10 A 165/2014

Rubrum

10A 165/2014 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce R.K., bytem v X, zast. Mgr. Lubomírem Kazdou, advokátem v Praze 1, Půtova 1219/3, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, sídlem v Jihlavě, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 5. 8. 2014 č.j. KUJI 53812/2014, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 5. 8. 2014 č.j. KUJI 53812/2014, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 9. 5. 2014 č.j. OVV/695/2014 D-383/14, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na Pokračování - 2 - 10A 165/2014 pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil porušením ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. (2) Žalobcem je namítán nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Svědecké výpovědi policistů, které správní orgány označily za stěžejní důkaz, nezakládají dostatečně zjištěný skutkový stav. Správní orgány neověřily technicko-optické možnosti řádného zachycení přestupku žalobce, tedy zda policisté byli vůbec schopni během kontroly poznat, zda žalobce byl bezpečnostním pásem připoután, a to za situace, kdy vozidlo má zatmavená boční skla a žalobce měl na sobě tmavé oblečení. Pochybnost o možnosti řádného zachycení přestupku žalobce zakládá i pozice policejního vozu, kdy mezi tímto vozidlem a vozidlem žalobce byly čtyři další vozy. Správní orgány rezignovaly na svou povinnost náležitě zjistit skutkový stav věci, když se vůbec nezabývaly optickými podmínkami při zjišťování žalobcova přestupku a rovněž se nevypořádaly se způsobem, jakým policisté pozorovali žalobce, neboť nemohli přestupek v podobě nepřipoutání se bezpečnostním pásem zjistit, pakliže seděli ve voze nacházejícím se za vozidlem žalobce. Správní orgány v tomto směru neprovedly žádné dokazování, ač bylo žalobcem jeho doplnění navrhováno. (3) Žalobce dále namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v porušení zásady legality, materiální pravdy a zákazu zneužití správního uvážení. Správní orgány vycházely pouze ze skutečností obsažených ve správním spisu, tímto neprůkazným zjištěním byla potlačena zásada „in dubio pro reo“. Nelze vycházet pouze z obecné premisi, dle níž policisté na věci neměli osobní zájem. Správní orgán se v této souvislosti vůbec nezabýval jejich podjatostí či vztahem k osobě žalobce. K pochybení ze strany správního orgánu došlo rovněž během výslechu obou zasahujících policistů, kteří byli v rozporu se zákonem vyslýcháni současně. Pochybnost o jejich výpovědi lze mít též s ohledem na skutečnost, že se jedná o služební kolegy. Lze dovodit, že každý rozpor v jejich výpovědích v zásadě znamená nedostatečně zjištěný skutkový stav. (4) Rozhodnutí je dle žalobce zmatečné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný rezignoval na zjišťování skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. Žalovaný se nezabýval důkazními návrhy žalobce a celé rozhodnutí je postaveno toliko na jediném důkazu, kterým je výslech policistů. Tímto postupem došlo k porušení principu právní jistoty a rozumného očekávání. Správní orgány obou stupňů se dostatečně nezabývaly důkazními návrhy žalobce, přičemž tento svůj postup nikterak nezdůvodnily. (5) Závěrem žalobce navrhuje zrušit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (6) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K žalobcem namítanému nesprávně provedenému dokazování při výslechu zasahujících policistů bylo žalovaným uvedeno, že ze spisového materiálu, konkrétně z protokolace svědeckých výpovědí, nevyplývá, že by správní orgán při provádění tohoto důkazu jakkoliv pochybil. Výslech policistů byl přesunut na 5. 5. 2014, dokazování bylo zahájeno v 11.00 hodin a nejprve byl vyslechnut svědek M.J. a následně svědek O.K.. Pokud žalobce uvádí, že po zastavení vozidla policisty byl již bezpečnostním pásem připoután, pak tato skutečnost nemá na posouzení projednávané věci žádný vliv. Policisté rovněž neměli důvod zastavovat vozidlo žalobce přímo v ulici Pražská Pokračování - 3 - 10A 165/2014 v obci Pelhřimov, kde by tímto došlo k omezení plynulosti silničního provozu. Přestupek žalobce byl zjištěn bez důvodných pochybností a jeho spáchání bylo postaveno najisto. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byla vydána v souladu se zákonem. III. Obsah správních spisů (7) Z oznámení o přestupku jakož i z úředního záznamu ze dne 31. 3. 2014 bylo zjištěno, že se žalobce dne 31. 3. 2014 v 11.55 hod dopustil přestupku spočívajícího v porušení ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem. Tímto jednáním žalobce naplnil skutkovou podstatu přestupku ve smyslu ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Policejní hlídka porušení této povinnosti žalobcem zaznamenala v ulici Pražská v obci Pelhřimov, odkud žalobce jel směrem z centra. Během této jízdy jelo policejní auto souběžně v druhém pruhu vedle vozidla žalobce a zasahující policisté tak měli možnost zcela zřetelně zjistit, že žalobce za jízdy bezpečnostním pásem připoután nebyl. Vozidlo bylo následně policisty zastaveno na parkovišti křižovatky ulic Pražská a Hodějovická. Žalobce s přestupkem, s nímž byl policisty po zastavení vozidla seznámen, nesouhlasil a toto uvedl též ve vyjádření, které je obsahem oznámení o přestupku. V tomto vyjádření mimo jiné uvedl, že po celou dobu byl ve vozidle bezpečnostním pásem připoután, s přestupkem, který je mu kladen za vinu, nesouhlasí, neboť měl v době kontroly na sobě tmavé oblečení a vozidlo mělo tónovaná skla. Žalobce ve vyjádření k oznámení přestupku dále uvedl, že celková doba kontroly a sepsání přestupku trvala od 11.55 hod do 12.15 hod. (8) Obsahem správního spisu je dále fotografická dokumentace s vyobrazením vozidla žalobce. Na fotografiích je zdokumentován vůz žalobce zn. Škoda Favorit, RZ PEH 00-66 stříbrné barvy s čirými skly. (9) Z výpisu z evidenční karty žalobce vyplývá, že žalobce má celkem 3 záznamy o přestupcích a aktuální stav jeho bodového hodnocení je 2 body. (10) Z protokolu o ústním projednání přestupku pořízeném se žalobcem dne 5. 5. 2014 vyplývá, že žalobce setrval na svém vyjádření uvedeném v oznámení přestupku. Za jízdy měl tmavé oblečení a automobil měl tónovaná skla, za jízdy i po zastavení vozidla byl připoután bezpečnostním pásem. (11) Z protokolu o výpovědi zasahujícího policisty M.J. ze dne 5. 5. 2014 (11.00 hod) vyplývá, že dne 31. 3. 2014 viděl společně s kolegou ve služebním voze automobil žalobce na ulici Pražská, kde žalobce řídil vozidlo, aniž by byl připoután bezpečnostním pásem a současně telefonoval za jízdy. Za tímto vozidlem se policisté vydali, aby zprvu zjištěné skutečnosti ověřili. Za tímto účelem vozidlo žalobce dojeli a za přechodem pro chodce jej předjeli do levého jízdního pruhu, odkud jednoznačně konstatovali, že žalobce není za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Skutečnost, že žalobce za jízdy telefonoval, však nepotvrdili, neboť v této době již telefon v ruce nedržel. Po tomto zjištění žalobce předjeli a zastavili jej na parkovišti u křižovatky ulic Pražská a Hodějovická. Po sdělení obvinění z přestupku žalobce s tímto nesouhlasil, když navíc v oznámení přestupku uvedl, že jeho vozidlo mělo tónovaná skla a on byl oblečen v tmavém oblečení. Za účelem ověření průhlednosti skel vozidla žalobce byla policisty pořízena fotografická dokumentace. Skutečnost, že žalobce nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, byla policistou jednoznačně konstatována, neboť toto bylo beze vší pochybnosti zjištěno při jízdě, a to jednak Pokračování - 4 - 10A 165/2014 v době, kdy policisté jeli vedle vozidla žalobce a jednak též v době, kdy stáli s vozidlem za ním, neboť i z tohoto místa byly zezadu vidět svěšené bezpečnostní pásy u sedadla řidiče. (12) Z protokolu o výpovědi zasahujícího policisty O.K. ze dne 5. 5. 2014 vyplývá, že společně s kolegou dne 31. 3. 2014 pozoroval vozidlo žalobce, který za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem. Svědkův kolega dále zaznamenal, že žalobce za jízdy telefonuje, toto se však během dalšího průběhu kontroly nepotvrdilo a z tohoto důvodu byl žalobce následně obviněn pouze z porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Skutečnost, že žalobce nebyl za jízdy připoután, svědek bezpečně zjistil v okamžiku, kdy vůz žalobce předjeli, a v levém jízdním pruhu pohledem do vozidla žalobce měl možnost toto porušení konstatovat. Vozidlo žalobce bylo následně zastaveno na parkovišti, kde svědkův kolega se žalobcem sepsal oznámení přestupku, neboť žalobce nesouhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení. K dotazu žalobce, zda ví, z jakého důvodu jeho kolega z místa projednání přestupku odešel cca na 20 minut, bylo svědkem sděleno, že tato doba se pohybovala v rozsahu cca 5 minut, neboť policistovi došly příslušné formuláře. (13) Z obsahu protokolace ústního jednání konaného dne 5. 5. 2014 dále vyplývá, že žalobce byl v závěru tohoto jednání seznámen s podklady rozhodnutí, a to s Oznámením přestupku, Úředním záznamem hlídky a s Oznámením přestupku proti bezpečnosti silničního provozu a fotografickou dokumentací k tomuto oznámení. Rovněž byl čten výpis z evidenční karty řidiče. Žalobce k těmto podkladům uvedl, že není pravdou, že by policisté stáli s vozidlem přímo za ním, když mezi nimi stály další 4 vozy. Policisté žalobce předjeli až následně poté, co je pustil před sebe. (14) Dne 7. 5. 2014 bylo Městským úřadem v Pelhřimově vydáno rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se dopustil tím, že dne 31. 3. 2014 řídil vozidlo, aniž by byl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Tímto svým jednáním žalobce porušil ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a současně mu byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání shora uvedeného přestupku, a to na základě provedeného dokazování, zejména výslechem svědků a výslechem samotného žalobce. Správní orgán prvního stupně shledal výpovědi konzistentní, přičemž drobné rozpory lze přičíst časovému odstupu dané události. Dále bylo konstatováno, že žádný z policistů, na rozdíl od žalobce, nemá zájem na výsledku tohoto řízení a jejich výpovědi lze považovat za věrohodné. Policisté služební vůz umístili v místě, odkud je na vozovku dobrá viditelnost a byť tedy vozidlo žalobce přijíždělo k jejich stanovišti ve vzdálenějším silničním pruhu, měli možnost bezpečně vidět, že žalobce není za jízdy připoután. Tuto skutečnost následně potvrdili během předjíždění vozidla žalobce, kdy ve stejnosměrném jízdním pruhu měli oba možnost potvrdit, že žalobce za jízdy bezpečnostním pásem připoután nebyl. S ohledem na přehlednost předmětné komunikace, konstatoval správní orgán, že volně svěšené pásy žalobce bylo možné seznat i z místa řidiče policejního vozu, který stál za žalobcem. Otázka, zda žalobce za jízdy telefonoval, není pro dané řízení relevantní, neboť z tohoto přestupku žalobce obviněn nebyl. Stejně tak není podstatné, zda měl žalobce bezpečnostní pás zapnutý v době zastavení vozidla. K námitkám uplatněným žalobcem ve vyjádření k oznámení přestupku a během ústního jednání bylo správním orgánem uvedeno, že tyto nebyly shledány důvodnými, a to s ohledem na průhlednost skel žalobcova vozidla, která, jak je patrné z fotografické dokumentace přestupku, nejsou tónovaná a bylo tak přes ně bezpečně do vozidla žalobce vidět. Rovněž ve vztahu k barvě oblečení žalobce bylo správním orgánem konstatováno, že toto bylo hnědé a absence Pokračování - 5 - 10A 165/2014 bezpečnostního pásu přes toto oblečení byla patrná. Opatření záznamu o přestupku zákon neukládá a i s ohledem na praxi během zjišťování přestupků v silniční dopravě není možné takové záznamy např. prostřednictvím videozáznamu či fotografie pořizovat. V nyní projednávané věci byl přestupek žalobce bez pochybností zjištěn na základě svědeckých výpovědí policistů. Při stanovení výše pokuty bylo správním orgánem přihlédnuto k závažnosti přestupku, i ke způsobu jeho spáchání a ke způsobeným následkům. Žalobce byl v posledních pěti letech již jednou potrestán, ale stalo se tak již v roce 2011. Veškeré uvedené okolnosti byly vyhodnoceny jako polehčující, na jejichž základě byla uložena pokuta při spodní hranici. Tato byla správním orgánem shledána jako přiměřená. (15) Dne 29. 5. 2014 obdržel správní orgán prvního stupně odvolání žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí, kterým žalobce zpochybňoval v přestupkovém řízení zjištěný skutkový stav. Správní orgán nikterak nezkoumal technicko – optickou možnost policistů zjistit protiprávní jednání žalobce. Své závěry učinil toliko na základě výpovědi zasahujících policistů. Řízení o přestupku bylo vedeno účelově, pouze s cílem obvinit žalobce z nějakého přestupku, čemuž odpovídá i to, že zprvu žalobce obvinili též z telefonování za jízdy, což se následně nepotvrdilo. Správní orgán se dostatečně nevěnoval argumentaci žalobce, když závěry založil pouze na výpovědích policistů. Charakter prvostupňového rozhodnutí byl žalobcem označen za evidenční a popisný. Správní orgán tudíž nedostatečně zjistil skutkový stav věci, jeho rozhodnutí je zmatečné a nepřezkoumatelné, a to pro nedostatek důvodů. (16) O odvolání žalobce bylo žalovaným rozhodnuto dne 5. 8. 2014 tak, že rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov bylo potvrzeno. Žalovaný v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že přestupkové jednání žalobce považuje s ohledem na obsah spisového materiálu za prokázané. Tato skutečnost plyne jednak z úředního záznamu policie ze dne 31. 3. 2014 a jednak z obsahu svědeckých výpovědí zasahujících policistů. Tyto výpovědi žalovaný vyhodnotil jako věrohodné. Rovněž spisová dokumentace se žalovanému jeví jako zcela objektivní, a to i s přihlédnutím k tomu, že samotní policisté nemají na výsledku řízení žádný zájem. Žalovaný dále popřel závěry žalobce o tom, že hodnocení policistů je odvislé od počtu zaznamenaných přestupků. Takový závěr není správný a policisté jsou při výkonu své činnosti povinni dodržovat právní předpisy a dbát na přiměřenost svých zásahů. Účelem přestupkového řízení je potrestání pachatele za porušení veřejnoprávní normy. K odvolací námitce týkající se délky přestupkového řízení bylo žalovaným uvedeno, že k hodnocení této otázky není příslušný. Pro posouzení dané věci však doba, po kterou policista šel do policejního vozu pro nové formuláře, není relevantní. K technicko - optickým možnostem při zjišťování přestupku žalobce bylo žalovaným uvedeno, že o těchto není důvod pochybovat, neboť ze svědeckých výpovědí policistů je patrné, že tito měli možnost vozidlo žalobce sledovat z bezprostřední vzdálenosti a ověřit tak porušení příslušných předpisů žalobcem. Tyto pozorovací možnosti nebyly ztíženy ani tónovanými skly vozidla, jak tvrdí žalobce, neboť z fotodokumentace tohoto vozu je zřejmé, že těmito typy skel vozidlo nedisponuje. Dokazování provedené před správním orgánem prvního stupně považuje žalovaný za dostatečné, přičemž tvrzení žalobce o tom, že byl po zastavení vozidla připoután, nemohou vyvrátit závěr, že nebyl připoután během jízdy. Žalovaný dále uvedl, že nesdílí závěr žalobce o evidenčnosti či popisnosti prvostupňového rozhodnutí. Toto rozhodnutí obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, co do výroku i jeho odůvodnění. Pokud žalobce zpochybňuje průběh dokazování, a to konkrétně dokazování prováděné výslechem svědků, pak tyto pochybnosti měl vyjádřit již během předmětného ústního jednání, což však neučinil a protokol z tohoto jednání podepsal, čímž vyjádřil svůj souhlas s obsahem tohoto protokolu. Pokračování - 6 - 10A 165/2014 IV. Právní názor soudu (17) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (18) Krajský soud se předně zabýval návrhem výroku rozhodnutí, kterým žalobce navrhl zrušit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. (19) Z ust. § 71 odst. 1 písm. f) s. ř. s. vyplývá, že žalobní návrh musí kromě jiného obsahovat též návrh výroku rozsudku. Krajský soud potom ve smyslu ust. § 78 odst. 1 s. ř. s. může napadené rozhodnutí zrušit pro nezákonnost či pro vady řízení, shledá-li, že žaloba byla podána důvodně. Dle odst. 3 téhož zákonného ustanovení může soud podle okolností zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně. (20) V projednávané věci navrhl žalobce zrušit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, aniž by se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Z obsahu žalobního návrhu je však patrné, že se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního i druhého stupně. Z tohoto důvodu krajský soud vychází ze skutečnosti, že žalobce projednávanou žalobou napadl rozhodnutí vydané žalovaným správním orgánem a s ohledem na skutečnost, že nesprávným shledal též rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, navrhuje zrušit rovněž rozhodnutí prvostupňové. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2007, č.j. 1Afs 95/2006 – 66, dostupný na www.nssoud.cz) (21) Stěžejní žalobní námitku představuje tvrzení žalobce, dle něhož jsou rozhodnutí správních orgánů nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Správní orgány náležitě nezjistily skutkový stav věci, který považovaly za prokázaný toliko na základě výpovědí zasahujících policistů. Žalobcem navrhované důkazy nebyly správními orgány provedeny. Správní orgány dostatečně neověřily technicko – optickou možnost zjištění přestupku žalobce, a to s ohledem na tónovaná boční skla žalobcova vozu a s ohledem na tmavé oblečení, které měl v tu dobu na sobě. Optické možnosti byly žalobcem zpochybněny rovněž s ohledem na pozici policejního vozidla. (22) Z obsahu správních rozhodnutí bylo zjištěno, že správní orgány vycházely z obsahu spisového materiálu, a to především z úředního záznamu policistů ze dne 31. 3. 2014, z oznámení přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu ze dne 31. 3. 2014, z fotografické dokumentace vozidla žalobce z téhož dne a z protokolu o ústním projednání přestupku ze dne 5. 5. 2014. Na základě takto uvedených důkazních prostředků dospěly správní orgány k závěru o spolehlivě zjištěném skutkovém stavu věci. Důkazy z těchto prostředků učiněné zakládají skutkový stav, dle něhož žalobce řídil dne 31. 3. 2014 vozidlo, aniž by byl za jízdy připoután bezpečnostními pásy. Toto vyplývá z obsahu úředního záznamu i z obsahu oznámení přestupku a stejný závěr učinili zasahující policisté i během podání svědeckých výpovědí. Oba policisté vypověděli, že dne 31. 3. 2014 viděli vozidlo žalobce v ulici Pražská v obci Pelhřimov, toto vozidlo viděli z místa, kde stáli u křižovatky ulic Svatojánská a Pražská, přičemž policejní vůz stál 2 až 8 metrů od ulice Pražská. Viditelnost na tomto úseku byla dobrá, a tak si oba zasahující policisté všimli, že žalobce nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Svědek Janda si dále všiml, že řidič za jízdy telefonoval, tato skutečnost se však nepotvrdila, neboť svědek K. toto nezaznamenal. Policisté poté sledovali vozidlo žalobce, přičemž řidič policejního vozu svědek J. si z pozice za Pokračování - 7 - 10A 165/2014 vozidlem žalobce všiml, že bezpečnostní pásy žalobce na boku sedačky řidiče volně splývají a nejsou zapnuty. Svědek K. tuto skutečnost potvrdil v okamžiku, kdy vůz žalobce z levé strany předjížděli a on z pozice spolujezdce měl možnost bezpečně ověřit, že žalobce připoután nebyl. Tato možnost byla dána s ohledem na přehlednost úseku, kdy policejní vůz delší dobu jel vedle vozidla žalobce, neboť v tomto místě se jízdní pruhy zdvojovaly. Poté byl vůz žalobce předjet a zastaven na parkovišti u křižovatky Pražská a Hodějovická. (23) V dané věci proti sobě stály dvě verze skutkového stavu. Podle verze založené na výpovědích policistů žalobce nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Podle verze založené na tvrzení žalobce byl bezpečnostním pásem během jízdy připoután. Případná přestupkověprávní relevance těchto verzí závisí na vyhodnocení obsahu a věrohodnosti dostupných důkazů. Žalobce lze shledat vinným ze spáchání přestupku spočívajícího v nepřipoutání se bezpečnostním pásem jen tehdy, pokud provedené důkazy po jejich vyhodnocení vytvoří dostatečně jednoznačný, vzájemně provázaný a vnitřně nerozporný systém dílčích informací, které nahlíženy jako celek nemohou vést k jinému závěru než že žalobce nebyl bezpečnostním pásem za jízdy připoután. Nebude-li možno provedené dostupné důkazy takto vyhodnotit, zůstane pochybnost, zda žalobce byl za jízdy připoután a v takovém případě jej nelze shledat vinným ze spáchání přestupku. (24) Z obsahu rozhodnutí správních orgánů je patrné, že tyto vycházely především z výše uvedených výpovědí policistů, avšak tato skutečnost nemůže sama o sobě vést k závěru o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci. K tomuto závěru dospěl i Nejvyšší správní soud, a to například v rozhodnutí ze dne 22. 5. 2013 č.j. 6As 22/2013 – 27 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). V tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvedl, že by se správní orgány při zjišťování přestupku neměly spokojit pouze s oznámením o přestupku a s úředním záznamem vyhotoveným policisty, ale měl by policisty vždy vyslechnout jako svědky. Dále by správní orgán měl zvážit, zda-li jsou svědectví policistů důkazem dostatečným. Nejvyšší správní soud k tomuto uvedl, že v případě přestupků pozorovatelných pouhým okem, takový důkaz postačuje. Mezi přestupky pozorovatelné pouhým okem nepochybně patří i nepřipoutání se bezpečnostním pásem. Dalším krokem je porovnání výpovědí policistů a obrany prezentované obviněným s cílem učinit závěr o věrohodnosti. (25) V nyní projednávané věci správní orgány dospěly k závěru, že přestupek žalobce byl spolehlivě zjištěn, neboť byl vizuálně zaznamenán oběma zasahujícími policisty, kteří jej bezpečně viděli, a to zpočátku již při prvním kontaktu s vozidlem žalobce z místa u křižovatky ulic Pražská a Svatojánská a následně též během jízdy za vozidlem žalobce, kde řidič policejního vozu viděl svěšené pásy na místě řidiče vozidla a poté rovněž v době, kdy policisté vozidlo žalobce předjížděli a s ohledem na zdvojené jízdní pruhy měli možnost po delší dobu tuto skutečnost ověřit. (26) Závěry správních orgánů o skutkovém stavu věci považuje krajský soud za správné, skutkový stav věci byl správními orgány zjištěn spolehlivě. Průběh tohoto skutkového stavu vyplývá nejen z písemných záznamů o přestupku pořízených policisty dne 31. 3. 2014, ale i z výpovědí obou zasahujících policistů. Tyto výpovědi považuje krajský soud za věrohodné, neboť jsou konstantní v průběhu času, dostatečně podrobné a vzájemně korespondující ve všech důležitých skutečnostech. Pokud byly mezi jednotlivými výpověďmi velmi drobné nesrovnalosti, lze je vysvětlit odstupem času. Pokračování - 8 - 10A 165/2014 (27) Ke shora popsanému průběhu a rozsahu dokazování krajský soud uvádí, že bylo provedeno v dostatečném rozsahu, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ve shodě se správními orgány soud konstatuje, že další dokazování v podobě žalobcem navrhované výpovědi náhodného kolemjdoucího Z.D. či žalobcovou fotografií z místa zjištění přestupku by bylo nadbytečné. Důkazy provedené ve správním řízení jsou vzájemně souladné, působí jednotně a přesvědčivě. (28) Pokud žalobce namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav z důvodu neprokázaných optických možností policistů pro zjištění přestupku žalobce, pak ani s touto námitkou se krajský soud neztotožňuje. Správní orgány tuto námitku dostatečně vypořádaly, a to jednak odkazem na svědecké výpovědi policistů a jednak odkazem na fotografickou dokumentaci, jež je součástí spisového materiálu. Z této dokumentace, na níž je zachyceno vozidlo žalobce, jednoznačně vyplývá, že toto vozidlo je vybaveno čirými skly, jejichž bezvadná průhlednost je z fotografií patrná. Pokud jde o optické možnosti policistů s ohledem na ošacení žalobce, pak z fotografické dokumentace lze konstatovat, že žalobce měl na sobě bundu hnědé barvy, která barevně nesplývá s černými bezpečnostními pásy. Zjištění přestupku žalobce tak z hlediska tónovaní bočních skel vozidla žalobce a z hlediska barvy jeho ošacení bylo ze strany zasahujících policistů jednoznačně možné. (29) Optické možnosti policistů jsou žalobcem zpochybňovány i s ohledem na monitorovací pozici policistů. K této otázce se krajský soud vyjádřil již v předchozích částech tohoto rozhodnutí. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že přestupek žalobce byl policisty ověřen opakovaně, a to jednak na místě výchozí pozorovací pozice policejního vozu, tedy u křižovatky ulic Pražská a Svatojánská, kde policisté stáli několik metrů od ulice Pražská a vozidlo žalobce tak měli možnost vidět, přestože jel ve vzdálenějším pruhu vozovky. Přehlednost tohoto úseku potvrdil rovněž správní orgán prvního stupně z vlastní úřední činnosti, a to na straně 5 rozhodnutí. Z obsahu svědeckých výpovědí je dále zřejmé, že porušení povinnosti žalobce zaznamenali oba zasahující policisté. Oba měli následně možnost ověřit toto porušení během předjíždění vozidla žalobce, kdy z levého jízdního pruhu tuto skutečnost ze vzdálenosti několika metrů prověřil především spolujezdec řidiče policejního vozu. Nelze vyloučit ani to, že porušení povinnosti žalobce zaznamenal řidič policejního vozidla v době, kdy se nacházel za vozidlem žalobce. Ze všech takto popsaných situací lze dospět k závěru, že přestupek žalobce byl policisty vizuálně zjištěn bez nejmenších pochybností, a to hned na několika úsecích žalobcovy jízdy, která byla policisty popsána prostřednictvím mapy, která je součástí protokolu o ústním jednání. (30) Správní orgány obou stupňů se ve svých rozhodnutích vypořádaly s otázkou dostatečnosti svědeckých výpovědí zasahujících policistů i s obranou prezentovanou žalobcem v podobě nedostatečných technicko – optických možností policistů. (31) Žalobce dále namítl nezákonnost rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky a porušení zásad předvídatelnosti. Správní orgán se dle žalobce vůbec nezabýval možnou podjatostí obou policistů a jejich vztahem k žalobci. Pochybení žalobce spatřuje též v postupu správního orgánu, který v rozporu se zákonem vyslechl oba policisty současně. (32) K věrohodnosti obou svědků se správní orgán prvního stupně vyjádřil na straně 5 rozhodnutí, kde konstatoval, že policisté nemají na rozdíl od žalobce na věci a jejím výsledku jakýkoliv zájem, když vykonávali pouze své služební povinnosti, při jejichž plnění jsou vázáni především zásadou přiměřenosti ve vztahu k právům a svobodám osob. Ke stejnému Pokračování - 9 - 10A 165/2014 závěru dospěl i žalovaný správní orgán, který na straně 4 rozhodnutí uvedl, že policisté nemají k osobě žalobce žádný osobní vztah a neměli tedy důvod jej bezdůvodně obvinit ze spáchání přestupku. Hodnocení policistů není závislé na počtu zaznamenaných přestupků. Policisté jsou při výkonu svých služebních povinností vázáni pouze předpisy a obecnými principy, na nichž je založena jejich činnost. (33) K otázce věrohodnosti policistů jako svědků se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 22. 5. 2013 č.j. 6As 22/2013 – 27, v němž uvedl, že věrohodnost policistů jako svědků mohou v prvé řadě snižovat důkaz svědčící o jejich zaujatosti přímo vůči osobě obviněného. K narušení nestrannosti policisty může vést například soukromý spor policisty s obviněným či systém jeho hodnocení a odměňování. (34) Zmínit lze rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2011 č.j. 7As 83/2010 – 63, v němž tento soud konstatoval, že pochybnost o nezaujatosti policisty jako svědka lze mít též v případě, kdy tento policista projeví neobvyklou horlivost spočívající ve zbytečné a neobvykle důkladné prohlídce vozidla. (35) Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2011 č.j. 8As 13/2011 – 54 se k tomuto dále podává, že o zaujatosti policistů mohou svědčit též rozpory v jejich výpovědích. Nevěrohodnost z tohoto důvodu však nelze dovozovat pouze z nepodstatných nesrovnalostí ve výpovědích. (36) V nyní projednávané věci žalobce pouze v obecné rovině uvedl, že možná podjatost zasahujících policistů nebyla správními orgány žádným způsobem řešena. S tímto tvrzením se však krajský sodu nemůže ztotožnit, a to s ohledem na obsah správních rozhodnutí, které krajský soud zmínil pod bodem 31 tohoto rozhodnutí. Správní orgány uvedly, že výpovědi policistů považují za věrohodné, když nebyl prokázán jakýkoliv zájem na výsledku věci a stejně tak nebyl prokázán žádný osobní vztah vůči žalobci. Krajský soud se s těmito závěry ztotožňuje a nad rámec dodává, že žalobce v průběhu celého správního řízení nenamítal konkrétní důvody svědčící o jejich možné nezaujatosti. Pokud jím bylo naznačováno, že by jejich výpovědi mohly být vedeny systémem jejich hodnocení, pak tato skutečnost nebyla žalobcem nikterak prokázána a z rozhodnutí žalovaného správního orgánu vyplývá, že hodnocení policistů není na zjištěných přestupcích závislé. (37) Ve vztahu k shora uvedené judikatuře Nejvyššího správního soudu lze dospět k závěru, že v dosavadním řízení nevyšlo najevo, že by policisté v nyní projednávané věci měli k žalobci jakýkoliv vztah. Stejně tak nedošlo k tomu, že by vozidlo žalobce bylo podrobeno neobvykle důkladné prohlídce. Žalobce pouze poukázal na délku kontroly, když do vyjádření oznámení přestupku uvedl, že celková délka kontroly trvala od 11.55 hod do 12.15 hod. Takto stanovená délka kontroly se krajskému soudu nejeví jako nepřiměřená. Z obsahu spisové dokumentace je navíc zřejmé, že pokud k určité prodlevě došlo, pak to bylo pouze v době, kdy si policista odešel do služebního vozu pro nové formuláře k sepsání přestupku. Tuto skutečnost však nelze hodnotit jako nepřiměřenou délku kontroly či jako nepřiměřeně horlivé jednání policistů, kteří vozidlo žalobce navíc žádným způsobem neprohlíželi. Jak již krajský soud uvedl pod bodem 26 rozsudku, ve výpovědích policistů nebyly shledány podstatné rozpory. Jejich výpovědi se naopak v zásadních skutečnostech plně shodují, drobné odchylky lze vysvětlit odstupem času. Pokračování - 10 - 10A 165/2014 (38) Na základě výše uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že výpovědi policistů lze považovat za věrohodné. Zpochybňovat nelze ani jejich nezaujatost, když nebylo prokázáno, že by policisté měli jakýkoliv zájem na věci, či že by k žalobci měli osobní vztah. Správní orgány obou stupňů se k otázce možné podjatosti zasahujících policistů vyjádřily dostatečně, žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádný relevantní důkaz, který by jejich nepodjatost jakýmkoliv způsobem zpochybňoval. (39) Žalobce dále namítá, že policisté byli během ústního jednání ve správním řízení vyslechnuti současně. (40) Z obsahu protokolu o ústním jednání je zřejmé, že toto se konalo dne 5. 5. 2014 v 11.00 hod. Nejprve byl vyslechnut svědek M.J. a následně svědek O.K.. Z protokolace svědeckých výpovědí nevyplývá, že by tito svědci byli vyslechnuti současně. U výslechu těchto svědků byl navíc v souladu se zákonem přítomen žalobce, který v průběhu celého ústního jednání nenamítal procesní pochybení ze strany správního orgánu a tento výslech ani jiným způsobem nezpochybnil. Naopak je z protokolu o tomto ústním jednání zřejmé, že jej žalobce v závěru podepsal, čímž fakticky stvrdil jeho správnost. Tato námitka nebyla krajským soudem shledána důvodnou. V. Závěr, náklady řízení (41) Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný a rovněž správní orgán prvního stupně postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Přestupek žalobce byl ve správním řízení spolehlivě zjištěn a prokázán. Krajský soud tedy neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, proto žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. (42) Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. (43) Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 11 - 10A 165/2014 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 29. července 2015 Samosoudkyně JUDr. Marie Trnková v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava