10 A 13/2012
č. j. 10 A 13/2012-39
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 13/2012-39
- NSS 6 Aps 4/2012-11
- NSS 3 As 66/2012-32
Citované zákony (7)
Rubrum
10 A 13/2012 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V.B., bytem P. 22, Č.B., zast. Mgr. Petrem Nesporým, advokátem v Českých Budějovicích, Puklicova 1069/52, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16.1.2012 č.j. KUJCK/832.3/2012/ODSH/kl, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 27.1.2012 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16.1.2012, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, matričního úřadu, oddělení cestovních dokladů a řidičských průkazů ze dne 2.12.2011 č.j. MAU/19045/2011 a současně s tím bylo rozhodnutí potvrzeno. Žalobce v žalobě namítá nesprávnost postupu správních orgánů v případě, že Magistrát města České Budějovice předložil odvolacímu orgánu odvolání pouze v blanketární podobě, tedy bez jakéhokoliv zdůvodnění a tak to bylo i odvolacím orgánem o věci rozhodnuto. V souvislosti s tím, žalobce poukazuje na § 82 odst. 2 správního řádu, dle něhož Pokračování - 2 - 10A 13/2012 odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2, musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy. Žalobce však nebyl vyzván k doplnění svého odvolání a nebyl ani řádně poučen, v jakém smyslu tak má učinit, proto došlo k zásahu do jeho práv tvrdit pro věc důležité skutečnosti a navrhnout potřebné důkazy. Tím došlo k porušení zásady rovnosti stran v rámci správního řízení a současně i k porušení základních zásad správního procesu, což mohlo vést i k nezákonnosti vydaného rozhodnutí. Žalobce rovněž namítá, že žalovaný se v rámci zjištění bodového hodnocení řidiče z výpisu bodového hodnocení nezabýval blíže jednotlivými pokutovými bloky a jejich obsahem. Má za to, že byla-li uložena řidiči pokuta v blokovém řízení za skutek, o němž tento tvrdí, že jej nespáchal, respektive tvrdí, že se ho nedopustil, musí mu být dána možnost adekvátní obrany. V daném případě správní orgán vyšel pouze z výpisu hodnocení řidiče, aniž se blíže zabýval tvrzením a prokazováním okolností tvrzených žalobcem, tedy, že pokud jde o přestupek ze dne 23.6.2011 tohoto se nedopustil. Při hodnocení ostatních uvedených přestupků nebyly provedeny důkazy jednotlivými pokutovými bloky, z nichž by bylo možné dovodit správnost bodového hodnocení, a tudíž v součtu i dosažení hranice 12 bodů. Žalobcem je proto navrhováno zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalobce podal odvolání, ze kterého bylo patrno, kdo a v jaké věci je podává. Správní orgán využil ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu a zvolil postup, kdy není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. V rámci řízení o námitkách proti záznamu bodů posoudil, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, to znamená, zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku. Žalovaný konstatoval, že záznam bodů byl proveden v souladu s platnou legislativou dle ustanovení § 123 b) odst. 1 zákona o silničním provozu a rovněž vyžádané pokutové bloky obsahují potřebné náležitosti, jedná se tudíž o pravomocná rozhodnutí. Žalobce měl možnost vyjádřit se před vydáním prvoinstančního rozhodnutí, což učinil a namítal pouze skutečnost, která byla následně předmětem přezkumu rozhodnutí u Policie ČR. V celém řízení je zpochybňován pouze skutek, který může být řešen v řízení o přestupcích, nikoliv v řízení o námitkách. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobci bylo doručeno dne 11.7.2011 oznámení, že ke dni 23.6.2011 dosáhl 12 bodů a současně, byl žalobce vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Žalobce dne 18.7.2011 podal námitky proti záznamu v registru řidičů, nesouhlasil se záznamem dvou bodů za přestupek, jehož se měl dopustit dne 23.6.2011 tím, že nebyl připoután bezpečnostním pásem. Žalobce namítal, že byl kontrolován hlídkou Policie ČR v Rudolfově, neboť mu nesvítilo jedno světlo. Žalobce byl vyrozuměn dne 2.9.2011 prvostupňovým správním orgánem o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí do pěti dnů do protokolu. Žalobce se dne 5.9.2011 dostavil k projednání dané záležitosti, seznámil se s podklady a navrhl přerušení řízení z důvodu podání návrhu na zahájení přezkumného řízení ohledně přestupku ze dne 23.6.2011. Správní orgán k návrhu žalobce řízení do 7.11.2011 přerušil. Žalobce opakovaně dne 7.11.2011 podal žádost o přerušení řízení, této žádosti správní orgán nevyhověl a v řízení bylo pokračováno. Pokračování - 3 - 10A 13/2012 Žalobce dne 30.11.2011 předložil oznámení Policie ČR o výsledku přezkumného řízení, která neshledala důvod pro zahájení přezkumného řízení, neboť původní rozhodnutí je pravomocné a nelze ho již měnit, dle úředního záznamu byla bloková pokuta uložena za nepřipoutání bezpečnostním pásem, kdy žalobce pokutu zaplatil a pokutový blok i vlastnoručně podepsal. Policie ČR shledala tvrzení žalobce za účelové, bylo-li jím tvrzeno, že bloková pokuta mu byla uložena za nefunkční světlomet, nikoliv za nepřipoutání se bezpečnostním pásem, neboť byl řádně připoután. Z úředního záznamu hlídky policie plyne, že bloková pokuta byla žalobci uložena za nepřipoutání se bezpečnostním pásem, neboť nebyl připoután a žalobce s přestupkem souhlasil a blokovou pokutu namístě zaplatil. Na nefunkční světlomet byl žalobce pouze upozorněn s tím, aby závadu odstranil. Po prozkoumání pokutového bloku je patrno, že žalobce porušil ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, s čímž byl žalobce seznámen a tuto skutečnost i stvrdil svým podpisem na dílu A pokutového bloku. Podmínky blokového řízení byly tedy v době ukládání pokuty splněny. Ve správním spise jsou založeny kopie pokutových bloků, na základě kterých byly žalobci uloženy pokuty dne 26.4.2009, 25.5.2009, 21.4.2010, 30.9.2010, 5.4.2011 a 23.6.2011. Správnímu orgánu I. stupně byla Policií ČR zaslána následující oznámení. 1) Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, jehož se žalobce dopustil dne 26.4.2009 tím, že nebyl za jízdy připoután. Za toto jednání byly žalobci zaznamenány dva body. Za toto jednání žalobci byla udělena bloková pokuta ve výši 200,- Kč. Žalobce potvrdil podpisem převzetí pokutového bloku. 2) Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek, jehož se žalobce dopustil dne 25.5.2009 tím, že nebyl za jízdy připoután, za což mu rovněž byly zaznamenány dva body. 3) Oznámení o uložení pokuty za přestupek, jehož se žalobce dopustil dne 21.4.2010 tím, že překročil rychlost vozidla, kdy řidič po odečtení možné odchylky radaru jel 68 km, čímž porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a za to mu byly zaznamenány dva body. 4) Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek, jehož se žalobce dopustil tím, že dne 30.9.2010 za jízdy držel v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení, čímž porušil § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Za toto jednání byly žalobci zaznamenány tři body. 5) Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, jehož se žalobce dopustil jako řidič motorového vozidla dne 5.4.2011 tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem a za toto jednání byly žalobci zaznamenány rovněž dva body. 6) Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek, jehož se žalobce dopustil dne 23.6.2011 tím, že nebyl za jízdy připoután, čímž porušil ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, kdy mu za toto jednání byly zaznamenány dva body. Žalobce byl proto uznán vinným z přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, neboť nebyl připoután. Z rozhodnutí vydaného v blokovém řízení ohledně přestupku ze dne 23.6.2011 vyplývá, že žalobce byl uznán vinným z přestupku, neboť porušil ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu nebyl připoután za jízdy. Za přestupek mu byla uložena Pokračování - 4 - 10A 13/2012 pokuta 200,- Kč v blokovém řízení, kterou žalobce na místě zaplatil. Svým podpisem potvrdil převzetí dílu „B“ pokutového bloku. Žalobci za toto jednání byly zaznamenány dva body, které mu byly do registru řidičů i zapsány. Magistrát města České Budějovice rozhodnutím ze dne 2.12.2011 námitky žalobce zamítl jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů ke dni 23.6.2011 potvrdil s odůvodněním, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda existuje způsobilý podklad pro záznam. Správní orgán nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, nezjišťuje zavinění, nepřezkoumává pravomocné rozhodnutí ani řízení, které jeho vydání předcházelo. Záznamy bodů do registru řidičů byly provedeny na základě podkladů stanovených v ustanovení § 123 b) zákona o silničním provozu, v souladu s přílohou zákona o silničním provozu obsahující přehled jednání spočívající v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích. Proto prvostupňový správní orgán neshledal námitky proti záznamu bodů důvodnými. Žalobce se proti shora uvedenému rozhodnutí odvolal, přičemž neuvedl, v jakém rozsahu správní rozhodnutí napadá, bylo jím podáno pouze blanketární odvolání. Napadeným rozhodnutím žalovaný posoudil, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny správně, tedy zda jsou způsobilé být podkladem pro záznam a dospěl k závěru, že byly provedeny na základě správných podkladů a žalobce dosáhl 12 bodů a je proto povinen odevzdat řidičský průkaz. Odvolání žalobce bylo proto jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 2.12.2011 potvrzeno. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Správní orgány postupují podle ustanovení § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu v platném znění, podle kterého příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu dvanácti bodů, neprodleně písemně oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím pěti pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno. Podle odstavce pátého téhož ustanovení řidič, který pozbyl odbornou způsobilost podle odstavce 3 tohoto ustanovení je povinen výzvu splnit. Podle ustanovení § 123d odst. 1 zákona, řidič, který podle § 123c odst. 3 zákona pozbyl řidičské oprávnění, je oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění nejdříve po uplynutí jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle § 123c odst. 3 zákona. Podle § 123e odst. 1 písm. a/ zákona řidiči, kterému nebyla ode dne uložení pokuty v blokovém řízení nebo nabytí právní moci rozhodnutí, na jehož základě mu byl v registru řidičů zaznamenán naposled stanovený počet bodů, pravomocně uložená sankce za přestupek nebo trest za trestný čin, spáchaný jednání zařazeným do bodového hodnocení, po dobu dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců, se odečtou čtyři body z celkového počtu dosažených bodů. Podle odstavce šestého téhož ustanovení odečtení všech dvanácti zaznamenávaných bodů oznámí příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností písemně řidiči nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne, ke kterému byl záznam o odečtení bodů proveden v registru řidičů. Podle § 123f odst. 1 zákona, nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce Pokračování - 5 - 10A 13/2012 s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení podá-li řidič námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu dvanácti bodů, běh lhůt stanovených v § 123c odst. 3 se přerušuje ode dne doručení námitek příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí podle odstavce 3 nabude právní moci. Soud poznamenává, že v řízení o námitkách dle § 123 f) zákona o silničním provozu není správní orgán příslušný k vedení registru řidičů oprávněn jakýmkoliv způsobem přezkoumávat rozhodnutí o přestupku z hlediska jeho zákonnosti, věcné či formální správnosti, stejně jako řízení, které vydáním tohoto rozhodnutí předcházelo. Řízení o přestupku a námitkové řízení jsou dvě zcela samostatná správní řízení mající odlišný předmět. Zatímco v řízení o přestupku je příslušným správním orgánem zkoumáno naplnění všech zákonných znaků přestupku (objektivních i subjektivních, formálních i materiálních), zjišťována a autoritativním způsobem deklarována odpovědnost konkrétního subjektu za spáchání přestupku a v případně ukládána sankce, předmětem řízení o námitkách je přezkoumání toho, zda pro záznam bodů do registru řidičů existuje zákonem stanovený podklad a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá zákonem stanovené výši. Nepřípustnost zkoumání okolností spáchání přestupku v řízení o námitkách vyplývá ze zákonem stanovené posloupnosti jednotlivých řízení. Záznam bodů v registru řidičů může být proveden až poté, co o jednání řidiče zařazeném do bodového hodnocení bylo v přestupkovém či trestním řízení pravomocně rozhodnuto. Nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla řidiči za jednání zařazené do bodového hodnocení uložena sankce za přestupek nebo trest za trestný čin znamená, že takové rozhodnutí je cestou řádných opravných prostředků nezměnitelné. S případnými námitkami proti záznamu bodů v registru řidičů, které by se týkaly okolností spáchání přestupku a svým obsahem směřovaly do pravomocně skončeného řízení o přestupku, proto v námitkovém řízení nemůže být žalobce úspěšný. Správní orgán postupuje správně, pokud takové námitky jako nedůvodné zamítne a zaznamenaný počet bodů potvrdí. Shodně bylo i judikováno Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 6.8.2009 č.j. 9 As 96/2008-44 dle něhož „správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné zprávy či soudu, zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán v tomto řízení však zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci)“. V daném případě námitek podaných proti záznamu bodů v registru řidičů je tedy správní orgán příslušný k vedení registru povinen přezkoumat, zda pro záznam bodů existuje způsobilý podklad, a zda na základě tohoto podkladu byl do registru zaznamenán počet bodů odpovídající bodovému hodnocení stanovenému za dané jednání přílohou zákona o silničním provozu. Konkrétní doklad pak může být považován za způsobilý podklad pro provedení záznamu bodů do registru, jestliže je jím jednoznačně prokázáno naplnění materiálních podmínek pro provedení záznamů stanovených v § 123 b) odst. 1 zákona o silničním provozu, tedy pravomocné uložení sankce za přestupek nebo pravomocné uložení trestu za trestný čin spáchaný jednáním zařazeným do bodového hodnocení. Z uvedeného plyne, že správní orgán rozhodující o námitkách provedení záznamu bodů přezkoumává toliko na základě podkladů, Pokračování - 6 - 10A 13/2012 jejichž obsah byl námitkami zpochybněn. Správní orgán v dané záležitosti zajistil prvotní doklady autoritativně určující, že žalobce konkrétním jednáním spáchal přestupek, za který byl sankcionován. V daném případě měl žalobce v registru řidičů zaznamenáno celkem 6 přestupků, které byly spáchány jednáním zařazeným do bodového hodnocení. Všechny přestupky byly projednány v blokovém řízení a body do registru byly zaznamenány na základě oznámení Policie ČR po uložení pokut v blokovém řízení. Námitka žalobce se týkala pouze přestupku, jehož se žalobce měl dopustit dne 23.6.2011 tím, že nebyl za jízdy připoután, čímž porušil ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, kdy žalobci za toto jednání byly zaznamenány dva body. U tohoto přestupku žalobce namítal, že uložená bloková pokuta mu byla uložena na nefunkční světlomet, nikoliv za nepřipoutání se bezpečnostním pásem a za účelem toho navrhoval výslech svědka B. Správní orgán si proto vyžádal m.j. i ohledně tohoto přestupku kopii rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, na základě kterého byl žalobce uznán vinným z uvedeného přestupku. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobci byla uložena bloková pokuta v blokovém řízení na místě, kterou žalobce zaplatil. Žalobce byl uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, neboť porušil ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, nebyl připoután bezpečnostním pásem. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta 200,- Kč, kterou na místě zaplatil. Svým podpisem rovněž potvrdil převzetí dílu B pokutového bloku a tím se rozhodnutí stalo pravomocným. Z uvedeného postupu je zřejmé, jakým konkrétním jednáním byl přestupek žalobcem spáchán. V daném případě správní orgán postupoval správně, neboť jako podklad pro posouzení důvodnosti uplatněných námitek si vyžádal od Policie ČR prvotní doklady prokazující projednání konkrétního přestupku i dalších přestupků se žalobcem v blokovém řízení, tj. pokutové bloky dle čísel uvedených v oznámení. V zákoně o přestupcích v ustanovení § 85 odst. 4 je stanoveno, že na pokutových blocích pověřená osoba vyznačí komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Jedná-li se o pokutu na místě nezaplacenou, musí být převzetí bloku pachatelem přestupku potvrzeno. Projednání přestupku v blokovém řízení a vydání bloku představuje správní rozhodnutí mající podobu individuálního správního aktu. Pokutový blok mající veškeré zákonem stanovené náležitosti je nutno považovat za akt orgánu veřejné moci, který stejně jako pravomocné rozhodnutí o uložení sankce za přestupek spáchaný jednáním zařazeným do bodového hodnocení jednoznačně prokazuje naplnění materiálních podmínek pro záznam bodů do registrů řidičů. Soud proto uzavřel, že v daném případě si žalobce opatřil řádné důkazy pro rozhodnutí ve věci samé, tj. příslušné pokutové bloky, na jejichž základě posoudil důvodnost žalobcem uplatněných námitek. Žalovaný provedl řádně i přezkum záznamu bodů provedených na základě oznámení policie o uložení pokut žalobci v blokovém řízení a rovněž i věcně hodnotil námitku žalobce týkající se přestupku ze dne 23.6.2011, kterou vyvrátil kopií rozhodnutí vydaného v blokovém řízení a rovněž i z vyřízení podnětu žalobce ohledně přestupku ze dne 23.6.2011, kdy ze sdělení Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 24.10.2011 vyplývá, že přezkumem bylo zjištěno, že dne 23.6.2011 žalobce řídil vozidlo a při běžné silniční kontrole policejní hlídka zjistila, že žalobce nebyl za jízdy řádně připoután bezpečnostním pásem, proto žalobce porušil ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích. Za tento přestupek byla žalobci uložena bloková pokuta ve výši 200,- Kč a vystaven blok na pokutu série DS/2011 č. S0325600, přičemž žalobce pokutu na místě zaplatil, převzal díl B uvedeného pokutového bloku, jehož převzetí i stvrdil svým podpisem a na místě potvrdil, že z vyřízením přestupku souhlasí. Žalobce v podnětu uvedl, že Pokračování - 7 - 10A 13/2012 bloková pokuta mu byla uložena za nefunkční světlomet, nikoliv za nepřipoutání bezpečnostním pásem, což je považováno za tvrzení účelové, neboť bloková pokuta byla žalobci uložena za nepřipoutání se bezpečnostním pásem, když s tímto přestupkem žalobce souhlasil a blokovou pokutu i na místě zaplatil. Na nefunkční světlomet byl žalobce pouze upozorněn s tím, aby uvedenou závadu odstranil. Při vydání rozhodnutí o uložení blokové pokuty bylo zjištěno, že podmínky blokového řízení byly v době ukládání pokuty splněny a není proto důvod k postupu dle § 95 odst. 1 správního řádu. Nemohl být proveden důkaz navrhovaným výslechem svědka B., neboť takový důkaz by mohl přicházet v úvahu pouze v řízení o přestupku, pokud by žalobce nesouhlasil s blokovým řízením. Přistoupil-li žalobce na zkrácenou formu projednání přestupku v blokovém řízení, což potvrdil svým podpisem, nemohl být vyslýchán svědek. Z toho důvodu ani soud v řízení soudním o žalobě nemohl tento důkaz provést, neboť jeho provedením by se odchýlil od rámce, který je v dané záležitosti pro řízení o námitkách proti záznamu bodů vymezen. Nedůvodná je proto výhrada žalobce, že se žalovaný blíže nezabýval jednotlivými pokutovými bloky a jejich obsahem, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí tak i z prvostupňového rozhodnutí správního orgánu vyplývá, že žalovaný se zabýval záznamy bodů do registru řidičů a hodnotil i kopie rozhodnutí vydaných v blokovém řízení, které jsou součástí správního spisu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný nevycházel pouze z výpisu hodnocení řidiče, ale zabýval se i hodnocením rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení jednotlivými bloky na pokutu. Z blokového řízení ohledně přestupku ze dne 23.6.2011 vyplývá, že se žalobce dopustil přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, kdy za uvedený přestupek mu byla uložena pokuta 200,- Kč v blokovém řízení, kterou na místě zaplatil. Žalobce namítá nesprávný postup ze strany správních orgánů spočívající v tom, že bylo přistoupeno k rozhodnutí na základě jím podaného blanketárního odvolání, aniž byl žalobce vyzván k doplnění odvolání. Žalobce proto namítá nesprávný procesní postup, kdy došlo k zásahu do jeho práv tvrdit pro věc důležité skutečnosti. Soud v této souvislosti souhlasí s názorem žalobce, že neobsahuje-li odvolání proti rozhodnutí správního orgánu předepsané náležitosti podle § 82 odst. 2 správního řádu, je povinností správního orgánu takové nedostatky odstranit postupem podle § 37 odst. 3 správního řádu. Podle § 82 odst. 2 správního řádu musí mít odvolání náležitosti uvedené v jeho § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá, a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Z uvedeného vyplývá, že pokud odvolání nemá předepsané náležitosti, je povinností správního orgánu je odstranit, a to postupem podle § 37 odst. 3 správního řádu. Žalovaný žalobce k odstranění vad jeho odvolání nevyzval a nestanovil lhůtu k odstranění vad odvolání s odkazem na ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu s tím, že je nutno pohlížet na předložené odvolání jako na odvolání, ve kterém není uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, a proto platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. V dané záležitosti bylo žalobcem podáno blanketární odvolání, přičemž žalobce nebyl vyzván k odstranění vad odvolání. Soud se proto zabýval tím, zda v tomto případě mohl být zjištěn spolehlivý stav Pokračování - 8 - 10A 13/2012 věci pro vydání rozhodnutí a zda za tohoto stavu mohl žalovaný řádně rozhodnout a zda tímto postupem mohl být žalobce krácen na svých právech. Z průběhu správního řízení vyplývá, že žalobcem byl opakovaně podán návrh na přerušení řízení, byl jím rovněž i podán podnět k přezkoumání přestupku ze dne 23.6.2004, jímž byl v blokovém řízení uznán vinným, přestože žalobce v blokovém řízení souhlasil, že nebyl připoután bezpečnostním pásem a bylo jím i účelově tvrzeno, že byl postižen za nefunkční světlomet. Toto jeho tvrzení bylo vyvráceno listinným důkazem – pokutovým blokem, kde je jeho podpis i doklad o úhradě. Přestože žalobce byl zastoupen advokátem, bylo jím podáno proti prvostupňovému rozhodnutí pouze blanketární odvolání. V případě zastoupení žalobce advokátem lze předpokládat, že kvalifikovanému zástupci je známo, co má odvolání obsahovat. Se zřetelem k procesním úkonům uplatněným žalobcem (jeho zástupcem) v řízení spočívajícím v opakovaných návrzích na přerušení řízení lze v u uplatnění blanketárního odvolání spatřovat účelovost využití takové formy odvolání sledující protahování správního řízení, které ve svém důsledku má vliv na běh lhůt pro využití dalších právních instrumentů tak, aby řidič sankcionovaný pro opakované porušení předpisů o provozu na pozemních komunikacích řidičského oprávnění nepozbyl. Jestliže žalovaný prvostupňové rozhodnutí přezkoumal ve svém celku, zabýval se tím, že je doloženo, že žalobce se jednotlivých přestupků dopustil, udělený počet bodů odpovídá právní normě a učinil zjištění právní, pak žalobce nebyl v odvolacím řízení na svých právech nikterak zkrácen a okolnost, že advokát žalobce zastupující nebyl k doplnění blanketárního odvolání vyzván, je vadou procesní, která zůstává bez dopadu do zákonnosti napadeného rozhodnutí. Je totiž prokázáno a doloženo, že dvanácti bodů žalobce dosáhl při jednotlivých přestupcích a za takového skutkového zjištění je povinností správního orgánu aplikovat normu ohledně pozbytí řidičského oprávnění. Jiný postup ze strany správního orgánu možný není. Soud poznamenává, jak bylo již i uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, že při rozhodování podle § 123f odst. 3 správní orgán přezkoumává pouze, zda udělený počet bodů odpovídá zákonné úpravě, jednotlivé přestupky, za které byly uloženy blokové pokuty se nepřezkoumávají. Soud proto uzavřel, že postupem žalovaného správního orgánu nedošlo ke zkrácení žalobce na jeho právech. Shora uvedené porušení ustanovení o řízení před správním orgánem tedy nemá za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, tedy porušení hmotného práva. Uvedená vada nemá vliv na meritorní zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť lze dovodit, že výrok rozhodnutí by byl stejný i kdyby k vadě řízení nedošlo a žalobce by byl vyzván k odstranění vady odvolání. Soud proto uzavřel z důvodu výše uvedených, že žalobcem uváděné žalobní námitky nejsou důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznat nelze, neboť žalovaný nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, ostatně ani náhradu nákladů řízení nepožadoval.
Poučení
Pokračování - 9 - 10A 13/2012 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. dubna 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová