Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 16/2012

č. j. 10 A 16/2012-43

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2012-05-30 · ECLI:CZ:KSCB:,2012:10.A.16.2012.43

  1. KS Č. Budějovice 10 A 16/2012-43
  2. NSS 6 As 53/2012-11
  3. NSS 3 As 66/2014-11

Citované zákony (5)

Rubrum

10A 16/2012 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce V. V., bytem M. B., J. P. č. X, právně zastoupeného Mgr. Janem Bažantem, advokátem se sídlem Kosmonosy, Zahradní 767, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.12.2011, č.j. KUJCK 43624/2011 ODSH/dvoraka, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 15.2.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12.12.2011 č.j. KUJCK 43624/2011 ODSH/dvoraka, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, správního odboru, oddělení dopravních přestupků ze dne Pokračování - 2 - 10A 16/2012 16.5.2011, č.j. D 1028/11 Lo, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, platného ke dni spáchání přestupku, kterého se dopustil dne 3.3.2011v 16:03 hod. při jízdě v katastru obce Kosov, na silnici č. I/39, ve směru jízdy od obce Český Krumlov na obec České Budějovice, jako řidič motorového vozidla tovární značky Š. O., RZ X a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobce namítal, že správní orgán nedostatečně aplikoval a posoudil ustanovení § 2 odst. 2 zákona o přestupcích vylučující odpovědnost za spáchání přestupku a postupoval tudíž v rozporu se zásadou legality podle § 2 odst. 1 správního řádu. Zároveň nepostupoval v souladu s § 2 téhož zákona, kdy správní orgán má postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. K zamítnutí odvolání žalobce správní orgán vedla skutečnost, že nezpochybňoval překročení rychlosti jízdy, které však nemohl hodnotit jako jednání v krajní nouzi, neboť žalobce vycházel ze svých subjektivních pocitů. Ty samy o sobě neznamenaly, že žalobci hrozilo nějaké konkrétní nebezpečí, které by nebylo možné odvrátit jinak, kupříkladu zpomalením, dokončením předjíždění bez překročení povolené rychlosti. Správní orgán uvedl, že pomalá, nebezpečná a nepředvídatelná jízda řidiče jedoucího před žalobcem nebyla okolností, která by sama o sobě odůvodnila překročení rychlosti jízdy žalobcem. Přitom za přestupek žalobce bylo považováno jednání, kdy jako řidič osobního automobilu předjížděl osobní automobil jedoucí rychlostí maximálně 80 km/ hod. a za sebou vytvářel kolonu vozidel, v předjíždění mu nic nebránilo, avšak za sebou v momentě předjíždění na úrovni předjížděného vozidla zaznamenal rychle jedoucí vozidlo, které mu dávalo světelné znamení, aby uvolnil cestu. V této situaci v krajní nouzi zvýšil svou rychlost, aby nedošlo ke střetu vozidel a v tento okamžik byl změřen silničním radarovým rychloměrem RAMER 7CCD. Dopravní situaci žalobce musel vyhodnotit ve velmi krátké době, a aby mohl chránit jiný ohrožený zájem (zájem na ochranu života a zdraví předjížděného řidiče) musel obětovat jiný chráněný zájem (nejvýše povolenou rychlost mimo obec), aby splnil jednu povinnost chránit život a zdraví jiných osob, musel porušit povinnost jinou a to nejvyšší povolenou rychlost jízdy. Žalobci nebezpečí vyvolané rychle jedoucím vozidlem přímo hrozilo. Toto nebezpečí nebylo možné odvrátit jinak. Pokud by žalobce zabrzdil, přímo by ohrozil sebe nebo řidiče za sebou jedoucího, pokud by se zařadil do svého jízdního pruhu ohrozil by a vytlačil by vedle jedoucí vozidlo. Jako správné řešení žalobce vyhodnotil situaci tak, že dokončil předjíždění, včetně zařazení zpět do pravého pruhu a rychle uvolnil jízdní pruh pro vozidlo rychle jedoucí za ním. Toto řešení bylo úměrné dané situaci na místě. Pokud měl správní orgán pochybnosti o tom, zda za žalobcem jedoucí vozidlo jej ohrozilo, měl zjistit skutkový stav věci, aby o něm nebyly pochybnosti. Z fotografického záznamu je prokázané, že rychle jedoucí vozidlo za žalobcem bylo a vytvořilo mu svou rychlostí jízdy přímé nebezpečí. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání, jen na základě účastníky předložených spisů. Žalobce před samotným vyjádřením k žalobě považoval za nutné objasnit nepřesnosti v podané žalobě. To se týkalo osoby jednající za žalovaného a poučení o nemožnosti podat proti rozhodnutí orgánu II. stupně odvolání. Žalovaný k výtkám žalobce uvedl, že podrobně posoudil důkazy uváděné žalobcem i tvrzení žalobce o tom, že zejména z fotografického záznamu je prokázané, že rychle jedoucí vozidlo za žalobcem bylo a vytvořilo mu přímé nebezpečí. Toto tvrzení žalovaný označil za nepravdivé a klamavé, neboť z fotografie (výstup Pokračování - 3 - 10A 16/2012 z měřícího zařízení RAMER 7CCD) je viditelné právě jen vozidlo tovární značky Š. O., RZ X, jedoucí osamocené po pozemní komunikaci. Tvrzení žalobce, že z fotografického záznamu je prokázané, že rychle jedoucí vozidlo za žalobcem bylo a vytvořilo mu svou rychlou jízdou přímé nebezpečí, je irelevantní. Žalobce v průběhu celého správního řízení nezpochybnil skutečnost, že překročil rychlost jízdy. Spáchání přestupku však odmítá z důvodů okolností vylučujících jeho jednání. Žalobce tvrdil, že jako řidič osobního motorového vozidla jel z Českého Krumlova na České Budějovice za vozidlem, jehož řidič jel místy maximální rychlostí 80 km/hod. a vytvářel za sebou kolonu vozidel. Jel při středu vozovky, poté při krajnici a jeho jízda nebyla bezpečná, plynulá a předvídatelná. Žalobce se rozhodl na úseku rovné silnice č. I/39 u obce Kamenný Újezd – Kosov u Opatic vedoucí k úrovňové křižovatce se silnicí I/3 nebezpečně jedoucí vozidlo předjet. Přesvědčil se o tom, že není sám předjížděn jiným vozidlem, zkontroloval, že v protisměru nejede žádné jiné vozidlo a poté se rozhodl a uskutečnil předjíždění vozidla. V momentně, kdy byl na úrovni předjížděného vozidla za sebou zaznamenal rychle jedoucí vozidlo, které se k němu blížilo velmi vysokou rychlostí. Toto vozidlo zaznamenal a zjistil, že mu dávalo světelné znamení, aby uvolnil cestu. Za této situace, aby neohrozil řidiče vedle sebe jedoucího vozidla, ani za sebou rychle se blížícího vozidla, zvýšil rychlost, aby nedošlo ke střetu se za ním jedoucím vozidlem či k ohrožení či ke střetu s vedle jedoucím vozidlem a plynule se zařadil zpět do pravého jízdního pruhu. V tento okamžik byl změřen silničním radarovým rychloměrem RAMER 7CCD. Toto jednání označil žalobce za jednání v krajní nouzi. Musel v krátké době vyhodnotit dopravní situaci. Podle žalobce nebezpečí vyvolané rychle jedoucím vozidlem za žalobcem přímo hrozilo a nebylo je možné odvrátit jinak. K této námitce žalovaný uvedl, že žalobce vycházel ze svých subjektivních pocitů. Takové jednání nelze hodnotit jako jednání v krajní nouzi, které by vylučovalo protiprávnost jeho jednání. Stav krajní nouze je takovým stavem nebezpečí pro dva zákonem chráněné zájmy, kdy je možné chránit jeden z těchto zájmů tím, že se poruší nebo ohrozí zájem druhý. Podmínky krajní nouze jsou vázány přísnými omezeními. Smyslem krajní nouze je ochrana významnějšího zájmu obětováním zájmu méně významného. U krajní nouze lze rozlišit podmínky, při jejichž naplnění vzniká stav krajní nouze a podmínky jednání ve stavu krajní nouze. Podmínkami, při jejichž naplnění vzniká stav krajní nouze, jsou reálnost a bezprostřednost hrozby nebezpečí. Podmínkami jednání ve stavu krajní nouze jsou dodržení principu subsidiarity a proporcionality. Nebezpečí musí zájmu chráněnému zákonem hrozit přímo a bezprostředně. Za jednání v krajní nouzi nelze považovat jednání předčasné, kdy nebezpečí ještě přímo nehrozí nebo opožděné, tedy v době, kdy již nebezpečí pominulo. Správní orgán po posouzení skutkového stavu věci uzavřel, že žalobce vycházel ze svých subjektivních pocitů, které u něj byly vyvolány pohledem do zpětného zrcátka. Přitom jedním ze základních předpokladů bezpečného provozu na pozemních komunikacích je, že všichni jeho účastníci dodržují předpisy upravující provoz na pozemních komunikacích. Předpoklad porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích jiným řidičem nelze považovat za jednání v krajní nouzi. Žalobce nemohl ze způsobu jízdy blížícího se vozidla dovodit, že svoji jízdu nezpomalí v důsledku aktuální situace, která nastala při jeho předjíždění. K takovému jednání nelze přihlížet jako k okolnosti, která by vylučovala protiprávnost jeho jednání. Žalovaný postupoval procesně správně, řádně a podrobně se vypořádal s námitkami žalobce a jeho názor je podložen judikaturou Nejvyššího správního soudu. III. Obsah správních spisů (4) Ze správního spisu, který si soud vyžádal vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Pokračování - 4 - 10A 16/2012 (5) Dne 10.3.2011 obdržel Magistrát města České Budějovice, správní odbor, od Policie ČR, dopravního inspektorátu České Budějovice spisový materiál pod č.j. KRPC- 15450/Př-2011-020106 ve věci dopravního přestupku žalobce, kterého se měl dopustit dne 3.3.2011 v katastru obce Kosov při jízdě po silnici I/39 ve směru jízdy od Českého Krumlova na České Budějovice, kdy řídil vozidlo tovární značky Š. O., RZ X a silničním radarovým rychloměrem RAMER 7 CCD mu byla v 16:03 hod. změřena rychlost jízdy vozidla a naměřena hodnota 113 km/hod., která po odečtu povolené toleranční odchylky měřícího zařízení byla stanovena na 109 km/hod. Se žalobcem bylo sepsáno oznámení přestupku pod č.j. KRPC-15450/Př-2011-020106, v němž je uveden popis přestupku a žalobce k němu sdělil, že překročení rychlosti bylo naměřeno těsně po dokončení předjíždění na rovném úseku cca 1,5 km za sucha a dobré viditelnosti. Předjížděné vozidlo jelo rychlostí cca 80 km/hod. Přestupek se stal, ale žalobce vyjádřil nesouhlas s postihem vzhledem k okolnostem, za nichž se stal. Jeho zdůvodnění policista nevzal v potaz. K oznámení přestupku byl připojen snímek vozidla žalobce, z něhož je zřejmé, že k překročení povolené rychlosti vozidla zn. Š. O., RZ X, došlo dne 3.3.2011 v 16:03 hod. a rychlost činila 113 km/hod. Spolu s oznámením přestupku byla zaslána prvostupňovému orgánu evidenční karta řidiče, z níž je zřejmé, že žalobce se od roku 2007 do roku 2009 dopustil celkem čtyřikrát překročení povolené rychlosti. (6) Magistrát města České Budějovice vydal na základě podkladů, které byly zaslány Policií ČR dne 17.3.2011 příkaz, kterým žalobce uznal vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a uložil mu sankci. Příkaz byl žalobci doručen dne 21.3.2011. Žalobce podal proti vydanému příkazu odpor dne 4.4.2011. Na základě podaného odporu, ve kterém je uveden nesouhlas s vydaným příkazem správní orgán pokračoval ve správním řízení. Žalobce byl předvolán k ústnímu jednání o přestupku, kdy termín byl stanoven na 26.4.2011. Žalobce se z ústního jednání omluvil. Ústní jednání se konalo dne 4.5.2011, o čemž svědčí protokol sepsaný Magistrátem města České Budějovice pod zn. Spr. př. D 1028/11 Lo. Z protokolu o ústním jednání vyplývá, že žalobci bylo přečteno oznámení přestupku ze dne 3.3.2011, byla mu předložena fotografie pořízena měřícím zařízením a byl předložen spis zn. Spr. př. D 1028/11 Lo, s nímž se žalobce seznámil a k věci uvedl, že jel vozidlem za pomalu jedoucím vozidlem Škoda Favorit. Tam, kde je rychlost omezena na 70 km/hod. řidič jedoucí Škodou Favorit jel bezdůvodně rychlostí 50 km/hod. Vozidlo nemohl předjet a v té době se za vozidlem žalobce seřadilo pět až šest vozidel. Na místě, kde bylo možné předjet, žalobce zjistil, že nikoho neohrozí ani v protisměru a započal předjíždění. Jel rychlostí 70 – 75 km/hod. Zdůraznil, že jel jako první za vozidlem, které předjížděl a prováděl pouze předjíždění jednoho vozidla. Při jízdě v levé polovině silnice při předjíždění zjistil pohledem do zpětného zrcátka, že je dojížděn rychleji jedoucím vozidlem bílé barvy. Aby tomuto vozidlu nepřekážel a nevytvořil kolizní situaci, zvýšil rychlost svého vozidla, aby v co nejkratší době dokončil úkon předjíždění, uviděl v pravém silničním příkopu odstavenou modrou Škodu Fabii, o které se domníval, že se jedná o vozidlo policie. Měl možnost snížit rychlost svého vozidla brzděním, avšak to za dané situace považoval za jednání nevhodné, neboť by tím ohrozil řidiče vozidla jedoucího za ním a i vozidla, které předjížděl. Proto úkon předjíždění dokončil, aniž by rychlost snižoval. Řidič bílého vozidla se nezařadil za vozidlo žalobce, ale ještě větší rychlostí jej předjel a teprve pak se zařadil. Domněnka žalobce o stojícím vozidle jako vozidle policie se potvrdila. Byl následně na autobusové zastávce zastaven hlídkou Policie ČR. Policistům sdělil, za jakých okolností k věci došlo, k čemuž nechtěli přihlédnout. Jednání nepopřel, zdůraznil, s ohledem na vzniklou situaci, že svým jednáním nikoho neohrozil. K záznamům v kartě řidiče za přestupky žalobce uvedl, že je obchodní zástupce denně na cestách a množství Pokračování - 5 - 10A 16/2012 záznamů v kartě nepovažuje za velké s ohledem na množství kilometrů, které ujede. Vždy se jednalo pouze o běžné přestupky. Uvedl, že nemá žádné návrhy na doplnění řízení. (7) Magistrát města České Budějovice, správní odbor, vydal rozhodnutí o přestupku dne 16.5.2011 pod zn. Spr. př. D 1028/11 Lo, z něhož vyplývá, že žalobce byl uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, a to v souvislosti s projednávaným skutkem. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč splatná do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí a uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Z rozhodnutí vyplývá, že správní orgán neakceptoval vyjádření žalobce ohledně zvýšení rychlosti jeho vozidla při předjíždění v souvislosti s předejitím případné kolizní situaci a neposuzoval jeho jednání jako jednání v krajní nouzi, neboť žalobce vycházel ze svých subjektivních pocitů. Ty samy o sobě neznamenaly, že by hrozilo nějaké konkrétní nebezpečí. V rozhodnutí jsou uvedeny důvody, ke kterým správní orgán přihlížel při ukládání výše pokuty, kterou uložil na samotné spodní hranici zákonné výměry. Proti rozhodnutí žalobce podal odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto žalovaným správním orgánem dne 12.12.2011 pod č.j. KUJCK 43624/2011 ODSH/dvoraka tak, že odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, správního odboru, oddělení dopravních přestupků ze dne 16.5.2011 sp.zn. D 1028/11 Lo bylo zamítnuto a toto rozhodnutí potvrzeno. Správní orgán posoudil jednotlivé důkazy, a to každý jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že byly nepochybně naplněny všechny zákonné znaky přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Argumentaci žalobce ohledně nutnosti zvýšit rychlost vozidla při předjíždění před ním jedoucího vozidla za situace, kdy byl dojížděn rychleji jedoucím bílým vozidlem, čímž chtěl předejít případné kolizní situaci, nelze v žádném případě posuzovat jako jednání v krajní nouzi. Žalobce vycházel ze subjektivních pocitů, což neznamená, že mu hrozilo nějaké konkrétní nebezpečí, které by bylo nutné odvracet. IV. Právní názor (8) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (9) Žalobce v žalobě nepopřel fakt, že překročil nejvyšší povolenou rychlost, avšak tvrdil, že přestupku se dopustil za okolností, které vylučují protiprávnost jeho jednání, což uvedl již v prvním protokolu. Musel totiž ve velmi krátké době při předjíždění pomalu jedoucího vozidla vyhodnotit dopravní situaci, neboť byl dojížděn rychleji jedoucím vozidlem, v čemž spatřoval nebezpečí, které přímo hrozilo. Nebezpečí nebylo možné odvrátit jinak než dokončit předjíždění, neboť jinak by ohrozil řidiče za sebou i řidiče předjížděného vozidla. Jeho jednání bylo úměrné dané situaci. Nebylo závažnější než hrozící nebezpečí ohrožení života a majetku ostatních účastníků silničního provozu. Toto jednání žalobce označil jako krajní nouzi. Krajní nouze je okolností vylučující protiprávnost. Pokud měl správní orgán pochybnosti, zda za žalobcem jedoucí vozidlo ho ohrozilo a hrozilo přímé nebezpečí, byť to správní orgány připouštějí a nepopírají, k čemuž je odkazováno na důkaz fotografickým záznamem o překročení rychlosti, pak nebyl zjištěn skutkový stav o dopravní situaci, o níž by nebyly důvodné pochybnosti. Z fotografického záznamu přestupku je prokázané, že rychle jedoucí vozidlo za žalobcem bylo a vytvořilo mu svou rychlostí jízdy přímé nebezpečí. Pokračování - 6 - 10A 16/2012 (10) V dané záležitosti se jednalo o přestupkové řízení, při kterém správní orgán rozhoduje na základě důkazů, které byly provedeny procesně řádným postupem. Podle ustanovení § 2 odst. 1 přestupkového zákona přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů a nebo o trestný čin. Podle odstavce druhého téhož ustanovení přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací a) přiměřeným způsobem přímo hrozící a nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem a nebo b) nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. Žalobce právě na ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích odkazoval. Tvrdil, že jednání, při kterém porušil právem chráněný zájem nastalo v krajní nouzi. Podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) i ustálené judikatury soudů krajní nouze je stav, kdy lze chránit ohrožený zájem jen tím, že se obětuje jiný takový zájem. V krajní nouzi se staví naroveň kolize právních norem a jimi stanovených povinností, kdy jednu povinnost lze splnit jen porušením druhé. Stav krajní nouze pak vylučuje protiprávnost i nebezpečnost činu pro společnost. Jinými slovy řečeno, předpokladem krajní nouze je jednání, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem. Není-li nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, nelze se ani zabývat otázkou, zda způsobený následek byl závažný nebo závažnější než ten, který hrozil. Nebezpečí může být vyvoláno různými situacemi, kupříkladu působením přírodní síly, technickými vlivy či nebezpečným lidským jednáním. Podstatná je otázka, že nebezpečí musí hrozit přímo, bezprostředně, nesmí pominout a nesmí hrozit až v nikoliv bezprostřední budoucnosti. (11) Situaci, kterou popsal žalobce, že předjížděl pomalu cca 70 km/hod. jedoucí vozidlo a při tomto předjíždění byl dojížděn rychle jedoucím vozidlem, které se blížilo a blikalo, nelze bez dalšího označit za situaci, kdy vzniklo nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem. Žalobce neuvedl nic konkrétního k situaci, kterou sice v odvolání i v žalobě obecně označil jako krajní nouzi, aby bylo možné dovodit, že došlo ke střetu dvou zájmů chráněných zákonem, kdy jednomu zájmu hrozila porucha, která mohla být odvrácena pouze poruchou jiného zájmu. V žalobcem tvrzeném rychlém dojíždění jeho vozidla dalším vozidlem nelze bez dalšího spatřovat útok na žalobce nebo jiného účastníka silničního provozu, aby vyvstala nutnost takový útok odvracet porušením jiného právem chráněného zájmu, tedy překročením povolené rychlosti. Tvrzení žalobce, které uvedl v žalobě, že rychle jedoucí vozidlo za ním bylo a vytvořilo mu svou rychlostí přímé nebezpečí, což mělo vyplývat z fotografického záznamu není možné považovat za pravdivé. Žádný takový fotografický záznam není ve spise založen. Ve spise je doložen jediný důkaz fotografickým záznamem o překročení rychlosti vozidla žalobce a žádné jiné vozidlo není na fotografickém záznamu zachyceno. V situaci předestřené žalobcem si lze jistě představit, že v zájmu bezpečnosti a plynulosti silničního provozu jsou pomalejší vozidla předjížděna vozidly rychlejšími, aby nedocházelo k vytváření kolon vozidel. Je však vždy nutno činit tak při respektování pravidel silničního provozu a v rámci zákonem povolené rychlosti. V dané záležitosti žalobce v žádném směru konkrétně ani nenaznačil, že vývoj události, tak jak ji popsal, spěl k nějaké poruše, neboť skutečnost, že jej rychle dojíždělo vozidlo, což je navíc pouhým nedoloženým tvrzením žalobce, samo o sobě o takové poruše nesvědčilo, ani neznamenalo a nešlo z toho dovozovat, že by k takové poruše vůbec mělo dojít. Proto nelze shledat základní podmínku pro aplikaci krajní nouze, že nebezpečí přímo hrozilo, a to bezprostředně, za naplněnou. Z toho důvodu nelze shledat ani další podmínku, že nebezpečí nešlo odvrátit jinak. Žalobce v žádném směru pro své tvrzení ohledně přímého ohrožení Pokračování - 7 - 10A 16/2012 zákonem chráněného zájmu (tedy okolností vylučujících protiprávnost jeho jednání) nedoložil žádné důkazy. Navíc na počátku řešení jeho přestupku takovou verzi policistům dokonce ani správnímu orgánu I. stupně neuváděl. Teprve v odvolání proti provostupňovému rozhodnutí jakousi konstrukci krajní nouze zmiňoval. Tuto verzi doplnil až v řízení o žalobě. Doplnil ji pouze v tom směru, že pociťoval ohrožení své osoby, případně vozidla předjížděného rychle jedoucím vozidlem, k čemuž však nepředložil žádné konkrétní argumenty. Soud proto v této verzi žalobce ohledně naplnění podmínky vylučující jeho odpovědnost za přestupek, stejně jako správní orgány, neuvěřil, neboť jednání žalobce, ve kterém byly shledány zákonné znaky přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na silničních komunikacích, znaky jednání v krajní nouzi nenaplňovalo. (12) V prvostupňovém i žalovaném rozhodnutí jsou uvedeny důkazy, které měly správní orgány k dispozici a je popsáno, jak byly hodnoceny a jaký z nich byl vyvozen závěr. Skutkový stav je popsán srozumitelně a je správně zhodnocen. Je z něho zřejmé, v čem správní orgán shledal naplnění znaků přestupku, jak tyto hodnotil a je vysvětleno z jakých důvodů byl vysloven závěr o tom, že se žalobce přestupku dopustil. Správní orgány uvedly i z jakých důvodů neshledaly pravdivou žalobcem předestřenou verzi jeho jednání v krajní nouzi. Především bylo zdůrazněno, že zejména z fotografického záznamu přestupku je prokázané, že rychle jedoucí vozidlo za žalobcem nebylo. Z fotografie je viditelné právě jen vozidlo žalobce jedoucí osamoceně po pozemní komunikaci. Žalobce sám nezpochybnil skutečnost, že překročil zákonem stanovenou rychlost jízdy. Z toho správní orgány dovodily, že žalobce vycházel pouze ze svých subjektivních pocitů, které ovšem nepředstavovaly nějaké konkrétní nebezpečí, které by bylo nutné za daných okolností odvracet porušením jiného právem chráněného zájmu a vyslovily názor, že by žalobcem vnímané nebezpečí mohlo být za konkrétních okolností odvráceno např. způsobem jiným zpomalením rychlosti vozidla nebo zařazením se za vozidlo, které žalobce již započal předjíždět. Tyto závěry soud považuje za správné a představují správní úvahu správních orgánů, která je řádně zdůvodněna. Správní orgány vysvětlily, z jakých důvodů neakceptovaly žalobcem předestřenou verzi. Nelze proto přisvědčit žalobní námitce, že ve vyhodnocení jednotlivých důkazů každého zvlášť a ve vzájemných souvislostech správní orgán skutkový stav, o němž by nebyly pochybnosti nezjistil. Naopak skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem. Žalobce ani při ústním jednání o projednání přestupku nenavrhl provedení dalších důkazů, kterým by podpořil své tvrzení o tom, že se přestupku nedopustil. Namítal-li žalobce při jednání před krajským soudem, že správní orgány nezajistily výpověď policistů, pak k tomu je třeba uvést, že žalobce provedení takového důkazu nenavrhl. Výpověď policistů by v dané věci, kde rozhodující důkaz pro závěr o naplnění skutkové podstaty přestupku žalobce bylo měření rychlosti jeho automobilu a radarový záznam včetně fotografie z tohoto měření, nemohla ničeho přinést. Žalobce sám překročení povolené rychlosti nepopíral. Ohledně svého tvrzení, že rychlost vozidla překročil v krajní nouzi neuvedl, jaké nebezpečí mu hrozilo. Uvedl pouze obavu z rychle jej dojíždějícího vozidla a tvrdil, že pokud by rychlost vozidla nezvýšil, mohl ohrozit sebe nebo vozidlo, které předjížděl. To však neodpovídá konkrétní situaci, kdy žalobce předjížděl pouze jedno vozidlo, které podle jeho tvrzení mělo jet rychlostí cca 70 km/hod. Předjíždění vozidla jedoucího žalobcem uváděnou rychlostí za situace, kdy v protisměru nejelo žádné vozidlo, nabízí alternativu dokončení předjíždění nebo ukončení manévru předjíždění a vrácení se na svou původní pozici. Proto nelze přisvědčit žalobcovu tvrzení, ani si představit nebezpečí, které by v situaci předestřené žalobcem mělo hrozit a s ohledem na nedostatek jakýchkoliv důkazů nelze dovodit, že tvrzené nebezpečí mělo být přímé, skutečné a bezprostřední. Alternativa hypotetického nebezpečí pro naplnění podmínek krajní nouze nepostačuje a v tomto směru by výpověď policistů, kteří nebyli přítomni manévru předjíždění, ale zastavili vozidlo žalobce z důvodu zjištění překročení povolené Pokračování - 8 - 10A 16/2012 rychlosti vozidla žalobce radarem nemohla na skutkovém stavu nic změnit. Žalobce jako obviněný z přestupku se ke spáchání přestupku doznal a důkazy, které byly k dispozici jsou ve vzájemném souladu. Na základě těchto důkazů bylo možné vyslovit závěr o naplnění skutkové podstaty přestupku žalobcem. V dané věci nechyběl znak protiprávnosti, neboť nebyly shledány okolnosti vylučující protiprávnost přestupku. Správní orgán zjistil, že došlo k naplnění jak formálního, tak materiálního znaku přestupku. Navíc je třeba zdůraznit, že žalobce po ukončení řízení před správním orgánem I. stupně a učinění výpovědi při ústním jednání svou argumentaci měnil a upravoval až dospěl ke svému poslednímu tvrzení, že znaky přestupku nemohly být naplněny z důvodu okolností, které vylučovaly protiprávnost přestupku. Taková zjištění však učiněna nebyla. (13) Soud proto uzavřel, že závěr správních orgánů o tom, že se žalobce dopustil přestupku v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti jeho automobilu a nejednalo se o krajní nouzi, soud považuje za správný a odpovídající zákonu. Žalobce při běžné dopravní situaci, kdy se rozhodl po určité době jízdy za dle jeho tvrzení pomalu jedoucím automobilem toto vozidlo předjet a předjíždění uskutečnil, se neocitl v situaci, kterou by bylo lze označit jako krajní nouzi, při které by odvracel nebezpečí přímo hrozící zájmům chráněným zákonem a nebylo lze je odvrátit jinak, a tudíž se dopustil protiprávního jednání. Soud neshledal zkrácení žalobce na jeho právech. V. Závěr, náklady řízení (14) Soud proto uzavřel, že postupem žalovaného správního orgánu nedošlo k vydání rozhodnutí v rozporu se zákonem. Žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly shledány důvodné, a proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. (15) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Pokračování - 9 - 10A 16/2012 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. května 2012 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Dotčená ustanovení

Zákon České národní rady o přestupcích 200/1990 Sb.
Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (2)