10 A 2/2013

Rubrum

10A 2/2013 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce JIMI NIHOŠOVICE s.r.o. se sídlem v Praze 3, Roháčova 188/37, zast. Mgr. Jiřím Švehlou, advokátem v Praze 3, Bloudkova 1476/4 proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích , U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě o rozhodnutí ze dne 7.11.2012 č.j. KUJCK 26333/2012 OZZL/2/Lh/O - 102/12, ta k to : Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

: Žalobou doručenou dne 7.1.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí ze dne 7.11.2012 č.j. KUJCK 26333/2012 OZZL/2/Lh/O-102/12, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce v záležitosti předpisů odvodů za trvalé odnětí zemědělské půdy a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Napadenému rozhodnutí je vytýkán nesprávný postup podle článku V. zák. č. 402/2010 Sb.. Řízení v této věci mělo být dokončeno podle předpisů účinných před označenou novelizací, protože před tímto datem bylo zahájeno řízení o vydání souhlasu Pokračování - 2 - 10A 2/2013 s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu. Závazné stanovisko neobsahuje žádný způsob výpočtu odvodu. Takový výpočet nemohl být ani pro absenci prováděcí vyhlášky ve stanovisku uveden. Nelze souhlasit s názorem o tom, co je podkladem pro rozhodnutí o výši odvodů. Je-li souhlas s odnětím půdy součástí následujícího rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů, pak podkladem není územní rozhodnutí, ale je jím spolu se závazným stanoviskem. Orientační výše odvodů se okamžikem, kdy se stanovisko stává součástí rozhodnutí vydaného podle zvláštních předpisů, stává závaznou, protože závazným se stává celý souhlas ve formě závazného stanoviska. Stanovení výše odvodů v závazném stanovisku má sloužit určitosti, jasnosti a přehlednosti práva povinností žadatelů o odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Nesplnění povinnosti správních orgánů v závazném stanovisku nelze přičítat k tíži žalobce. Dále je vyjadřován nesouhlas s názorem, že třídy ochrany jsou kritériem kvality půdy. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkaz na ust. § 11 odst. 2 zákona znamená , že o výši odvodu se nerozhoduje libovolně bez respektování předchozích aktů ve věci vydaných bez respektování příslušných zákonných přechodných ustanovení. Ustanovení § 10 odst. 1 zákona je zapotřebí rozumět tak, že závazným se stává celé závazné stanovisko, ve kterém jsou uvedeny současně i podmínky souhlasu s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu, za které sám žalovaný považuje též povinnost platit odvod za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu se souhlas považuje za jeden celek. Pokud se souhlas stal jako celek závaznou součástí rozhodnutí podle zvláštního zákona, je jako celek závazný pro správní orgány, které jej musí respektovat i ohledně výše odvodů. Rozhodnutí o odvodu navazuje na § 10 odst. 2 zákona, který umožňuje změnu podmínek stanovených v souhlasu s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu.Ustanovení § 10 odst. 1 a 2 a § 11 odst. 2 jsou v logické návaznosti. Ze správních spisů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žádost o souhlas s vynětím půdy ze zemědělského půdního fondu žalobce podal dne 22.11.2010 Městskému úřadu ve Strakonicích. Věc byla předložena krajskému úřadu, který dne 18.1.2011 vydal závazné stanovisko, jímž udělil souhlas s trvalým odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu za účelem výstavby skladového a výrobního areálu žalobce v k.ú. Nemětice. Uvádí se, kterých pozemků se souhlas týká, o jaký druh pozemku se jedná , co činí původní i odnímaná výměra. Souhlas je podmíněn dodržením stanovených podmínek. O odvodu se uvádí, že ten bude předepsán podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu podle zásad uvedených ve výpočtu odvodů za odnětí půdy, přičemž skutečná výše bude stanovena samostatným rozhodnutím. Spis dále obsahuje rozhodnutí Stavebního úřadu ve Volyni o změně využití území a o umístění stavby z 8.3.2011, které nabylo právní moci dne 12.4.2011. Stavební povolení vydal tentýž orgán dne 16.5.2011 a pravomocné je od 10.6.2011. Sdělením z 15.8.2011 byl žalobce vyrozuměn o zahájení řízení o předepsání odvodu za odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, v němž se výše odvodu uvádí. Na toto oznámení žalobce reagoval nesouhlasným vyjádřením o způsobu výpočtu odvodu. O výši odvodu rozhodl Městský úřad ve Volyni dne 23.9.2011 a jeho rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno žalovaným dne 25.11.2011, kdy současně bylo odvolání žalobce zamítnuto. Pokračování - 3 - 10A 2/2013 Tato rozhodnutí zrušil Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14.5.2012 č.j. 10A 12/2012 – 29, protože odůvodnění rozhodnutí obou instancí neodpovídalo požadavkům § 68 odst. 3 správ. řádu, jestliže nebylo vysvětleno, jakými úvahami se správní orgány řídily při aplikaci právních předpisů a v odvolacím řízení nebyly vypořádány žalobcovy námitky. Jestliže je tu rozdíl při aplikaci předpisů účinných v době vydávání souhlasu a v době rozhodování o odvodu, pak bylo zapotřebí žalobci ozřejmit důvody výpočtu odvodu. Předpokládalo se vyložit vztah mezi závazným stanoviskem o souhlasu s vynětím zemědělského půdního fondu a povinností zaplatit odvod a vyložit důvody pro stanovení okamžiku takový odvod zaplatit. Žalobce podáním ze dne 20.7.2012 uplatnil námitky a připomínky obdobné žalobním bodům. Městský úřad ve Volyni rozhodl o odvodu za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu dne 20.8.2012. Poukázal na novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu uskutečněnou pod č. 402/2010 Sb., která nabyla účinnosti dne 1.1.2011. Rozhodnutí podle zvláštních předpisů bylo vydáno dne 8.3.2011, a proto se řízení o odvodu řídí předpisy účinnými po novelizaci zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. V souhlasu vydaném krajským úřadem orientační výše byla stanovena, bylo odkázáno na přílohu zákona. To však zůstává bez vlivu na rozhodnutí o výši odvodu. Vydání souhlasu je pouze předpokladem pro rozhodnutí o odvodu, jestliže souhlas se musí stát součástí pravomocného rozhodnutí vydaného podle zvláštních předpisů. Povinnost platit odvod vzniká žadateli až právní mocí takového rozhodnutí. I odvolací námitky odpovídají v podstatě žalobním bodům. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno vysvětlením způsobu průběhu řízení o odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu a určení výše odvodů. Předpokladem je souhlas vydaný formou závazného stanoviska, přičemž v souhlase s vynětím je výše odvodu uvedena orientačně. Souhlas se podle § 10 odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu stává součástí rozhodnutí podle zvláštních předpisů a pro žadatele je závazný okamžikem nabytí právní moci takového rozhodnutí. Řízení o vydání souhlasu je ukončeno vydáním závazného stanoviska. Stává se účinným spolu s právní mocí rozhodnutí podle zvláštních předpisů, tím vzniká povinnost zaplatit odvod. Podkladem pro rozhodnutí o výši odvodů není souhlas s vynětím, ale pravomocné rozhodnutí podle zvláštních předpisů. Samotný výpočet je stanoven přílohou k zákonu. Z přechodného ustanovení je třeba dovodit, že o výši odvodů bylo rozhodnuto podle právního stavu ke dni právní moci rozhodnutí podle zvláštních předpisů. Jestliže takové rozhodnutí bylo vydáno po 1.1.2011, musí být výše odvodů stanovena podle znění zákona účinného od 1.1.2011. Výše odvodů nemohla být závaznou součástí vydaného souhlasu a orientačně byla stanovena odkazem na způsob výpočtu. K retroaktivnímu zásahu do práv žalobce nedošlo. K třídám ochrany se uvádí, že pro stanovení výše odvodů se jako kritérium kvality půdy stanoví třída ochrany. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souzené záležitosti se jedná o to, podle jaké právní úpravy má být stanovena výše odvodů za odnětí pozemku zemědělskému půdnímu fondu, má-li být postupováno podle právní úpravy účinné před novelizací uskutečněnou zák. č. 402/2010 Sb., či podle novelizovaného znění založeného uvedeným právním předpisem. Pokračování - 4 - 10A 2/2013 Souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely ve smyslu § 9 zák. č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v novelizovaném znění byl vydán dne 18.1.2011. Tento souhlas byl využit v řízení stavebního úřadu o změně využití území a umístění stavby z 8.3.2011, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.4.2011. Závazné stanovisko vydané podle § 9 zákona je svou povahou úkonem odpovídajícím § 149 správ. řádu. Nejde o samostatné rozhodnutí vydané ve správním řízení, což se mimo jiné projevuje i tím, že podle § 21 odst.1 zákona se na řízení o rozhodování o žádosti o souhlas obecné předpisy o správním řízení nevztahují. Souhlas představuje podklad pro vydání rozhodnutí podle zvláštního předpisu, v souzené věci podle stavebního zákona, nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti žadatele. Závaznost takového stanoviska se materializuje až po rozhodnutí, pro které je podkladem. Tímto rozhodnutím je právě rozhodnutí Stavebního úřadu ve Volyni o změně využití území a rozhodnutí o umístění stavby. Do výroku tohoto rozhodnutí pod bodem 19 byly zahrnuty podmínky vyjádřené v závazném stanovisku, jímž byl udělen souhlas s trvalým odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu. Zahrnutím souhlasu k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu do výroku územního rozhodnutí se souhlas stal závaznou součástí územního rozhodnutí. Podle věty druhé § 10 odst. 1 zákona bylo na žalobci, aby splnil podmínky tohoto rozhodnutí od okamžiku, kdy územní rozhodnutí nabylo právní moci. Právní moc nastala dne 12.4.2011. Teprve vydáním územního rozhodnutí byla založena práva a povinnosti žalobce podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. To má význam pro aplikaci předpisů o odvodech za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Odvod je podle § 11 odst.1 zákona povinen zaplatit ten, v jehož zájmu byl vydán souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Rozhodování pak upravuje § 11 odst. 2 zákona. K tomuto ustanovení se váže přechodné ustanovení v obsaženém v článku V. zák. č. 402/2010 Sb., podle jehož druhého odstavce se při rozhodování o odvodu vychází z právního stavu ke dni právní moci prvního rozhodnutí vydaného podle zvláštních předpisů. Tímto rozhodnutím je územní rozhodnutí z 8.3.2011, které nabylo právní moci dne 12.4.2011. Přikazuje-li přechodné ustanovení při stanovení výše odvodu vycházet z právního stavu ke dni právní moci tohoto rozhodnutí, pak odvod se stanoví podle právní úpravy po účinnosti novelizace přijaté zák. č. 402/2010 Sb.. Právě touto úpravou se správní orgány řídily. Argumentace žalobce zahájením řízení o vydání závazného stanoviska, z čehož se dovozuje, že má být postupováno podle právní úpravy účinné před přijetím zák. č. 402/2010 Sb., nemá opodstatnění. Je třeba rozlišovat mezi řízením o vydání závazného stanoviska podle § 9 odst. 6 a rozhodováním o odvodu. Vydáním souhlasu k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu bylo řízení o vydání takového závazného stanoviska ukončeno. Na tom nemění nic ani okolnost, že stanovisko má obsahovat orientační výpočet odvodu. Závazné stanovisko bylo pojato do územního rozhodnutí a podmínky v něm uvedené se staly součástí jeho výroku. Teprve vydáním pravomocného územního rozhodnutí byla zasažena hmotněprávní sféra žalobce. Proto na řízení a rozhodnutí o odvodu se vztahuje ustanovení bodu 2, článku V. zák. č. 402/2010 Sb., podle kterého je rozhodný právní vztah ke dni nabytí právní moci prvního rozhodnutí vydaného podle zvláštních předpisů. Tímto prvním rozhodnutím je územní rozhodnutí vydané podle stavebního zákona. Má-li být respektován právní vztah založený právní mocí územního rozhodnutí, pak jedná se o právní úpravu založenou novelizací zák. č. 402/2010 Sb., proto nebylo možno postupovat při výpočtu Pokračování - 5 - 10A 2/2013 odvodu podle předpisů účinných do doby přijetí novelizace zákona o ochraně zemědělského půdního fondu provedené zák. č. 402/2010 Sb.. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak zřejmé, že odlišnost způsobu výpočtu spočívala právě ve změně právní úpravy tohoto výpočtu. Takovou změnu bylo možno předpokládat, protože závazné stanovisko bylo vydáno dne 18.1.2011, tedy za účinnosti zákona ve znění novelizace provedené v závěru roku 2010. Se zřetelem k formulaci bodu 2, přechodného ustanovení, je jednoznačné, že nebylo možno řídit se předpisy účinnými do závěru roku 2010. V závazném stanovisku se uvádí, že bude předepsán odvod za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, jehož skutečná výše bude stanovená samostatným rozhodnutím. Orientační výpočet výše odvodu v závazném stanovisku sice uveden není, žalobci se dostalo pouze sdělení o tom, že takový odvod bude předepsán. Povinnost odvod zaplatit pro žalobce je založená ust. § 11 odst. 1 zákona. Přestože výše odvodů nebyla v závazném stanovisku orientačně stanovena, nezbavuje tato skutečnost žalobce zákonné povinnosti odvod zaplatit. Jestliže při tom mělo být vycházeno z doby právní moci územního rozhodnutí, pak bylo zapotřebí postupovat při stanovení výše odvodu podle novelizované právní úpravy účinné v roce 2011. Na povinnosti odvod zaplatit, nemění nic ani případná nemožnost správní úpravou výše odvodů se seznámit. Se zřetelem k přechodnému ustanovení pod bodem 2. o stanovení výše odvodu i na povinnosti žalobce zaplatit odvod podle nové právní úpravy by nic nemohl změnit ani orientační údaj o výši odvodu, stanovený podle dřívějších předpisů. Je tomu tak proto, že povinnost odvod zaplatit vzniká ze zákona až právní mocí územního rozhodnutí, jednak údaj výši odvodu je pouze orientační, což znamená, že není přesný. Okamžik právní moci územního rozhodnutí má význam pro stanovení výše odvodu. V tomto okamžiku vzniká žadateli povinnost respektovat podmínky stanovené v závazném stanovisku, což vyplývá z věty druhé § 10 odst.1 zákona. Je jím určen právní stav právě pro rozhodování o odvodech podle § 11 odst.

2. Znamená to, že o výši odvodu orgán ochrany zemědělského půdního fondu rozhodne podle právní úpravy účinné novelizací zákona provedenou zák. č. 402/2010 Sb.. Pro úsudek o aplikaci předpisů o výši odvodu je proto určující právní moc územního rozhodnutí. Jak již bylo uvedeno, žalobci se dostalo informace o tom, že bude stanoven odvod. Ustanovení § 9 odst.7 zákona předpokládá pouhé orientační stanovení této výše a současně se normuje, že konečná výše odvodů se stanoví rozhodnutím právě podle § 11 odst. 2 zákona. Chybí-li orientační údaj o výši odvodu v závazném stanovisku, pak to nezbavuje žalobce povinnosti odvod platit, je-li tu taková povinnost stanovená přímo zákonem a o konečné výši odvodu se rozhoduje zvláštním rozhodnutím. Povinnost platit odvod za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu je v souhlasu obsažena. Jestliže se souhlas stává závaznou součástí rozhodnutí vydaného podle zvláštního předpisu, konkrétně územního rozhodnutí, závaznost se materializuje právě v tomto rozhodnutí, a to je určující pro volbu právního stavu podle přechodného ustanovení pod bodem 2. zák. č. 402/2010 Sb.. Jak již bylo uvedeno, stanovisko samo osobě nic nemění na právech a povinnostech žalobce, k tomu dochází až vydáním územního rozhodnutí. Právní moc tohoto rozhodnutí nastala v dubnu 2011, což znamená, že právě právní úprava v té době účinná musí být orgány ochrany zemědělského půdního fondu při stanovení výše odvodu respektována. Úsudek žalovaného o tom, která právní úprava je pro žalobce rozhodná, je proto správný. Jestliže je tu rozdíl mezi souhlasem, který je svou povahou závazným Pokračování - 6 - 10A 2/2013 stanoviskem a rozhodnutím, jehož součástí se stanovisko stává a je určující pro volbu právní úpravy, tak nelze přechodná ustanovení nahlížet jako nadbytečná. Žalobci je třeba přisvědčit, že orientační údaj o výši odvodu v závazném stanovisku chybí. To však samo o sobě neznamená, že výše odvodů by měla být vypočtená podle předpisů účinných před novelizací, je-li tu konkrétním přechodným ustanovením upraven právní stav, který je třeba aplikovat, povinnost platit odvod vyplývá ze zákona a konečná výše odvodů je vyhrazena rozhodnutí, což předpokládá sám předpis regulující rozhodování o souhlasu k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Chybějící údaj o pouhé orientační výši odvodů neznamená zánik zákonné povinnosti odvod platit, protože údaj o odvodu je pouze orientační a konečná výše bude stanovena zvláštním rozhodnutím. O tom, že taková povinnost žalobci vznikne, byl v závazném stanovisku informován. Argumentace nabytými právy na základě souhlasu k odnětí půdy ze zemědělskému půdnímu fondu není přiléhavá, právě protože jedná se o závazné stanovisko, kterým žádná práva a povinnosti konstituovány nejsou. Do právní sféry žalobce bylo zasaženo až vydáním územního rozhodnutí, jehož právní moc je určujícím okamžikem pro volbu právní úpravy pro výpočet odvodu. Vydáním územního rozhodnutí se souhlas stal jeho součástí a právě tím žalobci vznikla povinnost zaplatit odvod. Chybějící údaj o pouhé orientační výši odvodu neznamená, že výpočtem výše odvodu podle právního stavu v době právní moci územního rozhodnutí, bylo zasaženo do dobré víry žalobce o jím nabytých právech. Přechodná ustanovení zák. č. 402/2010 Sb. rozlišují mezi řízením o vydání souhlasu k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu a rozhodnutím o výši odvodu. Při stanovení výše odvodu podle nové právní úpravy nedošlo k zásahu do právní jistoty žalobce a jeho legitimního očekávání, protože závazné stanovisko nic na jeho právním postavení nemění, k tomu dochází až vydáním územního rozhodnutí, k jehož právní moci se váže rozhodný okamžik pro volbu právní úpravy za účelem výpočtu výše odvodu. Z ust. § 11 odst. 2 věta druhá vyplývá, že výše odvodů je závislá od tříd ochrany zemědělského půdního fondu. Ze znění další věty téhož odstavce lze dovodit, že pro roztřídění půdy je rozhodná její kvalita. Třídy ochrany byly pak stanoveny vyhl. č. 48/2011 Sb., přičemž tato vyhláška opírá se o ust. § 22 odst. 2 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Pro vymezení jednotlivých tříd ochrany byly využity bonitované půdně ekologické jednotky a podle nich byly pozemky rozděleny do pěti tříd ochrany. Ty jsou konkretizovány v příloze. Znamená to, že výše odvodu závisí na tom, jaké bonity je odnímaná zemědělská půda zemědělskému pozemkovému fondu a právě na základě bonity je pro účely výše odvodu zatříděná. Stanovení tříd ochrany představuje objektivní kritéria pro podřazení pozemků konkrétní bonity jednotlivým třídám. Právě z bonity pozemků bylo vycházeno pro jejich podřazení konkrétním třídám pro výpočet odvodů. Kvalita půdy se projevuje v přiřazení bonitovaných půdně ekologických jednotek jednotlivým parcelám. Pro způsob výpočtu výše odvodu je rozhodný smysl právní úpravy obsažené v § 11 odst. 2 zákona, ze kterého je jednoznačně seznatelné, že odvod závisí na třídě ochrany odnímaného pozemku, která závisí na její bonitě. Žalobcovy pozemky jsou bonitovány, a tudíž podřaditelné konkrétní řídě ochrany. Úsudek žalovaného o tom, že pro výši odvodů je srovnávacím měřítkem třída ochrany, je zcela zákonu odpovídající. I z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný vycházel ze smyslu právní úpravy o výpočtu výše odvodů. Pokračování - 7 - 10A 2/2013 Pro tyto důvody soud nesdílí názor žalobce, že ust. § 11 odst. 2 je nesmyslné a neaplikovatelné. Poznamenává se, že podle článku 95 odst. 1 Ústavy České republiky je na soudu, aby se zákonem řídil. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s předpisy, kterých se žalobce dovolává. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud České Budějovice dne 10.dubna 2013 předsedkyně senátu JUDr. Věra B a l e j o v á, v.r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava