10 A 15/2015

Rubrum

10A 15/2015 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce P.H., bytem v X, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalované Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 26, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen krajský soud) byla dne 23. 1. 2015 doručena žaloba, jejímž prostřednictvím žalobce navrhuje určit, že zásah (pokyn či donucení) policisty Policie České republiky z dopravního inspektorátu Písek, dne 26. 11. 2014 v době kolem 13:15 hodin na silnici II/105 v obci Okrouhlá, spočívající ve výběru kauce ve výši 5.000 Kč, u žalobce jako řidiče motorového vozidla, byl nezákonný. Pokračování - 2 - 10A 15/2015 (2) Nezákonnost tohoto jednání policisty je žalobcem spatřována v neoprávněném výběru kauce dle ust. § 125a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen silniční zákon). Neoprávněnost výběru kauce je žalobcem zdůvodněna nesprávným stanovením její výše, která dvojnásobně přesahovala výši pokuty, která žalobci reálně hrozila. Žalobce byl podezřelý ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 silničního zákona, za který hrozí pokuta ve výši od 2.500 Kč do 5.000 Kč. Reálně však byl žalobce shledán vinným z přestupku, za který by mu bylo možné uložit pokutu v nejvyšší možné výši pouze ve výjimečném případě. Reálně hrozící pokuta žalobci v projednávané věci se pohybovala na spodní hranici uváděné sazby. (3) Žalobce dále namítá nesplnění podmínek pro uložení kauce dle ust. § 125a silničního zákona, neboť pouhý nesouhlas s přestupkem nelze považovat za zákonné vybrání kauce. Nesouhlas s přestupkem nezavdává důvodnou obavu z toho, že se dotyčný bude vyhýbat přestupkovému řízení. Podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, nebylo žalovanou dostatečně odůvodněno. Úkon tudíž nesplňuje podmínky ust. § 125a odst. 1 silničního zákona a je tudíž s ohledem na kogentnost této úpravy nezákonný. Žalobce k tomuto poukázal na nález Ústavního soudu ČR ze dne 18. 2. 2010 sp. zn. I. ÚS 1849/08 a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 4As 6/2014 – 32, které se zabývají důvodností ukládání kaucí za přestupky. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (4) Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke skutkovému průběhu žalovaná sdělila, že žalobci byla v měřeném úseku s nejvyšší povolenou rychlostí jízdy 50 km/h naměřena rychlost 99 km/h. Při posouzení odůvodněnosti kauce bylo dále přihlédnuto k tomu, že se žalobce přestupku dopustil na železničním přejezdu, kde je dle zákona povinen počínat si zvlášť opatrně. Za tím účelem je v úseku 50 m před železničním přejezdem a na něm snížena rychlost na 50 km/h, umožňující bezpečné rozhlédnutí a případnou reakci na situaci na kolejích. Rychlost, kterou žalobce použil, toto zjevně neumožňuje. Rychlostní limit byl žalobcem překročen o 53 km/h a pod hranici překročení o 50 km/h se dostal pouze na základě odečtení tolerance měřidla. Přihlédnuto bylo též k evidenční kartě řidiče, ze které je patrné, že se žalobce v minulosti opakovaně dopouštěl přestupků ve spojení s řízením motorového vozidla, a to nejméně ve třech případech. Žalobce udělenou kauci zaplatil, ale odmítl podepsat protokol o jejím uložení. K potvrzení o převzetí kauce se žalobce nevyjádřil a ani jej nepodepsal. Policisté během zásahu zjistili, že žalobce je „pojištěn proti uložení blokové pokuty“. Cílem takového pojištění je minimalizovat dopad sankcí spojených s opakovaným porušením pravidel silničního provozu při řízení motorového vozidla. Tomuto postoji svědčí neochota žalobce se k čemukoliv vyjadřovat. Důvodné podezření nebylo policisty pojato pro žalobcův nesouhlas s přestupkem, nýbrž toto bylo usouzeno z chování žalobce na místě přestupku. Výše kauce byla stanovena na spodní hranici zákonného rozpětí, a to s ohledem na výši sankce, kterou lze za spáchaný přestupek uložit. Polemika žalobce o tom, jak bude jeho přestupek posouzen, je v dané věci irelevantní. III. Obsah správních spisů (5) Ze záznamu o přestupku ze dne 26. 11. 2014 vyplývá, že žalobci byla na železničním přejezdu Okrouhlá II 105, kde je nejvyšší povolená rychlost stanovena ve výši 50 km/h, naměřena rychlost 103 km/h. Součástí spisové dokumentace je dále ověřovací list k použitému měřícímu zařízení. Pokračování - 3 - 10A 15/2015 (6) Z úředního záznamu Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 27. 11. 2014 bylo zjištěno, že žalobci byla v daném úseku, kde je rychlost omezena do 50 km/h, naměřena, po odečtení tolerance měření, rychlost 99 km/h. Žalobci bylo sděleno, jakého přestupku se dopustil, a byla mu uložena pokuta ve výši 500 Kč. Žalobce s přestupkem nesouhlasil a požádal o sepsání oznámení o dopravním přestupku. K sepsanému oznámení se dále žalobce odmítl vyjádřit a odmítl jej též podepsat, neboť má za tímto účelem sjednané pojištění. Na základě těchto skutečností pojal policejní orgán důvodné podezření, že se žalobce bude vyhýbat správnímu řízení a z tohoto důvodu přistoupil k uložení kauce ve výši 5.000 Kč, která byla žalobcem na místě uhrazena. (7) Z oznámení o dopravním přestupku ze dne 27. 11. 2014 vyplývá, že se žalobce přestupkového jednání dopustil překročením nejvyšší povolené rychlosti. Toto oznámení žalobce odmítl podepsat. (8) Dne 28. 11. 2014 bylo žalovanou Městskému úřadu Milevsko zasláno oznámení o přestupku žalobce spáchaného podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 silničního zákona. Za tento přestupek byla vybrána kauce ve výši 5.000 Kč. (9) Z potvrzení o převzetí kauce ze dne 26. 11. 2014 vyplývá, že od žalobce byla v hotovosti vybrána kauce ve výši 5.000 Kč. Z obsahu tohoto potvrzení vyplývá, že policista v daném případě shledal důvodné podezření, že se žalobce bude vyhýbat řízení o přestupku. Důvody tohoto závěru byly spatřovány v jednání řidiče, který s přestupkem nesouhlasil a odmítl vše podepsat. Žalobce se k uložené kauci odmítl vyjádřit. (10) Z evidenční karty řidiče bylo zjištěno, že žalobce má celkem tři záznamy o přestupcích, z nichž v jednom případě došlo ze strany žalobce k překročení nejvyšší povolené rychlosti. IV. Právní názor soudu (11) Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje ust. § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.), z něhož vyplývá, že ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. (12) Žalobce předně namítá nesplnění podmínek pro uložení kauce stanovených v § 125a silničního zákona, když žalobci byla uložena kauce v nesprávné výši, která fakticky odpovídala dvojnásobku výše pokuty, kterou žalobci bylo možné reálně uložit. Nenaplnění podmínek pro uložení kauce je žalobcem dále konstatováno ve vztahu k důvodnému podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení. Tato podmínka v případě žalobce splněna nebyla a takový závěr nebyl policisty dostatečně odůvodněn. (13) Podmínky pro vybírání kaucí jsou stanoveny v § 125a silničního zákona, který v odst. 1 uvádí, že oprávnění policisty k výběru kauce je dáno v případě řidiče podezřelého ze spáchání dopravního přestupku, u něhož je současně důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení. Výše této kauce se přitom pohybuje v rozmezí od 5.000 Kč do 50.000 Kč, maximální možná výše je pak stanovena ve výši sankce hrozící za daný přestupek. Pokračování - 4 - 10A 15/2015 Odstavec 2 tohoto ustanovení dále stanovuje účel ukládané kauce, kterým je zajištění účasti přestupce u projednání dopravního přestupku před správním orgánem. Dle odst. 3 je policista povinen přestupce poučit o následcích vybrané kauce a podmínkách jejího vrácení. Policista současně vystaví tomuto řidiči potvrzení o převzetí kauce, jehož součástí musí být též důvod uložení kauce. Dle odst. 5 téhož ustanovení se řidiči kauce vrátí, pokud nebude shledán vinným z projednávaného dopravního přestupku, přičemž v opačném případě se kauce započte do výše uložené pokuty. (14) V nyní projednávané věci byla žalobci uložena kauce, neboť zasahující policista dospěl k závěru, že v případě žalobce je dáno důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení. Tento svůj závěr zdůvodnil mimo jiné i v potvrzení o uložení kauce, kde uvedl, že žalobce s přestupkem nesouhlasil, k oznámení o přestupku se odmítl vyjádřit a odmítl jej též podepsat. Tomuto závěru svědčí též obsah úředního záznamu, z něhož vyplývá, že žalobce, ačkoliv sdělil policistovi, že požaduje sepsat oznámení o přestupku, tak se k tomuto nevyjádřil a odmítl jej též podepsat, když současně sdělil, že je za tímto účelem pojištěn. (15) Krajský soud se s těmito závěry ztotožňuje a považuje podezření, že by se žalobce mohl přestupkovému řízení vyhýbat, za důvodné Tuto skutečnost krajský soud dovodil nejen z obsahu potvrzení o uložení kauce, ale též z výše zmíněného úředního záznamu žalovaného ze dne 27. 11. 2014 a z oznámení o přestupku z téhož dne. Veškeré uvedené důkazní prostředky byly soudem zohledněny, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014 č.j. 4Aps 9/2013 – 48, v němž tento soud uvedl, že „Vedle potvrzení o převzetí kauce lze vycházet i z jiných podkladů, z nichž lze zjistit okolnosti uložení kauce. Takovými podklady (důkazními prostředky) mohou být např. oznámení o přestupku, úřední záznamy, svědecké výpovědi, či zvukové, obrazové nebo jiné nahrávky, které zachycují provádění zásahu a byly pořízeny v souladu se zákonem.“ (16) Z těchto důkazů bylo soudem dále zjištěno, že žalobce po celou dobu zásahu s policisty komunikoval pouze úsečně a negoval veškeré jimi sdělené skutečnosti či výzvy. Po zastavení žalobcova vozidla bylo tímto sděleno, že s překročením rychlosti, které je mu kladeno za vinu, nesouhlasí. Žalobci rovněž byla dána možnost seznámit se s oznámením o přestupku a k tomuto se písemně vyjádřit. Žalobce však i tuto možnost k podání vyjádření odmítl a oznámení odmítl podepsat s tím, že dále policistům sdělil, že pro tyto situace má zřízeno pojištění. Tato forma pojištění byla policisty a stejně tak i soudem vyhodnocena jako jedna z indicií, vedoucích k obavě o možném následném účelovém vyhýbání se přestupkovému řízení. K tomuto druhu pojištění, které je řidiči vnímáno jako moderní řešení jimi spáchaných přestupků, lze konstatovat, že se jedná o specifickou formu komerčního pojištění, jehož předmětem je garance, že řidič nebude postižen za žádný přestupek, z jehož spáchání je podezřelý, a to mj. na základě systematického a koordinovaného využívání veškerých procesních prostředků k tomu, aby přestupkové řízení nemohlo být (v zákonné lhůtě) skončeno vydáním pravomocného rozhodnutí. Již samotné doznání žalobce, dle něhož je uživatelem tohoto „pojištění“, vede soud k závěru, že uložení kauce dle ust. § 125a silničního zákona, je v daném případě zcela na místě, neboť je zde důvodná obava, že se žalobce bude správnímu řízení vyhýbat. (17) S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti konstatoval krajský soud, že v nyní projednávané věci byly naplněny podmínky pro uložení kauce ve smyslu ust. § 125a silničního zákona. Krajský soud považuje za dostačující, pokud policista v potvrzení o výběru kauce ze dne 26. 11. 2014 poukázal na chování žalobce, jeho jednání a vystupování, které Pokračování - 5 - 10A 15/2015 zakládalo jeho důvodné podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení. Shrnul-li policista do předmětného potvrzení své vjemy a postřehy ze žalobcova jednání do vyjádření o nesouhlasném a odmítavém postoji žalobce, které je navíc doplněno úředním záznamem a oznámením o přestupku, pak se jedná o dostatečné odůvodnění důvodného podezření z následného vyhýbání se přestupkovému řízení. K totožnému závěru dospěl též Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 2. 2014 č.j. 4Aps 9/2013 – 48. Krajský soud při posuzování důvodnosti obavy z žalobcova nedostavení se k přestupkovému řízení zohlednil rovněž velmi závažné porušení pravidel silničního provozu, kdy žalobce překročil povolenou rychlost o celých 53 km/h. (18) Pokud je žalobcem poukazováno na výjimečnost použití tohoto institutu, kdy zásadním důvodem pro výběr kauce je především obava z nedosažitelnosti podezřelé osoby, která může nastat v okamžiku, kdy podezřelý nemá trvalé bydliště v České republice, pak s tímto tvrzením se krajský soud neztotožňuje. Důvodné podezření ve smyslu ust. § 125a odst. 1 silničního zákona nelze spojovat výlučně s neexistencí bydliště či dlouhodobého pobytu podezřelého z přestupku na území České republiky, neboť i u osoby s trvalým bydlištěm může policista dospět k závěru o výběru kauce. K tomuto závěru dospěl i Krajský soud v Hradci Králové, a to ve svém rozhodnutí ze dne 20. 11. 2013 č.j. 52A 61/2013-43, v němž uvedl, že „Důvodné podezření může vyplynout z jednání osoby na místě, ze zkušeností s danou osobou v předcházejícím správním řízení atp.“ Zdejší krajský soud se dále zcela ztotožňuje i s dalšími závěry učiněnými Krajským soudem v Hradci Králové, který v tomtéž rozhodnutí dále uvedl, že „Naopak praxe ukazuje, že obstrukce činí právě osoby, které poštu přebírají, ovšem následně opakovaně žádají o odročení jednání, předkládají smyšlené důvody omluvy či zmocňují osoby s doručovací adresou v zahraničí, které tuto adresu v průběhu přestupkového řízení ještě mění, to vše ve snaze dosáhnout uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty pro projednání přestupku.“ S touto procesní taktikou se setkal i zdejší krajský soud, a to především v právních věcech, v nichž jsou žalobci zastupování právním zástupcem žalobce v nyní projednávané věci. Krajský soud na tomto místě považuje za vhodné zmínit rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2014 č.j. 4As 171/2014 – 26, jímž byla shledána „promyšlená procesní taktika žalobce, která má za cíl protahovat správní řízení a dosáhnout prekluze odpovědnosti za přestupek“. (19) Za lichou považuje krajský soud i žalobní námitku týkající se nezákonnosti výše uložené kauce. Žalobce k tomuto uvedl, že „ …mu byla uložena kauce ve výši dvojnásobku výše pokuty, která by mu reálně hrozila. Reálně hrozící pokuta žalobci v projednávané věci se pohybovala na spodní hranici uváděné sazby.“ (20) Dle ust. § 125a silničního zákona se výše kauce pohybuje v rozmezí od 5.000 Kč do 50.000 Kč, maximální možná výše je pak stanovena ve výši sankce hrozící za daný přestupek. Žalobce byl podezřelý ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 silničního zákona, za nějž mu lze dle odst. 4 písm. e) tohoto ustanovení uložit pokutu ve výši 2.500 Kč až 5.000 Kč. Pokud tedy žalobci byla uložena kauce ve výši 5.000 Kč, pak je zřejmé, že byla uložena zcela v souladu se zákonem. Spekulace žalobce o reálně hrozící pokutě považuje soud za irelevantní, neboť se jedná o pouhé žalobcovy dohady o reálnosti hrozící pokuty, které vychází toliko z jeho spekulací. V. Závěr, náklady řízení Pokračování - 6 - 10A 15/2015 (21) S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti shledal krajský soud postup zasahujících policistů v souladu se zákonem, když žalobci byla důvodně uložena kauce pro podezření z jeho následného vyhýbání se přestupkovému řízení. (22) Vzhledem k tomu, že v daném případě nebyla splněna žádná z kumulativně formulovaných podmínek důvodnosti ochrany podle ust. § 82 s.ř.s., zamítl soud projednávanou žalobu dle ust. § 87 odst. 3 s.ř.s. (23) Závěrem krajský soud považuje za vhodné zmínit též vyjádření žalované k označení stran sporu, kterým tato poukazuje na vadu žaloby, spočívající v nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení na straně žalované, která byla žalobcem označena jako „Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje“. Tento závěr žalované neshledal krajský soud správným, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011 č.j. 6 Aps 3/2011-63, v němž tento soud uvedl, že “Je však třeba posoudit, zda Policie ČR v případě stěžovatele jednala jako ozbrojený bezpečnostní sbor či jako správní orgán ve smyslu věty první § 83 s. ř. s. Zásah byl proveden na základě oprávnění Policie ČR dle § 124 odst. 9 písm. f) zákona o silničním provozu. Toto ustanovení zákona o silničním provozu je zařazeno v Hlavě VI nazvané „Státní správa“. Ustanovení § 124 odst. 1 potom stanoví, že ,,[s]tátní správu ve věcech provozu na pozemních komunikacích vykonává ministerstvo, které je ústředním orgánem státní správy ve věcech provozu na pozemních komunikacích, krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, Ministerstvo vnitra a policie“. Legislativní zkratka „správní orgán“ je v soudním řádu správním definována v § 4 odst. 1 písm. a). Podle této legislativní zkratky se správním orgánem rozumí a) orgán moci výkonné, b) orgán územního samosprávného celku, c) fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Je tedy zřejmé, že Policie ČR vystupuje při provádění úkonů dle § 124 zákona o silničním provozu jako správní orgán, resp. jako orgán moci výkonné, nikoliv jako ozbrojený bezpečnostní sbor.” (24) Z citovaného rozhodnutí se nepochybně podává, že Policie ČR je správním orgánem, a tudíž je žalobou správně označena jako strana žalovaná, neboť dle ust. § 83 věty první s.ř.s. je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaného v daném řízení určuje žalobce v žalobě. (25) Dle ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem ke skutečnosti, že žalované náklady řízení nad rámec její úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadovala, rozhodl soud tak, že jí náhradu nákladů řízení nepřiznal. (26) Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

o opravném prostředku Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokračování - 7 - 10A 15/2015 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. dubna 2015 Předsedkyně senátu JUDr. Marie Trnková v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava