10 A 13/2015
č. j. 10 A 13/2015-44
V PLATNOSTICitované zákony (9)
Rubrum
10A 13/2015 - 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovu v právní věci žalobce M. H., právně zastoupeného Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem Česká Lípa, Eliášova 998, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2014 čj. KUJCK 67142/2014/ODSH/Ol, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství České Budějovice ze dne 19. 11. 2014 čj. KUJCK 67142/2014/ODSH/Ol a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, správní odbor ze dne 8. 8. 2014 čj. spr. př. –D 1264/2014 SK-1 se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) byla dne 22.1.2015 doručena žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 19.11.2014, č.j. KUJCK 5204/2014/ODSH/Ol, Pokračování - 2 - 10A 13/2015 kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 8.8.2014, č. j. spr. př. - D 1264/2014 SK-1, kterým byl žalobce uznán vinným přestupkem v provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „silniční zákon“), jehož se měl dopustit tím, že dne 14.2.2014 v čase 17:39 hodin jel jako řidič vozidla VW Passat, RZ X na pozemní komunikaci I. třídy č. 03 v katastru obce Dynín ve směru od Českých Budějovic na Tábor rychlostí, po odpočtu 3% nejvyšší přípustné odchylky, 119 km/h, čímž měl porušit ustanovení § 4 písm. a), b) a § 18 odst. 3 silničního zákona. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč. (2) Žalobce předně namítá, že mu nebylo umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí tím, že správní orgán nerespektoval jeho omluvu a v důsledku toho byl zkrácen na svých právech. Žalobce je v této souvislosti přesvědčen, že bylo porušeno jeho základní právo zaručené čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že správní orgán projednal přestupek v nepřítomnosti žalobce a rovněž žalobci neumožnil seznámení se spisem a provedení případných návrhů na jeho doplnění. Žalobce uvádí, že se žalovaný ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval námitkou uvedenou žalobcem v odvolání ze dne 28.8.2014, tedy nemožností žalobce seznámit se s podkladem pro vydání rozhodnutí v termínech 31.7.2014 a 1.8.2014 pro utrpění vážného úrazu, což žalobce doložil lékařskou zprávou ze dne 29.7.2014. Žalobce současně požadoval nový termín pro uplatnění práva seznámit se s podkladem pro vydání rozhodnutí. Správní orgán I. stupně této žádosti nevyhověl, neboť měl za to, že žalobci nic nebránilo ve zmocnění druhé osoby, která se mohla ve stanoveném termínu k seznámení s podkladem pro vydání rozhodnutí dostavit. S touto argumentací se žalobce nemůže ztotožnit, neboť je podle něj tento závěr zcela nepodložený, nezákonný a v rozporu s jakýmikoliv právními předpisy. Žalobce toto považuje za porušení práva plynoucího z ustanovení čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. (3) Dále žalobce namítá, že nemohlo dojít ke spolehlivému zjištění, že se předmětného přestupku vůbec dopustil, neboť podle žalovaného byl správní orgán I. stupně oprávněn ve věci rozhodnout bez účasti žalobce, který se sám vlastní vinou připravil o možnost skutkový stav korigovat. (4) Pochybení v postupu správního orgánu I. stupně shledává žalobce rovněž v tom, že nebylo postaveno na jisto spáchání přestupku žalobce. Z napadeného rozhodnutí ani z rozhodnutí správního orgánu I. stupně nevyplývá, že byl proveden důkaz svědeckými výpověďmi zasahujících policistů, ani zda a kým byl použit rychloměr Minispeed 2000 a má- li tento přístroj platnou kalibraci. Dále žalobce namítá, zda byl proveden důkaz listinami, konkrétně snímky pořízenými videozařízením GESIS Travilo, neboť je pouze konstatováno, že tyto snímky jsou založeny ve spise. Pokračování - 3 - 10A 13/2015 (5) Závěrem žalobce poukázal na nesprávný úřední postup a právní posouzení dané věci, navíc se žalovaný s jeho námitkami uvedenými v odvolání ze dne 28.8.2014 zcela nevypořádal. (6) Ze všech shora uvedených důvodů navrhl žalobce rozhodnutí žalovaného zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (7) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření ze dne 15.05.2015 žalovaný uvedl, že námitky žalobce směřují do nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně pro nedostatek důvodů. Námitkou, že byla žalobci správním orgánem I. stupně odňata možnost seznámit se s obsahem správního spisu před vydáním rozhodnutí, se žalovaný detailně zabýval a shledal ji nedůvodnou. Žalobce byl k ústnímu jednání předvolán opakovaně a vždy byl řádně poučen o možnosti uplatnit svá procesní práva. Žalobce měl faktickou možnost seznámit se s celým spisem ode dne 3.7.2014, tedy po ukončení své zahraniční dovolené, pro kterou nemohl být přítomen při ústním jednání dne 25.6.2014, a mohl se vyjádřit ke všem skutečnostem, jenž mu byly kladeny za vinu, a k důkazům o nich, podávat návrhy apod. Nic takového však žalobce neučinil a zůstal v řízení procesně pasivní. Nahlížení do spisu a vyjádření se k podkladům rozhodnutí jsou procesní úkony účastníka řízení, nikoliv však úkony obligatorní a nikoliv nezbytně spojené s osobní přítomností účastníka. Je pouze věcí účastníka, zda toto své právo využije. Žalobci nic nebránilo, aby k nahlédnutí do spisu či k podání vyjádření k podkladům rozhodnutí zmocnil další osobu. Stejně tak žalobci nic nebránilo, aby požádal o změnu termínu po telefonické domluvě. Správní orgán svým povinnostem dostál, neboť žalobce o jeho procesních právech a povinnostech řádně poučil a dal mu možnost se k podkladům rozhodnutí vyjádřit. Skutečnost, že žalobce mylně zaměnil ústní jednání, co by obligatorní úkon správního orgánu, kdy účast obviněného z přestupku je jeho zákonným právem, s poskytnutím možnosti seznámit se spisem jako úkonem zcela fakultativním, nelze klást k tíži správnímu orgánu. Žalobcem uplatněná omluva je tak nadbytečná, neboť v tomto případě není vyžadována osobní účast a možnost seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí je právem účastníka, nikoliv povinností či podmínkou pro vydání rozhodnutí. Žalovaný v souvislosti s výše uvedeným ještě doplňuje, že tato práva nebyla žalobcem uplatňována ani v řízení o odvolání, kde byl žalobce zastoupen advokátem. (8) K námitce, zda se přestupku, z jehož spáchání byl uznán vinným, žalobce vůbec dopustil, uvádí žalovaný, že skutkový stav byl prokázán na základě listinných důkazů i svědeckých výpovědí policistů. Tyto svědecké výpovědi tvoří ucelený důkazní řetězec. Slyšení svědci nemají k žalobci žádný vztah a neměli ani jakýkoliv zájem na věci a jejím výsledku. Jejich výpovědi jsou vzájemně bezrozporné, obsahově přesvědčivé a nevybočují z mezí logiky. Z oznámení přestupku sepsaného na místě silniční kontroly je seznatelné, jaké protiprávní jednání bylo s žalobcem policisty projednáváno a jak se k němu vyjádřil, rovněž jsou průkazné výsledky měření rychlosti. Správní orgán tak provedl všechny existující známé důkazy. Tyto důkazy založené ve spise naplňují důkazní standard, jsou dostatečné k prokázání Pokračování - 4 - 10A 13/2015 skutkového stavu, kterému odpovídala právní kvalifikace uvedeného přestupkového jednání žalobce a správní orgán byl na jejich základě oprávněn vydat meritorní rozhodnutí, pakliže žalobcem nebyly uplatněny žádné důkazní návrhy. (9) Žalovaný se ve svém vyjádření neztotožňuje s tvrzením žalobce, že z napadeného rozhodnutí ani z prvostupňového správního rozhodnutí nevyplývá, že byl proveden důkaz svědeckými výpověďmi zasahujících policistů a zda a kým byl použit rychloměr Minispeed 2000 a důkaz snímky jedoucího vozidla pořízenými videozařízením GESIG Travimo. Jak uvádí žalovaný, správní orgán I. stupně na straně 3 rozhodnutí popsal, o čem konkrétní svědci vypovídali a rozhodnutí obsahuje závěry plynoucí ze svědeckých výpovědí a z ostatních pořízených a provedených důkazů. Není tedy nezbytné doslovně přepisovat celé pasáže svědeckých výpovědí, postačuje popis závěrů, které byly správním orgánem na základě svědeckých výpovědí v procesu dokazování utvořeny. Závěrem žalovaný uvádí, že pro prokazatelnost výsledků měření u silničních rychloměrů je rozhodné platné ověření vydané Českým metrologickým institutem v souladu s ust. § 3 odst. 3 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii a vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, nikoliv kalibrace. V posuzovaném případě byl silniční rychloměr, coby stanovené měřidlo vybaven platným ověřovacím listem a jím zjištěné výsledky měření lze považovat za průkazné. III. Obsah správních spisů (10) Z úředního záznamu Policie ČR ze dne 14.2.2014 vyplývá, že téhož dne prováděla policejní hlídka kontrolu dodržování stanovené rychlosti jízdy. V čase 17:39 hodin byla na silnici I/03 vozidlu řízenému žalobcem naměřena záznamovým zařízením GESIG Travimo rychlost 90/123/119 km/h. Tímto jednáním byl žalobce podezřelý ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 silničního zákona spočívajícího v porušení ust. § 4 písm. b), § 18 odst. 3 téhož zákona. (11) Dne 31.3.2014 byl Magistrátem města České Budějovice pod č.j. spr. př. – D 1264/2014 SK vydán příkaz, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na poz. komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 silničního zákona, spočívajícího v porušení ust. § 4 písm. a), b), a § 18 odst. 3 silničního zákona, kterého se dopustil tím, že dne 14.2.2014 v 17:39 hodin jel jako řidič vozidla tov. značky VW Passat, reg. značky X po pozemní komunikaci I. třídy č. 03 v katastru obce Dynín, ve směru od Českých Budějovic na Tábor, rychlostí 123 km/hodinu (po odpočtu 3% nejvyšší přípustné odchylky měřícího přístroje min. 119 km/hodinu), tedy rychlostí překračující nejvyšší dovolenou rychlost o méně než 30 km/hodinu mimo obec. Za tento přestupek byla žalobci v souladu s ust. § 125c odst. 4 písm. f) silničního zákona a s přihlédnutím k ust. § 11 odst. 1 písm. b) a § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále též zákon o přestupcích) uložena pokuta ve výši 1.500 Kč. (12) Proti příkazu Magistrátu města České Budějovice ze dne 31.3.2014 podal žalobce dne 29.4.2014 odpor. Pokračování - 5 - 10A 13/2015 (13) Dne 19.5.2014 si žalobce převzal sdělení, kterým bylo zahájeno řízení o přestupku proti žalobci a současně byl žalobce předvolán k ústnímu jednání, jehož termín byl nařízen na den 28.5.2014. Žalobce byl v předvolání poučen o svých právech a o důsledcích nedostavení se k ústnímu jednání bez předchozí náležité omluvy nebo bez závažného důvodu. Z tohoto jednání se žalobce omluvil pro nemoc, což doložil lékařským potvrzením ze dne 26.5.2014. Správní orgán omluvu žalobce z ústního jednání akceptoval a znovu předvolal žalobce k ústnímu jednání na den 25.6.2014. Toto opětovné předvolání bylo doručeno žalobci do vlastních rukou dne 16.6.2014 a i v něm byl žalobce poučen o svých právech vyplývajících pro něj jako pro osobu obviněnou z přestupku a o důsledcích nedostavení se k ústnímu jednání bez náležité omluvy nebo bez závažného důvodu. (14) Dne 23.06.2014 obdržel správní orgán omluvu žalobce z ústního jednání nařízeného na 25.6.2014, jejímž důvodem byla kolidující dovolená v zahraničí v termínu od 24.6.2014 do 2.7.2014, což žalobce doložil fotokopií smlouvy o zájezdu ze dne 19.6.2014. (15) Správní orgán omluvu žalobce neuznal a vyhodnotil ji jako nedůvodnou, když smlouva s cestovní kanceláří byla sepsána 3 dny poté, kdy žalobce obdržel do vlastních rukou předvolání k ústnímu jednání. Dne 25.6.2014 bylo v jednání pokračováno výslechem svědků, pprap. M. K. a nstržm. R. Z. (16) Dne 22.7.2014 převzal žalobce vyrozumění o provedeném dokazování výslechy svědků a o možnosti seznámit se s podkladem pro vydání rozhodnutí, se způsobem jeho zjištění, a rovněž byla žalobci dána možnost navrhnout doplnění, a to ve dnech 31.7. a 1.8.2014. Na toto vyrozumění reagoval žalobce opět omluvou ze dne 29.7.2014, kde uvádí, že se nemůže dostavit z důvodu úrazu a toto tvrzení dokládá fotokopií lékařské zprávy. Zároveň žádá o nový termín pro seznámení se s podkladem rozhodnutí. Této žádosti žalobce správní orgán I. stupně nevyhověl, neboť má za to, že žalobci nic nebránilo ve zmocnění druhé osoby, která se mohla ve stanoveném termínu k seznámení se s podkladem pro vydání rozhodnutí dostavit, a o této možnosti byl v průběhu řízení opakovaně poučen. (17) Rozhodnutím ze dne 08.08.2014 č.j. spr. př. –D 1264/2014 SK-1 byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 silničního zákona, spočívajícím v porušení ust. § 4 písm. a), b), a § 18 odst. 3 silničního zákona, kterého se dopustil tím, že dne 14.2.2014 v 17:39 hodin jel jako řidič vozidla tov. značky VW Passat, reg. značky X po pozemní komunikaci I. třídy č. 03 v katastru obce Dynín, ve směru od Českých Budějovic na Tábor, rychlostí 123 km/hodinu (po odpočtu 3% nejvyšší přípustné odchylky měřícího přístroje min. 119 km/hodinu), tedy rychlostí překračující nejvyšší dovolenou rychlost o méně než 30 km/hodinu mimo obec. Za tento přestupek byla žalobci v souladu s ust. § 125c odst. 4 písm. f) silničního zákona a s přihlédnutím k ust. § 11 odst. 1 písm. b) a § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích uložena pokuta ve výši 1.500 Kč. Pokračování - 6 - 10A 13/2015 (18) Z obsahu odůvodnění vyplývá, že správní orgán shledal omluvu žalobce vztahující se k jednání nařízenému na 25.6.2014 jako nedůvodnou, a proto ji neakceptoval. Žalobci bylo doručeno do vlastních rukou dne 16.6.2014 předvolání k ústnímu jednání nařízenému na 25.6.2014. Žalobce dne 19.6.2014, tedy 3 dny po doručení předvolání, sjednal smlouvu s cestovní kanceláří, kterou zakoupil zájezd v termínu překrývajícím se s nařízeným ústním jednáním. (19) Při ústním jednání byly provedeny výslechy zasahujících policistů a o provedeném dokazování byl žalobce následně vyrozuměn. Na základě svědeckých výpovědí provedených při ústním jednání a předložených podkladů (oznámení o přestupku, úřední záznam, snímek z radarového měřiče, fotodokumentace vozidla na místě) správní orgán rozhodl, že přestupkové jednání žalobce je nade vší pochybnost prokázané. Uložená pokuta ve výši 1.500,- Kč byla správním orgánem stanovena v souladu se zákonem, jako polehčující okolnost pro určení pokuty na spodní hranici sazby za uvedené přestupkové jednání vzal správní orgán v úvahu fakt, že k překročení nejvyšší dovolené rychlosti došlo na přehledném úseku pozemní komunikace a nenastalo přitom konkrétní ohrožení bezpečnosti nebo plynulosti provozu, ani ohrožení nebo omezení ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích. (20) Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce dne 28.8.2014 odvolání. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 19.11.2014, č.j. KUJCK 67142/2014/ODSH/OI bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. (21) K odvolací námitce týkající se provedeného ústního jednání v nepřítomnosti žalobce žalovaný uvedl, že zákon o přestupcích sice koncipuje řízení o přestupku v prvním stupni jako řízení s ústním jednáním za přítomnosti obviněného z přestupku, nicméně ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích umožňuje projednat přestupek za tam vymezených podmínek i v nepřítomnosti obviněného. Jedná se o případy, kdy obviněný z přestupku, ač byl řádně předvolán, se odmítne dostavit k projednání nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Hodnocení toho, zda se v konkrétním případě jedná o náležitou omluvu, resp. důležitý důvod, spadá do diskrečního oprávnění správního orgánu, který jej provádí i s přihlédnutím k dosavadnímu průběhu řízení. Žalobce se k ústnímu jednání na předvolání dne 25.6.2014 nedostavil, ačkoliv byl opakovaně v průběhu řízení poučen o možnosti projednat jeho věc v jeho nepřítomnosti s ohledem na dikci ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, i o tom, které důvody nelze považovat za důležité. Jsou to mj. soukromé aktivity, mezi které lze podřadit i dovolenou kolidující s termínem nařízeného ústního jednání, zvláště pak, byla-li tato dovolená sjednaná a zakoupená po doručení předvolání k ústnímu jednání. (22) Odvolací námitku týkající se porušení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu shledal žalovaný jako nedůvodnou. Smyslem ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu je dát účastníkovi řízení možnost seznámit se s obsahem správního spisu a vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí před samotným vydáním rozhodnutí, což správní Pokračování - 7 - 10A 13/2015 orgán splnil. Žalobce měl možnost seznámit se s celým spisem a mohl se vyjádřit ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich, mohl navrhovat důkazy na svou obhajobu, podávat návrhy i vyjádřit v řízení své stanovisko. Správní orgán ještě nad rámec zákonem stanovených procesních pravidel při realizaci zásady dobré správy stanovil žalobci lhůtu, ve které mohl žalobce nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, když se z poučení v předvolání k ústnímu jednání na den 25.6.2014 podává, že po ukončení tohoto ústního jednání a dokazování bude ve věci neprodleně vydáno správní rozhodnutí. Správní orgán dostál principům vedení procesu řízení předpokládaných procesními řády a žalobce na jeho právech nikterak neomezil. Žalobce měl možnost nahlédnout do spisu či pořídit kopie a výpisy prostřednictvím jiné osoby. Právo seznámit se s podklady rozhodnutí je právem účastníka, nikoliv jeho povinností, či podmínkou vedení řízení. Postup správního orgánu nezkrátil žalobce na jeho právu seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí. (23) Žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť nedošlo k žádným žalobcem vytýkaným pochybením, jež by mohly vést k závěru o nesouladu přezkoumávaného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo s právními předpisy. IV. Právní názor soudu (24) Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. (25) Krajský soud se v prvé řadě zabýval zásadní námitkou žalobce, že mu nebylo umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí za situace, kdy správní orgán nerespektoval žalobcovu omluvu ze dne 29. 7. 2014 a v důsledku toho se nemohl, tak jak byl vyrozuměn, seznámit ve dnech 31. 7. 2014 případně 1. 8. 2014 s podklady pro rozhodnutí a nebyl mu stanoven náhradní termín pro tento úkon a zároveň tato skutečnost nebyla zohledněna ani v odvolacím řízení. (26) Právo seznámit se s podklady pro rozhodnutí zaručuje účastníkům správního řízení ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu. Podle tohoto ustanovení, nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům řízení před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Správní orgán tuto povinnost realizuje výzvou účastníkům řízení v tom smyslu, aby se k podkladům rozhodnutí vyjádřili a stanoví jim k tomu přiměřenou lhůtu. Právo seznámit se s podklady pro rozhodnutí vychází z ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu a zároveň je promítnutím ústavně zakotveného práva podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, nepředstavuje tudíž povinnost účastníka řízení ani podmínku pro pokročení do další fáze správního řízení (viz rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2013 čj. 1As 24/2013-28). Pokračování - 8 - 10A 13/2015 (27) Toto ustanovení musí správní orgán realizovat aktivním postupem, tzn. účastníka řízení musí vyzvat, aby se k podkladům rozhodnutí vyjádřil. Nelze tudíž jiným způsobem očekávat vědomost účastníka řízení o ukončení dokazování shromáždění podkladů a přistoupení správního orgánu k vydání rozhodnutí. V dané věci soud z písemností založených ve správním spise zjistil, že prvostupňový orgán tuto povinnost splnil částečně. Z výzvy správního orgánu doručené žalobci bylo zřejmé, že dokazování bylo ukončeno a účastník řízení byl vyzván k využití možnosti se před vydáním rozhodnutí seznámit s podklady, které byly shromážděny. K tomu byla žalobci stanovena konkrétní lhůta dvou dnů. Žalobce se správnímu orgánu omluvil a požádal o stanovení nového termínu. K omluvě doložil lékařskou zprávu, ze které vyplývá, že utrpěl úraz, který mu jednoznačně neumožnil se ve dnech, které mu stanovil správní orgán dostavit ke správnímu orgánu a seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Z toho vyplývá, že žalobce nezůstal nečinný, omluvil se a projevil zájem se s podklady pro rozhodnutí seznámit. Z toho důvodu nelze akceptovat hodnocení správního orgánu, ani jeho závěr, který z tohoto hodnocení vyplynul, že žalobci nic nebránilo v tom, aby zmocnil druhou osobu, která se mohla ve stanoveném termínu dostavit k seznámení se s podklady pro rozhodnutí, a proto žalobci žádný další termín stanoven nebyl a bylo návazně vydáno meritorní rozhodnutí. (28) Soud dále zjistil, že v prvostupňovém rozhodnutí je nesprávně uvedeno, že rozhodnutí bylo vydáno v nepřítomnosti obviněného. V nepřítomnosti žalobce se konalo pouze ústní jednání a prvostupňový správní orgán při tomto ústním jednání nevydal rozhodnutí, naopak v protokolu o tomto ústním jednání je uvedeno, že žalobce bude vyzván v dodatečně stanovené lhůtě, aby se seznámil s podklady pro rozhodnutí. Meritorní rozhodnutí bylo vydáno následně poté, kdy správní orgán neakceptoval omluvu žalobce týkající se jeho zdravotní indispozice, která mu znemožnila seznámit se v termínu stanoveném správním orgánem s podklady pro rozhodnutí a nestanovil mu nový termín pro využití tohoto práva. Soud poznamenává, že se jedná o významné procesní právo vyplývající mimo citované ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu i z článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Správní orgán svým postupem neumožnil žalobci toto právo konzumovat. Soud proto považuje tento postup správního orgánu I. stupně za nesprávný a porušující citované ustanovení správního řádu. (29) Nápravu nezajistil ani žalovaný správní orgán, který pouze obecně konstatoval, že žalobce měl několik možností se seznámit s podklady pro rozhodnutí a rovněž měl možnost, kdykoliv během řízení nahlédnout do správního spisu nebo se mohl dostavit k ústnímu jednání či se s nimi seznámit v průběhu provádění dokazování. Tomuto názoru žalovaného lze jistě přisvědčit v obecné poloze, nikoliv však již při hodnocení postupu správního orgánu v souzené věci. (30) Soud pro názornost připomíná, že žalobce sice žalovaným uváděné možnosti nahlížet do spisu (což je právo stanovené v § 38 správního řádu) měl, porušení tohoto práva však žalobce v žalobě, ani v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, nezpochybňoval, předmětem sporu byla otázka, zda žalobce byl či nebyl zkrácen na svém právu zaručeném mu v § 36 odst. 3 správního řádu, které mu umožňuje seznámit se s podklady pro rozhodnutí a Pokračování - 9 - 10A 13/2015 vyjádřit se k nim před vydáním tohoto meritorního rozhodnutí. Jedná se tudíž o zcela jiné právo, než pouze o právo nahlížet do spisu v průběhu řízení, nebo provádění dokazování. Účastníci řízení totiž mohou poté, kdy je jim zcela jednoznačně oznámeno, že dokazování bylo ukončeno a na základě jakých podkladů bude rozhodováno, navrhnout ještě doplnění dokazování či řízení, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Účastník řízení si totiž sám nemůže učinit úsudek o tom, kdy bylo ukončeno dokazování a na základě jakých podkladů bude rozhodováno. (31) V dané věci správní orgán informaci o možnosti seznámit se s poklady pro rozhodnutí žalobci poskytl včetně lhůty, kdy tak může učinit, avšak na jeho omluvu a žádost o stanovení náhradního termínu již nereagoval. Hodnocení žalovaného, že správní orgán odvolateli předestřel časovou mez pro realizaci jeho práv a žalobce zůstal pasivní, které je uvedeno na straně 4 žalobou napadeného rozhodnutí, proto neobstojí, neboť neodpovídá skutečnosti a je nesprávné. Současně je nesrozumitelné dále žalovaným poskytnuté vysvětlení, že žalobce zaměnil ústní jednání jako obligatorní úkon s možností nahlédnout do spisu. V dané věci totiž žalobce vůbec nezpochybňoval porušení práva nahlížet do spisu ve smyslu § 38 správního řádu, ale rozporoval postup správního orgánu, kterým mu nestanovil nový termín pro seznámení se s podklady pro rozhodnutí a neumožnil mu tudíž vyjádřit se k nim tak, jak mu zaručuje § 36 odst. 3 správního řádu. Toto základní procesní právo stanovené v § 36 odst. 3 správního řádu je zaručeno i právní normou vyšší právní síly, a to Listinou základních práv a svobod. Toto právo nebylo žalobci zaručeno. (32) Zároveň soud nesouhlasí s názorem správních orgánů, že žalobci nic nebránilo v tom, aby zmocnil druhou osobu, která se mohla ve stanoveném termínu k seznámení se s podkladem pro rozhodnutí dostavit. Žalobce opakovaně jasně vyjádřil svou vůli, kterou konzistentně projevoval v průběhu správního řízení, že trvá na své účasti u přestupkového jednání. Posléze, kdy ústní jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti, a byl správním orgánem vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí, jednoznačně sdělil, že této možnosti hodlá využít a pro doloženou zdravotní indispozici, která mu bránila dostavit se ve stanovených termínech k seznámení s podklady pro rozhodnutí, požádal o stanovení nového náhradního termínu. Za této konkrétní situace nemá zákonnou oporu názor vyslovený správními orgány. Žalobce jistě měl možnost zmocnit jinou osobu pro konzumaci práva seznámit se s podklady pro rozhodnutí, ale nebylo to jeho povinností, ani za situace, že sám byl zdravotně indisponován. Z toho důvodu nelze akceptovat takové odůvodnění správního orgánu pro jeho postup, kdy žalobci i přes doloženou náležitou omluvu nebyl stanoven požadovaný nový termín, zvláště pak za situace, kdy ústní jednání proběhlo v nepřítomnosti žalobce, který se nemohl seznámit s provedenými důkazy a případně navrhnout jejich doplnění. (33) Žalovaný správní orgán tento postup prvostupňového orgánu chybně hodnotil jako správný. Zaměnil totiž, jak je již výše uvedeno, možnost účastníka řízení nahlížet do spisu (§ 38 odst. 1 správního řádu) s právem seznámit se s podklady pro rozhodnutí (§ 36 odst. 3 správního řádu) a už vůbec nevzal v úvahu konkrétní dopady tohoto postupu do právní sféry žalobce, který neměl možnost být přítomen ústnímu jednání, neboť omluva jeho Pokračování - 10 - 10A 13/2015 nepřítomnosti při ústním jednání byla vyhodnocena jako nenáležitá a nebyla akceptována. Právě s ohledem na tyto okolnosti a vůli žalobce, který nebyl pasivní, nebylo možné po něm spravedlivě požadovat, aby zmocnil k seznámení s podklady pro rozhodnutí jinou osobu. Takový požadavek nemá oporu v právní normě. (34) Důvodná byla dále i námitka žalobce, že z obsahu spisu nevyplývá, že byl proveden důkaz podklady, které jsou založeny ve spise (oznámení o přestupku, úřední záznam, snímek z radarového měřiče, fotodokumentace vozidla na místě) ve vztahu ke svědeckým výpovědím zasahujících policistů. Soud z protokolu o ústním jednání ze dne 25.6.2014 zjistil, že byli pouze vyslechnuti svědci (zasahující policisté) nikoliv však provedeny další důkazy písemnostmi dokládajícími zjištění a prokázání přestupkového jednání žalobce. Tyto písemnosti jsou pouze zmíněny v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Dokazování nebylo tudíž provedeno v souladu s § 51 odst. 1 a 2 správního řádu, neboť v rozhodnutí jsou popisovány důkazní prostředky, které při ústním jednání nebyly provedeny jako důkazy. Pokud byly provedeny jako důkazy, pak v protokole o ústním jednání o tom není žádná zmínka. Soud proto nemůže aprobovat bezvadnost provedení fáze dokazování a shromáždění podkladů před vydáním rozhodnutí. (35) Soud proto uzavřel, že postupem správních orgánů došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správními orgány a nelze tudíž vyloučit, že takový postup mohl mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního). Pro závěr, který vyslovil žalovaný správní orgán, proto nebyl v důkazním řízení získán dostatečný skutkový základ. V. Závěr, náklady řízení (36) Soud z toho důvodu uzavřel, že žaloba žalobce byla shledána důvodnou, a proto přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Krajský soud v dané věci rozhodl bez nařízeního jednání ve smyslu § 76 odst. 1 s.ř.s., navíc účastníci s takovým postupem soudu bez nařízeného jednání projevili souhlas. (37) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 8.228 Kč představující náklady zastoupení advokátem, za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč, dvakrát režijní paušál po 300 Kč, (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč a 21 % DPH ve výši 1.428 Kč, náklady celkem 8.228 Kč. Soudní poplatek v dané věci zaplacen nebyl, žalobce byl od jeho placení soudem osvobozen. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokračování - 11 - 10A 13/2015 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. prosince 2015 JUDr. Marie Trnková v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.