Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 20/2015

č. j. 10 A 20/2015-67

ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 5 As 85/2015-29

Rozhodnuto 2015-04-08 · ECLI:CZ:KSCB:,2015:10.A.20.2015.67

  1. KS Č. Budějovice 10 A 20/2015-67
  2. NSS 5 As 85/2015-29
  3. NSS 5 As 85/2015-36

Citované zákony (5)

Rubrum

10A 20/2015 - 67 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Města Vimperk, sídlem ve Vimperku, Steinbrenerova 6, zast. JUDr. Tomášem Samkem, advokátem v Příbrami, Pražská 140 proti žalovanému Ministerstvu pro místní rozvoj, sídlem Praha 1, Staroměstské náměstí 6, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18. 12. 2014 čj. 39056/2014-81, za účasti M. M., bytem X, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 2. 2. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2014 čj. 39056/2014-81, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje o zrušení opatření obecné povahy, jímž byl dne 29. 6. 2011 vydán územní plán Města Vimperk. V žalobě se vyjadřuje nesouhlas s právním názorem žalovaného o tom, že v přezkumném řízení není odvolání přípustné, protože jedná se o řízení bez účastníků, jestliže Pokračování - 2 - 10A 20/2015 na vydání opatření obecné povahy podílejí se jen dotčené osoby. Naproti tomu žalobce vyjadřuje názor, že byl účastníkem přezkumného řízení, a proto mu svědčí právo podat odvolání podle § 81 správ. řádu. Právní názor žalovaného odporuje praxi Nejvyššího správního soudu, konkrétně vyjádřené v rozsudku čj. 7Aos 1/2013-35. Zrušené opatření obecné povahy bylo vydáno v samostatné působnosti žalobce, byl zrušen územní plán, který je jediným prostředkem ke kontrole, regulaci a směřování urbanistického rozvoje území obce. Žalobce byl tím v míře neúměrně vyšší než kterákoli jiná osoba rozhodnutím v přezkumném řízení dotčen na svých právech na samosprávu. V tomto ohledu odkázal na prve označený rozsudek Nejvyššího správního soudu. Se zřetelem k zájmům územního samosprávného celku měl žalobce být účastníkem přezkumného řízení, protože v důsledku přezkumného řízení došlo k podstatné změně práv a povinností žalobce v rámci jeho samostatné působnosti. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že nebyl důvod řešit věcné námitky žalobce právě se zřetelem k tomu, že odvolání bylo zamítnuto jako nepřípustné. V procesu pořizování územního plánu účastníci ve smyslu § 81 odst. 1 správ. řádu nejsou. Ustanovení §172 odst. 4 správ. řádu uvádí pouze dotčené osoby. To má souvislost s tím, že opatření obecné povahy, územní plán, rozhodnutím není, ale jde o akt smíšené povahy, čemuž odpovídá koncepce přezkumného řízení o opatření obecné povahy. Toto řízení je řízením ex offo, kde není posuzována věcná stránka územního plánu, ale pouze jeho soulad s jeho právními předpisy. Proto by bylo nesystematické, aby ústřední správní orgán posuzoval věcnou stránku rozhodnutí krajského úřadu vydaného v přezkumném řízení. Pořizovatelem územního plánu není žalobce, ale Městský úřad Vimperk, který má odpovědnost za soulad územního plánu s právními předpisy. Žalovaný se řídil příslušným metodickým doporučením Ministerstva vnitra, který se vztahuje k okruhu účastníků v řízení o přezkoumání územního plánu. Tímto metodickým doporučením se žalovaný řídil a vyšel ze stanoviska, že přezkumné řízení o opatření obecné povahy je vedeno bez účastníků ve smyslu části druhé správního řádu. Přezkumné řízení o opatření obecné povahy účastníky nemá, protože je nemá ani v předchozím řízení, ve kterém se územní plán pořizuje. Obec není jediným subjektem nadaným ústavními právy, takových práv by se mohl dovolávat jakýkoli subjekt. Tím by se vytvářela nerovnost v právech bez odpovídající zákonné úpravy. Práva žalobce nejsou odňata rozhodnutím žalovaného, ale ustanoveními zákona, která limitují výkon samostatné působnosti ad libitum. Právo brojit proti rozhodnutí krajského úřadu odpovídajícím aktem není nikterak omezeno, protože lze podat proti tomuto rozhodnutí žalobu, či se obrátit na Ústavní soud. V tomto smyslu byl žalobce poučen. Napadené rozhodnutí neznamená ignoranci rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, poukazuje se naopak na protichůdný názor téhož soudu vyjádřený v žalovaném označených rozsudcích. Rozsudek, o který se žalobce opírá, je odlišný od rozsudků prejudiciálních. Stavební zákon svým ustanovením § 192 odst. 2 vylučuje přezkoumávat věcné řešení územního plánu, které není v rozporu s právními předpisy. Jako osoba na řízení zúčastněná se přihlásila Mgr. M.M., která uvedla, že rozhodnutím v této věci může být přímo dotčena na svých právech a povinnostech. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Krajský úřad Jihočeského kraje oznámil dne 9. 7. 2014 zahájení přezkumného řízení územního plánu Města Vimperk z moci úřední s odkazem na § 96 odst. 1 a § 174 odst. 2 správ. řádu. Dotčeným osobám se dostalo poučení o tom, v jaké lhůtě mohou podávat své námitky a připomínky. Usnesení je odůvodněno tím, že po předběžném posouzení byl učiněn závěr, že územní plán mohl být zpracován a následně vydán v rozporu se stavebním zákonem. Pokračování - 3 - 10A 20/2015 Rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16. 10. 2014 byl územní plán Města Vimperk zrušen rozhodnutím vydaným formou opatření obecné povahy. Stalo se tak se zřetelem ke zjištění, že došlo k nesprávnému vyhodnocení stanoviska Správy Národní parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, v důsledku čehož do zadání nebyl doplněn požadavek na zpracování vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území, což důvodem pro zrušení opatření obecné povahy. Další závada byla shledána ve způsobu rozhodnutí o uplatněných námitkách, který se vymyká na ně kladeným požadavkům, čímž v podstatě bylo potlačeno právo dotčených osob námitky podat. Při hodnocení souladu územního plánu se stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy byla navržená koncepce likvidace odpadních vod a čištění odpadních vod v konkrétních lokalitách hodnocená jako nedostatečně odůvodněná a nepřezkoumatelná. Předmětem hodnocení byl rozsah zeleně-veřejného prostranství v zastavitelné ploše smíšené obytné nahlížen jako problematický a nejednoznačný pro rozhodování, kdy problém by vznikl v souvislosti s výstavbou v zastavitelných plochách smíšených obytných menších 2 ha. Nejednoznačně a nesrozumitelně formulovaná výroková část územního plánu vede ke značnému ztížení rozhodování v území zejména vydávání územních rozhodnutí, pro které je územní plán závazným podkladem. Dále byl shledán vnitřní rozpor uvnitř grafické části územního plánu v souvislosti s vymezením ploch územních rezerv. Uzavírá se, že zjištěné závady nelze napravit rozhodnutím v přezkumném řízení a zjištěná pochybení jsou hodnocená jako závažná. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, ve kterém namítal, že zrušovací rozhodnutí vydané v přezkumném řízení nelze vydat formou opatření obecné povahy. Pochybení spočívající v nesprávném vymezení stanoviska Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava není natolik závažné, aby bylo důvodem pro zrušení územního plánu. V zájmu šetření nabytých práv v dobré víře bylo zapotřebí učinit na Správu Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava dotaz o tom, jaké stanovisko je zastáváno. Současně se poukazuje na hrozící dopady zrušení územního plánu. Nesrovnalost koncepce související s likvidací odpadních vod lze dodatečně napravit, hodnocení vymezovaných stavebních pozemků je na stavebním úřadu. Vytýkané závady nelze hodnotit jako nezákonné. Vyjadřuje se nesouhlas s názorem na odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím tak, že bylo zamítnuto jako nepřípustné. Bylo tak učiněno s odkazem na ustanovení § 95 odst. 4 správ. řádu, kdy přezkumné řízení opatření obecné povahy žádné účastníky nemá. V tomto řízení existují pouze dotčené osoby nadané specifickými právy. Kdyby žalobci bylo přiznáno postavení účastníka v přezkumném řízení, vznikla by tak nerovnost mezi ním a dotčenými osobami. Žalobci nelze přiznat více práv v přezkumném řízení než v řízení, které mu předcházelo, tedy v řízení o vydání územního plánu. Přitom práva jsou specifikována ve stavebním zákoně. Obec není krácena na právu brojit vůči rozhodnutí vydaném v přezkumném řízení, kdy lze podat žalobu proti takovému rozhodnutí, či ústavní stížnost. Územní plán není právním předpisem ani rozhodnutím. Je správním aktem s konkrétně určeným předmětem a pouze obecně vymezeným okruhem adresátů, tedy netýká se individuálně určených osob. Nemá tudíž žádné účastníky podle § 27 správ. řádu. Následné přezkumné