10 A 154/2015

Rubrum

10 A 154/2015 - 39 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně MUDr. H.V., bytem X, zastoupené JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem Praha 8, Sokolovská 47/73, proti žalovanému Městskému úřadu Protivín, se sídlem Protivín, Masarykovo nám. 128, za účasti osob zúčastněných na řízení Dipl. Ing. P.B. a K.B., oba bytem X, oba zastoupeni Mgr. Jiřím Mulačem, advokátem se sídlem České Budějovice, Riegrova 2668/6c, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2014, č. j. výst. 66/2014-1556/2014-4/ÚŘUS/Rozh/Ko, takto:

Výrok

I. Žaloba se o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í p r á v o na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni s e v r a c í soudní poplatek ve výši 4 000 Kč k rukám její zástupkyně JUDr. Dany Kořínkové, Ph.D., LL.M., který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 6. 7. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2014, č. j. výst. 66/2014- 1556/2014-4/ÚŘUS/Rozh/Ko, kterým bylo vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby pro stavbu: studna u rodinného domu č. p. 27, Tálín – Kukle na pozemku parc. č. 173/1 v k. ú. Tálín. Žalobkyně podala jedinou žalobu, v níže napadala jak shora uvedené rozhodnutí žalovaného, tak i rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 22. 5. 2015, č. j. KUJCK 38518/OZZL/11, kterým bylo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 6. 11. 2015, č. j. ZP01/2014/47412/3/EC, zamítnuto jako nepřípustné. Rozhodnutí Městského úřadu Písek se týkalo povolení k nakládání s podzemními vodami, a to k jejich odběru z vrtané studny, a k provedení vodního díla, stavby vrtané studny. Usnesením ze dne 18. 8. 2015, č. j. 10 A 125/2015 – 67, vyloučil krajský soud část žaloby směřující proti územnímu rozhodnutí ze dne 4. 11. 2014, č. j. výst. 66/2014-1556/2014- 4/ÚŘUS/Rozh/Ko, k samostatnému projednání. Ačkoliv žalobkyně proti napadenému rozhodnutí v žalobě neuvádí žádné konkrétní námitky (až na pasáž, v níž pojednává o tom, že studna již byla realizována dříve, než bylo rozhodnuto o umístění stavby, a že osoby zúčastněné na řízení požádali žalovaného Pokračování - 2 - 10A 154/2015 o legalizaci „průzkumného vrtu“ následně vydaným územním rozhodnutím), v žalobním návrhu navrhuje i zrušení napadeného rozhodnutí. Před samotným meritorním projednáním věci se krajský soud nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny podmínky řízení, a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobu nelze věcně projednat, neboť je nepřípustná. Krajský soud totiž nemohl přehlédnout, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím vydaným v prvním stupni. Tato skutečnost byla soudu zjevná již ze samotné žaloby a nebylo nutno ji nikterak zjišťovat či ověřovat. Vzhledem k tomu, že soudní řízení správní je vystavěno na zásadě subsidiarity soudního přezkumu (§ 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), zkoumal krajský soud, zda žalobkyně vyčerpala řádné opravné prostředky, připouští-li je zvláštní zákon. Územní rozhodnutí bylo vydáno podle § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle § 192 tohoto zákona se na postupy a řízení podle stavebního zákona použijí ustanovení správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „správní řád“), pokud stavební zákon nestanoví jinak. Žádné ustanovení stavebního zákona nevylučuje možnost podání odvolání proti územnímu rozhodnutí postupem podle § 81 a násl. správního řádu. Krajský soud z napadeného rozhodnutí ověřil, že žalobkyně byla účastnicí územního řízení. Z obsahu žaloby se pak nepochybně podává, že je jí obsah tohoto rozhodnutí znám, tudíž že s ním byla seznámena. Krajský soud se obrátil na žalovaného se žádostí o informaci, zda bylo proti územnímu rozhodnutí podáno odvolání. Sdělením ze dne 7. 9. 2015 žalovaný informoval zdejší soud, že proti územnímu rozhodnutí ze dne 4. 11. 2014, č. j. výst. 66/2014-1556/2014- 4/ÚŘUS/Rozh/Ko, nebylo podáno odvolání a že rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 11. 2014. Z uvedených zjištění má krajský soud i bez vyžádání správního spisu za jednoznačně zjištěné, že žalobkyně před podáním žaloby nevyčerpala řádné opravné prostředky, které připouští správní řád. Z toho důvodu je nutno žalobu posoudit jako nepřípustnou ve smyslu § 68 písm. a) s. ř. s. Podle § 68 písm. a) s. ř. s. totiž platí, že žaloba je nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. K citovanému ustanovení se již opakovaně vyjádřil i Nejvyšší správní soud, když např. v rozsudku ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 98/2004 – 65, publikovaném pod č. 672/2005 Sb. NSS, konstatoval, že „podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby k soudu [§ 5, § 68 písm. a) s. ř. s.] je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnutí je totiž Pokračování - 3 - 10A 154/2015 koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy.“ Obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2004, č. j. 3 As 58/2003 – 51 (citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný. Vzhledem ke zjištěné nepřípustnosti žaloby podle § 68 písm. a) s. ř. s., ji krajský soud usnesením podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. Krajský soud na okraj uvádí, že do původního řízení před vyloučením této části žaloby se z vlastní iniciativy přihlásily osoby zúčastněné na řízení a hodlaly uplatňovat svá procesní práva. Vzhledem k tomu, že tyto osoby byly účastníky územního řízení, jednal s nimi krajský soud v tomto řízení jako s osobami zúčastněnými na řízení podle § 34 s. ř. s. Ovšem s ohledem na to, že bylo na místě žalobu odmítnout jako nepřípustnou, neobesílal již krajský soud další osoby, které by přicházely v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení z důvodu nadbytečnosti takového postupu, neboť výsledkem tohoto soudního řízení nemohla být nijak dotčena jejich práva a povinnosti a jejich právní jistota. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení. Soud dále rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni podle § 10 odst. 3, in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť žaloba byla odmítnuta před prvním jednáním. Vzhledem k tomu, že krajský soud žalobu odmítl a nerozhodoval ani o návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby, vrátil žalobkyni i soudní poplatek vybraný za tento návrh. Soud proto rozhodl o tom, že se žalobkyni vrací vybraný soudní poplatek v celkové výši 4 000 Kč. Soudní poplatek bude žalobkyni vrácen k rukám její zástupkyně, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 4 - 10A 154/2015 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. 9. 2015 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á, v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava