Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 22/2014

č. j. 10 A 22/2014-43

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2014-06-06 · ECLI:CZ:KSCB:,2014:10.A.22.2014.43

Citované zákony (15)

Rubrum

10A 22/2014 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce J.S ., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dneX, t a k t o :

Výrok

Žaloba s e z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

: Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 03.03.2014 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13.02.2014, č.j. X jímž bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Prachatice ze dne 01.07.2013 č.j. VV- 9576/2013, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném ke dni spáchání přestupků (dále též silniční zákon), kterých se žalobce dopustil dne 04.03.2013 jako řidič motorového vozidla, na kterém v rozporu s jiným právním předpisem nebyly umístěny tabulky registrační značky a při následné kontrole pak přes výzvu policisty nepředložil doklad potřebný k řízení motorového vozidla. Žalobce svým jednáním porušil ust. § 4 písm. b), § 5 odst. 1 písm. a) a ust. § 6 odst. Pokračování - 2 - 10A 22/2014 12 silničního zákona. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně změněno tak, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 silničního zákona, jehož se dopustil dne 04.03.2013 jako řidič motorového vozidla, na kterém v rozporu s jiným právním předpisem nebyly umístěny tabulky registrační značky vyžadované ve smyslu zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalobce tímto jednáním porušil ust. § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona. Řízení vedené ve věci spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona, kterého se žalobce měl dopustit tím, že dne 04.03.2013 jako řidič motorového vozidla při následné policejní kontrole nepředložil zelenou kartu, čímž měl porušit ust. § 6 odst. 12 silničního zákona bylo žalovaným dle ust. § 76 odst. 1 písm. c) zastaveno, neboť spáchání tohoto skutku nebylo žalobci prokázáno. V žalobě je nejprve popisován obsah rozhodnutí správních orgánů, dále žalobce poukazuje na nesprávný postup v průběhu správního řízení s tím, že je odkazováno na ust. § 57 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, dle něhož byly správní orgány povinny rozhodovat o přestupcích ve společném řízení s tím, že nebylo možné je od sebe oddělit a projednávat zvlášť. Nelze akceptovat ani způsob rozhodnutí o odvolání žalobce, kdy žalovaný přistoupil ke změně prvoinstančního rozhodnutí. Ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu připouští pouze změnu celého rozhodnutí, nikoliv jeho části. V případě, že žalovaný zastavil řízení pouze z části, měl postupovat dle zákona o správním řízení, nikoliv podle zákona o přestupcích. Pokud žalovaný postupoval dle přestupkového zákona, měl celou věc vrátit správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Postup žalovaného, kterým bylo pochybení správního orgánu prvního stupně zhojeno zastavením řízení o přestupku, je porušením základní zásady činnosti správního orgánu. Přestupkový zákon nepřipouští jinou možnost, nežli projednat související přestupky jednoho pachatele v jediném řízení. Pokud by žalovaný v rámci odvolacího řízení zjistil jiné přestupkové jednání žalobce, nežli to, ze kterého byl žalobce obviněn, bylo by jeho povinností řízení o přestupku sám zahájit, nebo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit a vrátit mu věc k dalšímu projednání. Žalobce se navíc domnívá, že změna výroku se neshoduje s původním zněním odvoláním napadeného rozhodnutí. Žalobce dále odkázal na své odvolání ze dne 01.08.2013, zejména pak na argumentaci obsaženou na straně 3 až 5 tohoto odvolání. Dále žalobce uvedl, že se žalovaný nevypořádal s námitkou žalobce, dle něhož jednání, které je mu přičítáno za vinu, nemohlo být společensky nebezpečné. Policisté žalobce nezastavili, nýbrž jej kontrolovali v okamžiku, kdy zastavil u bankomatu, kde vybíral peníze na registraci vozidla. Je tedy skutečně otázkou, jak mohl žalobce porušit, či dokonce ohrozit, zájem společnosti ve smyslu ust. § 2 odst. 1 přestupkového zákona. Správní orgány obou stupňů se při svém rozhodování dopustily extenzivního výkladu právních norem. Právní předpisy České republiky nijak nezpřesňují ani nestanovují platnost registračních značek, pouze stanovují, že na vozidle musí být umístěna registrační značka, a že tato značka musí být vydána pro konkrétní vozidlo. Tyto povinnosti byly žalobce beze zbytku naplněny. Není pak chybou žalobce, že český právní řád nijak neupravil používání převozních registračních značek. Závěrem žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný se neztotožnil s tvrzením žalobce, dle něhož mělo být žalovaným postupováno dle správního řádu, pokud mělo být řízení v konkrétním bodu zastaveno. Žalovaný postupoval správně, pokud řízení z části zastavil Pokračování - 3 - 10A 22/2014 podle zákona o přestupcích, neboť tento je ve vztahu ke správnímu řádu zákonem speciálním. Uvedený postup byl aprobován též Krajským soudem v Českých Budějovicích, a to v rozhodnutí ze dne 12.03.2014 č.j. 10A 128/2013 – 37. Žalovaný rovněž odmítl tvrzení žalobce o libovůli žalovaného, který si zvolil, pro který přestupek bude žalobce uznán vinným. Ze spisového materiálu vyplývá, že policisté žalobce podezírali z porušení ust. § 5 odst. 1 písm. a) a ust. § 6 odst. 8 písm. c) silničního zákona. Žalobce byl tímto jednáním podezřelý ze spáchání přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 silničního zákona a ust. § 16 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z tohoto důvodu je tvrzení žalobce, dle něhož byl žalovaný v případě zjištění nového přestupkového jednání žalobce povinen zahájit o tomto přestupku řízení, či rozhodnutí zrušit, je žalovaným považováno za liché. Žalovaný pochybení správního orgánu prvního stupně, dle něhož byl žalobce podezřelý z porušení ust. § 4 písm. b), ust. § 5 odst. 1 písm. a) a ust. § 6 odst. 12 silničního zákona a následně mu bylo sděleno obvinění ze spáchání přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1, písm. k) silničního zákona, napravil tak, aby pravomocné rozhodnutí obou správních orgánů odpovídalo jednáním, ze kterých byl žalobce policisty podezírán. Nedodržení pořádkových lhůt v rámci správního řízení nemá vliv na zákonnost rozhodnutí správních orgánů. Žalovaný se rovněž neztotožňuje s tvrzením žalobce, dle něhož se výrok napadeného rozhodnutí týkající se přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 silničního zákona, neshoduje s výrokem rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalovaný zastává právní názor, dle něhož je podstatné pouze to, z jakých přestupků byl žalobce správním orgánem prvního stupně podezírán (přestupky dle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1, písm. k) silničního zákona) a z jakého přestupku byl žalobce pravomocně uznán vinným (přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. a) silničního zákona. K námitce žalobce, dle které skutková podstata přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 silničního zákona odporuje skutečnosti, když na vozidle žalobce byla umístěna tabulka registrační značky a tato značka přitom byla na vozidlo přidělena, žalovaný uvedl, že výklad žalobce je toliko gramatickým výkladem. Žalovaný k tomuto odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26.10.2005 č.j. 1Afs 86/2004-54, dle něhož je rozhodující smysl a účel, nikoliv dikce zákona. Smyslem předmětného ustanovení je zajistit, aby se v provozu na pozemních komunikacích pohybovala pouze vozidla, která jsou řádně zaregistrovaná, přičemž na základě této registrace je následně takovému vozidlu vydána i tabulka registrační značky. Nelze než konstatovat, že žalobce, který dne 04.03.2013 řídil vozidlo, na němž byly umístěny německé převozní značky s platností do 03.03.2013, tedy po lhůtě platnosti, se dopouští přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 silničního zákona. Materiální aspekt přestupku je naplněn ohrožením chráněného zájmu společnosti. Pokud by žalobce věnoval pozornost svému vozidlu, zjistil by, že platnost registrační značky je časově omezena datem 03.03.2013. Sám žalobce ve svém vyjádření přiznal, že těmto značkám dostatečnou pozornost nevěnoval. K námitce žalobce, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s argumentací, že žalobce neporušil ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích, žalovaný uvedl, že dle tohoto ustanovení je řidič povinen kromě povinností uvedených v ust. § 4, užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. V poznámce pod čarou je k tomuto ustanovení uveden odkaz na zákon o podmínkách provozu vozidel a na vyhlášku č. 341/2002 Sb. V daném případě je zřejmé, že úmyslem zákonodárce bylo v ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona obecně odkázat na všechny podmínky technického provedení vozidla, které jsou stanoveny zvláštním právním předpisem. Nelze se tudíž Pokračování - 4 - 10A 22/2014 ztotožnit s názorem žalobce, který má porušení ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona spojeno pouze s technickou nezpůsobilostí vozidla. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Dne 04.03.2013 bylo Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje vydáno pod č.j. KRPC-29847-1/PŘ-2013-020606 oznámení o přestupku, z jehož obsahu vyplývá, že žalobce byl dne 04.03.2013 ve 12:45 hod. kontrolován hlídkou Policie ČR, když řídil motorové vozidlo při průjezdu ulicí Vodňanská v obci Prachatice, které nebylo označeno registrovanými registračními značkami. V uvedené době bylo vozidlo označeno převozními značkami německého původu s platností do 03.03.2013. Obsahem uvedeného oznámení je dále podezření, že žalobce porušil ust. § 5 odst. 1 písm. a) a ust. § 6 odst. 8 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., silničního zákona, čímž spáchal přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 téhož zákona a ust. § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. Dne 05.03.2013 byl Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje vydán pod č.j. KRPC-29847-2/PŘ-2013-020606 úřední záznam sepsaný zasahujícím policistou, dle něhož dne 04.03.2013 ve 12:45 hod. v ulici Vodňanská v obci Prachatice bylo zastaveno vozidlo žalobce, jež bylo označeno německou převozní značkou RZ NU 042619 s platností do 03.03.2013. Následnou legitimací bylo policistou zjištěno, že doklad žalobce prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla není platný. Rozhodnutím Městského úřadu v Prachaticích ze dne 01.07.2013 č.j. VV-9576/2013 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1, písm. k) silničního zákona, když svým jednáním ze dne 04.03.2013 porušil ust. § 4 písm. b), § 5 odst. 1 písm. a) a ust. § 6 odst. 12 silničního zákona. Žalobci byla dle ust. § 125c odst. 4 písm. d) silničního zákona uložena pokuta ve výši 5.000 Kč, dále byl žalobci dle ust. § 125c odst. 5 silničního zákona uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání 6 měsíců a dále byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Z obsahu odůvodnění vyplývá, že správní orgán prvního stupně shledal porušení ust. § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, které stanoví, že řidič je povinen v provozu na pozemních komunikacích užít vozidlo, které naplňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Tímto je v daném případě zákon č. 56/2001 Sb, o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, který v ust. § 7 odst. 2 ukládá povinnost umístit tabulku s registrační značkou na vozidlo způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, kterým je vyhl. č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Správní orgán prvního stupně vzal dále za prokázané, že žalobce se svým jednáním dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1, neboť z předložených dokladů žalobce vyplývá, že značka umístěná na vozidle byla v SRN přidělena na dobu od 27.02.2013 do 03.03.2013. Z uvedeného je zřejmé, že dne 04.03.2013, kdy byl žalobce kontrolován hlídkou Policie ČR, byly tyto značky umístěné na vozidle žalobce neplatné a neměly být na vozidle dne 04.03.2013 vůbec umístěny. Žalobce měl den následující pod dni 03.03.2013 značku z vozidla odstranit a pro přepravu vozidla nadále užít např. podvalník. Z tohoto důvodu je na vozidlo žalobce označené neplatnou značkou pohlížet, jako by platnou Pokračování - 5 - 10A 22/2014 registrační značkou označeno vůbec nebylo. Tvrzení žalobce vycházející toliko z jazykového výkladu zákona, dle něhož se přestupku dopustí ten, kdo řídí vozidlo, na němž není umístěna tabulka registrační značky, nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu dosud přidělena, nelze považovat za správné. Taková výkladová metoda je chybná, a to i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18.07.2007 č.j. 1As 24/2006-86. Výklad žalobce by v konečném důsledku znamenal neomezenou platnost převozních značek určených toliko na dopravu do registračního místa, a to přestože jsou vydávány s omezenou platností. V případě druhého skutku týkajícího se nepředložení dokladu prokazujícího pojištění odpovědnosti za škodu, správní orgán prvního stupně uvedl, že v případě tohoto dokladu bylo během kontroly zjištěno, že platnost tohoto dokladu skončila dne 03.03.2013. Žalobce neměl poté, co platnost dokladu skončila, takový doklad již ke kontrole předkládat. Na neplatný doklad je nutno nahlížet jako by nebyl. Žalobci není kladeno za vinu, že u sebe tento doklad neměl, nýbrž to, že jej nepředložil. Je plně v dispozici řidiče, aby poté, co je vyzván k předložení stanovených dokladů, předložil policistovi relevantní a platné doklady, což žalobce neučinil. K naplnění materiálního znaku přestupku správní orgán prvního stupně uvedl, že tento byl naplněn. Bylo poukázáno na zájem společnosti zajistit, aby se na pozemních komunikacích pohybovala pouze vozidla, která budou řádně registrována na registračním místě, přičemž na základě této registrace bude vozidlu přidělena i tabulka registrační značky, která musí být na vozidle řádně umístěna. Společensky žádoucí je i to, aby se na pozemních komunikacích nepohybovala vozidla s neplatnými převozními značkami. Žalobce jednal ve formě nevědomé nedbalosti, když nevěděl, že svým jednáním může porušit či ohrozit zájem společnosti, ač to vzhledem k okolnostem a svým zkušenostem vědět měl a mohl. Sám žalobce ve svém vyjádření uznal, že značkám nevěnoval patřičnou pozornost. K ukládané sankci prvostupňový správní orgán uvedl, že vycházel ze závažnosti přestupku a rovněž bylo přihlédnuto k tomu, že žalobce jednal v rozporu s pravidly silničního provozu. Žalobce se přestupku dopustil v té nejlehčí formě zavinění a v jeho prospěch byl zohledněn též fakt, že na kartě řidiče má žalobce pouze jeden záznam, a to z roku 2006. Správní orgán tudíž uložil trest výchovného charakteru, a to na spodní hranici zákonem stanoveného rozmezí. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem dne 01.08.2013 podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13.02.2014 č.j. KUJCK 9547/2014/ODSH tak, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo změněno, žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 silničního zákona, jehož se dopustil dne 04.03.2013 jako řidič motorového vozidla, na kterém v rozporu s jiným právním předpisem nebyly umístěny tabulky registrační značky vyžadované ve smyslu zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalobce tímto jednáním porušil ust. § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona. Řízení vedené ve věci spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona, kterého se žalobce měl dopustit tím, že dne 04.03.2013 jako řidič motorového vozidla při následné policejní kontrole nepředložil zelenou kartu, čímž měl porušit ust. § 6 odst. 12 silničního zákona bylo žalovaným dle ust. § 76 odst. 1 písm. c) zastaveno, neboť spáchání tohoto skutku nebylo žalobci prokázáno. Pokračování - 6 - 10A 22/2014 Žalovaný v případě přestupku žalobce dle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 silničního zákona uvedl, že dle teleologického výkladu je smyslem daného zákonného ustanovení zajistit, aby se v provozu na pozemních komunikacích pohybovala pouze vozidla, která jsou řádně zaregistrovaná, přičemž na základě této registrace je následně takovému vozidlu vydána i tabulka registrační značky. V případech, kdy je třeba vlastníkovi vozidla umožnit jeho přepravu na registrační místo, jsou těmto vozidlům vydávány převozní značky s omezenou platností, po jejímž skončení je nutné tyto převozní značky z vozidla odstranit a převoz vozidla zajistit například na podvalníku. Nelze proto dospět k jinému závěru než, že řidič, který na pozemní komunikaci řídí dne 04.03.2013 motorové vozidlo, na němž jsou umístěny německé převozní značky s platností do dne 03.03.2013, tedy po lhůtě platnosti, se dopouští přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 silničního zákona. K materiálnímu aspektu přestupku žalovaný uvedl, že tento byl naplněn ohrožením chráněného zájmu společnosti, kterým je v tomto případě zajistit na pozemních komunikacích provoz pouze řádně zaregistrovaných vozidel, přičemž na tomto základě je vozidlu přidělena registrační značka. Pokud by žalobce věnoval dostatečnou pozornost svému vozidlu, tedy například registrační značky vizuálně zkontroloval, zjistil by, že jejich platnost je časově omezena datem 03.03.2013. Sám žalobce však ve svém vyjádření přiznal, že registračním značkám dostatečnou pozornost nevěnoval. Žalovaný nesdílel názor žalobce, dle něhož se správní orgán spokojil pouze s úředním záznamem policisty a neprovedl jeho výslech, čímž došlo k porušení práva žalobce klást svědkům otázky. Přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 silničního zákona byl dostatečně zřejmý z listiny oznámení přestupku sepsané na místě samém. Za tohoto stavu věci shledal žalovaný výslech zasahujícího policisty za nadbytečný. K porušení ust. § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona žalovaný uvedl, že dle tohoto ustanovení je řidič povinen kromě povinností uvedených v ust. § 4 užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. V poznámce pod čarou je k tomuto ustanovení uveden odkaz na zákon o podmínkách provozu vozidel a na vyhlášku č. 341/2002 Sb. V daném případě je zřejmé, že úmyslem zákonodárce bylo v ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona obecně odkázat na všechny podmínky technického provedení vozidla, které jsou stanoveny zvláštním právním předpisem. Nelze se tudíž ztotožnit s názorem žalobce, který má porušení ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona spojeno pouze s technickou nezpůsobilostí vozidla. Užití německých převozních značek není a ani nemůže být v českém právním řádu podrobněji řešeno. Nic to však nemění na tom, že řidič motorového vozidla je povinen užít k jízdě motorového vozidla, na němž jsou umístěny pouze registrační značky platné. K přestupku spáchanému podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona žalovaný uvedl, že se žalobcem nemělo být vedeno přestupkové řízení ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona, ale mělo být vedeno řízení pro podezření z přestupku dle ust. § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Vzhledem ke specialitě tohoto zákona dospěl žalovaný k závěru, že v případě správního trestání řidiče motorového vozidla, jenž nepředloží zelenou kartu, nebo doklad o hraničním pojištění, je třeba upřednostnit zákon o pojištění odpovědnosti před zákonem o provozu na pozemních komunikacích. Z tohoto důvodu žalovaný řízení o přestupku spáchaném podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona zastavil a odvolacími důvody vztahujícími se k tomuto přestupku se dále nezabýval. Sankce uložené prvostupňovým správním orgánem ponechal žalovaný nezměněné, neboť dle ust. § 16 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti se za přestupek dle ust. Pokračování - 7 - 10A 22/2014 § 16 odst. 1 písm. c) téhož zákona uloží sankce pokuty ve výši od 1.500 Kč do 3.000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že sankce uložená za tento přestupek je nižší než za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 silničního zákona. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce v žalobě mimo jiné uvádí, že není jeho úmyslem „zahltit“ soud argumentací ověřitelnou ze spisového materiálu, a proto plně odkazuje na své odvolání ze dne 01.08.2013. Dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu ohledně splnění náležitostí žaloby podle ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. je žalobce povinen uvést žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Žalobní body musí obsahovat jak právní, tak zpravidla i skutkové důvody, pro které žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí správního orgánu za nezákonné nebo nicotné. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2009 č.j. 8As 53/2008-93). Řízení před správním soudem není pokračováním správního řízení, jde o řízení zcela oddělené, a proto nelze při formulaci žalobních bodů na písemnosti ve správním řízení odkazovat. S ohledem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu se krajský soud proto nemůže zabývat bližší argumentací žalobce uvedenou v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, jak na ni žalobce odkazuje v žalobě a tímto způsobem nahrazuje konkrétní formulaci žalobního bodu. K námitce žalobce týkající se nesprávného postupu správních orgánů v průběhu řízení, kdy poukazuje na znění ust. § 57 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, dle něhož byly správní orgány povinny rozhodovat o přestupcích ve společném řízení s tím, že nebylo možné je od sebe oddělit a projednávat zvlášť, krajský soud uvádí, že přestupky byly projednávány ve společném řízení. Na řízení před správními orgány obou stupňů je třeba nahlížet jako na jeden celek. Skutečnost, že žalovaný svým rozhodnutím změnil kvalifikaci druhého projednávaného přestupku, neznamená, že by došlo k projednávání přestupku žalobce ve zvláštním řízení. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný toliko napravil pochybení prvoinstančního orgánu, když řízení o přestupku žalobce spočívajícího v porušení ust. § 6 odst. 12 silničního zákona zastavil, neboť žalobce neměl být stíhán pro podezření z přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona, ale pro přestupek dle ust. § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný tudíž jednal o totožném přestupkovém jednání žalobce, které vyhodnotil odlišně od prvostupňového správního orgánu, když shledal, že v důsledku speciality zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, mělo být toto jednání žalobce posouzeno jako přestupek podle tohoto zákona. Žalobce dále rozporoval způsob rozhodnutí o odvolání žalobce, kdy žalovaný přistoupil ke změně prvoinstančního rozhodnutí, ačkoliv řízení z části zastavil. Žalobce odkázal na ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, které připouští pouze změnu celého rozhodnutí, nikoliv jeho části. V případě, že žalovaný zastavil řízení pouze z části, měl postupovat dle zákona o správním řízení, nikoliv podle zákona o přestupcích. Pokud žalovaný postupoval dle přestupkového zákona, měl celou věc vrátit správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Pokračování - 8 - 10A 22/2014 Z dikce ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu vyplývá, že jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje, pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem; je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění; odvolací správní orgán nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v samostatné působnosti. Podle ust. § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích správní orgán řízení o přestupku zastaví, jestliže se v něm zjistí, že spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému z přestupku prokázáno. Podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu se tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. Ze shora citovaných ustanovení je zřejmé, že námitku žalobce nelze považovat za důvodnou. Žalovaný postupoval zcela v souladu s ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, když prvostupňové rozhodnutí změnil. Žalovaný změnil tak, že žalobce v prvním výroku shledal vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 silničního zákona a ve druhém výroku týkajícím se přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona, řízení o přestupku zastavil podle ust. § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Skutečnost, že řízení o přestupku bylo druhým výrokem zastaveno podle zákona o přestupcích, nemůže způsobovat nesprávnost napadeného rozhodnutí, neboť tím nebylo zasaženo do veřejných subjektivních práv žalobce, skutek, kterým se měl dopustit přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona, nebyl žalobci prokázán. Lze shrnout, že výrokem II napadeného rozhodnutí bylo odvoláním napadené rozhodnutí změněno ve prospěch žalobce, taková změna tudíž nemůže zasáhnout do jeho veřejných subjektivních práv. Žalovaný postupoval správně, pokud o odvolání žalobce rozhodl dle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, jehož komentované znění upřednostňuje změnu odvoláním napadeného rozhodnutí před jeho zrušením a vrácením prvoinstančnímu orgánu k novému projednání, které by mělo přicházet v úvahu pouze výjimečně, a to i z důvodu procesní ekonomie. Dále žalobce uvedl, že se žalovaný nevypořádal s argumentem, že jednání, které je mu přičítáno za vinu, nemohlo být společensky nebezpečné. Ani tuto námitku žalobce nepovažuje krajský soud za důvodnou, a to s odkazem na stranu 4 napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný zabýval materiálním znakem přestupku spáchaného žalobcem. Žalovaný k tomuto uvedl, že chráněným zájmem společnosti je v tomto případě zajistit na pozemních komunikacích provoz pouze řádně zaregistrovaných vozidel. Chráněný zájem společnosti byl v daném případě ohrožen jednáním žalobce, který řídil motorové vozidlo, jež nemělo platné registrační značky, byť toto vozidlo řídil pouhý jeden den po skončení platnosti převozních značek. Uvedená námitka byla tedy řádně vypořádána a její odůvodnění je přezkoumatelné. Pokračování - 9 - 10A 22/2014 Žalobce k této námitce dále uvedl, že jej policisté nezastavili, nýbrž kontrolovali v okamžiku, kdy zastavil u bankomatu, kde vybíral peníze na registraci vozidla. Je tedy skutečně otázkou, jak mohl žalobce porušit, či dokonce ohrozit, zájem společnosti ve smyslu ust. § 2 odst. 1 přestupkového zákona. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesprávně interpretuje znění zákona, a to konkrétně pojem společenské nebezpečnosti. Společenskou nebezpečnost lze dovodit z každého zaviněného jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti, v daném případě ji lze spatřovat právě v jednání, kterého se žalobce dopustil tím, že se na pozemních komunikacích pohyboval s vozidlem, které nemělo platné registrační značky. Dále žalobce vytýká správním orgánům obou stupňů, že se při svém rozhodování dopustily extenzivního výkladu právních norem, neboť právní předpisy České republiky nijak nezpřesňují ani nestanovují platnost registračních značek, pouze stanovují, že na vozidle musí být umístěna registrační značka, a že tato značka musí být vydána pro konkrétní vozidlo. Tyto povinnosti byly žalobcem beze zbytku naplněny. Není pak chybou žalobce, že český právní řád nijak neupravil používání převozních registračních značek. Uvedená námitka je účelová, žalobce opětovně nesprávně interpretuje znění zákona. Podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, na němž v rozporu s jiným právním předpisem není umístěna tabulka státní poznávací značky (dále jen „registrační značka“) nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena. Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. je řidič kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném od 01.01.2012, každý, kdo hodlá provozovat na území České republiky silniční motorové vozidlo a přípojné vozidlo, je povinen tato vozidla přihlásit k registraci na předepsaném tiskopisu u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, s výjimkou osob, jejichž pobyt na území České republiky netrvá déle než 185 dnů v příslušném kalendářním roce. Podle § 6 odst. 8 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. řidič motorového vozidla musí mít při řízení u sebe osvědčení o registraci vozidla podle zvláštního právního předpisu. Jazykovým, systematickým, historickým, logickým i teleologickým výkladem lze dospět pouze k jedinému závěru, že žalobce provozoval na území České republiky, byť v době, kdy byl policisty kontrolován, pouze 1 den, motorové vozidlo, které k registraci u příslušného úřadu obce s rozšířenou působností nepřihlásil. Motorové vozidlo žalobce bylo označeno toliko převozními značkami, které v době provedené kontroly nebyly platné. Žalobce neuvedl žádný důvod, který by mu v přihlášení vozidla bránil. Výklad, který nabízí k řešení věci žalobce, nemá oporu v platném právu ani k němu nelze dospět žádnou z výkladových metod. Úmyslem zákonodárce bylo zajistit, aby se v provozu na pozemních komunikacích pohybovala pouze ta vozidla, která jsou řádně Pokračování - 10 - 10A 22/2014 zaregistrovaná, přičemž na základě této registrace je takovému vozidlu vydána i tabulka registrační značky. Žalobce se, ačkoliv měl na vozidle umístěny převozní značky, dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť tyto značky nebyly platné. Výklad uváděný žalobcem by vedl k absolutní bezvýznamnosti časově ohraničené platnosti převozních značek, takový výklad nelze považovat za správný. Řidič má znát svoje povinnosti a zachovat potřebnou míru opatrnosti. Žalobce dlouhodobě disponuje řidičským oprávněním, neřídil motorové vozidlo poprvé nebo jen krátce, pokud by svému vozidlu věnoval dostatečnou pozornost, musel by pouhou vizuální kontrolou značek zjistit, že tyto jsou neplatné. Soud v dané věci uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 11 - 10A 22/2014 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 6. června 2014 Samosoudkyně: Mgr. Helena Nutilová v. r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Dotčená ustanovení

Zákon České národní rady o přestupcích 200/1990 Sb.
Zákon ze dne 13. července 1999 o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) 168/1999 Sb.
Zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů 361/2000 Sb.
Zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích 56/2001 Sb.
Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.
Zákon správní řád 500/2004 Sb.

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.