10 A 17/2015
č. j. 10 A 17/2015-81
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 10 As 166/2015-31- KS Č. Budějovice 10 A 17/2015-81
- NSS 10 As 166/2015-31
Citované zákony (5)
Rubrum
10A 17/2015-81 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada Ph.D. v právní věci žalobkyně PhDr. I.H., bytem X, proti žalovanému Městskému úřadu v Pacově, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, t a k t o :
Výrok
Žaloba se odmítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni se vrací soudní poplatek v částce 2.000 Kč.
Odůvodnění
: Žalobou doručenou dne 27. 11. 2014 Okresnímu soudu v Pelhřimově uplatnila žalobkyně správní žalobu směřující proti žalovanému, kterou označila jako nedodržování postupu podle správního práva ve věci odstranění nepovolených staveb na cizím pozemku a porušení katastrálního zákona. Poukázala na svou žádost z roku 2009 o odstranění nepovolených staveb plotu a stavebního přístřešku na pozemku žalobkyně. Stavební úřad nařídil plot odstranit v roce 2013, avšak tento plot stojí nadále. Vlastník plotu se proti rozhodnutí nesmyslně odvolal. Povinností stavebního úřadu je nechat odstranit stavbu plotu na náklady stavebníka. Odstranění stavby plotu řešil Okresní soud v Pelhřimově. Poté co bylo Okresnímu soudu v Pelhřimově doručeno vyjádření žalovaného, vydal Okresní soud v Pelhřimově dne 17. 12. 2014 usnesení, jímž vyslovil svou věcnou nepříslušnost a věc postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Stalo se tak s odůvodněním, že uplatněná žaloba je žalobou správní, kterou se žalobkyně domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu. Krajský soud věc převzal dne 27. 1. 2015 a veden snahou o upřesnění žaloby žalobkyni vyzval k doplnění náležitostí žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 80 odst. 3 s.ř.s. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala dne 2. 3. 2015, uvedla, že nezákonné jednání stavebního úřadu spočívá v tom, že ten podle správního práva nenechal odstranit na náklady stavebníka z pozemku žalobkyně v krátkém čase oplocení. Žalobkyně se stala v roce 2008 vlastnicí stavebního pozemku č. 29 a zahrady č. 104/1 v k.ú. Hranice pozemku dala zaměřit geodetem. Oplocení zřízené sousedem je umístěno na pozemku žalobkyně a požadovala, aby oplocení bylo odstraněno. Rozhodnutí stavebního úřadu v Pacově bylo vydáno v roce 2013 a Pokračování - 2 - 10A 17/2015 stále se nic neděje. Krajský úřad Vysočina, označil rozhodnutí stavebního úřadu za chybné. Stavební úřad nevzal zřetel ke katastrálnímu zákonu. Městský úřad v Pacově ve svém vyjádření z 12. 3. 2015 podal přehled písemností obdržených od žalobkyně a souseda žalobkyně Ing. P., vyjádření obce svých rozhodnutí a rozhodnutí Krajského úřadu Vysočina. Poukázal na to, že dne 10. 7. 2012 Ing. P. sdělil, že obnoví na stejném místě žalobkyní zcizený plot. Poněvadž jednalo se o novou stavbu, byl stavebním úřadem poučen o tom, že stavba plotu vyžaduje vydání územního souhlasu. Dále bylo stavebníkovi sděleno, že stavba nového oplocení nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu. Stav oplocení byl na základě pokynu Krajského úřadu Vysočina prověřován při ústním jednání a místním šetření dne 12. 9. 2012. Při tomto jednání bylo zjištěno, že stavba plotu byla realizována. Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2013 stavební úřad nařídil odstranění stavby oplocení mezi pozemky č. parc. 118/1 a 114/1 v k.ú. Obrataň, toto rozhodnutí bylo Krajským úřadem Kraje Vysočina dne 3. 9. 2013 zrušeno a věc vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. V dalším řízení Ing. P. podal žádost o územní souhlas na stavbu oplocení. Z toho důvodu bylo řízení o odstranění stavby oplocení přerušeno. Stavební úřad dále opakovaně zjišťoval stav řízení vedeného u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1C 122/2012 v záležitosti žalobce Ing. M.P. proti žalované PhDr. I.H., které se daného oplocení týkalo. Stavební úřad stavbu oplocení nenahlížel jako stavbu na cizím pozemku, ale jako stavbu postavenou bez povolení či jiného opatření stavebního úřadu. V průběhu projednávání věci bylo zjištěno, že mezi vlastníky pozemků probíhá spor o průběh hranice. Právní předchůdce žalobkyně hranici nikdy nerozporoval. Stavební úřad vycházel ze sdělení krajského úřadu ze dne 29. 8. 2012, ve kterém bylo uvedeno, že řízení o nařízení odstranění stavby správní orgán zahájí z moci úřední pouze v případě, že z výsledků šetření, které bylo vyvoláno podnětem, vyplyne, že stavba byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného v době jeho vzniku. Jestliže se ten, kdo podal podnět na odstranění cizí stavby, nedočká vydání rozhodnutí o jejím odstranění, neznamená to, že by byl stavební úřad v dané věci nečinný. V době podání vyjádření nebyl stavební úřad seznámen se závěry znaleckého posudku o průběhu hranic mezi sousedními pozemky vypracovaného Ing. V.S.. Žalobkyně podala dne 27. 3. 2015 k vyjádření stavebního úřadu repliku, kdy chronologicky uvedla úkony, které od roku 2008 učinila, jakými okolnostmi byla vedena a způsob reakce stavebního úřadu. Žalobkyně ze svého pozemku odstranila nepovolenou stavbu, vlastník této stavby žalobkyni zažaloval a uspěl. K vytýčení hranice mezi pozemky byl povolán soudní znalec, proti jehož závěru žalobkyně protestuje. Pro projednávanou věc mají význam následující písemnosti založené ve správním spise. Stavební úřad v Pacově vydal dne 6. 5. 2013 rozhodnutí, jímž Ing. M.P. nařídil podle § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. odstranění stavby oplocení. Toto rozhodnutí bylo Krajským úřadem Kraje Vysočina rozhodnutím ze dne 3. 9. 2013 čj. KUJI 59941/2013 zrušeno a věc vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. Po vydání rozhodnutí krajského úřadu podal Ing. M.P. žádost o územní souhlas ke stavbě plotu. Řízení o této žádosti bylo zastaveno pro probíhající řízení o nařízení odstranění stavby. Pokračování - 3 - 10A 17/2015 Řízení o odstranění stavby bylo usnesením ze dne 10. 12. 2013 přerušeno do doby vyřešení předběžné otázky v řízení probíhajícím před jiným příslušným orgány veřejné moci. Takovým řízením je projednávání žaloby Okresním soudem v Pelhřimově, ve kterém se průběh hranice mezi pozemky žalobkyně a Ing. P. projednává. Stav řízení před okresním soudem byl stavebním úřadem pravidelně zjišťován. Krajský soud u Krajského úřadu Kraje Vysočina zjišťoval, zda žalobkyně v době po vydání zrušovacího rozhodnutí ze dne 3. 9. 2013 využila institut ochrany před nečinností podle § 80 správ, řádu. Krajský úřad soudu dne 17. 6. 2015 sdělil, že žalobkyně v záležitosti nařízení odstranění oplocení vyhotoveného Ing. P. se u krajského úřadu ochrany proti nečinnosti Městského úřadu v Pacově nedomáhala. Krajský soud dále ověřil, že věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1C 122/2012 byla pravomocně ukončena. V tomto řízení se žalobce Ing. M.P. domáhal proti žalované PhDr. I.H. náhrady škody. Žalovaná uplatnila vzájemný návrh na uvedení pozemku do původního stavu a zaplacení konkrétní finanční náhrady. Žalobě o náhradě škody bylo částečně vyhověno, řízení o vzájemném návrhu bylo zastaveno. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že stěžejním důkazem byl znalecký posudek Ing. V.S. o průběhu hranice mezi parcelami č. 118/1 a č. 104/1 v k.ú. Obrataň. Oplocení zničené žalovanou PhDr. I.H. se nacházelo na hranici mezi pozemky, nenacházelo se na pozemku žalované, a proto té bylo uloženo nahradit Ing. Pražákovi způsobenou škodu. Rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově byl Krajským soudem v Českých Budějovicích, pobočkou v Táboře jako věcně správný potvrzen. Stalo se tak rozsudkem ze dne 3. 3. 2015 a v odůvodnění rozsudku odvolací instance se mimo jiné uvádí, že posudek Ing. S. je přesvědčivý a skutkově podložený, ve svých závěrech objektivní, vypořádává se s vytýčením hranice Ing. P. a uvádí, z jakých důvodů je toto vytýčení hranice nesprávné. Krajský soud se věcí zabýval podle dílu druhého, hlavy II. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žalobu nelze projednat věcně a musí být odmítnuta. Nečinnost stavebního úřadu je žalobkyní spatřována v tom, že dosud nedošlo k odstranění oplocení zřízené nepovoleně Ing. M.P. Žalobkyně v podstatě požaduje, aby stavební úřad na náklady stavebníka odstranění plotu nařídil. K datu rozhodování soudu je tu úkon, jímž bylo zahájeno řízení o odstranění nepovolené stavby oplocení. Původní rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení odstranění stavby bylo krajským úřadem zrušeno a věc vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. Jiné rozhodnutí v záležitosti odstranění stavby vydáno nebylo, protože zahájené řízení bylo přerušeno do doby rozhodnutí soudu v občanskoprávním řízení, ve kterém byla jako předběžná otázka řešen průběh hranice mezi pozemkem žalobkyně a Ing. M.P. Právě průběh hranice mezi oběma sousedy je rozhodný pro úsudek o tom, zda jsou dodrženy zákonné podmínky pro dodatečné povolení stavby oplocení zřízené Ing. M.P. bez příslušného opatření stavebního úřadu. Za této situace tu tudíž žádné pravomocné rozhodnutí, jímž by vlastníku oplocení bylo nařízeno tuto stavbu odstranit není. Pokračování - 4 - 10A 17/2015 Žalobní legitimaci k uplatnění žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu upravuje § 79 odst. s.ř.s. Podle tohoto předpisu ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Z citované právní normy plyne, že žalobu na ochranu proti nečinnosti lze podat teprve poté, co žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky dané mu procesním předpisem upravujícím řízení před správním orgánem k jeho ochraně proti nečinnosti tohoto orgánu. Znamená to, že před tím než je taková obrana využita, žalobu soudu podat nelze. Procesním předpisem obecné povahy, který se v řízení podle stavebního práva uplatňuje, je správní řád. Ten ochranu před nečinností upravuje ve svém § 80. Tento předpis ukládá nadřízenému správnímu orgánu učinit z moci úřední opatření proti nečinnosti tehdy, nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě. Aplikováno na projednávanou věc to znamená, že takové opatření vůči žalovanému učiní krajský úřad. Opatření proti nečinnosti nebylo vydáno a žalobkyně tento procesní institut k ochraně před nečinností podle správního řádu nevyužila. To má za následek, že není splněna podmínka řízení stanovená v § 79 odst. 1 s.ř.s. o tom, že před podáním žaloby na ochrany proti nečinnosti správního orgánu je zapotřebí vyčerpat prostředek k ochraně proti nečinnosti upravený správním řádem. O tom, že tu je povinnost vyčerpat prostředek ochrany proti nečinnosti opakovaně judikoval Nejvyšší správní soud (srov. rozhodnutí NSS ze dne 20. 5. 2014 čj. 8Ans 2/2012-278). Jak již bylo uvedeno, příkaz vyčerpat prostředky proti nečinnosti podle § 80 správního řádu před podáním žaloby je podmínkou řízení. Tato podmínka splněna není, přičemž tento nedostatek je neodstranitelný. Předpokládá-li § 79 odst. 1 s.ř.s. využít ochrany proti nečinnosti správního orgánu před podáním žaloby, pak nelze tak činit v průběhu řízení zahájeného podáním žaloby. Vyřízení věci, u které nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný, reguluje ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Podle tohoto předpisu soud usnesením odmítne žalobu mimo jiné tehdy, nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný. Právě taková situace v souzené věci nastala, jestliže žalobkyně dříve než uplatnila žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu u soudu, nevyužila institut ochrany proti nečinnosti správního orgánu u Krajského úřadu Kraje Vysočina. Proto jsou zákonné požadavky pro odmítnutí žaloby splněny. Vzhledem k těmto důvodům krajský sou dle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. žalobu odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s., a vychází ze skutečnosti, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta. O vrácení soudního poplatku soud rozhodl soud podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Podle tohoto předpisu soud vrátí z účtu soudu zaplacený soudní poplatek, jestliže žaloba byla před prvním jednáním odmítnuta. Právě to se v souzené věci stalo. Žalobkyně na soudním poplatku zaplatila 2.000 Kč a takto zaplacený soudní poplatek se žalobkyni vrací. Poučení: Pokračování - 5 - 10A 17/2015 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2. července 2015 JUDr. Věra Balejová v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.