řízení, jehož je opatření obecné povahy předmětem, tudíž žádné účastníky nemá a ve smyslu § 9 a § 81 odst. 1 správ. řádu nelze proti rozhodnutí, které je výsledkem přezkumu opatření obecné povahy, podat odvolání. Na tom nic nemění skutečnost, že rozhodnutí musí přiměřeně splňovat náležitosti podle § 67 správ. řádu. Právě pro povahu opatření obecné povahy nelze vést přezkumné řízení stejným způsobem, jako se přezkoumává pravomocné správní rozhodnutí. Pokračování - 4 - 10A 20/2015 Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, jímž byl v přezkumném řízení zrušen územní plán Města Vimperk. Názor žalovaného o tom, že odvolání není přípustné, vychází z názoru, že žalobce účastníkem přezkumného řízení nebyl, a proto se nemůže bránit uplatněním odvolání. Jedná se tudíž o to, zda žalobce byl účastníkem přezkumného řízení. V přezkumném řízení byla posuzována zákonnost opatření obecné povahy, územního plánu města. Podrobit přezkoumání územního plánu z hlediska jeho zákonnosti umožňuje ustanovení § 174 odst. 2 věta 1 správ. řádu. Přezkumné řízení se pak provádí za přiměřené aplikace předpisů hlavy IX. správ. řádu o přezkumném řízení. Účastníky přezkumného řízení jsou podle § 95 odst. 4 správ. řádu účastníci původního řízení, ve kterém bylo přezkoumávané rozhodnutí vydáno. V souzené věci však předmětem přezkoumání nebyl individuální správní akt, rozhodnutí, ale územní plán, který je opatřením obecné povahy. Má konkrétně určený předmět, jímž je územní plán obce, který je adresován obecně vymezenému okruhu adresátů. Právě z důvodu, že okruh adresátů opatření obecné povahy je vymezen obecně a nesměřuje vůči konkrétně určeným subjektům, chybí jmenovité určení adresátů opatření obecné povahy. Nejedná se o řízení ve smyslu § 9 správ. řádu, ve kterém se správní řízení definuje jako postup správního orgánu za účelem vydání rozhodnutí, kterým se zasahuje do hmotně právní sféry jmenovitě označené osoby nebo se deklaruje, že určitá osoba má či nemá konkrétně stanovená práva. Při porovnání individuálního správního aktu a opatření obecné povahy je zřejmé, že řízení, ve kterém se opatření obecné povahy vydává, účastníky řízení nemá. Jestliže v řízení, ve kterém byl územní plán vydán, žádné účastníky nemělo, pak účastníky nemá ani řízení přezkumné, předpokládá-li ustanovení § 95 odst. 4 správ. řádu, že účastníky jsou ti, do jimi byli v řízení původním. Předpis o účastenství v přezkumném řízení lze proto vztáhnout výlučně na přezkoumání správních rozhodnutí, nikoli na přezkoumání opatření obecné povahy. Jestliže v přezkumném řízení, jehož předmětem je opatření obecné povahy, účastníci řízení nejsou, pak nelze úspěšně argumentovat ustanovení § 81 odst. 1 správ. řádu o tom, že odvolání proti rozhodnutí může podat účastník řízení. Nutno poznamenat, že rozhodnutí krajského úřadu o zrušení územního plánu je sice ve svém názvu označeno jako rozhodnutí, ovšem vedle tohoto označení se uvádí, že jedná se o rozhodnutí vydané formou opatření obecné povahy. I z důvodu, že nejedná se o správní řízení podle § 9 správ. řádu, jehož výsledkem je rozhodnutí o subjektivních veřejných právech adresáta rozhodnutí, nelze argumentovat právní úpravou o účastenství adresáta správního rozhodnutí v odvolacím řízení. Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že ustanovení § 95 odst. 4 správ. řádu lze na účastenství v přezkumném řízení vztáhnout pouze k rozhodnutím vydaným v řízení ve smyslu § 9 správ. řádu. V řízení o přijetí opatření obecné povahy jsou v § 172 odst. 4 a 5 upravena práva dotčených osob. Územní plán podle § 6 odst. 1 písm. a) stav. zák. pořizuje Městský úřad ve Vimperku. Obec (Město Vimperk) je při přijímání územního plánu dotčenou osobou a má práva vyplývající z § 48 odst. 2 a § 52 odst. 2 a 3 stav. zák. Má stejné postavení jako ostatní subjekty, kterým tato práva uvedená v označených právních předpisech svědčí. Nejedná se proto o postavení účastníka řízení, ale obec je v řízení o přijetí územního plánu dotčenou Pokračování - 5 - 10A 20/2015 osobou. Není-li obec účastníkem řízení, pak nemůže odvolání podat a proto právní názor žalovaného o tom, že žalobce účastníkem řízení nebyl a proto jeho odvolání je nepřípustné, je správný. Soud nesdílí názor žalobce na účastenství v přezkumném řízení odvozený od toho, že opatření obecné povahy bylo vydáno v samostatné působnosti žalobce. Důsledkem zrušovacího rozhodnutí krajského úřadu sice nastala situace, kdy území obce regulováno není. Nicméně vydání takového rozhodnutí ještě neznamená, že žalobce se proti tomuto rozhodnutí nemůže nikterak bránit. Rozhodnutí krajského úřadu o zrušení územního plánu lze napadnout žalobou ve správním soudnictví za podmínek tak daných. Poznamenává se, že podepsaný soud opakovaně takovou žalobu projednával. Právními předpisy je tudíž upraven procesní institut, který lze jako obranu proti rozhodnutí o zrušení územního plánu využít. Právo na účastenství v přezkumném řízení, jehož předmětem je opatření obecné povahy, nelze dovozovat ze skutečnosti, že územní plán je podle § 6 odst. 5 stav. zák, vydáván v samostatné působnosti obce, v důsledku čehož je zrušovacím rozhodnutím zasahováno do práva na samosprávu. Jak již bylo uvedeno, je tu institucionálně založená možnost obrany proti zrušení územního plánu a vedle toho je zapotřebí vzít v úvahu, že obec podle předpisů stavebního práva má v procesu přijímání územního plánu stejné postavení jako ostatní dotčené osoby. Kdyby obci bylo přiznáno právo být účastníkem přezkumného řízení, dostalo by se jí více práv než ostatním dotčeným osobám, čímž by mezi obcí a dalšími dotčenými osobami vznikla nerovnost v právech. To by znamenalo rozpor s jednou ze základních zásad správního řízení vyjádřenou v § 7 správ. řádu o tom, že dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné postavení. Se zřetelem k této zásadě nelze ani žalobci nadaného právem na samosprávu přiznat více práv než ostatním dotčeným osobám. Pro prve uvedené důvody krajský soud nesouhlasí s názorem Nejvyššího správního soudu, vyjádřeném v rozsudku čj. 7Aos 1/2013-35. Podle názoru krajského soudu je zapotřebí při úvaze o přiměřené aplikaci předpisů správního řádu ve smyslu § 94 a násl. respektovat základní zásady správního řízení, přičemž jednou z nich je právě zásada rovnosti ve správním řízení. Přiznáním více práv jedné z dotčených osob, kterou je žalobce, by k narušení této rovnosti došlo, a proto nelze ani žalobci jako samosprávnému celku přiznat více práv než mají ostatní dotčené osoby. Na podporu názoru krajského soudu, ve kterém vyjadřuje v předchozí pasáži rozsudku nesouhlas s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2014 čj. 7Aos 1/2013-35, je tu další rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014 čj. 4Aos 4/2014-40, ve kterém je vyjádřeno, že zrušující rozhodnutí opatření obecné povahy je z materiálního hlediska opatřením obecné povahy. Nejedná se o rozhodnutí ve smyslu § 65 s.ř.s. a nelze proto požadovat, aby proti rozhodnutí o zrušení opatření obecné povahy byl vyčerpán řádný opravný prostředek. Řízení o přijetí opatření obecné povahy se vyznačuje absencí konkrétně určených účastníků a proti tomuto rozhodnutí, vydaném v přezkumném řízení se nelze odvolat. Právě právním názorem Nejvyššího správního soudu, uvedeném v rozsudku z 12. 6. 2014 se krajský soud řídí. Přitom vychází ze zásady, že novější judikatura nahrazuje judikaturu předchozí. Proto soud nesdílí názor žalobce, že není judikatura Nejvyššího správního soudu respektována. Právní názor žalovaného o tom, že odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu není přípustné, je správný. Je-li odvolání nepřípustné, pak se žalovaný nemůže věcně zabývat uplatněnými odvolacími námitkami. Pokračování - 6 - 10A 20/2015 Soud proto uzavřel, že žalobce nebyl účastníkem přezkumného řízení, proto mu nesvědčilo ani právo brojit proti rozhodnutí krajského úřadu odvoláním. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s předpisy uvedenými v žalobě a pro důvody v žalobě uvedené není vadné. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud postupem podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Podle tohoto předpisu má osoba na řízení zúčastněná právo na náhradu těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem. Protože soud osobě na řízení zúčastněné žádné povinnosti neuložil, nemá tato osoba právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. dubna 2015 JUDr. Věra Balejová v. r. Pokračování - 7 - 10A 20/2015 Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Dotčená ustanovení

Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.