10 A 186/2014

Rubrum

10A 186/2014 - 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Marie Trnkové v právní věci žalobce Českomoravský beton, a. s., IČ 495 51 272, se sídlem v Berouně, Beroun – Město 660, zast. Mgr. Ing. Pavlem Musilem, advokátem v Chomutově, Škroupova 1325/34, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem v Opavě, Kolářská 451/13, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 20. 10. 2014, č.j. 4062/1.30/14-1, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Dne 17. 12. 2014 obdržel Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 20. 10. 2014, č.j. 4062/1.30/14-1, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 10. 7. 2014, č.j. 9382/5.30/14/14.3, kterým žalobce byl uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle ust. § 30 odst. 1 písm. q) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v platném znění (dále jen „zákon o inspekci práce“). Uvedeného správního deliktu se žalobce měl dopustit neplněním povinností týkajících se pracoviště a pracovního prostředí, které jsou stanoveny v zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nařízení vlády o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, když v rozporu s kogentním ust. § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Pokračování - 2 - 10A 186/2014 v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, upřesněného ust. § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky (dále jen „právní předpisy upravující bezpečnost práce“), když dne 20. 8. 2013 na stavbě bioplynové stanice ve výšce cca 6 m pracoval zaměstnanec žalobce, aniž by byl chráněn proti pádu z výšky. Za tento správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 20.000 Kč. Žalobce předně poukazuje na vady řízení před správním orgánem, které předcházelo vydání rozhodnutí o správním deliktu. V rámci prvoinstančního správního řízení rozhodoval správní orgán, který rozhodovat neměl. Žalobce žádal o postoupení věci z důvodu vhodnosti Oblastnímu inspektorátu v Praze. Tento inspektorát však postoupení věci odmítl, a to aniž by k tomu byl na základě zákona oprávněn. Správní orgán tak nepostupoval v souladu se základními zásadami správního řízení a žalobci tak vznikly další zbytečné náklady spojené s dojížděním do Českých Budějovic. Žalobce dále namítl pochybení žalovaného správního orgánu, který nevypořádal veškeré žalobcem uplatněné námitky „(absence usnesení, nedoručování žalobci, apod.)“. Řízení před správními orgány bylo zatíženo vadou rovněž s ohledem na nedostatečné obsahové náležitosti protokolu o kontrole, který neodráží skutečný průběh kontroly, když se v něm inspektor zabývá argumentací žalobce, se kterou v protokolu polemizuje. Další vadu řízení před správními orgány žalobce spatřuje v tom, že fotografická dokumentace správního deliktu byla pořízena před zahájením kontroly, namísto toho, aby byla pořízena v jejím průběhu. Dále je žalobcem namítán nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Zaměstnanec žalobce, v jehož případě byla pochybení konstatována, neměl výškové práce vůbec provádět, neboť k tomu žalobcem nebyl pověřen. Pochybení je proto nutné konstatovat pouze na straně zaměstnance, který porušil své povinnosti a výškové práce prováděl, aniž by k tomu byl žalobcem určen. Žalobce tak neměl důvod činit jakákoliv bezpečnostní opatření zabraňující pádu zaměstnanců z výšky, neboť dotyčný zaměstnanec neměl výškové práce vůbec provádět. Na straně žalobce jakožto zaměstnavatele byly veškeré zákonem stanovené povinnosti splněny, a to i prostřednictvím vnitřního předpisu, který k výškovým pracím opravňuje pouze písemně pověřené zaměstnance. Práce na stavbě navíc byly prováděny zhotovitelem a žalobce tudíž nebyl schopen ovlivnit bezpečnostní opatření na tomto cizím pracovišti. Stejně tak žalobce není kompetentní posuzovat bezpečnostní opatření přijatá zhotovitelem. Závěrem žalobce navrhl napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu zamítnout. Dále konstatoval totožnost žalobních námitek s námitkami uplatněnými žalobcem v řízení před správními orgány a z tohoto důvodu odkázal na rozhodnutí správních orgánů, které tyto námitky podrobně vypořádávají. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. V termínu od 20. 8. 2013 do 28. 8. 2013 proběhla na stavbě bioplynové stanice ve Strunkovicích nad Blanicí kontrola Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Pokračování - 3 - 10A 186/2014 Vysočinu podle ust. § 5, v rozsahu ust. § 3 zákona o inspekci práce, o níž byl dne 28. 8. 2013 pořízen kontrolní protokol č.j. 15727/5.42/13/15.

2. Jako kontrolovaná osoba byl označen žalobce. Předmětem kontroly bylo dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů a dalších předpisů týkajících se bezpečnosti práce. Z obsahu kontrolního zjištění vyplývá, že inspektor konstatoval, že dne 20. 8. 2013 prováděl zaměstnanec žalobce ovládání pumpy na beton, přičemž při této práci se pohyboval ve výšce cca 6 m, a to bez zajištění proti pádu z výšky. Tímto jednáním došlo k porušení povinnosti založené ust. § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb. a ust. § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Z části kontrolního protokolu nazvané „seznámení s protokolem“ vyplývá, že žalobce inspektora po seznámení s obsahem protokolu upozornil na skutečnost, že je zaměstnavatelem, nikoliv tedy zhotovitelem stavby či dodavatelem. Inspektor k tomuto uvedl, že žalobce je posuzován výlučně jako zaměstnavatel, nikoliv tedy jako zhotovitel či dodavatel a jako takový nese objektivní odpovědnost za projednávaný delikt. Žalobce dále poukázal na smluvní podmínky uzavřené se smluvními partnery žalobce, které však dle inspektora nejsou pro danou věc relevantní stejně jako interní předpisy žalobce, u nichž nebylo prokázáno, že by s nimi byl dotyčný zaměstnanec řádně seznámen. K fotodokumentaci pořízené před zahájením kontroly bylo inspektorem uvedeno, že tato ani jindy být pořízena nemohla, neboť pokud by inspektor měl vylézt na pracovní plošinu za příslušnými zaměstnanci, sám by tím porušil předpisy upravující bezpečnost práce. Správní delikt byl dle inspektora řádně zjištěn a zdokumentován. Žalobce tak nezorganizoval práci a nestanovil pracovní postupy tak, aby jeho zaměstnanec byl zajištěn proti pádu z výšky a současně nezajistil, aby zaměstnanec nepracoval ve výšce nad 1,5 m bez zajištění proti pádu. Součástí kontrolního protokolu je rovněž fotodokumentace stavby, na níž je zachycen zaměstnanec žalobce nacházející se na pracovní plošině ve výšce cca 6 m nad zemí. Dne 7. 2. 2014 vydal pod č.j. 1643/5.30/14/14.3 Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu příkaz, kterým rozhodl, že se žalobce podle ust. § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce dopustil správního deliktu na úseku bezpečnosti práce. Tohoto správního deliktu se žalobce dopustil nesplněním povinností týkajících se pracoviště a pracovního prostředí stanovených právními předpisy upravujícími bezpečnost práce, když dne 20. 8. 2013 na stavbě bioplynové stanice ve výšce cca 6 m pracoval zaměstnanec žalobce, aniž by byl chráněn proti pádu z výšky. Z obsahu odůvodnění tohoto příkazu vyplývá, že žalobce zapříčinil možnost poškození života a zdraví svých zaměstnanců v důsledku jejich možného pádu z výšky tím, že nezajistil, aby zaměstnanci pracující ve výškách byli chráněni proti pádu z výšky a nepřijal k tomu potřebná opatření. Pochybení žalobce bylo doloženo především fotografickou dokumentací, z níž je patrný pohyb zaměstnanců žalobce ve výšce bez příslušných bezpečnostních opatření. Na dodržování těchto opatření je třeba bezvýhradně trvat, neboť následky pádů z výšky 6 m mohou být fatální. Výše pokuty byla správním orgánem stanovena s ohledem na poměry žalobce, který jako podnikající subjekt působí od roku 1993 a od této doby měl dostatečnou možnost seznámit se s bezpečnostními předpisy a zajistit jejich plnění. Závažnost deliktu správní orgán dovodil také z maximální možné výše pokuty za daný delikt, která činí 1.000.000 Kč. Společenskou škodlivost lze spatřovat v zásahu do práva zaměstnanců na bezpečnost práce. Subjektivní stránka a způsob spáchání daného správního deliktu není relevantní s ohledem na objektivní odpovědnost zaměstnavatele. Této odpovědnosti se zaměstnavatel nemůže zprostit. Jako polehčující okolnost správní orgán vyhodnotil skutečnost, že v kontrolovaném období nedošlo u zaměstnanců žalobce k pracovnímu úrazu. K závažnému pracovnímu úrazu došlo v případě zaměstnance žalobce v roce 2012. Pokuta uložená žalobci ve výši 20.000 Kč se správnímu orgánu s ohledem na její represivní a preventivní účel jeví jako přiměřená. Pokračování - 4 - 10A 186/2014 Proti tomuto příkazu byl žalobcem dne 20. 2. 2014 podán odpor. V tomto odporu je žalobcem namítáno, že se porušení daných právních předpisů nedopustil, neboť on sám nebyl zhotovitelem stavby, kterým je jiný subjekt, který měl dodržování příslušných bezpečnostních předpisů zajistit. Žalobce ze své pozice učinil veškeré příslušné kroky, a to v podobě interních instrukcí, které určují zaměstnance, kteří mohou výškové práce provádět na základě písemného pověření. Žalobce není schopen zajistit plnění příslušných předpisů na všech cizích pracovištích, kde jeho zaměstnanci působí. Dne 7. 3. 2014 obdržel správní orgán prvního stupně žádost žalobce o postoupení věci dle ust. § 131 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) jinému příslušnému správnímu orgánu z důvodu vhodnosti, a to Oblastnímu inspektorátu práce pro Středočeský kraj. Žalobce požádal o postoupení věci z důvodu hospodárnosti řízení. Usnesením správního orgánu prvního stupně ze dne 10. 3. 2014 byla věc v souladu s ust. § 6 odst. 2 a ust. § 131 odst. 5 správního řádu postoupena Oblastnímu inspektorátu pro Středočeský kraj. Sdělením ze dne 12. 3. 2014 Oblastní inspektorát práce pro Středočeský kraj odmítl poskytnout souhlas s postoupením věci. Souhlasným stanoviskem a následným postoupením věci by došlo k prolomení zásady místní příslušnosti a nepřípustnému masovému postupování jednotlivých podání. Takový postup je dle inspektorátu Středočeského kraje nepřípustný. S ohledem na tuto skutečnost bylo ve věci pokračováno správním orgánem prvního stupně, o čemž byl žalobce vyrozuměn dne 13. 3. 2013. Součástí správního spisu jsou rovněž písemné dokumenty osvědčující školení zaměstnanců, které pro ně žalobce prováděl na úseku bezpečnosti práce. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 10. 7. 2014 č.j. 9382/5.30/14/14.3 byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle ust. § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce. Uvedeného správního deliktu se žalobce měl dopustit neplněním povinností týkajících se pracoviště a pracovního prostředí, které jsou stanoveny právními předpisy upravujícími bezpečnost práce, když dne 20. 8. 2013 na stavbě bioplynové stanice ve výšce cca 6 m pracoval zaměstnanec žalobce, aniž by byl chráněn proti pádu z výšky. Za tento správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 20.000 Kč. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že správní orgán na základě materiálů obsažených ve správním spisu postavil na jisto, že zaměstnanec žalobce vykonával práce na stavbě ve výšce cca 6 m, bez toho aniž by byl jakkoliv zajištěn proti pádu z výšky. Tuto skutečnost považoval správní orgán za dostatečně zjištěnou především na základě fotografické dokumentace z místa, kde ke správnímu deliktu došlo. Kontrolní postup inspektora byl správním orgánem shledán jako dostatečný, inspektor skutečný stav doložil a kontrolní zjištění řádně promítl v protokolu o kontrole. Správní orgán nemá pochybnost o objektivně zjištěném stavu věci. Během kontroly ani v další fázi správního řízení nebyl žalobce zkrácen na svých právech. Z obsahu kontrolního protokolu se podává, že se inspektor žalobci snažil ozřejmit výklad dotčených zákonných ustanovení a jeho cílem nebylo do protokolu jakkoliv prolínat vlastní subjektivní názor. Správní orgán dále konstatoval objektivní odpovědnost zaměstnavatele za daný správní delikt, kterého se žalobce nemůže zprostit poukazem na to, že není schopen vyhovět požadavku zákoníku práce. Zaměstnavatel je povinen být obeznámen s tím, na jaké pracoviště jsou jeho zaměstnanci vysíláni a jakým rizikům jsou na tomto místě vystavováni, ve spolupráci se zhotovitelem stavby je potom povinen zkoordinovat příslušná bezpečnostní opatření. Z dosavadní činnosti žalobce je správnímu orgánu známo, že od roku 2003 je v jeho případě evidováno celkem 19 pracovních úrazů, což vypovídá o zvýšené rizikovosti jím zabezpečovaných prací. Pokud žalobce poukazuje na interní předpisy týkající se bezpečnosti práce, pak lze dospět k závěru, že tyto Pokračování - 5 - 10A 186/2014 sice existují, avšak žalobce nezajistil jejich řádné plnění. Dotyčný zaměstnanec byl pověřen pouze k řízení, obsluze a údržbě speciálních vozidel, nikoliv k výkonu práce ve výškách. Žalobce porušil právní předpisy upravující bezpečnost práce, když nezajistil jejich řádné dodržování. Žalobce se nemůže objektivní odpovědnosti za dodržování těchto předpisů zprostit poukazem na interní předpis. Správní orgán současně nepopřel, že odpovědnost za ochranu zdraví při práci měl rovněž zhotovitel a z tohoto důvodu byla správním orgánem vyvozena odpovědnost i na straně tohoto subjektu. Žalobce měl zajistit důslednou kontrolu plnění povinností ze strany zaměstnanců. K nevyhovění žádosti žalobce o postoupení věci bylo správním orgánem uvedeno, že s tímto postupem vyjádřil souhlas jemu nadřízený orgán, s nímž inspektorát Středočeského kraje celou záležitost konzultoval a správní orgán je názorem tohoto nadřízeného orgánu vázán. K závažnosti daného správního deliktu bylo žalobcem konstatováno, že samotné nezajištění osob ve výškách obecně představuje nebezpečný jev, a to s ohledem na možné následky. Žalobce byl s ohledem na předmět své činnosti a dosavadní dlouhodobou praxi povinen znát bezpečnostní předpisy a tyto dodržovat. Hospodaření žalobce nebylo doloženo a z tohoto důvodu správní orgán v rámci úvahy o výši pokuty vycházel z obecně dostupných údajů, z nichž vyplývá, že žalobce není veden v evidenci dlužníků. Dále bylo správním orgánem konstatováno, že žalobce se po celou dobu správního řízení snaží odpovědnost svalit na třetí osoby, z čehož je patrné, že si vlastní pochybení vůbec neuvědomuje. Jako výrazně polehčující byla shledána skutečnost, že pracovní úraz v daném případě nebyl způsoben a pochybení žalobce tudíž nemělo žádný konkrétní škodlivý následek. Interní předpisy žalobce a četná školení o bezpečnosti práce svědčí o tom, že žalobce není v tomto směru nečinný a alespoň částečně se snaží plnit své zákonné povinnosti. Pokuta ve výši 20.000 Kč se správnímu orgánu s ohledem na horní sazbu tohoto správního deliktu jeví jako přiměřená naplňující preventivní a represivní účel této sankce. Dne 1. 8. 2014 podal žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolání, kterým správnímu orgánu vytknul nesprávný postup v případě nepostoupení věci Středočeskému oblastnímu inspektorátu, neboť v daném případě nebylo souhlasu dle ust. § 131 odst. 5 správního řádu zapotřebí a příslušný inspektorát tak neměl možnost postoupenou věc odmítnout. Žalobce dále namítl obsahovou nedostatečnost protokolu o kontrole, který neodráží její skutečný průběh. Pořízená fotodokumentace byla učiněna před zahájením kontroly, namísto toho, aby byla učiněna v jejím průběhu. Žalobce nebyl bez zbytečného odkladu seznámen se zahájením kontroly. Žalobce dále obsáhle zpochybnil svou objektivní odpovědnost za daný správní delikt, kdy dotyčný zaměstnanec vykonával práce ve výšce bez vědomí žalobce, tedy aniž by k tomu byl žalobcem jakkoliv pověřen. Žalobce sám naplnil veškeré zákonné požadavky na dodržování povinností v oblasti bezpečnosti práce, které je schopen splnit. Po žalobci nelze požadovat, aby kontroloval dodržování bezpečnostních předpisů na všech stavbách, kde působí jeho zaměstnanci, žalobce není schopen ovlivňovat bezpečnostní opatření přijatá na pracovištích jiného zhotovitele. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 20. 10. 2014, č.j. 4062/1.30/14-1, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalovaný shledal postup, kterým nedošlo k postoupení věci souladným se správním řádem. Správní orgán prvního stupně byl povinen před postoupením věci vyžádat souhlas středočeského inspektorátu, který postoupení věci odmítl a tato věc tedy v souladu se zákonem byla i nadále vedena u prvoinstančního orgánu. Protokol o kontrole byl žalovaným shledán řádným, neboť v něm byl popsán průběh kontroly a rovněž obsahuje výsledné kontrolní zjištění. Přestože fotodokumentace byla pořízena před zahájením kontroly, odrážela závadný stav a porušení Pokračování - 6 - 10A 186/2014 právních předpisů na straně žalobce. Celá situace by navíc nemohla být fotograficky zdokumentována, pokud by inspektor čekal, až dotyčný zaměstnanec sleze z výšky, kde práce prováděl. K žalobcem zpochybňované vlastní odpovědnosti za daný správní delikt žalovaný konstatoval, že toto nemůže obstát s ohledem na objektivní odpovědnost za daný správní delikt. Příslušné kroky byly ze strany inspektora učiněny i vůči zhotoviteli stavby, kterému byla v souladu s ust. § 7 písm. j) zákona o inspekci práce stavba zakázána. Obsah kontrolního protokolu odpovídá zákonným požadavkům, když v něm byla řádně zachycena skutková podstata správního deliktu. Žalobce se nemůže své odpovědnosti zprostit odkazem na smluvní podmínky se třetími osobami, když k dodržování bezpečnostních předpisů je povinen přímo žalobce jako zaměstnavatel. Žalobce nezajistil, aby jeho zaměstnanci byli chráněni proti pádu z výšky. Žalovaný má za dostatečně prokázané, že ke spáchání daného správního deliktu ze strany žalobce došlo. Daný správní delikt patří mezi nejzávažnější delikty na úseku bezpečnosti práce, pokuta uložená ve výši 20.000 Kč, tedy při spodní hranici zákonné sazby, se žalovanému jeví jako adekvátní. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Soud se nejprve zabýval žalobní námitkou, kterou žalobce zpochybnil postup správních orgánů, které nevyhověly jeho žádosti o postoupení věci z důvodu vhodnosti. V dané věci mělo k žádosti žalobce dojít k postoupení věci středočeskému inspektorátu, který dle zákona nebyl oprávněn odmítnout postoupenou věc, neboť jeho předchozí souhlas není dle zákona vyžadován. V řízení před správními orgány tak došlo k porušení hospodárnosti řízení, neboť žalobci vznikly nadbytečné cestovní náklady. Dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) správního řádu je místní příslušnost správního orgánu v řízení týkajících se činnosti účastníka řízení určena místem činnosti tohoto účastníka. Dle ust. § 131 odst. 5 správního řádu může příslušný správní orgán věc postoupit z důvodu vhodnosti i v jiných případech. Postupující orgán je povinen si vyžádat předchozí souhlas správního orgánu, jemuž má být věc postoupena. Předchozího souhlasu není třeba v případech, kdy má žadatel v územním obvodu správního orgánu, jemuž má být věc postoupena, místo trvalého pobytu nebo sídlo, popřípadě se v tomto územním obvodu zdržuje. V řízení o žádosti se tohoto ustanovení použije jen na požádání nebo se souhlasem žadatele. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce požádal o postoupení věci Oblastnímu inspektorátu pro Středočeský kraj, kde má žalobce sídlo, a to z důvodu vhodnosti. Usnesením Oblastního inspektorátu pro kraj Jihočeský byla věc dle ust. § 131 odst. 5 správního řádu postoupena Oblastnímu inspektorátu pro Středočeský kraj. Tento oblastní inspektorát následně odmítl udělit souhlas s postoupením věci s tím, že tento postup konzultoval s nadřízením správní orgánem. Věc tedy byla následně opětovně vedena u Oblastního inspektorátu pro Jihočeský kraj. Krajský soud se s postupem Oblastního inspektorátu pro Středočeský kraj ztotožňuje a má za to, že tento správní orgán jednal zcela v souladu se zákonem. Z dikce ust. § 131 odst. 5 správního řádu vyplývá, že oblastní inspektorát, který věc postupuje jinému inspektorátu, nemusí mít jeho předchozí souhlas v případech, kdy žadatel má sídlo v územním obvodu správního orgánu, kam má být věc postoupena. Z uvedeného vyplývá, že zákonodárce Pokračování - 7 - 10A 186/2014 záměrně zmínil „žadatele“ v případě, kdy souhlasu s postoupením případu není třeba. Jedná se tak o situace, kdy je dané správní řízení zahajováno na žádost a v těchto případech tedy správní orgán, který věc postupuje, mít souhlas správního orgánu, kam je věc postupována, a v jehož místní působnosti se nachází sídlo žadatele, nemusí. O tento případ se však v nyní projednávané věci nejedná, neboť dané správní řízení není řízením zahajovaným na žádost a o žadateli tudíž v nyní projednávané věci nemůže být řeč. Uvedený názor krajského soudu lze opřít o komentář k ust. § 131 odst. 5 správního řádu, který říká, že „Dle ust. § 131 odst. 5, věty třetí platí, že předchozího souhlasu správního orgánu není třeba v případech, kdy má žadatel v územním obvodu správního orgánu, jemuž má být věc postoupena, místo trvalého pobytu nebo sídlo, popřípadě se v tomto územním obvodu zdržuje. Zmínkou o žadateli se z tohoto režimu eliminují řízení vedená z moci úřední, kde žadatel jako účastník řízení nefiguruje a kde by bylo postoupení věci z důvodu vhodnosti mnohem praktičtější a pravděpodobnější. V těchto případech však bude k postoupení věci třeba souhlasu správního orgánu, jemuž má být věc postoupena, kterého pochopitelně nemusí být vždy dosaženo a pak postoupení možné nebude.“ [Vedral, J. Správní řád, Komentář: Praha: Bova Polygon, 2006, 718 s.] Správní orgán prvního stupně tak byl povinen postupovat dle věty první ust. § 131 odst. 5 správního řádu a souhlas Oblastního inspektorátu pro Středočeský kraj si pořídit před tím, než věc byla postoupena. Skutečnost, že k odmítnutí postoupené věci došlo až po vydání usnesení o jejím postoupení však nepředstavuje takovou vadu řízení, která by měla na správnost rozhodnutí správních orgánů vliv. Oblastní inspektorát pro Středočeský kraj navíc takto postupoval po konzultaci s nadřízeným správním orgánem a prvoinstanční správní orgán tak byl povinen řídit se závazným názorem tohoto orgánu. S ohledem na výše uvedené nebyla námitka žalobce, dle které ve věci rozhodoval správní orgán, který rozhodovat neměl, důvodnou, neboť Oblastní inspektorát pro Jihočeský kraj byl povinen si pro postoupení věci vyžádat stanovisko inspektorátu, jemuž měla být věc postoupena. Tento správní orgán však s postoupením věci vyjádřil nesouhlas a z tohoto důvodu bylo řízení i nadále vedeno před inspektorátem jihočeským. Žalovanému je dále vytýkáno, že nevypořádal veškeré odvolací námitky žalobce, a to „absence usnesení, nedoručování žalobci, apod.“ Žalobce ve svém odvolání ze dne 1. 8. 2014 směřujícímu proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně namítal nesprávnost postupu správního orgánu v případě jeho žádosti o postoupení věci jinému inspektorátu, dále rozporoval obsah kontrolního protokolu, který dle žalobce neobsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, další nesprávnost žalobce vztahuje k fotodokumentaci správního deliktu, která byla inspektorem pořízena před zahájením kontroly, když měla být pořízena až po jejím zahájení, dále žalobce zpochybňuje lhůtu pro oznámení zahájení kontroly, která mu měla být oznámena bez zbytečného odkladu, dále se žalobce obsáhle vyjádřil k objektivní odpovědnosti, která je v jeho případě nesprávně dovozována, neboť dotyčný zaměstnanec žalobcem k práci ve výškách vůbec nebyl pověřen a dále žalobce namítl nesprávně zjištěný skutkový stav, který by fakticky prokázal, že žalobce splnil veškeré zákonné povinnosti, jichž byl schopen, a které po něm lze reálně požadovat. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí bylo krajským soudem zjištěno, že toto vypořádává beze zbytku veškeré námitky obsažené v odvolání žalobce ze dne 1. 8. 2014. K fázi správního řízení, v níž bylo řešeno postoupení věci, se žalovaný podrobně vyjádřil na Pokračování - 8 - 10A 186/2014 straně 5 rozhodnutí, kde konstatoval, že postup správních orgánů proběhl zcela v souladu se zákonem. K námitkám proti obsahu protokolu se žalovaný vyjádřil na straně 5, 6 a 7 rozhodnutí, kde konstatoval, že obsah protokolu splňuje zákonné náležitosti a obsahuje výsledné kontrolní zjištění. K době, kdy byla pořízena fotodokumentace správního deliktu, se žalovaný rovněž vyjádřil, když uvedl, že tato logicky musela být pořízena před zahájením kontroly, neboť bylo nutné zachytit závadný stav, což by bylo nemožné, pokud by dotyčný zaměstnanec po dokončení práce z výšky stavby slezl. K námitce týkající se oznámení o zahájení kontroly žalovaný uvedl, že oznámení proběhlo v souladu s ust. § 8 písm. a) zákona o inspekci práce, když inspektor informoval o zahájení kontroly příslušný orgán žalobce, a to prostřednictvím e-mailu, který je dle zjištění krajského soudu součástí spisového materiálu na č.l.

8. Ke lhůtě, v níž k oznámení došlo, žalovaný sdělil, že tato není zákonem stanovena. K žalobcem zpochybňované objektivní odpovědnosti a s tím spojeným nedostatečně zjištěným skutkovým stavem věci se žalovaný dostatečně vyjádřil na straně 6 a 7 rozhodnutí, kde konstatoval, že žalobce nese objektivní odpovědnost za bezpečnost svých zaměstnanců z pozice zaměstnavatele a jako takový je povinen dbát, aby tyto předpisy byly jeho zaměstnanci dodržovány, bez významu je potom skutečnost, že daný zaměstnanec nebyl k práci ve výškách žalobcem pověřen písemným zmocněním na základě interního předpisu. Z výše popsaného obsahu žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že jím žalovaný řádně vypořádal veškeré odvolací námitky žalobce. Krajský soud k tomuto poznamenává, že žalobcem příkladmo zmíněné námitky, které neměly být žalovaným vypořádány „absence usnesení, nedoručování žalobci, apod.“ nelze považovat za dostatečně konkrétní žalobní bod tak, jak jej vymezuje judikatura Nejvyššího správního soudu (viz rozhodnutí NSS ze dne 20. 12. 2005 č.j. 2Azs 92/2005 – 58, dostupné na www.nssoud.cz). Krajský soud nemůže za žalobce domýšlet jím poukazované konkrétní odvolací námitky, které žalovaným neměly být vypořádány. Obecně však krajský soud konstatuje, že námitky tak, jak byly žalobcem vymezeny v jeho odvolání ze dne 1. 8. 2014, byly žalovaným v napadeném rozhodnutí dostatečně a řádně vypořádány. Tato námitka žalobce proto krajským soudem nebyla shledána důvodnou. Žalobce dále namítl obsahovou nedostatečnost protokolu. Jako nesprávný je žalobcem hodnocen postup inspektora, který v protokolu polemizuje s argumentací vznesenou žalobcem a protokol neodráží skutečný průběh samotné kontroly. K obsahovým náležitostem kontrolního protokolu lze konstatovat, že tyto v zákoně o inspekci práce konkrétně stanoveny nejsou. Podpůrně však lze poukázat na ust. § 12 zákona č. 255/2012 Sb., zákona o kontrole (kontrolní řád), který mezi náležitosti kontrolního protokolu vydávaného kontrolním orgánem v oblasti veřejné správy řadí a) označení kontrolního orgánu a kontrolujícího, b) označení ustanovení právního předpisu vymezujícího pravomoc kontrolního orgánu k výkonu kontroly, c) označení přizvané osoby, včetně důvodu jejího přizvání, d) označení kontrolované osoby, e) označení předmětu kontroly, f) kontrolní úkon, jímž byla kontrola zahájena, a den, kdy byl tento kontrolní úkon proveden, g) poslední kontrolní úkon předcházející vyhotovení protokolu o kontrole a den, kdy byl tento kontrolní úkon proveden, h) kontrolní zjištění, obsahující zjištěný stav věci s uvedením nedostatků a označení právních předpisů, které byly porušeny, včetně uvedení podkladů, z kterých tato kontrolní zjištění vycházejí, i) poučení o možnosti podat proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole námitky s uvedením lhůty pro jejich podání a komu se podávají, j) datum vyhotovení, k) podpis kontrolujícího. Pokračování - 9 - 10A 186/2014 Kontrolní protokol vydaný příslušným inspektorem dne 28. 8. 2013 obsahově odpovídá shora vymezeným náležitostem kontrolního protokolu vydávaným kontrolním orgánem na úseku veřejné správy. Z obsahu tohoto protokolu je zřejmé vymezení kontrolního orgánu, kontrolované osoby, kdy a jakým způsobem byla tato kontrola oznámena dotyčnému zaměstnanci i žalobci, dále je v něm vymezen předmět kontroly, jakož i základní informace o žalobci, kontrolované doklady a především výsledné kontrolní zjištění společně s fotodokumentací zachycující skutkový stav. Součástí protokolu je i pasáž „Seznámení s protokolem“, v níž inspektor zachytil argumentaci žalobce učiněnou v průběhu kontroly a rovněž reakce inspektora na tuto argumentaci. Tato pasáž dokresluje celkový skutkový průběh kontroly a žalobci jejím prostřednictvím byl nastíněn výklad některých zákonných ustanovení týkajících se jeho objektivní odpovědnosti, jakož i argumentace týkající se pořízené fotodokumentace, jež je součástí tohoto protokolu. Závěrem inspektor uvedl zjištěné nedostatky na straně žalobce a poučení o možnosti přezkoumání tohoto protokolu. Krajský soud při přezkumu dané žalobní námitky dospěl k závěru, že kontrolní protokol vystihuje skutkový stav průběhu kontroly, inspektor v něm uvedl veškeré skutečnosti podstatné pro učinění závěru o porušení dotčených právních předpisů na úseku bezpečnosti práce a na základě takto uvedených okolností bylo vyvozeno kontrolní zjištění s uvedením zjištěných nedostatků. Samotné okolnosti správního deliktu jsou potom dostatečně zachyceny prostřednictvím fotodokumentace, jež je součástí tohoto protokolu. Pokud inspektor v protokolu zmínil žalobcovy námitky učiněné během kontroly a jejich vypořádání ze strany kontrolního orgánu, pak toto nelze považovat za vadu protokolu, nýbrž za uvedení okolností, které dokreslují správní delikt a postoj žalobce. Takto uvedené skutečnosti nejsou v rozporu se zákonem a nezakládají nesprávnost kontrolního protokolu. Krajský soud nedospěl k závěru, že by inspektor v kontrolním protokolu vyjadřoval svůj subjektivní názor, když pouze reagoval na námitky žalobce uplatněné v průběhu kontroly. Pokud je žalobcem namítáno, že byl nestandardně vyzýván k vyplnění protokolu, pak ani tato námitka nebyla shledána důvodnou. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že příslušný inspektor požádal žalobce prostřednictvím e-mailu ze dne 21. 8. 2013 o informace týkající se počtu zaměstnanců, jméno odborně způsobilé osoby, skutečnost, zda žalobce má odborovou organizaci a označení osoby, která bude za organizaci podepisovat protokol. Takový postup neshledal krajský soud nestandardní, když jím inspektor žalobce požádal toliko o součinnost s poskytnutím údajů nezbytných pro řádné vyplnění kontrolního protokolu. Žalobce dále namítl, že fotodokumentace byla inspektorem pořízena před zahájením kontroly, namísto toho, aby byla pořízena v jejím průběhu. Dle ust. § 8 písm. g) zákona o inspekci práce, ve znění účinném ke dni provedené kontroly, je inspektor povinen při kontrole zjistit skutečný stav věci a doložit kontrolní zjištění. Z obsahu spisového materiálu bylo soudem zjištěno, že inspektor pořídil fotodokumentaci jednání dotyčného zaměstnance žalobce, který vykonával stavební práce ve výšce cca 6 m, bez toho aniž by byl vybaven ochrannými prostředky proti pádu z výšky. Předmětná fotodokumentace byla inspektorem pořízena dne 20. 8. 2013 v 11.06 hodin. Z protokolu o kontrole vyplývá, že samotná kontrola byla zahájena dne 20. 8. 2013 v 11.15 hodin. Pokračování - 10 - 10A 186/2014 Skutečnost, že k pořízení fotodokumentace došlo před zahájením kontroly, nezakládá vadu daného správního řízení. Je třeba konstatovat, že pokud by k jejímu pořízení došlo až po jejím zahájení, tedy poté, co by toto zahájení bylo oznámeno dotyčnému zaměstnanci, který by po dokončení prací z výšky slezl, lze mít důvodnou pochybnost o tom, že by ke zdokumentování protiprávního jednání tohoto zaměstnance došlo. Stejně tak nelze předpokládat, že inspektor za dotyčným zaměstnancem poleze na pracovní plošinu, aby ho se zahájením kontroly seznámil. Takovýmto jednáním by bezesporu sám porušil právní předpisy upravující bezpečnost práce. Pořízení fotografické dokumentace před tím, než došlo k samotnému zahájení kontroly, nebylo krajským soudem shledáno vadným, neboť inspektor ani jinou reálnou možnost zdokumentování jednání dotyčného zaměstnance žalobce neměl. Předmětná fotografická dokumentace beze zbytku zachycuje skutkový stav, kterým došlo k porušení předpisů. Inspektor tak postupoval zcela v souladu s ust. § 8 písm. g) zákona o inspekci práce ve znění účinném ke dni provedení kontroly, neboť zjistil skutečný stav věci, který doložil pořízenou fotografickou dokumentací. Námitka žalobce nebyla shledána důvodnou. Další žalobní námitkou žalobce zpochybňuje svou objektivní odpovědnost za daný správní delikt. Dotyčný zaměstnanec nebyl práce ve výšce vůbec oprávněn vykonávat, neboť k tomu nebyl žalobcem písemně pověřen. Pochybení lze z tohoto důvodu shledat pouze na straně tohoto zaměstnance. Žalobce jako zaměstnavatel splnil veškeré zákonné povinnosti, a to např. v podobě interních předpisů či pravidelných školení týkajících se bezpečnosti práce. Další plnění povinností po žalobce vyžadovat nelze, žalobce není schopen zajistit plnění bezpečnostních opatření na stavbách cizích zhotovitelů. Jak již bylo krajským soudem uvedeno shora, z obsahu protokolu o provedené kontrole a z přiložené fotografické dokumentace vyplývá, že dne 20. 8. 2013 proběhla na stavbě Bioplynové stanice Strunkovice nad Blanicí kontrola dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů, právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení. Kontrolovanou osobou byl označen žalobce, jehož zaměstnanci na stavbě bioplynové stanice působili. Z kontrolního zjištění vyplynulo, že zaměstnanec žalobce prováděl ovládání pumpy na beton, přičemž se pohyboval ve výšce cca 6 m bez zajištění proti pádu z výšky. Tímto zjištěním správní orgán považoval za prokázané, že žalobce jako zaměstnavatel neorganizoval práci a nestanovil pracovní postupy tak, aby jeho zaměstnanec byl zajištěn proti pádu z výšky a současně nezajistil, aby zaměstnanec nepracoval ve výšce nad 1,5 m bez zajištění proti pádu. Dle ust. § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce se právnická osoba dopustí správního deliktu na úseku bezpečnosti práce tím, že neplní povinnosti týkající se pracoviště a pracovního prostředí stanovené v zákoně o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, v nařízení vlády o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, nařízení vlády o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky a nařízení vlády o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu. Dle ust. § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb. zaměstnavatel přijímá Pokračování - 11 - 10A 186/2014 technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sklouznutí nebo k jejich bezpečnému zachycení a zajistí jejich provádění na všech ostatních pracovištích a přístupových komunikacích, pokud leží ve výšce nad 1,5 m nad okolní úrovní, případně pokud pod nimi volná hloubka přesahuje 1,5 m. Z dikce citovaných právních předpisů vyplývá, že je to právě zaměstnavatel, kdo je povinen přijmout a zajistit technická a organizační opatření k zabránění pádu svých zaměstnanců z výšky. Zaměstnavatel je stejně tak povinen zajistit jejich provádění na všech ostatních pracovištích, pokud leží ve výšce nad 1,5 m. Odpovědnost zaměstnavatele je v tomto případě objektivní a míra jeho zavinění se tudíž v těchto případech nezkoumá. Žalobce se tedy této odpovědnosti nemůže zprostit poukazem na jednání svého zaměstnance, který ve výškách pracoval, aniž k tomu byl žalobcem písemně pověřen. Žalobce je povinen kromě přijetí příslušných opatření k zabránění pádu svých zaměstnanců z výšky, zajistit i jejich dodržování a kontrolovat, zda zaměstnanci, kteří k takové práci ve výškách nejsou žalobcem pověřeni, tuto práci ani nevykonávali. Stejně tak lze dospět k závěru, že žalobce se této objektivní odpovědnosti nezprostí ani v případech, kdy jeho zaměstnanci provádějí práce na stavbě jiného zhotovitele. I v takových případech je to žalobce jako zaměstnavatel, který je povinen zajistit plnění a dodržování bezpečnostních opatření svými zaměstnanci, ať už tuto práci vykonávají kdekoliv. Opatření přijatá žalobcem pro zajištění bezpečnosti práce v podobě školení a interních instrukcí týkajících se bezpečnosti práce, jej nevyviňují ze správního deliktu, který mu je kladen za vinu. Opatření v podobě pravidelných školení zaměstnanců v oblasti bezpečnosti práce, které žalobce pořádal, krajský soud nikterak nezpochybňuje, když jejich pravidelná realizace byla v řízení před správním orgánem prvního stupně prokázána. Toto opatření však není v dané věci relevantní. V nyní projednávané věci není sporné, zda žalobce své zaměstnance řádně proškolil. Žalobci je kladeno za vinu, že užívání ochranných pomůcek a plnění dalších bezpečnostních opatření na pracovišti nekontroloval. Splnění této povinnosti nebylo žalobcem prokázáno. Žalobce se nemůže zbavit odpovědnosti ze spáchání projednávaného správního deliktu poukazem na porušení pracovní kázně ze strany zaměstnance, neboť dodržování povinností vyplývajících z nařízení vlády č. 362/2005 Sb. na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je zákoníkem práce uloženo přímo zaměstnavateli. Zcela bez významu je tvrzení žalobce, dle něhož nebyl povinen činit jakákoliv bezpečnostní opatření u zaměstnance, který práci ve výškách neměl vůbec vykonávat. Žalobce nemůže odpovědnost za daný správní delikt svalovat na dotyčného zaměstnance, který dle jeho tvrzení neměl práce ve výškách vůbec provádět, neboť k tomu nebyl pověřen. Žalobce jako zaměstnavatel je povinen kontrolovat, zda jsou na všech pracovištích, kde vykonávají práci jeho zaměstnanci, dodržovány bezpečnostní předpisy. Pokud by tyto kontroly žalobce prováděl, bezpochyby by učinil zjištění, že dotyčný zaměstnanec vykonává práci, ke které nebyl pověřen a tohoto zaměstnance by z této činnosti odvolal a vyvodil z toho patřičné důsledky. Ztotožnit se nelze ani se závěry žalobce, dle nichž není schopen účinně ovlivnit bezpečnostní opatření na cizích pracovištích a není kompetentní posuzovat opatření přijatá zhotovitelem. Pokud žalobce vysílá své zaměstnance na práce na stavby jiného zhotovitele, pak jej tato skutečnost nezbavuje odpovědnosti za své zaměstnance z pozice zaměstnavatele. I na těchto pracovištích je žalobce povinen kontrolovat plnění bezpečnostních opatření, a to i například v kooperaci s příslušným zhotovitelem. Je pouze věcí žalobce, jakým způsobem bude plnit své zákonné povinnosti zaměstnavatele. Pokračování - 12 - 10A 186/2014 Na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že správní orgány postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, proto žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích dne 4. listopadu 2015 JUDr. Věra Balejová v. r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava