10 A 131/2014

Rubrum

10A 131/2014 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce N.T.T., IČ 263 75 834, místem podnikání v X, zast. Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem Praha 1, Opletalova 25, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, sídlem v Praze 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 7. 2014, č.j. 33305-2/2014-900000-304.2, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 6. 10. 2014 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2014, č.j. 33305-2/2014-900000-304.2, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 25. 4. 2014 č.j. 156-4/2014-520000-12, kdy výrok I. tohoto rozhodnutí byl nahrazen výrokem: „I. účastník řízení se dopustil správního deliktu podle Pokračování - 2 - 10A 131/2014 ust. § 135b odst. 1 písm. g) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění rozhodném ke dni 16. 8. 2012, tj. znění zákona účinného ke dni porušení právní povinnosti tím, že dne 16. 8. 2012 na daňovém území České republiky v prostorách prodejny „LYLY SHOP“, provozované účastníkem řízení na adrese Strážný 40, 384 43 Strážný, ve smyslu ust. § 115 odst. 4 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění neoprávněně skladoval tabákové výrobky – tabák ke kouření do vodních dýmek AL FAKHER v balení 50 g v celkovém množství 31 ks spotřebitelského balení o celkové hmotnosti 1550 g, které nebyly v rozporu s ust. § 114 odst. 2 téhož zákona, značeny tabákovou nálepkou.“ Výrok II. tohoto rozhodnutí byl v části „[…] ust. § 135zzh odst. 2 zákona o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů“ nahrazen textem: „[…] ust. § 135l odst. 7 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění“. Ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. (2) Žalobce předně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Správní orgány neprokázaly, že žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu uvedeného v ust. § 135b odst. 1 písm. g) zákona o spotřební dani. Žalobce byl uznán vinným ze skladování tabáku, toto skladování však nebylo ve správním řízení prokázáno, neboť nebylo zjištěno, kde se tabák nacházel a nakolik byl v prodejně žalobce viditelný. Pojmem skladování totiž nelze chápat pouhou přítomnost tabáku v prodejně. Dále byla namítnuta nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť již samotné vymezení prahové hodnoty pokuty za daný správní delikt je nezákonné. Nezákonnost rozhodnutí je potom spatřována rovněž ve výši uložené pokuty, která je dle žalobce nepřiměřená a má pro jeho podnikání likvidační důsledky, byť byla uložena v minimální možné výši. Správní orgány zcela rezignovaly na individuální zhodnocení věci, když uloženou výši pokuty nikterak nezdůvodnily. Závěrem žalobce navrhl rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k novému projednání. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované (3) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K žalobcem namítané nezákonnosti založené nedostatečným prokázáním skutečnosti, že tabák byl v prodejně žalobce skladován, bylo žalovaným uvedeno, že v dané věci bylo dostatečně prokázáno, že žalobce neoznačené tabákové výrobky v prodejně skladoval. Pojem „skladování“ neoznačených tabákových výrobků byl naplněn, neboť zákon o spotřebních daních nerozlišuje „krátkodobé přechovávání“ a „skladování“. Pokud žalobce tvrdí, že předmětný tabák sloužil k jeho osobním účelům, pak lze konstatovat, že pokud by s neoznačenými tabákovými výrobky nakládal žalobce jako nepodnikající fyzická osoba, dopustil by se přestupku podle ust. § 135 zákona o spotřebních daních. K naplnění skutkové podstaty daného správního deliktu není podstatné, do jaké míry byl tabák v prodejně viditelný či jak dlouho se tam nacházel. Objektivní odpovědnost žalobce spočívá v tom, že jako podnikatel odpovídá za vše, co se děje v provozovně. Ostatně ani žalobce existenci a přítomnost neoznačených tabákových výrobků ve své provozovně nepopírá. Na základě provedeného dokazování tak bylo naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle zákona o spotřebních daních spolehlivě prokázáno. Tvrzení žalobce o použití neoznačených tabákových výrobků označil žalovaný za účelové s cílem vyhnout se postihu za protiprávní jednání. (4) Nedůvodnou byla shledána i další námitka žalobce týkající se nezákonnosti rozhodnutí v té části, kterým mu byla v příslušné výši uložena pokuta za daný správní delikt. K tomuto žalovaný dále uvedl, že pokuta byla stanovena na základě zhodnocení všech okolností daného případu, kdy byly zváženy jak okolnosti polehčující, tak okolnosti Pokračování - 3 - 10A 131/2014 přitěžující. Pokuta uložená na samé spodní hranici zákonné sazby byla stanovena především s ohledem na výši daňového úniku žalobce, a to i s ohledem na skutečnost, že se jednalo o první porušení právních předpisů ze strany žalobce. K této námitce žalovaný blíže odkázal