10 A 135/2014

Rubrum

10A 135/2014 - 48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové a v právní věci žalobce J.Š., bytem X, zast. JUDr. Jaroslavou Langovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Dr. Stejskala 12, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, sídlem v Opavě, Kolářská 451/13, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 11. 8. 2014, č.j. 2247/1.30/14/14.3, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 13. 10. 2014 žalobu proti rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 11. 8. 2014, č.j. 2247/1.30/14/14.3, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 14. 4. 2014, č.j. 21751/5.30/13/14.3, kterým byl žalobce Pokračování - 2 - 10A 135/2014 uznán vinným ze správních deliktů, který se měl dopustit na úseku odměňování zaměstnanců podle ust. § 26 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), podle ust. § 26 odst. 1 písm. f), podle ust. § 26 odst. 1 písm. c) a podle ust. § 26 odst. 1 písm. e) zákona o inspekci práce. Za tyto správní delikty byla žalobci uložena pokuta ve výši 140.000 Kč. (2) Žalobce nejprve namítá nepřiměřenost uložené pokuty, která pro něj má likvidační charakter. V důsledku výkonu rozhodnutí správních orgánů žalobci hrozí zničení či dlouhodobé neprosperování jeho podnikatelské činnosti. V této souvislosti žalobce dále uvedl, že správní orgán pochybil, když k uložení pokuty přistoupil mimo jiné i na základě nesprávného výkladu judikatury, a to rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 10C 250/2003 – 48. Toto rozhodnutí je s ohledem na žalobcem namítaný likvidační charakter pokuty, nutno vykládat v návaznosti na judikaturu Ústavního a Nejvyššího správního soudu. Správní orgán tudíž postupoval nesprávně, pokud vycházel toliko z uvedeného judikátu Městského soudu v Praze, nezohlednil totiž hrozící ekonomickou likvidaci žalobce. Pokuta uložená správním orgánem nebyla přezkoumatelně odůvodněna, když z rozhodnutí není patrné, podle jakých hledisek byla uložena právě v takové výši. (3) Závěrem žalobce navrhuje změnit výrok V. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že žalobci bude namísto pokuty ve výši 140.000 Kč uložena pokuta ve výši 20.000 Kč. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované (4) Žalovaný navrhl projednávanou žalobu zamítnout. K uložené pokutě bylo žalovaným sděleno, že žalobce v průběhu správního řízení výslovně odmítl prokázat své majetkové poměry, když o těchto poměrech zaslal pouze čestné prohlášení. Žalovaný tak při stanovení výše pokuty neměl k dispozici účetní výkazy, daňová přiznání či příslušnou rozvahu a výkaz zisků a ztrát. Objektivní posouzení ekonomické situace žalobce není možné ani na základě daňových přiznání, která byla přiložena k žalobě. Z tohoto důvodu je prakticky obtížné zkoumat majetkové a osobní poměry žalobce v tom rozsahu, v jakém je požadováno. Žalovanému není z vlastní činnosti známo, zda se žalobce nachází v úpadku či zda v jeho případě probíhá insolvenční řízení. Žalovaný i nadále trvá na svém závěru, dle kterého pokuta uložená žalobci v dané výši, pro něj nemá likvidační charakter. Žalobce odmítl prokázat svou ekonomickou stabilitu a z ní vyplývající likvidační charakter pokuty. Žalobce navíc má možnost požádat žalovaného o úhradu uložené pokuty prostřednictvím splátek. Hlediska, která byla správním orgánem při ukládání pokuty zohledněna, byla žalobcem zcela opominuta. Správní orgán při stanovení výše pokuty zohlednil ekonomickou velikost žalobce a s tím související skutečnost, že žalobce má šest zaměstnankyň, kterým byla v důsledku jeho pochybení způsobena finanční újma. Tato újma trvala po dlouhou dobu a byla ukončena až na základě kontroly provedené správním orgánem. Správní orgán v této souvislosti hodnotil i dlouholetou praxi žalobce v daném oboru, kdy žalobce podniká od 7. 12. 1992. Pokuta uložená žalobci ve výši 140.000 Kč se správnímu orgánu jeví jako přiměřená, stanovená při spodní hranici zákonné sazby, kdy horní hranice této sazby činí v případě tří správních deliktů 2.000.000 Kč a v případě jednoho z nich 1.000.000 Kč. Pokuta byla žalobci ukládána rovněž s ohledem na zásadu absorpce v případě mnohosti správních deliktů. K žalobcem navrhovanému snížení pokuty na částku 20.000 Kč nebyl žalovaným shledán důvod, důvod pro stanovení pokuty právě v této výši neuvedl ani žalobce ve svém žalobním návrhu. Pokračování - 3 - 10A 135/2014 III. Obsah správních spisů (5) Kontrolou provedenou správním orgánem prvního stupně v období od 1. 1. 2011 do 29. 2. 2012 byly, mimo jiné, zjištěny nedostatky na straně žalobce, a to v případě odměňování zaměstnanců, kdy revizí pracovních smluv bylo zjištěno, že žalobce neposkytoval zaměstnancům mzdy alespoň ve výši nejnižší úrovně zaručené mzdy odpovídající vykonávané práci. Kontrolou mzdových listů bylo dále zjištěno, že žalobce svým zaměstnancům nevyplatil příplatky za noční práci dle doložených evidencí odpracované pracovní doby. Kontrolou mzdových listů 2011 a evidencí odpracované pracovní doby v případě některých zaměstnanců bylo dále zjištěno, že žalobce neprokázal čerpání náhradního volna v rozsahu práce konané ve svátek. Neprokázal ani vyplacení náhrad mezd za toto čerpání náhradního volna ve výši průměrného výdělku a neprokázal ani poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna. (6) Dne 26. 9. 2012 bylo správním orgánem prvního stupně vydáno opatření, kterým správní orgán uložil žalobci přijmout nápravná opatření k nedostatkům zjištěným v rámci provedené kontroly a o těchto nápravných opatřeních podat správnímu orgánu písemnou zprávu. (7) Dne 21. 8. 2013 byl správním orgánem pod č.j. 2098/5.30/13/14.3 vydán příkaz, kterým byla žalobci za správní delikty, kterých se dopustil na úseku odměňování zaměstnanců podle ust. § 26 odst. 1 písm. b), písm. f), písm. c) a písm. e) zákona o inspekci práce, uložena pokuta ve výši 140.000 Kč. Z obsahu odůvodnění tohoto příkazu vyplývá, že žalovaný kontrolou pracovních smluv, mzdových listů a mzdových výměrů zjistil, že žalobce v případě některých svých zaměstnanců těmto vyplácel mzdu, která svou výší neodpovídala nejnižší úrovni zaručené mzdy. I přes tuto skutečnost žalobce dotčeným zaměstnancům neposkytl zákonný doplatek k této mzdě. Ze mzdových listů zaměstnanců bylo správním orgánem dále zjištěno, že žalobce těmto zaměstnancům nevyplácí příplatky za noční práci. Kontrolou mzdových listů bylo rovněž zjištěno, že žalobce svým zaměstnancům nevyplácí příplatky za práce v sobotu a v neděli. Žalobce s těmito zaměstnanci nesjednal ani jinou minimální výši a způsob určení příplatku, jak mu v případě prací konaných v sobotu a v neděli umožňuje zákon. Kontrolou bylo dále zjištěno, že žalobce svým zaměstnancům neumožnil čerpání náhradního volna v rozsahu práce konané ve svátek ani neproplatil náhrady mezd za toto čerpání náhradního volna ve výši průměrného výdělku. Žalobce neposkytl těmto zaměstnancům ani příplatek k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna. Žalobci za tyto čtyři správní delikty byla uložena pokuta ve výši 140.000 Kč, která byla správním orgánem shledána jako přiměřená. Správní orgán při jejím stanovení přihlédl k velikosti žalobce, k počtu jeho zaměstnanců a rovněž k dlouhodobé podnikatelské praxi žalobce. Zohledněna byla rovněž finanční újma vzniklá zaměstnancům žalobce, která byla dlouhodobého charakteru, kdy žalobce své zaměstnance nesprávně odměňoval v průběhu celého kontrolního období. Žalobce správnímu orgánu navíc nepředložil písemnou zprávu o přijatých nápravných opatření, ačkoliv toto bylo žalobci uloženo. (8) Proti příkazu prvostupňového správního orgánu byl žalobcem dne 10. 9. 2013 podán odpor. Prostřednictvím tohoto odporu bylo žalobcem namítnuto, že nevěděl o mzdovém zařazení svých zaměstnanců, toto pochybení však bylo napraveno, zaměstnancům Pokračování - 4 - 10A 135/2014 byly příslušné částky doplaceny a vše bylo napraveno i ve vztahu k zákonným odvodům. Závěrem žalobce poukázal na likvidační charakter uložené pokuty. (9) Rozhodnutím ze dne 14. 4. 2014 č.j. 21751/5.30/13/14.3 správní orgán prvního stupně opětovně konstatoval, že se žalobce dopustil správních deliktů na úseku odměňování zaměstnanců podle ust. § 26 odst. 1 písm. b), písm. f), písm. c) a písm. e) zákona o inspekci práce, za tyto správní delikty byla žalobci uložena pokuta ve výši 140.000 Kč. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí setrval na svých závěrech učiněných v příkazu ze dne 21. 8. 2013. K tvrzením uplatněným žalobcem v průběhu správního řízení správní orgán uvedl, že důvody pro uložení pokuty za dané správní delikty trvají. Tento závěr nemůže zvrátit ani žalobcem poukazovaná okamžitá náprava závadného stavu. Toto následné jednání žalobce, spočívající v nápravě chybného odměňování zaměstnanců, se předpokládá. Včasná náprava závadného stavu nepředstavuje dobrodiní žalobce, ale jeho povinnost, vyplývající ze zákona. Uloženou pokutu správní orgán neshledal likvidační, neboť žalobce své majetkové a finanční poměry nedoložil, když učinil pouze čestné prohlášení o svém majetku. Samotná výše uložené pokuty byla správním orgánem stanovena na základě velikosti žalobce a s ohledem na závažnost daných správních deliktů. V neprospěch žalobce byl zohledněn fakt, že dotčeným zaměstnancům vznikla finanční újma, přičemž pochybení žalobce bylo dlouhodobého charakteru. Pokuta v dané výši za čtyři správní delikty byla žalobci uložena v souladu se zásadu absorpce. K výši uložené pokuty správní orgán přistoupil též s ohledem na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004 č.j. 10Ca 250/2003 – 48. (10) Vyjádřením žalobce ze dne 14. 4. 2014, učiněným prostřednictvím právní zástupkyně, uvedl žalobce, že mu pokuta byla uložena za správní delikt, kterého se však jako fyzická osoba nemohl dopustit, neboť správního deliktu dle zákona o inspekci práce se mohou dopustit pouze osoby právnické. Fyzické osoby se mohou dopustit toliko přestupku. Z tohoto důvodu žalobce není povinen prokazovat své majetkové poměry, neboť zákonný požadavek pro zkoumání poměrů při rozhodování o výši uložené sankce se vztahuje pouze na osoby právnické. Žalobce v této souvislosti předložil pouze čestné prohlášení, z jehož obsahu vyplývá, že žalobce nevlastní žádný nemovitý majetek, když s manželkou žijí v rodinném domě jeho rodičů. Ve společném jmění manželů pak mají pouze dva osobní automobily, žádný další movitý majetek žalobce nevlastní. (11) Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem dne 7. 5. 2014 podáno odvolání, kterým žalobce namítl především likvidační charakter uložené pokuty. Správní orgán byl povinen zkoumat majetkové poměry žalobce a zamezit tak likvidační výši ukládané sankce. (12) O tomto odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 11. 8. 2014, č.j. 2247/1.30/14/14.3 tak, že rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu bylo potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto. Žalovaný v odůvodnění tohoto rozhodnutí konstatoval, že ve správním řízení bylo dostatečně prokázáno naplnění skutkových podstat správních deliktů, které jsou žalobci kladeny za vinu. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je v tomto směru dostatečně odůvodněno a je tudíž přezkoumatelné. Žalovaný konstatoval, že dané správní delikty jsou obecně nežádoucím společenským jevem a i z tohoto důvodu představuje horní hranice pokut za tyto delikty 2.000.000 Kč. Jednáním žalobce došlo k porušení jednoho z hlavních znaků určujícího pracovní poměr a státem chráněný zájem. Skutečnost, že žalobce následně závadný stav odstranil, jej nezbavuje odpovědnosti za dané správní delikty. Správní orgán prvního stupně stanovil výši uložené pokuty s ohledem na veškerá hlediska stanovená zákonem. Z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalobce podniká v daném oboru již 15 let a i Pokračování - 5 - 10A 135/2014 s ohledem na dlouhodobost této praxe by žalobce měl být se mzdovými nároky svých zaměstnanců dostatečně obeznámen. Žalobce v řízení před prvoinstančním orgánem ani v rámci řízení odvolacího nepředložil doklady, osvědčující jeho majetkové poměry, když předložil toliko čestné prohlášení o majetku. Takový přístup žalobce znemožnil správním orgánům dostatečně přezkoumat, zda-li je jeho námitka likvidačního charakteru uložené pokuty důvodná. IV. Právní názor soudu (13) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. (14) Žalobce v nyní projednávané věci brojí proti výši pokuty uložené mu za správní delikty, kterých se dopustil jako podnikající fyzická osoba na úseku odměňování zaměstnanců. Žalobce svým jednáním porušil ust. § 26 odst. 1 písm. f), c) a e) zákona o inspekci práce. Z obsahu žalobního návrhu vyplývá, že žalobce využil svého dispozičního oprávnění založeného ust. § 65 odst. 3 s. ř. s. a navrhl soudu pokutu uloženou mu správními orgány ve výši 140.000 Kč snížit na částku 20.000 Kč. Žalobce v souvislosti s tímto návrhem namítá likvidační charakter uložené pokuty, jejíž výše může pro žalobce znamenat zničení či dlouhodobé neprosperování jeho podnikatelské činnosti. K tomuto žalobce dále zpochybnil postup správního orgánu, který nijak nezohlednil jemu hrozící ekonomickou likvidaci. Uložená pokuta nebyla správními orgány přezkoumatelně odůvodněna, když z rozhodnutí nejsou patrná hlediska, která byla správními orgány při stanovení její výše zohledněna. (15) Dle ust. § 65 odst. 3 s. ř. s. platí, že pokud správní orgán o uložení trestu za správní delikt, může se ten, jemuž byl takový trest uložen, žalobou domáhat též upuštění od něj nebo jeho snížení v mezích zákonem dovolených. (16) Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobce na straně jedné nerozporuje porušení povinností, kterých se v souvislosti s těmito delikty dopustil a navrhuje, aby soud s využitím svého moderačního práva založeného ust. § 78 odst. 2 s. ř. s. uloženou pokutu snížil, na straně druhé však žalobce namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů co do zdůvodnění výše uložené pokuty. Rozporován je postup správních orgánů, které se žádným způsobem nezabývaly hrozící ekonomickou likvidací žalobce a neuvedly, na základě jakých hledisek uložily žalobci pokutu právě v této výši. (17) Dle ust. § 78 odst. 2 s. ř. s., rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. (18) V případě žalobního návrhu na snížení trestu či upuštění od něj, musí soud vycházet z důvodů, které správní orgán vedly ke stanovení dané výše trestu. K tomuto krajský soud poukazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2005 č.j. 10Ca 66/2004 – 32 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz.), dle kterého: „V případě návrhu na snížení trestu či upuštění od Pokračování - 6 - 10A 135/2014 něj … musí soud vycházet z důvodů, které správní orgán vedly ke stanovení dané výše trestu; teprve poté může tyto důvody přezkoumat a popřípadě dospět k závěru, že jde o trest zjevně nepřiměřený. V případě, že v rozhodnutí zcela chybí jakékoliv úvahy a důvody pro uložení výše trestu (sankce), nelze než dospět k závěru, že jde o rozhodnutí stran výše sankce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 písm. a) s. ř. s.] takové rozhodnutí pak soud pro vadu řízení zruší.“ (19) Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ve spojení s žalobou napadeným rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 140.000 Kč. Tato pokuta byla žalobci uložena za čtyři správní delikty, kterých se dopustil na úseku odměňování zaměstnanců, a to podle ust. § 26 odst. 1 písm. f), c) a e) zákona o inspekci práce. (20) Podle ust. § 26 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce se právnická osoba dopustí správního deliktu na úseku odměňování zaměstnanců tím, že neposkytne zaměstnanci příplatek za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci. Podle písm. c) téhož ustanovení se právnická osoba správního deliktu dopustí tím, že neposkytne zaměstnanci ve stanoveném termínu mzdu nebo plat nebo některou její složku. Podle písm. e) téhož ustanovení se právnická osoba dopustí správního deliktu, neposkytne – li zaměstnanci náhradní volno za práci ve svátek nebo mzdu za práci přesčas anebo příplatek k platu za takovou práci. (21) Podle ust. § 26 odst. 2 písm. zákona o inspekci práce lze za správní delikt podle odst. 1 písm. e) uložit pokutu až do výše 1.000.000 Kč. Za správní delikt podle písm. c) a f) lze uložit pokutu až do výše 2.000.000 Kč. (22) Podle ust. § 35 odst. 2 zákona o inspekci práce se na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, vztahují ustanovení o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (23) Zákonná hlediska, ke kterým je správní orgán při stanovení výše pokuty povinen přihlédnout stanoví § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce, podle kterého při určení výše pokuty ukládané právnické osobě se přihlédne k jejím poměrům, k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a k následkům a okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán. (24) Z obsahu odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vyplývá, že tento při určení výše uložené pokuty přihlédl k velikosti žalobce jakožto ekonomického subjektu a k jeho finančním možnostem z této velikosti vyplývajícím. V rámci této úvahy bylo konstatováno, že žalobce zaměstnává šest zaměstnankyň, kterým byla jeho protiprávním jednáním dlouhodobě způsobována finanční újma. Správní orgán při stanovení výše pokuty zohlednil rovněž citlivost problematiky odměňování zaměstnanců, která je všeobecně dlouhodobě známa, žalobce by tudíž s pravidly a zákonnými povinnostmi souvisejícími s tímto odměňováním, měl být seznámen. Správní orgán rovněž poukázal na judikaturu správních soudů, podle které finanční postih delikventa nemůže být, s ohledem na účel správního trestání, zanedbatelný. Ve vztahu k přiměřenosti pokuty a k jejímu možnému likvidačnímu charakteru správní orgán poukázal na přístup žalobce, který zaujal v průběhu správního řízení. Žalobce odmítl doložit své majetkové a finanční poměry, když správnímu orgánu k jeho žádosti zaslal pouze čestné prohlášení o svém majetku. Za této situace nemůže mít uložená pokuta dle správního orgánu likvidační charakter. Pokračování - 7 - 10A 135/2014 (25) Z obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný ztotožnil se závěry správního orgánu prvního stupně, který se při stanovení výše pokuty zabýval všemi zákonnými hledisky. Z výpisu z živnostenského rejstříku navíc žalovaný zjistil, že žalobce v daném oboru podniká již 15 let a i z tohoto důvodu měl být dostatečně seznámen s povinnostmi spjatými s odměňováním zaměstnanců. Žalobce byl navíc správním orgánem v průběhu správního řízení vyzýván k doložení majetkových poměrů, které však doložit odmítl a ani v řízení o odvolání tyto podklady nepředložil. Přezkum jeho námitky týkající se likvidačního charakteru uložené pokuty tak nebyl možný. (26) Z obsahu správního spisu bylo soudem zjištěno, že žalobce byl správním orgánem prvního stupně usnesením ze dne 26. 3. 2014 mimo jiné vyzván k prokázání svých majetkových poměrů, a to s ohledem na zákonné požadavky v souvislosti s případným rozhodováním o výši sankce (ust. § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce). Na tuto výzvu bylo žalobcem reagováno sdělením ze dne 14. 4. 2014, kterým odmítl prokázat své majetkové poměry s tím, že správního deliktu se může dopustit pouze právnická osoba, nikoliv tedy fyzická osoba podnikající na základě živnostenského zákona, z tohoto důvodu žalobce není povinen prokazovat své majetkové poměry, neboť zákonný požadavek zkoumání majetkových poměrů platí pouze pro osoby právnické. Žalobce v příloze tohoto sdělení zaslal pouze čestné prohlášení, kde uvedl, že nevlastní žádné nemovitosti, když spolu s manželkou žijí v rodinném domě jeho rodičů. Ve společném jmění mají toliko dva osobní automobily, když žádný další movitý majetek již nevlastní. (27) Z obsahu rozhodnutí správních orgánů vyplývá, že se při stanovení výše pokuty řídily všemi zákonem stanovenými hledisky. Správní orgány v rámci tohoto rozhodování zohlednily závažnost správních deliktů žalobce, když konstatovaly porušení veřejného zájmu, který je dlouhodobě prezentován a ve společnosti představuje citlivé téma. Žalobce by s ohledem na svou dlouholetou praxi měl být s povinnostmi při odměňování svých zaměstnanců seznámen. Správní orgány rovněž ve vztahu ke způsobu spáchání správních deliktů a k následku těchto deliktů uvedly, že se jednalo o dlouhodobé protiprávní jednání žalobce, které se projevilo ve finanční sféře hned u šesti zaměstnankyň žalobce. Jako polehčující okolnost nebylo vyhodnoceno následné jednání žalobce, kdy finanční zkrácení svým zaměstnankyním doplatil. Takové jednání je zákonem očekávané a nelze jej hodnotit jako dobrodiní žalobce. (28) Z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010 č.j. 1As 9/2008 – 133 vyplývá, že správní orgán je při stanovení výše pokuty povinen přihlédnout i k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, a to i v případech, kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty neuvádí. (29) Z obsahu správních rozhodnutí jakož i z obsahu správního spisu vyplývá, že se správní orgány snažily dostát své povinnosti, vyplývající jim z výše uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu, když správní orgán prvního stupně v průběhu správního řízení za tímto účelem žalobce vyzýval k prokázání majetkových poměrů. Žalobce však na tuto výzvu správního orgánu reagoval odmítavě a správní orgán tak neměl bližší informace o majetkových poměrech žalobce a neměl tak možnost náležitě přezkoumat možné likvidační důsledky uložené pokuty. Správní orgán prvního stupně a stejně tak i žalovaný vycházely z jim úředně známých skutečností dostupných z veřejných databází (živnostenského rejstříku), ze kterého zjistily, že žalobce v dané oblasti podniká po dobu patnácti let. Za této Pokračování - 8 - 10A 135/2014 situace krajský soud nemůže, než konstatovat, že žalobce již v řízení před správními orgány měl opakovaně možnost doložit své majetkové poměry, a to např. daňovými přiznáními či rozvahami a příslušnými výkazy zisků a ztrát, aby tak doložil možné likvidační důsledky uložené sankce, toto však neučinil, a to přestože nyní v řízení před správním soudem namítá, že správní orgány nebyly v této otázce dostatečně činné. Žalobce však sám zapříčinil, že ve správním řízení nebylo možné dostatečně posoudit možné likvidační důsledky uložené sankce, ačkoliv toto ovlivnit mohl. (28) Krajský soud k tomuto opětovně poukazuje na již shora zmíněné rozhodnutí rozšířeného senátu, který mimo jiné dále konstatoval, že správní orgán při zjišťování osobních a majetkových poměrů vychází z údajů předložených samotným účastníkem řízení, případně z těch, které si opatří samostatně bez součinnosti s ním. Pravomoci správních orgánů při zjišťování osobních a majetkových poměrů účastníků řízení jsou však do určité míry omezené (srov. ust. § 53 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu). Je tudíž třeba na jedné straně vycházet z toho, že povinnost správního orgánu zjistit veškeré rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, jemuž má být z moci úřední uložena povinnost (§ 50 odst. 3 správního řádu), se vztahuje i na zjišťování osobních a majetkových poměrů účastníka řízení, je-li to nezbytné pro stanovení výše pokuty za jiný správní delikt. Na straně druhé ovšem nelze opominout ani důkazní břemeno účastníka řízení, které i v řízení o jiném správním deliktu nese, pokud jde o prokázání jeho vlastních tvrzení (§ 52 správního řádu). Bude tedy záležet především na účastníku řízení, zda projeví svůj zájem na tom, aby uložená pokuta pro něj neměla likvidační důsledky, tím, že správnímu orgánu poskytne základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech a tyto také věrohodným způsobem doloží či umožní správnímu orgánu, aby ověřil jejich pravdivost např. tím, že zbaví pro tento účel výše zmíněné orgány veřejné moci mlčenlivosti. Pokud tak účastník řízení neučiní a naopak odmítne poskytnout správnímu orgánu v tomto ohledu dostatečnou součinnost, bude správní orgán oprávněn vyjít pouze z údajů, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení a které si správní orgán může zjistit bez součinnosti s účastníkem řízení (vedle katastru nemovitostí např. z obchodního rejstříku, pokud jde o subjekty v něm zapsané, nebo z výpovědí svědků znalých osobních a majetkových poměrů účastníka řízení). (29) Z přístupu a jednání žalobce v průběhu správního řízení a ze shora nastíněné judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní orgány jsou sice povinny zkoumat majetkové poměry žalobce, přestože tyto nejsou vedeny jako zákonné hledisko pro stanovení výše pokuty, žalobce však na druhou stranu musí v této souvislosti unést břemeno důkazní a musí své majetkové poměry prokázat, aby správní orgány mohly adekvátně přezkoumat, zda výše uložené pokuty nebude mít pro žalobce likvidační následek. Žalobce však zůstal po celou dobu správního řízení pasivní, ba dokonce odmítl doložit své majetkové poměry, ačkoliv věděl, k jakému účelu tyto podklady budou sloužit. V důsledku takovéhoto přístupu žalobce nelze vůči správním orgánům namítat nedostatečnou aktivitu v souvislosti s přezkoumáním žalobcových poměrů. Správní orgány z vlastní iniciativy lustrovaly živnostenský rejstřík, aby tak zjistily, že žalobce je dlouhodobě podnikající fyzickou osobou. Další informace o majetkových poměrech se však ve správním řízení opatřit nepodařilo, a to především v důsledku odmítavého postoje žalobce. Toto však správním orgánům přičítat k tíži nelze. (30) S ohledem na veškeré uvedené skutečnosti nelze dospět k závěru, že by správní orgány při stanovení výše sankce za správní delikt vybočily ze zákonných mantinelů při ukládání pokuty. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí správních orgánů je zřejmé, že tyto hodnotily veškerá stanovená kritéria pro ukládání pokut, hodnocení konkrétních okolností případu nepostrádá logiku a správní orgány při stanovení výše pokuty vzaly v úvahu všechna Pokračování - 9 - 10A 135/2014 zákonná kritéria, z nichž bez jakýchkoliv pochybností dovodily, že uložená pokuta nebude mít pro žalobce likvidační následky, které žalobce ostatně ani neprokázal. Pochybení z hlediska způsobu stanovení výše pokuty tedy nebylo krajským soudem ze strany správních orgánů shledáno. (31) V návaznosti na veškeré shora uvedené skutečnosti, přistoupil krajský soud ke zkoumání, zda - li jsou v daném případě naplněny podmínky pro uplatnění moderačního oprávnění, kterým je soud na základě ust. § 78 odst. 2 s. ř. s. nadán. (32) Moderační právo soudu je tvořeno následujícími podmínkami: (1) jedná se o rozhodnutí podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., (2) jde o rozhodnutí ve věcech správního trestání, (3) jde o rozhodnutí, kterým se žalobci za správní delikt ukládá trest, (4) uložený trest je ve zjevně nepřiměřené výši, (5) jedná se o rozhodnutí, vůči kterému žalobce brojí žalobou, (6) žalobce v žalobě výslovně navrhne využití moderačního práva a tato žaloba je současně projednatelná, (7) při využití moderačního práva soud vychází ze skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, který ale soud může, nikoliv však v zásadních směrech, doplnit. [Potěšil, L., Šimíček, V. a kol. Soudní řád správní, Komentář: Praha: Leges, 2014, 728 s.] (33) Soud tedy vychází ze skutkového stavu, z něhož vycházel správní orgán při svém rozhodování, ovšem při rozhodování o sankci za správní delikt je oprávněn zohlednit i ty skutečnosti, které nastaly teprve po skončení daného správního řízení. V nyní projednávané věci krajský soud při rozhodování o výši sankce vycházel ze skutkového stavu ve správním řízení. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce v průběhu správního řízení odmítl předložit důkazy, kterými by osvědčil své majetkové poměry a znemožnil tak správnímu orgánu řádný přezkum možných likvidačních následků uložené sankce. V řízení před soudem pak žalobce předložil svá daňová přiznání za roky 2010, 2012 a 2013 a rovněž daňová přiznání své manželky, tyto podklady však neosvědčují skutečnosti, které by nastaly až po skončení správního řízení. Tyto podklady měl žalobce možnost předložit k výzvě správního orgánu již ve správním řízení, čímž by založil správnímu orgánu povinnost řádně zvážit likvidační důsledky případné pokuty. Toto však žalobce neučinil a v řízení před správním soudem tudíž nelze než konstatovat, že po skončení správního řízení ke změně rozhodných skutečností nedošlo. (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2007, č.j. 15Ca 160/2007-31). (34) K nepřiměřenosti uložené sankce se vyjádřil Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 4. 6. 2014 č.j. 11Ad 16/2013 – 41 (dostupném na www.nssoud.cz), kde uvedl: „Hlavním kritériem při určování přiměřené výše pokuty není primárně skutková podstata správního deliktu, nýbrž intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě.“ (35) V nyní projednávané věci se žalobce dopustil čtyř správních deliktů, a to na úseku odměňování zaměstnanců. Tímto svým jednáním dlouhodobě působil finanční újmu šesti svým zaměstnankyním, kterým nevyplácel mzdy alespoň ve výši nejnižší úrovně zaručené mzdy odpovídající vykonávané práci, svým zaměstnankyním rovněž nevyplatil příplatky za noční práci dle doložených evidencí odpracované pracovní doby, žalobce rovněž neprokázal čerpání náhradního volna v rozsahu práce konané ve svátek, neprokázal vyplacení náhrad mezd za toto čerpání náhradního volna ve výši průměrného výdělku a neprokázal ani poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna. Pokračování - 10 - 10A 135/2014 (36) K otázce přiměřenosti pokuty za správní delikt se vyjádřil např. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 21. 8. 2003 č.j. 6A 96/2000-62, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval: „O zjevně nepřiměřenou výši sankce (§ 78 odst. 2 s. ř. s.) nejde v případě, kdy pokuta byla uložena těsně nad spodní hranicí zákonného ustanovení.“ (37) Ze skutkových okolností dané věci vyplývá, že žalobce dlouhodobě působil finanční újmu svým zaměstnankyním. Protiprávní jednání, kterého se dopustil na úseku odměňování zaměstnanců, lze označit za závažné. S ohledem na dlouhodobou praxi žalobce v daném oboru, která je prokázána výpisem z jeho živnostenského rejstříku, má krajský soud za to, že žalobce měl být se svými povinnostmi na úseku odměňování zaměstnanců seznámen a tyto dodržovat, jak mu ukládá zákon. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že majetková újma byla dlouhodobě způsobována hned šesti zaměstnankyním. Žalobci v projednávané věci hrozila pokuta až ve výši 2.000.000 Kč [viz ust. § 26 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce]. Správní orgán uložil žalobci pokutu ve výši 140.000 Kč, a to za čtyři správní delikty v souladu se zásadou absorpce. Za situace, kdy žalobci hrozila pokuta až ve výši 2.000.000 Kč, nelze sankci v podobě částky 140.000 Kč považovat za nepřiměřenou, jak vyplývá i ze shora citované judikatury. (38) Pokuta uložená za správní delikt by měla představovat sankci, jejímž účelem je působit preventivně a represivně. K účelu pokuty se vyjádřil Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 16. 11. 2004 č.j. 10Ca 250/2003-48, kde tento soud uvedl: “Preventivní úloha postihu nespočívá jen v účinku vůči žalobci. Postih musí mít sílu odradit od nezákonného postupu i jiné nositele stejných zákonných povinností; tento účinek pak může vyvolat jen postih odpovídající významu chráněného zájmu, včas a věcně správně vyvozený. Jde-li o finanční postih, musí být znatelný v majetkové sféře delikventa, tedy být nikoli pro něho zanedbatelný, a nutně tak musí v sobě obsahovat i represivní složku. V opačném případě by totiž postih delikventa smysl postrádal. Moderační právo soudu upravené v § 78 odst. 2 s. ř. s., tj. možnost upustit od potrestání či snížení postihu, má proto místo toliko tam, kde jde o postih zjevně nepřiměřený.” S těmito závěry se krajský soud ztotožňuje, neboť pokuta by měla zasáhnout majetkovou sféru subjektu, který se deliktu dopustil, a to v takové míře, aby jí byl dosažen právě preventivní i represivní účel této pokuty. Pokud by tedy k citelnému zásahu do majetkové sféry delikventa nedošlo či k němu došlo pouze v míře zanedbatelné, nebyl by tím účel uložené pokuty naplněn. Právě výše pokuty by žalobce měla napříště odradit od jednání, které je v rozporu se zákonem, žalobce by tato pokuta měla přimět k určité sebereflexi a napříště by měl dodržovat veškeré zákonné povinnosti, a to nejen v oblasti odměňování zaměstnanců. (39) Preventivní úloha postihu pak nespočívá jen v účinku vůči žalobci. Postih musí mít sílu odradit od nezákonného postupu i jiné nositele stejných zákonných povinností; tento účinek pak může vyvolat jen postih odpovídající významu chráněného zájmu, včas a věcně správně vyvozený. Jde-li o finanční postih, jako je tomu v posuzovaném případě, musí být znatelný v majetkové sféře delikventa, tedy být nikoli pro něho zanedbatelný, a nutně tak musí v sobě obsahovat i represivní složku. V opačném případě by totiž postih delikventa smysl postrádal. Moderační právo soudu, upravené v ustanovení § 78 odstavci 2 s. ř. s., tj. možnost upustit od potrestání či snížení postihu, má proto místo toliko tam, kde jde o postih zjevně nepřiměřený. (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014 č.j. 11Ad 16/2013 –41) (40) Jak již bylo krajským soudem uvedeno shora, žalobce měl možnost prokázat své majetkové poměry již v řízení před správními orgány, toto však neučinil a prokázat tyto své Pokračování - 11 - 10A 135/2014 poměry odmítl. V řízení před soudem pak doložil přiznání k dani z příjmů fyzických osob za roky 2010, 2012 a 2013. S ohledem na odmítavý přístup žalobce tak lze konstatovat, že ke změně rozhodných skutečností oproti stavu, který zde byl ve správním řízení, nedošlo. Žalobce pouze předložil část podkladů týkajících se jeho majetkových poměrů v řízení před správním soudem, a to v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě. Ztrátové podnikání žalobce, které vyplývá z předložených daňových přiznání, nemůže automaticky implikovat likvidační charakter uložené pokuty. Krajský soud pokutu uloženou žalobci ve výši 140.000 Kč nepovažuje za nepřiměřenou, a to s ohledem na závažnost jeho deliktního jednání a s ohledem na rozsah následků tohoto jednání. K tomuto je třeba rovněž poznamenat, že pokud by jeho bývalá zaměstnankyně neupozornila kontrolní orgán na toto jednání žalobce, lze předpokládat, že by k odhalení těchto pochybení zřejmě nedošlo. Protiprávní jednání žalobce se navíc týkalo většího počtu jeho zaměstnanců. Výše uložené pokuty odpovídá sankcím, které jsou kontrolním orgánem ukládány v obdobných případech, jak je krajskému soudu známo z vlastní činnosti. Pokuta uložená při spodní hranici zákonné sazby se krajskému soudu, a to především vzhledem k závažnosti správních deliktů žalobce, jeví jako zcela adekvátní. V. Závěr, náklady řízení (41) Pokuta uložená žalobci ve výši 140.000 Kč byla vyměřena při spodní hranici zákonného rozsahu. Správní orgány dostatečně zdůvodnily výši takto uložené pokuty. Krajský soud k tomuto dodává, že žalobci významně přitěžuje závažnost a mnohost správních deliktů, kterých se svým jednáním dopustil. Výše uložené pokuty by tak pro žalobce měla mít především výchovný charakter a měla by vést k jeho budoucí nápravě a především k respektování zákonných povinností. Uložená pokuta bezesporu zasáhne do jeho majetkové sféry, tento však její likvidační následek neprokázal, ačkoliv pro to měl dostatečný prostor již v řízení před správními orgány. Byť tedy žalobce předložil pouze část podkladů v řízení před správním soudem, ze kterých by bylo možno pro přezkum likvidačního charakteru pokuty vycházet, nelze konstatovat, že by tyto podklady představovaly změnu rozhodných skutečností oproti řízení správnímu. Tyto podklady měly být žalobcem předloženy již ve správním řízení. Odmítavý postoj žalobce ve správním řízení nelze napravovat v řízení před soudem. Následky uložené finanční sankce představují zásah do ekonomické sféry žalobce, avšak takové následky jsou již ze samotného charakteru této sankce předpokládány a očekávány. (42) Výrokem ad 1) tohoto rozhodnutí tak krajský soud žalobu zamítl, vědom si žalobního návrhu, jenž obsahoval toliko návrh na moderaci uložené pokuty dle ust. § 78 odst. 2 s. ř. s. Tento výrok rozhodnutí krajský soud zvolil s ohledem na obsah projednávané žaloby, kterou žalobce, kromě likvidačního charakteru pokuty, namítá též nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů co do výše uložené pokuty. Byť se tedy žalobcem namítaná nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů nepromítla též v petitu žaloby, krajský soud ji v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal. Z tohoto důvodu zamítl krajský soud žalobu jako celek, neboť dospěl k závěru o zákonnosti rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a současně neshledal pokutu uloženou žalobci za správní delikty nepřiměřenou, k moderaci uložené pokuty proto nepřistoupil. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2014 č.j. 8As 34/2013 – 38) (43) Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci Pokračování - 12 - 10A 135/2014 úspěch a žalované náklady řízení nad rámec její úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadovala. (44) Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích dne 30. listopadu 2015 JUDr. Marie Trnková v. r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava