10 A 167/2014
č. j. 10 A 167/2014-36
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 167/2014-36
- NSS 10 As 206/2015-35
Citované zákony (7)
Rubrum
10A 167/2014 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce M.G., bytem O.n O. 293, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí č.j. KUJI 63952/2014 sp. zn. OOSČ 376/2014 OOSC/101 ze dne 24. 9. 2014, t a k t o :
Výrok
Žaloba s e z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 17. 11. 2014 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 28. 2. 2014 čj. OVV/129/2014 D-49/14, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., a to v souvislosti s porušením § 18 odst. 4 téhož zákona, jehož se měl dopustit tím, že dne 10. 1. 2014 v 11:13:01 řídil po silnici I. třídy č. 34 v obci Pravíkov ve směru na obec Ústrašín osobní motorové vozidlo značky Peugeot, registrační značky 7B7 5464 a v úseku, kde nejvyšší dovolená rychlost 50 km/hod., mu byla naměřena rychlost 74 km/hod., kdy po odečtu možné odchylky měřícího zařízení mu byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena 71 km/hod. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Pokračování - 2 - 10A 167/2014 Žalobce namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jestliže žalobce byl uznán vinným, že spáchal přestupek v obci Pravíkov, jestliže obec Pravíkov neexistuje. Dle informací uvedených v aplikaci ARES Ministerstva financí obec Pravíkov není uvedena. Žalobce tedy nemohl být uznán vinným, že spáchal přestupek v obci, která neexistuje. Žalobci nebylo sděleno řádné obvinění, ze kterého by vyplývalo, čeho se měl žalobce dopustit a kde. Žalobci bylo zabráněno vést obhajobu ve věci samé, neboť se sdělení obvinění nebylo patrné, kde se měl přestupku dopustit, tedy ani nemohl prokázat skutečnost, že v daný den nebyl na místě, které je uvedeno ve sdělení obvinění, pokud by měl zájem vést obhajobu. K otázce povinnosti dostatečně určit místo přestupku odkázal žalobce na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008 čj. 2As 34/2006-73. Výrok rozhodnutí považuje žalobce rovněž za nesrozumitelný, neboť zapříčiňuje, že žalobce může být za stejný přestupek postihnut opětovně, specifikuje-li správně orgán v novém zahájeném řízení místo údajného spáchání protiprávního jednání správně názvem existující obce. Z fotografie měřícího zařízení nevyplývá, že by měření bylo prováděno v zastavěném území a v žádném případě tak nelze dovozovat, že by bylo měřeno na území obce. Žalobce dále namítá nesprávné zjištění skutkového stavu, neboť správní orgán nesprávně posoudil fotografii pořízenou měřícím zařízením jako bezchybnou. Na fotografii není zobrazeno jeho vozidlo, neboť žalobce se v den, kdy byl zastaven hlídkou Policie ČR, vracel ze zimní dovolené a na střeše vezl lyže. Vozidlo, které je na fotografii na střeše nic nemá, proto se nejedná o vozidlo žalobce. Vozidlo nebylo zastaveno bezprostředně po změření, ale až o několik stovek metrů dál v místě, na které nebylo vidět z měřícího stanoviště. Žalobce nemohl na místě zjistit, že policisté naměřili jeho vozidlo, neboť policisté fotografie z rychloměru neukazují. Žalobce předkládá toto skutkové tvrzení až v žalobě, neboť z jednání, které se mělo uskutečnit dne 28. 2. 2014, se jeho zástupce omluvil pro zranění. Proto nepředložil svá tvrzení, již před správním orgánem I. stupně. Správní orgán měl vyhovět omluvě z ústního jednání a následně zjistit stanovisko žalobce za účelem objasnění skutkového stavu. Fotografie nemůže korektně zobrazovat rychlost měřeného vozidla, neboť obsluha měřícího zařízení nerespektovala požadavek na vzdálenost měřeného objektu, který je uveden v návodu k obsluze měřícího zařízení. Obsluha zvolila vzdálenost téměř o 90 m větší, než jako výrobce označil za optimální a téměř o 50 m větší než jaká je vzdálenost konstrukční. Proto byla pořízena nekvalitní fotografie, která zastírá případné detaily vozu či např. registrační značku nečitelnou. V daném případě bylo měření provedeno tak, že byl laserový paprsek zaměřen na čelní sklo vozidla a v důsledku šikmé skleněné plochy se měřící paprsek posunul níže na skle. Proto správní orgány nesprávně dospěly k závěru, že bylo změřeno vozidlo žalobce, ač takovou skutečnost nedokládá žádný důkaz ve spise. Pořízená fotografie neprokazuje rychlost měřeného vozidla. Fotografie byla pořízena v rozporu s návodem k obsluze a obsluha měřící zařízení použila nesprávně. Žalobce vydal rozhodnutí, aniž by žalobce vyzval k doplnění podání odvolání. Jestliže odvolání neobsahovalo žádný projednatelný důvod, bylo povinností vyzvat žalobce k odstranění vad podání a doplnění odvolacích důvodů. Žalovaný však vydal rozhodnutí, aniž žalobce vyzval, což bylo pro žalobce překvapivé, toto žalobce neočekával. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že samostatná obec Pravíkov neexistuje. Pravíkov je místní částí města Kamenice nad Lipou, což ovšem nemění nic na skutečnosti, že jeho začátek a konec je osazen příslušnými dopravními značkami a je zde povolena maximální rychlost 50 km/hod. Místo spáchání přestupku je ve výrokové části správního orgánu označeno zcela přesně a nezaměnitelně je specifikováno, a to rovněž i GPS Pokračování - 3 - 10A 167/2014 souřadnicemi. Žalovaný nemá pochybnosti o tom, že žalobce se předmětného přestupku dopustil, toto vyplývá ze skutečností zjištěných na místě Policií ČR. Žalovaný nemohl reagovat na tvrzení žalobce o lyžích na střeše, neboť tato námitka je uplatněna žalobcem až v podané žalobě. Měření bylo provedeno řádně proškolenými příslušníky Policie ČR kalibrovaným měřicím přístrojem v souladu s návodem k jeho obsluze, což činí jeho výsledek nesporný. Žalobce byl vyzván k odstranění vad svého podání, výzva k doplnění odvolání byla zaslána zmocněnci žalobce dne 13. 8. 2014 a je součástí spisu žalovaného. Žalobce v replice uvedl, že místo údajného přestupku nelze zjistit ani ze souřadnic GPS, neboť uvedené souřadnice nejsou dohledatelné. Jestliže obec Pravíkov není dohledatelnou obcí, je výrok správního orgánu nepřezkoumatelný. O skutečnosti, že by obsluha měřícího zařízení postupovala podle návodu k obsluze, není důkaz ve spise, ani o tomto nic neuvádí rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Tvrzení žalovaného je proto pouhou spekulací. Správní orgány neověřily, zda postup obsluhy byl v souladu s návodem k obsluze. Žalobce má za to, že podle návodu nebylo postupováno, jestliže nebyla dodržena vzdálenost měřeného vozidla od měřícího zařízení. Žalovaný se omluvil z účasti na jednání dne 12. 8. 2015. Ve vyjádření ze dne 27. 7. 2015 uvedl, že měření bylo prováděno v obci Pravíkov ve směru na obec Ústrašín, souřadnice Y 705346.00, X 1132660.00, po přepočtu 49,333494163 a 15,101206039. Žádná jiná obec v ČR pod názvem Pravíkov neexistuje. O místě spáchání přestupku není pochybností, přesné označení tohoto místa je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Žalovaný proto navrhoval, aby žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: V oznámení o přestupku a v úředním záznamu Policie ČR se uvádí, že M,G dne 10. 1. 2014 v 1:13:01 řídil na silnici I. třídy č. 34 v obci Pravíkov ve směru na obec Ústrašín osobní motorové vozidlo značky Peugeot, registrační značky 7B7 5464 a v úseku, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/hod., mu byla naměřena silničním laserovým rychloměrem nejnižší skutečná rychlost jízdy 71 km/hod. Žalobce proto překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/hod. a více, přičemž přestupek spáchal v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců podruhé. Z úředního záznamu policejní hlídky pořízené dne 12. 1. 2014 vyplývá, že hlídka dne10. 1. 2014 prováděla měření nejvyšší dovolené rychlosti na silnici I. třídy č. 34 v obci Pravíkov, přičemž měřící zařízení bylo umístěno v obci a likvidační pracoviště za obcí Pravíkov, zhruba 400 m směrem na obec Ústrašín. Osobní vozidlo žalobce bylo změřeno a bylo zjištěno, že žalobce překročil povolenou rychlost, po odečtení odchylky jel rychlostí 71 km/hod. Žalobce byl proto zastaven, kontrolou bylo zjištěno, že žalobce se již podobného jednání dopustil za posledních dvanáct kalendářních měsíců po druhé. Žalobce se odmítl k věci vyjádřit. Oznámení o přestupku nepodepsal. V oznámení o přestupku je uvedeno, že obviněný oznámení odmítl podepsat a rovněž se na místě přestupku nevyjádřil. Obviněný byl řádně předvolán k ústnímu jednání na den 28. 2. 2014, toto předvolání bylo žalobci doručeno dne 31. 1. 2014. Žalobce se bez omluvy k jednání nedostavil. Dne 27. 2. 2014 prvostupňovému správnímu orgánu bylo doručeno podání „omluva z ústního jednání“, které zaslal K.S., ve kterém uvádí, že se omlouvá z jednání ze dne 28. 2. 2014, neboť je v pracovní neschopnosti a požaduje nový termín jednání. V podání uvádí K.S., že vystupuje v zastoupení žalobce a že jeho zmocnění přijal v plném rozsahu. Jiná plná moc, Pokračování - 4 - 10A 167/2014 která by opravňovala K.S. jednat v zastoupení žalobce přiložena nebyla. Správní orgán nepovažoval tuto omluvu za důvodnou a neakceptoval ji. Dne 28. 2. 2014 byl sepsán o ústním jednání protokol, z něhož vyplývá, že žalobce, přestože byl řádně a včas přivolán k ústnímu jednání se bez náležité omluvy nedostavil, a proto bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce. Dne 28. 2. 2014 bylo vydáno Městským úřadem Pelhřimov rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125 c) odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., jehož se měl žalobce dopustit tím, že jel na silnici I. třídy č. 34 v obci Pravíkov dne 10. 1. 2014 v 11:13:01, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/hod., přičemž u žalobce byla naměřena laserovým rychloměrem rychlost 74 km/hod. Po odečtu možné odchylky měřícího zařízení byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 71 km/hod, žalobce tedy v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/hod. a více, přičemž přestupek spáchal v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců po druhé. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 3.500 K a zákaz činnosti na dobu 1 měsíce. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí dne 17. 3. 2014 odvolal, odvolání podal obecný zmocněnec K.S., kterému žalobci udělil dne 7. 2. 2014 plnou moc, která byla součástí odvolání ze dne 17. 3. 2014. Dne 8. 4. 2014 žalobce podal žádost o uznání úkonu, které bylo vyhověno, a to usnesením Městského úřadu v Pelhřimově ze dne 18. 8. 2014, kdy úkony učiněné ve prospěch žalobce spočívající v úkonech K.S., a to jednak podáním ze dne 27. 2. 2014 nazvané omluva z ústního jednání a jednak podání ze dne 17. 3. 2014 nazvané odvolání proti rozhodnutí, se uznávají. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 9. 2014. Žalobce byl dne 13. 8. 2014 vyzván, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení výzvy doplnil své odvolání a uvedl, v čem spatřuje rozpor napadeného rozhodnutí, neboť jeho odvolání neobsahovalo všechny náležitosti stanovené v § 82 správního řádu. Výzva byla doručena obecnému zmocněnci žalobce dne 29. 8. 2014. Žalobce na výzvu nereagoval. Žalovaný vydal dne 24. 9. 2014 rozhodnutí, kterým odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, neboť prvostupňový správní orgán řádně zjistil v přestupkovém řízení stav věci. Spáchání přestupku žalobcem bylo spolehlivě zjištěno a bylo prokázáno, že žalobce překročil zákonem nejvyšší dovolenou rychlost v obci, která činí 50 km/hod. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobní bod, že napadené rozhodnutí je neurčité a nepřezkoumatelné pro nedostatečnou specifikací místa, kde přestupku došlo, nemá opodstatnění. V daném případě žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost 50 km/hod. v obci Pravíkov na silnici I. třídy č. 34 ve směru na obec Ústrašín. Žalobce namítá, že tato formulace o vymezení místa spáchání deliktu je nedostatečná a způsobuje nezákonnost rozhodnutí, neboť obec Pravíkov neexistuje. Z § 77 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, musí výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinný, obsahovat mimo jiné skutku s označením místa a času jeho spáchání. Judikatura Nejvyššího správního soudu ve věcech správního trestání klade relativně přísné požadavky na precisnost formulace výroků správních orgánů. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 3. 2010 čj. 1As 92/2009-65 uvedl, že výrok správního rozhodnutí je klíčovou normativní částí rozhodnutí, na které musí být kladeny vysoké Pokračování - 5 - 10A 167/2014 formální požadavky. Na specifikace skutku ve výroku o přestupku je tedy třeba klást přísné nároky, ovšem nemůže se jednat o nároky přemrštěné, které by odhlížely od smyslu a účelu přesné specifikace skutku, jak se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 5. 2013 čj. 9As 68/2012-23 dle něhož „popisem skutku je slovní vyjádření jednání či skutkových okolností, které lze subsumovat (podřadit) pod jednotlivé znaky přestupku uvedené v zákoně. Je třeba, aby popis skutku obsahoval v rámci možností přesný popis ostatních okolností, které jsou významné z hlediska právní kvalifikace jednání jako přestupku a které zároveň dovolují toto jednání nezaměnitelným způsobem identifikovat a odlišit od jiných jednání. Zároveň je však nutno zdůraznit, že i přes zásadní roli výroku rozhodnutí o přestupku nelze popis skutku hodnotit přehnaně formalisticky, ale je nutno zohlednit, zda ve svém komplexu výrok naplňuje kritéria dostatečné specifikace a určitosti“. Rovněž nelze vyžadovat, aby bylo místo spáchání přestupku ve výroku rozhodnutí o přestupku vymezeno na metr přesně. To u přestupků u překročené nejvyšší dovolené rychlosti ani objektivně není možné. U těchto přestupků bude u výroku správního rozhodnutí místo spáchání vždy vymezeno určitým úsekem komunikace více či méně dlouhým. Zcela přesné místo změření vozidla přestupce je zřejmé z fotografie z měřícího zařízení, jež je součástí záznamu o přestupku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015 č.j. 9 As 291/2014-39, bod 28). Z toho plyne, že určitost místa spáchání přestupku ve výroku rozhodnutí o přestupku je třeba hodnotit individuálně s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, přičemž je vždy nutné posoudit, na kolik formulace výroku umožňuje či neumožňuje individualizaci skutku z hlediska výše zmíněných zájmů na právní jistotě, zabránění porušení principu ne bis in idem. Soud v daném případě na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že formulace výroku rozhodnutí o přestupku v nyní projednávané věci je dostačující. Správní orgán ve výroku identifikoval pouze městskou část Kamenice nad Lipou, obec Pravíkov a dále pozemní komunikaci a rovněž uvedl směr jízdy společně s uvedením času a způsobu spáchání přestupku, proto je výrok konkretizován tak, že nemůže být zaměněn s jiným. Formulace skutkové věty o přestupku je proto dostatečná a nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí. V daném případě tedy není pochyb o tom, že se přestupek odehrál v obci a že rychlostní limit byl 50 km/hod. Soud rovněž ověřil, že v ČR jiná obec či městská část Pravíkov není. Z otevřené encyklopedie wikipedie pak soud ověřil, že Pravíkov je malá vesnice, část města Kamenice nad Lipou v okrese Pelhřimov. Nachází se asi 4 km na severovýchod od Kamenice nad Lipou, prochází zde silnice I/34. Soud proto nemá pochybností o tom, že měření bylo prováděno v obci Pravíkov ve směru na obec Ústrašín, souřadnice Y 705346.00 X 1132660.00, po přepočtu 49,333494163 a 15,101206039. O místě spáchání přestupku soud nemá jakoukoliv pochybnost, neboť přesné označení tohoto místa je uvedené ve výroku rozhodnutí. Samostatná obec Pravíkov tedy neexistuje, jedná se o místní část města Kamenice nad Lipou, ve které je začátek a konec osazen příslušnými dopravními značkami jako začátek a konec obce a je zde povolena maximální rychlost 50 km/hod. Místo spáchání přestupku bylo ve výrokové části rozhodnutí přesně a nezaměnitelně specifikováno, proto výhrada žalobce, že rozhodnutí je nezákonné pro nepřezkoumatelnost, neboť obec Pravíkov neexistuje, je neopodstatněná. S odkazem žalobce na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008 č.j. 2 As 34/2006-73 se soud ztotožnil, nicméně na daný případ toto usnesení aplikovat nelze, jestliže místo spáchání přestupku je řádně specifikováno. Pokračování - 6 - 10A 167/2014 Soud proto uzavřel, že popis skutku odpovídající danému přestupku je zcela určitý a nezaměnitelný. Rovněž v oznámení o zahájení řízení o přestupku je místo a čas a způsob jednání odpovídající skutkové podstatě přestupku jednoznačně a přesně specifikován, takže žalobce měl vědomost o tom, kdy se překročení nejvyšší povolené rychlosti na silnici v obci dopustil. Bylo-li v oznámení o zahájení řízení jednoznačným způsobem konkretizováno podezření, jakého se přestupku měl dopustit, nebyl nikterak omezován na svých právech hájit se v přestupkovém řízení, tak jak jsou dána zákonem o přestupcích. Žalobcem je rovněž namítáno nesprávné posouzení fotografie pořízené měřícím zařízením s tím, že na fotografii není zobrazeno jeho vozidlo, neboť žalobce se v den, kdy byl zastaven hlídkou Policie ČR, vracel ze zimní dovolené a na střeše vezl lyže. Na fotografii pořízené Policií ČR lyže na střeše vozu zobrazeny nejsou. V souvislosti s tím je soudem poukazováno na ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s., kdy soud při přezkoumání správních rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování. Žalobce tvrdí, že na střeše vozu vezl lyže, toto ovšem v řízení před správními orgány neuvedl a ani soudu o tom žádný důkaz nepředložil. Žádný důkaz předložen nebyl, proto soud uvedenou námitku považuje za nedůvodnou. Tvrzení žalobce, že vezl na střeše lyže, nebylo jím nijak doloženo a prokázáno. Ve správním spise je založen záznam měření provedený měřícím zařízením a rovněž byl proveden i důkaz ověřovacím listem autorizovaného metrologického střediska o tom, že měřidlo bylo ověřeno a lze jej podle návodu k obsluze k měření používat. V době měření byl tento ověřovací list platný. Oba policisté provádějící silniční kontrolu, byli pro práci s rychloměrem proškoleni. Jestliže radarový rychloměr zachytil, že vozidlo jelo v okamžiku měření rychlostí 74 km/hod., pak jeho rychlost po odpočtu možné odchylky činila 71 km /hod. V řízení o přestupku bylo tak prokázáno, že žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci. Povinností soudu je vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, pak v řízení před soudem není místo pro důkaz listinou ve formě návodu k měřícímu zařízení za účelem toho, aby měl žalobce možnost prokázat, že bylo správné měření a posoudit, zda měření proběhlo řádně. V daném případě existuje záznam radarového přístroje, jehož platnost pro dobu měření byla ověřena. Žalobce v daném místě překročil povolenou rychlost a jel rychlostí 71 km/hod. po odpočtu možné odchylky. Proto soud považoval za zcela nadbytečné vyžadovat návod k obsluze měřícího zařízení. Důkaz návodem ve správním řízení proto proveden nebyl. Dokazování v tomto směru nebylo shledáno potřebným, jestliže žalobce sdělil, že návod k měřícímu zařízení by měl být vyžádán k možnosti prokázání, že bylo provedeno správné měření a posoudit, zda měření proběhlo řádně. Soud poznamenává a zdůrazňuje svou přezkumnou úlohu a připomíná, že dokazování se provádí v řízení před správními orgány. Ze strany soudu není pochybností, že by měření řádně provedeno nebylo. Policisté jsou seznámeni s návodem a jsou i pro obsluhu měřícího zařízení proškoleni. Jestliže jsou policisté řádně obeznámeni, jak měřící zařízení obsluhovat a řídí se návodem při měření rychlosti vozidla, pak těmito důkazními prostředky je dostatečně prokázáno, že rychlost vozidla byla změřena správně a výsledek měření je spolehlivým důkazem o rychlosti vozidla řízeného žalobcem. Pokračování - 7 - 10A 167/2014 Za zcela nadbytečný považoval soud návrh žalobce na výslech policistů, kteří měřili rychlost vozidla žalobce za účelem objasnění, kde mělo dojít k přestupku, údajně v obci Pravíkov, neboť skutečnost, kde byl žalobce změřen, vyplývá ze záznamu měření, které bylo provedeno měřícím zařízením a rovněž tak z oznámení o zahájení řízení o přestupku, kde je uvedeno místo, čas a způsob jednání odpovídající skutkové podstatě daného přestupku. Je v něm specifikováno i místo, kde se žalobce nejvyšší povolené rychlosti v obci dopustil. Soud poznamenává, že žalobce v průběhu správního řízení tento návrh neučinil, stejně tak ani v odvolání, které podal pouze v blanketární podobě. Žalobce nezpochybnil způsob měření, ani místo, kde se měl přestupku dopustit. Proto soud nepovažoval za nutné výslech těchto svědků provádět, neboť řízení před soudem je řízením přezkumným, není pokračováním správního řízení. Skutkový stav věci byl dostatečně zjištěn. V daném případě správní orgán správně vycházel ze záznamu o přestupku, z něhož vyplývá, že žalobci byla naměřena v úseku s nejvyšší povolenou rychlostí 50 km/hod rychlost 71 km/hod. Správnost měření byla ověřena ověřovacím listem radarového měřidla a dokladem o proškolení spolu s osvědčením zasahujících policistů k ovládání předmětného rychloměru. Podkladem rozhodnutí byl i úřední záznam Policie ČR. Z podkladů prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán prokázal správné použití rychloměru, a to s ohledem na řádně proškolení a osvědčení policistů, kteří rychloměr v době měření obsluhovali a rovněž vzhledem k platnému ověření, z něhož vyplývá, že uvedený silniční rychloměr měl požadované metrologické vlastnosti. Vyhotovení fotozáznamu rychloměrem je vázáno na správnost průběhu celého měření, pokud by tudíž rychlost projíždějícího vozidla nebyla řádně naměřena, došlo by automaticky k anulování celého měření, což se v daném případě nestalo, vozidlo žalobce bylo rychloměrem zachyceno a byl vyhotoven fotozáznam. Soud poznamenává, že pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí je rozhodným hlediskem skutečnost, zda v dané věci byla dostatečně prokázána vina žalobce. V přestupkovém řízení je správní orgán povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tedy je povinností správního orgánu opatřit si potřebné podklady pro vydání rozhodnutí. Z úřední povinnosti správní orgán zjišťuje všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného, jakož i provádí důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Pokud má žalobce důvodné pochybnosti o zjištěném stavu, má možnost v rámci odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně uplatnit námitky, včetně návrhu na provedení důkazů. V projednávané věci žalobce před správními orgány žádné takové námitky neměl. V daném případě tedy žalobce zpochybňuje výsledky měření až v žalobě. Uvedenou námitku nepochybně mohl žalobce uplatnit již v řízení před správním orgánem prvního stupně, což ovšem neučinil. Takovýto postup žalobce však neodpovídá smyslu a účelu plné jurisdikce. Soud poznamenává, že právní ochrana poskytovaná správními soudy je ochranou originální a není pokračováním správního řízení (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 6. 2008 č.j. 7 Afs 54/2007-62). Není totiž cílem soudního přezkumu ve správním soudnictví nahrazovat činnost správního orgánu. Soudní přezkum správních rozhodnutí nelze vnímat jako odvolací řízení, proto také důkazní aktivita soudu je vždy činností doplňkovou. V rámci soudního přezkumu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat skutková zjištění správního orgánu bez toho, že by dokazování doplnil. Soud ve správním soudnictví tak nemůže nahradit nedostatečná skutková zjištění vlastními závěry, tedy skutkové závěry správního orgánu měnit, pokud sám nedokazoval. To však znamená, že když podklady použité správním orgánem ke zjištění skutkového stavu a prokázání žalobcovy viny byly postačující k vydání rozhodnutí, že se žalobce jako obviněný dopustil přestupku spočívajícího v překročení dovolené rychlosti, přičemž o skutkovém stavu věci v přestupkovém řízení nevznikly žádné důvodné pochybnosti, tak je nutno v soudním Pokračování - 8 - 10A 167/2014 řízení vycházet pouze z takto zjištěného skutkového stavu věci a není třeba dokazování v soudním řízení doplňovat. Tak je tomu i v dané věci, a to ve vztahu k námitce týkající se nesprávného zhodnocení skutkového stavu v souvislosti s námitkou žalobce o postupu obsluhy měření v rozporu s návodem, s poukazem na žalobcem předložený „odborný posudek“. Správní orgán postupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů stanovenou § 50 odst. 4 správního řádu, když veškeré důkazy a podklady hodnotil dle své úvahy a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, přičemž přihlížel ke všemu, co v průběhu správního řízení vyšlo najevo. Správní orgán správnost měření a souladnost tohoto měření s příslušným návodem dovodil ze shora uvedených podkladů a důkazů, na jejichž základě není důvod o správnosti tohoto měření pochybnosti pochybovat. Žalobce navíc v průběhu celého správního řízení správnost měření nerozporoval, tyto pochybnosti byly vzneseny až v žalobě. Správní orgán tudíž neměl důvod opatřovat další podklady týkající se ověření správnosti měření radarovým rychloměrem ve vztahu k měřícímu úhlu. Podklady z nichž bylo správním orgánem vycházeno, lze považovat za dostatečné a krajský soud nemá na jejich základě důvod pochybovat o správnosti provedeného měření, jestliže žalobce tyto pochybnosti v průběhu celého správního řízení neměl. Jako účelová byla proto vyhodnocena námitka žalobce, že na střeše vozidla vezl lyže. Ze záznamu o přestupku, jehož součástí je pořízená fotodokumentace vozidla, je naprosto zjevné, že vozidlo řízené žalobcem na střeše lyže nemělo, přičemž z fotodokumentace je zřejmá registrační značka auta žalobce, která je zcela čitelná. Jedná se tedy o vozidlo, které žalobce řídil. Vozidlo žalobce bylo tedy identifikováno zcela dostatečně. Pochybení žalobce je dále spatřováno v postupu správních orgánů, které žalobce nevyzvaly k doplnění podání blanketního odvolání. Podle ustanovení § 37 odst. 3 správ. řádu, nemá-li podání předepsané náležitosti, nebo trpí-li jinými vadami pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit, nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Ze správního spisu bylo soudem zjištěno, že žalobce byl prvostupňovým správním orgánem vyzván k odstranění vad podání, a to výzvou ze dne 13. 8. 2014. Z obsahu této výzvy vyplývá, že žalobce byl v souladu s § 37 odst. 3 správ. řádu vyzván, aby do pěti dnů ode dne doručení doplnil své odvolání a uvedl, v čem spatřuje rozpor napadeného rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo s právními předpisy nebo jeho nesprávnost. Dále byl poučen, že po marném uplynutí stanovené lhůty krajský úřad rozhodne o jeho odvolání nebo po doplnění těchto náležitostí. S ohledem na znění uvedené výzvy k odstranění vad odvolání má soud za prokázané, že správní orgán splnil procesní povinnost, kterou mu ukládá ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu, kdy žalobce vyzval k odstranění nedostatků tohoto odvolání a poskytl mu lhůtu, kterou bez pochyby lze považovat za dostatečnou. Z uvedeného je zřejmé, že žalobci byla dána možnost vady tohoto odvolání odstranit. Žalobce však na tuto výzvu nikterak nereagoval a odvolání žádným způsobem nedoplnil, proto správně žalovaný přistoupil k vydání napadeného rozhodnutí o odvolání žalobce. Nad rámec ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu byl žalobce poučen o následcích neodstranění vad podání, jestliže byl upozorněn na to, že po doplnění této náležitosti nebo po marném uplynutí stanovení lhůty krajský úřad rozhodne o odvolání. Výzva k odstranění vad odvolání byla zaslána zmocněnci žalobce, přičemž zastoupení žalobce bylo řádně doloženo. Skutečnost, že žalobce sám ani prostřednictvím svého zmocněnce na výzvu nereagoval a vady podání neodstranil, nelze přičítat k tíži správních orgánů, neboť odstranění nedostatků odvolání bylo právě na žalobci. Jestliže žalobce na Pokračování - 9 - 10A 167/2014 výzvu nereagoval a vady odvolání neodstranil, nelze z toho dovodit, že napadené rozhodnutí bylo pro žalobce překvapivé. O následcích nedoplnění odvolání byl žalobce poučen. Soud proto uzavřel, že procesní vada spočívající v uplatnění odvolání, jemuž chyběly předepsané náležitosti, byla procesně předepsaným postupem odstraňována. Zcela nepřípadně je žalobcem odkazováno na nález Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, který na danou věc není přiléhavý. K těmto zcela obecným citacím z rozhodnutí soud uvádí, že skutkový stav věci byl zcela nepochybně prokázán a dostatečně obsahem spisu doložen. Právní námitky v blanketárním odvolání žádné uplatněny nebyly. Důkazy založenými ve spise je prokázáno, že žalobce překročil v obci, kde je povolená maximální rychlost 50 km/hod. rychlost nejméně o 20 km/hod., pak žalobce mohl předpokládat, že ani v odvolacím řízení úspěšný nebude. Tvrzená procesní vada spočívající v absenci výzvy správního orgánu k odstranění vad blanketárního odvolání nebyla shledána, naopak soud zjistil a prokázal, že žalobce byl k odstranění vad odvolání vyzván a pro tento účel mu byla stanovena lhůta. Zůstal-li žalobce po doručení výzvy k odstranění vad podání nečinný, nelze úspěšně argumentovat legitimním vydáním a očekáváním, že taková výzva bude podána a překvapivostí rozhodnutí o odvolání v přestupkové věci žalobce. Soud proto uzavřel, že nedošlo k porušení ustanovení § 37 odst. 3 správ. řádu a rozhodnutí jemu předcházející řízení nepředstavuje zásah do ústavních práv, na které žalobce odkazuje. K námitce žalobce ohledně nesprávnosti provedeného měření rychlosti soud nepřisvědčil. Soud opětovně podotýká, že ve správním řízení bylo prokázáno, že užité měřící zařízení mělo platný ověřovací list, vydaný Českým metrologickým institutem. Proběhla i zkouška měření a doba platnosti ověření rychloměru byla stanovena do 25. 4. 2014. Ve spise se dále nachází fotografie vozidla při měření včetně výstupu z měřícího zařízení. Dokumenty založené ve spise v této věci je možno podle judikatury považovat za podklady, které postačují k vydání rozhodnutí, že se obviněný dopustil v přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.5.2013 č.j. 3 As 9/2013-35, dostupný na www.nsssoud.cz). Další dokazování se vede jen tehdy, pokud účastník řízení zpochybní postup při měření či jiné skutečnosti. Teprve poté je zapotřebí vyslechnout příslušné policisty a zjišťovat, zda prováděli měření v souladu s návodem k obsluze. Tyto důkazy nebyly správním orgánem provedeny, neboť žalobce se na místě k uvedenému přestupku nevyjádřil, na jednání, ke kterému byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil a rovněž v odvolání neuvedl žádné námitky, podal pouze balnketární odvolání. Správně proto správní orgány učinily závěr, že je prokázané, že měření bylo provedeno měřícím zařízením s platným ověřením, standardním postupem a osobou k tomu vyškolenou. Rovněž proto soud nezpochybnil závěr o správnosti provedeného měření a důkazy, které byly žalobcem navrhovány při jednání před soudem, byly zamítnuty jako nadbytečné. Soud neshledal důvod pro doplnění dokazování, neboť má za to, že skutkový stav byl ze strany správních orgánů řádně zjištěn. Řízení před soudem není pokračováním správního řízení. Žalobce konkrétně namítá, že v daném případě byl laserový paprsek zaměřen na čelní sklo vozidla a v důsledku šikmé skleněné plochy se měřící paprsek posunul níže na tomto skle, a proto měření je zatíženo možností vzniku chyby, a proto nesprávně dospěly správní orgány k závěru, že bylo změřeno vozidlo žalobce, přestože takový důkaz ve spise založený Pokračování - 10 - 10A 167/2014 není. Soud má za to, že výhrada žalobce za dané důkazní situace jak je popsána shora, nemůže zpochybnit závěr o správnosti měření rychlosti vozidla, které žalobce řídil. Ze snímků založených v záznamu o přestupku nemůže být zpochybněna správnost měření prostřednictvím ověřeného měřícího zařízení, které obsluhoval proškolený policista. Soud proto nepřistoupil k provedení důkazu ohledně zajištění návodu k obsluze, neboť se jednalo o důkazní návrh zcela účelový. Žalobci se proto nepodařilo zpochybnit, že ověřené měřící zařízení správně fungovalo a správně i stanovilo vzdálenost měření a rychlost měřeného vozidla. Soud má ze snímků v záznamu o přestupku za jednoznačně prokázané, že měření vozidla proběhlo správně, jedná se o vozidlo žalobce, které bylo vyfotografováno, jestliže z fotografie je patrna i registrační značka. Z těchto snímků je tedy naprosto jednoznačně patrné, že bylo zachyceno vozidlo žalobce. Vozidlo žalobce je tedy na záznamu o přestupku dostatečně identifikováno, a to i snímkem zvětšené registrační značky. Správní orgány nebyly v řízení ani povinny prokazovat, zda byl správný způsob měření, neboť žalobce v řízení před správním orgánem prvého stupně ani v odvolání žádnou takovou námitku neuvedl, bylo jím pouze podáno blanketární odvolání. Soud proto uzavřel, že v daném případě nevyšly najevo žádné pochybnosti o správnosti provedeného měření rychlosti vozidla žalobce. K měření bylo použito zařízení, které bylo podrobeno ověřovací zkoušce požadovaných metrologických vlastností, a toto měřidlo obsluhovala i proškolená osoba. V průběhu řízení nevyvstala ani žádná pochybnost o tom, že by policista obsluhoval rychloměr v rozporu s návodem použití či zařízení by vykazovala jiné nestandardní chování. V řízení nebyla zjištěna žádná okolnost zpochybňující správnou funkci měřícího zařízení a ani pochybnost o tom, že byla změřena rychlost právě vozidla žalobce. Zcela irelevantní je rovněž výhrada žalobce, že žalobce na místě nemohl zjistit, že policisté měřili jeho vozidlo, neboť o tom se žalobce mohl přesvědčit z fotografií pořízených při měření. Tvrzení žalobce, že fotografie nemůže korektně zobrazovat rychlost měřeného vozidla, neboť obsluha měřícího zařízení nerespektovala požadavek na vzdálenost měřeného objektu, který je uveden v návodu k obsluze měřícího zařízení soud uvádí, že toto jeho tvrzení nebylo nijak doloženo, proto soud pouze obecně uvádí, že fotografie řádně zobrazuje rychlost měřeného vozidla a rovněž nebylo ani prokázáno, že by ze strany obsluhy nebyl respektován požadavek na vzdálenost měřeného objektu. Tato námitka žalobce zůstala pouze v rovině tvrzení, která nebyla jinak doložena. Soud opětovně uvádí, že žalobce měl možnost v rámci správního řízení rozporovat kvalitu důkazních prostředků, což neučinil, a proto správní orgány vycházely z důkazů, kterými bylo doloženo překročení rychlosti ze strany žalobce v obci. Žalobce nepředložil žádný důkaz, který by mohl sloužit k vyvrácení závěru o překročení povolené rychlosti, a to za situace, kdy soud ve smyslu § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žádný důkaz, který by zpochybnil objektivní měření, které bylo provedeno měřícím zařízením splňujícím požadavky pro účely měření rychlosti, nebyl předložen. Soud neměl žádnou pochybnost o tom, že policisté postupovali při měření v souladu s návodem k obsluze, neměli na věci a výsledku na rozdíl od žalobce jakýkoli zájem. Vykonávali pouze svou služební povinnost. Důkaz o překročení rychlosti byl opatřen orgánem oprávněným dohlížet nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích a byl pořízen zařízením, které splňovalo předepsané metrologické požadavky a bylo obsluhováno osobami oprávněnými k jeho obsluze. Soud proto uzavřel, že proběhla řádně fáze ověření výsledků měření. Bezpečně bylo ve správním řízení prokázáno, že se žalobce dopustil přestupkového jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Vliv případného zkreslení výsledků měření je vyloučen. Důkazní prostředky zajištěné správními orgány byly Pokračování - 11 - 10A 167/2014 zcela dostatečné k objasnění skutkového stavu věci za situace, kdy žalobce se nevyjádřil na místě k přestupku, rovněž se nedostavil k jednání, ke kterému byl řádně předvolán a rovněž aniž v odvolání námitky nevznesl, nepopíral, že to byl on, kdo řídil vozidlo a byl změřen při jízdě v daném místě, ani nevyslovil nesouhlas s použitím důkazů a způsobem měření. Soud proto uzavřel, že správní orgány vycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci a správně nepřistoupily k dalšímu dokazování, kupříkladu výpovědi zasahujících policistů. Soudu je známa z řady dalších případů zastupovaných právním zástupcem žalobce, které řešil a rovněž tak i z judikatury Nejvyššího správního soudu obdobná strategie tohoto zástupce i zmocněnce dalších žalobců, která se jeví jako účelová. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že námitky žalobce důvodné nejsou, proto soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl, neboť v postupu správních orgánů neshledal nesprávnost ani nezákonnost. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. srpna 2015 Pokračování - 12 - 10A 167/2014 Samosoudkyně: Mgr. Helena N u t i l o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.