10 A 141/2013
č. j. 10 A 141/2013-26
V PLATNOSTICitované zákony (11)
Rubrum
10A 141/2013 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Kaufland Česká republika, v.o.s., se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, proti žalované České obchodní inspekci, ústřednímu inspektorátu, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 9. 2013, čj. ČOI 60155/13/O100/2000/13/Če/Št, t a k t o :
Výrok
Žaloba s e z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 11. 11. 2013 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 3. 9. 2013, čj. ČOI 60155/13/O100/2000/13/Če/Št, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Jihočeského a Vysočiny ze dne 23. 4. 2013 čj. ČOI 46145/13/2000/R0376/ZOS/Bö, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000 Kč, a kterým bylo žalobci současně uloženo nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo uvedené prvoinstanční rozhodnutí změněno tak, že žalobci byla namísto částky 15.000 Kč uložena pokuta ve výši 25.000 Kč, přičemž ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. Pokračování - 2 - 10A 141/2013 Žalobce namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí, kterou spatřuje v nesplnění zákonem stanovených podmínek, rozhodnutí správních orgánů nemají zákonem stanovené náležitosti, jsou nepřezkoumatelná, žalobou napadené rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení věci, je v rozporu se skutečným stavem věci, nemá oporu ve spisech a konečně jím byla žalobci uložena nepřiměřená pokuta. V důsledku zmiňované nezákonnosti napadeného rozhodnutí došlo ke zkrácení práv žalobce. Správní orgán prvního stupně se nedostatečně vypořádal se všemi hledisky obsaženými v ust. § 24b odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb, o ochraně spotřebitele, když všechna tato hlediska nezohlednil při stanovení výše uložené pokuty. Žalobce se dále vyjádřil ke konkrétním skutkovým tvrzením prvostupňového rozhodnutí, kdy shledal nedostatečnost tvrzení správního orgánu prvního stupně, který dostatečně nespecifikoval riziko zranění, které hrozí uživatelům výrobku „dětská plastová vanička OKT“. Správní orgán by měl uvést, co konkrétně spotřebitelům hrozí a jak vysoké riziko představuje. Žalobce má za to, že spotřebitel byl o důležitých povinnostech a omezeních informován prostřednictvím piktogramů obsažených na výrobku. Žalobce má navíc za to, že dané riziko nelze vykládat jako možnost jeho vzniku, nýbrž je třeba zkoumat, zda k nějakému zranění u spotřebitelů vůbec došlo. Správní orgán prvního stupně porušil zásadu zákazu dvojího přičítání v neprospěch účastníka řízení. Žalobce se dále vyjádřil k akční ceně výrobku „Steak žraloka modrého uzený 150 kg“, v daném případě byl zákazník o neplatnosti akce informován, když na etiketě výrobku byl uveden údaj o účinnosti akce. V daném případě došlo dle žalobce k selhání lidského faktoru, kdy odpovědný pracovník včas nevyměnil u předmětného výrobku cenovou etiketu. Uvedené selhání mělo být zohledněno při stanovení výše uložené pokuty. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně neobsahuje relevantní skutečnosti ospravedlňující uložení pokuty ve výši 15.000 Kč. Taková pokuta je zjevně nepřiměřená, za přiměřenou považuje žalobce pokutu v maximální výši 7.500 Kč. Uvedené vady nebylo možno zhojit rozhodnutím žalované, která měla prvoinstanční rozhodnutí zrušit a vrátit k dalšímu řízení. Dále se žalobce vyjádřil k napadenému rozhodnutí žalované, které spočívá na nesprávném právním posouzení, nemá zákonem stanovené náležitosti a je nepřezkoumatelné. Žalovaná se řádně nezabývala všemi odvolacími námitkami a vady prvostupňového rozhodnutí nebyly zhojeny. Jako nesprávný žalobce hodnotí postup žalované, která zvýšila uloženou pokutu pro nesprávné hodnocení polehčující okolnosti správním orgánem prvního stupně, kdy tato okolnost měla být hodnocena naopak jako okolnost přitěžující. Skutečnost, že spotřebitel měl možnost zakoupené zboží, které nebylo zlevněno, ačkoliv byla sleva žalobcem avizována, by měla být hodnocena ve prospěch žalobce. V projednávané věci nebyly dány důvody pro navýšení pokuty, rozhodnutí žalované není v tomto smyslu řádně odůvodněno. Žalobce má rovněž za to, že se žalovaná dostatečně nezabývala všemi odvolacími námitkami žalobce. Závěrem žalobce navrhl rozhodnutí žalované a stejně tak i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná odkázala ve vztahu k některým žalobním námitkám na odůvodnění rozhodnutí o odvolání. Pokračování - 3 - 10A 141/2013 Žalovaná dále konstatovala, že se odvolacími námitkami zabývala řádně a odpovědně. Vady prvostupňového rozhodnutí byly žalovanou v odvolacím řízení zhojeny právě prostřednictvím zvýšení uložené sankce, neboť tato neodpovídala ust. § 24b odst. 2 zákona č. 364/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. K žalobní námitce týkající se relevantnosti hrozby poškození spotřebitele v důsledku správního deliktu žalovaná sdělila, že pokud by k poškození spotřebitele skutečně došlo, byl by postih ze strany správního orgánu adekvátně přísnější. Je-li správním orgánem hodnocena toliko hrozba určité újmy, je do tohoto rozhodnutí implicitně zahrnuto i to, že konkrétní poškození spotřebitele shledáno nebylo. Přitěžující okolnost v podobě hrozícího poškození spotřebitele přitěžuje delikventovi při vyměřování pokuty v nižší míře nežli přitěžující okolnost spočívající v tom, že k tomuto poškození skutečně došlo. Následek správního deliktu představuje i pouhé ohrožení spotřebitele určitou újmou. Žalovaná shrnula, že zvýšení pokuty bylo v napadeném rozhodnutí řádně a logicky zdůvodněno. Je ve veřejném zájmu, aby delikventům byly ukládány sankce odpovídající skutečné závažnosti spáchaných deliktů, a nikoliv sankce nepřiměřeně nízké. Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti. Dne 1. 2. 2013 byla v provozovně žalobce v Táboře provedena kontrola v rozsahu oprávnění zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. Z obsahu kontrolního protokolu vyplývá, že žalobce nesplnil povinnost prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat. Uvedeného se žalobce dopustil tím, že účtoval rozdílnou cenu výrobku Steak ze žraloka modrého uzený, kdy spotřebitel byl seznámen s cenou uvedenou na regálu, která neodpovídala ceně účtované u pokladny. Téhož dne byla žalovanou provedena další kontrola žalobce, v jejímž rámci bylo zjištěno, že výrobek „Dětská plastová vanička HEIDRUN modrá“ neobsahuje informace pro použití, nebezpečí a rizika poškození zdraví, která jsou spojena s užíváním tohoto výrobku a na způsoby, jak jim předcházet a „Dětská platová vanička průhledná modrá OKT“ neobsahuje informace o používání tohoto výrobku uvedené v českém jazyce. Sdělením žalované ze dne 18. 3. 2013, čj. ČOI 32530/13/2000 byl žalobce seznámen se zahájením správního řízení ve věci podezření ze spáchání správních deliktů dle zákona o ochraně spotřebitele. Rozhodnutím České obchodní inspekce inspektorátu Jihočeský a Vysočina ze dne 23. 4. 2013, čj. ČOI 46145/13/2000/R0376/ZOS/Bö byla žalobci uložena pokuta ve výši 15.000 Kč za spáchání správních deliktů, kterých se žalobce dopustil tím, že poskytoval důležité informace o způsobu použití a nebezpečí, vyplývajícího z nesprávného použití, u prodávaných šesti dětských vaniček plastových OKT pouze v cizím jazyce bez českého překladu, ačkoli se jednalo o důležité informace uvedené v ust. § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. Dále za správní delikt, kterého se žalobce dopustil tím, že informaci o ceně baleného steaku ze žraloka modrého uzeného o hmotnosti 150 g poskytoval v rozporu s ust. § 12 téhož zákona, neboť v rozporu s ust. § 12 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona informace o ceně tak, jak byl výrobek cenou označen, vzbuzovala zdání, že cena bude nižší, Pokračování - 4 - 10A 141/2013 než jaká byla ve skutečnosti. Žalobci byla dále uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Ve věci cizojazyčného písemného textu, který byl poskytován k vaničkám, dospěl správní orgán k závěru, že není pochyb, že se jedná o důležité informace z hlediska použití výrobku a představujícího nebezpečí, vyplývajícího z nesprávného použití. Správní orgán shledal, že se jedná o informace dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., tedy o informace, s nimiž je prodávající povinen spotřebitele vždy seznámit řádně. S ohledem na charakter výrobku se jedná o informace, které musí být obsaženy v přiloženém písemném návodu, musí být srozumitelné a musí být uvedeny v českém jazyce. Správní orgán k tomuto dodal, že piktogramy obsažené na obalu výrobku nejsou způsobilé vyjádřit požadované informace o použití a nebezpečnosti výrobku. Tím, že žalobce příslušný překlad v českém jazyce nezajistil, jednoznačně porušil povinnost stanovenou v § 11 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. V případě informace o ceně baleného steaku ze žraloka správní orgán dospěl k závěru, že informace o ceně tak, jak byla uvedena na cenovce výrobku, jednoznačně vzbuzuje zdání, že cena bude nižší. Na cenovce daného výrobku je označena zcela viditelně a nepřehlédnutelně cena 23,90 Kč. Cena 39,90 Kč, jež byla zákazníkům účtována, tím, že byla přeškrtnuta a v menším písmu, vzbuzovala dojem, že se jedná o cenu neplatnou. Skutečnost, že na cenovce je současně obsaženo slovo „akce!“ a vedle potom malým písmem uvedeno, že akce platí „od 17. 1. 2013 do 23. 1. 2013“ sice značí, že cena 23,90 Kč platí jen pro určité období, avšak tyto údaje vzhledem k velikosti použitého písma a vzhledem k dostatečně zřetelné ceně 23,90 Kč jsou snadno přehlédnutelné. Takto poskytnutá informace jednoznačně budí zdání, že cena steaku bude nižší, než jaká ve skutečnosti je. V daném případě žalobce v rozporu s ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. označil steak cenou tak, že informace o ceně vzbuzovala bezpečně zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Tímto jednáním se žalobce dopustil správního deliktu, jehož znaky skutkové podstaty vymezuje ust. § 24 odst. 7 písm. h) zákona č. 634/1992 Sb. Ke stanovené výši pokuty správní orgán prvního stupně uvedl, že za správní delikt dle ust. § 11 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. lze uložit pokutu až do výše 3.000.000 Kč. Ve způsobu spáchání tohoto deliktu nebyly správním orgánem shledány polehčující ani přitěžující okolnosti. Přitěžující okolnosti shledal správní orgán v následku spáchání správního deliktu dle ust. § 11 odst. 1 uvedeného zákona, když jako přitěžující působí riziko zranění, které hrozí uživatelům výrobku, pokud budou vaničky používat jinak než ve smyslu bezpečnostních pokynů. Jako zvlášť přitěžující okolnost označil správní orgán skutečnost, že se u žalobce jedná o opakovaný správní delikt. Na základě uvedených kritérií byl správní delikt jako celek hodnocen jako méně závažný. V případě správního deliktu dle ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. správní orgán uvedl, že za tento lze uložit pokutu až do výše 5.000.000 Kč. Pokud jde o způsob spáchání tohoto deliktu, byla ku prospěchu žalobce hodnocena okolnost, že zavádějící informace byla zjištěna jen u jednoho z prodávaných výrobků. Žádné konkrétní následky nebyly správním orgánem zjištěny, což bylo zohledněno ku prospěchu žalobce. Jako zvláštní okolnost správní orgán shledal skutečnost, že se jedná o opakovaný delikt žalobce. Na základě uvedených kritérií byl správní delikt hodnocen jako méně závažný. Uložená pokuta odpovídá zásadě absorpční, kdy byla uložena za správní delikt nejpřísněji trestný, jehož horní hranice v daném případě odpovídá částce 5.000.000 Kč. S ohledem na malou závažnost deliktu uložil správní orgán žalobci pokutu v úhrnné výši Pokračování - 5 - 10A 141/2013 15.000 Kč. Pokuta je považována za zcela přiměřenou závažnosti spáchaného správního deliktu a byla uložena v nejnižší možné výši. Takto uložená pokuta nepředstavuje výraznější zásah do majetkové sféry žalobce a právě v této výši je na žalobce schopna působit preventivně a motivovat jej k přijetí účinnějších opatření k zabránění deliktního jednání. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem dne 9. 5. 2013 podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 3. 9. 2013, čj. ČOI 60155/13/O100/2000/13/Če/Št tak, že rozhodnutí prvostupňového správního orgánu bylo částečně změněno, když žalobci byla namísto pokuty ve výši 15.000 Kč uložena pokuta ve výši 25.000 Kč. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná částečně přisvědčila námitce žalobce, dle níž správní orgán prvního stupně dostatečně nepřihlédl k polehčujícím okolnostem, jež se vztahují k postihovaným deliktům. Pokud prvostupňový orgán přihlédl ke skutečnosti, že v případě zavádějící informace o ceně byla tato zjištěna pouze u jednoho výrobku, pak té samé polehčující okolnosti měl správní orgán přihlédnout i v případě vaničky, jež neobsahovala český překlad návodu k použití. Dané kritérium tudíž mělo být hodnoceno ve prospěch žalobce. Na druhou stranu správní orgán prvního stupně vzal za polehčující i okolnost, která polehčující být neměla. Žalovaná, na rozdíl od správního orgánu prvního stupně, považuje za relativně závažný následek to, že spotřebitel mohl na základě označení výrobku etiketou, která vzbuzovala zdání, že výrobek je prodáván za akční cenu 23,90 Kč, a to oproti běžné ceně 39,90 Kč, učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Poškození spotřebitele, představující částku 16 Kč, kterou by spotřebitel v důsledku mylné představy o akční ceně, uhradil navíc, představuje přitěžující okolnost, jež musí být promítnuta do výše ukládané sankce. Žalovaná dále nepřisvědčila námitce žalobce, dle které v případě, že správní orgán uvedl, že následek správního deliktu podle ust. § 24 odst. 7 písm. g) zákona č. 634/1992 Sb. představuje riziko zranění, měl toto riziko blíže specifikovat. Správní orgán definoval hodnocené riziko tím, že se jedná o riziko zranění, čímž jej dostatečně odlišil od jiných rizik. Správní orgán jednoznačně uvedl, že se jedná o riziko zranění, které může nastat při používání vaniček jiným způsobem, než ve smyslu bezpečnostních pokynů. Není-li spotřebitel o bezpečnostních pokynech jasně a srozumitelně upozorněn v českém jazyce, hrozí utonutí dítěte. Piktogramy obsažené na obalu výrobku se nijak nedotýkají dané problematiky, neboť nejsou způsobilé poskytnuté cizojazyčné informace, důležité s hlediska bezpečnosti dítěte, nahradit. Žalovaná se neztotožnila s názorem žalobce, dle něhož v rámci kritéria následků správního deliktu nelze hodnotit pouhé riziko zranění, nýbrž je třeba zkoumat, zda ke zranění v důsledku absence překladu vůbec došlo. I samotná existence rizika vzniku újmy představuje následek daného protiprávního jednání. V této souvislosti bylo poukázáno na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010, čj. 4Ads 123/2009-99. Pokud by bylo prokázáno, že ke zranění v důsledku porušení ust. § 11 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. došlo, byl by postih adekvátně přísnější. Správní orgán při vyměřování pokuty nezohlednil jakékoliv riziko, nýbrž riziko, které jasně specifikoval s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu a odlišil jej od rizik ostatních. Pokračování - 6 - 10A 141/2013 Pokud se žalobce v případě klamavé ceny výrobku odvolává na selhání lidského faktoru, kdy odpovědný pracovník u předmětného výrobku včas nevyměnil cenovou etiketu, pak žalovaná uvádí, že tuto skutečnost nelze považovat za polehčující okolnost, neboť nedbalostní opomenutí nebylo prokázáno. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č.150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce nejprve poukazuje na nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, spočívající v tom, že žalovaná potvrdila prvoinstanční rozhodnutí, aniž by pro takový postup byly splněny zákonem stanovené podmínky. Napadené rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení věci, je v rozporu se skutečným stavem věci a nemá oporu ve spisech. Dále žalobce namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí obou správních orgánů a rovněž to, že obě tato rozhodnutí nemají zákonem stanovené náležitosti. Výši uložené pokuty označil žalobce za nepřiměřenou. K bližšímu vymezení nedostatků zákonem stanovených náležitostí rozhodnutí správních orgánů obou stupňů žalobce neuvedl ničeho. V prvé řadě soud považuje za nutné zdůraznit, že žalobní body, které je oprávněn v rámci řízení o žalobě vypořádat, musí být v žalobě výslovně formulovány, to vyplývá z ustálené judikatury. Vychází se z toho, že soudní řízení není pokračováním správního řízení, nýbrž zcela samostatným typem přezkumného řízení. Z obsahu projednávané žaloby se podává, že žalobce toliko konstatoval nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí, která neobsahují zákonem stanovené náležitosti. Takové konstatování však nepředstavuje určitou, jednoznačnou a individualizovanou argumentaci. Soud k tomu zdůrazňuje, že vytýká-li žalobce předmětným správním rozhodnutím absenci stanovených náležitostí, je zapotřebí, aby takovou námitku formuloval konkrétně, neboť soudu nepřísluší obecně formulovanou námitku domýšlet a za žalobce konkrétní vady vyhledávat. S ohledem na výše uvedené ve vztahu k námitce, že prvoinstanční rozhodnutí a žalobou napadené rozhodnutí neobsahují stanovené náležitosti a jsou nepřezkoumatelná, soud uzavřel, že námitku nehodnotí jako důvodnou. Napadené rozhodnutí žalovaného i prvostupňové správní rozhodnutí obsahují náležitosti stanovené zákonem. Rozhodnutí obsahují výrok, odůvodnění i poučení o odvolání. Náležitosti rozhodnutí jsou stanoveny v ust. § 68 a následující správního řádu, na něž soud odkazuje. Výroky rozhodnutí obstojí i při přezkumu ve smyslu stávající judikatury Nejvyššího správního soudu (kupříkladu usnesení rozšířeného senátu NNS ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006). Ve výrocích je popsáno protiprávní jednání, a to jak z hlediska věcného, časového i místního. Odůvodnění rozhodnutí vypořádává zjištěné skutečnosti a vysvětluje aplikaci skutkové podstaty správního deliktu ve vztahu ke zjištění, které bylo učiněno. Postup, kterým žalovaný správní orgán upravil odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, odpovídá zákonu, neboť odvolací správní orgán je oprávněn ve smyslu správního řádu ust. § 90, takové úpravy činit. Vyslovené závěry správních orgánů mají oporu ve správním spise i právní úpravě. Skutkový stav byl v řízení zjištěn řádně a byly na něj aplikovány i správné právní předpisy. Žalovaná se zabývala souladem napadeného prvostupňového rozhodnutí s právními předpisy a vypořádala se přezkoumatelným způsobem se všemi uplatněnými odvolacími námitkami. Z toho důvodu je nutné odmítnout námitku žalobce, že rozhodnutí je zároveň nepřezkoumatelné. Žalovaný správní orgán se námitkami zabýval řádně a závěry srozumitelným způsobem odůvodnil. Pokračování - 7 - 10A 141/2013 Soud neshledal vadu či nezákonnost rozhodnutí žalované ani správního orgánu prvního stupně. Další námitka žalobce se týká věcné a právní nesprávnosti prvoinstančního rozhodnutí, kdy správní orgán prvního stupně nedostatečně přihlédl k polehčujícím okolnostem, v důsledku čehož byla žalobci uložena nepřiměřená pokuta. Prvoinstanční orgán dostatečně nezhodnotil polehčující a přitěžující okolnosti dané věci. V návaznosti na tuto námitku žalobce dále namítl věcnou a právní nesprávnost žalobou napadeného rozhodnutí, které trpí stejnými vadami jako rozhodnutí prvoinstanční. Z obsahu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vyplývá, že správní orgán vycházel z kontrolního protokolu ze dne 1. 2. 2013 ID 214615421302011, z něhož se podává, že v případě informace o ceně baleného steaku ze žraloka správní orgán dospěl k závěru, že informace o ceně tak, jak byla uvedena na cenovce výrobku, jednoznačně vzbuzuje zdání, že cena bude nižší. Žalobce jednal v rozporu s ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., když označil steak cenou tak, že informace o ceně vzbuzovala bezpečně zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Žalobce se tímto jednáním dopustil správního deliktu, jehož znaky skutkové podstaty vymezuje ust. § 24 odst. 7 písm. h) zákona č. 634/1992 Sb. V případě tohoto správního deliktu byla ku prospěchu žalobce hodnocena okolnost, že zavádějící informace byla zjištěna jen u jednoho z prodávaných výrobků. Žádné konkrétní následky nebyly správním orgánem zjištěny, což bylo zohledněno ku prospěchu žalobce. Jako zvláštní okolnost správní orgán shledal skutečnost, že se jedná o opakovaný delikt žalobce. Prvoinstanční orgán dále vycházel z kontrolního protokolu ze dne 1. 2. 2013 ID 2110215201302011, z něhož bylo zjištěno, že žalobce poskytoval důležité informace o způsobu použití a nebezpečí, vyplývajícího z nesprávného použití, u prodávaných šesti dětských vaniček plastových OKT pouze v cizím jazyce bez českého překladu, ačkoli se jednalo o důležité informace uvedené v ust. § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. Tím, že žalobce příslušný překlad v českém jazyce nezajistil, jednoznačně porušil povinnost stanovenou v ust. § 11 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. V případě tohoto správního deliktu shledal správní orgán přitěžující okolnost v následku spáchání správního deliktu, když jako přitěžující působí riziko zranění, které hrozí uživatelům výrobku, pokud budou vaničky používat jinak než ve smyslu bezpečnostních pokynů. Jako zvlášť přitěžující okolnost označil správní orgán skutečnost, že se u žalobce jedná o opakovaný správní delikt. Z obsahu odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí je zřejmé, že vypořádává zjištěné skutečnosti a vysvětluje aplikaci skutkové podstaty správního deliktu ve vztahu ke zjištění, které bylo učiněno. Správní orgán dostatečně ozřejmil, k jakým přitěžujícím i polehčujícím okolnostem daného případu přihlédl a jakým způsobem byly hodnoceny. Skutková zjištění učiněná správním orgánem prvního stupně odpovídají kontrolním protokolům, z nichž správní orgán na straně 2 až 4 rozhodnutí vycházel. V souzeném případě bylo předmětem přezkumu rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Jihočeského a Vysočiny ze dne 23. 4. 2013, čj. ČOI 46145/13/2000/R0376/ZOS/Bö, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 15.000 Kč, a kterým bylo žalobci současně uloženo nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo uvedené prvoinstanční rozhodnutí změněno tak, že žalobci byla namísto částky 15.000 Kč uložena pokuta ve výši 25.000 Kč, přičemž ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. Pokračování - 8 - 10A 141/2013 Žalobce má za to, že se žalovaná dostatečně nezabývala jeho odvolacími námitkami, které nebyly dostatečně vypořádány. Napadeným rozhodnutím nebyly zhojeny vady prvoinstančního rozhodnutí a žalovaná dostatečně nezdůvodnila, z jakého důvodu byla uložená pokuta navýšena. Důvodnost navýšení uložené pokuty je v žalobou napadeném rozhodnutí vypořádána na straně 3 až 6 tohoto rozhodnutí, kde žalovaná nejprve částečně přisvědčila námitce žalobce, dle níž prvoinstanční orgán dostatečně nepřihlédl k polehčujícím okolnostem dané věci. Žalovaná uvedené pochybení správního orgánu prvního stupně zhojila, když jako polehčující okolnost zhodnotila skutečnost, že zavádějící informace o ceně výrobku byla shledána pouze v jediném případě. Na druhou stranu žalovaná shledala nesprávný postup prvostupňového orgánu, který nesprávně zhodnotil polehčující okolnost, která tímto způsobem být zhodnocena neměla. Skutečnost, že spotřebitel mohl na základě zavádějícího cenového označení výrobku učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil, považuje žalovaná, na rozdíl od prvostupňového správního orgánu, za relativně závažný následek porušení ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. Uvedené pochybení bylo žalovanou zhojeno tak, že postup žalobce byl v tomto případě shledán jako okolnost přitěžující, jež byla promítnuta i do výše uložené sankce. V ostatním zůstalo odvoláním napadené rozhodnutí nedotčeno, přičemž žalovaná shledala navýšení pokuty vzhledem k relativně závažnému následku, spočívajícímu v obchodním rozhodnutí spotřebitele odvislém od zavádějící ceny výrobku, dostatečným. Legitimnost svého postupu v případě zvýšení uložené pokuty žalovaná opřela o ust. § 24b odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., kdy současně shledala, že v důsledku postupu prvoinstančního orgánu došlo k dotčení veřejného zájmu na tom, aby subjektům za spáchané správní delikty byly ukládány sankce odpovídající skutečné závažnosti jejich jednání. Žalovaná se dostatečně vypořádala rovněž s další odvolací námitkou žalobce, dle níž měl správní orgán prvního stupně v rozhodnutí dostatečně specifikovat jím uváděné riziko zranění vznikající v důsledku absence českého překladu informací o nesprávném použití výrobku dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. Žalovaná v napadeném rozhodnutí shledala, že riziko bylo správním orgánem specifikováno dostatečně, neboť hodnocené riziko bylo kvalifikováno jako riziko zranění, které může nastat při používání vaniček jiným způsobem, než ve smyslu bezpečnostního pokynu, čímž bylo dostatečně odlišeno od jiných možných rizik. Žalovaná rovněž dostatečně vypořádala námitku žalobce týkající se hodnocení rizika zranění, kdy dle názoru žalobce není pouhé riziko zranění relevantní a je třeba zjišťovat, zda v konkrétním případě ke zranění v důsledku absence překladu došlo. Žalovaná tuto námitku vyhodnotila jako nedůvodnou, přičemž odkázala na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž i samotná existence rizika vzniku újmy v důsledku protiprávního jednání představuje následek tohoto jednání, který je při posuzování závažnosti správního deliktu třeba brát v úvahu. V případě, že by bylo zjištěno, že k takovému zranění došlo, mělo by to vliv na postih ze strany správního orgánu, který by byl adekvátně přísnější. Vypořádána byla rovněž argumentace žalobce, dle které mělo být jako polehčující okolnost zohledněno, že k zavádějící informaci o ceně výrobku došlo v důsledku pochybení lidského faktoru, kdy zaměstnanec žalobce včas nevyměnil cenovou etiketu. Tato skutečnost nemohla být shledána jako polehčující, neboť nedbalostní opomenutí nebylo spolehlivě prokázáno. Pokračování - 9 - 10A 141/2013 Námitka žalobce týkající se nedostatečného vypořádání odvolacích námitek žalobce a nedostatečného zdůvodnění navýšení uložené pokuty nebyla shledána důvodnou. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán posuzoval závažnost správního deliktu nikoli jako velkou a uložil pokutu při spodní hranici při porovnání s horními hranicemi sazby. Z prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, k jakým polehčujícím i přitěžujícím okolnostem bylo přihlédnuto. Z žalobou napadeného rozhodnutí se jednoznačně podává, v jakých případech byla žalovanou shledána pochybení správního orgánu prvního stupně, jakým způsobem byla tato pochybení zhojena a jak se nově vyhodnocené přitěžující a polehčující okolnosti promítly do výše uložené pokuty. Správní orgány při posuzování škodlivosti jednání žalobce nevybočily z mezí logického uvažování, ani nepřekročily zákonem stanovené meze volného správního uvážení. Vzaly v úvahy možná hlediska ochrany zájmů spotřebitele v oblasti potravinového práva. Žalovaná dostatečně vyjádřila, z jakého důvodu se přiklonila k navýšení uložené sankce. Důvodem uvedeného postupu žalované je skutečnost, že tato shledala jako okolnost zvlášť přitěžující skutečnost, dle níž spotřebitel v důsledku zavádějící ceny uvedené na výrobku mohl učinit jiné obchodní rozhodnutí, než jaké by učinil, pokud by byl srozuměn s tím, že cena daného výrobku je ve skutečnosti jiná. Tuto okolnost žalovaná shledala jako zvlášť přitěžující, vedle které nemohla polehčující okolnost spočívající ve vadě, jež byla zjištěna pouze u jediného výrobku, obstát. Žalovaná pak uvedené zjištění promítla i v navýšení uložené pokuty, což řádně zdůvodnila na straně 3 a 4 napadeného rozhodnutí. Takový postup žalované je zcela v souladu s ust. § 90 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Pokud žalobce zastává názor, dle něhož předmětem dokazování nebyla skutečnost, zda spotřebiteli vznikla škoda či nikoliv, případně zda spotřebitel upozornil na daný rozdíl a nebyla mu naúčtována akční cena a v daném případě nebyly zjištěny konkrétní následky spáchání správního deliktu, pak s tímto nelze souhlasit. Následek správního deliktu představuje i pouhé ohrožení spotřebitele újmou, v daném případě újmou spočívající v zaplacení vyšší ceny, než s jakou spotřebitel v důsledku zavádějící akční nabídky počítal. Ohrožení touto finanční újmou lze považovat za následek správního deliktu spočívajícího v nesprávném informování spotřebitele o ceně nabízeného výrobku. V dané věci lze proto uzavřít, že správní orgány při určení výše ukládané pokuty zohlednily nezbytná zákonná hlediska, z nichž je zřejmé, které konkrétní skutečnosti vzaly při určení výše pokuty za podstatné, jakým způsobem je hodnotily, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Vypořádány byly i námitky, které žalobce vznesl v odvolání. Žalobou napadené rozhodnutí je proto ve vztahu k otázce určení výše pokuty přezkoumatelné. Pro uložení sankce byly naplněny všechny definiční znaky vymezeného skutku i podmínky pro uložení sankce. Výše pokuty byla dostatečně zdůvodněna. V souzeném případě se správní orgány vypořádaly dostatečným způsobem s otázkou naplnění skutkové podstaty správního deliktu, a to jak po formální tak i materiální stránce. Závěry, které vyvodily, vyplývají z výsledků kontroly, která byla v dané věci uskutečněna. Žalobcem vznesené námitky proto nemohly s ohledem na výše uvedené odůvodnění obstát. Soud v dané věci uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Dospěl k závěru, že žalobce se dopustil správního deliktu podle § 24 odst. 7 písm. g) zákona č. 634/1992 Sb. tím, že poskytoval důležité Pokračování - 10 - 10A 141/2013 informace o způsobu použití a nebezpečí, vyplývajícího z nesprávného použití, u prodávaných šesti dětských vaniček plastových OKT pouze v cizím jazyce bez českého překladu, ačkoli se jednalo o důležité informace uvedené v ust. § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. Žalobce se dále dopustil správního deliktu, když o ceně baleného steaku ze žraloka modrého uzeného o hmotnosti 150g poskytoval v rozporu s ust. § 12 téhož zákona, neboť v rozporu s ust. § 12 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona informace o ceně tak, jak byl výrobek cenou označen, vzbuzovala zdání, že cena bude nižší, než jaká byla ve skutečnosti. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 11 - 10A 141/2013 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 16. dubna 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.