10 A 151/2013
č. j. 10 A 151/2013-30
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Rubrum
10A 151/2013 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců Mgr. Heleny Nutilové s JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. v právní věci žalobce: V.B., bytem K. 37, zast. JUDr. J.Š., advokátem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, proti žalované: Policie České republiky, Policejní prezidium ČR, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 27.9.2013 č.j. PPR-21170-2/ČJ-2013- 990420, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Policie České republiky, Policejního prezidia ČR, Ředitelství služby pořádkové policie ze dne 27.9.2013 č.j. PPR-21170-2/ČJ-2013-990420 a rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru služby pořádkové policie ze dne 2.7.2013 č.j. KRPC-72652-10/ČJ-2013-0200PZ se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12. 228,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 9.12.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru služby pořádkové policie ze dne 2.7.2013, kterým bylo ve zkráceném přezkumném řízení zrušeno rozhodnutí vydané dne 22.5.2013 v blokovém řízení, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, za který mu byla uložena bloková pokuta ve výši 200 Kč. Pokračování - 2 - 10A 151/2013 Žalobce v žalobě namítá, že v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro zrušení rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, jestliže žalobci nebyla před vydáním rozhodnutím dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Prvoinstančním správním orgánem bylo vydáno rozhodnutí o zrušení blokového postihu ve zkráceném přezkumném řízení, aniž by žalobce měl možnost vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí, případně navrhnout doplnění dokazování. Jestliže žalobci nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, jedná se o vadu ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., tedy o podstatné porušení ustanovení o řízení, které mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci. Žalobci rovněž není zřejmé, z jakého důvodu je věc projednávána pořádkovou policií a nikoliv dopravní policií, jestliže žalobci byla uložena bloková pokuta za přestupek v oblasti dopravy. Žalobce má za to, že rozhodnutí v blokovém řízení bylo vydáno v souladu s § 84 přestupkového zákona, a to na základě spolehlivě zjištěného stavu věci. V souvislosti s tím žalobce poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména na rozsudek ze dne 6.2.2008 č.j. 3 As 58/2007-117, dle něhož není vyloučeno provedení přezkumného řízení dle § 94 a násl. správního řádu ve vztahu k rozhodnutí vydanému v blokovém řízení, ovšem takový postup je namístě například tehdy, pokud by byla uložena v blokovém řízení vyšší pokuta, než zákon připouští, nebo by byl v blokovém řízení projednán přestupek, za nějž se dle zákona ukládá trest zákazu činnosti a který tudíž v blokovém řízení projednat nelze. Základní podmínkou pro zrušení či změnu správního rozhodnutí v přezkumném řízení je tedy rozpor přezkoumávaného rozhodnutí s právním předpisem, tedy jeho nezákonnost. V daném případě však byly všechny zákonné podmínky pro projednání přestupku v blokovém řízení splněny, přičemž se nejednalo o přestupek, za který se dle zákona o přestupcích ukládá trest zákazu činnosti, či který lze projednat jen na návrh. V daném případě tedy byl postup při uložení pokuty v blokovém řízení zákonný. Žalovaný ani prvoinstanční správní orgán neuvádí žádné okolnosti, že by bloková pokuta měla být v rozporu se zákonem. Řidička si po nehodě nestěžovala na zdravotní obtíže, nebylo ani prokázáno, že by údajné zdravotní obtíže měly souviset s nehodou. Není ani zřejmé, jakým způsobem by měla být řidička omezena v obvyklém způsobu života, jestliže u ní pracovní neschopnost nenastala, což připouští i prvoinstanční správní orgán. Zákonným předpokladem pro zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení je rozpor se zákonem, ten se však v odůvodnění napadeného rozhodnutí nikterak nedefinuje. Vzhledem k uvedenému má žalobce za to, že odůvodnění napadeného rozhodnutí nekoresponduje s výrokem. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné, jelikož absentují jakékoliv závěry týkající se údajných zdravotních obtíží. Žalobce zrušení rozhodnutí vydaného v blokovém řízení považuje za předčasné a trvá na tom, že přestupek byl zjištěn řádně a na postupu policistů neshledává žádné pochybení. Žalobce závěrem poukazuje na povinnost správních orgánů při rozhodování v přezkumném řízení šetřit práva nabytá v dobré víře s tím, že ke zrušení jsou správní orgány oprávněny přistoupit až v krajním případě. S touto zásadou se žalovaný v odůvodnění nevypořádal, čímž zatížil rozhodnutí vadou. Zrušením rozhodnutí vydaného v blokovém řízení došlo k újmě na právech žalobce a k zásahu do jeho ustálených poměrů, což nemůže být ospravedlněno ani veřejným zájmem. Žalobce se proto domáhá zrušení rozhodnutí Pokračování - 3 - 10A 151/2013 žalovaného, rovněž tak rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, neboť jsou stižena množstvím vad a pochybností, které zakládají nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření uvedl, že po nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení blokové pokuty byla věc dopravní nehody Obvodním oddělením Protivín postoupena Dopravnímu inspektorátu Písek, Územnímu odboru Písek, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje jako organizačnímu článku služby dopravní policie příslušnému k šetření dopravních nehod, při kterém dojde k následkům na zdraví jejich účastníků. Policejní orgán Dopravního inspektorátu Písek po posouzení předmětné dopravní nehody žalobce, při níž došlo ke zranění K.O., věc právně překvalifikoval jako podezření ze spáchání trestného činu a dne 25.11.2013 zahájil ve věci úkony trestního řízení pro podezření, že žalobce mohl svým jednáním spáchat přečin ublížení na zdraví z nedbalosti. K jednotlivým žalobním bodům se žalovaný nevyjádřil, odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, neboť obsah žaloby je téměř identický s obsahem odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti. Z bloku na pokutu č. D 0574827 vyplývá, že žalobce se dne 22.5.2013 dopustil přestupkového jednání. Porušil ustanovení § 4a zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a tím se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 k) uvedeného zákona, kdy mu za tento přestupek byla uložena pokuta v částce 200 Kč a žalobce ji na místě zaplatil. Z bloku na pokutu je patrno, že žalobce souhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení. Potvrdil, že údaje uvedené na obou částech bloku souhlasí a potvrdil i převzetí části bloku A, což stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Žalovaný soudu předložil další písemnosti, a to úřední záznam ze dne 10.6.2013, pořízený o dopravní nehodě ze dne 22.5.2013, který byl vypracován inspektorem prap. Bc. R.H., který byl dne 22.5.2013 přítomen na místě nehody. Z úředního záznamu vyplývá, že oba účastníci nehody uvedli, že k jejich zranění nedošlo. Řidička K.O. uvedla, že ji trochu bolí na prsou, ovšem odmítla lékařské ošetření. Dne 29.5.2013 byl vypracován úřední záznam o podání vysvětlení, kdy se na Obvodní oddělení Policie ČR v Protivíně dostavila K.O. a uvedla, že při dopravní nehodě dne 22.5.2013 utrpěla zranění. Odmítla lékařské ošetření, neboť se necítila být zraněná, následující den vyhledala lékaře, neboť cítila na prsou bolest. Po vyšetření lékařem jí bylo sděleno, že má pohmožděná žebra. Pracovní neschopnost jí vystavena nebyla, neboť je bez zaměstnání. Dne 29.5.2013 vyhledala opět lékařské ošetření, neboť měla stále větší bolesti v oblasti žeber, což ji omezuje na jejím způsobu života, nemůže se řádně pohybovat. Dne 29.5.2013 byla policii ČR podána žádost o podání odborného vyšetření ohledně zranění K. O. Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Odbor služby pořádkové policie vydal dne 2.7.2013 rozhodnutí, kterým dle § 94 odst. 1 s využitím § 98 správního řádu přezkoumal veškerý písemný materiál týkající se uvedeného přestupku a zrušil blokovou pokutu s využitím § 84 odst. 1 zákona o přestupcích, blok na pokutu č. D 0574827 série FD/2013 ve výši 200 Kč a věc vrátil původnímu orgánu policie k doplnění, případně předání správnímu orgánu věcně a místně příslušné pověřené obce s rozšířenou působností, neboť původní rozhodnutí nebylo vydáno na základě spolehlivě zjištěného stavu věci a tím také v souladu se zákonem. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že posouzením spisové dokumentace dospěl nadřízený správní orgán k závěru, že původní orgán rozhodl na základě nespolehlivě Pokračování - 4 - 10A 151/2013 zjištěného stavu věci, kdy podle § 84 odst. 1 zákona o přestupcích lze přestupek projednat v blokovém řízení jen tehdy, kdy je spolehlivě zjištěn. Z předložené spisové dokumentace s ohledem na následně zjištěnou okolnost (zranění), lze učinit závěr, že původní rozhodnutí nebylo vydáno na základě spolehlivě zjištěného stavu věci a tím také v souladu se zákonem. Na základě prvotního zjištění na místě nehody nemohly být spolehlivě posouzeny veškeré následky, které při nehodě vznikly, zejména nemohlo být přihlédnuto ke zranění poškozené K.O., která své zranění ohlásila až následně 29.5.2013. Původní rozhodnutí nebylo proto vydáno v souladu se zákonem, přestupek byl projednán, přestože nemohly být v době původního rozhodnutí známy jeho okolnosti, a proto nebyl spolehlivě zjištěn. Nebyl dodržen zákonný postup a došlo tak k porušení § 84 odst. 1 zákona o přestupcích. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. O jeho odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že odvolání bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že byly splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení, byly shledány důvody pro zrušení rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, a to pro rozpor s právním předpisem, který je spatřován v tom, že na základě prvotního zjištění na místě dopravní nehody nebyly spolehlivě posouzeny veškeré následky, které při dopravní nehodě vznikly, zejména s ohledem na vyjádření K.O., že pociťuje byť jen menší bolest na prsou. Toto zranění při dopravní nehodě se potvrdilo při následném lékařském vyšetření. Vzhledem k tomu, že jednání žalobce spočívající ve způsobení dopravní nehody, při kterém bylo jinému ublíženo na zdraví, bylo projednáno v blokovém řízení jako přestupek, je rozhodnutí vydané v blokovém řízení zatíženo rozporem s právním předpisem, jestliže při dopravní nehodě došlo u jiného k ublížení na zdraví. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V daném případě žalobce především napadá, že bylo neoprávněně provedeno zkrácené přezkumné řízení, neboť pro něj nebyly splněny zákonné podmínky. Soud se proto především zaměřil na námitku, zda byly správní orgány v dané věci oprávněny přistoupit ke zkrácenému přezkumnému řízení. Přezkumné řízení podle § 94 a násl. správního řádu představuje mimořádný opravný prostředek směřující ke změně či zrušení již pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Jediným důvodem, pro který může příslušný správní orgán pravomocné správní rozhodnutí v přezkumném řízení zrušit či změnit, je skutečnost, že přezkoumávané rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy (§ 97 odst. 3 správního řádu). Kritériem přezkoumávání je pak pouze zákonnost přezkoumávaného správního rozhodnutí, nikoliv též věcná správnost nebo jiná hlediska. Ustanovení § 98 správního řádu upravuje podmínky pro provedení zkráceného přezkumného řízení takto: „Jestliže je porušení právního předpisu zjevné ze spisového materiálu, jsou splněny ostatní podmínky pro přezkumné řízení a není zapotřebí vysvětlení účastníků, může příslušný správní orgán provést zkrácené přezkumné řízení. Dokazování se neprovádí. Prvním úkonem správního orgánu při zkráceném přezkumném řízení je vydání rozhodnutí podle § 97 odst. 3 správního řádu“. Zkrácené přezkumné řízení je projevem zásady procesní ekonomie a jeho účelem je odstranit akt přijatý v rozporu s právními předpisy bez zbytečného zatěžování dotčených osob, nikoliv zjednodušit činnost správním orgánům a připravit dotčené osoby o jejich procesní práva. Pro provedení zkráceného přezkumného řízení je proto zapotřebí, aby byly splněny kumulativně tyto předpoklady: 1. porušení právního předpisu je zjevné ze spisového Pokračování - 5 - 10A 151/2013 materiálu, 2. není zapotřebí vysvětlení účastníků, 3. není třeba provádět dokazování. Ve zkráceném přezkumném řízení nelze doplňovat správní spis, ke zrušení správního rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení tak dojde za důkazní situace, která byla účastníkům správního řízení známa. Zkrácené přezkumné řízení je zahajováno z moci úřední, ovšem impulsem k jeho zahájení může být i podnět podaný účastníkem řízení nebo jinou osobou. V případě, že je podnět nejasný nebo nesrozumitelný, může správní orgán požádat o jeho upřesnění. Toto upřesnění ovšem nesmí být skrytým vysvětlením účastníka nebo doplňováním důkazů, neboť tím by docházelo k obcházení § 98 správního řádu a zásady zákazu doplňování správního spisu. Institut přezkumného řízení podle § 94 a násl. správního řádu je tedy dozorčím prostředkem k zajišťování dodržování zákonnosti, ovšem není aplikovatelný na skutkové novoty. Blokové řízení je zkráceným a neformálním řízením o přestupku, jehož výsledkem je individuální správní akt, kterým se obviněný z přestupku uznává vinným a ukládá se mu povinnost zaplatit pokutu. Rozhodnutí v blokovém řízení je vydáno vystavením pokutového bloku či bloku na pokutu na místě nezaplacenou a jeho podpisem obviněným z přestupku. Vydáním takového rozhodnutí správního orgánu, které splňuje definiční znaky uvedené v § 65 s.ř.s., se blokové řízení začíná a zároveň končí. Blokové řízení se tedy nezahajuje formálním úkonem správního orgánu, který by se oznamoval obviněnému z přestupku. V rámci blokového řízení se neprovádí žádné dokazování a pokutový blok se vydává na základě elementárních skutkových zjištění, která správní orgán činí v rámci šetření nezbytného ke zjištění skutku a ztotožnění osoby podezřelé ze spáchání přestupku. Toto šetření přitom nelze považovat za součást blokového řízení, neboť má charakter úkonů prováděných před zahájením řízení o přestupku, které později mohou sloužit jako podklad pro běžné správní řízení podle § 67 a násl. zákona o přestupcích. Po vystavení pokutového bloku a potvrzení o jeho převzetí obviněným z přestupku již nemohou být v rámci blokového řízení prováděny žádné úkony, neboť podpisem pokutového bloku pachatelem přestupku nabývá toto rozhodnutí právní moci a blokové řízení tak splývá s rozhodnutím v něm vydaným. Blokové řízení je v § 84 a násl. zákona o přestupcích upraveno jako zvláštní typ zkráceného správního řízení k projednání přestupku, jehož jediným výsledkem může být uložení pokuty a jeho jediným formálním výstupem je pokutový blok. Souhlas přestupce s uložením pokuty zakládá i jeho implicitní souhlas se skutkovými zjištěními, a proto v případě, kdy ze shora citovaných dokumentů je zřejmé, že žalovaný po vydání rozhodnutí v blokovém řízení doplňoval spis, a to o úřední záznam a sepis protokolu s poškozenou, což nelze podřadit pod přípustné upřesnění podnětu k provedení zkráceného přezkumného řízení. Proto žalovaný postupoval mimo zákonem stanovené limity pro provedení zkráceného přezkumného řízení, neboť zařazení písemností, které byly zajištěny poté, co byla vydána pokuta v blokovém řízení, nelze považovat za souladné s procedurou předvídanou v § 98 správního řádu, dle něhož dokazování se neprovádí. Žalovaný žalobci odebral možnost seznámit se s těmito dokumenty, vyjádřit se k nim, případně navrhnout další důkazy ve věci, jak mu zaručuje § 36 odst. 1-3 správního řádu. Ze shora uvedené argumentace soud uzavřel, že žalovaný porušil § 98 správního řádu, neboť po doplnění správního spisu a provedeném dokazování rozhodl ve zkráceném přezkumném řízení, a proto došlo ze strany žalovaného k porušení zákona v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mělo vliv na zákonnost a tím je dán zákonný důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí dle § 78 odst. 1 s.ř.s. Pokračování - 6 - 10A 151/2013 V daném případě došlo ke zpochybnění zjištěného skutkového stavu, žalovaný tedy popírá podmínky, za nichž bylo lze vůbec blokové řízení vést a rozhodnutí v blokovém řízení vydat. Za daného stavu však nelze respektovat skutečnost, že podmínky provedení blokového řízení nejsou splněny a zároveň toto rozhodnutí v rámci zkráceného přezkumného řízení zrušit a dále vést. Jestliže se blokové řízení koncentruje do vydání pokutového bloku a ten je tak jediným formálním výstupem v tomto typu řízení, není možné vydat rozhodnutí o zrušení původního opatření a činit dále úkony ke zjištění rozhodných skutečností a následně vydat „klasické rozhodnutí ve věci“. Soud poznamenává, že na blokové řízení není aplikovatelný institut obnovy řízení, proto lze mít za to, že rovněž zkrácené přezkumné řízení není na blokové řízení aplikovatelné. Nelze ani tento institut dotvářet způsobem, který je v příkrém rozporu s jeho smyslem a účelem. Soud poznamenává, že provádění dokazování za účelem zjišťování skutkového stavu je ve zjevném rozporu se smyslem blokové řízení jako neformálního typu řízení o přestupku, v němž se zachycují skutkové otázky zjednodušeným způsobem. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, že by žalovaný měl za to, že by bloková pokuta měla být uložena v rozporu se zákonem. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu není vyloučeno provedení přezkumného řízení dle § 94 a násl. správního řádu, ovšem takový postup je na místě jen tehdy, pokud by byla obviněnému uložena v blokovém řízení vyšší pokuta, než zákon připouští, nebo by byl v blokovém řízení projednán přestupek, za nějž se dle zákona ukládá trest zákazu činnosti a který tudíž v blokovém řízení projednat nelze. O takovou okolnost se ovšem v daném případě nejedná, jestliže bloková pokuta byla zrušena z důvodu, že přestupek nebyl spolehlivě zjištěn a nebyla splněna jedna z kumulativních podmínek stanovená zákonem pro projednání přestupku v blokovém řízení. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí toto tedy nevyplývá. Žalobce namítá, že bylo povinností správních orgánů šetřit jeho práva nabytá v dobré víře. Tato argumentace však není přiléhavá, jestliže žalobce byl v blokovém řízení potrestán pro přestupek. V tomto řízení tudíž nenabyl žádná práva, ale byl postižen pro porušení předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Jeho právní sféra se projednáním přestupku nikterak nerozšířila v porovnání se stavem před sankcionováním v blokovém řízení. Projednání věci v přezkumném řízení jinou složkou policie odlišné od policie dopravní neznamená nedostatek kompetence této složky, jestliže je v tomto smyslu přijatá vnitřní úprava působnosti jednotlivých organizačních složek policie. Soud pro prve uvedené vady napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že i prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 98 správního řádu, soud přistoupil ke zrušení i tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce, který měl v řízení úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení, která činí celkem částku 12.228 Kč. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč, dvakrát 300 Kč režijní paušál a 21 % DPH z částky 6.800 Kč, což činí 1.420 Kč a soudní poplatek za návrh na odklad vykonatelnosti, kterému bylo usnesením podepsaného soudu ze dne 20.12.2013 pod č.j. 10 A 151/2013-23 vyhověno a žalobě byl přiznán odkladný účinek. Pokračování - 7 - 10A 151/2013
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. února 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á , v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.