10 A 135/2015

Rubrum

10A 135/2015 - 49 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce P. N., zast. Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem v Písku, Přátelství 1960, proti žalované Policii ČR, Policejnímu prezidentovi, sídlem v Praze 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2015 č.j. PPR-14732-35/ČJ-2013-990131, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Policie ČR, Policejního prezidenta ze dne 28. 5. 2015, č.j. PPR-14732-35/ČJ-2013-990131 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9.800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 27. 7. 2015 doručena žaloba proti rozhodnutí Policejního prezidenta ze dne 28. 5. 2015 č.j. PPR-14732-35/ČJ-2013-990131, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 12. 4. 2013 č. ŘKŘ-547/2013, kterým byla dle ust. § 192 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2003 Sb., Pokračování - 2 - 10A 135/2015 o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“) zamítnuta jeho žádost o obnovu řízení. Důvodem zamítnutí této žádosti byla skutečnost, že prvoinstanční orgán neshledal důvody pro obnovu řízení ve věci žalobcovy zamítnuté žádosti o proplacení 150 hodin nařízeného výkonu služby přesčas v kalendářním roce 2009. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které se bezezbytku nevypořádává s veškerou argumentací žalobce, a to zejména s jeho argumentací obsaženou v podání ze dne 24. 3. 2015, týkající se nedostatečného personálního obsazení Operačního střediska Tábor. Žalovaná se žádným způsobem nevypořádala s tím, že služba přesčas byla konána pro nedostatečné personální obsazení tohoto operačního střediska. Tato skutečnost pak zakládá nezákonnost takto nařizovaných přesčasových služeb, s čímž se žalovaná rovněž nevypořádala. Nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí byla žalobcem konstatována rovněž z toho důvodu, že žalovaná žádným způsobem nevypořádala námitku žalobce týkající se nepřezkoumatelnosti prvostupňového správního rozhodnutí. Rovněž nebyly vypořádány ani důkazní návrhy žalobce, kterými chtěl prokázat nedostatečné personální obsazení příslušného operačního střediska. Nepřezkoumatelnost pak žalobce namítl i ve vztahu k závěrům žalované, na jejichž základě byla žalobcem navrhovaná obnova řízení zamítnuta. Žalovaná neposoudila důvodnost žalobcových návrhů na obnovu řízení. V projednávané věci vyšla najevo nová skutečnost v podobě personálního podstavu, která byla bezpečnostním sborem úmyslně zakrývána, byť jí tato skutečnost byla známa. Dovolená či ozdravné pobyty nejsou důvodem pro nařízení služby přesčas. Personální podstav byl žalobcem zjištěn z tabulky označené jako „Operační odbor – Přesčasy“, kterou žalobce neměl k dispozici a nemohl jejím prostřednictvím podpořit argumentaci ve prospěch nezákonně nařizovaných přesčasových služeb. Poukazovaný personální podstav svědčí ve prospěch žalobce, neboť taková skutečnost by mohla znamenat doplacení služebního příjmu v případě, kdy by bylo prokázáno, že tato služba byla nařizována v rozporu se zákonem. Rozpornost nařízené přesčasové služby by pak bylo nutné v rámci obnoveného řízení přezkoumat, čemuž se však žalovaná brání. Na základě uvedených důvodů navrhuje žalobce napadené rozhodnutí zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Po přezkoumání žalobcem uplatněných důvodů obnovy řízení dospěla k závěru, že tyto důvody nepředstavují nové skutečnosti či důkazy, které by odůvodňovaly jiné řešení dané otázky. Žalobcem poukazovaná tabulka, která je součástí spisového materiálu, shrnuje pouze známé informace a neobsahuje žádné nové skutečnosti. Z vyjádření vedoucího personálního odboru ze dne 19. 1. 2015 vyplývá, že personální stav v roce 2009 odpovídal stavu plánovanému. Žalovaná nemůže do služby přijmout víc příslušníků, než odpovídá schválenému tabulkovému stavu. Pokud žalobce dospěl k závěru, že s deseti příslušníky střediska nelze zajistit celou službu v kalendářním roce, pak nezbývá než konstatovat, že tuto skutečnost mohl uplatnit již dříve. Žalovaná v projednávané věci neřešila konkrétní důvody nařízených přesčasových služeb, když se zabývala pouze tím, zda jsou splněny důvody pro obnovu řízení. Žalovaná nemá důvod zakrývat obsazenost žalobcova pracoviště a je důvodné předpokládat, že žalobce poměry a obsazenost svého pracoviště znal, z tohoto důvodu tedy mohl namítat nedostatečnou obsazenost již v rámci původního řízení. Žalobce v rámci podané repliky ke shora uvedenému vyjádření žalované setrval na závěrech učiněných v žalobním návrhu. Pokračování - 3 - 10A 135/2015 Z obsahu správního spisu vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Žádostí ze dne 20. 12. 2010 požádal žalobce o proplacení 150 přesčasových hodin za rok 2009, a to s odkazem na rozhodnutí krajského soudu ze dne 20. 8. 2010 č.j. 10A 34/2010 – 28. Na tuto žádost bylo žalovanou reagováno rozhodnutím ze dne 27. 1. 2011 č.j. KRPC-80675-2/ČJ-2010-0200 OP tak, že jí vyhověno nebylo. Přesčasová služba byla dle žalované nařízena v souladu se zákonem, žalobcem poukazovaným rozhodnutím byla věc žalované vrácena k dalšímu řízení, přičemž toto řízení dosud nebylo pravomocně ukončeno. Dne 19. 11. 2012 vyzval žalobce žalovanou k doplacení dlužných mezd za rok 2009 za nezákonně nařízenou službu přesčas. Na tuto výzvu bylo žalovanou reagováno dne 13. 12. 2012 s tím, že se jedná o žádost opakovanou, která již byla vyřízena rozhodnutím ze dne 27. 1. 2011. Žalobce tak dle žalované měl možnost využít opravných prostředků ve smyslu ust. § 192 a § 193 zákona o služebním poměru. Dne 11. 2. 2013 podal žalobce návrh na obnovu řízení dle ust. § 192 odst. 1 písm. c) zákona o služebním poměru ve věci jeho žádosti o proplacení nezákonně nařízených přesčasových služeb, a to s odkazem na stávající judikaturu správních soudů k dané problematice. Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 12. 4. 2013 č. ŘKŘ-547/2013 byla žádost žalobce o obnovu řízení dle ust. § 181 zákona o služebním poměru zamítnuta. V projednávané věci nepředstavuje žalobcem uplatněný nápravný prostředek v podobě žádosti o obnovu řízení adekvátní prostředek ochrany, neboť obnova řízení slouží primárně k nápravě skutkových nesprávností. K nápravě právních omylů a vad potom slouží řízení přezkumné. Obnovu řízení lze využít pouze v případě zákonem stanovených podmínek. Pokud žalobce svou žádost založil na aktuálním znění judikatury Nejvyššího správního soudu, nelze tento odkaz považovat za skutečnost či důkaz, z nichž by bylo možné dovodit konkrétní skutkové zjištění podstatné pro objasnění skutkové stránky věci. Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem dne 2. 5. 2013 podáno odvolání. Žalobce tímto odvoláním rozporuje rozhodnutí po skutkové i právní stránce. Předně bylo namítnuto, že ředitel Krajského ředitelství Jihočeského kraje, jako odvolací orgán, nebyl příslušný k vydání odvoláním napadeného rozhodnutí, čímž došlo k porušení ust. § 181 odst. 2 písm. b) a ust. § 192 odst. 3 zákona o služebním poměru. K pochybení služebního funkcionáře došlo rovněž z toho důvodu, že žalobce nevyzval k doplnění skutečností, které by dokládaly naplnění důvodů pro obnovu řízení. Obsahem této výzvy pak mělo být rovněž poučení o následcích nesplnění této výzvy. Z odvoláním napadeného rozhodnutí dále není patrné, jakými hledisky se služební funkcionář při vydání rozhodnutí řídil, z jakých důkazů vycházel a jaké hodnocení na jejich základě učinil. Vzhledem ke skutečnosti, že služební funkcionář v tomto směru pouze odkázal na spisový materiál k této věci, je odvoláním naříkané rozhodnutí nepřezkoumatelné. Prvoinstanční orgán dále porušil ust. § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru, neboť v průběhu řízení nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce prostřednictvím uplatněného odvolání ve smyslu ust. § 192 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru dále doložil dokument „Operační odbor – Přesčasy“ zpracovaný Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje, který dokládá, že v daném případě jsou podmínky pro obnovu řízení naplněny. Pokračování - 4 - 10A 135/2015 O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 28. 5. 2015 č.j. PPR-14732-35/ČJ-2013-990131. Žalovaná se neztotožnila s tvrzením žalobce, dle něhož vyšla najevo nová skutečnost, která existovala již v době původního řízení a kterou žalobce nemohl ke svému prospěchu v tomto původním řízení uplatnit. Předložený důkaz v podobě tabulky „Operační odbor – přesčasy“ nevypovídá nic o personálním stavu na Operačním středisku Tábor v letech 2008 a 2009 a rovněž z něj nevyplývá, z jakého důvodu byla práce přesčas nařízena. Tabulka byla vytvořena Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje za tím účelem, aby doložila ne vždy platný vzorec – čím více policistů, tím méně přesčasových hodin. Tabulka byla služebním funkcionářem založena do správního spisu v obdobné věci, v níž zástupce žalobce vystupuje jako zmocněnec jiného účastníka řízení, z čehož lze dovodit, že předmětný důkaz byl získán právě tímto způsobem. Z uvedeného tedy vyplývá, že tento důkaz nebyl služebním funkcionářem žádným způsobem utajován, když jej sám vytvořil a založil do spisu. Předmětná tabulka žádným způsobem neodráží personální stav na Operačním středisku Tábor, když pouze uvádí, kolik osob se v daném roce podílelo na vytvoření celkového počtu přesčasů. Tato tabulka tedy neprokazuje, že přesčasové služby byly nařizovány v důsledku personálního podstavu na daném operačním středisku. Nelze z ní zjistit, z jakého důvodu byla služba přesčas nařizována, tedy zda - li nastala nebo nenastala mimořádná situace. Pokud docházelo k personálním podstavům, tak pouze v důsledku objektivních příčin na straně příslušníků, např. v podobě služebního volna. Pokud žalobce dospěl k závěru, že v důsledku těchto objektivních důvodů nebylo možné zajistit řádný výkon služby na operačním středisku, měl možnost tento argument uplatnit již dříve. Žalobcem předložená tabulka tudíž nepředstavuje novou skutečnost či důkaz, z něhož by bylo lze dovodit konkrétní skutková zjištění podstatná pro objasnění skutkové stránky případu. Žalovaný stejně tak nepřisvědčil tvrzení žalobce, dle něhož se napadené rozhodnutí opírá o nepravdivý důkaz v podobě tvrzení služebního funkcionáře, dle něhož služba přesčas byla nařízena v souladu se zákonem, žalobcem předložená tabulka tento závěr nikterak nevyvrací ani nezpochybňuje. Skutkově téměř totožným žalobním návrhem žalobce se krajský soud zabýval již ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10A 119/2013, v níž byla rozsudkem krajského soudu žalobcova žaloba zamítnuta s tím, že důvodem pro obnovu řízení nemůže být právní názor služebního funkcionáře, byť se ve světle judikatury ukázal jako chybný. Toto pochybení služebního funkcionáře dle krajského soudu zakládá případnou nezákonnost rozhodnutí, proti které je žalobce předně povinen se bránit prostřednictvím odvolání. Názor správních soudů týkající se nařizování přesčasů lze považovat toliko za právní posouzení, nikoliv za skutečnost či důkaz, z něhož by bylo možné dovodit konkrétní skutkové zjištění podstatné pro objasnění skutkové stránky případu. Toto rozhodnutí krajského soudu, stejně tak jako rozhodnutí odvolacího správního orgánu, bylo na základě kasační stížnosti žalobce zrušeno rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4As 168/2014. Důvodem zrušujícího rozhodnutí bylo pochybení krajského soudu, který se žádným způsobem nezabýval žalobcem dovolávaného nového důkazu, prokazujícího, že v roce 2009 byly na operačním středisku nařizovány přesčasy v rozporu se zákonem. Krajský soud stejně jako správní orgány byly povinny se tímto novým důkazem žalobce zabývat a v případě, kdy by došly k závěru, že je tímto důkazem prokázáno, že na operačním středisku byly nařizovány nezákonné přesčasové služby, měl tento důkaz být vyhodnocen jako důvod pro obnovu řízení. Za současného předpokladu, že žalobce tímto důkazem v původním řízení nedisponoval a nemohl tak tuto novou skutečnost uplatnit již dříve. Pokračování - 5 - 10A 135/2015 Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V nyní projednávané věci je žalobcem rozporován postup správních orgánů, které zamítly jeho návrh na obnovu řízení dle ust. § 192 odst. 1 písm. a) a c) zákona o služebním poměru s tím, že jím předložený důkaz v podobě tabulky nazvané „Operační středisko – přesčasy“ nedokládá nedostatečné personální obsazení Operačního střediska Tábor. Žalobce návrhem ze dne 11. 2. 2013 navrhl obnovit řízení o jeho žádosti o proplacení nezákonně nařízených přesčasových hodin dle ust. § 192 odst. 1 písm. c) zákona o služebním poměru s tím, že jako nepravdivý byl označen závěr služebního funkcionáře o tom, že přesčasy na Operačním středisku Tábor byly nařízeny v souladu se zákonem. V odvolání uplatněném proti rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne 12. 4. 2013 pak návrh na obnovu řízení žalobce rozšířil o důvod dle ust. § 192 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru s tím, že za novou skutečnost byla označena tabulka – „Operační odbor – přesčasy“, která dle žalobce prokazuje, že na středisku byly přesčasové služby nařizovány nezákonně. Dle ust. § 192 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru se řízení, které je ukončeno rozhodnutím, které nabylo právní moci, na žádost účastníka obnoví, pokud vyšla najevo nová skutečnost, která existovala v době původního řízení a kterou nemohl účastník, jemuž je ku prospěchu, bez svého zavinění v tomto řízení uplatnit, a tato skutečnost může mít podstatný vliv na obsah rozhodnutí. Dle písm. c) téhož ustanovení může k obnově řízení dojít rovněž tehdy, pokud se rozhodnutí opírá o důkaz, o němž se zjistilo, že je nepravdivý, a tato skutečnost může mít podstatný vliv na obsah rozhodnutí. Krajský soud tak na základě citovaného ustanovení a v intencích rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4As 168/2014 přistoupil k přezkumu podmínek obnovy řízení, a to nejprve co do žalobcem tvrzené nové skutečnosti v podobě tabulky, která měla doložit, že na příslušném operačním středisku byl personální podstav, v jehož důsledku byly nezákonně nařizovány přesčasy. Pokud by krajský soud dospěl k závěru, že předmětná tabulka prokazuje personální podstav, zakládalo by to nezákonnost nařízených přesčasových služeb, neboť personální nedostatek nepředstavuje důležitý zájem služby ve smyslu ust. § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru (viz rozhodnutí krajského soudu ze dne 20. 8. 2010 sp. zn. 10A 34/2010). K institutu obnovy řízení lze v obecné rovině poukázat na rozhodnutí zvláštního senátu č. j. Konf 65/2010 - 21, publikované pod č. 2499/2011 Sb. NSS. Z toho usnesení se podává, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem (v případě obnovy na žádost účastníka) …, který umožňuje z důvodu skutkových omylů zjištěných až po právní moci rozhodnutí znovu rozhodnout ve věci samé a prolomit tak překážku věci rozhodnuté (srov. JEMELKA, L. PONDĚLÍČKOVÁ, K., BOHADLO, D. Správní řád. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 376). Podle Ústavního soudu obnova řízení představuje průlom do principu nezměnitelnosti a závaznosti vydaných rozhodnutí. Jejím účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních pravomocného rozhodnutí v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. V řízení o povolení obnovy se nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale je nutné posoudit otázku, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé ve spojení s důkazy již provedenými mohou odůvodnit jiné - účastníkovi příznivější - rozhodnutí, než které bylo dříve vydáno (srov. nález sp. zn. III. ÚS 3386/09 ze dne 29. 7. 2010, http://nalus.usoud.cz). Řízení o obnově se rozpadá do dvou fází: jednak řízení Pokračování - 6 - 10A 135/2015 o povolení nebo nařízení obnovy řízení (iudicium rescindens), jednak řízení obnovené (iudicium rescissorium); teprve novým rozhodnutím ve věci samé se původní rozhodnutí ruší (§ 64 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.). Procesní institut obnovy řízení tedy způsobí, že pokud byla obnova řízení povolena, novým rozhodnutím vydaným v obnoveném řízení je zrušeno původní rozhodnutí ve věci, aby byla odstraněna překážka věci rozhodnuté (rei iudicatae). V případě obnovy řízení dle ust. § 192 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru lze k povolení obnovy řízení přistoupit, pokud jsou kumulativně splněny čtyři podmínky, a to (1) existence nové skutečnosti, která zde byla již v době původního řízení, (2) nová skutečnost svědčí účastníkovi ku prospěchu, (3) účastník řízení ji nemohl bez svého zavinění v původním řízení uplatnit, (4) tato skutečnost může mít podstatný vliv na obsah rozhodnutí. Krajský soud z žalobcem poukazované tabulky označené jako „Operační odbor – přesčasy“, která je součástí správního spisu, zjistil, že jejím obsahem je celkový počet přesčasových hodin do limitu 150 hodin a nad limit 150 hodin v letech 2007 až 2010 na jednotlivých operačních střediscích Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje. Dále je zde uveden počet osob, které se na výkonu jednotlivých přesčasových služeb podílely. V případě Operačního střediska Tábor je pak zřejmé, že v roce 2009 bylo do limitu evidováno 1.489 přesčasových hodin, přičemž tuto službu na operačním středisku vykonávalo 9,75 osob. V roce 2007 bylo na tomto středisku evidováno celkem 1.426,25 přesčasových hodin do limitu a tuto službu vykonávalo 10 osob, v roce 2008 bylo na středisku evidováno celkem 749,50 přesčasových hodin do limitu a tuto službu vykonávalo celkem 9,58 osob, v roce 2010 bylo na operačním středisku evidováno celkem 1.412 přesčasových hodin do limitu a tuto službu vykonávalo celkem 9,91 osob. Předmětná tabulka je krajskému soudu známa z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 10A 96/2013, v jehož průběhu žalovaná soudu sdělila, že tuto tabulku nechala zpracovat a zažurnalizovat do správního spisu k dané věci pro účely celkového přehledu ročních přesčasových hodin do limitu a nad limit 150 hodin v letech 2007 – 2010 na jednotlivých operačních střediscích. Z obsahu tabulky „Operační odbor – přesčasy“ nelze dovodit, zda - li byl na Operačním středisku Tábor personální podstav či nikoliv. Z obsahu tabulky vyplývá pouze to, kolik bylo nařízeno přesčasových hodin do limitu a kolik osob výkon těchto hodin zajišťovalo. To, zda se jednalo o dostatečný počet osob či nikoliv z tabulky dovodit nelze. Pro srovnání lze v případě střediska v Táboře zmínit rok 2008, kdy zde 749,50 hodin přesčasů odsloužilo 9,58 osob. Údaje z této tabulky nevypovídají o tom, že by výkon služby byl zajišťován nedostatečným počtem osob, v důsledku čehož by byly přesčasy na jednotlivých střediscích nařizovány v rozporu se zákonem. Nezákonnost nařízených služeb přesčas krajský soud ve skutkově obdobných věcech dovozoval především ze svědeckých výpovědí jednotlivých příslušníků, z nichž bylo patrné, že služby byly nařizovány za účelem zajištění nepřetržitého chodu toho kterého střediska, nikoliv z důvodu důležitého zájmu služby (např. z důvodu krizového stavu). Na základě těchto výpovědí a ve spojení s tvrzením žalované, dle něhož nebyla schopna dodatečně určit, v jakých případech byla služba přesčas nařizována z důvodu personálního nedostatku a kdy z důvodu důležitého zájmu služby, byla krajským soudem dovozena nezákonnost takto nařizovaných služeb přesčas. Žalobcem poukazovaná tabulka však personální podstav na Operačním středisku Tábor nedokládá. Z počtu přesčasových služeb nařízených do limitu nelze dovodit, zda - li se jedná o službu nařizovanou v době krizového stavu či službu nařizovanou z jiného důvodu. Žalobce i Pokračování - 7 - 10A 135/2015 žalovaná pak shodně uvedli, že se jedná o tabulku, která byla žalovanou vytvořena dodatečně. I v případě, že by personální nedostatek z tabulky vyplýval, nelze tuto tabulku považovat za průkaznou. Jak již bylo uvedeno, krajský soud ve skutkově obdobných věcech opakovaně dospěl k závěru, že žalovaná není schopna dodatečně vymezit, z jakých důvodů byly služby přesčas nařizovány, přičemž tabulky, které dodatečně vytvářela z interního systému „EKIS WEB“, neodpovídají údajům na tzv. plachtách, na nichž byly služby přesčas reálně plánovány. Počet nařízených přesčasů a stejně tak i počet osob, který měl tyto přesčasy dle tabulky zajišťovat, tudíž vůbec nemusí odpovídat skutečnosti. Vypovídací hodnota předmětné tabulky je pak degradována rovněž díky tabulce označené jako „Obsazení plánovaných míst policisty na operačním středisku KŘP Jč kraje České Budějovice podle místa výkonu služby“, ze které se podává, že v roce 2009 bylo na Operačním středisku Tábor plánováno obsadit 10 míst pro příslušníky sboru, přičemž 10 míst skutečně bylo žalovanou obsazeno. Krátkodobá neobsazenost všech těchto míst pak byla žalovanou zdůvodněna skončením služebního poměru jednoho z příslušníků, a to ke dni 30. 4. 2009. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že předmětná tabulka „Operační odbor – přesčasy“, která má dle žalobce představovat novou skutečnost, na jejímž základě by měla být povolena obnova řízení, neprokazuje personální podstav na Operačním středisku Tábor a nelze z ní tudíž dovodit nezákonnost přesčasových služeb. Námitka žalobce, dle níž měla být obnova řízení dle ust. § 192 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru povolena, tak nebyla krajským soudem shledána důvodnou. Krajský soud pak neshledal důvod ani pro obnovu řízení dle ust. § 192 odst. 1 písm. c) zákona o služebním poměru, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se rozhodnutí služebního funkcionáře opíralo o důkaz, o němž by se zjistilo, že je nepravdivý a který by měl podstatný vliv na obsah rozhodnutí. Žalobce v řízení před soudem ani v řízení před správními orgány existenci takového důkazu neprokázal, když obecně důvod obnovy řízení dle poukazovaného ustanovení dovodil z nepravdivosti tvrzení, dle něhož byla služba přesčas nařizována v souladu se zákonem. Takto vymezený důvod nelze podřadit pod důvod obnovy dle ust. § 192 odst. 1 písm. c) zákona o služebním poměru. Krajský soud se pak dále zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, dle níž žalovaná dostatečně nevypořádala argumentaci žalobce týkající se nedostatečné personální obsazenosti Operačního střediska Tábor. Nepřezkoumatelným bylo napadené rozhodnutí shledáno rovněž z toho důvodu, že žalovaná nikterak nevypořádala žalobcovy důkazní návrhy, které měly doložit nedostatečné personální obsazení operačního střediska. Dle ustanovení. § 76 odstavec 1 s. ř. s., soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94) jedním z principů představující součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy), a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (ve správním soudnictví viz ustanovení § 54 odst. 2 s. ř. s.). Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Zásadně stejné principy platí i ve Pokračování - 8 - 10A 135/2015 vztahu k odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. V obecné rovině lze k otázce nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí podotknout, že nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013 č.j. 1Afs 19/2012-45). Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu může být dána hrubými vadami rozhodnutí, ať již se jedná o nedostatky týkající se odůvodnění rozhodnutí (nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů) nebo o vnitřní rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí či rozpornost samotného textu. Z obsahu rozhodnutí žalované vyplývá, že se odvolací námitkou, týkající se nedostatečné personální obsazenosti zabývala na straně 5 a 6 rozhodnutí, a to v souvislosti s přezkumem podmínek pro povolení obnovy řízení ve vztahu k žalobcem označované nové skutečnosti (tabulka „Operační odbor – přesčasy“). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že žalovaná personální podstav na Operačním středisku Tábor v roce 2009 neshledala. Z personálního plánu vyplývá, že na daném operačním středisku mělo být obsazeno deset míst, které také obsazeny byly, krátkodobá neobsazenost těchto míst vyplynula ze dvou ukončených služebních poměrů. Z obsahu rozhodnutí žalované je tudíž zřejmé, že se odvolací námitkou žalobce, týkající se personální obsazenosti operačního střediska, zabývala dostatečně, přičemž shledala, že personální obsazení daného operačního střediska bylo dostatečné. Dostatečným jej lze shledat především ve vztahu k posuzování naplnění podmínek obnovy řízení, neboť žalovaná v rámci přezkumu žalobcova návrhu na obnovu řízení byla povinna zabývat se pouze naplněním těchto podmínek. V rámci tohoto přezkumu pak byla povinna zvážit, zda-li žalobcem poukazovaná tabulka „Operační odbor – přesčasy“ představuje důvod pro obnovu řízení ve smyslu ust. § 192 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru. Žalovaná byla povinna zabývat se personální situací na operačním středisku pouze ve vztahu k žalobcovu návrhu, tedy pouze co do jím označované nové skutečnosti v podobě tabulky „Operační odbor – přesčasy“. Tomuto požadavku žalovaná dostála, když konstatovala, že žalobcem poukazovaná tabulka důvod obnovy řízení ve smyslu ust. § 192 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru nepředstavuje. V této souvislosti pak nelze shledat důvodnou ani žalobcem uplatněnou námitku nepřezkoumatelnosti z důvodu nevypořádání jeho důkazních návrhů, které měly osvědčit nedostatečné personální obsazení střediska. Žalobce návrh na obnovu řízení vznesl ve vztahu k existenci tabulky „Operační odbor – přesčasy“, která dle jeho názoru měla představovat novou skutečnost, existující již v době původního řízení, svědčící mu ku prospěchu, kterou nemohl v původním řízení uplatnit a která byla s to ovlivnit obsah rozhodnutí služebního funkcionáře. Příslušné policejní orgány tudíž přezkoumávaly, zda - li tato tabulka představuje novou skutečnost ve smyslu ust. § 192 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, tedy zda-li je schopna prokázat personální podstav na operačním středisku. Pokud tedy žalobce Pokračování - 9 - 10A 135/2015 v rámci odvolání navrhoval prokázat personální podstav dalšími důkazy, nebyla žalovaná povinna se těmito důkazními návrhy zabývat, neboť novou skutečností byla žalobcem označena pouze zmiňovaná tabulka „Operační odbor – přesčasy“. Pokud by žalovaná shledala, že tato tabulka prokazuje personální podstav a představuje tak novou skutečnost, pro kterou by bylo nutno řízení o žádosti žalobce obnovit, byla by povinna novým rozhodnutím rozhodnutí služebního funkcionáře zrušit. Ve vztahu k řízení o povolení obnovy se pak zcela správně zabývala pouze návrhem žalobce týkajícím se tabulky „Operační odbor – přesčasy“, která měla dle žalobce představovat novou skutečnost ve smyslu ust. § 192 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru. Žalobce v rámci návrhu na obnovu řízení ani v rámci odvolání proti rozhodnutí služebního funkcionáře nenavrhl obnovu řízení pro existenci jiné skutečnosti než zmiňované tabulky. Z obsahu odvolání žalobce nevyplývá, že by v tomto směru učinil jakékoliv jiné návrhy, které by splňovaly dikci ust. § 192 odst. 1 zákona o služebním poměru. Žalobce se nemůže dovolávat důkazních návrhů, které měl možnost uplatnit v původním řízení a které s ohledem na jejich charakter nemohou představovat nové skutečnosti ve smyslu ust. § 192 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru. Žalovaná se v tomto duchu k důkazům žalobce vyjádřila na straně 6 rozhodnutí, kde konstatovala, že nebyla povinna zkoumat důvody nařízených přesčasových služeb, neboť toto by bylo předmětem nového řízení po povolení obnovy. Námitka žalobce nebyla shledána důvodnou. Důvodnou však byla krajským soudem shledána další námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, která je dána v důsledku nevypořádání odvolací námitky, kterou žalobce naříkal rozhodnutí služebního funkcionáře pro jeho nepřezkoumatelnost. Žalobce v odvolání namítl, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno nepříslušným orgánem a nemá náležitosti stanovené v § 181 odst. 1 až 6 zákona o služebním poměru. Z rozhodnutí prvoinstančního orgánu není patrné, jakými hledisky se tento orgán zabýval, jaké byly opatřeny důkazy, jak je služební funkcionář hodnotí a jaká právní a skutková zjištění z nich vyplývají. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakým způsobem se žalovaná s výše uvedenou odvolací námitkou žalobce vypořádala a z jakého důvodu považuje tuto odvolací námitku žalobce za lichou, mylnou či vyvrácenou. K tomuto krajský soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008 č.j. 3As 51/2007 – 84, v němž bylo konstatováno: „Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla spočívající v nedostatku jeho důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].” S ohledem na absenci vypořádání odvolací námitky, kterou žalobce namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí služebního funkcionáře, je nutné dospět k závěru, že napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť se žalovaná dostatečně nevypořádala se všemi odvolacími námitkami žalobce. Soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí žalované nesplňuje požadavky na odůvodnění správního rozhodnutí ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu, neboť nebyly vypořádány všechny odvolací námitky žalobce. Žaloba tudíž byla krajským soudem shledána důvodnou ve vztahu k námitce nepřezkoumatelnosti žalovaného rozhodnutí, které se nikterak nevypořádává s odvolací námitkou žalobce, týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí prvoinstančního orgánu. K žalobnímu návrhu na současné zrušení prvoinstančního rozhodnutí ve smyslu ust. § 78 odst. 3 s. ř. s. krajským soudem přistoupeno nebylo, neboť ve vztahu k tomuto rozhodnutí nebyly žalobní námitky shledány důvodnými. Pokračování - 10 - 10A 135/2015 Soud proto ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost bez jednání a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 9.800 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč, náklady celkem 9.800 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 16. března 2016 Předsedkyně senátu JUDr. Věra Balejová v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka