebylo třeba obsah stanoviska atrahovat do výroku rozhodnutí. Se zřetelem k námitkám žalobkyně bylo prve uvedeným postupem přezkoumáno závazné stanovisko Odboru životního prostředí Městského úřadu v Prachaticích. Rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj je doloženo, že v řízení nepůsobil vyloučený zaměstnanec. Rozhodnutí není nezákonné ani nepřezkoumatelné. Jako osoby na řízení zúčastněné se připojily J. a B. F., kteří o vydání územního rozhodnutí požádali. Poukázali na pozemkové úpravy provedené v katastrálním území Protivec v létech 2004 – 2008, kdy byla řešena přístupová komunikace k přilehlým pozemkům a plánované vodní nádrži. Tato komunikace podle katastru nemovitostí je napojena na veřejnou místní komunikaci a celoročně využívána k obdělávání přilehlých zemědělských pozemků. V současné době probíhá rekonstrukce nájezdu z místní komunikace na komunikaci ostatní. Výstavba vodní nádrže nemá vliv na průtok povodňových vod. Se společností Sweco Hydroprojekt spolupracují státní organizace a orgány. Vodní dílo na parcele č. 99/8 je potrubí, které je součástí vodohospodářských meliorací odvodňujících zemědělskou půdu a je v současné době plně funkční. Toto potrubí má průměr 40 cm, Pokračování - 4 - 10A 127/2014 navrhované výpustné potrubí z vodní nádrže má 30 cm, což znamená, že průtočný profil vyhovuje a má 25 % rezervu. Žalobkyně na sebe deleguje povinnosti, které jsou na správci toku, jímž je Povodí Vltavy. Přístupová cesta k pozemku žalobkyně č. 99/7 vede po parcele č. 575 ve vlastnictví městyse Strunkovice nad Blanicí. K přístupu lze užívat soubor přilehlých pozemků č. 100 a 101/2. Tvrdí-li žalobkyně, že po zřízení stavby nebude mít cestu, pak to znamená, že k přístupu používá pozemky stavebníků, přestože jí to bylo zakázáno. Žalobkyně své povinnosti dané předpisy o lékařské péči v létech 2009 – 2012 nesplnila, učinila tak v roce 2013 na zásah Městského úřadu Prachatice, neučinila tak v roce 2014, a to i přes opakovaný zásah uvedeného úřadu. K tvrzení žalobkyně o významném poklesu ceny jejího majetku po realizaci stavby se poukazuje na to, že parcela č. 99/7 je podmáčenou loukou. Zdůrazňuje se, že vodní nádrž vzniká v místě původního rybníka z roku 1740. Ze spisů správních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti. J.a B. F. podali dne 18.4.2013 žádost o vydání územního rozhodnutí ke stavbě vodní nádrže na parcelách č. 99/4, 99/1 a 99/9 v kat. úz. Protivec. K žádosti je připojen seznam dotčených pozemků, které jsou kromě jediného ve vlastnictví žadatelů. Jeden z pozemků je potokem spravovaným Povodím Vltavy. Podle výpisu z katastru nemovitostí žalobkyně v katastrálním území Protivec vlastní parcelu č. 92 o výměře 367 m2, ostatní plocha, neplodná půda. Parcela č. 99/7 je trvalý travní porost o výměře 3.905 m2, jedná se o zemědělský půdní fond. Parcela č. 99/8 je vodní plocha o rozloze 79 m2 a jde o koryto vodního toku umělé. Pozemek č. 100 o výměře 2.150 m2 je ostatní plochou stejně jako pozemek č. 101/2 o výměře 1573 m2, vždy ve způsobu využití se uvádí neplodná půda. Městys Strunkovice nad Blanicí v katastrálním území Protivec vlastní parcely č. 105/3 o výměře 2.815 m2, orná půda tvořící zemědělský půdní fond. Parcely č. 575 o výměře 1.300 m2 a č. 597 o výměře 1.609 m2 jsou ostatní plochou se způsobem využití ostatní komunikace. Městysu Strunkovice nad Blanicí dále patří pozemky č. 572/1 o výměře 509 m2 a č. 598 o výměře 3.755 m2, vždy se jedná o ostatní plochu se způsobem využití ostatní komunikace. Další dva pozemky č. 67/1 a 67/2 o výměře 1.193 m2 v prvém případě a 416 m2 u druhého z pozemků představují ostatní plochu se způsobem využití jiná plocha a neplodná půda. Povodí Vltavy spravuje parcelu č. 749 o výměře 12.987 m2 ve vlastnictví státu. Žalobkyni dále patří parcela č. 83 o výměře 2.471 m2, kdy se jedná o lesní pozemek. Další dva pozemky jsou ostatní plochou se způsobem využití neplodná půda, kdy parcela č. 84 má výměru 104 m2 a parcela č. 581 je o rozloze 486 m2. Další ostatní komunikace ve vlastnictví městyse Strunkovice nad Blanicí představuje parcela č. 729 o výměře 816 m2, ostatní plocha. Smlouva o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene uzavřená mezi Povodím Vltavy a žadateli řeší věcné břemeno spočívající v právu strpění vtokového objektu pro napouštěcí potrubí vodní nádrže a práva vstupu a pojezdu na pozemek podle textu smlouvy. Ke smlouvě je připojen situační zákres. Pokračování - 5 - 10A 127/2014 Povodí Vltavy vydalo k danému záměru stanovisko jako správce bezejmenného drobného toku a Zlatého potoka. Záměr se označuje jako možný a vydává se souhlas při stanovení podmínek v tomto souhlasu uvedených. K projektové dokumentaci o detailu vtokového objektu ze Zlatého potoka nemá Povodí Vltavy připomínky. Úřad pro civilní letectví uvedl, že stavbou nejsou dotčeny zájmy civilního letectví a nejsou námitky proti její realizaci. Předpokládá se dodržení projektové dokumentace. Odbor životního prostředí Městského úřadu v Prachaticích uvedl, že je zapotřebí opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody a zajistit biologické hodnocení. Samostatně se stejný odbor vyjádřil jako vodoprávní úřad. Souhlasné závazné stanovisko bylo vydáno podle zákona o ochraně přírody a krajiny, souhlas byl udělen podle lesního zákona. Úřad městyse Strunkovice nad Blanicí udělil souhlas s provozem na pozemcích č. 572/2 a 597, na kterých nachází se veřejně přístupná pozemní komunikace. Ta zajišťuje nezbytné komunikační připojení a slouží pro potřeby vlastníků nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí ostatními pozemními komunikacemi a k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Souhlas s provozem po označených pozemcích vyjádřil městys Strunkovice nad Blanicí jako vlastník těchto pozemků. Krajský úřad Jihočeského kraje uvedl, že záměr nemá významný negativní vliv na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významných lokalit a ptačích oblastí ležících na území v působnosti jihočeského kraje. Záměr nachází se mimo evropsky významné lokality vyhlášené Nařízením vlády č. 132/2005. Předmětem projektu je vybudování nové vodní nádrže na místě bývalého rybníka. V závěru zjišťovacího řízení vydaného Krajským úřadem Jihočeského kraje se uvádí, že rybník nemá významný vliv na životní prostředí a nebude posuzován podle zák. č. 100/2001 Sb. Děje se tak za podmínek, kdy musí být ponechán minimální nátok ve Zlatém potoce pod odběrním místem, což má být zajištěno tím, že nátokový objekt musí být umístěn nejméně 15 cm nad přirozeným dnem toku potoka. Dno potoka se nesmí upravovat, předpokládá se po zřízení vodní nádrže, spočítání a vyhodnocení minimálního zůstatkového průtoku v toku. Stavebníci do spisu založili hydrologická data Českého hydrometeorologického ústavu, odtokové poměry z hlediska vlivu stavby na průchod velkých vod ve Zlatém potoce, vyhodnotila společnost Sweco Hydroprojekt a toto hodnocení bylo autorizováno Ing. Pavlem Štěpánem, autorizovaným inženýrem pro stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, pozemní stavby. V podrobném posudku popisuje se stavba a výpočtový model, byl vytvořen povodňový model v daném prostředí a stanoven výpočet průběhu hladiny velkých vod. Výsledkem je vyhodnocení vlivu stavby na průběh velkých vod v zájmovém území a uvádí se, že stavba neovlivní průběh velkých vod. Spočtené výšky hladin průběhu velkých vod se změněnými příčnými profily podle návrhu projektové dokumentace jsou porovnány s hodnotami z provedeného modelu pro stávající stav, kde byly vloženy profily a objekty bez navržených objektů. Rozkolísání hladin v profilech pro jednotlivé hodnoty jsou Pokračování - 6 - 10A 127/2014 způsobeny změnami říčního a bystřinného proudění a zapojením částí příčných profilů do průtoku až po dosažení určité výšky hladiny. V průběhu správního řízení bylo vyžádáno stanovisko vodoprávního úřadu k tomu, jaké stavby nelze umisťovat v záplavovém území. Účastníci byli vyzváni, aby se seznámili ve lhůtě 10 dnů s obsahem spisu. Odkazuje se na ustanovení § 36 odst. 3 správ. řádu a uvádí se, že lze navrhovat podle § 36 odst. 1 další důkazy. Lhůta pro doplnění dokazování byla stanovena v délce 10 dnů. Žalobkyně se se spisem obeznámila a byly jí vydány kopie částí spisu. Územní rozhodnutí bylo vydáno dne 21. 8. 2013. Uvádí se, na kterých parcelách bude vodní nádrž umístěna, přičemž stavba obsahuje nádrž a hráz. Dále byly stanoveny podmínky pro umístění a projektovou přípravu stavby. Prvostupňový správní orgán vypořádal námitky uplatněné žalobkyní, které shledal nedůvodnými a uzavřel, že podmínky pro vydání územního rozhodnutí jsou dodrženy. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně včas odvolala z důvodů v podstatě odpovídajících žalobním bodům. V odvolacím řízení bylo opatřeno stanovisko orgánu územního plánování k vyjádření, je-li stavební záměr v souladu s územně plánovací dokumentací městyse Strunkovice nad Blanicí. Uvádí se, že plocha zahrnující předmětné pozemky je vymezena jako plochy zemědělské. Podmíněně přípustné těchto ploch je změna druhu pozemků na vodní plochy s těmito podmínkami. Nezvýší se erozní ohrožení území, nenaruší hlavní využití ploch zemědělských, síť zemědělských účelových komunikací a neztíží obhospodařování zemědělského půdního fondu, nezhorší a nenaruší stav ploch významných z hlediska ochrany přírody a krajiny, nemělo by se jednat o pozemky 1. a 2. třídy ochrany. Záměr vybudování rybníku je v souladu s územním plánem. Závazné stanovisko Úřadu pro civilní letectví bylo v odvolacím řízení posouzeno podle ustanovení § 149 odst. 4 správ. řádu Ministerstvem dopravy a toto stanovisko bylo potvrzeno. Shodně potvrdil Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví Krajského úřadu Jihočeského kraje závazné stanovisko Městského úřadu v Prachaticích. Vedoucí oddělení stavebního řádu odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic Krajského úřadu Jihočeského kraje rozhodl o tom, že konkrétně vyjmenovaní zaměstnanci oddělení stavebního řádu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci. Vedoucí odboru pak rozhodl o tom, že podjatý není vedoucí oddělení stavebního řádu. Následovalo rozhodnutí ředitele krajského úřadu, že z projednávání a rozhodování věci není vyloučen vedoucí odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic. Ministerstvo pro místní rozvoj nevyhovělo námitce podjatosti ředitele krajského úřadu. Následovala výzva pro účastníky řízení k uplatnění práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Pokračování - 7 - 10A 127/2014 O žádosti žalobkyně o poskytnutí kopie projektové dokumentace rozhodl Městský úřad v Prachaticích tak, že tyto kopie žalobkyni poskytnuty nebyly. Stalo se tak s odůvodněním, že žalobkyně nepředložila souhlas vlastníka k vydání projektové dokumentace. Odvolání žalobkyně bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 5. 2014 zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Odvolání žalobkyně proti územnímu rozhodnutí bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že rozhodnutí bylo vydáno předepsaným postupem a není v rozporu s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí byla posouzena v rozsahu námitek uplatněných žalobkyní. Účastníkům řízení bylo umožněno navrhovat důkazy či jiné návrhy a dostalo se jim práva seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Kopii projektové dokumentace nebylo možno žalobkyni vydat, protože ta nedoložila souhlas osoby, která dokumentaci pořídila. Dopravní obslužnost vodního díla lze zajistit s využitím pozemků č. 572/2 a 597 v kat úz. Protivec, které patří do vlastnictví městyse Strunkovice nad Blanicí. Jedná se o ostatní plochy s využitím ostatní komunikace. Prvně uvedený pozemek je připojen stávajícím sjezdem na státní silnici. Předmětný záměr je v souladu s územně plánovací dokumentací, což bylo ověřeno u příslušného odborného orgánu. Proběhlo zjišťovací řízení k okolnosti, že stavba se nachází v aktivní inundaci záplavového území, bylo podáno vyjádření vodoprávního úřadu a byl proveden důkaz posouzením vlivu předmětné stavby na průtok velkých vod ve Zlatém potoce. Nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že předmětnou stavbou dojde k zásadnímu negativnímu ovlivnění poměrů v území. Z hlediska požadavků předpisů o ochraně přírody a krajiny bylo pořízeno závazné stanovisko a dále biologické hodnocení záměru zpracovaného oprávněnou osobou a z těchto důkazů plyne, že zřízení vodohospodářského díla nepředstavuje negativní zásah do významných krajinných prvků – vodního toku a údolní nivy. Vedle vyjádření vlastníka pozemků využívaných pro komunikační spojení je ve spise založeno sdělení úřadu městyse Strunkovice nad Blanicí jako příslušného silničního správního úřadu, kde se konstatuje, že na daných pozemcích je veřejně přístupná pozemní komunikace zajišťující nezbytné komunikační připojení navazujících nemovitostí s ostatními komunikacemi. Silničním správním úřadem je obec. Součástí stavby je stanovení místa výtoku vody z vodní nádrže, kterou je bezejmenný vodní tok ve správě Povodí Vltavy, tento tok pokračuje přes pozemky žalobkyně a zaúsťuje do Zlatého potoka rovněž ve správě Povodí Vltavy. Správce toku se stavbou, jak byla navržena projektovou dokumentací, souhlasil. Úpravy toku projektová dokumentace neřeší. Projektová dokumentace odpovídá požadavkům vyhl. č. 503/2006 Sb., pozemek č. 575 stavebními pracemi podle projektové dokumentace zasažen není. Jedná se o vodní dílo ve smyslu § 55 vodního zákona a není proto důvod řešit korunu hráze jako pozemní komunikaci. Závazné stanovisko vydal Úřad pro civilní letectví, který požadoval dodržet projektovou dokumentaci. Stanovisko je platné i pro další stupně projektové dokumentace po dobu dvou let, a proto nebylo zapotřebí daný požadavek uvádět v rozhodnutí. Závazné stanovisko pak bylo posouzeno postupem podle § 149 správ. řádu. Shodným postupem bylo přezkoumáno závazné stanovisko odboru životního prostředí Městského úřadu v Prachaticích. Obě stanoviska byla jako věcně správná potvrzena. O rozkladu žalobkyně proti usnesení o tom, že ředitel Krajského úřadu Jihočeského kraje není podjatý, rozhodla ministryně pro místní rozvoj dne 24. 10. 2014. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokračování - 8 - 10A 127/2014 Předmětem řízení bylo učiněno územní rozhodnutí pro vodní nádrž. Žalobkyně je vlastníkem pozemků v lokalitě, kde vodní nádrž se umisťuje. K podání žaloby je aktivně legitimována v rozsahu, ve kterém se napadené územní rozhodnutí dotýká veřejných subjektivních práv žalobkyně. Vypořádáním odvolacích námitek, které žalobkyně označuje za vypořádané formalisticky, dílče či vůbec, se soud zabýval se zřetelem k uplatněným žalobním bodům. Žalobní bod o tom, že žalobkyně nebyla řádně seznámena s podklady rozhodnutí, nemá opodstatnění. Žalobkyně byla stejně jako všichni účastníci obeznámena s tím, že bylo ukončeno zjišťování podkladů pro rozhodnutí a účastníci byli vyzváni k tomu, aby se seznámili s podklady rozhodnutí. Veřejná vyhláška je datována 18. 7. 2013. Z úředního záznamu ze dne 31. 7. 2013 je zjevné, že žalobkyně se dostavila na stavební úřad, s obsahem spisu se seznámila a jí požadované kopie částí spisu stavební úřad poskytl. Proto nelze tvrdit, že žalobkyně se se spisem řádně neseznámila. Soud neshledal ve výzvě k seznámení s podklady rozhodnutí porušení ustanovení § 36 odst. 1 a 3 správ. řádu. Žalobkyně byla poučena o tom, v jaké lhůtě se může s obsahem spisu seznámit, což učinila a dále se jí dostalo poučení o tom, že ve stejné lhůtě může uplatňovat práva podle § 36 odst.

1. Poté, co žalobkyně se s obsahem spisu obeznámila, nepodala žádný důkazní návrh ani žádné další námitky či podání. Stanovení jediné lhůty pro uplatnění těchto oprávnění není nikterak nezákonné, tím spíše za situace, kdy žádné návrhy podány nebyly. Kdyby se totiž stalo a žalobkyně poté, co obeznámila se se spisem, učinila návrh na doplnění důkazního řízení a v takovém smyslu by k doplnění řízení došlo, nezbylo by, než postup podle § 36 odst. 3 správ. řádu zopakovat a všem účastníkům řízení dát možnost s těmito podklady se seznámit. V souzené věci však žalobkyně žádné doplnění dokazování nenavrhla a se spisem se obeznámila. Proto k porušení § 36 odst. 1 a 3 správ. řádu nemohlo dojít. Z toho důvodu není případný odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp. zn. 8 Afs 21/2009. V nyní projednávané věci totiž v době mezi seznámením žalobkyně s obsahem spisu k žádnému doplnění dokazování nedošlo a následovalo vydání územního rozhodnutí. Citovaná pasáž z odůvodnění napadeného rozhodnutí je proto zákonu zcela odpovídající. Žalobkyně dovozuje, že nemohla hájit svá procesní práva z důvodu, že na její žádost jí nebyly pořízeny kopie projektové dokumentace. Mezi pořizováním kopií spisu a pořizováním kopií projektové dokumentace je rozdíl. Nahlížení do spisu a pořizování kopií ze spisu podle § 38 odst. 4 správ. řádu je obecnou právní úpravou, kterou však nelze použít, je-li tu speciální právní úprava. Existuje-li lex specialit, pak je vyloučeno využít lex generali. Takovou speciální právní normou je ustanovení § 168 odst. 2 věta druhá stav. zák., kde se výslovně uvádí, že kopii dokumentace stavby stavební úřad poskytne, pokud žadatel předloží souhlas toho, kdo dokumentaci pořídil, případně souhlas vlastníka stavby, které se dokumentace týká. To znamená, že nebylo možno postupovat při vyřízení žádosti žalobkyně o vydání kopií projektové dokumentace podle § 38 odst. 4 správ. řádu, ale bylo nezbyté respektovat prve uvedenou úpravu obsaženou ve stavebním zákoně. Nepředložila-li žalobkyně stavebnímu úřadu souhlas pořizovatele projektové dokumentace s vydáním kopií, pak stavební úřad nesměl postupovat jinak, než žalobkyni nevyhovět. To také stavební úřad učinil, o čemž svědčí rozhodnutí obou instancí. Tato rozhodnutí byla žalobkyni doručena. Nutno poznamenat, že žalobkyně se s obsahem spisu seznámila a ten obsahoval též projektovou dokumentaci pro účely územního rozhodnutí. Nevydáním kopie projektové dokumentace, pro což žalobkyně nesplnila zákonné požadavky, nebyla zkrácena na svých procesních právech ve smyslu § 36 odst. 1 a 3 správ. řádu. Pokračování - 9 - 10A 127/2014 Tvrzení žalobkyně, že správní úvaha žalovaného předchází rozhodnutí o žádosti o poskytnutí kopie projektové dokumentace, nemá oporu ve spise. Rozhodnutí, jímž bylo odvolání žalobkyně v záležitosti požadavku vydat kopie projektové dokumentace bylo vydáno dne 2. 5. 2014 a právní moci nabylo dne 16. 5. 2014. Napadené rozhodnutí je pak datováno o dva měsíce později dne 17. 7. 2014. V době rozhodování bylo tudíž postaveno najisto, že žalobkyně nemá nárok na získání kopií projektové dokumentace, protože nepředložila souhlas pořizovatele této dokumentace. Nejde proto o žádné předjímání úvahy o tom, jaká by byla obrana žalobkyně pro případ, že by kopii projektové dokumentace získala. Žalobkyni je jistě známo, že stavebníky o souhlas s vydáním kopií nepožádala, což má za následek, že takové kopie jí právě se zřetelem ke speciální právní normě vydány být nemohly. K argumentaci přezkoumání projektové dokumentace znalcem soud poznamenává, že projektová dokumentace byla vyhotovena autorizovanou inženýrkou pro stavby vodního hospodářství, krajinného inženýrství a pozemní stavby. Autorizace je udělována Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Autorizace udělená touto komorou je oprávněním k výkonu projektové činnosti ve smyslu § 158 odst. 1 stav. zák. Takovou vybranou činností je i dokumentace pro vydání územního rozhodnutí. Projektant odpovídá za správnost jím vyhotovené dokumentace, kterou pak v územním řízení stavební úřad jako odborný orgán pro výstavbu v územním řízení přezkoumává. Znaleckého posudku zapotřebí není. Rozsudku označenému pod bodem C žaloby se napadené rozhodnutí nepříčí z hlediska zajištění přístupu ke stavbě z přilehlých pozemních komunikací. Správní orgány obou stupňů se v souzené záležitosti zabývaly tím, je-li umožněno připojení vodní nádrže mimo jiné na pozemní komunikace. Obsahem spisu je vyjádření jednak vlastníka parcel č. 572/2 a 597 o tom, že dopravní obslužnost lze po těchto pozemcích ve vlastnictví městyse zajistit, jednak ve stejném smyslu se vyjádřil i Úřad městyse Strunkovice nad Blanicí. Tyto pozemky jsou podle písemných operátů katastrálního úřadu ve vlastnictví označené obce, přičemž způsobem využití jsou ostatními komunikacemi. Toto zjištění se rovněž projevilo v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z toho vyplývá, že dopravní obslužnost vodní nádrže je zajištěna. Při rozhodování o vydání územního rozhodnutí se tudíž správní orgány obou stupňů připojením navržené stavby na pozemní komunikace zabývaly. Soud poznamenává, že ze spisu je zjevné, že při zajištění dopravní obslužnosti nebudou dotčeny nikterak pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Úsudek o dopravní obslužnosti tudíž nikterak nezasahuje do subjektivních práv žalobkyně a již z toho důvodu nemůže být na svých vlastnických právech nikterak dotčena. Ze spisu je rovněž zřejmé, že pozemek č. 572/2 využívaný jako ostatní komunikace, je sjezdem připojen k silnici III. třídy. Ze spisu rovněž plyne, že tyto pozemky i označený sjezd jsou využívány k obhospodařování zemědělských pozemků, které se v daném prostoru nacházejí. Vyjádření městyse Strunkovice nad Blanicí i jeho úřadu jsou v souladu s písemnými operáty katastrálního úřadu a úsudek o zajištění dopravní obslužnosti má oporu ve spise. Hodnocení těchto podkladů bylo na stavebním úřadu a ten nikterak nepřekročil svou pravomoc. Vydal-li podkladové stanovisko Úřad městyse Strunkovice nad Blanicí, tak právě ten byl k vydání takového stanoviska povolán, poněvadž tu jde o dopravní obslužnost zemědělských, lesních a jiných pozemků, tudíž komunikace charakterem odpovídá komunikaci účelové, ohledně které je silničním správním úřadem právě obec, v projednávané věci městys Strunkovice nad Blanicí. Pokračování - 10 - 10A 127/2014 Soud proto tento žalobní bod uzavřel s tím, že pro věc je rozhodné, že komunikační napojení navržené stavby na veřejně přístupnou pozemní komunikaci je zajištěno. Pro účely vypořádání odvolací námitky o nesouladu stavebního záměru s územním plánem městyse Strunkovice nad Blanicí opatřil žalovaný vyjádření odborného orgánu pro územní plánování. Vyjádření tohoto orgánu je ve spise založeno a popsáno v napadeném rozhodnutí. Ze stanoviska orgánu územního plánování vyplývá, že pozemky dotčené vodní nádrží jsou vymezeny jako plochy zemědělské, jejichž podmíněně přípustné využití je ve smyslu změny druhu pozemků na vodní plochy, pro což se stanoví podmínky. Záměr vybudovat na dotčených pozemcích rybník proto orgán územního plánování hodnotí jako souladný s územním plánem obce při splnění podmínky pro změnu využití pro umístění vodní plochy. Nelze proto přisvědčit výhradě, že úvaha žalovaného se opírá výlučně o vyjádření vodoprávního úřadu, je-li tu též pro účely vypořádání námitky o rozporu s územním plánem vyjádření odborného orgánu pro územní plánování. Napadené rozhodnutí se neopírá výlučně při vypořádání odvolací námitky č. 4 výlučně o vyjádření vodoprávního úřadu, protože argumentuje též závěry zjišťovacího řízení a dále se poukazuje na to, že právě vyjádření vodoprávního úřadu vedlo k požadavku vypracovat posouzení vlivu stavby na průchod velkých vod ve Zlatém potoce. Poukazuje se na modelové výpočty obsažené v tomto odborném posouzení a zjištění hodnotitele o tom, že stavba neovlivní průběh velkých vod. Proto nebylo přisvědčeno odvolací námitce, a to ani se zřetelem k fotodokumentaci předložené žalobkyní označené jako povodně 2013. Se zřetelem k tomu, že stanovisko vodoprávního úřadu bylo doplněno odborným hodnocením a na základě tohoto hodnocení byl učiněn úsudek o tom, že vodní nádrž (rybník) lze realizovat, byla námitka žalobkyně zcela dostatečně a správně vypořádána. Vypořádání námitky se nedělo výlučně na základě dokladů dotčených orgánů, ale bylo provedeno zhodnocení vlivu stavby rybníka v záplavovém území společností Sweco Hydroprojekt, přičemž správnost tohoto hodnocení ověřil autorizovaný inženýr pro stavby vodního hospodářství a krajinné inženýrství. Z obsahu tohoto odborného posouzení je zjevné, že byl modelován též stav vyvolaný záplavami, posouzení je pečlivě zpracováno a odůvodněno. Je-li účelem znaleckého posudku ve smyslu § 56 správ. řádu odborné posouzení otázky skutkové povahy, pak danou skutkovou otázku o vlivu stavby vodní nádrže pro případ záplav zhodnotil autorizovaný inženýr pro stavby vodního hospodářství a krajinářství, který je zcela nepochybně odborníkem pro danou oblast. Proto nebylo zapotřebí řízení doplňovat znaleckým posudkem z oboru vodního hospodářství a skutkové podklady pro vyřízení této námitky považuje soud za zcela postačující. Napadené rozhodnutí není proto v tomto ohledu v rozporu se zákonem. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, že žalobkyní předloženou fotodokumentací se žalovaný zabýval. Ostatně žalobkyně sama odkazuje na náhled žalovaného na tuto fotodokumentaci, přičemž úsudek žalovaného v tomto smyslu hodnotí jako nepostačující. S námitkou žalobkyně o tom, lze-li vodní nádrž v daném prostoru umístit, bylo žalovaným pojednáno pod bodem 4 vypořádání odvolacích námitek a právě z tohoto způsobu vypořádání námitek bylo dovozeno, jak fotodokumentaci předloženou žalobkyní označenou jako povodně 2013 nahlížet. Soud ve vztahu k této fotodokumentaci poukazuje opakovaně na prve uvedené odborné posouzení vlivu stavby na danou lokalitu pro případ povodňových záplav, kdy právě z tohoto posudku je zjevné, že stavba neovlivní průběh Pokračování - 11 - 10A 127/2014 velkých vod. Právě se zřetelem k tomuto odbornému posouzení považuje soud reakci žalovaného na předloženou fotodokumentaci za zcela postačující. K výhradě uvedené v posledním odstavci žalobního bodu D o souladu záměru s územně plánovací dokumentací soud opakuje, že odvolací řízení bylo doplněno o odborné vyjádření orgánu územního plánování. Při posuzování souladu záměru s územně plánovací dokumentací nebylo tudíž vycházeno výlučně z vyjádření vodoprávního úřadu. Soud proto shrnuje, ža stavební záměr v rozporu s územně plánovací dokumentací není a správní orgány měly k dispozici dostatek podkladů v zájmu učinění úsudku vlivu stavby na případné povodňové záplavy. Tyto podklady byly pak zcela správně zhodnoceny a právní zjištění o tom, že důvody uplatněné v konkrétní odvolací námitce stavebnímu záměru nebrání, je správné. Odvolací námitka žalobkyně o tom, že záměrem dojde ke zrušení územního systému ekologické stability, byla žalovaným vypořádána na základě dostatečných podkladů a stalo se tak správně. Tato námitka je zcela nepochybně otázkou odborné povahy a z toho důvodu je při rozhodování o žádosti o vydání územního rozhodnutí požadováno předložit vyjádření dotčených orgánů. To bylo také v souzené věci učiněno, přičemž vedle sdělení odboru životního prostředí Městského úřadu v Prachaticích ze dne 12. 4. 2012, ve kterém bylo požadováno, aby stavebník zajistil provedení přírodovědného průzkumu, je tu souhlasné závazné stanovisko ze dne 17.9.2012 vydané stejným orgánem. Toto závazné stanovisko bylo vydáno poté, co bylo předloženo biologické hodnocení záměru vodní nádrže, které vypracovala k tomu povolaná autorizovaná osoba podle zákona o ochraně přírody a krajiny. V tomto závazném stanovisku byly stanoveny podmínky, které se promítly do podmínek stanovených v územním rozhodnutí. To je při porovnání obsahu závazného stanoviska a prvostupňového rozhodnutí zcela zjevné. Právě se zřetelem k odvolacím námitkám žalobkyně, které se týkaly i tohoto souhlasného stanoviska, postupoval žalovaný v souladu s příkazem plynoucím z § 149 odst. 4 správ. řádu a toto stanovisko dal přezkoumat nadřízenému Městského úřadu v Prachaticích, jímž je Krajský úřad Jihočeského kraje České Budějovice. Ten závazné stanovisko Městského úřadu v Prachaticích potvrdil. V souvislosti s požadavky orgánu ochrany přírody a krajiny začleněné do podmínek územního rozhodnutí v souvislosti s vyřízením dané odvolací námitky argumentuje tím, že současně byly do podmínek rozhodnutí zahrnuty též požadavky vodoprávního orgánu a požadavky plynoucí z výsledků zjišťovacího řízení. Z toho je zřejmé, že daná odvolací námitka nebyla vypořádána výlučně s ohledem na závěry zjišťovacího řízení, jak je tvrzeno v žalobě. Žalovaný se naopak vypořádal se všemi stanovisky dotčených orgánů a biologickým posudkem. Rovněž závěry obsažené v biologickém hodnocení byly zhodnoceny zcela správně, poněvadž zpracovatel posudku se zabýval právě vlivem stavebního záměru na daný územní systém ekologické stability. O tom, že uvažovaná stavba má napojení na veřejnou dopravní infrastrukturu, byla obsažena argumentace v žalobním bodu D. Odvolací námitka žalobkyně byla vypořádána pod bodem 6 na straně 10 napadeného rozhodnutí. Úsudek žalovaného o tom, že takové dopravní připojení tu je, je správný a má oporu ve spise. Soud nesdílí názor, žalobkyně, že souhlas příslušného silničního správního úřadu, jímž je úřad městyse Strunkovice nad Blanicí, nemá žádný význam. Jednak jde o účelovou komunikaci, kterou právě tento úřad spravuje, jednak pozemek, po kterém komunikace vede, je právě vlastnictvím městyse Strunkovice nad Blanicí. Kromě toho je z obsahu spisu zjevné, že tato komunikace se užívá v zájmu Pokračování - 12 - 10A 127/2014 zpřístupnění a dopravní obslužnosti pro tam nacházející se zemědělské pozemky. Tyto písemnosti jsou v souladu s prve citovanými výpisy z katastru nemovitostí, které dokládají, že pozemky, po kterých je dopravní obslužnost zajištěna, jsou ostatními komunikacemi. Za dané situace nebylo zapotřebí provádět důkaz pasportem místních komunikací, kromě toho vzniká otázka, zda takový pasport je se zřetelem k tomu, co tvrdí se v žalobě, úplný. Touto písemností však nebylo zapotřebí se zabývat, protože jednak není součástí spisu, jednak je tu dostatek důkazů prokazujících existenci ostatní komunikace na parcelách č. 572/2 a 597 v konkrétním katastrálním území. Je-li tu stanovisko příslušného silničního správního orgánu o tom, že v daném prostoru nachází se účelová komunikace, pak nejde o pouhé rozhodnutí vlastníka pozemku o tom, jakým způsobem lze zajistit přístup veřejnou komunikací. Ostatně mezi stavebníkem a silniční správním úřadem tu není žádný spor o tom, jde-li o komunikaci a je-li tato komunikace veřejně přístupná. Soud poznamenává, že ze spisu je patrné, že v souvislosti s pozemkovými úpravami prováděními v daném katastrálním území byla tato komunikace označena jako přístupová komunikace k zemědělským pozemkům, které jsou v daném prostoru situovány. Je-li příslušným silničním správním orgánem potvrzeno, že je tu účelová komunikace, což dokládá právě písemnost vydaná silničním správním orgánem, ta odpovídá údajům v katastru nemovitostí, pak nebylo zapotřebí vydávat jakékoli rozhodnutí o existenci pozemní komunikace tím spíše za situace, že o tom není žádný spor, stavebníkovi stejně jako žalobkyni nic nebrání v tom, tuto komunikaci užívat a pro věc je rozhodné, že dopravní obslužnost je zajištěna. K té nikterak nebudou užívány pozemky žalobkyně, proto úsudkem o tom, že tu je napojení navržené stavby na silniční síť, do subjektivních veřejných práv žalobkyně nebylo nikterak zasaženo. Za dané skutkové situace není přiléhavá argumentace rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4.4.2014 č.j. 1 As 186/2012-39, protože jediný, kdo existenci komunikačního připojení zpochybňuje, je žalobkyně a je tu dostatek důkazů prokazujících, že v daném prostoru se nachází účelová komunikace sloužící k dopravnímu připojení zemědělských pozemků v dané lokalitě. Proto nebylo zapotřebí řešit způsob dopravní obslužnosti jako předběžnou otázku. Žalobní tvrzení o tom, že komunikace nesplňuje znaky předpokládané právě pro veřejně přístupnou účelovou komunikaci, nemá oporu ve spise. Je-li zřejmé, že na obou označených parcelách podle katastru nemovitostí se komunikace nachází, ta je v terénu patrná a slouží k připojení zemědělských pozemků (jakož i pozemku, kterého se územní rozhodnutí týká), právě v zájmu dopravní obslužnosti zemědělských pozemků, je tu nutná komunikační potřeba a městys Strunkovice nad Blanicí souhlasí s takovým způsobem užití pozemků, ostatně uvedených jako způsob využití v katastru nemovitostí, pak tu zcela nepochybně veřejně přístupná účelová komunikace je. Je-li tato účelová komunikace spravována úřadem městyse Strunkovice nad Blanicí, pak tento orgán byl povolán k tomu, aby se k napojení záměru na veřejně přístupné komunikace vyjádřil. Silnici III. třídy ve vlastnictví Jihočeského kraje pak může zcela nepochybně užívat každý. O tom, že tu tato komunikace existuje, nebylo zapotřebí žádného dalšího dokazování, a to ani jakýmkoli stanoviskem Městského úřadu v Prachaticích. Byla-li námitka žalobkyně vyřízena žalovaným tak, že tu nejsou žádné pochybnosti o existenci komunikace, pak tato odvolací námitka byla vyřízena zcela správně, bylo na ní dostatečně reagováno a podstatná je též okolnost, že má oporu ve spise. Skutečnost, že tu je napojení účelové komunikace na silnici v žalobě označenou, vyplývá ze spisu, ze kterého je patrné, že právě sjezd mezi touto silnicí a účelovou komunikací byl v průběhu správního řízení nákladně rekonstruován. Pokračování - 13 - 10A 127/2014 Z hlediska vyřízení odvolací námitky je podstatné zjištění, že tu je komunikační připojení záměru na veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Žalobkyně v tomto řízení je povolána k ochraně svých subjektivních práv a ta zjištěním o tom, že tu je účelová komunikace připojená na silnici III. třídy, nikterak na svých právech dotčena není. Žalobkyně nemá žádné oprávnění požadovat přezkoumání postupu žalovaného, který předcházel vydání napadeného rozhodnutí z jiných hledisek, než se zřetelem k ochraně svých subjektivních práv. Žádné závazné stanovisko vlastníka silnice III. třídy v daném územním řízení zapotřebí nebylo, protože na silnici III. třídy navazuje účelová komunikace a teprve na tuto účelovou komunikaci bude připojena vodní nádrž. Připojení účelové komunikace se státní silnicí tu je a nebylo proto zapotřebí vydávat jakékoli závazné stanovisko v územním řízení ve smyslu § 40 odst. 4 písm. d) zákona. Soud zdůrazňuje, že daný stavební záměr je napojen na komunikační síť veřejně přístupnou účelovou komunikací, ohledně které podle § 40 odst. 5 písm. c) zákona o pozemních komunikacích vykonává působnost silničního správního úřadu právě obec, a tudíž úřad městyse Strunkovice nad Blanicí. Žalobkyně se mýlí, má-li za to, že měla být účastnicí územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. a) stav. zák. Uvedená právní norma vymezuje účastníky řízení tak, že je jimi vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, není-li sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, nejde-li o případ uvedený pod písmenem d) téhož předpisu. O tom, že o případ pod písm. d) se nejedná, poněvadž tu nejde o společenství vlastníků jednotek. Žalobkyně není vlastníkem pozemků, na kterých má být záměr uskutečněn, což je doloženo výpisy z katastru nemovitostí. Není ani žadatelem o vydání územního rozhodnutí, ani k pozemkům ve vlastnictví stavebníků nemá jiné věcné právo. Nepatří jí ani zbytky hráze původního rybníka. Proto účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 stav. zák. být nemůže ani není. Stavba na pozemku č. 99/8, který je vlastnictvím žalobkyně, umístěna není. Naopak vlastnické právo stavebníků k pozemkům, jak jsou v územním rozhodnutí o umístění vodní nádrže vymezeny, je výpisy z katastru nemovitostí doloženo. Účastenství žalobkyně v řízení zakládá ustanovení § 85 odst. 2 písm. b) stav. zák. Toto postavení žalobkyni upřeno nebylo a svá práva účastníka řízení mohla využít, což také činila. Pouhá okolnost, že vlastník sousedního pozemku se stavbou nesouhlasí, ještě neznamená, že územní rozhodnutí nelze vydat. Pozemek č. 99/8 o výměře 79 m2 je vodní plochou se způsobem využití koryto vodního toku umělé. Na tomto pozemku se nenachází žádná součást zamýšlené vodní nádrže, výpusť z nádrže nachází se na pozemku stavebníků, jímž je pozemek č. 99/3. To je z dokumentace pořízené pro účely územního řízení zcela zjevné. Označený pozemek ve vlastnictví žalobkyně je vodním tokem, který spravuje Povodí Vltavy a správce toku označil záměr za možný. V žalobě označená historická výpusť součástí stavebního záměru není. To plyne z obsahu spisu. Bezejmenný potok označený konkrétním číslem ani Zlatý potok předmětem úprav není a nebyl ani předmětem rozhodování, správce toků nepožadoval žádné jejich úpravy, projektovou dokumentaci požadoval doplnit o řešení vtokového objektu, zhotovení jednoduchého havarijního a povodňového plánu a zpracovat manipulační a provozní řád. Argumentace konkrétním nálezem Ústavního soudu přiléhavá není, protože vlastnické právo žalobkyně k parcele č. 99/8 není stavebním záměrem nikterak dotčeno. Stavební záměr je situován mimo tento pozemek, a proto žalobkyni nevznikají žádné povinnosti ani omezení, související s okolností, že na pozemku žalobkyně, který se nachází pod vodním tokem, nachází se historická výpusť. Nezbývá než zopakovat, že je tu rozdíl mezi vlastnictvím pozemku a tokem, kdy právě vodní tok v dané věci nespravuje jeho vlastník, ale činí tak státní podnik Povodí Vltavy. Jak již bylo uvedeno, historická výpusť nebude pro účely provozu vodní nádrže užívána, protože rybník má vlastní výpusť na parcele č. 99/3. Pokračování - 14 - 10A 127/2014 Pro tyto důvody není žádná součást vodní nádrže situována na pozemku žalobkyně, žalobkyně nemá žádné právo ve smyslu § 85 odst. 2 písm. a) stav. zák. a proto nemohla být účastníkem řízení právě podle tohoto předpisu, ale účastenství žalobkyně bylo zcela správně založeno podle § 85 odst. 2 písm. b) stav. zák. Z rozhodnutí ani žádného spisového podkladu nevyplývá, že na žalobkyni je zajistit úpravu historické vpusti, tím spíše za situace, že ta nachází se na vodním toku a tok nespravuje žalobkyně, ale činí tak státní podnik Povodí Vltavy. K argumentaci žalobkyně jejím zásadním omezením v přístupu k pozemku č. 99/7 zřízením vodní nádrže je zapotřebí především uvést tolik, že tato vodní nádrž umisťuje se výlučně na pozemcích ve vlastnictví stavebníků, neumisťuje se na žádné pozemní komunikaci a žádnou pozemní komunikaci pozemky ve vlastnictví stavebníků nikterak nenarušují. Již samotnou výstavbou rybníka na pozemcích stavebníků nemůže dojít k omezení užívacího práva žalobkyně k pozemku č. 99/7, ledaže by žalobkyně do doby před zřízením rybníka pozemky ve vlastnictví stavebníků dílem využívala. Pozemky stavebníků ke zpřístupnění parcely ve vlastnictví žalobkyně neslouží a již z tohoto důvodu nemohou znamenat omezení žalobkyně ve využití a ošetřování daného pozemku. Ze zákresu v situaci je zjevné, že pozemek č. 99/7 nachází se mimo hráz vodní nádrže. Vodní nádrž nikterak nezasahuje do komunikace č.

575. V sousedství pozemku č. 99/7 nachází se další dva pozemky ve vlastnictví žalobkyně, prvním z nich je parcela č. 99/8 zmíněná v předchozí pasáži rozsudku a vedle obou těchto pozemků č. 99/7 a č. 99/8 nachází se další pozemek ve vlastnictví žalobkyně č.

100. Tento pozemek v celé své délce sousedí právě s prve uvedenou účelovou komunikací. Tato situace existovala před podáním žádosti stavebníků o vydání územního rozhodnutí a vydáním tohoto rozhodnutí se nic na přístupu k označenému pozemku nemění. To pak znamená, že žalobkyně ve svém užívacím právu k danému pozemku umístěním stavby není nikterak omezena. Jak již bylo uvedeno, pozemky ve vlastnictví jiných osob v zájmu užívání svých pozemků žalobkyně užívat nesmí. V zájmu plnění povinností založených zákonem o rostlinolékařské péči na tomto pozemku, má žalobkyně přístup přes svůj pozemek č. 100, který přímo sousedí s účelovou komunikací. V žalobě následuje další a opakovaná argumentace vztahující se k parcele č. 99/8, kdy nezbývá než zopakovat, že z projektové dokumentace a situačních zákresů je zcela zjevné, že výpusť z nádrže je situována na pozemku 99/3 a žalobní tvrzení o tom, že fyzicky vznikne nový umělý tok, nemá oporu ve spise. Že tomu tak není, vyplývá nejen z písemných údajů obsažených v projektové dokumentaci, ale především je tu stanovisko správce vodního toku, který pozemkem žalobkyně protéká. Vodní nádrž má pak vlastní výpusť a údržba zařízení na toku je na jeho správci, nikoli na žalobkyni. Vlastnické právo žalobkyně nebylo ve vztahu k parcele č. 99/8 nikterak dotčeno ani omezeno. Jak již bylo uvedeno, podklady ve spise je jednoznačně prokázáno, že zřízením vodní nádrže nedojde k jakémukoli omezení vlastnického práva žalobkyně na pozemku č. 99/7 z důvodů uvedených v žalobě, protože přístup k pozemku je zajištěn stejným způsobem jako v době před vydáním územního rozhodnutí. Je-li z obsahu spisu zcela jednoznačně zřejmé, že z důvodů tvrzených v žalobě jakož i v odvolání, nemůže dojít k žádnému omezení užívacího práva k pozemku č. 99/7, pak okolnost, že tato skutečnost výslovně se neuvádí v odůvodnění napadeného rozhodnutí, je nanejvýš vadou důvodů a za situace, kdy prokazatelně k žádnému omezení užívacího práva Pokračování - 15 - 10A 127/2014 k danému pozemku docházet nemůže, jedná se o vadu procesního charakteru bez dopadu zákonnosti napadeného rozhodnutí. Pro posouzení námitek vztahujících se k projektové dokumentaci je především zapotřebí zdůraznit, že jedná se o projektovou dokumentaci pro účely rozhodování o umístění stavby. Na pozemku č. 103 nachází se část původní hráze a ta navazuje na hráz novou. Pozemek č. 103 je ve vlastnictví stavebníků. Naproti tomu ve vlastnictví stavebníků není pozemek č. 575 a z projektové dokumentace neplyne, že tento pozemek bude stavbou dotčen. V druhé větě podmínky 5 územního rozhodnutí uvádí se, že nová hráz navazuje na stávající hráz a z boku na stávající boční hrázku. Původní hráz, na kterou nová hráz navazuje, nachází se na pozemku ve vlastnictví stavebníka, nikoli ve vlastnictví žalobce. Okolnost, že pozemek ve vlastnictví obce, na které se nachází komunikace, navazuje na pozemek č. 103, neznamená, že pozemek č. 575 musí být stavebním záměrem dotčen. Nic takového z projektové dokumentace nevyplývá. Rozsah stavení dokumentace žalovaný zhodnotil pod bodem 8 na straně 10 rozhodnutí, kde vypořádával námitky žalobkyně k dokumentaci se vztahující. Není-li původní hráz rybničního tělesa napadeným rozhodnutím dotčena, pak poukaz na bod F souhrnné technické zprávy je zcela postačující, jestliže se tam uvádí, že projektová dokumentace řeší budování nové vodní nádrže v místě, kde dříve býval rybník, poblíž obce Protivec. Příloha č. 4 k vyhl. č. 503/2006 Sb. nepožaduje pro účely územního řízení vypracování statického posudku. O geologické charakteristice se v průvodní zprávě pod bodem F uvádí, že geologický průzkum proveden nebyl a před zahájením stavebních prací bude ověřeno geologickými sondami založení do nepropustné vrstvy včetně navázání hráze do nepropustného podloží v minimální hloubce 0,5 m a šířce 3 m. Argumentací žalobkyně o statickém a geologickém posouzení se tudíž žalovaný zabýval, přičemž odůvodnění této odvolací námitky odpovídá spisu. K výhradě související s realizací dopravní stavby na nádrži soud především poukazuje na to, že územním rozhodnutím byla umístěna nádrž a hráz, žádná dopravní stavba. To odpovídá vyjádření vodoprávního orgánu o tom, že se jedná o vodní dílo a vodní nádrž právě takovým vodním dílem ve smyslu § 55 vodního zákona je. Jestliže na rybniční hrázi pozemní komunikace nebyla, přičemž z projektové dokumentace a vyjádření dotčených orgánů plyne, že přichází v úvahu pouze obslužný provoz nádrže, pak pro účely rozhodování o žádosti o územní rozhodnutí není zapotřebí projektová dokumentace na pozemní komunikaci v koruně hráze. Pro věc je rozhodné, že územním rozhodnutím žádná pozemní komunikace na hrázi umístěna není. Argumentace obsažená v žalobním bodu I se nikterak nedotýká subjektivních veřejných práv žalobkyně. Jí uplatněná námitka související se stanoviskem Úřadu pro civilní letectví byla předepsaným způsobem projednána, přičemž žalovaný se obrátil na Ministerstvo dopravy postupem podle § 149 odst. 4 správ. řádu. Tento orgán závazné stanovisko potvrdil. Ze závazného stanoviska žádné další podmínky kromě toho, že musí být dodržena projektová dokumentace, neplynou. Není-li tu žádná další podmínka či požadavek tohoto dotčeného orgánu, pak žalovaný postupoval v souladu s § 9 odst. 2 písm. d) vyhl. č. 503/206 Sb. Podle tohoto předpisu se do výroku rozhodnutí zahrnují zcela konkrétní požadavky dotčených orgánů. Povinnost respektovat projektovou dokumentaci byla do podmínek rozhodnutí zahrnuta pod body 1 až 9. Od bodu 12 následují podmínky stanovené dotčenými orgány. Jsou-li v podmínkách rozhodnutí stanoveny požadavky pro umístnění stavby podle projektové dokumentace, pak není od těchto podmínek nikterak abstrahováno a odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp. zn. 9 As 21/2009 a rozsudek zdejšího soudu ve věci 10 A 13/2014 případný není. Nezbývá než zopakovat, že žalobkyně není Pokračování - 16 - 10A 127/2014 nikterak dotčena na svých právech v souvislosti s hodnocením závazného stanoviska Úřadu civilního letectví a Ministerstva dopravy. Žalovaný se pak s touto námitkou vypořádal na straně 11 a 12 rozhodnutí. V dalším žalobním bodu pod písmenem J se jedná o to, zda byla dostatečně vypořádána námitka žalobkyně v podstatě o tom, že územní rozhodnutí se týká většího počtu pozemků, než ke kterým se jako dotčený orgán vyjadřoval odbor životního prostředí. Žalovaný postupoval tak, že stanovisko dal přezkoumat postupem podle § 149 odst. 4 správ. řádu a poté, co stanovisko bylo potvrzeno, shledal neopodstatněnost této námitky. Nutno poznamenat, že sama tato odvolací námitka se nikterak nedotýká hmotně právní sféry žalobkyně. Z projektové dokumentace plyne, že stavební záměr je označen jako vodní nádrž na parcelách č. 99/4, 99/1 a 99/9 v kat. úz. Protivec, přičemž tento záměr zahrnuje další parcely. Rozsah stavby je jednoznačně patrný z grafické části projektové dokumentace. Ze závazného stanoviska odboru životního prostředí Městského úřadu v Prachaticích ze dne 17.9.2012 plyne, že souhlasné závazné stanovisko bylo vydáno k záměru umístění stavby vodní nádrž na pozemcích č. 99/4, 99/1 a 99/9 podle projektové dokumentace zpracované v únoru 2012 autorizovaným inženýrem. Z odůvodnění rozhodnutí je patrné, že dotčený orgán se zabýval záměrem jako celkem, nehodnotil výlučně umístění nádrže a hráze. Pro věc je rozhodné, že právě z odůvodnění rozhodnutí je patrné, že dotčený orgán byl skutečně s projektovou dokumentací seznámen a neodkazuje na tuto dokumentaci pouze formálně. Takto pojaté stanovisko bylo nadřízeným orgánem Krajským úřadem Jihočeského kraje hodnoceno jako správné. Takto bylo fakticky potvrzeno, že dotčenému orgánu bylo známo, k jakému stavebnímu záměru se vyjadřoval a činil-li tak na základě projektové dokumentace, která byla následně posuzována stavebním úřadem, pak tu žádný rozpor mezi obsahem závazného stanoviska a územním rozhodnutím není. V odvolací námitce pod bodem 10 se poukazuje na vnitřní rozpornost stanoviska dotčeného orgánu a právě tato vnitřní rozpornost musela být posouzena postupem podle § 149 odst. 4 správ. řádu, což se také stalo. Jestliže vady závazného stanoviska shledány nebyly, pak je se zřetelem k formulaci odvolací námitky pod bodem 10 vyřízena správně a zcela postačujícím způsobem. Územní rozhodnutí nikterak ze závazného stanoviska dotčeného orgánu nevybočuje, protože projektová dokumentace, se kterou se dotčený orgán seznámil, obsahuje výčet veškerých pozemků stavbou dotčených, nejen těch, které jsou uvedeny v názvu stavebního záměru, vodní nádrž na parcelách č 99/4, 99/1 a 99/9. Pro tyto důvody není napadené rozhodnutí v ohledu přezkoumání dané odvolací námitky nepřezkoumatelné. V žalobním bodu pod písmenem L jsou vyjadřovány pochybnosti o místní příslušnosti žalovaného, nenabylo-li právní moci usnesení ministryně pro místní rozvoj týkající se žalobkyní uplatněné námitky podjatosti ředitele úřadu. Tato námitka byla žalobkyní uplatněna se zřetelem k tomu, že obecným zmocněncem žalobkyně v průběhu řízení byl její syn, který je vedoucím odboru dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Jihočeského kraje. Jeho nadřízeným je pak ředitel úřadu. Ze spisů je zcela jednoznačně seznatelné, že rozklad žalobkyně ve věci podjatosti ředitele úřadu byl vyřízen rozhodnutím z 24. 10. 2014, kdežto napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 17. 7. 2014. Pro věc je rozhodné, že rozklad byl zamítnut, což znamená, že nebylo shledáno, že ředitel úřadu podjatý není. V odůvodnění rozhodnutí se poukazuje na to, že v rozkladu nebyly obsaženy žádné skutečnosti naznačující, že by ředitel úřadu měl zvýšený zájem na výsledku řízení. Rozhodnutí se pak opíralo o zjištění, že ředitel úřadu se bezprostředně na výkonu Pokračování - 17 - 10A 127/2014 pravomoci správního orgánu nepodílí. Prvostupňové rozhodnutí o tom, že ředitel úřadu vyloučen v této věci není, je datováno 4. 6. 2014, tedy z doby před vydáním napadeného rozhodnutí. Bylo by jistě vhodné vyčkat s vydáním rozhodnutí v záležitosti podjatosti ředitele úřadu do právní moci takového rozhodnutí, za situace, kdy prvostupňové rozhodnutí bylo shledáno správným, pak tato vada je vadou procesního charakteru bez dopadu do zákonnosti napadeného rozhodnutí. K takové vadě soud nepřihlíží, což plyne z ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Bylo tudíž najisto postaveno, že je založena místní příslušnost Krajského úřadu Jihočeského kraje. V souzené záležitosti se ředitel úřadu na rozhodování nikterak nepodílel, věc byla vedoucím odboru přidělena k vyřízení Ing. H., který je zařazen v oddělení stavebního řádu. Předtím, než bylo napadené rozhodnutí vydáno, rozhodl k tomu příslušný zaměstnanec úřadu o tom, že žádný z úředníků tohoto oddělení vyloučen z projednávání věci není, stejné rozhodnutí ohledně námitky podjatosti bylo vydáno o tom, že z projednání a rozhodnutí věci není vyloučen vedoucí tohoto oddělení, jakož i vedoucí odboru. Pokud by nebylo pravomocně rozhodnuto o námitce podjatosti těchto zaměstnanců, kteří se na rozhodování podíleli (zaměstnanec kterému byla věc přidělena, vedoucí oddělení a vedoucí odboru), pak by taková námitka včasného neprojednání odvolání ohledně vyloučení těchto zaměstnanců vliv na zákonnost rozhodnutí měla. V souzené věci, kdy je zcela nepochybné, který ze zaměstnanců věc projednával a vyřídil, kdo je jeho nadřízeným a kdo je na rozhodnutí podepsán, pak námitka podjatosti vůči těmto zaměstnancům byla projednána řádně a včas. Soud proto uzavřel, že na projednání a rozhodnutí věci se nepodílela žádná vyloučená osoba, což má za následek, že tu žádné pochybnosti o místní příslušnosti odvolací instance nejsou. Soud proto uzavřel, že žalobkyní uplatněné odvolací námitky byly vypořádány v dostatečném rozsahu, a proto napadené rozhodnutí se zřetelem ke způsobu vyřízení odvolacích námitek vadné není. Napadené rozhodnutí má odporu ve spise, proto je nelze nahlížet jako formalistické při vyřizování jednotlivých odvolacích námitek. Pro důvody uvedené v žalobě nelze se zřetelem k obsahu spisu přisvědčit tvrzení žalobkyně, že rozhodnutím je omezena ve svých majetkových právech. Podklady pro rozhodnutí soud nahlíží jako úplné, aby mohlo být o žádosti o vydání územního rozhodnutí spolehlivě rozhodnuto. Z důvodů tvrzených v žalobě proto napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné není. Návrhu na doplnění dokazování místním šetřením a videozáznamem zachycujícím stávající stav soud nevyhověl, protože stav věci je doložen správními spisy, na základě jejichž obsahu lze podle uplatněných žalobních bodů napadené rozhodnutí přezkoumat. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. O náhradě nákladů řízení osob na řízení zúčastněných rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Tyto osoby mají právo na náhradu nákladů řízení tehdy, jestliže plnily povinnost uloženou soudem. Protože soud osobám na řízení zúčastněným žádnou povinnost neuložil, nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokračování - 18 - 10A 127/2014

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve čtyřech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. března 2015 Předsedkyně senátu JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová