10 A 138/2013
č. j. 10 A 138/2013-96
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Rubrum
10 A 138/2013 - 96 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. J.B., bytem P. 3, Č. 15/2421, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, se sídlem v Jihlavě, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16.7.2013, č.j. KUJI 49171/2013, za účasti Miroslava Buňaty, bytem Senožaty 201, t a k t o :
Výrok
Žaloba se o d m í t á . Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Osoba na řízení zúčastněná n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci se v r a c í soudní poplatek ve výši 3.000,-- Kč.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 19.9.2013 Krajskému soudu v Brně, postoupenou dne 8.11.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16.7.2013 č.j. KUJI 49171/2013, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Stavebního úřadu v Humpolci o dodatečném povolení změny stavby kolny před jejím dokončením na konkrétní pozemkové parcele v kat. úz. Senožaty. Žalobce poukázal na to, že stavebník postavil na sousedním pozemku v roce 2005 kolnu. Učinil tak na základě sdělení k ohlášení stavby. Stavba skutečně realizovaná však ohlášení stavby neodpovídala. V roce 2007 bylo vydáno usnesení o zastavení užívání ohlašované stavby, ve které stavebník provozuje podnikatelskou činnost. Řízení o odstranění stavby probíhá od roku 2010. Stavba byla dodatečně povolena dne 20.2.2012, avšak toto rozhodnutí bylo žalovaným zrušeno. Nové rozhodnutí bylo vydáno dne 8.4.2013, i toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení zrušeno, přičemž stalo se tak napadeným rozhodnutím. To se nevypořádá s uplatněnými odvolacími námitkami, nebyl řádně zjištěn skutečný stav věci, dokazování trpí vadami. Důkaz zvukovým záznamem byl nesprávně posouzen. Stavebník si počíná podvodně, žalovaný jeho počínání obhajuje. Právní otázka byla řešena nesprávně. Stavba slouží prokazatelně k jinému účelu, než jaký je uveden ve stavební dokumentaci, a proto jsou důvody pro odstranění stavby. Žalovaný se nevypořádal s námitkou o vazbách stavby „kolna“ na ostatní stavby, zůstala opomenuta výhrada o obtěžování budoucími emisemi změna stavby „kolna“ a ostatních nepovolených staveb. Na stavebním úřadu je rozhodovat tak, aby se negativnímu vlivu na sousedy předcházelo. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o zrušení dodatečného povolení konkrétní stavby. Informace o nepovolených Pokračování - 2 - 10A 138/2013 stavbách M.B.se žalovanému dostala poprvé dne 19.7.2010. Žalovaný neporušil povinnost učinit příslušný úkon v přiměřené lhůtě. Stavebnímu úřadu bylo napadeným rozhodnutím uloženo zabývat se námitkami, které se vztahují k podnikání v předmětné stavbě, na místě zdokumentovat stav věci a vyvodit z něj závěry. Pokud by se takové tvrzení potvrdilo, musel by stavebník předložit takovou projektovou dokumentaci stavby, která by zjištěný stav respektovala. Protože stavební úřad nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, stalo se rozhodnutí stavebního úřadu nepřezkoumatelné. Žalobcem předložený zvukový záznam byl pořízen v utajení jedním z účastníků řízení, a proto jej jako důkaz ve správním řízení využít nelze. Nelze dopředu předjímat jiný způsob užívání stavby, než o jaký stavebník požádal, a to nelze ani tehdy, jsou-li k dispozici reklamy stavebníka na webových stránkách. Právem stavebníka je podat žádost o dodatečné povolení změny stavby kolny před dokončením. V rámci tohoto řízení se zkoumá, lze-li stavbu dodatečně povolit. Teprve bude-li prokázáno, že tak učinit nelze, může být žádost o dodatečné povolení stavby zamítnuta. Na stavebním úřadu je vyhodnotit možnost spojení řízení, zjistí-li více nepovolených staveb. Zdůrazňuje se, že rozhodnutí stavebního úřadu bylo zrušeno především pro nedostatečnou projektovou dokumentaci v grafické i textové části, která neměla náležitou vypovídací schopnost. Vydáním napadeného rozhodnutí řízení nekončí, do správních řízení probíhajících u prvoinstančních orgánů není odvolací orgán oprávněn zasahovat a nějak je ovlivňovat. Ke zrušení prvostupňového rozhodnutí došlo pro takové vady, kdy stavební úřad musí provést úkony a důkazy, dát si předložit takovou projektovou dokumentaci stavby, aby byl řádně zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro soulad úkonu s požadavky § 2 správ. řádu. Předložená projektová dokumentace je neúplná a nedostatečná, stavební úřad přímo na místě bude zjišťovat, je-li stavba využívána pro podnikání, zdokumentovat učiněná zjištění a vyvodit z nich závěry. Na základě žalobcova odvolání bylo napadené rozhodnutí stavebního úřadu shledáno nezákonným a ve svém důsledku bylo žalobci vyhověno. Jako osoba na řízení zúčastněná se přihlásil M.B. Z napadeného rozhodnutí soud zjistil, že žalovaný zrušil rozhodnutí stavebního úřadu v Humpolci o dodatečném povolení změny stavby kolny před jejím dokončením a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že podle § 129 odst. 3 stav. zák. je na stavebníkovi, nejen požádat o dodatečné povolení stavby, ale předložit též podklady ve stejném rozsahu, jako k žádosti o stavební povolení. Stavbu lze povolit, není-li v rozporu s územně plánovací dokumentací ani zájmy hájenými dotčenými orgány podle speciálních zákonů. Stavebník však projektovou dokumentaci odpovídající právním předpisům nepředložil a stavební úřad na splnění své výzvy netrval a s neúplnými podklady se spokojil. Zůstala nezměněna výkresová část dokumentace, přestože žalovaný na její nedostatky upozornil a závady ve svém zrušovacím rozhodnutí vyjmenoval. V průvodní zprávě se projektant nezabýval posouzením změny stavby z hlediska odstupových vzdáleností, postrádá se hodnocení vsakovací schopnosti pozemku. Chybí vyhodnocení, z jakého důvodu stavba neovlivní životní prostředí. Skutečný stav věci proto nebyl řádně zjištěn. Byl shledán rozpor mezi údaji o výšce střechy podle projektové dokumentace a měřením stavebního úřadu. Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nemá všechny předepsané náležitosti, rovněž odůvodnění neodpovídá správnímu řádu. Sledování existence veřejného zájmu na dodatečném povolení stavby se musí v každém případě uskutečňovat z hlediska posouzení splnění podmínek podle § 129 odst. 2 stav. zák. Pravomoc posuzovat soulad stavby a způsob jejího užívání s územním plánem obce je dána pouze stavebnímu úřadu. O tom, zda stavba je užívána k jinému účelu, než k jakému byla povolena, nebo původně sloužila, musí zjistit stavební úřad v rámci kontrolní prohlídky stavby a tuto Pokračování - 3 - 10A 138/2013 skutečnost prokázat. Předmětem řízení je řízení o dodatečném povolení stavby, jehož výstupem je rozhodnutí s výrokem o povolení či nepovolení stavby. Nebude-li stavba dodatečně povolena, pokračuje stavební úřad v řízení o odstranění stavby. V pokračujícím řízení bude stavební úřad povinen celou věc znovu projednat a vyvarovat se pochybení vytčených v rozhodnutí žalovaného. Současně je povinen vyzvat stavebníka k odstranění nedostatků žádosti a trvat na dodržení požadavků kladených na projektovou dokumentaci. Krajský soud se věcí zabýval podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žalobu nelze projednat věcně a musí být odmítnuta. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí žalovaného, jímž ruší se rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. V důsledku zrušovacího rozhodnutí tu není žádné rozhodnutí o tom, lze-li změnu stavby kolny před jejím dokončením dodatečně povolit či nikoli. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že stalo se tak především pro závady prvostupňového rozhodnutí spočívající ve své podstatě v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, protože vedle vad žádosti o dodatečné povolení stavby byly shledány především nedostatky ve stavební dokumentaci stavby, a to jak v části grafické, tak v části textové. Již pro tento důvod nelze žádost stavebníka projednat. Další závady spočívaly též ve vadách skutkové povahy, například ohledně rozporů mezi dokumentací a údajem plynoucím ze spisu o výšce střechy stavby. Právní názor ohledně možnosti stavbu povolit či nepovolit vyjádřen nebyl. V rozhodnutí se pouze vysvětluje, že o žádosti o dodatečné povolení je zapotřebí postupovat v souladu s ustanovením § 129 stav. zák. a podle výsledků řízení ve smyslu zjištění skutkového stavu teprve následně posoudit, jsou-li důvody pro povolení či nepovolení stavby. Napadeným rozhodnutím tudíž nebyl právní názor o možnosti stavbu povolit zaujat a není tu žádný právní názor, kterým by stavební úřad byl vázán vyjma toho, že musí postupovat podle § 129 stav. zák. a své rozhodnutí řádně odůvodnit. Z toho co bylo uvedeno, vyplývá, že ke zrušení prvostupňového rozhodnutí došlo především pro nedostatečná skutková zjištění, která bude muset stavební úřad v dalším řízení doplnit a vady vytýkané odvolací instancí odstranit. Zrušovacím rozhodnutím žalovaného nebylo proto zasaženo do subjektivních práv žalobce, protože tímto rozhodnutím nedošlo k založení, změně či zániku subjektivních práv. Rozhodnutí proto nezasahuje do právní sféry žalobce, tímto rozhodnutím jsou dotčena pouze jeho procesní práva. Pro možnost přezkoumání takového rozhodnutí soudem je pak zcela zásadní ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s., které upravuje aktivní legitimaci. Ta svědčí právě tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Nedojde-li k zásahu do práv žalobce rozhodnutím přinášejícím takové důsledky, pak tu aktivní legitimace k uplatnění žaloby není. Při interpretaci této právní normy je zapotřebí řídit se smyslem a účelem tohoto právního předpisu a nikoli jeho doslovným výkladem (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.3.2005 č.j. 6 A 25/2002-42). Jinými slovy řečeno, zrušovacím rozhodnutím správního orgánu druhé instance a vrácením věci k novému projednání stavebnímu úřadu nejsou práva účastníků řízení založena s konečnou platností. To pak znamená, že napadené rozhodnutí nepředstavuje rozhodnutí s hmotněprávními účinky, a proto není § 65 odst. 1 s.ř.s. podřaditelné. V důsledku toho napadené rozhodnutí kognici soudu nepodléhá, protože je Pokračování - 4 - 10A 138/2013 podřaditelné § 70 písm. a) s.ř.s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.3.2010 č.j. 9 As 30/2010-219). Soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí zasahuje do procesní sféry žalobce, nedotýká se jeho hmotných práv, nelze jej proto podřadit požadavkům § 65 odst. 1 s.ř.s., což má za následek, že napadené rozhodnutí odpovídá § 70 písm. a) s.ř.s. Jestliže na napadené rozhodnutí dopadá kompetenční výluka podle § 70 písm. a), jedná se o rozhodnutí podřaditelné § 68 písm. e) s.ř.s., které je z přezkoumání podle soudního řádu správního vyloučeno. Rozhodování o žalobě proti rozhodnutí vyloučenému z přezkoumání soudem upravuje § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s., které soudu ukládá žalobu odmítnout, je-li podle tohoto zákona nepřípustná. Protože předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí správního orgánu druhého stupně o zrušení dodatečného povolení změny stavby stavebního úřadu a věc byla tomuto úřadu vrácena k novému projednání, jedná se o žalobu podle soudního řádu správního nepřípustnou a jsou proto dodrženy podmínky pro odmítnutí žaloby. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. žalobu odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s. a vychází ze zásady, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné, stavebníka, rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Podle tohoto předpisu přísluší osobě na řízení zúčastněné právo na náhradu nákladů řízení výlučně tehdy, jestliže soud takové osobě uložil splnit nějakou povinnost. Protože se tak v souzené věci nestalo, nemá osoba na řízení zúčastněná právo na náhradu nákladů řízení. O vrácení soudního poplatku rozhodl soud podle § 10 odst. 3 věta třetí zákona o soudních poplatcích, podle kterého soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byla-li žaloba před prvním jednáním odmítnuta. Protože k odmítnutí žaloby došlo před prvním jednáním, jsou podmínky pro vrácení soudního poplatku dodrženy. Žalobce na poplatku zaplatil 3.000 Kč kolkovými známkami a takto zaplacený poplatek se vrací.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokračování - 5 - 10A 138/2013 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. dubna 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.