10 A 24/2010
č. j. 10 A 24/2010-42
V PLATNOSTICitované zákony (5)
Rubrum
10A 24/2010 – 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. L.V., proti žalovanému rektorovi Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Branišovská 31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.2.2010, č.j. 01/0289/10, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí žalovaného rektora Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ze dne 8.2.2010, č.j. 01/0289/10 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou, došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 19.4.2010, domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ze dne 7.12.2009, č.j. 04/1359/09, o ukončení studia, kdy žalovaný rozhodl tak, že rozhodnutí děkana teologické fakulty potvrdil. V žalobě žalobce namítá, že rozhodnutí děkana mu nebylo doručeno do vlastních rukou, ale oznámeno studijním oddělením elektronicky, přičemž rozhodnutí rektora v poučení neobsahovalo možnost podat proti rozhodnutí rektora návrh na přezkum soudem. Žalobce Pokračování - 2 - 10A 24/2010 poukázal na důvody neplnění povinností studenta podle studijního a zkušebního řádu, pro které nemohl splnit podmínky studia a dosáhnout potřebného množství kreditů. Napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje řádné odůvodnění. Proto napadené rozhodnutí nemá náležitosti rozhodnutí dle § 68 odst. 3 zákona o vysokých školách. Rektor vysoké školy v napadeném rozhodnutí o přezkumu rozhodnutí o ukončení studia potvrdil rozhodnutí děkana, v němž jen parafrázoval zákon, když uvedl, že „přezkoumal rozhodnutí děkana a ověřil, že nebylo vydáno v rozporu se zákonem o vysokých školách nebo vnitřním předpisem vysoké školy“ namísto, aby se vypořádal s jednotlivými důvody žalobce v žádosti o přezkoumání rozhodnutí děkana. Dle žalobce všechna rozhodnutí, která podléhají soudnímu přezkumu ve správním řízení musí být dostatečně odůvodněna, aby tím byl soudní přezkum reálně umožněn. Děkan veřejné vysoké školy rozhoduje v postavení orgánu veřejné správy, z povahy věci je proto nutné, aby rozhodnutí odůvodnil. Žalobce se proto domáhá zrušení napadeného rozhodnutí bez nařízení jednání. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl, že proti rozhodnutí o ukončení studia může student požádat rektora o přezkum. Při přezkoumání předmětného rozhodnutí nebyly zjištěny skutečnosti pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. Při přezkumu napadeného rozhodnutí se rektor řídí objektivními důvody, které vedly k ukončení studia. V žádosti žalobce byla citována celá řada příčin odkazů na obecně platné právní předpisy a uváděny skutečnosti, které na rozhodnutí o ukončení studia nemají žádný relevantní dopad. Není povinností rektora, aby se s těmito důvody vypořádával. Listina základních práv a svobod porušena nebyla, neboť žalobci nikdo nebránil studovat, dokonce se dá tvrdit, že i přes to, že lze u něj pochybovat o plnění základního poslání studia, kterým je příprava na budoucí povolání, byla žalobci poskytována zcela nadstandardní péče ze strany teologické fakulty. Na vyloučení ze studia nemá dopad, zda žalobce měl 53 nebo 46 kreditů, ale fakt, že nebylo dosaženo kreditů 80. Splnění tohoto limitu žalobce nikterak neprokázal. Ve věci rozhodování o ukončení studia žalobce nedošlo k žádnému pochybení co do důvodu nebo postupu ze strany žalovaného, které by mělo za následek zrušení tohoto rozhodnutí. Ze správního spisu, s ohledem na žalobní body, byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Děkan Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích dne 7.12.2009 vydal rozhodnutí o ukončení studia s odůvodněním, že podle zápisového listu o vykonaných zkouškách z matriky studentů žalobce nesplnil požadavky vyplývající ze studijního programu podle Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích , konkrétně podle čl. 27 odst. 1 písm. c) nezískal ve čtyřech po sobě jdoucích semestrech alespoň 80 kreditů, ale pouze 53 a dále podle písmene d) ani po druhém zapsání nezískal kredity za povinné předměty uvedené v příloze. Shora uvedené rozhodnutí napadl žalobce žádostí o přezkoumání rozhodnutí, ve kterém namítal, že odůvodnění rozhodnutí je stručné a nedostatečné, toto rozhodnutí děkana mu nebylo řádně doručeno a uváděl důvody, pro které nemohl získat potřebné množství kreditů s tím, že nesplnil povinnosti studenta tak, jak je označil děkan fakulty z důvodů objektivních na straně fakulty, nikoliv jeho vinou. Rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích dne 8.2.2010 k žádosti žalobce o přezkoumání rozhodnutí o ukončení studia vydal rozhodnutí dne 8.2.2010, kde uvedl, že „přezkoumal uvedené rozhodnutí a ověřil, že nebylo vydáno v rozporu se zákonem o vysokých školách, vnitřním předpisem veřejné vysoké školy nebo její součásti, proto potvrdil Pokračování - 3 - 10A 24/2010 rozhodnutí děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích č.j. 04/1359/09 o ukončení studia na Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích“. Žalobce byl v citovaném rozhodnutí poučen, že toto rozhodnutí je konečné. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 22.4.2010. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předmětem sporu je posouzení náležitostí rozhodnutí rektora v řízení o přezkoumání rozhodnutí o ukončení studia žalobce, který namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť není dostatečně odůvodněno. Soud proto zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Soud se zabýval nejprve tím, zda rozhodnutí o ukončení studia splňuje podmínky přezkoumatelnosti. K podmínkám přezkoumatelnosti se vyjádřil i Nejvyšší správní soud, kdy v rozsudku č.j. 2As 73/2007-47 opakovaně zdůraznil právo každého na vzdělání a taktéž na vzdělání vysokoškolské, kterého se lze domáhat jak v mezích zákona, který dané právo provádí, tak i stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu, jestliže zákon takový přezkum nevyloučí. K tomu dále konstatoval, že rektor veřejné vysoké školy, jakožto orgán, který v souladu se zákonem o vysokých školách rozhoduje ve věci ve druhém stupni, rozhoduje v postavení orgánu veřejné správy tak, jak ho chápe článek 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a stejně tak definuje § 4 odst. 1 soudního řádu správního. Ač taková možnost existuje, soudní řád správní ani zákon o vysokých školách ani jiný zvláštní zákon rozhodování podle § 50 zákona o vysokých školách ze soudního přezkumu nevylučuje, a tudíž je proti rozhodnutí rektora v souladu s ustanovením článku 36 odst. 2 Listiny přípustná žaloba ve správním soudnictví. Soud se rovněž zabýval přezkoumatelností rozhodnutí, tedy podmínek, jejichž dodržení je nutným předpokladem toho, aby rozhodující soud mohl přezkoumat správnost rozhodnutí. Soud se proto zabýval tím, zda napadené rozhodnutí je řádně odůvodněno, zda se žalovaný dostatečně vypořádal s tvrzenými důvody v žádosti o přezkum. Soud poznamenává, že právo na řádné odůvodnění a jemu odpovídající povinnost správního orgánu je jedním ze základních principů materiálního právního státu, kterým je respektování zásady předvídatelnosti zákona, právní jistoty a vyloučení prostoru pro případnou svévoli ze strany exekutivní moci, resp. rozhodujících správních orgánů. Umožňuje-li zákon žalobci žádat o přezkoumání rozhodnutí, pak mu tím zcela jistě dává i právo namítat konkrétní skutečnosti. Uvádí-li žalobce konkrétní důvody, pro které považuje rozhodnutí děkana za nesprávné, že je v rozporu se zákonem, vnitřními předpisy či podmínkami stanovenými v zákoně o vysokých školách je nutné, aby se rektor při přezkumu rozhodnutí těmito důvody zabýval. V opačném případě by nedostál zákonu, který stanoví povinnost změnit rozhodnutí, jež je s danými podmínkami v rozporu. Pokud by rozhodnutí o opravném prostředku nemuselo být řádně odůvodněno a rektor by se nemusel vypořádat s jednotlivými důvody uvedenými v žádosti o přezkoumání rozhodnutí děkana, postrádal by tento opravný prostředek svůj smysl. Z povahy věci lze tedy dovodit, že náležitosti rozhodnutí se týkají i rozhodnutí o přezkoumání tohoto rozhodnutí. Pokračování - 4 - 10A 24/2010 Shodně bylo i judikováno Nejvyšším správním soudem v rozsudku č.j. 2 As 37/2006- 63, dle něhož „ústavně komfortnímu výkladu nejlépe odpovídá výklad, který aplikoval soud a to takový, že i když je zákonem výslovně určena povinnost, aby bylo rozhodnutí odůvodněno pouze u rozhodnutí děkana, lze si stěží představit, že by tato povinnost nestíhala také rozhodnutí přezkumné. Pokud mají soudy ve správním soudnictví přezkoumávat rozhodnutí vydané v oblasti veřejné správy (§ 4 odst. 1 písm. a/ s.ř.s.), je z povahy věci nutné, aby bylo možno ze správního spisu usoudit na to, z čeho správní orgán vycházel a jakými skutkovými a právními úvahami se řídil. Jinak je totiž nutné napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušit. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný pouze konstatoval, že přezkoumal rozhodnutí a ověřil, že nebylo vydáno v rozporu se zákonem o vysokých školách, vnitřním předpisem veřejné vysoké školy nebo její součásti, a proto rozhodnutí děkana potvrdil, aniž by rozhodnutí řádně odůvodnil a toto tvrzení opřel o argumenty, kterými by umožnil přezkoumání důvodnosti jeho rozhodnutí a vypořádal se s veškerými námitkami vznesenými žalobcem proti rozhodnutí děkana. Tím bylo zatíženo napadené rozhodnutí závažnou procesní vadou, neboť není postačující v odůvodnění rozhodnutí uvést shora uvedenou formulaci, která pouze obecně odkazuje na zákon o vysokých školách, vnitřní předpisy veřejné vysoké školy. K tomu, aby bylo možno napadené rozhodnutí přezkoumat je třeba konkrétně uvést, o jaké důvody se rozhodnutí opírá a jak k nim žalovaný dospěl a jakým způsobem se žalovaný vypořádal s jednotlivými důvody uvedenými v žádosti o přezkoumání rozhodnutí děkana. Odůvodnění rozhodnutí žalovaného neobsahuje tedy dle soudu skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl přezkoumat žalobcem uplatněné žalobní námitky. Z rozhodnutí žalovaného totiž není vůbec zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnutí děkana potvrzeno. Pokud totiž rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu, musí mít soud možnost přezkoumat k jakým právně relevantním skutkovým zjištěním žalovaný dospěl, z jakých konkrétních pokladů vycházel a z jakých právně relevantních důvodů posoudil zjištěný skutkový stav spočívající ve studiu žalobce. Takovéto rozhodnutí postrádající odůvodnění je pak třeba považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a proto napadené rozhodnutí zrušil dle § 76 odst. 1 s.ř.s pro vady řízení bez jednání rozsudkem dle písmene a) uvedeného ustanovení spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Soud proto nemohl se ani zabývat ostatními žalobními body žalobce v žalobě. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobci, který měl v řízení úspěch, žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, žalobce byl soudem osvobozen od soudních poplatků. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 odst. 1 s.ř.s. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. června 2010 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová Pokračování - 5 - 10A 24/2010
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.