Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 138/2014

č. j. 10 A 138/2014-59

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2015-04-02 · ECLI:CZ:KSCB:,2015:10.A.138.2014.59

Citované zákony (11)

Rubrum

10A 138/2014 - 59 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem Úvaly, Dvořákova 1624, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2014, č. j. KUJCK 49898/2014/OZZL/5 O-96/14, takto:

Výrok

Žaloba s e z a m í t á . Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 17. 10. 2014 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2014, č. j. KUJCK 49898/2014/OZZL/5 O-96/14, kterým bylo odvolání žalobce proti výrokům A. až D. rozhodnutí Městského úřadu Vimperk (dále jen „správní orgán prvého stupně“) ze dne 17. 7. 2013, č. j. ŽP 9384/13-KUB, zamítnuto jako nepřípustné, a proti výroku E. téhož rozhodnutí zamítnuto jako opožděné. Městský úřad Vimperk rozhodnutím ze dne 17. 7. 2013, č. j. ŽP 9384/13-KUB, povolil žadateli Obci Borová Lada výrokem A. vypouštění odpadních vod do vod povrchových z nové čističky odpadních vod Borová Lada (dále též „ČOV“) do významného vodního toku Teplá Vltava, výrokem B. nakládání s podzemními vodami – Pokračování - 2 - 10A 138/2014 k jejich čerpání za účelem snižování jejich hladiny z čerpací jímky, výrokem C. nakládání s podzemními vodami – k jinému nakládání s nimi – k jejich vypouštění do Teplé Vltavy z čerpací jímky, výrokem D. nakládání s podzemními vodami – k jejich odběru z kopané studny, a konečně výrokem E. provedení vodního díla podle § 15 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“) a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“); vodní dílo zahrnovalo objekty Borová Lada – ČOV, kanalizaci a vodovod dle parametrů uvedených v rozhodnutí. Rozhodnutí bylo doručováno veřejnou vyhláškou. Žalobce v žalobě tvrdí, že byl zkrácen na svých procesních právech (opomenutého) účastníka řízení. Dále jako vlastník nemovitostí, které mohou být dotčeny výstavbou vodního díla a nakládáním s vodami v blízkosti těchto jeho nemovitostí, byl významně zkrácen též v rovině hmotněprávní. Řízení, ve kterém bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, předcházelo v roce 2009 řízení o umístění stavby vodního díla, ve kterém byl žalobce účastníkem řízení. Žalobce konstatoval, že správní orgán prvého stupně doručoval své rozhodnutí ze dne 17. 7. 2013 veřejnou vyhláškou, kde na straně 16 až 18 byl uveden výčet účastníků řízení. Žalobce však v tomto výčtu účastníků řízení nebyl uveden ani podle jména ani podle pozemku, jehož je vlastníkem (je vlastníkem parc. č. 108/44 v k. ú. Borová Lada v rámci společného jmění manželů). Z toho důvodu žalobce logicky prvostupňové rozhodnutí nepovažoval za rozhodnutí, které by se mohlo jakkoliv dotýkat jeho práv či zájmů a domníval se, že jsou povolovány části či úseky stavby, které se jej přímo nedotýkají. Žalobce vůbec nemohl předpokládat, že se rozhodnutí týká komplexní výstavby ČOV. Naopak se s ohledem na své neuvedení mezi účastníky řízení domníval, že bylo od této stavby upuštěno, popř. že byla podstatně redukována. Uvedenému rozhodnutí tedy zcela legitimně nevěnoval pozornost. Teprve krátce před podáním svého odvolání ze dne 16. 7. 2014 a zcela náhodně se žalobce od osob z okolí místa stavby dozvěděl, že se chystá výstavba vodního díla v celém rozsahu podle územního rozhodnutí, a to právě na základě prvostupňového rozhodnutí ze dne 17. 7. 2013. Žalobce proto obratem podal odvolání podle § 84 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Jeho odvolání bylo žalovaným dílem zamítnuto jako nepřípustné a dílem jako opožděné. Podle žalobce jej správní orgány poškodily v tom, že mu nejprve nebylo přiznáno postavení účastníka řízení, a když svá práva v řízení uplatnil, byl z řízení nedůvodně vyloučen a v případě výroku E. prvostupňového rozhodnutí byla jeho snaha o nápravu pochybení správního orgánu prvého stupně přičtena absurdně k jeho vlastní tíži. Prvostupňové rozhodnutí ze dne 17. 7. 2013 je podle žalobce v rozporu s ustanoveními správního řádu o doručování, o okruhu účastníků i o obsahových náležitostech rozhodnutí. Podle § 69 odst. 2 správního řádu má písemné vyhotovení rozhodnutí obsahovat jména a příjmení všech účastníků řízení. Prvostupňové rozhodnutí rozděluje účastníky do jednotlivých kategorií podle § 27 správního řádu, když další dotčené osoby podle § 27 odst. 2 správního řádu rozděluje na vlastníky pozemků, vlastníky sousedních pozemků a účastníky ostatní. Vlastníci sousedních pozemků byli označeni pouze parcelními čísly pozemků, nikoliv jménem a příjmením. Už samotné označení vlastníků sousedních pozemků jen číslem parcelním pozemku je v rozporu se správním řádem a zakládá podstatnou vadu řízení. V případě žalobce však dokonce chybělo v rozhodnutí nejen jeho jméno a příjmení, ale i označení pozemku, jehož je vlastníkem. Žalobce tak konstatuje, že v prvostupňovém rozhodnutí nebyl označen jako účastník, kterému by se veřejnou vyhláškou mělo rozhodnutí doručit. Pokračování - 3 - 10A 138/2014 Žalobce dále namítá, že ve vztahu k výroku A. a C. prvostupňového rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce není dotčenou osobu, aniž by takový závěr jakkoliv odůvodnil. V tomto směru je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. K výroku B. prvostupňového rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce není účastníkem řízením s odkazem na hydrogeologický posudek. Žalobce namítá, že se seznámil pouze s prvostupňovým rozhodnutím, nikoliv však s jeho podklady. Z prvostupňového rozhodnutí se pouze podává, že hydrogeologický posudek pro povolení s nakládání s vodami je kladný. Kterého výroku rozhodnutí, kterých osob a kterých pozemků se tato věta týká, však nelze z rozhodnutí zjistit. Žalovaný se tak pokusil napravit nesprávný postup správního orgánu prvého stupně, avšak naprosto nedostatečně a teprve v reakci na odvolání žalobce. Ve vztahu k výroku D. prvostupňového rozhodnutí žalobce souhlasí, že zvláštní úprava vodního zákona stanovuje úzký okruh účastníků tohoto řízení, nicméně žalovaný nijak nereagoval na výtku, že kopaná studna, pro kterou je povolení odběru vydáno, nebyla nikdy řešena v územním řízení. Pokud tedy taková studna nebyla umístěna, jsou veškeré další kroky k povolení odběru vody nezákonné. Žalovaný neodůvodnil, jak je možné jednat o odběru podzemních vod z objektu kopané studny, která neprošla územním řízením. Zde měl žalovaný minimálně zdůvodnit, proč nebyl odvolací přezkum proveden. Odůvodnění je v tomto směru nedostatečné. Žalobce je toho názoru, že odvolání není opožděné a nepřípustné. Je toho názoru, že měl být účastníkem všech jednotlivých řízení. Žalobci byla nezákonným postupem správního orgánu upřena možnost účastnit se probíhajících řízení. Žalovaný nesjednal nápravu. Jeho rozhodnutí je proto nezákonné a nedostatečně odůvodněné. Ve vztahu k výroku E. prvostupňového rozhodnutí, kterým bylo povoleno provedení vodního díla, žalobce namítá, že předmět řízení není v tomto výroku dostatečně jasně a srozumitelně vymezen. Není z něj vůbec patrné, jaké stavby, v jakém rozsahu a s jakým dopadem budou skutečně postaveny v blízkosti nemovitostí účastníka řízení. Žalovaný pouze odkazuje na souhrnnou technickou zprávu projektové dokumentace. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že skutečnosti vztahující se k užívání stavby měly být vypořádány v rámci územního řízení. Dále žalobce upozorňoval na to, že územní rozhodnutí v dané věci byla vydána v letech 2009 a 2011, přičemž obvyklá platnost stanovisek pro vydání takového rozhodnutí činí maximálně dva roky. Dále žalobce v žalobě formuloval výtky proti prvostupňovému rozhodnutí, a sice vytýkal nedůslednou kontrolu požadavků stanovených územními rozhodnutími o umístění vodního díla, porušení obecně závazných předpisů, nedodržení ochranného pásma ČOV v projektové dokumentaci, absenci pachové studie, nedostatky ve hlukové studii a absenci havarijního a povodňového plánu. ČOV bude podle žalobce významným zdrojem hluku a zápachu v těsné blízkosti bytové zástavby. Správní orgány se nedostatečně vypořádaly s dopady budoucího provozu ČOV na chráněné hodnoty. Žalobce též namítal nesoulad projektové dokumentace s územním plánem. V prvním doplnění žaloby žalobce rozvinul svou argumentaci o porušení stavebního zákona v souvislosti s přijímáním změny územního plánu ve věci umístění ČOV. Vytýká porušení povinností pořizovatele územního plánu. Pokračování - 4 - 10A 138/2014 Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že při označení účastníků řízení se postupovalo podle § 112 odst. 1 stavebního zákona. Označení účastníků řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu a § 109 písm. e) stavebního zákona je zcela v souladu s platnou právní úpravou. Ustanovení § 69 odst. 2 správního řádu se v daném řízení nepoužije. Žalovaný konstatuje, že pozemek ve vlastnictví žalobce měl být v prvostupňovém rozhodnutí uveden, nicméně tento nedostatek nepovažuje za vadu, která by měla vliv na doručení rozhodnutí veřejnou vyhláškou i žalobci jakožto vedlejšímu účastníku. I žalobce jakožto vlastník pozemku parc. č. 108/44 byl s rozhodnutím seznámen. Žalovaný je přesvědčen, že k výroku A. a C. prvostupňového rozhodnutí výstižně uvedl, že žalobce nebyl účastníkem těchto řízení, neboť nebyl dotčenou osobou ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu. Žalovaný doplnil, že pozemek žalobce není umístěn tak, aby jeho práva mohla být dotčena povolením vypouštění odpadních vod do vod povrchových a povolením k nakládání s podzemními vodami – k jejich vypouštění do vodního toku. Žalobce navíc ani v žalobě neuvedl jedinou námitku proti vypouštění odpadních vod do vod povrchových a ani neuvedl, jak je takovým povolením dotčen na svých právech. Nepřípustnost odvolání proti výroku B. prvostupňového rozhodnutí a neúčastenství žalobce v tomto řízení opřel žalovaný o obsah hydrogeologického posudku, v němž bylo vysloveno, že vodohospodářskou stavbou nebudou ovlivněny žádné hromadné ani individuální zdroje podzemních vod. Tyto závěry nikdo nezpochybnil. K výroku E. prvostupňového rozhodnutí se žalovaný vyjádřil tak, že je v něm jasně stanoveno, komu a jaká stavba je povolována, z jakých objektů se skládá a na jakých pozemcích bude vybudována, a to včetně orientačního určení polohy pomocí souřadnic. Ve druhém doplnění žaloby žalobce namítl, že se žalovaný mýlí, pokud předpokládá, že žalobce nebyl a neměl být účastníkem řízení ad výroky A. až D. prvostupňového rozhodnutí, kdežto v řízení ad výrok E. účastníkem byl. Žalobce odkazuje na § 9 odst. 5 vodního zákona, podle kterého je možné povolení k nakládání s vodami, které lze vykonávat pouze užíváním vodního díla, vydat jen současně se stavebním povolením ve společném řízení. Výroky těchto povolení se vzájemně podmiňují. V § 140 odst. 6 správního řádu, který upravuje účastenství ve společném řízení, se stanoví, že otázka, kdo je účastníkem společného řízení se posuzuje tak, jako kdyby řízení probíhala samostatně, nicméně to platí pouze ve vztahu k účastníkům podle § 27 odst. 1 správního řádu. Podle názoru žalobce platí, že jakmile se stane účastníkem společného řízení podle některé procesní úpravy, je účastníkem celého řízení, nikoliv pouze jeho některé části. Podle žalobce žalovaný odmítá posuzovat pochybení pořizovatele územně plánovací dokumentace v souvislosti s vodoprávním řízením. Neexistující právní stav územního plánu sice podle žalobce nemusí mít dopad do merita vodoprávního řízení, nicméně z pozice posouzení, zda byl žalobce dostatečně schopen rozeznat, zda je účastníkem tohoto řízení, resp. zda jsou dotčena jeho práva, se jedná o argument určující. Situace, kdy ani z právního stavu územního plánu ani z úkonů správního orgánu nevyplývá, že by žalobce mohl být dotčen na svých právech, ačkoliv ve skutečnosti dotčen je, pak je nepochybné, že byl jako opomenutý účastník zkrácen na svých procesních právech. Ve třetím doplnění žaloby žalobce opakovaně uvedl, že stavební povolení na vodní dílo bylo vydáno contra legem. Subjektivní námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce shrnul jako omezení vlastnického práva hlukem, prachem a zplodinami, Pokračování - 5 - 10A 138/2014 znehodnocení kvality bydlení a rekreace. Mezi objektivní námitky proti prvostupňovému rozhodnutí zařadil žalobce rozpor projektové dokumentace s územním plánem a „neprávním“ stavem jeho změn. Dále žalobce doplnil, že ve schválené projektové dokumentaci je navržena nová odlehčovací komora v blízkosti lávky. V prvostupňovém rozhodnutí však není výslovně povoleno vyústění odlehčovací stoky do vodního toku a není předepsán ředící objem. Je to důvod pro zrušení prvostupňového rozhodnutí pro rozpor s § 12 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, s prováděcími předpisy a s vodním zákonem. Pokud by byl žalobce účastníkem tohoto řízení, jistě by tuto námitku uplatnil. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Správní orgán prvého stupně veřejnou vyhláškou ze dne 17. 5. 2013, č. j. ŽP 10395/13-KUB, oznámil zahájení vodoprávního řízení ve věci žádosti Obce Borová Lada o povolení k nakládání s vodami spočívající ve vypouštění odpadních vod do vod povrchových a o povolení stavby vodních děl s názvem Borová Lada – ČOV a Borová Lada – dostavba vodovodu a kanalizace, o povolení k nakládání s vodami spočívající v čerpání podzemních vod za účelem snižování jejich hladiny z kopané studny, o povolení k nakládání s podzemními vodami – k jinému nakládání s nimi – k jejich vypouštění do Teplé Vltavy z kopané studny a o povolení k nakládání s vodami spočívající v odběru podzemních vod z kopané studny a o povolení stavby vodních děl Studna kopaná včetně vodovodního potrubí pro objekt nové ČOV Borová Lada. Účastníci řízení byli v této vyhlášce poučeni, že do 15 dnů ode dne vyvěšení vyhlášky mohou v řízení uplatnit své námitky. V rozdělovníku na konci veřejné vyhlášky nebyl pozemek ve vlastnictví žalobce uveden. Tato veřejná vyhláška byla dne 21. 5. 2013 zveřejněna na úřední desce správního orgánu prvého stupně; sňata byla dne 5. 6. 2013. Dne 21. 5. 2013 byla tato veřejná vyhláška vyvěšena též na úřední desce Obce Borová Lada a sňata byla dne 10. 6. 2013. Správní orgán prvého stupně rozhodnutím ze dne 17. 7. 2013, č. j. ŽP 9384/13-KUB, povolil žadateli Obci Borová Lada výrokem A. vypouštění odpadních vod do vod povrchových z nové čističky odpadních vod Borová Lada do významného vodního toku Teplá Vltava, výrokem B. nakládání s podzemními vodami – k jejich čerpání za účelem snižování jejich hladiny z čerpací jímky, výrokem C. nakládání s podzemními vodami – k jinému nakládání s nimi – k jejich vypouštění do Teplé Vltavy, výrokem D. nakládání s podzemními vodami – k jejich odběru z kopané studny, a konečně výrokem E. provedení vodního díla podle § 15 odst. 1 vodního zákona a § 115 stavebního zákona; vodní dílo zahrnovalo objekty Borová Lada – ČOV, kanalizaci a vodovod dle parametrů uvedených v rozhodnutí. Rozhodnutí bylo doručováno veřejnou vyhláškou. Na úřední desce správního orgánu prvého stupně bylo vyvěšeno dne 18. 7. 2013 a sňato dne 2. 8. 2013. Veřejná vyhláška byla též vyvěšena na úřední desce Obce Borová Lada, a to dne 17. 7. 2013; sňata byla dne 1. 8. 2013. Dne 16. 7. 2014 podal žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně odvolání jako opomenutý účastník. Jeho odvolání proti výrokům A. až D. rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo žalovaným zamítnuto jako nepřípustné a proti výroku E. téhož rozhodnutí zamítnuto jako opožděné. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce nebyl účastníkem řízení ve věci označené ve výroku A., tj. vypouštění odpadních vod do vod povrchových z nové ČOV, neboť není dotčenou osobou, která by mohla být rozhodnutím v této věci přímo dotčena na svých právech či povinnostech. Obdobný závěr učinil žalovaný ohledně napadeného výroku C. Odvolání do těchto výroku je tedy nepřípustné. Pokračování - 6 - 10A 138/2014 V řízení ve věci označené výrokem B. rozhodnutí správního orgánu prvého stupně rovněž žalobce nebyl účastníkem řízení, neboť tento závěr vyplynul z hydrogeologického posudku, ve kterém bylo uvedeno, že uvažovanou vodohospodářskou stavbou nebudou ovlivněny žádné hromadné ani individuální zdroje. Žalovaný konstatoval, že nejbližší zdroj podzemní vody je vzdálen 100 m od místa stavby a nachází se na pozemku parc. č. 108/36 v k. ú. Borová Lada. Tento ani další vodní zdroje ve vzdálenosti více než 500 m nebudou podle hydrogeologa stavbou ovlivněny. Pokud jde o řízení označené výrokem D., pak u toho je podle § 115 odst. 15 vodního zákona přesně vymezen okruh účastníků řízení; vlastník sousedního pozemku takovým účastníkem není. Pokud jde o řízení označené výrokem E. prvostupňového rozhodnutí pak žalovaný uvedl, že žalobce byl jeho účastníkem podle § 109 písm. e) stavebního zákona, protože je vlastníkem, který s pozemkem, na kterém má být stavba, sousedí rohem pozemku. Podle § 112 odst. 1 stavebního zákona se v případě řízení s velkým počtem účastníků v oznámení o zahájení řízení a v dalších úkonech řízení účastníci podle § 109 písm. e) a f) identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí. Žalobcův pozemek ve výčtu pozemků uveden nebyl. Napadené rozhodnutí bylo z důvodu velkého počtu účastníků doručováno podle § 144 odst. 6 správního řádu veřejnou vyhláškou. Žalovaný dále konstatoval, že na případ žalobce nelze použít právní úpravu § 84 správního řádu, neboť jemu jakožto účastníku řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu bylo rozhodnutí oznámeno veřejnou vyhláškou. Oznámení rozhodnutí veřejnou vyhláškou byl přitom postup v souladu se zákonem. Okolnost, že žalobce nebyl označen v rozdělovníku rozhodnutí svým pozemkem, nemá vliv na oznámení rozhodnutí veřejnou vyhláškou. Tato skutečnost plyne ze způsobu a formy doručování. Veřejná vyhláška byla v souladu se zákonem uveřejněna na úřední desce a též způsobem umožňující dálkový přístup (§ 115 odst. 5 stavebního zákona). Žalobci bylo rozhodnutí doručeno právě veřejnou vyhláškou. Žalovaný uvedl, že poslední den, kdy mohl žalobce podat včasné odvolání, bylo pondělí 19. 8. 2013. Odvolání podané až dne 16. 7. 2014 bylo podáno opožděně. V další části rozhodnutí se žalovaný obsáhle zabýval tím, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba není důvodná. Předně krajský soud konstatuje, že ač žalobce nedoložil své vlastnické právo k pozemku parc. č. 108/44 v k. ú. Borová Lada, který sousedí s pozemky, na kterých má být provedena stavba ČOV, vycházel soud z toho, že tato skutečnost není mezi účastníky sporná, a vzal ji proto za prokázanou. Úvodem krajský soud považuje za nutné upozornit žalobce na to, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž bylo odvolání žalobce zamítnuto podle § 92 správního řádu jako opožděné, se krajský soud zabývá pouze otázkou, zda bylo odvolání skutečně podáno Pokračování - 7 - 10A 138/2014 opožděně, či nikoliv, nezabývá se tedy námitkami nezákonnosti, ale ani nicotnosti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně (k tomu srov. např. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007 - 111; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Obdobně se přistupuje i k přezkumu k rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání pro nepřípustnost. Žalobce přitom v žalobě vytýkal prvostupňovému orgánu celou řadu pochybení a napadal zákonnost prvostupňového rozhodnutí. Žalobce namítal nedůslednou kontrolu splnění požadavků stanovených v územních rozhodnutích, porušení obecně závazných předpisů, nedodržení ochranného pásma ČOV v projektové dokumentaci, neopatření pachové studie a havarijního a povodňového plánu ČOV, nedostatky hlukové studie. Žalobce namítal nesoulad projektové dokumentace s územním plánem. Žalobce uvedl, že v důsledku prvostupňového rozhodnutí dojde k omezení jeho vlastnického práva a znehodnocení kvality bydlení a rekreace v jeho nemovitosti. Žalobce šel ve svých žalobních námitkách ještě dál a argumentoval porušením stavebního zákona v souvislosti s přijímání změny územního plánu ve věci umístění ČOV a vytýkal porušení povinností ze strany pořizovatele územního plánu. Toto všechno jsou námitky, kterými se krajský soud nemohl zabývat, a to právě proto, že v odvolacím řízení nebylo řešeno meritum věci, nýbrž pouze to, že je odvolání žalobce opožděné a nepřípustné. Ačkoliv některými z těchto námitek se žalovaný ve svém rozhodnutí zabýval, činil tak v rámci posouzení, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Tuto část rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumat nemůže, neboť to, že žalovaný neshledal předpoklady pro užití prostředků dozorčího práva, neznamená žádný zásah do veřejných subjektivních práv žalobce ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Jde totiž o prostředky dozorčího práva; na výkon tohoto dozorčího práva a užití jeho prostředků nemají účastníci řízení právní nárok. Odložením podnětu jako nedůvodného a tedy nezrušením rozhodnutí, proti kterému podnět směřuje, nezasahuje dozorčí úřad nijak do sféry subjektivních práv účastníka řízení, ta zůstávají takovým negativním výsledkem přezkumu naprosto nedotčena. Správní akt, kterým je výsledek takového přezkumu sdělen účastníkovi řízení, nelze napadnout správní žalobou. Charakter výkonu dozorčího práva má i závěr správního orgánu, že neshledal důvody pro zrušení či změnu rozhodnutí napadeného opožděným odvoláním (§ 92 odst. 1 správního řádu). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2003, č. j. 5 A 14/2002 - 35, publikovaný pod č. 287/2004 Sb. NSS, který se sice týká předchozí právní úpravy, ale je plně použitelný i pro postupy podle správního řádu z roku 2004. Rozhodnutí správního orgánu podle § 92 odst. 1, věty druhé správního řádu je sice rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., ale může být soudem přezkoumáno pouze z hlediska, zda bylo odvolání žalobce důvodně zamítnuto jako opožděné či nepřípustné či nikoliv, tedy zda žalobce jako odvolatel byl či nebyl zkrácen na svém veřejném subjektivním právu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Tento závěr potvrdil Nejvyšší správní soud i ve své další judikatuře, především v usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 8 As 51/2006 - 105, v němž konstatoval, že krajský soud je v těchto případech oprávněn v mezích žalobních bodů zkoumat pouze to, zda se skutečně jednalo o odvolání opožděné, resp. nepřípustné, a zda byl tudíž žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. Žalobcovo odvolání bylo ve vztahu k výroku A. až D. prvostupňového rozhodnutí zamítnuto jako nepřípustné a ve vztahu k výroku E. téhož rozhodnutí bylo zamítnuto jako opožděné. S takovým posouzením svého odvolání žalobce nesouhlasí. Pokračování - 8 - 10A 138/2014 Krajský soud se nejprve zabýval tím, zda bylo možno žalobcovo odvolání posoudit ve vztahu k výroku E. prvostupňového rozhodnutí jako opožděné či nikoliv. Podle § 15 odst. 1 vodního zákona platí, že k provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání, jakož i k jejich zrušení a odstranění je třeba povolení vodoprávního úřadu. Povolení k provedení nebo změně vodního díla, které má sloužit k nakládání s vodami povolovanému podle § 8, může být vydáno jen v případě, že je povoleno odpovídající nakládání s vodami nebo se nakládání s vodami povoluje současně s povolením k provedení nebo změně vodního díla (§ 9 odst. 5). Podle § 15 odst. 4 vodního zákona platí, že vodoprávní úřad vykonává působnost speciálního stavebního úřadu podle zvláštního zákona. Podle § 115 odst. 1 vodního zákona platí, že pokud tento zákon nestanoví jinak, postupují vodoprávní úřady při řízení o věcech upravených vodním zákonem podle stavebního zákona, jde-li o rozhodování týkající se vodních děl a vodohospodářských úprav. Okruh účastníků stavebního řízení o povolení vodního díla se tak stanoví podle stavebního zákona. Žalobce se považuje za opomenutého účastníka řízení, neboť nebyl v rozhodnutí správního orgánu prvého stupně vyznačen jako účastník řízení, a to ani jménem a příjmením, ani označením pozemku. Z toho důvodu mu podle jeho názoru nemohlo být rozhodnutí doručeno veřejnou vyhláškou. Proto se pokoušel podat odvolání podle § 84 odst. 1 správního řádu. Krajský soud vzal na základě shodných tvrzení účastníků za prokázané, že žalobce je vlastníkem sousedního pozemku, od pozemků, na kterých bylo povoleno provedení vodního díla ČOV a kanalizace. Podle § 109 písm. e) stavebního zákona mu tedy nepochybně příslušelo postavení účastníka řízení. V jeho případě totiž není možné vyloučit, že by jeho vlastnické právo nebylo prováděním stavby přímo dotčeno. Z hlediska správního řádu se žalobce považuje za účastníka podle § 27 odst. 2 správního řádu jakožto dotčená osoba, která může být rozhodnutím přímo dotčena na svých právech nebo povinnostech. V řízení bylo postupováno jako v řízení s velkým počtem účastníků, neboť jich bylo více třicet (§ 144 odst. 1 správního řádu). Podle § 144 odst. 6 správního řádu platí, že v řízení s velkým počtem účastníků lze doručovat písemnosti (včetně písemností učených do vlastních rukou) veřejnou vyhláškou; to se netýká účastníků podle § 27 odst. 1 správního řádu. Správní orgán prvého stupně postupoval v souladu s citovanou právní úpravou, když v řízení doručoval veřejnou vyhláškou. Dále podle § 115 odst. 2 stavebního zákona platí, že účastníkům řízení, kteří byli o zahájení stavebního řízení uvědoměni veřejnou vyhláškou, se stavební povolení oznamuje doručením veřejnou vyhláškou. Dle obsahu spisu bylo oznámení o zahájení řízení doručováno veřejnou vyhláškou. Jak již krajský soud uvedl shora, žalobce byl účastníkem stavebního řízení v rozsahu vymezeném ve výroku E. prvostupňového rozhodnutí, a proto měl být v prvostupňovém rozhodnutí uveden jako účastník řízení. Jeho neuvedení v rozdělovníku rozhodnutí je nepochybně formální vadou rozhodnutí. Zbývá však posoudit, zda taková vada měla vliv na doručení rozhodnutí žalobci veřejnou vyhláškou. Krajský soud je přesvědčen, že nikoliv. K námitce žalobce, že správní orgán prvého stupně pochybil již tím, že vlastníky sousedních pozemků v rozdělovníku rozhodnutí označil pouze parcelními čísly pozemků a nikoliv jménem a příjmení, krajský soud konstatuje, že se žalobce mýlí. Podle § 112 odst. 1 in fine stavebního zákona platí, že v případě řízení s velkým počtem účastníků se v oznámení o zahájení řízení a v dalších úkonech řízení účastníci podle § 109 písm. e) a f) identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí přímo dotčených vlivem Pokračování - 9 - 10A 138/2014 záměru. Označení účastníků parcelním číslem jejich pozemků tak bylo v souladu se zákonem. Žalobcem citovaný § 69 odst. 2 správního řádu se na daný případ nepoužije, neboť stavební zákon obsahuje oproti správnímu řádu zvláštní právní úpravu, která má přednost (§ 1 odst. 2 správního řádu). Doručování veřejnou vyhláškou upravuje § 25 správního řádu. Podle § 25 odst. 2 a 3 správního řádu platí, že doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost, popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí den vyvěšení. Písemnost nebo oznámení se zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle věty druhé. Jde-li o řízení, ve kterém se veřejnou vyhláškou doručuje ve správních obvodech několika obcí, správní orgán, který písemnost doručuje, ji nejpozději v den vyvěšení zašle též příslušným obecním úřadům, které jsou povinny písemnost bezodkladně vyvěsit na svých úředních deskách na dobu nejméně 15 dnů. Dnem vyvěšení je den vyvěšení na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje. Jinak platí ustanovení odstavce 2 obdobně. Krajský soud ze správního spisu ověřil, že příslušné rozhodnutí ze dne 17. 7. 2013 bylo zveřejněno na úřední desce jak správního orgánu prvého stupně, tak i na úřední desce Obce Borová Lada. Na úřední desce správního orgánu prvého stupně bylo vyvěšeno dne 18. 7. 2013 a sňato dne 2. 8. 2013. Veřejná vyhláška byla též vyvěšena na úřední desce Obce Borová Lada, a to dne 17. 7. 2013; sňata byla dne 1. 8. 2013. Lhůta patnácti dnů pro vyvěšení byla dodržena na obou úředních deskách. Pro určení data vyvěšení a doručení veřejnou vyhláškou je rozhodující vyvěšení na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje, tj. správního orgánu prvého stupně. Ve vyvěšovaném rozhodnutí je výslovně uvedeno, že se vyvěsí po dobu 15 dnů též způsobem umožňujícím dálkový přístup v souladu s § 25 správního řádu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že si ověřil, že rozhodnutí bylo vyvěšeno i na elektronické úřední desce. Žalobce tuto skutečnost nerozporoval, proto krajský soud bez dalšího vycházel z toho, že podmínka vyvěšení též způsobem umožňující dálkový přístup byla splněna. Podmínky pro doručení veřejnou vyhláškou podle § 25 správního řádu tak má krajský soud za splněné. Krajský soud je toho názoru, že žalobcova konstrukce o tom, že mu nemohlo být doručeno veřejnou vyhláškou, jestliže nebyl jako účastník řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu uveden v rozdělovníku rozhodnutí, neobstojí. Takový právní názor nemá oporu v § 25 správního řádu. Spojovat doručení písemnosti prostřednictvím úřední desky se jmenovitým uvedením konkrétních adresátů je v rozporu s koncepcí doručování veřejnou vyhláškou. Správní řád vychází z domněnky, že každý se seznámil s písemnostmi zveřejněnými předepsaným způsobem na úřední desce bez ohledu na to, zda je na písemnosti jmenovitě uveden jako adresát či nikoliv. Nelze proto vycházet z předpokladu, že neuvedení dotčené osoby (účastníka) na veřejné vyhlášce způsobuje její nedoručení takové osobě. Tím spíše je tak nutno daný institut chápat v řízení s velkým počtem účastníků, kdy v některých případech není jejich okruh přesně znám, a proto právě i doručení veřejnou vyhláškou má sloužit k tomu, aby se s danou věcí seznámili všichni, kterých se věc týká. Tomuto názoru odpovídá i koncepce vedení stavebního řízení, kdy z § 112 stavebního zákona vyplývá, že stavební úřad oznámí zahájení řízení mimo jiné účastníkům, kteří jsou mu známi. To se zpravidla děje v případě řízení s velkým počtem účastníků veřejnou vyhláškou podle § 144 odst. 6 správního řádu. Poté je na všech, kteří se cítí být stavebním řízením dotčeni a považují se účastníky podle § 27 odst. 2 správního řádu (i ti co nebyli v takovém oznámení výslovně za účastníka označeni), aby se přihlásili o svá práva a případně vznesli ve stanovené lhůtě své námitky. Pokračování - 10 - 10A 138/2014 Přitom účastník, který podává námitky, je povinen v nich podle § 114 odst. 1 stavebního zákona mimo jiné uvést i skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení. Pochybení správního orgánu spočívající v opomenutí uvedení žalobce jako účastníka řízení nelze z uvedených důvodů považovat za natolik zásadní vadu, aby měla vliv na samotné doručení rozhodnutí veřejnou vyhláškou jeho osobě. Krajský soud tak dospívá k závěru, že žalobci bylo doručeno veřejnou vyhláškou, i když v rozdělovníku jako účastník řízení uveden nebyl. Krajský soud tak k tomuto žalobnímu bodu uzavírá, že žalobce nebyl opomenutým účastníkem řízení. Byl účastníkem řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu z titulu vlastnického práva k sousednímu pozemku a bylo mu doručováno veřejnou vyhláškou. O svá procesní práva se mohl v řízení řádně přihlásit, neboť veřejnou vyhláškou mu bylo oznámeno jak oznámení o zahájení správního řízení tak i rozhodnutí ve věci. Z žalobních tvrzení žalobce je zřejmé, že se s prvostupňovým rozhodnutím na úřední desce alespoň povšechně seznámil a z důvodu absence uvedení svého pozemku se domníval, že se jej rozhodnutí netýká. Nicméně žalobce alespoň rámcově věděl, o jakou věc se jedná (dle žaloby byl aktivním účastníkem územního řízení) a i přesto, že jeho pozemek nebyl v rozdělovníku uveden, se měl zajímat o svá práva a do řízení se přihlásit. K tomu zbývá doplnit, že předmět rozhodnutí správního orgánu prvého stupně byl v jednotlivých výrocích uveden přehledně a srozumitelně. Pokud jde o stavbu vodního díla ČOV a kanalizace, pak jsou ve výroku E. uvedena čísla parcel, na kterých bude stavba umístěna a určení polohy stavby je v rozhodnutí označeno též orientačními souřadnicemi. Z výroku E. je patrné, že se jedná o výstavbu celého projektu. Nezbývá než konstatovat, že žalobce měl při znalosti výsledků územního řízení možnost předpokládat, že se stavba ČOV bude realizovat a v dané věci měl pečlivě bránit svá práva a sledovat úřední desku a zjišťovat, jaká rozhodnutí jsou vyvěšována a zda se týkají jeho práv. Rozdělovník s uvedenými účastníky je v tomto jistě dobrým vodítkem, nicméně opomenutí uvedení jednoho účastníka neznamená, že neměl postavení účastníka řízení a že mu nebylo doručeno. To by popíralo koncepci doručování veřejnou vyhláškou. Žalobce měl v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt dbát o svá práva a při vědomosti, že se stavba ČOV minimálně připravuje a že jí bude dotčen (to vše věděl z územního řízení), měl sledovat úřední desku a aktivně se domáhat svého účastenství v navazujícím stavebním řízení. Ve vztahu k odvolání do výroku E. prvostupňového rozhodnutí tak krajský soud potvrzuje závěry žalovaného, a sice že žalobce podal odvolání opožděně. Rozhodnutí nabylo právní moci v srpnu 2013 a žalobce podal odvolání až v červenci 2014. Ustanovení § 84 odst. 1 správního řádu se na případ žalobce nemůže aplikovat, neboť jemu bylo rozhodnutí oznámeno veřejnou vyhláškou. Pokud jde o odvolání žalobce do výroků A. až D. prvostupňového rozhodnutí, pak žalobce nesouhlasil s tím, že bylo posouzeno jako nepřípustné. Žalobce odvozuje své účastenství v těchto řízeních především od toho, že šlo o společné řízení podle § 140 správního řádu a podle něj platí, že jakmile se stane účastníkem společného řízení podle některé procesní úpravy, je účastníkem celého společného řízení, ne jen jeho některé části. S touto argumentací krajský soud nesouhlasí. Spojení věcí do společného řízení, i když je motivováno snahou o zjednodušení procesních postupů a snahou o maximální procesní efektivitu a co nejmenší zatěžování dotčených osob, nemůže být na újmu právům účastníků řízení. Zejména proto správní řád v § 140 odst. 6 stanoví, že kdo je účastníkem řízení podle § 27 odst. 1, se ve společném řízení posuzuje tak, jako kdyby všechna spojená řízení probíhala samostatně. Správní řád na tomto místě výslovně nepamatuje na účastníky podle § 27 odst. 2 správního řádu. Ovšem z odborné literatury se podává, že účastenství podle § 27 Pokračování - 11 - 10A 138/2014 odst. 2 správního řádu je třeba ve společném řízení posuzovat zcela stejně jako účastenství podle § 27 odst. 1 téhož zákona. Účastenství podle § 27 odst. 2 správního řádu se ve společném řízení tedy také posuzuje tak, jako kdyby spojená řízení probíhala samostatně. Jinými slovy řečeno, účastník řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu spojením věcí do společného řízení nezískává právo vyjadřovat se k té části předmětu společného řízení, k němuž by se vyjadřovat nemohl, pokud by se spojená řízení vedla samostatně. K tomu srov. Vedral, J. Správní řád. Komentář. Praha: RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2012. Vyd. II., aktualizované a rozšířené, str. 1072 až 1074. Jestliže žalobce nemohl být účastníkem řízení podle výroků A. až D. prvostupňového rozhodnutí automaticky z titulu společného řízení, zbývá posoudit, zda mohl být účastníkem některého z těchto řízení na základě svého právního postavení, resp. přezkoumat, zda tuto otázku správně posoudil žalovaný, a to v mezích žalobních bodů. Otázku neúčastenství žalobce v řízení ad A. a C. prvostupňového rozhodnutí považuje žalobce v napadeném rozhodnutí za nedostatečně odůvodněnou. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobce nebyl účastníkem těchto řízení, neboť není dotčenou osobou, která by mohla být rozhodnutím v těchto řízeních dotčena na svých právech nebo povinnostech. Krajskému soudu se takové odůvodnění jeví jako dostatečné. V řízení ad A. šlo o povolení vypouštění odpadních vod do vod povrchových z nové ČOV. V řízení ad C. šlo o povolení k nakládání s vodami – k jinému nakládání s nimi – k jejich vypouštění do Teplé Vltavy z čerpací jímky. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl žadatelem, nemohl být logicky účastníkem podle § 27 odst. 1 správního řadu. Pokud se žalobce hodlal domáhat postavení účastníka řízení z titulu § 27 odst. 2 správního řádu, mohl již v podaném odvolání tvrdit nějaké konkrétní dotčení na svých právech v důsledku vydaných povolení. Tak se ovšem nestalo. Za situace, kdy žalobce dotčení svých práv v souvislosti s vydanými povoleními výslovně netvrdil, a bylo zřejmé, že nevlastní pozemek, na kterém se nachází vodní tok ani pozemek sousedící s vodním tokem, pak nebylo na místě vůbec uvažovat o tom, že by mohl být účastníkem řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu. Krajský soud připouští, že odůvodnění napadeného rozhodnutí mohlo být v tomto směru obsáhlejší, nicméně považuje jej za dostačující, když je z kontextu odvolání patrné, že žalobce směřoval zásadní námitky do výroku E. ve věci povolení provedení vodního díla a že do výroku A. až D. podával odvolání spíše pro formu. Výrokem D. prvostupňového rozhodnutí bylo povoleno nakládání s podzemními vodami – k jejich odběru z kopané studny. Podle § 115 odst. 15 vodního zákona platí, že účastníkem řízení o povolení k odběru podzemní vody je žadatel a dále osoby podle odstavců 4 a 7 (tj. obce a občanské sdružení). S ohledem na danou speciální úpravu si žalobce nemůže nárokovat postavení účastníka tohoto řízení ani na základě § 27 odst. 2 správního řádu, což žalobce v žalobě i sám uznal. Pokud jde o námitku, že kopaná studna nebyla nikdy řešena v územním řízení, pak tou se krajský soud nemůže zabývat, neboť krajský soud je v rámci tohoto žalobního řízení oprávněn hodnotit toliko to, zda bylo odvolání žalobce správně posouzeno jako opožděné a nepřípustné. Ve vztahu k výroku D. prvostupňového rozhodnutí lze bez dalšího uzavřít, že žalobce nemohl být jeho účastníkem, a proto bylo jeho odvolání nepřípustné. Výrokem B. prvostupňového rozhodnutí bylo rozhodnuto o povolení k nakládání s podzemními vodami – k jejich čerpání za účelem snižování jejich hladiny z čerpací jímky. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce nebyl účastníkem tohoto řízení, neboť z hydrogeologického posudku vyplynulo, že nebudou ovlivněny žádné hromadné ani Pokračování - 12 - 10A 138/2014 individuální zdroje podzemních vod. Nejbližší zdroj podzemní vody se nachází od místa stavby cca 100 m na pozemku parc. č. 108/36 v k. ú. Borová Lada. Tento ani další vodní zdroje ve vzdálenosti více než 500 m nebudou podle hydrogeologa ovlivněny. Závěry hydrogeologického posudku byly dle žalovaného jasné a z pohledu logické provázanosti správné; závěry se vztahovaly jak k čerpání podzemní vody za účelem snižování hladiny podzemní vody po dobu výstavby (výrok B.) tak pro odběr podzemní vody ze studny (výrok D.). Krajský soud považuje citované odůvodnění žalovaného za naprosto srozumitelné a dostačující v tom smyslu, aby bylo pochopitelné, proč se žalobcem nebylo jednáno jako s účastníkem podle § 27 odst. 2 správního řádu. Žalobce s ohledem na obsah hydrogeologického posudku nemohl být daným povolením nijak dotčen na svých právech nebo povinnostech. Přitom je opět skutečností, že žalobce ani v odvolání ani nyní v žalobě netvrdí žádné konkrétní dotčení na svých právech, které by souviselo s vydaným povolením pod výrokem B. prvostupňového rozhodnutí. Na základě shora uvedených skutečností krajský soud uzavírá, že žalovaný správně vyhodnotil odvolání žalobce jako nepřípustné ve vztahu k výrokům A. až D. prvostupňového rozhodnutí a jako opožděné ve vztahu k výroku E. téhož rozhodnutí. Z toho důvodu krajský soud shledal, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti nějaké náklady vznikly. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pokračování - 13 - 10A 138/2014 Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2. dubna 2015 JUDr. Věra Balejová v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Dotčená ustanovení

Zákon o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) 254/2001 Sb.
Zákon o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) 274/2001 Sb.
Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.
Zákon správní řád 500/2004 Sb.
Zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) 183/2006 Sb.

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.