Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 24/2012

č. j. 10 A 24/2012-84

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2012-09-19 · ECLI:CZ:KSCB:,2012:10.A.24.2012.84

Citované zákony (12)

Rubrum

10A 24/2012 - 84 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce NaturaMed Pharmaceuticals s.r.o. se sídlem České Budějovice, U Smaltovny 625, zastoupeného Mgr. Petrou Fialovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci, ústřední inspektorát, Květná 15, Brno 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13.1.2012, č.j. AY918-4/67/9/2010-SŘ, takto:

Výrok

Žaloba se z a m í t á. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce v Táboře ze dne 6.6.2011. Prvoinstanční správní orgán vydal dne 6.6.2011 rozhodnutí, kterým žalobci uložil za správní delikty pokutu ve výši 80.000,- Kč podle § 24 odst. 10 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele. K odvolání žalobce žalovaný v odvolacím řízení shora uvedený výrok změnil tak, že navrhovatel spáchal správní delikt podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. a uložil žalobci pokutu ve stejné výši podle § 24 odst. 9 písm. c) zákona Pokračování - 2 - 10A 24/2012 č. 634/1992 Sb. ve znění účinném v době spáchání správního deliktu, při analogickém použití zásady absorpční podle § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích. Žalobce napadá rozhodnutí z důvodu nesprávného zjištění skutkového stavu a nesprávného právního posouzení věci ze strany žalovaného vedoucího k nesprávnosti a nezákonnosti rozhodnutí. Žalobce se měl dopustit správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, když jako právnická osoba a provozovatel potravinářského podniku porušil zákaz používání nekalých obchodních praktik, jak je stanoveno v § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Tato nekalost měla spočívat v tom, že žalobce měl použít vůči blíže neurčenému počtu jím oslovených spotřebitelů klamavou obchodní praktiku dle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele tím, že v předmětných dokumentech bylo uvedeno tvrzení „nezavazuji se k dalším nákupům“ a „odesláním kupónu se nezavazuji k žádným budoucím nákupům“, což je v rozporu s požadovaným úkonem, tj. povinnost informovat žalobce, pokud spotřebitel nechce více zásilek. Dále se měl dopustit agresivní obchodní praktiky tím, že v průběhu roku 2009 a 2010 měl požadovat na občanech platbu za dodané výrobky, ačkoliv si je občané neobjednali. Žalobce má zato, že nenaplnil skutkovou podstatu klamavé obchodní praktiky. Dle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika klamavá, opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem. Žalobce však neopomenul uvést jakéhokoliv důležitého údaje, jen spotřebitele jednoznačně a výslovně upozornil na to, že jestliže spotřebitel nebude chtít více zásilek, existuje možnost upozornit na tuto skutečnost. V případě, že si spotřebitel nepřeje, aby mu byl výrobek dále zasílán, může o tom informovat žalobce, přičemž mu výrobek dále nebude zasílán. V tomto údaji nelze spatřovat žádnou nejednoznačnost nebo nesrozumitelnost. Údaj o tom, že spotřebitel se objednávkou ničím nezavazuje, je zcela pravdivý. Spotřebitel může zasílání výrobků kdykoliv zastavit, a to pouhým informováním společnosti. Žalobce se nedopustil agresivní obchodní praktiky dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně spotřebitele, neboť osoby, které jsou v rozhodnutí uvedeny u této skutkové podstaty, Mgr. P. Č., J. L., K. P., Ing. K. M., si výrobek objednali. Skutečnost, že objednávka nebyla ve správním řízení dostatečně průkazná, ještě nutně nemusí znamenat, že k objednávce vůbec nedošlo. Žalobce se tedy v žádném případě agresivní obchodní praktiky nedopustil. V souvislosti s tím žalobce poukazuje na výpověď Ing. V. B., který tvrdil, že si výrobek neobjednal, ovšem při výslechu se rozpoměl na skutečnost, že si výrobek objednal a připustil, že výrobek i obdržel. Žalovaná nesprávně dovodila, že spáchal správní delikt podle § 17 odst. 2.b., zákona č. 110/1997 Sb., když jako právnická osoba a provozovatel potravinářského podniku porušil povinnost přímo stanovenou použitelným předpisem Evropských společenství upravující požadavky na potraviny, a to v článku 5/1 Nařízení ES č. 852/24, o hygieně potravin, a to vytvořit a zavést jeden nebo více nepřetržitých postupů založených na zásadách HACCP a podle nich postupovat. Žalovaná dovodila, že žalobcem nebylo doloženo zajištění deklarované uchovávané teploty výrobků - doplňku stravy Přírodní Omega 3, přestože byl na obalu tohoto doplňku stravy uveden údaj „skladování v suchu a teplotě do 25 °C“. Žalobce nesouhlasí s tím, že nedoložil, že teplota v poštovních depech a skladech, resp. v poštovní přepravě v letních měsících nepřesáhne teplotu 25 °C. Žalobce doložil „teplotní podmínky pro skladování přípravku Přírodní Omega 3 gelové kapsle“, ze kterého vyplývá, že kapsle vydrží při přepravě teploty od -18 °C až 36 °C. Při přepravě doplňků stravy Českou poštou jsou dodržovány veškeré normy, klimatické podmínky jsou v intencích teplotních podmínek pro Pokračování - 3 - 10A 24/2012 přepravu doplňků stravy Přírodní Omega 3 a teploty nemají vliv na vlastnosti přípravku. Teplota skladování 25 °C na obalu je pouze orientační a doporučená teplota skladování. Výrobek prokazatelně beze změny svého složení nebo kvality ustojí mnohem vyšší teploty po delší dobu. Výklad zákona uvedený žalovanou by znamenal naprosté vyloučení možnosti zasílání jakýchkoliv doplňků stravy prostřednictvím poštovní přepravy. Jelikož výrobek může být vystaven i vyšší teplotě než 25 °C, není nezávadnost výrobků v daném případě ohrožena. Žalobce měl spáchat správní delikt podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb. tím, že opakovaně nesplnil opatření, které mu bylo uloženo dle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb. Žalobce namítá, že část DO3 opatření č. P001-30434/10/D byla neurčitá. Žalobce měl zdokumentovat v postupech založených na HACCP a zabezpečit při uvádění doplňku stravy Omega 3 do oběhu takové dodržování způsobu a podmínek přepravy, skladování a manipulace, aby nedošlo k překročení výrobcem stanovených požadavků na skladování. Takovéto opatření je neurčité v případě, že správní orgán jednoznačně neurčil, jakou dokumentaci má žalobce doložit. Z tohoto opatření tak jednoznačně nevyplývají konkrétní a zcela jasně určené povinnosti. Proto nelze dovozovat deliktní odpovědnost při nesplnění tohoto opatření. Dále žalobce namítá skutečnost, že opatření č. P001-30434/10/D bylo vydáno dne 19.1.2010, přičemž lhůta ke splnění byla určena do 20.1.2010, což je nereálné. Řízení o tomto správním deliktu je proto zatíženo vadou, a to absolutní neurčitostí uložené povinnosti a dále téměř nesmyslnou a nesplnitelnou lhůtou. Žalobce rovněž považuje napadené rozhodnutí za zmatečné, jestliže odvolací orgán změnil výrok I. prvostupňového rozhodnutí tak, že dospěl k naprosto věcně identickému rozhodnutí jako prvostupňový správní orgán. Za stavu, kdy odvolací orgán změnil rozhodnutí orgánu prvního stupně tak, že jej v plném rozsahu potvrdil, je takové rozhodnutí zmatečné a je zcela v rozporu s potřebou určení jasných práv a povinností. Dle žalobce je proto takové rozhodnutí vnitřně rozporné a tím pádem i nicotné dle § 77 správního řádu. Žalobce napadá i druhý výrok napadeného rozhodnutí, neboť má zato, že žalobce se nedopustil žádného ze správních deliktů, a proto by neměl hradit náklady dodatečné kontroly a rovněž tak nesouhlasí s výrokem III. napadeného rozhodnutí, kterým mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč v případě, že výrok I. je nezákonný. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Shodné námitky žalobce uplatňoval již v odvolacím řízení, žalovaná se k těmto námitkám vyjádřila v napadeném rozhodnutí a na tomto svém vyjádření setrvala. Žalovaná vycházela z řádně zjištěného skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb, který správně právně posoudila. Žalobce porušil povinnost stanovenou předpisem Evropské unie opravujícím požadavky na potraviny. Žalobce se mýlí, pokud má zato, že žalovaná jej shledala vinným ze spáchání správního deliktu za to, že nedoložil, že teplota při poštovní přepravě v letních měsících nepřesáhne teplotu 25 °C, neboť podstata správního deliktu spočívá v tom, že v dokumentaci, kterou žalobce předložil při kontrole, nebylo doloženo zajištění deklarované úchovné teploty u výrobku, doplňku stravy Přírodní Omega 3, přestože byl na obalu tohoto doplňku stravy uveden údaj skladování: v suchu, temnu a teplota do 25 °C. Žalobce rovněž spáchal správní delikt podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb. v případě, že žalovaná je oprávněna ukládat opatření k odstranění protiprávního stavu, nikoliv rozhodovat o tom, co musí kontrolovaný subjekt přesně učinit. Uvedené opatření považuje za zcela konkrétní a odstraňující protiprávní stav. Žalovaná jako odvolací orgán postupovala správně, když prvoinstanční rozhodnutí změnila ve výroku I. z důvodu nesprávně uvedeného ustanovení, podle něhož byla uložena pokuta, neboť Pokračování - 4 - 10A 24/2012 prvoinstanční orgán uložil pokutu podle § 24 odst. 10 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb. ve znění účinném v době vydání prvoinstančního rozhodnutí, přičemž v době spáchání správního deliktu bylo toto ustanovení obsaženo v § 24 odst. 9 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb. Dle žalované se jedná o vadu zhojitelnou, když uvedení nesprávného ustanovení, avšak obsahově totožného, účastníka řízení nikterak nekrátilo na jeho právech. Bylo proto nutno tuto vadu napravit a prvoinstanční rozhodnutí v tomto smyslu změnit. Důvody této změny jsou přezkoumatelným způsobem zdůvodněny v napadeném rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy, vychází z řádně zjištěného skutkového stavu a rovněž i výše pokuty odpovídá míře a charakteru povinností porušených žalobcem. Ze spisu vyplývá, že na základě stížností od několika občanů byla dne 8.10.2009 provedena u žalobce kontrola s cílem prověřit pravdivost tvrzených sdělení. Předmětem kontroly byla prezentace a distribuce výrobku pod obchodním názvem Přírodní Omega 3, který byl prezentován jako doplněk stravy, který je dle § 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb. potravinou. Správní orgán následně vyhodnotil získané informace a provedl kontrolu, při které bylo konstatováno, že při nabízení zboží žalobce užívá nekalých obchodních praktik, text na letáku je nesrozumitelný. O kontrole ze dne 19.1.2010 byl pořízen protokol. Z obsahu protokolu vyplývá, že při této kontrole bylo zjištěno, že na neadresovaném tisku a v obchodních podmínkách na internetové adrese uvedené tvrzení „zdarma“ je v rozporu s požadovaným úkonem, tj. platbou 45,- Kč a dále tvrzení „nezavazuji se k dalším nákupům“ a „odesláním kupónu se nezavazuji k žádným budoucím nákupům“ je v rozporu s úkonem, tj. povinnost informovat firmu, „pokud nebudu chtít více zásilek“. Tyto údaje jsou pro běžného spotřebitele nesrozumitelné a nejednoznačné, což vyplývá i z podnětů spotřebitelů, kteří si objednali zásilku „zdarma“, ale z odpovědního kupónu nepoznali, že musí informovat firmu, že nepožadují více zásilek. To mělo za následek, že se stali tzv. abonenty žalobce, což nebylo jejich záměrem. Dále bylo kontrolou zjištěno, že žalobce požadoval zaplacení zásilky doplňku stravy Přírodní Omega 3 a souvisejících poplatků, aniž si je spotřebitel objednal, nebo požadoval vrácení tohoto zboží. Toto jednání dle správního orgánu bylo zjištěno z podnětu spotřebitelů, kteří tvrdili, že obdrželi výrobek, jež si neobjednali, nevyplnili a nezaslali odpovědní kupóny, neučinili objednávku a přesto je po nich požadována úhrada, popř. vrácení výrobku, a to i v případě, že odmítli další zásilky. Na obalu doplňku stravy Přírodní Omega 3 je uveden údaj skladování: v suchu, temnu a teplotě do 25 °C, ovšem nebylo doloženo, jak jsou zajištěny podmínky skladování v době od předání České poště, s.p. k odeslání, formou obyčejné zásilky na adresu spotřebitele, až do jejího převzetí spotřebitelem. Žalobce proti protokolu ze dne 19.1.2010 podal námitky s odůvodněním, že informace na odpovědních kupónech jsou srozumitelné, rovněž i cena odpovídá skutečnosti. Shora uvedeného dne bylo vydáno i opatření P001-30434/10/D k odstranění zjištěných nedostatků. Žalobci byla stanovena povinnost, aby přijal určitá opatření ke zjednání nápravy přesně tam uvedená a to do 20.1.2010. Při kontrole dne 10.3.2010 byla provedena kontrola uložených opatření ze dne 19.1.2010 a bylo konstatováno, že dílčí opatření uložená opatřením pod D01 až D03 nebyla splněna. Opatření D01 se týkalo nápravy upřesnění textu letáků u doplňku stravy Přírodní Omega 3 ohledně úplnosti a srozumitelnosti informace o ceně výrobku a dalších poplatků. Na základě opatření D02 mělo dojít k nápravě textu v letácích k prokazatelné identifikaci Pokračování - 5 - 10A 24/2012 spotřebitele a opatření D03 se týkalo úchovné teploty produktu při přepravě. Dne 10.3.2010 bylo uloženo opakované opatření k odstranění zjištěných nedostatků, které se týkalo zejména opětovně nápravy textu v letáku a k prokázání identifikace ohledně úchovné teploty. Dne 9.4.2010 byla provedena kontrola plnění uložených opatření jak z kontroly ze dne 19.1.2010, tak i z 10.3.2010. Bylo zjištěno jen částečné splnění uložených opatření. Dne 22.4.2010 bylo zahájeno správní řízení ve věci uložení pokuty dle zákona o ochraně spotřebitele. Žalobce dne 28.4.2010 reagoval písemně na zahájení správního řízení, zjištěné nedostatky byly odstraněny, proto není z podstatné části důvodné. Dle vyjádření žalobce prodejní podmínky jsou jasné, zřejmé, srozumitelné, jeho cílem nebylo mást nebo klamat zákazníka. Texty odpovědních kupónů byly změněny dle instrukce správního orgánu. Nepožadoval úhradu po osobách, od kterých neměl objednávku, přičemž nezaručil, že někdo např. úmyslně objednal výrobek jinému. Žalobcem byly v rámci kontroly předkládány odpovědní kupóny, které byly bez podpisu, pouze na nich je uvedeno jméno, příjmení, bydliště občanů, přičemž tyto údaje nebyly žalobcem nijak ověřovány. Rozhodnutím ze dne 24.6.2010 byla žalobci uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno, neboť nebylo dostatečně provedeno dokazování. Prvoinstanční správní orgán následně doplnil dokazování. Správní orgán provedl výslechy osob, kterým žalobce zaslal uvedené produkty, aniž si je objednaly. Tyto osoby byly následně upomínány o úhradu, přestože odpovědní kupón nepodepsaly a nezaslaly žalobci. Rozhodnutím ze dne 6.6.2011 byla žalobci uložena pokuta, neboť porušil zákaz používání nekalých praktik, jak je stanoveno v ust. § 4 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., dále se dopustil správního deliktu, neboť porušil předpisy upravující požadavky na přepravu a rovněž se dopustil správního deliktu dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb., neboť nesplnil opatření, které mu bylo uloženo. Žalobce se i proti tomuto rozhodnutí odvolal. Žalovaná na základě tohoto odvolání změnila prvoinstanční rozhodnutí z důvodu nesprávně uvedeného ustanovení, podle něhož byla uložena pokuta za správní delikt v případě, že bylo nesprávně uvedeno ust. § 24 odst. 10 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., přičemž mělo být uvedeno § 24 odst. 9 písm. c) dle znění zákona v době spáchání správního deliktu, nikoliv v době vydání rozhodnutí. Žalovaná dospěla k závěru, že žalobce se dopustil správního deliktu, neboť použil klamavou obchodní praktiku tím, že v letáku uvedl formulaci „nezavazuji se k dalším nákupům“ a „odesláním kupónu se nezavazuji k žádným budoucím nákupům“, kdy tento text je nesrozumitelný a nejednoznačný, dále neprokázal žalobce dodržení teploty 25 °C při přepravě a rovněž bylo prokázáno, že nesplnil uložená opatření k nápravě, jež mu byla uložena opatřením ze dne 19.1.2010 a 10.3.2010. Správní orgán měl při rozhodování k dispozici kopie zákaznických karet, kopie objednacích lístků, dopisy zaslané odběratelům. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle napadeného rozhodnutí žalobce spáchal správní delikt dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., neboť při obchodní činnosti porušil zákaz používání nekalých obchodních praktik dle § 4 odst. 3 uvedeného zákona, jež stanoví, že užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv, se zakazuje. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. V daném případě nekalost obchodních praktik spočívala v tom, že žalobce použil vůči blíže neurčenému počtu spotřebitelů klamavou praktiku tím, že na rozesílaném tisku k nabídce jím Pokračování - 6 - 10A 24/2012 distribuovaných výrobků a v obchodních podmínkách na internetové stránce k doplňkům stravy uvedl důležitý údaj, který byl pro spotřebitele nejednoznačný, když pro přípravek Omega 3 „ano, rád bych vyzkoušel unikátní Přírodní Omega 3, pošlete mi zdarma 30 denní balení, zaplatím jen 45,- Kč za poštovné a balné. Nezavazuji se k dalším nákupům, jen k tomu, že informuji firmu NaturaMed Pharma, pokud nebudu chtít více zásilek. Pokud budu pokračovat v Omega 3 programu, dostanu nové balení Přírodní Omega 3 každý měsíc tak dlouho, jak si to budu přát. Každé balení stojí 299,- Kč včetně poštovného a balného. Zásilky můžu kdykoliv přerušit bez udání důvodů“. Obdobný text byl uveden žalobcem i v internetové nabídce. Z uvedeného je zřejmé, že údaje v tomto letáku jsou uvedeny zcela nejednoznačně, jsou nesrozumitelné, nejasné a zcela zavádějící, jestliže je v textu dále uvedeno „zdarma“ a „dostanu 30 denní balení za 0,- Kč“ a kdy se spotřebitel „nezavazuje k dalším nákupům“, což je zcela v rozporu s požadovaným úkonem povinnosti informovat společnost, pokud spotřebitel nebude chtít více zásilek. Z objednávky zásilky „zdarma“ dle textu odpovědního kupónu totiž nevyplývá, že se spotřebitel zároveň zavazuje k pravidelnému odběru výrobku, a to až do doby, než informuje žalobce, pokud nepožaduje více zásilek již zpoplatněných. Z uvedeného je zřejmé, že spotřebitel se tak stal do dalšího projevu vůle ohledně zrušení odběru výrobku již odběratelem výrobků od žalobce. Zákazník se vlastně na základě objednávky jednoho balení stal pravidelným odběratelem výrobků a zavazoval se k pravidelným platbám za ně, aniž by si toho musel být zcela vědom na základě shora uvedené zavádějící informace. Tvrzení žalobce, že se objednávkou výrobku „zdarma“ spotřebitel nezavazoval k žádným nákupům, je v příkrém rozporu se závazkem žalobce dle textu pravidelně odebírat výrobky a platit za ně určitou cenu. Soud proto přisvědčil žalovanému, že nejednoznačnost údajů poskytnutých spotřebiteli spočívá v tom, že spotřebitel si mohl složitě uvědomit, že uzavírá závazkový smluvní vztah a zavazuje se k opakovaným odběrům. Nejedná se tedy o zcela jednoznačné sdělení pro spotřebitele, neboť důležité údaje jsou uvedeny zavádějícím způsobem, ze kterého nemusí být spotřebiteli zcela jasný postup ze strany žalobce. Podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb. obchodní praktika je klamavá, opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem. Uvedený text na letáku o nabídce uvedeného výrobku i na internetu v případě, že bylo v něm uvedeno „nezavazuji se k dalším nákupům“ a „odesláním kupónu se nezavazuji k žádným budoucím nákupům“ obsahuje klamavé obchodní praktiky, jak je zdůvodněno shora. Dle napadeného rozhodnutí se žalobce měl rovněž dopustit agresivní obchodní praktiky podle § 5a odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele tím, že v průběhu roku 2009 a 2010 měl požadovat na občanech platbu za dodané výrobky, ačkoliv si je občané neobjednali. V daném případě se žalobce měl tedy dopustit protiprávního jednání tím, že měl požadovat platbu za dodání výrobku, ačkoliv si jej občané neobjednali. Žalobce to popíral, a v souvislosti s tím poukázal na výpověď Ing. V. B., který potvrdil, že si výrobek neobjednal, ovšem následně se rozpoměl a připustil, že si výrobek objednal i obdržel a dále na výpověď Jiřího Spáčela, který rovněž zpočátku tvrdil, že si nic neobjednal, posléze připustil, že výrobek za něj objednala jeho přítelkyně. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí však vyplývá, že z těchto svědeckých výpovědí nebylo žalovaným vycházeno, skutkové zjištění ohledně agresivní obchodní praktiky bylo učiněno na základě výpovědi svědka Mgr. Pavla Černého, který vypověděl, že se poprvé o žalobci dozvěděl v prosinci 2009, kdy mu byla doručena zásilka poštou, která obsahovala potravinový doplněk údajně na základě jeho objednávky. Současně v této zásilce byla i faktura na 60,- Kč za poštovné a balné, přičemž Pokračování - 7 - 10A 24/2012 svědek objednávku žalobci nezasílal. Přesto v lednu 2010 obdržel další zásilku s uvedeným produktem společně s fakturou na 299,- Kč. Následně, co obdržel od žalobce upomínky za jím neobjednané zboží s informací, že pokud nebude částka uhrazena, bude po něm vymáhána, doporučeným dopisem byly jím zaslány výrobky zpět žalobci. Součástí svědecké výpovědi je i odpovědní kupón, ze kterého nelze dovodit, že objednávku učinil svědek, neboť objednávka není jím vlastnoručně podepsána, event. konkretizována uvedením jeho telefonního čísla za účelem identifikace objednatele v případě, že na odpovědním kupónu je pouze jméno, příjmení a bydliště. Na základě této svědecké výpovědi byl proto správně učiněn závěr, že po uvedené osobě žalobce požadoval platbu za výrobek, který mu dodal, ačkoliv si ho svědek neobjednal a dále požadoval i vrácení těchto nevyžádaných výrobků. Rovněž svědek J. L. vypověděl, že obdržel od žalobce zásilku s potravinovým doplňkem Omega 3, přestože si jej neobjednal. Za měsíc obdržel další nevyžádanou zásilku s potravinovým doplňkem a poté upomínku na částku 394,- Kč včetně sankce za pozdní úhradu, přičemž na telefonický dotaz na zákaznické lince mu bylo sděleno, že v případě neuhrazení částky 394,- Kč bude věc předána exekutorovi. Žalobce zaslal spotřebiteli odpovědní kupón, na kterém bylo uvedeno jméno a adresa manželky J. L., přičemž svědek vypověděl, že on ani jeho manželka kupón nevyplnili. Z uvedeného odpovědního kupónu nelze dovodit, kdo učinil objednávku, neboť spotřebitel není žádným způsobem individualizován ani není na odpovědním kupónu jeho podpis či jeho telefonní číslo za účelem kontaktu. Rovněž z této svědecké výpovědi vyplývá, že žalobce po svědkovi požadoval platbu za výrobek, který mu dodal, ačkoliv si ho svědek neobjednal. Svědkyně Květa Pěkná vypověděla, že jí byly zasílány produkty od žalobce, přestože objednávku nikdy neučinila a není jí známo, kdo za ní objednávku vyplnil. Ze svědeckých výpovědí, které byly správním orgánem zajištěny, vyplývá, že žalobce požadoval po spotřebitelích platbu za výrobky, které jim dodal, přestože si je spotřebitelé neobjednali, přičemž žalobce požadoval i po čtyřech spotřebitelích platbu za nevyžádané a v jednom případě ani za nezaslané výrobky. Na základě svědeckých výpovědí byl proto učiněn správně žalovaným závěr, že se žalobce dopustil agresivní obchodní praktiky dle § 5a odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele. V souvislosti s tím je zcela nedůvodně žalobcem poukazováno na ustanovení článku 26 Listiny základních práv a svobod, která garantuje svobodu podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti, neboť shora uvedeným postupem žalovaná nikterak nebránila uplatňovat žalobci jeho základní práva, zejména právo provozovat podnikatelskou činnost. Je povinností žalobce v rámci podnikání dodržovat právní předpisy, a to zejména zákon na ochranu spotřebitele, tedy nepoužívat klamavou obchodní praktiku a nedopouštět se agresivních obchodních praktik. Žalobce se dle žalované dopustil správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm b) zákona č. 110/1997 Sb., neboť porušil povinnost stanovenou předpisem Evropských společenství, upravujícími požadavky na potraviny, a to článek 5/1 nařízení ES č. 852/2004, o hygieně potravin, vytvořit a zavést jeden nebo více nepřetržitých postupů založených na zásadách HACCP a podle nich postupovat, neboť žalobce nedoložil zajištění deklarované uchovávané teploty výrobků doplňku stravy Přírodní Omega 3, přestože byl na obalu tohoto doplňku uveden údaj skladování v suchu a teplotě do 25 °C. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, neboť předložil při kontrole postupy, které dokládaly režim skladování a uchovávání výrobků. Soud poznamenává, že provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny do oběhu, je dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o potravinách povinen uchovávat potraviny a suroviny při teplotách stanovených vyhláškou nebo deklarovaných výrobcem, neboť tuto teplotu je nutno považovat za nejvhodnější pro úchovu potravin. Z napadeného rozhodnutí Pokračování - 8 - 10A 24/2012 vyplývá, že žalobce se dopustil správního deliktu porušením článku 5 odst. 1 nařízení ES č. 852/2004 tím, že v dokumentaci HACCP, kterou předložil při kontrole, nebylo doloženo zajištění deklarované úchovné teploty u doplňku stravy Přírodní Omega 3, přestože byl na obalu tohoto doplňku stravy uveden údaj – skladování v suchu, temnu a teplotě do 25 °C. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce měl mít mezi přijatými zásadami stanoven způsob, jak tuto povinnost zajistit. Bylo proto povinností žalobce zabývat se uvedenými požadavky, zavést postupy k zajištění teploty a ty předložit při kontrole. Není rozhodné, zda při přepravě mohou reálně vlastnosti dotčeného doplňku stravy ovlivnit teploty. Soud proto uzavřel, že námitka žalobce důvodná není. Lze přisvědčit však žalobci, že není skutečně možné ověřit teploty, kterým bude přepravovaná potravina vystavena. Opatřením P001-30434/10/D03 bylo žalobci uloženo zdokumentovat v postupech založených na HACCP a zabezpečit při uvádění doplňku stravy Přírodní Omega 3 do oběhu takové dodržování způsobů a podmínek přepravy, skladování a manipulace, aby nedošlo k překročení výrobcem stanovených požadavků na skladování. Termín splnění byl stanoven do 20.1.2010. Žalobce má zato, že takové opatření je zcela neurčité v případě, že jednoznačně není určeno, jakou dokumentaci má žalobce konkrétně doložit. Uvedená výhrada není důvodná, neboť je povinností žalobce odstranit protiprávní stav a není možné, aby tento postup byl správním orgánem předjímán. Odstranění protiprávního stavu je vždy možné učinit různými způsoby a je zcela na žalobci, jaký konkrétní způsob k odstranění nedostatku přijme. Žalovaná proto nepochybila, pokud uložila žalobci opatření k odstranění protiprávního stavu, neboť jí nepřísluší nařizovat, jaká konkrétní opatření k odstranění protiprávního stavu mají být přijata. Uvedené opatření je nutno hodnotit jako zcela konkrétní, kdy žalobci bylo uloženo, aby zabezpečil při uvádění produktu takové dodržování způsobů a podmínek přepravy a skladování, aby nedošlo k překročení stanovených požadavků na skladování. Soud poznamenává, že opatřením správního orgánu je kontrolovanému subjektu ukládána povinnost, jedná se tedy o úkon správního orgánu, jímž se v určité věci zakládají povinnosti určené osobě. Nedůvodně je i žalobcem poukazováno na okolnost, že opatření bylo vydáno dne 19.1.2010, přičemž lhůta k splnění předmětného bodu opatření byla určena do 20.1.2010, což je nereálná a nesplnitelná lhůta. K této výhradě soud uvádí, že uvedená lhůta se může jevit žalobci jako nepřiměřeně krátká, ovšem cílem bylo odstranit protiprávní stav. Ze spisu vyplývá, že splnění uvedeného opatření bylo kontrolováno až dne 10.3.2010 a bylo zjištěno, že ještě nebylo splněno. Proto bylo vydáno správním orgánem další opatření se lhůtou splnění do 11.3.2010, ovšem při kontrole dne 9.4.2010 bylo zjištěno, že opatření opětovně žalobcem nebylo splněno. Proto je nedůvodná shora uvedená výhrada žalobce jestliže jím nebylo uložené opatření splněno ani do data kontroly 9.4.2010. Soud poznamenává, že žalobce měl možnost v případě nesouhlasu s uloženým opatřením ohledně přiměřenosti lhůty podat námitky, čehož nevyužil. Z postupu žalobce však vyplývá, že neměl zájem na odstranění protiprávního stavu, jestliže opatření nebylo jím ani dodatečně splněno. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za zmatečné v případě, že žalovaná změnila výrok I. prvostupňového rozhodnutí, a to tak, že dospěla k naprosto věcně identickému rozhodnutí, jako orgán prvního stupně. Dle žalobce měl odvolací orgán odvolání žalobce zamítnout a rozhodnutí orgánu prvního stupně potvrdit. Tato výhrada žalobce není důvodná, a to z následujících důvodů. Podle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy. V daném případě žalovaný jako odvolací orgán odstranil z úřední povinnosti v souladu se shora uvedeným ustanovením nesprávnost prvoinstančního rozhodnutí, změnil Pokračování - 9 - 10A 24/2012 prvoinstanční rozhodnutí ve výroku I. z důvodu nesprávně uvedeného ustanovení, podle něhož byla uložena pokuta – § 24 odst. 10 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb. ve znění účinném v době vydání prvoinstančního rozhodnutí, neboť v době spáchání správních deliktů bylo toto ustanovení obsaženo v § 24 odst. 9 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb. Tento postup žalovaného byl správný v případě, že výrok prvoinstančního rozhodnutí nebyl v souladu se zákonem, kdy došlo pouze k uvedení nesprávného zákonného ustanovení – obsahově však totožného. Tato změna prvostupňového rozhodnutí v žádném případě nezpůsobuje zmatečnost uvedeného rozhodnutí a není ani v rozporu s potřebou určení jasných práv a povinností, jak se žalobce mylně domnívá. Z výroku napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, dle jakého zákonného ustanovení byla žalobci za správní delikt uložena pokuta. Změna výroku rozhodnutí byla i řádně zdůvodněna v odůvodnění napadeného rozhodnutí. V souvislosti s tím soud poznamenává, že elementárním pravidlem správního procesu je zásada o jednotnosti řízení v prvním i ve druhém stupni. Prvoinstanční řízení i řízení odvolací tvoří jeden celek, jedno správní řízení. Nedůvodná je i výhrada žalobce, že napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné a způsobuje tak nicotnost dle § 77 správního řádu. Nicotnost představuje specifickou kategorii vad správních rozhodnutí, přičemž tyto vady musí být ke své povaze vadami nejzávažnějšími, nejtěžšími a rovněž i nezhojitelnými. Nicotné rozhodnutí je takové rozhodnutí, které pro jeho vady vůbec nelze za veřejně mocenské rozhodnutí správního orgánu považovat a které není sto vyvolat veřejnoprávní účinky. Z důvodů uvedených shora napadené rozhodnutí uvedenými vadami netrpí, z odůvodnění je zřejmé, z jakého důvodu došlo ke změně výroku I. prvostupňového rozhodnutí, jaký správní delikt žalobce spáchal a dle jakého zákonného ustanovení mu byla uložena pokuta a v jaké výši. Zcela jasně tak byla vymezena povinnost žalobce, žádné nezhojitelné vady napadené rozhodnutí neobsahuje, vnitřně rozporné z důvodů uvedených v předchozí pasáži rozsudku není. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce se dopustil správních deliktů, proto mu byla v souladu s ust. § 16 odst. 7 zákona č. 110/1997 Sb. uložena povinnost uhradit náklady dodatečné kontroly ve výši 2.000,- Kč. V případě, kdy soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí ve výroku I. je zákonné, byl zcela bezpředmětný návrh žalobce na zrušení výroku III. ohledně uložení povinnosti uhradit náklady řízení v paušální částce ve výši 1.000,- Kč. Tato povinnost nahradit náklady řízení byla uložena v souladu s § 79 odst. 5 správního řádu, přičemž výše této paušální částky byla stanovena dle § 6 odst. 1 vyhl. č. 520/2005 Sb. Soud proto z důvodů shora uvedených žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokračování - 10 - 10A 24/2012 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. září 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Dotčená ustanovení

Zákon České národní rady o přestupcích 200/1990 Sb.
Zákon o ochraně spotřebitele 634/1992 Sb.
Zákon o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů 110/1997 Sb.
Zákon o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů 146/2002 Sb.
Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.