Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 15/2012

č. j. 10 A 15/2012-64

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2012-04-25 · ECLI:CZ:KSCB:,2012:10.A.15.2012.64

  1. KS Č. Budějovice 10 A 15/2012-64
  2. NSS 9 As 99/2012-30
  3. NSS 6 Ans 12/2012-11
  4. NSS 1 Ans 18/2013-14

Citované zákony (4)

Rubrum

10A 15/2012 - 64 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) J.A., bytem S. 544, Č. K., b) J.A., bytem S. 544, Č.K., zastoupených Mgr. Janem Aulickým, advokátem v Českém Krumlově, Kaplická 327, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.12.2011, č.j. OREG 39292/2011/cais, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobci se žalobou domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 5.4.2011 č.j. MUCK 17078/2011, kterým byla zamítnuta žádost o dodatečné povolení stavby „změna dokončené stavby – stavební úpravy objektu čp. X v Horní ulici v Českém Krumlově, Vnitřní Město, Horní čp. X“ tak, že toto rozhodnutí bylo změněno a ve změnou nedotčených částech bylo rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobců zamítnuto. Pokračování - 2 - 10A 15/2012 Žalobci v žalobě zrekapitulovali průběh řízení o dodatečné povolení stavby a namítají, že závazná stanoviska, jež byla vydána Městským úřadem v Českém Krumlově, odborem územního plánování a památkové péče ze dne 10.5.2010 a 5.10.2010, která byla dle § 149 odst. 4 potvrzena Krajským úřadem Jihočeského kraje, odborem kultury a památkové péče České Budějovice, nezohledňují všechny relevantní skutečnosti a důležité důkazy pro posouzení věci. Žalobci namítají nesprávnost a nezákonnost závazných stanovisek. Obsah závazného stanoviska by měl v základní rovině odpovídat požadavkům kladeným na odůvodnění správního rozhodnutí. V daném případě byla vydána negativní závazná stanoviska, stavební úřad bez dalšího dokazování žádost o dodatečné povolení zamítl. Vchodové dveře byly zřízeny na místě, kde již v minulosti takový vstup byl. Tento vstupní otvor byl vstupem, který korespondoval s charakterem Horní ulice, která plnila tradiční obchodní roli. Dům sloužil k řemeslné činnosti. Není žádný důvod proč by mělo být v současné době obnovení tohoto vstupního otvoru zakázáno a proč má být potlačována funkčnost a využitelnost domu a samotný charakter uvedené ulice. V závazném stanovisku se uvádí, že v minulosti se jednalo o necitlivou úpravu, kterou není žádoucí obnovovat. Přestože je dveřní otvor navržen a proražen v místě původně se nacházejících dveří, jeho architektonický vzhled je značně odlišný od vzhledu původních dveří. Dále je uvedeno, že nevhodné je i zpracování vzhledu vchodových dveří. Odůvodnění citovaných závazných stanovisek je zcela nedostatečné a činí tato stanoviska nepřezkoumatelnými. Ve stanoviscích je obecně odmítána historická koncepce a kontinuální historický vývoj domu a je dávána přednost bez hlubšího odůvodnění jiné historické koncepci. Obnovení vstupního otvoru navazuje na dřívější obchodní tradice ulice a nijak nenarušuje kompozici nebo vzhled domu. Správní orgán překročil meze správního uvážení, když dal bez jakéhokoliv relevantního důvodu přednost jednomu historickému stavu objektu před historickým stavem jiným, přestože skutkové okolnosti ho měly vést k jinému závěru. Takové správní uvážení není v souladu s právními předpisy. Správní orgán se nezabýval námitkami žalobce ohledně ostatních domů v Horní ulici, jejich vzhledu a existence vstupních otvorů. Správní orgán se měl těmito námitkami zabývat, neboť předmětný dům není izolovanou stavbou, ale je řadovým objektem v ulici. Správní orgán řádně nezdůvodnil, proč připomínky a podklady odmítl, ale dokonce závadným postupem vytvořil prostor pro jakousi libovůli. Dle žalobců se žalovaný nezabýval stanoviskem ze dne 10.5.2010, neboť závazné stanovisko nebylo v odvolacím řízení přezkoumáno, byla přezkoumávána pouze zákonnost tohoto závazného stanoviska, nikoliv však jeho věcná správnost, jak tomu bylo u závazného stanoviska ze dne 5.10.2010, které bylo posuzováno v režimu odvolacího řízení. Žalovaný vychází rovněž ze závazného stanoviska ze dne 10.5.2010, proto v důsledku tohoto závadného postupu nebylo řádně postupováno. Tím došlo k zásahu práv žalobců, neboť jim byla znemožněna efektivní obrana, a proto je napadené rozhodnutí, které z tohoto závazného stanoviska vychází, nezákonné a nepřezkoumatelné. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalobci provedli změnu dokončené stavby bez stavebního povolení, přestože byli srozuměni s tím, že z hlediska orgánů státní památkové péče jedná se o úpravy nepřípustné, neboť k jejich žádosti vydal orgán státní památkové péče závazné stanovisko, ve kterém byl jejich záměr vyhodnocen jako nepřijatelný. Usnesením žalovaného ze dne 29.8.2011 bylo zastaveno řízení o přezkoumání závazného stanoviska Městského úřadu Český Krumlov ze dne 10.5.2010, nikoliv závazného stanoviska ze dne 5.10.2010, jak je chybně uvedeno v žalobě. Žalovaný se k věcné stránce závazného stanoviska ze dne 5.10.2010 vyjádřil v rámci odvolacího řízení. K věcné stránce stanoviska ze dne 10.5.2010 se krajský úřad nevyjadřoval, jelikož věcnou stránku uvedeného závazného stanoviska přezkoumal v rámci přezkumného řízení ukončeného usnesením ze dne 29.8.2011. Závazné stanovisko ze dne 10.5.2010 mělo sloužit ke zhodnocení záměru žalobců, tj. Pokračování - 3 - 10A 15/2012 zamýšlených stavebních úprav a takové závazné stanovisko mělo být podkladem pro stavební řízení. Pokud by toto stanovisko bylo důvodem zamítnutí žádosti o stavební povolení, mohli žalobci podat odvolání a toto závazné stanovisko by bylo krajským úřadem přezkoumáno dle § 149 odst. 4 správního řádu. Jelikož žalobci stavební úpravy provedli bez stavebního povolení, využili institutu dodatečného povolení stavby, žalovaný přezkoumal v odvolacím řízení pouze závazné stanovisko, které se vztahovalo na již provedené stavební úpravy. Žalobci proto nemohli institut řádného odvolání v případě závazného stanoviska ze dne 10.5.2010 využít, jelikož stavební úpravy provedli, aniž by požádali o stavební povolení. Žalovaný proto postupoval správně, když v odvolacím řízení vztahujícím se k dodatečnému povolení stavby přezkoumal věcnou správnost závazného stanoviska vázaného na dodatečné povolení stavby, tedy závazného stanoviska ze dne 5.10.2010 a nezkoumal již závazné stanovisko ze dne 10.5.2010, které bylo vydáno k zamýšlenému stavebnímu zásahu. Způsob, jakým se žalobci dovolávají nezákonnosti rozhodnutí s odkazem na vadný postup týkající se neprovedení přezkumu závazného stanoviska ze dne 10.5.2010, se jeví jako účelový. Žalobci měli možnost podat žádost o stavební povolení a využít dostupných procesních prostředků k jeho vydání. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Stavební úřad v Českém Krumlově vydal dne 29.9.2010 opatření, kterým oznámil zahájení řízení o nařízení odstranění stavby „změna dokončené stavby – stavební úpravy objektu č.p. X v Horní ulici v Českém Krumlově“. Současně s tím bylo nařízeno na den 26.10.2010 jednání spojené s ohledáním na místě samém. O průběhu jednání ze dne 26.10.2010 byl sepsán protokol, z jehož obsahu vyplývá, že na místě samém bylo zjištěno, že v prvním nadzemním podlaží objektu č.p. X v Horní ulici v Českém Krumlově byl v místě původního okna nově zřízen vstupní otvor, byly osazeny vchodové dveře a před nimi vybetonovány čtyři schodišťové stupně. Na tyto úpravy nebylo vydáno stavební povolení. Žalobci oznámili, že požádají o dodatečné povolení stavby. Městský úřad v Českém Krumlově, odbor územního plánování a památkové péče vydal negativní závazné stanovisko k záměru žalobců spočívajícím ve zřízení vstupního otvoru místo stávajícího okna, jeho osazení dveřmi a zhotovení schodišťových stupňů. Uvedené stanovisko bylo vydáno žalobcům před provedením uvedených stavebních úprav. K žádosti stavebního úřadu bylo vydáno závazné stanovisko Městským úřadem v Českém Krumlově dne 5.10.2010, které považuje zrealizované stavební úpravy rovněž za nepřijatelné. V řízení o nařízení odstranění stavby vydal stavební úřad dne 18.11.2010 opatření, kterým seznámil žalobce s doplněnými podklady a stanovil lhůtu, ve které se mohou před vydáním rozhodnutí ve věci vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Proti tomuto usnesení se žalobci odvolali, žalovaný jejich odvolání rozhodnutím ze dne 8.11.2010 usnesení potvrdil. Žalobci podali žádost o dodatečné povolení stavby, proto řízení o nařízení odstranění stavby bylo usnesením ze dne 28.2.2011 přerušeno. Opatřením ze dne 13.12.2010 stavební úřad vyzval žalobce, aby doplnili žádost o kladné závazné stanovisko dotčeného orgánu na úseku památkové péče. Žádost doplněna nebyla. Pokračování - 4 - 10A 15/2012 Stavební úřad rozhodnutím ze dne 5.4.2011 žádost o dodatečné povolení stavby „změna dokončené stavby – stavební úpravy objektu čp. X v Horní ulici v Českém Krumlově na pozemku parc.č. 103 v k.ú. Český Krumlov“ zamítl z důvodu záporného závazného stanoviska dotčeného orgánu na úseku památkové péče. Proti tomuto rozhodnutí se žalobci odvolali. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobců zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno s odkazem na negativní závazné stanovisko, dle kterého jsou opravy nepřípustné. Dle žalovaného takový zásah nelze připustit, neboť opětovné zřízení vstupu narušuje kompoziční vyváženost stavby. Zásah do architektury dotčeného objektu, který podléhá památkové ochraně, nelze provést účelově a odkazovat na tradice historického období, které je v porovnání s celkovou délkou historie dotčeného objektu pouhou etapou, v níž objekt doznal zásahu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 129 odst. 3 stavebního zákona „u stavby prováděné či provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem a nebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení o jejím odstranění. Pokud půjde o stavbu uvedenou v odstavci 2, stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle § 111 - § 115. Bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o odstranění stavby zastaví. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že nezákonně realizované stavby mohou být za splnění určitých podmínek dodatečně povoleny. Tyto podmínky jsou vymezeny v § 129 odst. 2 stavebního zákona. Pro případ, že je předmětem dodatečného povolení stavba již dokončená, zákon předpokládá, že stavební úřad může vyjádřit souhlas s jejím užíváním a u dokončené stavby, kterou lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu, že stavební úřad vyzve stavebníka k podání žádosti o jeho vydání. Stavebníka, který žádá o dodatečné povolení stavby, stíhá důkazní břemeno, je tedy na něm, aby prokázal, že skutečně došlo ke splnění podmínek vymezených v § 129 odst. 2 stavebního zákona. V daném případě žalobci před provedením stavebních úprav požádali Městský úřad v Českém Krumlově, odbor územního plánování a památkové péče o vydání závazného stanoviska ohledně zřízení vchodových dveří v Horní ulici v domě čp. X – v nemovité kulturní památce - měšťanský dům. K těmto stavebním úpravám se vyjádřil Národní památkový ústav dne 15.4.2010, který kvalifikuje dodatečné prorážení vstupu do domu v místě původního okna za nepřijatelné. Z tohoto vyjádření vyplývá, že v průběhu 2. pol. 19. stol. docházelo k prorážení vstupů do obchodů v místech původních oken, což nelze považovat za legitimní důvod pro následování či obnovování těchto průrazů. U předmětného objektu by opětovným průrazem došlo k narušení vyvážené kompozice raně barokní fasády. Správní orgán se ztotožnil s vyjádřením Národního památkového ústavu, že opětovným průrazem by došlo k narušení vyvážené kompozice raně barokní fasády, proto záměr stavebníka považoval za nepřípustný. Vzdor tomuto závaznému stanovisku žalobci stavební úpravu bez povolení realizovali. K žádosti stavebního úřadu Městského úřadu Český Krumlov v rámci řízení o dodatečné povolení stavby ohledně realizovaných stavebních úprav – zřízení vstupního otvoru Pokračování - 5 - 10A 15/2012 v objektu čp. X v Horní ulici bylo vydáno odborem územního plánování a památkové péče Městského úřadu v Českém Krumlově závazné stanovisko, že realizované práce spočívající ve vybourání zdiva, osazení vchodových dveří, vybetonování schodišťových stupňů v předmětném objektu je nepřijatelné. Toto závazné stanovisko bylo odůvodněno tím, že se jedná o objekt památkově chráněný, jedná se o dům, který byl součástí původní gotické parcelace. Předmětná budova prošla renesanční adaptací, při níž došlo i k přístavbě zadních traktů. V průběhu 2. pol. 19. stol. docházelo k proražení vstupu do obchodu v místech původních oken, což nelze považovat za legitimní zásah a důvod pro následování či obnovování těchto průrazů. V minulosti byl sice dveřní prostor proražen, avšak jednalo se o necitlivou úpravu, kterou není žádoucí obnovovat. Realizovaný nový otvor je proveden v místě původně se nacházejících dveří, avšak jeho architektonický vzhled je odlišný, včetně vchodových dveří a schodišťových stupňů, které byly v minulosti předsazené. Zřízení vchodových dveří je účelové, je snaha o zvýraznění prezentace provozoven. Realizované vchodové dveře velmi výrazně změnily původní architektonický vzhled domu, tudíž došlo ke znehodnocení kulturně historických hodnot předmětného památkově chráněného domu. Předmětem řízení je rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o dodatečné povolení stavby. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona lze stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) § 129 dodatečně povolit pokud stavebník prokáže, že a) není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územněplánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Podle § 129 odst. 3 stavebního zákona zahájí stavební úřad u stavby uvedené v odst. 1 písm. b) řízení o jejím odstranění. Pokud pak půjde o stavbu uvedenou v odst. 2, stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle § 111 - § 115. V daném případě žalobci provedli změnu dokončené stavby – stavební úpravy ve formě zřízení vchodových dveří na nemovité kulturní památce v Horní ulici čp. X a to bez stavebního povolení, přestože k jejich žádosti bylo Městským úřadem v Českém Krumlově, odborem územního plánování a památkové péče vydáno dne 10.5.2010 závazné stanovisko, že stavební práce dle předložené dokumentace, které spočívají ve zřízení vstupního otvoru místo stávajícího okna, místo okna by byly osazeny dřevěné prosklené dveře se čtyřmi schodišťovými stupni a s dveřnicí s prosklenou vitrínou, jsou dle památkového zákona nepřípustné. K žádosti stavebního úřadu bylo vydáno závazné stanovisko dne 5.10.2010 Městským úřadem v Českém Krumlově, odborem územního plánování a památkové péče ve věci realizované stavební úpravy – zřízení vstupního otvoru ve shora uvedeném objektu, které rovněž považuje předmětné realizované stavební úpravy za nepřípustné. V rámci odvolacího řízení byla tato stanoviska přezkoumána nadřízeným orgánem státním památkové péče – odborem kultury a památkové péče, oddělení památkové péče Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, kdy závazné stanovisko ze dne 5.10.2010 bylo potvrzeno a usnesením Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru kultury a památkové péče ze dne 29.8.2011 bylo přezkumné řízení ohledně závazného stanoviska ze dne 10.5.2010 zastaveno s tím, že uvedené usnesení bylo poznamenáno do spisu. Dle žalobců závazná stanoviska vydaná ve věci orgány státní památkové péče nezohledňují všechny relevantní skutečnosti a důkazy důležité pro posouzení věci. Žalobci rovněž namítají věcnou nesprávnost a nezákonnost citovaných závazných stanovisek, kdy Pokračování - 6 - 10A 15/2012 poukazují na to, že v případě negativního závazného stanoviska by obsah měl odpovídat požadavkům kladeným na odůvodnění správního rozhodnutí. Žalobci namítají, že vchodové dveře byly zřízeny na místě, kde již v minulosti takový vstup byl, korespondoval s charakterem ulice, která plnila obchodní roli. Žalobci proto nevidí důvod, proč by mělo být obnovení tohoto vstupního otvoru zakázáno a proč má být potlačována funkčnost a využitelnost domu a především samotný charakter a funkce Horní ulice v Českém Krumlově. Jak z odůvodnění rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 24.11.2011 č.j. KUJCK 42851/2011/OKPP/2 tak i z usnesení žalovaného ze dne 29.8.2011 č.j. KUJCK 25537/2011/OKPP vyplývá, že se žalovaný zabýval hodnocením historických koncepcí a dospěl k závěru, že v době od 14. stol. byl vstup z ulice v městském domě vždy pouze jeden. Hlavní a reprezentační prostory domu tvořily vstupní síň přízemí a v prvním patře tzv. mazhauz. Vstupní otvor ve východní části uvedeného domu byl proražen až pravděpodobně v roce 1853. Důvodem proražení vstupních otvorů byl posun ve způsobu obchodování, z čehož byl učiněn závěr, že proražení vstupního otvoru bylo vedeno účelovými pohnutkami, nikoliv zhodnocením objektu po kulturněhistorické stránce, a proto byl učiněn správný závěr, že v současné době vzhledem k tomu, že objekt je nemovitou kulturní památkou a nachází se na území městské památkové rezervace, která je památkou UNESCO, lze považovat za legitimní zásah, který by byl v souladu se zájmy hájenými státní památkovou péčí. Proto nejsou žádoucí zásahy do stavebních konstrukcí objektu, neboť těmito destruktivními zásahy by došlo ke ztrátě autentických informací, které v sobě historické konstrukce nesou. Na počátku 70. let 20. stol. došlo k zazdění druhotně proraženého vstupního otvoru za účelem navrácení podoby do původního historického stavu, proto opětovné zřízení vstupního otvoru, které bylo vybudováno žalobci z ekonomických důvodů, nerespektuje podobu vstupního otvoru a truhlářských prvků, které měly v době před zazděním na počátku 70. let 20. století. Proto je správný závěr, že z důvodu zachování autenticity, kulturně historické a dokumentační hodnoty nelze považovat stavební úpravy za přípustné. S ohledem na uvedená zjištění soud má za to, že je nutno zachovat vstup z ulice pouze jeden, tak jak tomu bylo původně ve 14. stol. za účelem zachování památkové hodnoty domu. Odůvodnění závazných stanovisek uvedených shora je v souladu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu, dle něhož je nutno v odůvodnění uvést důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení i informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Uvedená stanoviska jsou řádně odůvodněna, je v nich uvedeno z jakých podkladů bylo při rozhodování vycházeno, tyto podklady jsou podrobně popsány a je i řádně zdůvodněno, proč je proražení vstupního otvoru v přízemí nepřípustné. Námitka o porušení ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu je proto nedůvodná. Závazná stanoviska jsou podkladem pro konečné rozhodnutí. Z vymezení předmětu řízení vyplývá, že žadatel hodlá vybudovat vstupní otvor, kdy je vstupní okno nahrazeno dřevěnými prosklenými dveřmi. Vzhledem ke složitosti a rozličnosti dopadů výstavby, stavební úřady postupují ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních předpisů. Tato spolupráce se projevuje vydáváním závazných stanovisek dle § 4 odst. 2 stavebního zákona. V souvislosti s tím soud podotýká, že závazná stanoviska nejsou vydávána ve správním řízení a nejsou rozhodnutími (viz. rozsudek NSS ze dne 22.10.2009 č.j. 9 As 21/2009-150). Závazná stanoviska nejsou vždy vydávána k žádosti stavebníka, tak jak tomu bylo v daném případě, kdy závazné stanovisko ze dne 5.10.2011 bylo vydáno k žádosti správního orgánu, pro jehož potřeby bylo vydáváno (srovnej § 86 odst. Pokračování - 7 - 10A 15/2012 2 písm. b/ stavebního zákona). Závazná stanoviska vydávána tedy dle § 149 správního řádu nemají objektivně vymezený samostatný předmět řízení, jedná se o podkladové úkony, které se vždy vydávají v rámci jiného řízení. Na závazná stanoviska se vztahují ustanovení týkající se správního řízení a řádných opravných prostředků. Soudní přezkum závazných stanovisek je v souladu s článkem 36 odst. 2 Listiny umožněn až v rámci konečného rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s.ř.s. Meze správního uvážení v daném případě ze strany žalovaného nebyly překročeny, neboť z obsahu odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, že by byla dána přednost jednomu historickému stavu objektu před historickým stavem jiným v případě, že bylo vycházeno z historického průzkumu ohledně předmětného domu. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích zpracoval v dubnu 2010 stanovisko v souvislosti se záměrem žalobců dotčeného objektu změnit východní okno parteru na vstup z ulice. Z obsahu uvedené písemnosti vyplývá, že v průběhu 2. pol. 19. stol. docházelo k prorážení nových parterových krámských vstupů na místě původních oken s tím, že některé zásahy měly dosti drastickou povahu. Je pravdou, jak žalobce uvádí, že v uvedeném stanovisku je uvedeno, že v 70. – 80. létech proběhly radikální „asanace“ zástavby celé Horní ulice podle projektů SURPMO Praha. Z fasády byly odstraněny poslední soukromokapitalistické relikty, řada druhotných otvorů byla zazděna, event. přeměněna v původní okna. Dále je v historickém průzkumu uvedeno „jakkoliv nahlížíme na tehdejší praxi státní památkové péče se značně kritickým odstupem, nelze upřít, že tehdejší úpravy uličních fasád respektovaly princip architektonické rehabilitace.“ Následně je uvedeno, že období od roku 1890 do roku 1945 nelze zdaleka pokládat za zlatý věk hodný následování, proto je s ohledem na toto stanovisko správný závěr ohledně nepřípustnosti uvedené změny stavby, který je iniciovaný ekonomickými zájmy, nikoliv ke zhodnocení nemovité kulturní památky, který byl architektonicky zhodnocen rehabilitací uličního prostředí do raně barokní architektonické podoby na počátku 70. let 20. století. Žalobcem je proto nedůvodně odkazováno na historický průzkum od Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích zpracovaného PhDr. J.M., který považoval změny stavební za nepřípustné. Z uvedeného vyjádření Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích ze dne 15.4.2010 vyplývá, že ve 2. pol. 19. stol. docházelo k prorážení vstupů do obchodů v místech původních oken, což nelze z dnešního pohledu každý takový zásah považovat za legitimní důvod pro následování či obnovování těchto průrazů. V 70. – 80. letech 20. stol. totiž proběhla celková úprava, kdy byly tyto vstupní otvory zazděny a navráceny do původní doložené podoby s okenními otvory. U předmětného objektu by opětovným průrazem na místě okna vlevo došlo k narušení vyvážené kompozice raně barokní fasády. Dodatečný průraz proto nelze hodnotit jako historický stav, který je žádoucí obnovovat, a proto realizace nebyla doporučena. Správní orgán řádně vycházel z tohoto stanoviska a vydal závazné stanovisko, že změna stavby je nepřípustná. Soud poznamenává, že správní uvážení připadá v úvahu v případě, když s existencí určitého skutkového stavu není v příslušné právní normě jednoznačně spojen jediný nutný právní následek a zákonodárce dává správnímu orgánu možnost zvolit po zvážení daných okolností jedno z více řešení předvídaných právní normou. O takový případ se však nejedná. V daném případě zákon správnímu orgánu diskreční oprávnění nedává, proto námitka žalobců ohledně překročení mezí správního uvážení je nedůvodná. Žalovaný vyžádal ve smyslu ustanovení § 149 odst. 4 správního řádu o potvrzení nebo změnu uvedených závazných stanovisek. Žalovaný dne 24.11.2011 závazné stanovisko ze dne 5.10.2010 potvrdil a rozhodnutím ze dne 29.8.2011 závazné stanovisko ze dne 10.5.2010 dle Pokračování - 8 - 10A 15/2012 ustanovení § 97 odst. 1 správního řádu přezkumné řízení zastavil s tím, že toto usnesení se poznamená do spisu. Dle žalobců se žalovaný v případě rozhodování ohledně závazného stanoviska ze dne 10.5.2010 tímto stanoviskem nezabýval, což znamená, že závazné stanovisko nebylo v odvolacím řízení postupem dle § 149 odst. 4 správního řádu posouzeno, čímž žalobci byli zkráceni na svých právech. Tato námitka žalobců není důvodná, neboť z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že se k věcné stránce závazného stanoviska ze dne 5.10.2010 vydaného prvoinstančním orgánem vyjádřil žalovaný v rámci odvolacího řízení. K věcné stránce závazného stanoviska ze dne 10.5.2010 se žalovaný nevyjadřoval, neboť věcnou stránku závazného stanoviska přezkoumal v rámci přezkumného řízení ukončeného usnesením č.j. KUJCK 25537/2011/OKPP ze dne 29.8.2011. K žádosti žalobců bylo vydáno závazné stanovisko ze dne 10.5.2010 ohledně zamýšlených stavebních úprav, které mělo být podkladem pro stavební řízení. K žádosti žalobců bylo vydáno závazné stanovisko negativní, neboť předmětné stavební práce jsou dle památkového zákona nepřípustné. V případě, že by toto závazné stanovisko žalobci předložili v rámci řízení o vydání stavebního povolení, toto stanovisko by bylo důvodem zamítnutí žádosti, proti kterému by žalobci měli možnost podat odvolání. V rámci řízení o žádosti stavebního povolení by toto závazné stanovisko na základě odvolání žalobců bylo přezkoumáno dle § 149 odst. 4 správního řádu. Vzhledem k tomu, že žalobci provedli stavební práce bez stavebního povolení, následně požádali o vydání dodatečného stavebního povolení, žalovaný přezkoumal v rámci odvolacího řízení pouze závazné stanovisko, které se vztahovalo na již provedené stavební práce, tedy závazné stanovisko ze dne 5.10.2011 vydané k žádosti stavebního úřadu. Žalovaný proto v rámci odvolacího řízení ohledně dodatečného povolení stavby přezkoumal věcnou správnost závazného stanoviska ze dne 5.10.2010, které se týká řízení ohledně dodatečného povolení stavby. Věcná stránka závazného stanoviska ze dne 10.5.2010 však byla přezkoumána v přezkumném řízení zastaveném usnesením ze dne 29.8.2011. Jestliže žalobci nepožádali o stavební povolení a změnu stavby provedli, přestože jim byl znám negativní obsah závazného stanoviska ze dne 10.5.2010, zcela nedůvodně se dovolávají přezkoumání závazného stanoviska ze dne 10.5.2010, jelikož odvolání proti zamítavému rozhodnutí stavebního úřadu směřovalo proti negativnímu závaznému stanovisku ze dne 5.10.2010, které bylo vydáno k žádosti stavebního úřadu ohledně již realizovaných stavebních úprav. Tímto postupem nebyli žalobci zkráceni na svých právech, neboť měli možnost podat žádost o stavebním povolení a využít v případě zamítavého rozhodnutí opravný prostředek a následně by k jejich odvolání bylo závazné stanovisko ze dne 10.5.2010 dle § 149 odst. 4 správního řádu přezkoumáno. Poznamenává se, že obsahově jsou závazná stanoviska z doby před provedením nepovolené stavební úpravy i po její realizaci obsahově shodná. Soud proto uzavřel, že závazné stanovisko bylo vydáno v řízení, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí, odpovídá zákonu a je řádným podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Jestliže závazné stanovisko ze dne 5.10.2010 realizované stavební úpravy hodnotí jako nepřípustné, žalovaný rozhodl správně v případě, že ve změnou nedotčených částech napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobců jako nedůvodné zamítl. Záměr stavebníka totiž není v souladu s požadavkem uvedeným v § 111 odst. 1 písm. d) stavebního zákona a § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. S ohledem na uvedené skutečnosti žaloba důvodná není, a proto byla soudem dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. Pokračování - 9 - 10A 15/2012 Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. dubna 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Dotčená ustanovení

Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (1)