10 A 161/2015

Rubrum

10A 161/2015 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce O.Ž., nar. X., bytem X, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Bártou, advokátem, sídlem nám. T.G. Masaryka 25, Plzeň, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. července 2015, č.j. KUJCK 53888/2015/ODSH takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“, „soud“) dne 9. 9. 2015 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 15. 7. 2015, č.j. KUJCK53888/2015/ODSH, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Milevsko, odboru dopravy a živnostenského ze dne 30. prosince 2014, č.j. MM 52177/2014 ODŽ/ZN, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), kterého se měl dopustit dne 31. 7. 2014 v 10:15 hod., tím na silnici č. I/19 vedoucí přes Žďákovský most, ve směru jízdy od obce Lety Pokračování - 2 - 10A 161/2015 na obec Milevsko, v k.ú. Kostelec nad Vltavou, jako řidič tahače návěsů tov. zn. Renault, RZ 5P7 0162 (provozní hmotnost 5964 kg) s nákladním návěsem zn. Schwarzmüller, RZ 4P9 9348, o okamžité hmotnosti nejméně 14928 kg (provozní hmotnost 6300 kg a náklad 8628 kg) řídil uvedenou soupravu přes Žďákovský most, na který je místní úpravou provozu, dopravní značkou č. B13 „Zákaz vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez“ zakázán vjezd vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje 13 tun, doplněno o dodatkovou tabulku č. E12 „Text“, s výjimkou „mimo BUS“. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč. Žalobcem je rozporován postup správních orgánů, kdy žalobce nesouhlasil s právními závěry správního orgánu I. stupně a s uloženou pokutou a v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně namítal, že nelze postupovat tak, že se sčítá hmotnost návěsu a nákladu, kdy součet těchto hmotností skutečně přesahuje povolených 13 tun, ale ve skutečnosti je váha nákladu rozložena mezi návěs a tahač, a proto váha každého z vozidel nepřesahuje 13 tun. V žalobě žalobce především namítá nesprávnou úvahu žalovaného, který vycházel z domněnky, že souprava tahače návěsů a návěsu je jedno vozidlo. Žalobce opírá názor, že se v daném případě jedná o soupravu dvou vozidel, o ustanovení zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, především pak o ustanovení § 3 odst. 2, v němž jsou vymezeny základní druhy silničních vozidel. Dle žalobce se v konkrétním případě jedná o jízdní soupravu tvořenou přípojným vozidlem kategorie O4, jehož nejvyšší přípustná hmotnost přesahuje 10 000 kg a tahačem návěsů spadajícím do kategorie N3, což je motorové vozidlo, které má nejméně čtyři kola, užívá se pro přepravu nákladů a jeho nejvyšší přípustná hmotnost přesahuje 12000 kg. Dle žalobce tedy spojením těchto dvou vozidel vznikla souprava dvou vozidel, kdy každé z těchto dvou vozidel má samostatnou registrační značku, technický průkaz, eventuálně jiného majitele. V daném případě se váha nákladu na návěsu dělí mezi tahač návěsu a návěs, jiný výklad by odporoval fyzikálním zákonům. Žalobce vyvozuje jediný logický závěr, že pokud byl na návěsu převážen náklad o hmotnosti 8628 kg, část této hmotnosti spočinula na točně tahače návěsu a část na nápravě návěsu. Podle tvrzení žalobce tak v žádném případě není možné tuto váhu sčítat s váhou tahače návěsů nebo s váhou návěsu a rozhodně ne tak, jak tento součet učinil žalovaný, když sečetl všechny váhy dohromady a uzavřel, že se jedná o jedno vozidlo o celkové váze 20892 kg. Žalobce proto navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Žalobce svým jednáním porušil ustanovení § 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, podle kterého je každý účastník provozu na pozemních komunikacích povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními značeními a zařízeními pro provozní informace. Žalobce se tak dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích a v souladu s ust. § 125c odst. 4 písm. f) téhož zákona s přihlédnutím k ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) mu proto byla uložena pokuta ve výši 1 500,- Kč. Žalovaný je přesvědčen, že výklad žalobce je nesprávný, týká se soupravy nákladního vozidla s přívěsem, nikoliv však tahače návěsů s návěsem, a to především z důvodu spřažení těchto vozidel přes točnu tahače návěsů. V případě spřažení tahače návěsů s návěsem přes točnu tahače návěsu nelze souhlasit s rozpočítáním celkové okamžité hmotnosti na polovinu mezi tahač návěsů a návěs, jak se mylně domnívá žalobce. Žalovaný je Pokračování - 3 - 10A 161/2015 přesvědčen, že okamžitá hmotnost tahače návěsů a návěsu je tvořena právě součtem okamžité hmotnosti tahače návěsů, návěsu a nákladu. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Písek, obvodní oddělení Zvíkovské podhradí prováděla dle úředního záznamu dne 31. 7. 2014 dohled nad bezpečností silničního provozu u Žďákovského mostu v k. ú. obce Kostelec nad Vltavou, kdy v době kolem 10:15 hodin byl hlídkou kontrolován žalobce. Žalobce byl podroben kontrole, hlídce předložil doklady potřebné pro provoz a řízení motorového vozidla a dodací list k nákladu. Na základě předložených dokladů bylo zjištěno, že okamžitá hmotnost soupravy převyšuje vyznačenou mez na dopravní značce B13 „zákaz vjezdu motorových vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez“ (13t), která zakazuje vjezd na Žďákovský most. Žalobce se tak dle policie dopustil přestupku dle ustanovení § 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalobce s přestupkem nesouhlasil. Policisty bylo proto sepsáno oznámení o dopravním přestupku a na místě byla provedena fotodokumentace. Žalobce oznámení o dopravním přestupku podepsal a do oznámení uvedl, že je přesvědčen, že ani jedno z jím řízených vozidel nepřekročilo vyznačenou mez. Městský úřad Milevsko, jako správní orgán věcně a místně příslušný k projednávání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 124 odst. 5 písm. j) zákona o provozu na pozemních komunikacích, přijal dne 6. 8. 2014 od Policie ČR, Obvodní oddělení Zvíkovské Podhradí, oznámení přestupku č.j. KRPC-110885/PŘ-2014-020517 ze dne 31. 7. 2014, kterého se měl žalobce dopustit tím, že porušil ustanovení § 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích a naplnil tak znaky jednání uvedené v § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Dne 25. 8. 2014 byl v projednávané věci vydán příkaz, proti kterému podal žalobce v zákonné lhůtě odpor. V odůvodnění odporu žalobce uvedl, že pro zjištění okamžité hmotnosti na nápravu nebo skupinu náprav nelze postupovat matematickým součtem jednotlivých dílčích hmotností, neboť dochází k poměrnému rozložení celkové hmotnosti nákladu z části na tahač a z části na návěs. Podle žalobce mělo být provedeno kontrolní vážení. Závěrem žalobce navrhl zastavit správní řízení. Uvedený návrh správní orgán neakceptoval a nařídil ve věci ústní jednání spojené s výslechem svědka. Prvoinstanční správní orgán provedl ústní jednání dne 22. 10. 2014, při kterém žalobce uvedl, že dne 31. 7. 2014 řídil tahač návěsů tov. zn. Renault, RZ 5P7 0162 s návěsem tov. zn. Schwarzmüller, RZ 4P9 9348, vozidlo bylo kompletní, včetně výbavy, rezervního kola, plachty, atd., pohonné hmoty byly v obou nádržích v celkovém množství do 100 litrů a na návěsu byl naložen náklad skládající se z papírových kartonů a lepenky v celkové hmotnosti okolo 8600 kg. Po předložení nákladového listu bylo žalobci policejní hlídkou sděleno, že měl překročit hmotnostní mez stanovenou dopravní značkou B13 (13t). Vozidlo žalobce na místě kontroly nebylo podrobeno kontrolnímu vážení. Žalobce namítal, že takto naloženým vozidlem vyznačenou hmotnostní mez nepřekročil, neboť náklad byl naložen na návěsu, což je podle žalobce samostatné vozidlo a uvedená dopravní značka se vztahuje právě na jednotlivá vozidla soupravy, tedy samostatně na tahač návěsů a na návěs. Podle žalobce po provedení výpočtu mělo každé vozidlo soupravy hmotnost kolem 10,5 tun a nepřekročilo tak dopravní značkou stanovenou hmotnostní mez, a tudíž se žalobce nemohl dopustit přestupku. Na dotaz správního orgánu, z jakého zdroje žalobce čerpal, že dospěl k rozpočítání hmotností, žalobce uvedl, že jako řidič z povolání byl takto informován na pravidelných školeních řidičů. Pokračování - 4 - 10A 161/2015 Při zjišťování hmotnosti vozidla bylo vycházeno z údajů uvedených v osvědčení o registraci vozidla a z dodacího listu k nákladu. Městský úřad Milevsko vydal dne 30. 12. 2014 rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalobci byla uložena pokuta podle ustanovení § 125c odst. 4 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích ve výši 1 500,- Kč. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal v zákonné lhůtě. V odvolání vyjádřil nesouhlas s právním názorem správního orgánu, podle kterého byla okamžitá hmotnost vozidla, konkrétně návěsu s nákladem v daném okamžiku 14928 kg, přičemž tato hmotnost byla zjištěna z dokladů od vozidla a od nákladu, nikoliv hmotnost skutečně zjištěná, ověřená zvážením vozidla. Žalovaný rozhodnutí Městského úřadu Milevsko potvrdil a odvolání jako nedůvodné zamítl s odůvodněním, že dopravní značka č. B13 „Zákaz vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez“ se užívá tehdy, kdy je nezbytné zakázat vjezd vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez, zejména na mostní objekty a úseky pozemních komunikací, jejichž povolené zatížení neumožňuje vjezd vozidlům s vyšší okamžitou hmotností. Dle názoru žalovaného nebylo nutné zjišťovat okamžitou hmotnost soupravy tahače návěsů a návěsu s nákladem jejím zvážením, přestože by to bylo pro účely přestupkového řízení vhodnější. Zcela dostačující je součet okamžitých hmotností tahače, návěsu a nákladu, zjištěných z technické dokumentace vozidla a nákladového listu. Žalovaný dále odmítl tvrzení žalobce, že je při rovnoměrném rozložení nákladu část váhy nákladu a návěsu přenesena na točnu tahače a část váhy nákladu a návěsu spočívá na nápravách návěsu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak mu ukládá ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s. Pro přezkoumání rozhodnutí žalovaného je významná dikce ustanovení § 9 vyhlášky, kde jsou definovány zákazové značky, kde dle písmena n) je specifikována dopravní značka č. B13 „Zákaz vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez“, kdy u jízdní soupravy se údaj uvedený na značce vztahuje na jednotlivá vozidla soupravy. Smyslem a účelem této dopravní značky je ochrana pozemních komunikací a zvlášť namáhaných úseků včetně mostů a mostních konstrukcí, kde může provoz vozidel s okamžitou hmotností vyšší než je dopravní značkou vymezená hmotnostní mez nadměrně zatížit tyto úseky a způsobit tak škodu na majetku a v některých případech i na zdraví a životech osob. Zákonodárce tak zamýšlel omezit nadměrné zatěžování pozemních komunikací a mostů v místech, která mohou být takovým provozem zvlášť ohrožena. Na podporu tohoto tvrzení lze odkázat na rozhodnutí Ministerstva dopravy, odbor agend řidičů, ze dne 9. 3. 2006 č.j. 136/2006 – 160 – SPR/2, ve kterém Ministerstvo dopravy mj. uvedlo, že umístění dopravní značky B13 slouží jako ochrana komunikace, mostu apod. před poškozením nadměrným zatížením. Z dikce ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích vyplývá, že se přestupku dopustí fyzická osoba tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písm. a) až j) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II zákona o provozu na pozemních komunikacích. V § 4 „Povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích“ je pod písm. c) stanovena Pokračování - 5 - 10A 161/2015 povinnost, kdy při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními značeními a zařízeními pro provozní informace. Provedení a význam světelných signálů, dopravních značek, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace upravuje vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). V ustanovení § 9 vyhlášky jsou definovány zákazové značky, dle písmena n) je specifikovaná dopravní značka č. B13 „Zákaz vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez“, kdy u jízdní soupravy se údaj uvedený na značce vztahuje na jednotlivá vozidla soupravy. V projednávaném případě byla k dopravní značce připojena dodatková tabulka, která stanoví výjimku na vozidla BUS. Soud se při rozhodování neztotožnil s právním názorem uvedeným v rozhodnutí žalovaného, že v případě soupravy tahače návěsů a návěsů se jedná o jedno vozidlo. Tento nesprávný názor žalovaného nemá však vliv na výrok rozhodnutí žalovaného, který správně odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalovaný při jednání zaujal názor, že provozní hmotnost jednotlivého vozidla jízdní soupravy je tvořena součtem okamžité hmotnosti návěsu a nákladu, a proto se žalobce uvedeného přestupku dopustil. S tímto názorem soud souhlasí, neboť v daném případě je jízdní souprava tvořena tahačem návěsu a návěsem, a proto dle ustanovení § 9 písm. n) vyhlášky č. 341/2002 Sb., se údaj uvedený na dopravní značce B 13 vztahuje na každé jednotlivé vozidlo soupravy. Z toho vyplývá, že u žádného z výše uvedených jednotlivých vozidel soupravy nesmí okamžitá hmotnost překročit vyznačenou mez 13 t. Prvostupňový správní orgán učinil závěr, že přestože nebyla na místě kontroly zjištěna okamžitá hmotnost vozidla jeho zvážením, byla v případě provozní hmotnosti nákladního návěsu 6300 Kg a naloženého nákladu o celkové hmotnosti 8628 kg byla okamžitá hmotnost vozidla uvedené jízdní soupravy celkem 14928 kg, přičemž dopravní značkou B 13 je zakázán vjezd vozidel, jejíž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez, tedy 13 t. Za absurdní byl prvostupňovým správním orgánem označen názor žalobce o součtu jednotlivých hmotností. Dospěl k závěru, že argumentace žalobce o přepočítání hmotností na jednotlivá vozidla dělením celkové hmotnosti se jeví zcela absurdní. Podle § 1 odst. o) vyhlášky č. 341/2002 Sb., účinné v době spáchání přestupku se okamžitou hmotností vozidla rozumí hmotnost zjištěná v určitém okamžiku při jeho provozu na pozemní komunikaci, která je součtem provozní hmotnosti vozidla, v daném případě návěsu o hmotnosti 6300 kg a nákladu o hmotnosti 8628 kg, okamžitá hmotnost návěsu proto představovala 14928 kg. Žalobce proto nesprávně zaujal názor, že měl být zohledněn částečný přenos zatížení z návěsu na tažné zařízení a jeho nápravy, jestliže zákazová značka B 13 takový přepočet zatížení nepředpokládá. Omezení zatížení na jednotlivé nápravy vozidla je v dopravním provozu při nájezdu na mostní konstrukci ošetřeno zákazovou značkou B 14 (§ 9 odst. o) vyhlášky č. 341/2002 Sb.). Soud poznamenává, že o použití jednotlivých zákazových značek B 13 nebo B 14 umístěných před vjezdem na mostní konstrukci rozhoduje typ mostní konstrukce, tedy, zda nejnepříznivější zatěžovací účinky na mostní konstrukci vyvolají okamžité hmotnosti zatěžovací sestavy řadících se vozidel soupravy, které mají charakter rovnoměrného zatížení v zatěžovacím pruhu, anebo zda nejnepříznivější účinky na mostní konstrukci jsou vyvolány Pokračování - 6 - 10A 161/2015 lokálním zatížením od jednotlivých náprav vozidel. Význam těchto značek B 13 a B 14 proto nelze zaměňovat. V daném případě před Žďákovským mostem ve směru od obce Lety na obec Milevsko je umístěna zákazová značka B 13, protože nejnepříznivějším zatěžovacím účinkem na předmětnou mostní konstrukci je zatížení charakteru zatěžovacího pruhu vytvořené jednotlivými řadícími se vozidly. Rozhodujícím parametrem zatížení od nákladních vozidel, je proto okamžitá hmotnost jednotlivých vozidel soupravy dle zákazové značky B 13. Z důkazních materiálů předložených ve správním řízení soud považuje za zcela prokázané, že nákladní návěs zn. Schwarzmüller, RZ 4P9 9348, o okamžité hmotnosti nejméně 14928 kg (provozní hmotnost návěsu 6300 kg a náklad 8628 kg) překročilo dopravní značkou stanovenou hmotnostní mez. Tvrzení žalobce, že hmotnost návěsu se má rozpočítat mezi tahač návěsů a návěs, považuje soud za účelové a nepodložené žádným zákonným ustanovením. Žalovaný zcela správně tuto námitku odmítl. V průběhu přestupkového řízení vedeného proti žalobci správně nebylo rozložení nákladu na ploše návěsu jakkoliv zjišťováno pro nadbytečnost. Okamžitá hmotnost vozidla jízdní soupravy je tvořena součtem okamžité hmotnosti návěsu a nákladu. I když nebylo vozidlo převáženo na místě pro účely zjištění jeho okamžité hmotnosti, z předložených listinných důkazů byly získány veškeré informace potřebné pro zjištění okamžité hmotnosti vozidla. Žalobcem byly předloženy veškeré doklady (osvědčení o registraci vozidel, technická dokumentace, dodací list) sloužící ke zjištění hmotnosti vozidla. Soud proto dospěl k závěru, že nákladní návěs zn. Schwarzmüller, RZ 4P9 9348, jehož provozní hmotnost byla zjištěná 6300 kg a náklad tvořený papírovými kartony a lepenkou o hmotnosti 8628 kg, se svou celkovou okamžitou hmotností 14928 kg překročil dopravní značkou B13 stanovenou hmotnostní mez o 1928 kg. Napadené rozhodnutí je proto věcně správné, neboť žalobce se dopustil uvedeného přestupku. Námitky žalobce nejsou důvodné a soud proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž Pokračování - 7 - 10A 161/2015 směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 29. dubna 2016 Samosoudkyně : Mgr. Helena Nutilová v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava