Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 20/2012

č. j. 10 A 20/2012-43

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2012-07-25 · ECLI:CZ:KSCB:,2012:10.A.20.2012.43

Citované zákony (6)

Rubrum

10A 20/2012 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) M. C., bytem T., B. N. X, b) Ing. V. B., bytem Č. K., S. X, c) L. B., bytem Č. K., S. X, všichni právně zastoupeni Mgr. Jiřím Písečkou, advokátem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1321/1, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobců proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.1.2012, č.j. OREG 46278/2011/vano, za účasti J. N., bytem Ch. u T., H. X, t a k t o :

Výrok

Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic ze dne 2.1.2012, č.j. OREG 46278/2011/vano a rozhodnutí Městského úřadu Třeboň, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 23.9.2011, č.j. METR 3582/2011/MaPe se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 13 800,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku. Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Pokračování - 2 - 10A 20/2012 I. Vymezení věci. /1/ Žalobou doručenou dne 6.3.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2.1.2012 č.j. OREG 46278/2011/vano, kterým byla zamítnuta odvolání žalobců a dalších účastníků řízení a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Třeboni, odboru územního plánování, stavebního řádu ze dne 23.9.2011 č.j. METR 3582/2011/MaPe, kterým byla podle § 127 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování, stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů povolena změna v užívání stavby č.p. 122 na pozemku p.č. st. 159 v obci Chlum u Třeboně, která byla vedena v katastru nemovitostí jako objekt občanské vybavenosti bývalá mateřská školka na truhlářskou dílnu. /2/ Žalobce namítal, že žalovaný převzal závěr stavebního úřadu, že dotčené orgány shledaly, že změnu stavby povolit lze. Tento závěr neobstojí, neboť vyjádření dotčeného orgánu požární ochrany obsažené ve vyjádření autorizovaného technika pro požární bezpečnost staveb M. V. ze dne 14.5.2007 ve svém vyjádření odkazuje na nevyhovující řešení stavebních konstrukcí a navrhuje vyzdění nové stěny z pórobetonových cihel nebo provedení příčky ze sádrokartonových konstrukcí. Správní orgán se však tímto stavem požární bezpečnosti nezabýval. Ve svém rozhodnutí jej nezkoumal. Panu N. neuložil povinnost realizovat orgánem požární ochrany navrhovaná opatření a nestanovil podmínky požární bezpečnosti pro provozování truhlářské dílny. Zajištění požární bezpečnosti představuje veřejný zájem, který je žalovaný povinen zajišťovat podle § 89 odst. 2 správního řádu a přezkoumávat z úřední povinnosti. Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemků, které se nachází v požárně nebezpečném prostoru. Dále žalovaný nestanovil podmínky pro nový způsob užívání stavby z hlediska nepřekračování platných hygienických limitů hluku ve venkovním prostředí stavby. Nebylo vyžadováno předložení výsledků měření hluku z provozu stavby. Přitom zajištění ochrany před hlukem a vibracemi představuje veřejný zájem, který je žalovaný povinen přezkoumávat z moci úřední podle § 89 odst. 2 správního řádu. Žalobci namítli, že se úřady nezabývaly podmínkou číslo 2 závazného stanoviska Krajské hygienické stanice ze dne 18.6.2007, podle kterého je stanovena podmínka a povinnost provozovat truhlárnu pouze se zavřenými okny a dveřmi, přičemž lze předpokládat, že v letních měsících při vysokých teplotách nebude tato podmínka dodržována. Žalovaný ale převzal jako správný závěr stavebního úřadu, že vlastník budovy má řádně zajištěná práva k přístupu ke stavbě po příjezdové komunikaci. Ve správním řízení však nebylo prokázáno, že přístupová komunikace byla budována již v rámci akce stavby mateřské školy. Přístup na pozemek byl zajišťován z pozemku p.č. 1215/1, na což žalobci upozorňovali a poukazovali přitom na geometrický plán pro zaměření mateřské školy ze dne 2.3.1983. Žalobci vyslovili přesvědčení, že nebyl zjištěn skutkový stav věci ohledně příjezdové komunikace, zda byla vybudována v souladu s projektovou dokumentací. Faktické provedení přístupové dokumentace bylo odlišné od projektové dokumentace. Zpevněná komunikace uvnitř areálu se nachází pouze v úseku od vchodové brány k východnímu štítu budovy. Nenachází se již podél severní strany budovy č.p. 122 a nevede ani k zadnímu štítu budovy. Vlastník budovy užívá neoprávněně pro přístup do budovy část pozemku p.č. 48/18, který je v podílovém spoluvlastnictví žalobce č. 1 F. V., M. V., M. V., H. V., JUDr. L. V., M. Ž. a M. K., celkem podíl ve výši ideální ½ a České republiky podíl ve výši ideální ½, podél severní části budovy, na kterém se žádná stavba přístupové komunikace nenachází a přístupová práva pro provoz truhlárny tak nejsou zajištěna. Žalobci namítají, že pan N. mohl koupit jako přístupovou cestu pouze zpevněnou cestu na pozemcích p.č. 47/4 a 48/15 vně areálu a uvnitř areálu pouze část přístupu od hlavního vchodu k východní stěně budovy bývalé mateřské školky, nikoliv další Pokračování - 3 - 10A 20/2012 přístup před severní stranou budovy, na které se nachází vlastní vstup do truhlárny. Jinými slovy nebylo přezkoumáno, zda na pana N. nebylo převedeno nepřípustně více práv, než měl předchozí vlastník Městys Chlum u Třeboně. Žalobci dále označili jako nesprávný názor správních orgánů, že na pana N. mohly být převedeny stavby účelových komunikací, neboť jsou stavbami ve smyslu občanskoprávním samostatnými věcmi. Podle žalobců se jedná o součást pozemku a účelové komunikace sdílejí právní osud věci hlavní a nemohou být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů. Součástí pozemku se staly v okamžiku jejich vybudování, tudíž nemohl Městys Chlum u Třeboně na pana N. převést účelové komunikace, které jsou součástí pozemků, které Městysi ani nenáležely. Navíc předmětné přístupové cesty nebyly fakticky vybudovány tak, jak je uvedeno v projektové dokumentaci. Přestavují pouze zpevnění povrchu pozemku. Povolením změny stavby žalobci byli zkráceni na svých vlastnických a užívacích právech, zejména zvýšenou prašností, hlukem, manipulací se dřevem a dalšími činnostmi spojenými s provozem truhlářské dílny, ke kterému by nedocházelo, pokud by zůstala zachována původní funkce mateřské školy. Žalobci namítají, že správní orgány nezjistily řádně stav věci, nevypořádaly se s námitkami žalobců, především s tím, že se pan N. nestal vlastníkem přístupových cest a rozhodnutí je vydáno v rozporu s § 90 správního řádu, odůvodnění postrádá náležitosti stanovené v § 68 odst. 3 správního řádu. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu. /3/ Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. K popisu skutkového stavu odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a na obsah správních spisů. V dané věci se jednalo o změnu v užívání stavby, kdy s ohledem na skutečnost, že se změna dotýkala práv třetích osob, vyžadovala podrobnější posouzení. Návrh posuzovaly dotčené orgány chránící veřejné zájmy podle zvláštních předpisů. Úřad proto mohl vydat rozhodnutí, kterým změnu v užívání stavby povolil. Žalobní námitky jsou obdobné jako námitky odvolací a žalovaný se s nimi podrobně vypořádal. K namítanému nevyhovujícímu požárně bezpečnostnímu řešení stavby žalovaný uvedl, že dotčený orgán na úseku požární ochrany (HZS Jihočeského kraje) vydal dne 25.6.2007 souhlasné závazné stanovisko. Navrhovaná opatření není nutno stanovit jako podmínku rozhodnutí stavebního úřadu, neboť jedná se o úpravy, které nepodléhají ohlášení nebo stavebnímu povolení. Námitce žalobců ohledně nepřekračování hygienických limitů hluku žalovaný uvedl, že stavební úřad podmínky stanovené orgánem ochrany veřejného zdraví vyjádřené v souhlasném stanovisku zahrnul jako jednu z podmínek povolení změny v užívání stavby. Tato podmínka, že provozem nebudou překračovány hygienické limity hluku ve venkovním prostředí stavby, není v rozporu se stanoviskem orgánu ochrany veřejného zdraví a nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. K námitce žalobců, že v letních měsících nebude tato podmínka dodržována (zavřená okna i dveře) žalovaný uvedl, že v takovém případě by se provozovatel vystavil postihu, jak ze strany stavebního úřadu, tak ze strany orgánu ochrany veřejného zdraví. K otázce zajištění práva přístupu ke stavbě po přístupové komunikaci pro vlastníka stavby a vlastnictví účelové komunikace odkázal žalovaný na podrobné odůvodnění svého rozhodnutí. Zároveň odkázal i na judikaturu NSS, konkrétně rozsudek č.j. 5As 62/2008-59. Případný souhlas či nesouhlas vlastníků pozemků pod stavbou přístupové komunikace není v dané věci relevantní. Dotčení práv vlastníků sousedních pozemků imisemi v souvislosti s provozem truhlářské dílny žalobci nenamítali. Žalovaný se s námitkami uplatněnými v odvolání vypořádal řádně a přezkoumatelným způsobem, odůvodnění rozhodnutí splňuje požadavky uvedené v § 68 odst. 3 správního řádu. Rozhodnutí nelze vytýkat rozpor s § 90 téhož zákona. Pokračování - 4 - 10A 20/2012 /4/ Do řízení se jako osoba na řízení zúčastněná přihlásil J. N., který je vlastníkem objektu, kterého se týká žalobou napadené rozhodnutí. K žalobě žalobců se nevyjádřil. III. Obsah právních spisů. /5/ Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: /6/ Žalobce podal dne 8.8.2011 Městskému úřadu v Třeboni, stavebnímu úřadu oznámení o změně v užívání stavby, budovy č.p. 122 na pozemku par. č. st. 159 v k.ú. Žítek, která do konce roku 1990 sloužila jako mateřská škola. Následně byla využívána k různým podnikatelským účelům v současnosti je využívána jako truhlářská dílna, a to podle § 127 stavebního zákona a § 13 vyhlášky č. 526/2006 Sb. K novému způsobu užívání stavby je v oznámení uvedeno, že rozsah a důsledky změny oproti původnímu využití nelze dovodit, neboť objekt byl po ukončení užívání jako mateřská škola několikrát upraven k účelu, kterému v tu dobu sloužil. K oznámení byla přiložena závazná stanoviska dotčených orgánů státní správy, a to na úseku ochrany vod, ochrany ovzduší, ochrany zemědělského půdního fondu, ochrany lesa a odpadového hospodářství vyjádřená Městským úřadem Třeboň, odborem životního prostředí dne 15.12.2010 pod č.j. ŽP 5145/2010-427Hr. Dále bylo přiloženo stanovisko Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje v Českých Budějovicích ze dne 16.11.2010 pod č.j. 6779/10/HP.JH a ze dne 18.6.2007 pod č.j. 35020/07/HP.JH Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje Jindřichův Hradec ze dne 25.6.2007 pod č.j. HSCB-367/JH-2007 a úřadu Městyse Chlum u Třeboně ze dne 21.1.2011 pod č.j. 21/1/2011- 1-D1 ohledně likvidace odpadních vod s ČEVAK a.s. a dohoda o užívání pozemku s Pozemkovým fondem ČR Praha 3. /7/ K oznámení byla přiložena průvodní a technická zpráva ohledně změny užívání bývalé mateřské školy na truhlářskou dílnu vypracovaná Ing. arch. L. L. v květnu 2007. V této zprávě bylo uvedeno, že změna objektu na truhlářskou dílnu nevyžaduje oproti stávajícímu provozně dispozičnímu řešení téměř žádné úpravy, neboť potřebné rozšíření některých dveřních otvorů bylo provedeno již předchozími uživateli. Technické zázemí zděné části objektu zůstane zachováno bez jakýchkoliv dispozičních úprav, příčky ohraničující elektrorozvodnu budou obloženy sádrokartonem, tak aby bylo docíleno požadované požární odolnosti. Dále bylo uvedeno, že je nutné realizovat protihluková opatření stanovená v bodě 5 akustického posudku vypracovaného Ing. J. D. Současně je nezbytné provedení revizí elektroinstalace, strojního vybavení, instalovaných hydrantů a hasicích přístrojů. S ohledem na skutečnost, že pozemek pod stavbou a veškeré okolní pozemky zasahující požárně nebezpečný prostor, nejsou ve vlastnictví provozovatele, je nutné zohlednit tuto skutečnost v rámci nájemní smlouvy. /8/ Požárně bezpečnostní řešení zpracoval autorizovaný technik pro požární bezpečnost staveb M. V. dne 14.5.2007. V posouzení stavebních konstrukcí je uvedeno, že požární stěny (elektrorozvodna, kotelna) zděné z cihel tl. 100 – 450 mm; tl. 100 mm z cihel dvouděrových nevyhovují, požadovaná požární odolnost EI 60 DP 1. Bylo navrženo vyzdění nové stěny, např. z pórobetonových cihel tloušťka 100 mm nebo provedení příčky ze sádrokartonových konstrukcí. K odstupovým vzdálenostem objektu je uvedeno, že požárně nebezpečný prostor zasahuje na parc. č. 48/18, 48/19 a 48/13. Pro těsnění prostupu rozvodů a kabelů byly navrženy požárně ochranné manžety a ucpávky pro mastop. Bylo upozorněno na dodržování konkrétně uvedených ČSN norem a připomenuto, že v objektu Pokračování - 5 - 10A 20/2012 musí být instalován hadicový systém s tvarově stálou hadicí. Akustický posudek vypracovala Ing. J. D. dne 15.5.2007, protihluková opatření jsou shrnuta v bodě 5 posudku, přičemž u oken a dveří bylo uvedeno, že hodnotu neprůzvučnosti bude nutné deklarovat buď atestem změření laboratorní neprůzvučnosti oken a dveří podle ČSN EN ISO 140-10 nebo měřením na stavbě dle ČSN EN ISO-5. /9/ Ve spise jsou založena závazná stanoviska, a to Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje Jindřichův Hradec ze dne 25.6.2007, kde je odkázáno na požárně bezpečnostní řešení stavby, které zpracoval M. V. dne 14.5.2007, závazné stanovisko Krajské hygienické stanice ze dne 18.6.2007 a 16.11.2010. V tomto stanovisku je odkazováno na posudek Ing. J. D. a je uvedeno, že souhlas ve smyslu § 77 zákona č. 258/2000 Sb. se váže na splnění konkrétně stanovených podmínek, mezi které bylo zařazeno, že před uvedením provozovny do trvalého provozu musí být předloženy výsledky měření hluku z celého jejího provozu, které prokáží, zda nejsou překračovány hygienické limity hluku v chráněném venkovním prostoru a chráněném venkovním prostoru staveb, a že jsou splněny požadavky zákona č. 258/2000 Sb. Další souhlasná stanoviska vydal úřad Městyse Chlum u Třeboně ze dne 21.1.2011 ohledně umístění malého zdroje znečišťování v objektu č.p. 122, ČEVAKU České Budějovice k likvidaci odpadních vod z uvedené nemovitosti a stanovení podmínek, vyjádření a předběžnou informaci podle zákona o odpadech o vodách, o vodách, o ochraně přírody a krajiny, o ochraně zemědělského půdního fondu, lesního zákona a ochraně ovzduší bylo vydáno Městským úřadem Třeboň, odborem životního prostředí dne 15.12.2010. Je uzavíráno, že jedná se o vyjádření, které není správním rozhodnutím, ani souhlasem nebo povolením podle zvláštních předpisů. Souhlas vydal Pozemkový fond ČR dne 15.7.2011, a to ke změně v užívání stavby č.p. 122 na truhlárnu. Kladné stanovisko vydala Správa chráněné krajinné oblasti třeboňsko dne 28.6.2007. Městský úřad Třeboň, odbor územního plánování, stavebního řádu vydal dne 23.9.2011 pod č.j. METR 3582/2011MaPe rozhodnutí, kterým povolil změnu v užívání budovy č.p. 122 na pozemku p.č. st. 159 v obci Chlum u Třeboně, která je v katastru nemovitostí vedena jako objekt občanské vybavenosti (bývalá mateřská školka) na truhlářskou dílnu. Pro nový způsob užívání stavby byly stanoveny podmínky, a to, že stavbu lze užívat pouze k účelům stanoveným tímto rozhodnutím, kapacita truhlářské dílny bude max. 2 m3 řeziva denně, počet zaměstnanců bude max. 3, provoz bude jednosměnný. Provozem nebudou překračovány platné hygienické limity hluku ve venkovním prostředí stavby. Rozhodnutí obsahovalo i rozhodnutí o námitkách dalších účastníků řízení, které byly zamítnuty. V rozhodnutí je uvedeno, že předmětná budova je k výrobním účelům užívána již dlouhodobě a dle zjištění stavebního úřadu bez závad. O tom svědčí i kladná závazná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů ke změně v užívání. Dále bylo uvedeno, že budova je 32 let stará a již 22 let je využívána k výrobě. Pan N. truhlárnu provozuje 3 roky a skutečný stav je pouze nutno uvést do souladu se stavem evidovaným. Stavební úřad uvedl, že neeviduje, že by stavba byla užívána pro výrobní účely se závadami. Stanoviska dotčených orgánů ke změně jsou kladná. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno M. C. a Ing. V. B. a L. B. odvolání. /10/ O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán dne 2.1.2012 pod č.j. OREG 46278/2011/vano tak, že zamítl a rozhodnutí Městského úřadu Třeboň, odboru územního plánování stavebního řádu ze dne 23.9.2011 č.j. METR 3582/2011/MaPe potvrdil. Stalo se tak s odůvodněním, že napadené rozhodnutí i postup prvoinstančního orgánu je v souladu s právními předpisy a je i z hlediska věcného správné. Žalovaný neshledal pochybení mající vliv na zákonnost rozhodnutí a jeho věcnou správnost. V rozhodnutí odvolací orgán uvedl popis písemností založených ve spise. Zdůraznil, že teprve nový vlastník objektu J. N. požádal dne 8.8.2011 o povolení změny užívání stavby. Jednalo se o prostou změnu v užívání Pokračování - 6 - 10A 20/2012 stavby bez provedení stavebních úprav podléhajících povolení stavebního úřadu. Změna v užívání stavby nebyla spojena se změnou dokončené stavby, a tudíž byla vyloučena aplikace § 126 odst. 4 stavebního zákona, kdy by muselo být rozhodováno povolovacím režimem a aplikováno ustanovení § 110 stavebního zákona. Vlastníci pozemků pod stavbou bývalé školy a vlastníci sousedních pozemků a staveb byly účastníky řízení o změně v užívání stavby, bylo jim umožněno vznést námitky a připomínky. Těmi se stavební úřad zabýval a rozhodl o nich přesvědčivým způsobem. Způsob nabytí vlastnických práv nesouvisí s povolovacím režimem dle stavebního práva. Stavební úřad posoudil záměr s platnou územně plánovací dokumentací, a to z hledisek stanovených prováděcí vyhláškou a ve shodě s dotčenými orgány shledal, že změnu v užívání stavby lze povolit. S těmito závěry se žalovaný ztotožnil. Ke skutečnosti, že pan N. doposud užíval stavbu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím a stavební úřad proti tomu nezakročil, je okolností zcela jinou. IV. Právní názor soudu. /11/ Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen s.ř.s./, v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. /12/ Žalobci v žalobě namítali, že napadeným rozhodnutím byl porušen stavební zákon i správní řád. Žalovaný převzal závěr stavebního úřadu, že dotčené orgány shledaly, že změnu povolit lze. Přitom bylo zcela opomenuto vyjádření M. V., autorizovaného technika pro požární bezpečnost staveb ze dne 14.5.2007, který poukázal na nevyhovující řešení stavebních konstrukcí požárních stěn z hlediska nedostatečné požární odolnosti. Bylo navrženo vyzdění nové stěny, nebo provedení příčky ze sádrokartonových konstrukcí. Správní orgány se však tímto nevyhovujícím stavem požární bezpečnosti nezabývaly, nezkoumaly, zda byl nevyhovující stav požární bezpečnosti stavby odstraněn, nestanovily podmínky požární bezpečnosti pro provozování truhlářské dílny, a to i za situace, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemků p.č. 48/18, 47/3 a 48/15, které se nachází v požárně nebezpečném prostoru. Tímto postupem žalovaný nedodržel svou povinnost přezkoumat rozhodnutí podle § 89 odst. 2 správního řádu z úřední povinnosti ve vztahu k zajištění požární bezpečnosti stavby, což představuje veřejný zájem. Tuto námitku považuje soud za důvodnou. /13/ Podle ustanovení § 126 stavebního zákona lze stavbu užívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí, v ohlášení stavby, ve veřejnoprávní smlouvě, v certifikátu autorizovaného inspektora, ve stavebním povolení, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu. Změna v účelu užívání stavby v jejím provozním zařízení ve způsobu výroby nebo v podstatném rozšíření a změně v činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí, je přípustná jen na základě písemného souhlasu stavebního úřadu. Změna v užívání stavby musí být v souladu se záměry územního plánování a veřejnými zájmy chráněnými tímto zákonem a zvláštními právními předpisy. Pokud je změna v užívání stavby podmíněna změnou dokončené stavby, která vyžaduje ohlášení nebo stavební povolení, postupuje se podle příslušných právních ustanovení stavebního zákona. V dané záležitosti změna v užívání stavby (mateřské školy) nebyla spojena se změnou stavby, nicméně ve vztahu k novému účelu využití nelze mít pochybnosti o tom, že má-li být budova určena pro fungování mateřské školy, využívána jako truhlářská dílna, nepochybně dochází ke změně provozního zařízení, i ke změně činnosti a nelze vyloučit, že účinky takové činnosti mohou mít vliv na bezpečnost či životní prostředí z hlediska provozu, provozního zařízení i celého chodu takové provozovny. Podle § 127 stavebního zákona stavební úřad vydá souhlas se změnou v užívání stavby na Pokračování - 7 - 10A 20/2012 základě oznámení osoby, která má ke stavbě vlastnické právo nebo prokáže právo změnit užívání stavby. Oznámení obsahuje popis a odůvodnění zamýšlené změny, její rozsah a důsledky. K oznámení se připojí doklad o vlastnickém právu ke stavbě, pokud stavební úřad nemůže existenci takového práva ověřit v katastru nemovitostí, popřípadě souhlas vlastníka stavby se změnou v užívání a závazná stanoviska dotčených orgánů vyžadovaná zvláštními právními předpisy. Ustanovení odkazuje na poznámku pod čarou, kde je v demonstrativním výčtu uveden odkaz na zákon o vodách, o ochraně ovzduší, o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon o státní památkové péči, zákon o lesích, zákon o požární ochraně, o pozemních komunikacích, o ochraně a využití nerostného bohatství, zákon o přírodních léčivých zdrojích, o geologických pracích, o ochraně veřejného zdraví atd. Jestliže se změna dotýká práv třetích osob nebo vyžaduje podrobnější posouzení jejích účinků na okolí, stavební úřad do 30 dnů od oznámení změny písemně vyrozumí osobu, která ji oznámila, že změna podléhá rozhodnutí a zároveň určí podklady nezbytné pro řízení. Dnem jejich předložení je zahájeno řízení o změně užívání stavby. Náležitosti obsahu oznámení souhlasu a rozhodnutí o změně v užívání stavby stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu. Ohledně změny v užívání stavby je v § 13 vyhlášky uvedeno, že oznámení změny v užívání stavby se podává na formuláři, jehož obsahové náležitosti jsou stanoveny v příloze č. 6 k vyhlášce. K oznámení se připojí přílohy uvedené v části b) přílohy č. 6 této vyhlášky. V § 14 vyhlášky č. 526/2006 Sb. v platném znění je uvedeno, že souhlas stavebního úřadu se změnou v užívání stavby nebo rozhodnutí o změně v užívání stavby, která není podmíněna provedením změny stavby, obsahuje označení stavby a místo stavby, včetně čísla popisného a vymezení nového účelu užívání stavby. V rozhodnutí o změně v užívání stavby se kromě náležitostí podle odstavce předchozího stanoví podmínky pro nový účel užívání stavby, kterými se zajistí ochrana veřejných zájmů práv a oprávněných zájmů účastníků řízení a bezbariérové užívání stavby, pokud je právním předpisem vyžadováno. /14/ V konkrétní záležitosti bylo podáno oznámení v užívání stavby příslušnému stavebnímu úřadu dne 8.8.2011. Při podání tohoto oznámení oznamovatel Jan Němeček postupoval podle přílohy č. 6 k vyhl. č. 526/2006 Sb., uvedl okruh osob, kterých se bude změna v užívání stavby dotýkat jako vlastníků k zastavěnému stavebnímu pozemku a připojil závazná stanoviska dotčených orgánů, která jsou pro změnu v užívání stavby zvláštními právními předpisy vyžadována. Mezi těmito stanovisky je zahrnuto i stanovisko Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ze dne 25.6.2007, v němž je uvedeno, že zpracovaná dokumentace splňuje podmínky z hlediska požární ochrany a požárně bezpečnostní řešení stavby zpracoval M. V. dne 14.5.2007. Toto požárně bezpečností řešení je ve správním spise založeno. Vyplývá z něho závěr ohledně posouzení stavebních konstrukcí, konkrétně požární stěny (elektrorozvodna, kotelna) zděné z cihel tl. 100 – 450 mm; stěny tl. 100 mm z cihel dvouděrových nevyhovují, požadovaná požární odolnost EI 60 DP1. Pro zajištění požární odolnosti bylo navrženo vyzdít novou stěnu, např. z pórobetonových cihel tl. 100 mm nebo provedení příčky ze sádrokartonových konstrukcí. Tento nevyhovující stav není v závazném stanovisku dotčeného orgánu zmíněn a správní orgány se tímto stavem požární bezpečnosti stavby blíže nezabývaly. Prvostupňový orgán vycházel ze souhlasného závazného stanoviska a na jeho základě vyslovil závěr, že budova je k výrobním účelům užívána již dlouhodobě a dle zjištění stavebního úřadu, které učinil na základě toho, že k provozu stavby neeviduje žádné stížnosti a s přihlédnutím ke kladným stanoviskům a vyjádřením dotčených orgánů státní správy lze s oznamovanou změnou v užívání stavby souhlasit a nebudou jí ohroženy životy ani zdraví osob a nedojde k poškození životního prostředí, ani k narušení jiných veřejných zájmů. Pro tento závěr však nejsou v souladu podklady, které jsou založeny ve správním spise. Na tento stav bylo částečně upozorněno i v dodatku odvolání žalobkyně C., Pokračování - 8 - 10A 20/2012 kde je poukazováno na to, že stavba je evidentně užívána v rozporu se stavebním povolením, ale stavební úřad jednal v rozporu s bezpečností práce, dalšími předpisy, které určují vybavení a stavebně technické podmínky pro dílenské provozy. Touto odvolací námitkou se žalobou napadené rozhodnutí nezabývalo, je v něm pouze uvedeno, že stavební úřad posoudil záměr s platnou územně plánovací dokumentací obce a z hledisek stanovených prováděcí vyhláškou ve shodě s dotčenými orgány shledal, že změnu v užívání stavby povolit lze. S tímto postupem a závěry se odvolací orgán ztotožnil. Namítaným rozporem s bezpečností práce a dalšími předpisy, které určují vybavení a stavebně technické podmínky pro dílenské provozy, se rozhodnutí nezabývalo. Správní orgány nevysvětlily, z jakých důvodů není řešen rozpor mezi podklady, které jsou pro posouzení předmětu řízení založeny ve spise. Soud nemůže nahrazovat absentující závěry správního orgánu ohledně tohoto rozporu, zda má z hlediska stavebních předpisů vliv na předmět řízení či nikoliv, nahrazovat svou vlastní úvahou. Jestliže je v požárně bezpečnostním řešení stavby poukazováno na nevyhovující požární stěnu a z téhož požárně bezpečnostního řešení vychází závazné stanovisko dotčeného orgánu na úseku požární ochrany, pak je mezi těmito písemnostmi rozpor, který je třeba odstranit. Odstraněn může být buď vysvětlením správního orgánu tak, jak bylo učiněno ve vyjádření žalovaného k žalobě, ovšem zde bez právních důsledků pro žalovaná rozhodnutí, že navrhovaná opatření pro zajištění požární odolnosti není nutno stanovit jako podmínku rozhodnutí stavebního úřadu a absence takové podmínky nezakládá nezákonnost rozhodnutí (takové vysvětlení by muselo obsahovat přímo rozhodnutí) či vrácením souhlasného stanoviska dotčenému orgánu státní správy, aby se s konstatovaným nevyhovujícím stavem požární stěny ve svém souhlasném stanovisku z hlediska požární bezpečnosti podrobněji vypořádal. Musí z něho být patrno, zda má takto nevyhovující stav požární stěny vliv na posouzení bezpečnosti stavby, aby bylo možné postavit najisto odpověď na otázku, zda je zajištěna ochrana veřejných zájmů práv a oprávněných zájmů všech účastníků řízení. Tomuto požadavku rozhodnutí správních orgánů nevyhověla. Žalované správní rozhodnutí je s ohledem na skutečnost, že se dostatečným způsobem nevypořádalo s odvolací námitkou, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Prvostupňové rozhodnutí pak nevyhovuje požadavku, aby skutkový stav, který vzal správní orgán za podklad napadeného rozhodnutí, byl v souladu se spisy a měl v nich oporu. Naopak v dané věci byl zjištěn opak takového stavu. Z toho důvodu soud zjistil pochybení správních orgánů, které bylo důvodem pro zrušení rozhodnutí pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. /15/ Ze shodných důvodů považuje soud za důvodnou další žalobní námitku, ve které žalobci poukazují na skutečnost, že úřad nestanovil pro nový způsob užívání stavby podmínky, na které vázala své závazné stanovisko ze dne 18.6.2007 Krajská hygienická stanice v Českých Budějovicích a pouze obecně stanovil povinnost nepřekračovat platné hygienické limity hluku ve venkovním prostředí. Rovněž nebylo vyžadováno předložení výsledků měření hluku před uvedením provozovny truhlárny do trvalého provozu. Ty totiž měly prokázat, že nejsou překračovány limity hluku v chráněném venkovním prostoru a jsou splněny požadavky zákona č. 258/2000 Sb. Bylo poukázáno na to, že zajištění ochrany před hlukem a vibracemi představuje veřejný zájem, jehož ochranu je žalovaný povinen zajišťovat a přezkoumávat podle § 89 odst. 2 správního řádu z úřední povinnosti. I tuto žalobní námitku považuje soud za důvodnou. /16/ Krajská hygienická stanice ve svém závazném stanovisku, kterým vyslovila souhlas s předloženou projektovou dokumentací dne 18.6.2007, tento souhlas vázala na splnění tří podmínek. Prvou z podmínek byla povinnost realizovat a dodržovat všechna protihluková opatření vyplývající z akustického posudku, který byl vypracován studiem D AKUSTIKA s.r.o., druhou podmínkou bylo, že dveře a okna provozovny musí být v době Pokračování - 9 - 10A 20/2012 provozu zavřena a třetí podmínkou, že před uvedením provozovny do trvalého provozu musí být předložena měření hluku z celého jejího provozu, která prokáží, zda nejsou překračovány hygienické limity hluku v chráněném venkovním prostoru a v chráněném venkovním prostoru staveb a že jsou splněny požadavky zákona č. 258/2000 Sb. a Nařízení vlády č. 148/2006 Sb.. Tyto podmínky, jak vyplývá z výroku prvostupňového rozhodnutí i jeho odůvodnění splněny nebyly. Pro nový způsob užívání stavby prvostupňový orgán stanovil pouze podmínku, že stavbu lze používat k účelům stanoveným rozhodnutím, dále že kapacita truhlářské dílny bude maximálně 2m3 řeziva denně a počet zaměstnanců bude maximálně 3, provoz jednosměnný a provozem nebudou překračovány platné hygienické limity hluku ve venkovním prostředí stavby. Z písemností založených ve spise, ani z odůvodnění rozhodnutí obou stupňů není zřejmé, že před vydáním rozhodnutí bylo doloženo, jaké jsou výsledky měření hluku při provozu provozovny, zda nedochází k překračování těchto hygienických limitů. Rovněž nebyla zakomponována do výroku prvostupňového rozhodnutí další navrhovaná opatření vyplývající z akustického posudku. Z toho důvodu nemá v tomto směru rozhodnutí prvostupňového orgánu oporu ve spise a vyžaduje doplnění. S ohledem na odvolací námitky ani odvolací orgán nedostál své povinnosti a nepřezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo v plném rozsahu s odvolacími námitkami. Z úřední povinnosti se nevypořádal z hlediska veřejného zájmu s tím, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, respektive s tím, aby bylo v souladu se zájmy chráněnými zvláštními zákony. U této vady nelze vyloučit, že mohla mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho věcnou správnost. I z tohoto důvodu proto soud rozhodnutí zrušil pro vady řízení. /17/ Žalobci dále zpochybnili závěr stavebního úřadu, že vlastník budovy má řádně zajištěná práva přístupu ke stavbě po přístupové komunikaci, neboť dle jejich názoru to nebylo ve správním řízení prokázáno. Především uvedli, že byl dle jejich názoru nesprávně zjištěn skutkový stav věci ohledně skutečnosti, zda v době vybudování mateřské školy v roce 1979 byly příjezdové komunikace v souladu s projektovou dokumentací. Závěr stavebního úřadu byl založen pouze na zjištění, že v rámci kolaudačního rozhodnutí nejsou přístupové komunikace zmiňovány, žádné nedostatky, respektive odchylky od projektové dokumentace. Přístupová komunikace se však nenachází podél severní strany budovy č.p. 122 a nevede ani k zadnímu štítu budovy. Vlastník budovy má zajištěn přístup pouze do samostatného stavebně odděleného a vlastní provozovnou truhlárny nepropojeného skladu pilin, nikoliv do vlastní provozovny truhlárny. Vlastník budovy užívá neoprávněně pro přístup do budovy část pozemku č. 48/18. Stavební úřad dospěl k závěru, že vlastník budovy se stal vlastníkem účelových komunikací na pozemcích p.č. 48/18, 47/4 a 48/15 kupní smlouvou z 15.2.2006, neboť touto smlouvou byla stavba školky převedena na nového vlastníka se všemi součástmi a příslušenstvími včetně obecně vymezených zpevněných ploch. Žalobci vznesli námitku, že ve stavebním řízení nebylo posuzováno, zda Městys Chlum u Třeboně, který nabyl vlastnictví budovy č.p. 122 v minulosti smluvně od státu se stal také vlastníkem příslušenství budovy včetně přístupových cest. Správnímu řízení je vytýkáno, zda Městys Chlum u Třeboně nepřevedl na pana Němečka více práv, než měl sám na základě svého nabývacího titulu. Jako nesprávný dále žalobci označili závěr stavebního úřadu, že předmětné stavby účelových komunikací jsou stavbami, ve smyslu občanskoprávním, a tudíž samostatnými věcmi. Podle názoru žalobců účelové komunikace nejsou samostatnými věcmi, jsou součástí pozemku a sdílejí tak právní osud věci hlavní a nemohou být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů. Vlastníky těchto účelových komunikacích jsou vlastníci předmětných pozemků. Ti panu N. souhlas k užívání svých pozemků pro provoz truhlárny neudělili. Přestože jsou přístupové komunikace stavbami ve smyslu stavebně právních předpisů a mohli být předmětem kolaudačního řízení, což žalobci nepovažují za prokázané, nemají tyto stavby Pokračování - 10 - 10A 20/2012 charakter samostatných věcí a jsou ve vlastnictví vlastníků pozemků, na kterých se zpevněné plochy nacházejí. Rozhodnutí žalovaného je v rozporu s § 90 a 68 odst. 3 správního řádu. Tuto námitku soud nepovažuje za důvodnou. /18/ Při posouzení důvodnosti této námitky vycházel soud z konstantní judikatury soudů, především Nejvyššího správního soudu a konkrétně ze závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 62/2008-59. V tomto rozsudku je Nejvyšším správním soudem řešena otázka předestřená žalobci, rozhodující pro určení, zda se v případě účelových komunikací jedná o samostatnou věc či součást pozemku. Nejvyšší správní soud zde akceptoval závěr Městského soudu v Praze, který se neztotožnil s názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 20.3.2002, sp. zn. 22 Cdo 1911/2000, podle něhož místní komunikace nebo veřejná účelová komunikace nejsou stavbou spojenou se zemí pevným základem ve smyslu § 119 občanského zákona, nýbrž je třeba považovat je za určité ztvárnění či zpracování jeho povrchu. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nejsou takové komunikace samostatnou věcí ve smyslu soukromoprávním, nýbrž pouhou součástí pozemku, na němž se nacházejí, a nemohou mít tudíž ani odlišný právní režim. Takové pojetí je dle názoru soudu v rozporu s uvedenými ustanovení i celkovou koncepcí zákona o pozemních komunikacích, který jasně hovoří o vlastnictví k pozemním komunikacím včetně vlastnictví i k místním a účelovým komunikacím, předpokládá, že bude docházet k převodům vlastnického práva k pozemním komunikacím a stanoví konkrétní práva a povinnosti vlastníkům pozemních komunikací. V ustanovení § 17 zákona o pozemních komunikacích jsou upraveny podmínky zřízení věcného břemene k pozemku, na němž má být postavena pozemní komunikace, a dále zřízení věcného břemene ve prospěch vlastníka existující pozemní komunikace, která stojí na cizím pozemku. Toto ustanovení jasně odlišuje vlastníka pozemní komunikace oproti vlastníku pozemku. Komunikace, která je předmětem tohoto řízení, je asfaltovou vozovkou, je tedy podle názoru soudu stavbou spojenou se zemí pevným základem ve smyslu § 119 občanského zákoníku. Soud tedy posuzoval odděleně otázku vlastnictví žalobce k předmětné komunikaci a k pozemku, na němž se komunikace nachází. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že účelová komunikace je samostatnou stavbou ve smyslu občanského zákoníku. Rovněž bylo konstatováno, že hlavním účelem komunikace je spojovací dopravní funkce, neboť omezením přístupu na tuto pozemní komunikaci by došlo k podstatnému omezení přístupu na pozemky. Jinak by bylo postupováno v případě nezjištění podstatného rysu účelové komunikace, její spojovací funkce, pokud by se jednalo o posouzení kupříkladu stavebně technického charakteru zpevněné plochy jako plochy odkládací. V dané záležitosti uvedl žalovaný správní orgán, že z projektu vyplývá, že ve stavebním řízení byla posuzována nejen stavba mateřské školy, ale i stavba oplocení a komunikace, součástí povolované stavby byla příjezdová komunikace šířky 3,5 m, jejímž směrovým vedením došlo k dopravnímu napojení budovy mateřské školy na veřejnou komunikaci. Příjezdová komunikace, respektive vnitroareálová komunikace nacházející se v oploceném areálu školky byla v prostoru napojení příjezdové komunikace na veřejnou komunikaci opatřena ocelovými vrátky a vraty. Z těchto skutečností úřad dovodil, že jedná se v případě stavby příjezdové komunikace i oplocení o stavby řádně povolené a zkolaudované. Odvolací orgán uzavřel, že předmětná stavba komunikace splňuje kritéria účelové komunikace podle § 7 zákona č. 13/1997 Sb. a je jí zajištěn přístup k objektu, který byl předmětem řízení z veřejné komunikace. Jinými slovy řečeno, z tohoto hodnocení žalovaného správního orgánu lze dovodit, že účelová komunikace splňuje svou hlavní funkci, spojovací dopravní funkci na veřejnou komunikace a jejím omezením by došlo k podstatnému omezení přístupu na pozemky, na kterých se nachází stavba, a tudíž omezení přístupu ke stavbě. Účelová komunikace v tomto případě nemůže tvořit pouhou součást pozemku ve smyslu § 120 odst. 1 občanského zákona, ale je nutno ji považovat za samostatnou stavbu Pokračování - 11 - 10A 20/2012 spojenou se zemí pevným základem, tedy za nemovitost podle § 119 odst. 2 občanského zákona. Otázky dalších navazujících právních vztahů mezi vlastníky pozemku a vlastníkem komunikace nepřísluší řešit stavebnímu úřadu, jedná se o soukromoprávní vztahy, k jejichž řešení je příslušný obecný soud. V tomto směru se správní orgány také vyjádřily. Soud proto nepřisvědčil žalobní námitce, že rozhodnutí žalovaného v tomto bodu postrádá náležitosti podle § 68 odst. 3 správního řádu a nepřisvědčil ani žalobní námitce, že je v rozporu s ustanovením § 90 téhož zákona, neboť v tomto směru ani bližší výhrady žalobci neuvedli. Z úřední povinnosti soud rozpor rozhodnutí s ustanovením § 90 správního řádu nezjistil. /19/ Soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu bylo vydáno ve výše popsaném rozsahu na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu a vyžaduje ve výše naznačených směrech doplnění. Zároveň soud shledal pro nevypořádání všech odvolacích námitek nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného pro nedostatek důvodů. V. Závěr, náklady řízení. /20/ Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě vad řízení před správními orgány. Soud proto ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) a c ) s.ř.s. rozhodnutí žalovaného i prvostupňového orgánu zrušil pro vady řízení bez jednání a věc vrátil k dalšímu řízení. /21/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobci byli v daném případě úspěšní, a proto jim soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 13 800,- Kč představující zaplacené soudní poplatky ve výši 9 000,- Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 2 100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f, § 7 bod b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 4 200,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600,- Kč, náklady celkem 13 800,- Kč. Osobě zúčastněné na řízení právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť tato osoba má nárok na náhradu jen těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jí soud v dané věci uložil (§ 60 odst. 5 s.ř.s.). Osobě zúčastněné na řízení soud žádnou povinnost neuložil.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, Pokračování - 12 - 10A 20/2012 v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. července 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Dotčená ustanovení

Zákon o pozemních komunikacích 13/1997 Sb.
Zákon o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů 258/2000 Sb.
Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.
Zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) 183/2006 Sb.

Citovaná rozhodnutí (4)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.