na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, která navzájem tvoří jeden celek. Není tak pravdou, že by správní orgány rezignovaly na povinnost individuálního zhodnocení věci. Likvidační charakter pokuty nebyl žalobcem žádným způsobem prokázán. (5) K žalobcem tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí z důvodu nezákonně vymezené hranice pokuty za správní delikt, žalovaný poukázal na nález Ústavního soudu ČR č. 405/2002 Sb. a nález téhož soudu pod zn. Pl. ÚS 52/13, v nichž se Ústavní soud zabýval výší pokut ve správním řízení. Samotnou protiústavnost souvisejících zákonných ustanovení není žalovaný oprávněn posuzovat. Žalovaný je při svém rozhodování vázán pouze platnými a účinnými právními předpisy, od kterých své rozhodnutí nemůže odchýlit. III. Obsah správních spisů (6) Z obsahu protokolu o zjištěném důvodném podezření z porušení právních předpisů ze dne 23. 1. 2013 č.j. 5170/2013-520000-32.2 vyplývá, že dne 16. 8. 2012 byla Celním úřadem pro Jihočeský kraj v provozovně žalobce zjištěna přítomnost neznačených tabákových výrobků – tabák ke kouření ve spotřebitelském balení „AL FAKHER“, 31 ks krabiček po 50 g, celkem 1550 g. K tomuto zjištěnému zboží nebyly žalobcem předloženy žádné doklady prokazující zdanění nebo oprávněné nabytí bez daně. Předmětné tabákové výrobky byly zajištěny rozhodnutím o předběžném opatření, proti kterému nebyl žalobcem v zákonné lhůtě podán opravný prostředek. Z následně provedených kontrolních zkoušek vyplynulo, že se jednalo o tabák ke kouření do vodních dýmek (7) Dne 25. 3. 2013 proběhlo v dané věci ústní jednání. Z protokolu pořízeného během tohoto jednání vyplývá, že žalobce ve své provozovně tabák ke kouření do vodních dýmek AL FAKHER v celkovém množství 31 ks spotřebitelského balení o celkové hmotnosti 1550 g skladoval a nabízel k prodeji bez kolku. K tomuto jednání se žalobce během ústnímu jednání výslovně doznal. Předmětný tabák zakoupil na Sapě, kde k němu neobdržel žádný daňový doklad. Žalobce dále sdělil, že se mu jevilo zajímavé toto zboží nabízet k prodeji společně s ostatním zbožím. Jedno balení tohoto tabáku na Sapě nakoupil za 20 Kč a dále jej k prodeji nabízel za 25 Kč. Žalobce si rovněž byl vědom skutečnosti, že dané zboží není označeno kolkovou známkou, kdy zboží odebral v domnění, že mít kolkovou známku nemusí, a to s ohledem na druh tabáku, který neobsahuje nikotin. Tento poznatek nabyl i s ohledem na dřívější kontroly ze strany České obchodní inspekce, kdy mu bylo sděleno, že výrobek kolkování nepodléhá. Jako další účastník řízení byl uveden T.Q.H., který byl žalobcem označen jako překladatel. Součástí spisového materiálu je rovněž kopie smlouvy o pronájmu části obchodního centra ve Strážném, ze které vyplývá, že žalobce je nájemcem provozovny, v níž byl na základě kontroly zjištěn neznačený tabák. (8) Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 13. 6. 2013 č.j. 13548-4/2013-520000-12 bylo konstatováno, že žalobce shora opsaným jednáním porušil ust. § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních tím, že dne 16. 8. 2012 ve své provozovně skladoval a prodával tabákové výrobky – tabák ke kouření do vodních dýmek v celkovém množství 31 ks spotřebitelského balení o celkové hmotnosti 1550 g, neznačených tabákovou nálepkou. Tímto jednáním žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ust. § 135b odst. 1 písm. g) zákona o spotřebních daních. Za tento správní delikt byla žalobci Pokračování - 4 - 10A 131/2014 uložena pokuta ve výši 50.000 Kč. Žalobci bylo současně uloženo propadnutí předmětných tabákových výrobků. (9) Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem podáno odvolání, o němž žalovaný rozhodl prostřednictvím rozhodnutí ze dne 11. 9. 2013 č.j. 38126-3/2013-900000-304.2 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc správnímu orgánu vrátil k novému projednání. Důvodem zrušujícího rozhodnutí byla skutečnost, že se správní orgán prvního stupně dostatečně nevypořádal s odůvodněním skutkového zjištění ve vazbě na příslušný právní předpis. Žalovaný rovněž shledal, že správní orgán prvního stupně dostatečně nezdůvodnil výši uložené sankce. (10) Dne 21. 10. 2013 proběhlo v dané věci ústní jednání, v jehož rámci byl vyslechnut prap. T.D., který dne 16. 8. 2012 byl ustanoven členem kontrolní hlídky v obci Strážný. Ze svědecké výpovědi vyplývá, že na základě místního šetření bylo kontrolním orgánem zjištěno, že žalobce ve své provozovně nabízí k prodeji dýmkový tabák, který nebyl označen platnou tabákovou nálepkou, přičemž nebylo prokázáno, že neznačené tabákové výrobky nepodléhají značení. Krabičky s tabákem byly žalobcem vystaveny a nabízeny k prodeji na prodejním stole vedle kasy společně s ostatním zbožím. Žalobce se k předmětnému zboží přihlásil, po celou dobu kontroly byl přítomen, rozuměl a komunikoval v českém jazyce. S ohledem na nepřítomnost žalobce během tohoto ústního jednání, byl svědek Dvořák opakovaně předvolán dne 28. 11. 2013, kdy v rámci tohoto výslechu učinil výpověď obsahově zcela odpovídající výpovědi ze dne 21. 10. 2013. K dotazům zástupce žalobce svědek dále uvedl, že o prodeji předmětného tabáku je přesvědčen s ohledem na skutečnost, že tento tabák byl žalobcem nabízen na prodejním pultu společně s ostatním zbožím. Tvrzení žalobce, že tabák v provozovně měl pro účely vlastní potřeby svědek vyvrátit ani potvrdit nemůže. K předmětnému zboží však žalobce během kontroly uvedl, že je v jeho vlastnictví. (11) Dne 8. 1. 2014 proběhlo v dané věci další ústní jednání, během něhož žalobce uvedl, že tabák měl pro vlastní potřebu a pro potřeby své rodiny a kamarádů. Tabák neměl v úmyslu vystavovat ani prodávat. Tabák sice byl umístěn u kasy, avšak nebyl polepen cenovkou a byl v zadní části tohoto prodejního pultu, stranou od zboží, které bylo určeno k prodeji. Ke skutečnosti, že jeho aktuální výpověď neodpovídá jeho tvrzení učiněným v rámci výpovědi ze dne 25. 3. 2013, žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že nemluví příliš dobře česky, tak v rámci předešlé výpovědi došlo k nedorozumění. Žalobce rovněž během výpovědi ze dne 25. 3. 2013 neuvedl, že se jedná o zboží určené pro vlastní spotřebu, neboť neměl tlumočníka a nepochopil, k čemu je vyslýchán. (12) Dne 25. 4. 2014 vydal správní orgán pod č.j. 156-4/2014-520000-12 rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu dle ust. § 135b odst. 1 písm. g) zákona o spotřebních daních ve znění rozhodném ke dni 16. 8. 2012, neboť porušil ust. § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních, když dne 16. 8. 2012 ve své provozovně na území České republiky neoprávněn skladoval a nabízel k prodeji tabákové výrobky, které nebyly označeny platnou tabákovou nálepkou. Za tento správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000 Kč a dále mu byla uložena sankce propadnutí neoznačených tabákových výrobků. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že rozborem odebraného vzorku tabáku bylo zjištěno, že se jedná o tabák určený ke kouření ve vodních dýmkách, který kromě jiného obsahuje 16,4% nikotinu. Jako takový tedy předmětný tabák podléhá spotřební dani a povinnosti být označen tabákovou nálepkou. Žalobce správnímu orgánu během řízení Pokračování - 5 - 10A 131/2014 nepředložil k zajištěnému zboží žádné doklady prokazující zdanění nebo oprávněné nabytí daně a stejně tak nebylo žádným způsobem prokázáno, že by tyto výrobky ze zákonem stanovených důvodů být označeny neměly. Z protokolu ze dne 23. 1. 2013 vyplývá, že žalobce tabákové výrobky skladoval a nabízel k prodeji, když skladováním zákon rozumí jejich skladování v prostorách k tomu určených (skladech), v dopravních prostředcích, a to i při přepravě, v kancelářích nebo jiných prostorách a prodejních místech včetně stánkového a obdobného prodeje. Již samotným skladováním došlo ze strany žalobce k naplnění objektivní stránky správního deliktu. Z protokolu o kontrole ze dne 16. 8. 2012 navíc vyplývá, že žalobce byl zjištěn jako vlastník neznačených tabákových výrobků a nese tak plnou odpovědnost za zboží nacházející se v jeho provozovně. Celní úřad tak dospěl k závěru, že se žalobce daného správního deliktu dopustil a jeho tvrzení o tom, že tabák byl určen pro jeho osobní potřebu, které uplatnil až v rámci řízení o odvolání, považuje správní orgán za ryze účelové, když žalobcem nebylo ani žádným způsobem prokázáno. Zákaz skladování neoznačených tabákových výrobků se vztahuje na všechna místa a prostory související s podnikatelskou činností žalobce. Zákaz se tedy vztahuje i na tabákové výrobky nacházející se v zadní části prodejního pultu žalobce, stranou od zboží, které bylo žalobcem nabízeno k prodeji. Z provedeného dokazování navíc vyplývá, že tabákové výrobky byly umístěny na viditelném místě prodejního pultu a byly nabízeny k prodeji spolu s ostatním zbožím. K žalobcem tvrzenému držení předmětných tabákových výrobků z důvodu osobní potřeby správní orgán poukázal na aspekty osobní spotřeby a podnikání uvedené v ust. § 32 odst. 2 zákona o spotřebních daních. Správní orgán k této otázce hodnotil skutečnost, že žalobce je podnikatelem v oblasti „Velkoobchod a maloobchod“, zjištěné tabákové výrobky byly nalezeny v provozovně žalobce v množství, které výrazně překračuje předpokládanou osobní spotřebu. Po zvážení veškerých těchto okolností dospěl správní orgán k závěru, že tabákové výrobky k osobní spotřebě žalobce určeny nebyly, když byly určeny k příležitostnému obchodování a žalobce je nabízel v rámci svého podnikání. Jako účelové vyhodnotil správní orgán rovněž tvrzení žalobce, dle něhož nerozuměl a nepochopil, oč se v řízení jedná, neboť česky nerozumí a v řízení mu tlumočník ustanoven nebyl. Žalobce se po celou dobu řízení přítomnosti tlumočníka nedovolával, a to ani prostřednictvím další osoby, kterou si s sebou na jednání konané dne 25. 3. 2013 přizval pro případnou jazykovou pomoc. Žalobce po celou dobu řízení věcně a srozumitelně komunikoval v českém jazyce a jakékoliv jazykové problémy nebyl z jeho strany zřejmé. Výše pokuty byla správním orgánem stanovena s ohledem na závažnost a následky správního deliktu a rovněž s ohledem na množství tabákových výrobků. Žalobce svým jednáním porušil zájem společnosti na distribuci daňově značených výrobků, čímž došlo k daňovému úniku na spotřební dani. Žalobci musely být podmínky zákona o spotřební dani známy, neboť je osobou podnikající v příslušném oboru. Pokud se žalobce odkazuje na vlastní nevědomost, pak lze konstatovat, že je v zájmu každé osoby, aby se s příslušnými právními předpisy seznámila. Ve prospěch žalobce byla vyhodnocena skutečnost, že po provedení kontroly svou daňovou povinnost uhradil. Jako polehčující okolnost byla dále vyhodnocena skutečnost, že se jedná o první porušení právních předpisů ze strany žalobce. Protiprávní jednání žalobce bylo správním orgánem vyhodnoceno jako méně závažné. Ze všech uvedených důvodů byla žalobci uložena pokuta na samé spodní hranici zákonné sazby, která by jej měla vést k dodržování právních předpisů a respektování pravidel chování. Propadnutí věci bylo žalobci uloženo vzhledem k tomu, že tabákové výrobky žalobci náleží a byly užity ke spáchání správního deliktu. (13) Proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem podáno odvolání, v němž namítá, že předmětné tabákové výrobky sloužily pro jeho osobní spotřebu, když zákon pro tuto spotřebu stanoví oprávnění přechovávat až 1 kg výrobků, které proto nejsou předmětem spotřební daně. Toto tvrzení žalobce nebylo ve správním řízení Pokračování - 6 - 10A 131/2014 vyvráceno a správní orgán se bez uvedení důvodu přiklonil k verzi kontrolorů, kteří sami přiznali, že žalobce neviděli tabák nabízet a rovněž nebyla pořízena fotografická dokumentace prokazující umístění tabákových výrobků na prodejním pultu. Rozhodnutí tak nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu a správní orgán se navíc neřídil závazným právním názorem nadřízeného orgánu. V dalším průběhu řízení se žalobce vyjadřoval pouze pomocí tlumočníka, který v předchozí fázi řízení chyběl a z tohoto důvodu nelze úkony z této části řízení akceptovat. (14) O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 25. 7. 2014 č.j. 33305-2/2014-900000-304.2 tak, že výrok I. prvostupňového rozhodnutí byl nahrazen výrokem: „I. účastník řízení se dopustil správního deliktu podle ust. § 135b odst. 1 písm. g) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění rozhodném ke dni 16. 8. 2012, tj. znění zákona účinného ke dni porušení právní povinnosti tím, že dne 16. 8. 2012 na daňovém území České republiky v prostorách prodejny „LYLY SHOP“, provozované účastníkem řízení na adrese Strážný 40, 384 43 Strážný, ve smyslu ust. § 115 odst. 4 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění neoprávněně skladoval tabákové výrobky – tabák ke kouření do vodních dýmek AL FAKHER v balení 50 g v celkovém množství 31 ks spotřebitelského balení o celkové hmotnosti 1550 g, které nebyly v rozporu s ust. § 114 odst. 2 téhož zákona, značeny tabákovou nálepkou.“ Výrok II. tohoto rozhodnutí byl v části „[…] ust. § 135zzh odst. 2 zákona o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů“ nahrazen textem: „[…] ust. § 135l odst. 7 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění“. Ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalovaný učinil nespornou skutečnost týkající se neznačených tabákových výrobků, která byla prokázána na základě laboratorních analýz akreditované laboratoře. Umístění těchto tabákových výrobků na prodejním pultu v provozovně žalobce bylo prokázáno svědeckou výpovědí kontrolora, ale i výpovědí žalobce, který umístění výrobků nijak nezpochybňoval. Celní úřad nebyl povinen pořizovat fotografickou dokumentaci v místě kontroly. Těmito důkazy bylo prokázáno, že zboží bylo v provozovně žalobce vystaveno a nabízeno k prodeji s ostatním zbožím. Samotné umístění zboží je již samo o sobě nabídkou k prodeji a není tudíž potřeba dalšího aktivního jednání žalobce. Jeho tvrzení, dle něhož nebylo prokázáno, že by zboží jednotlivým spotřebitelům prodával, tudíž není v případě daného správního deliktu relevantní. Skutková podstata správního deliktu byla naplněna již pouhým skladováním neznačených tabákových výrobků. Za vše, co se děje v provozovně podnikatele odpovídá pouze a jedině podnikatel, přičemž ne jeho odpovědnost nemá žádný vliv to, zda zboží bylo opatřeno cenovkou či nikoliv. Tvrzení žalobce ohledně účelu využití tabákových výrobků se žalovanému jeví jako čistě účelové, když bylo žalobcem uplatněno v rámci odvolacího řízení po zjištění, že mu může být uložena pokuta. Žalovaný neshledal odvoláním napadené rozhodnutí v otázce účelu využití tabáku vadným. Tvrzení žalobce, dle něhož vybrané výrobky (1 kg tabáku) určené pro osobní spotřebu nejsou předmětem spotřební daně, shledal žalovaný mylným, neboť i tyto výrobky jsou předmětem spotřební daně. Skutkový stav byl ve správním řízení zjištěn dostatečně a jednoznačně. Jako účelové vyhodnotil žalovaný rovněž tvrzení žalobce týkající se neznalosti českého jazyka. Tohoto tvrzení se žalobce v průběhu celého správního řízení nedovolával, kdy naopak na jeho vlastní návrh byla u řízení přítomna osoba, která případně měla zajistit, aby žalobce ve správním řízení všemu porozuměl. Žalobce v průběhu správního řízení komunikoval v českém jazyce, kdy na položené dotazy srozumitelně odpovídal a některé okolnosti sám doplňoval. Následná přítomnost tlumočníka tak ze strany žalobce byla požadována pouze z demonstrativních důvodů, aby tak podpořil své tvrzení o údajné neznalosti českého jazyka. Žalobce tak v řízení vypovídal pravdivě do doby, než zjistil, že mu za jeho jednání hrozí pokuta a v jaké výši. Tento závěr dokládá prohlášení žalobce, dle něhož Pokračování - 7 - 10A 131/2014 úhradou spotřební daně považoval celou věc za vyřízenou. Celní úřad v odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí konkretizoval, o jakou definici tabáku ke kouření se jedná a konkrétněji zhodnotil okolnosti mající vliv na uložení pokuty. Uložená pokuta jakož i důvody vedoucí k jejímu uložení představují dle žalovaného adekvátní sankci za daný správní delikt, a to s přihlédnutím k rizikovosti dané komodity, se kterou mohou být vysoké daňové úniky spojovány. Žalovaný dále poukázal na polehčující jednání žalobce, který daň následně uhradil. Naproti tomu žalovaný poukázal na aktivní jednání žalobce, který zboží skladoval a vystavil jej za účelem jeho prodeje. Nejednalo se tak o opomenutí žalobce, který tabák skladoval za účelem dosažení zisku. Ke změně výroku I. odvoláním napadeného rozhodnutí žalovaný přistoupil z důvodu větší srozumitelnosti a přehlednosti, ke změně II. výroku pak bylo přistoupeno s ohledem na znění příslušných ustanovení účinných v době spáchání deliktu. (15) Žalobce spolu s podáním žaloby podal návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Návrh byl odůvodněn tvrzením o újmě, která by mu v důsledku výkonu rozhodnutí mohla vzniknout. Žalovaný k návrhu uvedl, že jej navrhuje zamítnout, neboť tvrzení žalobce konkrétně nedoložil. Soud usnesením ze dne 3. 11. 2014 návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl. IV. Právní názor soudu (16) Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s., v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (17) Žalobce v prvé řadě namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ust. § 135b odst. 1 písm. g) zákona o spotřební dani. Žalobce byl uznán vinným ze skladování neoznačeného tabáku. V řízení před správními orgány však toto skladování nebylo prokázáno, neboť nebylo řádně zjištěno, kde se tabák nacházel a do jaké míry byl viditelný. V této souvislosti žalobce poukázal, že pojmem „skladování“ nelze chápat pouhou fyzickou přítomnost tabáku v prodejně. (18) Žalobce byl napadeným rozhodnutím uznán vinným ze spáchání správního deliktu dle ust. § 135b odst. 1 písm. g) zákona o spotřebních daních. Dle tohoto ustanovení se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že neoprávněně skladuje nebo prodá neznačené tabákové výrobky na daňovém území České republiky. Žalobce namítá, že správní orgán dostatečně neprokázal, že ke skladování neznačeného tabáku došlo a v této souvislosti se dále zabývá samotným pojmem „skladování“, kterým nelze rozumět pouhou přítomnost tabáku v prodejně. (19) Dle ust. § 115 odst. 4 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění se skladováním neznačených tabákových výrobků mimo režim podmíněného osvobození od daně pro účely tohoto zákona rozumí jejich skladování v prostorách k tomu určených (skladech), v dopravních prostředcích, a to i při přepravě, v kancelářích nebo jiných prostorách a v prodejních místech včetně stánkového a obdobného prodeje. Předmětem kontroly mohou být jak tabákové výrobky skladované v prostorách k tomu určených, tak tabákové výrobky nacházející se v dopravních prostředcích, v kancelářích nebo v jiných prostorách a v prodejních místech, včetně stánkového a obdobného prodeje. Pokračování - 8 - 10A 131/2014 (20) Z ust. § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních v rozhodném znění je plátcem daně fyzická osoba, která skladuje nebo dopravuje vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky pro osobní spotřebu, nebo uvádí do volného daňového oběhu vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné, nebo pokud neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně; za daň společně a nerozdílně odpovídá také právnická nebo fyzická osoba, která se na uvedeném skladování nebo dopravě podílela. (21) Z obsahu protokolu o ústním jednání ze dne 25. 3. 2013 vyplývá, že žalobce k dotazu celního úřadu sdělil, že tabák do vodních dýmek pořídil za 20 Kč a následně jej na své provozovně nabízel k prodeji za 25 Kč. Tabák nebyl označen kolkovou známkou, neboť se žalobce domníval, že se jedná o zboží, které kolkování nepodléhá, neboť neobsahuje nikotin. Oprávnění k užívání prostoru provozovny, v nichž byl nalezen neznačený tabák do vodních dýmek, je doloženo smlouvou o pronájmu části obchodního centra ve Strážném. Z protokolu o ústním jednání ze dne 8. 1. 2014 bylo dále zjištěno, že žalobce k dotazu správního orgánu výslovně uvedl, že tabák byl umístěn v zadní části prodejního pultu vedle kasy stranou od ostatního nabízeného zboží. (22) Z výslechu svědka prap. T.D. zaznamenaného protokolem ze dne 21. 10. 2013 a opětovně protokolem ze dne 28. 11. 2013 bylo zjištěno, že během kontrolní hlídky byly krabičky s tabákem vystaveny na prodejním pultu vedle kasy v provozovně žalobce, kde byly nabízeny společně s ostatním zbožím. Žalobce se ke zboží přihlásil a byl přítomen po celou dobu kontroly. (23) V daném případě je nesporné, že žalobce je podnikající fyzickou osobou a projednávaného správního deliktu se dopustil v souvislosti s touto podnikatelskou činností, která je v živnostenském rejstříku označena jako „Velkoobchod a maloobchod“. V této souvislosti krajský soud uvádí, že v případě jiných správních deliktů, jichž se dopustí podnikající fyzická osoba v souvislosti s vlastní podnikatelskou činností, není hodnotícím znakem pro posouzení odpovědnosti za tento správní delikt zavinění. U těchto správních deliktů platí princip objektivní odpovědnosti bez dalšího s výjimkou naplnění tzv. liberačních důvodů stanovených v § 135l odst. 1 s přihlédnutím ke znění ust. § 135l odst. 6 zákona o spotřebních daních, kterých se lze dovolávat za předpokladu, že je prokázáno vynaložení veškerého úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti bylo zabráněno. (24) Za nespornou lze označit rovněž skutečnost, že předmětné tabákové výrobky nebyly označeny platnou kolkovou známkou, když toto není rozporováno ani samotným žalobcem. (25) Dále je třeba postavit na jisto, zda žalobce neoznačené tabákové výrobky ve své prodejně skladoval. Pojem „skladování“ vymezuje shora citované ust. § 115 odst. 4 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění. Bližšímu výkladu tohoto pojmu se věnoval Nejvyšší správní soud, a to ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2009 č.j. 7Afs 69/2007 – 85 (dostupném na www.nssoud.cz), v němž konstatoval, že u skladování je nutno předpokládat jistý kvalifikovaný vztah k uskladněnému zboží. Atributem ke skladování bude přinejmenším vědomost o zboží a úmysl je uchovávat a zajistit před znehodnocením, odcizením apod. Pojem skladování by měl být vykládán spíše ve smyslu detence. (26) Ze skutkového stavu tak, jak byl popsán shora, nelze než dospět k závěru, že v nyní projednávaném případě byl pojem skladování beze zbytku naplněn. Tomuto závěru svědčí obsah protokolu ze dne 8. 1. 2014, kde se podává, že žalobce sám uvedl, že tabákové Pokračování - 9 - 10A 131/2014 výrobky byly umístěny v zadní části prodejního pultu v jeho prodejně. Dále bylo ze svědecké výpovědi člena kontrolní hlídky ze dne 28. 11. 2013 zjištěno, že tabák byl umístěn na prodejním pultu žalobce, kde byl nabízen společně ostatním zbožím. Na základě těchto důkazů má krajský soud za prokázané, že se neoznačené tabákové výrobky nacházely v prodejním místě v provozovně žalobce, a sice v prodejně v obci Strážné, kterou žalobce má v pronájmu, jak bylo prokázáno nájemní smlouvou, která je součástí správního spisu. Naplnění pojmu skladování lze konstatovat rovněž ve vztahu k uvedené judikatuře Nejvyššího správního soudu, neboť není pochyb o kvalifikovanosti vztahu žalobce k předmětným tabákovým výrobkům. Žalobce přítomnost těchto výrobků po celou dobu správního řízení nepopíral, když zpočátku sám tvrdil, že zboží nabízel k prodeji a v pozdějších fázích řízení tvrdil, že zboží se v prodejně nacházelo, neboť je tam měl umístěné pro vlastní potřebu. Z těchto tvrzení žalobce vyplývá, že o přítomnosti tabáku měl žalobce povědomí a měl zájem toto zboží uchovat a chránit jej před jeho destrukcí či odcizením. Skutečnost, v jaké části prodejního pultu byl tabák umístěn, není v posuzované věci relevantní. (27) Z uvedeného tedy vyplývá, že žalobce skladoval předmětné neoznačené tabákové výrobky ve smyslu, v jakém je nutno tento termín chápat ve vztahu k úpravě obsažené v zákoně o spotřebních daních a ve vztahu k judikatuře správních soudů. Námitka žalobce, dle které nebylo skladování tabákových výrobků v jeho prodejně dostatečně prokázáno, nebyla shledána důvodnou. (28) Dále je žalobcem namítána nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, ze kterého není patrné, na základě jakých hledisek byla žalobci uložena pokuta v dané výši. K tomuto žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu zabývající se hledisky, kterými je správní orgán povinen se při stanovení výše pokuty zabývat. (29) Dle ust. § 135b odst. 4 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění lze za správní delikt skladování neoznačených tabákových výrobků na daňovém území České republiky uložit pokutu od 50.000 Kč do 1.000.000 Kč. (30) Dle ust. § 135l odst. 2 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění se při určení výměry pokuty pro právnické osoby přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a k následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán. Dle odst. 6 téhož ustanovení se na odpovědnost za jednání podnikající fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (31) Z žalobou napadeného rozhodnutí a z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vyplývá, že správní orgány při stanovení výše pokuty zohlednily veškerá zákonná kritéria. K závažnosti správního deliktu bylo správními orgány uvedeno, že žalobce svým jednáním porušil zájem společnosti na distribuci pouze daňově označených tabákových výrobků. Tímto jednáním došlo k daňovému úniku na spotřební dani. Žalovaný k tomuto dále zdůraznil rizikovost dané komodity, s níž jsou spojovány vysoké daňové úniky. Ve vztahu k nyní projednávané věci pak bylo správními orgány obou stupňů konstatováno, že v případě žalobce se jednalo o menší množství neoznačených tabákových výrobků, ze kterého plyne spotřební daň v částce 1.890 Kč. Následek lze s ohledem na uvedené množství považovat za méně závažný. Jako polehčující okolnost byla v této souvislosti vyhodnocena reakce žalobce, který daň následně v hotovosti uhradil. Zohledněn byl rovněž samotný způsob spáchání daného správního deliktu, ke kterému došlo aktivním jednáním žalobce, který neoznačené tabákové výrobky skladoval za účelem dosažení zisku z jejich prodeje, nejednalo se tudíž o Pokračování - 10 - 10A 131/2014 pouhé opomenutí. Pokud se žalobce zprvu hájil tím, že nevěděl o své zákonné povinnosti označit předmětné tabákové výrobky kolkovou známkou, pak toto tvrzení nelze považovat za relevantní, a to za situace kdy žalobce dlouhodobě na území České republiky podniká a je v jeho vlastním zájmu se řádně seznámit s právními předpisy České republiky a tyto dodržovat. Takto stanovená výše pokuty by měla naplňovat jak preventivní, tak represivní funkci této sankce. (32) Krajský soud považuje odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů co do výše uložené pokuty za dostatečné, splňující veškeré zákonem stanovené náležitosti dle ust. § 135l odst. 2 zákona o spotřebních daních. Rozhodnutí správních orgánů nejsou co do stanovení výše uložené pokuty nepřezkoumatelná. K tomuto lze poukázat především na rozhodnutí žalovaného, který na straně 10 a 11 vyčerpávajícím způsobem zdůvodnil, z jakého důvodu byla žalobci uložena sankce v takové výši. Krajský soud se s těmito závěry zcela ztotožňuje. Závěry správních orgánů ohledně výše uložené pokuty nelze shledat nepřezkoumatelnými, když je z nich zcela patrné, z jakých ukazatelů při stanovení výše pokuty vycházely. Správní orgány zohlednily způsob spáchání správního deliktu žalobce, ke kterému došlo jeho aktivním jednáním vedeným snahou o dosažení vlastního zisku. Přihlédnuto bylo rovněž k následkům správního deliktu žalobce, kdy zdůrazněna byla především rizikovost těchto správních deliktů, které porušují významný zájem společnosti na distribuci daňově označených výrobků. Přihlédnuto bylo i k množství výrobků, které bylo vyhodnoceno jako malé a rovněž k jednání žalobce, který spotřební daň následně uhradil. (33) Žalobce v úvodu svého žalobního návrhu označeného bodem 2) dále poukazuje na nezákonnost výše spodní sazby tak, jak je stanovena v § 135b odst. 4 zákona o spotřebních daních v rozhodném znění. K této námitce krajskému soudu nezbývá, než konstatovat, že mu nepřísluší rozhodovat o souladnosti takto stanovené prahové hodnoty, kterou je pokuta za daný správní delikt vymezena, s ústavním pořádkem. (34) Námitka žalobce, dle které je žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění výše uložené pokuty, nebyla krajským soudem ze všech výše uvedených důvodů shledána důvodnou. (35) Ve vztahu k uložené pokutě je žalobcem dále namítána její nepřiměřenost a likvidační důsledky. (36) Samotným likvidačním charakterem pokuty se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2010 č.j. 1As 9/2008 – 133 (dostupném na www.nssoud.cz), v němž uvedl: „Správní orgán se tedy nebude muset při ukládání pokuty za jiné správní delikty, u nichž zákon neupravuje zvláštní kritérium v podobě osobních a majetkových poměrů pachatele, zabývat podrobným zjišťováním těchto poměrů tam, kde bude s ohledem na výši do úvahy přicházející pokuty a na základní poznatky o osobě pachatele, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení, zřejmé, že nehrozí existenční ohrožení pachatele či jeho podnikání. Naopak tam, kde si závažnost spáchaného deliktu či další relevantní okolnosti vyžádají v rámci rozmezí, které zákon pro daný delikt předpokládá, takovou intenzitu sankce, že nebude možné riziko likvidačního působení pokuty na osobu pachatele bez dalšího vyloučit, bude nutné, aby se správní orgán zjišťováním osobních a majetkových poměrů pachatele důkladněji zabýval a přihlédl k nim do té míry, aby výsledná pokuta byla sice citelným zásahem do jeho majetkové sféry, nikoli však zásahem vzhledem ke svému účelu nepřiměřeným, který má likvidační účinky. Správní orgán Pokračování - 11 - 10A 131/2014 by měl přitom hodnotit osobní a majetkové poměry pachatele správního deliktu ke dni svého rozhodování, nikoliv k okamžiku spáchání deliktu.” (37) Likvidační pokutou se dle výše uvedeného rozhodnutí rozšířeného senátu rozumí sankce, která je nepřiměřená osobním a majetkovým poměrům pachatele deliktu do té míry, že je způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, nebo se v důsledku takové pokuty může stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti splácení této pokuty, a zároveň je zde reálné riziko, že se pachatel, případně i jeho rodina (jde-li o podnikající fyzickou osobu) na základě této pokuty dostanou do existenčních potíží. (38) Žalobci byla za daný správní delikt uložena pokuta ve výši 50.000 Kč, tedy na samé spodní hranici zákonné sazby, kdy maximální výše této pokuty může být uložena až ve výši 1.000.000 Kč. Správní orgány vyhodnotily jednání žalobce s ohledem na množství skladovaného neznačeného tabáku jako méně závažné. Žalobci i z tohoto důvodu byla uložena pokuta na samé spodní hranici zákonné sazby. Takto uložená pokuta nebyla správními orgány shledána jako likvidační, a to i na základě poznatků o osobě žalobce získaných v průběhu správního řízení. (39) Krajský soud se s takto stanovenou výší pokuty ztotožňuje. Likvidační charakter pokuty je žalobcem namítán až v řízení před správním soudem, přičemž její likvidační následky nebyly žalobcem žádným způsobem prokázány. Žalobce pouze v obecné rovině namítá likvidační charakter, který může vést ke konci jeho podnikatelské činnosti, aniž by prokázal svou eventuální následnou platební neschopnost či existenční potíže. Z těchto důvodů krajský soud neshledal uloženou pokutu likvidační ve smyslu výše uvedené judikatury. Pokuta byla uložena na samé spodní hranici zákonné sazby a jako taková naplňuje její preventivní i represivní účel. Uložená pokuta bezesporu zasáhne do majetkové sféry žalobce, tento však její likvidační důsledek neprokázal. Následky projevující se v ekonomické sféře žalobce jsou již ze samotného charakteru této sankce předpokládány a pro žalobce by měly být ponaučením. (40) Uložená pokuta nebyla krajským soudem shledána ani nepřiměřenou, krajský soud se v případě stanovení její výše zcela ztotožňuje se závěry správních orgánů, a to především s ohledem na závažnost správního deliktu žalobce. Za daný správní delikt lze uložit sankci až do výše 1.000.000 Kč. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 50.000 Kč. Takovou částku nelze s ohledem na horní hranici sazby považovat za nepřiměřenou. (41) S ohledem na veškeré uvedené skutečnosti nelze dospět k závěru, že by správní orgány při stanovení výše sankce za správní delikt vybočily ze zákonných mantinelů při ukládání pokuty. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí správních orgánů je zřejmé, že tyto hodnotily veškerá stanovená kritéria pro ukládání pokut, hodnocení konkrétních okolností případu nepostrádá logiku a správní orgány při stanovení výše pokuty vzaly v úvahu všechna zákonná kritéria, z nichž bez jakýchkoliv pochybností dovodily, že uložená pokuta nebude mít pro žalobce likvidační následky, které žalobce ostatně ani neprokázal. V. Závěr, náklady řízení (42) V souzeném případě se správní orgány vypořádaly dostatečným způsobem s otázkou naplnění skutkové podstaty správního deliktu, a to jak po formální tak i materiální Pokračování - 12 - 10A 131/2014 stránce. Závěry, které vyvodily, vyplývají z výsledků kontroly, která byla v dané věci uskutečněna. (43) Pokud jde o uloženou pokutu, pak správní orgány při určení výše této pokuty zohlednily nezbytná zákonná hlediska, z nichž je zřejmé, které konkrétní skutečnosti vzaly při určení výše pokuty za podstatné, jakým způsobem je hodnotily, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Vypořádány byly i námitky, které žalobce vznesl v odvolání. Žalobou napadené rozhodnutí je proto ve všech směrech přezkoumatelné. Pro uložení sankce byly naplněny všechny definiční znaky vymezeného skutku i podmínky pro uložení sankce. Výše pokuty byla dostatečně zdůvodněna. (44) Soud v dané věci uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. (45) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2. prosince 2015 Pokračování - 13 - 10A 131/2014 Předsedkyně senátu JUDr. Marie Trnková v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka