10 A 143/2015

Rubrum

10A 143/2015 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejová a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně V.S., bytem L., okres P., proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, sídlem v Jihlavě, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 10. 6. 2015 č.j. KUJI 40311/2015, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 11. 8. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2015 č.j. KUJI 40311/2015, jímž bylo částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu v Pelhřimově v záležitosti uložení sankce žalobkyni za správní delikt a ve zbytku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se poukazuje na to, že byly nesprávně vyhodnoceny skutkové příčiny související s útěkem hospodářských koní. Tyto útěky nastaly po zásahu cizí osoby v nočních hodinách porušením elektrických ohradníků. Policie věc odložila. Žalobkyně úzkostlivě dbá o svá zvířata, kterým musí umožnit volný výběh a pastvu po dobu 24 hodin 7 dní v týdnu. Kontroly chovu koní proběhly vždy bez výhrad k zajištění výběhů. Uzavírá se, že rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobkyně při jednání na policii nepopřela, že k úniku koní dochází a že si je vědoma, že koně jsou ve velkém nebezpečí, když se dostanou mimo ohradu. Upozornila, že někdo narušuje elektrický ohradník. Porušení či nesplnění povinností stanovených zákonem na ochranu proti týrání zvířat bylo spisovým materiálem prokázáno. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Policie ČR učinila dne 30. 9. 2014 u Městského úřadu v Pelhřimově oznámení přestupku žalobkyně, která jako fyzická osoba neučinila potřebná opatření k zabránění útěku koní, k čemuž došlo nejméně ve třech případech v době od 8.00 hod. dne 22. 9. 2014 do 8.30 hod. dne 27. 9. 2014. K tomuto podání byl připojen úřední záznam o oznámení skutečnosti, že žalobkyni utekli koně z ohrady, běhali kolem domu č. 11 a v zahradě tohoto domu, kde podupali travnatý porost. Zjištěný stav ohrady pro koně, ohradníků a prostoru, ve kterém se koně pohybovali, je zachycen fotodokumentací. Další oznámení přestupku ze dne 18. 10. 2014 se vztahuje ke zjištění, že dne 18. 10. 2014 v době od 7.00 hod. do 7.54 hod. žalobkyně neučinila potřebná opatření pro zabránění útěku koní, koně se pohybovali po obci Lidmaň a kolem domu č.

16. Dále 21. 10. 2014 v době mezi 8.25 hod. a 8.55 hod. došlo k útěku 4 koní z nedostatečně zajištěné ohrady, pohybovali se v okolí domu č. 16 a na pozemní komunikaci v okolí obce směrem do obce Hojava. Tohoto dne policisté pořídili o pohybu koní po obci fotodokumentaci. Žalobkyně sdělila, že se jedná o její koně, ty zajistí a vrátí zpět do ohrady. V úředním záznamu z 21. 10. 2014 se popisuje pohyb koní po obci a reprodukuje se vysvětlení učiněné žalobkyní podle zákona o policii. Žalobkyně uvedla, že koně utekli z ohrady, koně odchytí a umístí zpět do ohrady, kterou se bude snažit lépe zabezpečit tak, aby k útěku koní již nedocházelo. Současně žalobkyně uvedla, že si je vědoma rizik spojených s volným pohybem koní po komunikacích a v jejich těsném okolí. Vyrozuměním Městského úřadu v Pelhřimově ze dne 1. 12. 2014 byla žalobkyně vyrozuměna o zahájení řízení ve věci správního deliktu na úseku ochrany zvířat proti týrání. Ve vyrozumění se uvádějí dny, ve kterých se žalobkyně správního deliktu spočívajícího v tom, že neučinila opatření proti úniku koní, měla dopustit. Současně se uvádí, v jakém prostoru se koně pohybovali. Dne 7. 1. 2015 se konalo ústní jednání a v protokolu o tomto jednání se uvádí, že žalobkyně působí jako zemědělská podnikatelka a chová 4 koně jako tažné a jde tudíž o chov hospodářských zvířat. Žalobkyně při tomto jednání uvedla, že k úniku koní dochází z toho důvodu, že někdo narušuje elektrický ohradník. Páska ohradníku je vždy sundaná z izolátoru na různých místech. Koně přetrhnou pásku jen v tom případě, kdy v ní není elektřina, a tudíž tehdy, když je ohradník odpojen. Dne 27. 9. 2014 našli s manželem pásku elektrického ohradníku s vytaženými sloupky v potoce. Proto došlo k přerušení dodávky elektrických impulsů do ohradníku. Dne 29. 9. 2014 podali trestní oznámení na neznámého pachatele pro poškozování cizí věci. O koně se žalobkyně bojí, je si vědoma, že koně jsou v nebezpečí, když se dostanou mimo ohradu. V nebezpečí jsou též účastníci provozu na komunikaci, když se tam koně nacházejí. Koně naposledy utekli dne 25. 12. 2014. Policie přivolána nebyla. Policie ČR, územní odbor Pelhřimov, obvodní oddělení Kamenice nad Lipou sdělila dne 29. 1. 2015 městskému úřadu, že věc oznámení manželů Smutných ve věci poškozování cizí věci, ohradníku výběhu na koně, byla odložena. Státní veterinární správa dne 29. 1. 2015 oznámila, že odborné vyjádření orgánů veterinární správy se nevyžaduje v řízení o správním deliktu, který spočívá v povinnosti učinit opatření proti úniku zvířete. Podmínky, ve kterých jsou koně chováni, byly zkontrolovány, přičemž touto kontrolou nebylo zjištěno porušení zákona o ochraně zvířat proti týrání. Protokol o kontrole Státní veterinární správy je ve spise založen a uvádí se v něm, že zvířata jsou umístěna v elektrickým ohradníkem oploceném sezonním výběhu u domu. Výběh komunikuje s kapacitně a technicky odpovídajícím přístřeškem. Prostor s umístěnými koňmi tvoří součást rozsáhlého chovatelského pastevního areálu, který je oplocen elektrickým ohradníkem, elektrické vodiče jsou pomocí izolátorů umístěny na starších dřevěných kolících. Koně jsou ve velmi dobrém výživovém stavu. Městský úřad v Pelhřimově vydal dne 8. 4. 2015 rozhodnutí, jímž žalobkyni uznal vinnou ze spáchání správního deliktu na úseku ochrany zvířat proti týrání podle § 27 a) odst. 4 písm. e) zákona na ochranu zvířat, kterého se dopustila tím, že minimálně v době 8.00 hod. dne 22. 9. 2014 do 8.30 hod. dne 27. 9. 2014 neučinila nezbytná opatření proti zabránění úniku 3 koní, kteří unikli z výběhu za domem v Lidmani 11 a pohybovali se volně po obci Lidmaň, minimálně v době od 7.00 do 7.54 hod. dne 18. 10. 2014 neučinila nezbytná opatření pro zabránění úniku 4 koní, kteří se volně pohybovali po obci Lidmaň a minimálně v době od 8.25 do 8.55 hod. dne 21. 10. 2014 neučinila nezbytná opatření pro zabezpečení úniku 4 koní, kteří se volně pohybovali po obci Lidmaň a na pozemní komunikaci k místní části Hojava. Za tento správní delikt byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 2.000 Kč a dále povinnost uhradit náklady řízení. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že nebyla přijata opatření nezbytná k zabránění úniku koní, což znamená porušení § 11 odst. 2 zákona na ochranu zvířat. Z dokumentace pořízené policií i žalobkyní není zcela patrno, co bylo příčinou porušení pásky vodiče elektrického ohradníku. Na některých sloupcích ležících na zemi jsou ve spodní části patrny známky hniloby. Vodiče jsou umístěny na starších dřevěných kolících. Žalobkyně odpovídá za funkčnost oplocení a po opakovaných únicích koní bylo zapotřebí provést další opatření tak, aby se taková situace neopakovala. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala odvolání, které bylo projednáno napadeným rozhodnutím. Změna ve výroku prvostupňového rozhodnutí spočívá v upřesnění formulace výroku, ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V odůvodnění se podává přehled důkazů opatřených v řízení před první instancí, nevyvstaly žádné pochybnosti o závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí. Skutkový stav věci byl zjištěn dostačujícím způsobem, nejsou o něm pochybnosti a věc byla správně právně kvalifikována. K vyvození odpovědnosti za správní delikt postačí, že porušení či nesplnění povinností stanovených zákonem bylo prokázáno. Odpovědnost podle zákona na ochranu zvířat je konstruována jako odpovědnost objektivní, tedy odpovědnost za protiprávní stav. Uložená pokuta se shledává jako přiměřená. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Napadeným rozhodnutím byla žalobkyně postižena pro spáchání správního deliktu podle § 27a) odst. 4 písm. e) zákona na ochranu zvířat, protože ve třech v rozhodnutí vyjmenovaných případech neučinila nezbytná opatření k zabránění úniku koní z výběhu a ti se volně pohybovali po obci, v jednom případě po pozemní komunikaci. Správního deliktu podle uvedené právní normy se dopustí právnická nebo podnikající fyzická osoba, jako chovatel hospodářských zvířat, neučiní-li opatření nezbytná pro zabránění úniku hospodářských zvířat. Spisovou dokumentací je doloženo, že žalobkyně je podnikatelkou v zemědělství a chová 4 koně. Je proto chovatelem ve smyslu § 3 písm. k) zák. č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v novelizovaném znění. Žalobkyní chovaní koně jsou pak hospodářskými zvířaty podle § 3 písm. d) zákona. Na žalobkyni se proto vztahuje pasáž zákona na ochranu zvířat proti týrání zvířat upravující ochranu hospodářských zvířat. Ustanovení § 11 odst. 2 zákona pak chovateli mimo jiné ukládá povinnost učinit opatření nezbytná pro zabránění úniku hospodářských zvířat. Skutečnost, že koně opakovaně unikli z ohrazeného pastevního areálu, je nesporná. Žalobkyně jako chovatel hospodářských zvířat má povinnost učinit opatření nezbytná pro zabránění úniku hospodářských zvířat. Skutečnost, že koně opakovaně unikli z ohrazeného pastevního areálu, nasvědčuje tomu, že způsob zabezpečení areálu proti úniku koní nelze hodnotit jako splnění požadavku provést opatření nezbytná pro zabránění úniku hospodářských zvířat. Při projednávání úniku koní z pastevního areálu s policií žalobkyně připustila, že koně z ohrady utekli a bude se snažit o lepší zabezpečení, aby k útěku koní nedocházelo. Při projednání věci ve správním řízení pak uplatnila námitku, že ohradník byl poškozen cizím zaviněním. Vedle těchto výpovědí je k dispozici fotodokumentace stavu některých součástí ohradníku a kontrolní zjištění Státní veterinární správy. Z fotodokumentace je zřejmé, že páska a bambusové latě jsou připojeny na dřevěné kolíky, přičemž ze snímku ze 17. 10. 2014 je zjevné, že vylomené dřevěné kolíky jsou ztrouchnivělé. Tento důkaz je v souladu se zjištěním Státní veterinární správy o tom, že elektrické vodiče oplocení jsou umístěny na starších dřevěných kolících. Tyto důkazy správní orgán prvního stupně zhodnotil a uvedl, že žalobkyně za funkčnost oplocení odpovídá a došlo-li k opakovanému úniku koní, bylo nezbytné učinit opatření další. Opakovaný únik koní nasvědčuje tomu, že žalobkyně neučinila opatření, která by byla nezbytná pro zabránění úniku koní. Zákonem stanovené podmínky pro správní delikt podle § 27a) odst. 4 písm. e) zákona jsou proto splněny. Nutno poznamenat, že odpovědnost za správní delikt právnických i podnikajících fyzických osob je objektivní. Možné vyvinění přichází v úvahu výlučně tehdy, jsou-li splněny požadavky § 28 odst. 1 za použití odstavce 5 zákona. Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba za správní delikt neodpovídá tehdy, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. To se však v průběhu řízení nestalo. Tvrzení žalobkyně, že ohradník byl porušen cizím zaviněním, což mělo za následek únik koní, nebylo prokázáno. Kromě toho je tu rozpor mezi původním vyjádřením žalobkyně před policejními orgány a v průběhu správního řízení. Dále je fotodokumentací doloženo, že vylomené dřevěné sloupky byly ztrouchnivělé, v souladu s tím je zjištění Státní veterinární správy o tom, že prvky ohrazení jsou upevněny na starších dřevěných kůlech. Životnost těchto kůlů je omezená, o čemž svědčí právě snímek zachycující poškozené kůly napadené hnilobou. Stav oplocení proto nenasvědčuje tomu, že bylo vynaloženo veškeré úsilí, které lze po chovateli v zájmu údržby ohrazení pastevního areálu požadovat. Proto se žalobkyně své odpovědnosti za správní delikt nezprostila. Skutkové zjištění související s útěkem koní má oporu ve výsledcích dokazování, kdy byla hodnocena skutečnost, že k úniku koní došlo opakovaně, je zadokumentován stav ohrazení. Úsudek o tom, že žalobkyně neučinila opatření nezbytná pro zabránění úniku koní, má oporu ve spise. Naopak nebylo prokázáno, že k útěku koní došlo po zásahu neznámého pachatele v důsledku porušení elektrického ohradníku. Je-li doloženo, že prvky elektrického ohradníku jsou upevněny na starších dřevěných kolících a bylo prokázáno, že některé z nich byly poškozeny hnilobou, pak takový ohradník nemusí plnit svůj účel a může být koňmi překonán. Právě tento stav ohradníku nesvědčí ve prospěch tvrzení žalobkyně o cizím zásahu do ohradníku. Nezbývá než zopakovat, že odpovědnost za konkrétní správní delikt je odpovědností objektivní. Ze spisové dokumentace je zjevné, že policie trestní oznámení žalobkyně na poškození cizí věci neznámým pachatelem prošetřovala a věc byla odložena. Jestliže však policie zjistila podezření na porušení předpisů na ochranu zvířat proti týrání, bylo její povinností takové zjištění příslušnému správnímu orgánu sdělit. To se také stalo. Není sporu o tom, že žalobkyně o svá zvířata řádně pečuje, což dokládá výsledek kontroly Státní veterinární správy. Mezi povinnosti chovatele však patří zajistit taková opatření, která jsou nezbytná zabránit hospodářským zvířatům v úniku. Tato povinnost žalobkyní splněna nebyla, což je zjevné z toho, že koně opakovaně unikli a stav dřevěných kůlů tvořících součást oplocení v poškozeném úseku mohl k úniku koní přispět. Naopak není prokázáno, že k poškození ohrazení pastevního areálu došlo trestnou činností třetí osoby. Proto povinnost založená § 11 odst. 2 zákona ukládající chovateli učinit taková opatření, která jsou nezbytná v zájmu předejití úniku koní, splněna nebyla. K argumentaci uvedené v druhém odstavci bodu II žaloby nutno uvést, že odpovědnost za konkrétní správní delikt je odpovědností objektivní, přičemž soud zdůrazňuje, že nebylo prokázáno, že ohradníky pro koně byly poškozeny cizím zaviněním. Již samotný stav poškozených dřevěných kůlů napadených hnilobou nasvědčuje tomu, že ohradník nemusel v některých částech útěku koní zabránit. Proto žalobkyně neprovedla taková opatření, která by bylo možno nahlížet jako nezbytná pro zabránění úniku hospodářských zvířat. Spisovou dokumentací je doloženo, že opakovaně došlo k úniku koní chovaných žalobkyní, stav oplocení je doložen a žalobkyni se nepodařilo prokázat, že k poškození ohradníku došlo zaviněním cizí osoby. Skutkový stav pro posouzení odpovědnosti za správní delikt podle § 27a) odst. 4 písm. e) zákona na ochranu zvířat proti týrání byl spolehlivě zjištěn, mezi shromážděnými podklady nejsou žádné rozpory a na takto zjištěný skutkový stav byl správně aplikován předpis o odpovědnosti za správní delikt. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s předpisy uvedenými v předchozí pasáži rozsudku. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 1. března 2016 JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová