10 A 24/2013
č. j. 10 A 24/2013-25
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 8 As 53/2013-37- KS Č. Budějovice 10 A 24/2013-25
- NSS 8 As 53/2013-37
Citované zákony (8)
Rubrum
10A 24/2013 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce D. B., zast. advokátem, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, se sídlem v Jihlavě, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18.01.2013, č.j. KUJI 4153/2013, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 18.01.2013, č.j. KUJI 4153/2013 a rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov, odboru vnitřních věcí, ze dne 16.10.2012 č.j. OVV/1360/2012 D-240/12 se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11.228,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 08.03.2013 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18.01.2013, č.j. KUJI 4153/2013, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Pelhřimově, odboru vnitřních věcí, ze dne 16.10.2012, č.j. OVV/1360/2012 D-240/12, jímž byl žalobce uznán vinným za spáchání přestupků podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. b), ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve Pokračování - 2 - 10A 24/2013 znění pozdějších předpisů (dále též zákon o silničním provozu), a to v důsledku porušení ustanovení § 4 písm. a), b), c), ustanovení § 5 odst. 2 písm. b), ustanovení § 17 odst. 2, 3 a 5 písm. c), g), ustanovení § 21 odst. 1 a ustanovení § 28 odst. 5 zákona o silničním provozu. Uvedené rozhodnutí bylo dle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též správní řád) žalovaným potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto. Žalobce prostřednictvím včasné správní žaloby namítá nesprávný postup prvostupňového správního orgánu, který žalobci nepředložil žádný přímý důkaz, jenž by svědčil o skutečnosti, že předmětné motorové vozidlo řídil žalobce, že do tohoto vozidla nastupoval či z něj vystupoval. Z obsahu spisového materiálu tyto skutečnosti neplynou. Žalobce v této souvislosti napadá též nevěrohodnou výpověď příslušníka Policie ČR, který, s ohledem na viditelnost a klimatické podmínky, nemohl žalobce ve vozidle jednoznačně identifikovat. Správní orgán tyto skutečnosti, jenž by mohly mít vliv na identifikaci žalobce, žádným způsobem nepřezkoumal. Dále žalobce namítá nedostatečné stanovení doby, kdy byl střízlivý, a od které doby, případně kde, požil alkohol. K této námitce žalobce dále uvedl, že správní orgán nijak neprověřil jeho spontánní výpověď, kdy tvrdil, že do obce Včelnička, kde došlo k jeho zadržení, přijel střízlivý a alkohol požil až na tomto místě, tedy po jízdě. V této souvislosti žalobce odkázal na svědeckou výpověď M. Š., který nepotvrdil, že by pil alkohol, pouze uvedl, že alkohol kupoval a někam ho nesl. Největší pochybení žalobce spatřuje v porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a rovněž obecných zásad správního řízení dle ustanovení § 73 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále též zákon o přestupcích), jestliže správní orgán rozhodl, s odkazem na ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, v jeho nepřítomnosti. Jedná se o závažnou vadu řízení, o níž lze mít důvodně za to, že měla vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu. Závěrem žalobce navrhuje rozhodnutí obou správních orgánů zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Žalobce dále požaduje uložit žalovanému náhradu nákladů řízení. Součástí předmětné žaloby byl též návrh žalobce na přiznání odkladného účinku této žalobě s tím, že žalobce dojíždí za výkonem své samostatné výdělečné činnosti po celé ČR a okamžitý výkon napadeného rozhodnutí by pro něj znamenal značnou a citelnou újmu, což by se dotklo jeho majetkových poměrů a tato újma by byla nenahraditelná. Tento návrh byl v důsledku žalobcova podání, došlého soudu dne 20.03.2013, vzat zpět a řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku projednávané žalobě bylo krajským soudem, prostřednictvím usnesení ze dne 20.03.2013 č.j. 10 A 24/2013-19, zastaveno. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 25.03.2013 poukázal na skutečnost, že žalobní body se v zásadě překrývají s námitkami odvolacími, se kterými se žalovaný detailně vypořádal v žalobou napadeném rozhodnutí. S ohledem na tuto skutečnost tudíž odkázal na odůvodnění tohoto rozhodnutí. K námitce žalobce týkající se okolností projednávání přestupku v nepřítomnosti žalobce žalovaný pouze uvedl, že podmínky pro tento postup stanovené ustanovením § 74 zákona o přestupcích byly v daném případě splněny. Nebylo potřeba, aby žalobce v řízení osobně učinil nějaký úkon, proto byl s ohledem na generální plnou moc k ústnímu jednání předvolán pouze právní zástupce žalobce, který svou účast náležitě neomluvil. Tento postup, na jehož základě je k ústnímu jednání předvolán pouze Pokračování - 3 - 10A 24/2013 právní zástupce obviněného byl aprobován též Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí ze dne 20.10.2011 č.j. 2 As 111/2011-56. Žalovaný v této souvislosti dále poukázal na jednání žalobce v průběhu celého správního řízení, který byl celou tuto dobu zcela pasivní a v průběhu přípravného řízení odmítal vypovídat. Se správním orgánem se nepokusil jakkoliv dohodnout na náhradním termínu ústního jednání. Žalovaný má za to, že žalobce mohl své stanovisko k věci učinit a své právo na obhajobu tak realizovat prostřednictvím svého právního zástupce, kterému k tomuto účelu udělil generální plnou moc. Žalovaný je přesvědčen, že žaloba není důvodná a navrhuje, aby byla zamítnuta. Z obsahu správního spisu, jehož součástí je též spis Policie České republiky – Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Z úředního záznamu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Pelhřimov, ze dne 11.09.2011 č.j. KRPJ-7003-11/TČ-2011- 161713, bylo zjištěno, že dne 11.09.2011 policejní hlídka ve složení npor. M.H. a nstržm. T. B. pronásledovala vozidlo tov. zn. Peugeot, které vyjelo z komunikace, jenž byla označena dopravní značkou „Průjezd zakázán“. Jelikož žalobce jel zpočátku pomalu, bylo zcela zřetelně možné rozpoznat osobu řidiče v autě. Řidič vozidla, poté, co byl policejní hlídkou dojížděn, zrychlil rychlost, přičemž se tímto zrychlením dostal nad rychlost vyšší než 50 km/hod. Policejní hlídka následně zvukově i světelně vyzvala řidiče k zastavení, tento však na výzvu nereagoval a bezohledně projel komunikaci označenou dopravní značkou „Stůj, dej přednost v jízdě“. Řidič vozidla následně v místě před železničním přejezdem předjel jiné vozidlo, a to aniž by dal ukazatel o změně směru jízdy, na železniční přejezd vjel vysokou rychlostí, v jejímž důsledku došlo k vymrštění vozidla do vzdálenosti 22,70 metru, přičemž v této době došlo k bezprostřednímu ohrožení dvou dalších neustanovených vozidel. V této době policejní hlídka již nebyla schopna řidiče pronásledovat a ztratila jej z dohledu, na základě svědecké výpovědi dalšího řidiče se policejní hlídce podařilo dohledat odstavené osobní vozidlo tov. zn. Peugeot, přičemž toto vozidlo bylo bez řidiče a uzamčené. Po prozkoumání vozidla bylo policisty zjištěno, že kapota i výfuk vozidla jsou teplé, tudíž vozidlo bylo před chvílí v provozu. Tato skutečnost byla doložena též stopami pneumatik na trávníku. Na vozidlo bylo instalováno zařízení zabraňující jeho odjezdu. Policejní hlídka se po určité době vrátila k tomuto vozidlu zpět, přičemž zjistila, že na zadním sedadle vozidla spí řidič vozidla, který policejní hlídce ujížděl. Z osobních dokladů řidiče bylo zjištěno, že se jedná o žalobce. Žalobce se následně podrobil dechové zkoušce a krevnímu odběru, na základě nichž byl zjištěn alkohol v krvi i v dechu. S policisty následně nespolupracoval a k věci odmítal cokoliv uvést. Obsahem policejního spisu jsou dále výsledky testů dechové zkoušky, kdy první zkouška v 04:31 prokázala 0,91‰ alkoholu v dechu a druhá zkouška v 04:36 prokázala 0,85 ‰ alkoholu v dechu. Obsahem spisu je dále fotografická dokumentace, dále protokol o výslechu podezřelého ze dne 18.11.2011 a úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 11.09.2011, ze kterých je patrné, že žalobce odmítl vypovídat. Policejní spis dále obsahuje úřední záznamy o podání vysvětlení svědků. Dne 14.09.2011 byl vyslechnut jako svědek J. H., který dne 11.09.2011 přejížděl železniční přejezd v době, kdy přes tento přejezd jel vysokou rychlostí též žalobce pronásledovaný policejní hlídkou. Svědek uvedl, že se v době, kdy žalobce ve vysoké rychlosti přejížděl Pokračování - 4 - 10A 24/2013 přejezd, cítil být bezprostředně ohrožen, neboť vozidlo dopadlo po vymrštění na železničním přejezdu vedle jeho vozidla, které pro jistotu odstavil u krajnice. Dne 11.09.2011 byl jako svědek vyslechnut A. L., který v K. n. L. bydlí a dne 10.09.2011 ve 22:00 venčil psa, prostor před jeho domem byl v této době prázdný. Dne 11.09.2011 ve 02:20 hod. svědka probudilo štěkání psa a zjistil, že v tuto dobu před jeho domem stojí zaparkované auto bílé barvy, combi. Následně k tomuto autu přijelo policejní vozidlo. Auto muselo přijet zhruba kolem 02:20 hod., kdy jej probudilo štěkání psa, dříve to být určitě nemohlo. Vozidlo nezná, nikdy dříve na tomto místě neparkovalo. Dne 18.10.2011 byl učiněn úřední záznam o podání vysvětlení J. Ř., který je majitelem předmětného vozu tov. zn. Peugeot. Sdělil, že dne 10.09.2011 a 11.09.2011 měl vozidlo u sebe žalobce, kdo přesně v uvedené dny vozidlem jezdil neví. Dne 11.09.2011 byl pořízen úřední záznam o podání vysvětlení M. Š., který sdělil, že žalobce osobně nezná. Dne 10.09.2011 viděl žalobce v baru provozovny B. v K. n. L., prodal mu alkoholické nápoje. Alkohol mu zřejmě prodávala i kolegyně. Okresní státní zastupitelství v Pelhřimově podalo návrh na potrestání žalobce pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit jednáním ze dne 11.09.2011, kdy v obci Kamenice nad Lipou po předchozím požití alkoholu s vědomím toho, že jeho schopnost k řízení nebude bezpečná, řídil osobní automobil tov. zn. Peugeot, nereagoval na znamení zastavení policejní hlídkou, této ujížděl, překročil nejvyšší povolenou rychlost, nerespektoval dopravní značení, bezohlednou jízdou ohrozil nejméně dvě vozidla, v 04:30 hod. byl vypátrán a podrobil se opakovaným dechovým zkouškám na alkohol a rovněž odběru krve, přičemž v 05:05 hod. byla zjištěna koncentrace alkoholu v krvi 0,90 g/kg, z vypracovaného odborného vyjádření znalce byla stanovena hladina alkoholu v krvi době řízení motorového vozidla 1,44 g/kg. Okresní soud v Pelhřimově o návrhu Okresního státního zastupitelství v Pelhřimově rozhodl usnesením ze dne 15.06.2012 sp. zn. 7 T 168/2011 tak, že věc postoupil komisi k projednání přestupků Městského úřadu v Kamenici nad Lipou, neboť uvedený skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Obsahem správního spisu Městského úřadu v Pelhřimově je dále protokol o ústním jednání, kde byli jako svědci vyslýcháni oba členové zasahující policejní hlídky. Dne 15.10.2012 byl vyslechnut svědek M. H., který popsal celou situaci ze dne 11.09.2011, výpověď se shodovala s obsahem úředních záznamů v policejním spisu. Svědek uvedl, že s ohledem na rychlost protijedoucího vozidla měl možnost bezpečně rozeznat řidiče a rovněž shledal, že ve vozidle žádná jiná osoba nebyla. Poté, co bylo vozidlo po pronásledování nalezeno, ve vozidle se nenacházela žádná láhev od alkoholu. V době, kdy policisté hledali řidiče odstaveného vozidla, projížděli celou obcí Včelnička, v obci se nikde nesvítilo, a to ani v místní hospodě. Svědek si je zcela jistý, že řidič vozidla, který byl pronásledován a osoba, jenž našli spící v odstaveném vozidle, se shodují. Dne 15.10.2012 byl dále vyslýchán jako svědek nstržm. T. B., který popsal celou situaci ze dne 11.09.2011 shodně s M. H.. Svědek uvedl, že u odstaveného vozidla bylo pohmatem zjištěno, že motor musel být v nedávné době v chodu, navzdory tvrzení žalobce, kterého našli spícího v autě, a který sdělil, že toto vozidlo stálo celou dobu zaparkované ve Včelničce, neboť zde byl na pivu. Zjev osoby řidiče byl shodný se zjevem osoby, kterou našly spící v odstaveném vozidle. Pokračování - 5 - 10A 24/2013 Obsahem spisu jsou dále oznámení o zahájení řízení a předvolání obviněného k ústnímu jednání v jeho přestupkové věci. Oznámením ze dne 30.08.2012 sp. zn. OVV/1360/2012 D-240/12 byl žalobce Městským úřadem v Pelhřimově předvolán k ústnímu jednání v této věci, které se mělo konat dne 19.09.2012 v 9:00 hod. Dne 19.09.2012 bylo Městskému úřadu v Pelhřimově doručeno podání, jímž se obviněný prostřednictvím svého právního zástupce omlouvá z jednání nařízeného na den 19.09.2012 s tím, že je v pracovní neschopnosti. Právní zástupce současně omluvil i svou nepřítomnost s tím, že bez přítomnosti obviněného nemá toto jednání smysl. Součástí tohoto podání byla též plná moc k obhajobě a k neomezenému zastupování v řízení, jehož předmětem je podezření/obvinění ze spáchání přestupku dne 11.09.2011. Oznámením ze dne 19.09.2012 sp. zn. OVV/1360/2012 D-240/12 byl právní zástupce žalobce Městským úřadem v Pelhřimově předvolán k ústnímu jednání v této věci, které se mělo konat dne 15.10.2012 v 9:00 hod. Dne 12.10.2012 bylo Městskému úřadu v Pelhřimově doručeno podání, jímž právní zástupce žalobce obviněného opětovně omluvil z ústního jednání z důvodu jeho pracovní neschopnosti. Právní zástupce současně omluvil i svou nepřítomnost s tím, že bez přítomnosti obviněného nemá toto jednání smysl. Rozhodnutím Městského úřadu v Pelhřimově, odborem vnitřních věcí, úsekem přestupkové agendy a veřejného pořádku, ze dne 16.10.2012 sp. zn. OVV/1360/2012 D- 240/12 byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, z přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 tohoto zákona a dále z přestupku dle ust. 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Uvedené rozhodnutí bylo, dle ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, vydáno v nepřítomnosti obviněného. Shora uvedených přestupků se žalobce dopustil tím, že dne 11.09.2011 pod vlivem alkoholického nápoje řídil osobní automobil tov. zn. Peugeot v obci Kamenice nad Lipou, přičemž během odbočování na místních komunikacích nepoužíval ukazatel změny směru jízdy, následně nereagoval na zvuková světelná výstražná znamení Policie ČR a dále během své jízdy nerespektoval dopravní značení, které mu přikazovalo zastavit a dát přednost v jízdě. Tímto jednáním nesplnil nebo porušil povinnosti stanovené v zákoně o silničním provozu. Další bezohlednou jízdou následně ohrozil řidiče neustanoveného vozidla, které těsně před železničním přejezdem předjel bez toho, že by dal znamení o změně směru jízdy. Žalobce zároveň ohrozil řidiče J. H., který přijížděl k železničnímu přejezdu, neboť vjel na přejezd takovou rychlostí, že jeho vozidlo bylo vymrštěno do vzdálenosti 2,27 m, kde dopadlo a zanechalo vrypy v živičném povrchu silnice, čímž při řízení vozidla předjížděl vozidlo v případě, kdy je to obecnou, místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno. Žalobce následně své vozidlo odstavil a opustil v obci Včelnička, následně se vrátil, neboť policejní hlídka jej nalezla opět v jeho vozidle. Provedená zkouška na alkohol byla u něho pozitivní, žalobci bylo naměřeno 0,91‰ alkoholu, tudíž v rozporu s ustanovením § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholu nebo v takové době po požití alkoholu, po kterou ještě byl pod jeho vlivem. Svým jednáním žalobce porušil ustanovení § 4 písm. a), b), c), ustanovení § 5 odst. 2 písm. b), ustanovení § 17 odst. 2, 3, ustanovení § 17 odst. 5 písm. c), g), ustanovení § 21 odst. Pokračování - 6 - 10A 24/2013 1 a ustanovení § 28 odst. 5 zákona o silničním provozu a naplnil tak skutkovou podstatu shora uvedených přestupků. Žalobci byla uložena sankce – pokuta ve výši 10.000,- Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců a dále mu byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo zjištěno, že prvostupňový správní orgán vycházel ze spisového materiálu zpracovaného Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie kraje Vysočina č.j. KRPJ-7003-29/TČ-2011-161713. Žalobce se k protiprávnímu jednání na místě nevyjádřil a odmítl podepsat úřední záznam. Z výpovědi nstržm. T. B. bylo zjištěno, že žalobce policii uvedl, že přijel s vozidlem večer, že byl ve Včelničce na pivu. K otázce policisty, jak je možné, že vozidlo před chvílí přijelo, sdělil, že neví, toto vozidlo řídí výhradně sám, přičemž pouze on má klíče k tomuto vozidlu. V dané věci vypovídal též další zasahující policista npor. M. H., který uvedl, že ve vozidle zcela zřetelně viděl osobu řidiče, neboť toto vozidlo jelo pomalu a bylo osvětleno veřejným osvětlením. Další události svědek popsal shodně se zněním výroku rozhodnutí o přestupku, přičemž k tomuto dále uvedl, že poté, co vozidlo žalobce nemohli dále sledovat, našli toto vozidlo pomocí svědka odstavené ve Včelničce, řidič v něm nebyl. Na vozidlo dali „botičku“ a po řidiči začali pátrat, následně se k vozidlu vrátili a žalobce našli ve vozidle. Provedená dechová zkouška byla pozitivní. Svědek T. B. shledal, že zjev řidiče vozidla, které jelo proti nim, a zjev osoby nalezené ve vozidle, je shodný. Na základě obou svědeckých výpovědí zasahujících policistů bylo zjištěno, že tyto se shodují, výpovědi byly zhodnoceny jako objektivní a nezaujaté, policisté nemají k žalobci žádný osobní vztah a nemají žádný důvod proti němu nepravdivě vypovídat či jej bezdůvodně obviňovat. Skutečnost, že žalobce ohrozil řidiče protijedoucího vozidla, uvedl rovněž J. H. během hlavního líčení, který dále uvedl, že byl svědkem přejezdu vozidla žalobce přes železniční přejezd. Správní orgán vycházel také z výpovědi svědka M. Š., který uvedl, že žalobce byl minimálně v době od 22:00 hod. do 01:00 hod. následujícího dne v baru provozovny B. v K. n. L.. Tento svědek dále sdělil, že žalobce alkoholické nápoje zřejmě požíval, nicméně nedokáže s jistotou říct, zda alkohol ihned pil či jej někam nosil. Skutečnost, že žalobce v uvedeném baru požil alkohol, správní orgán považuje za prokázanou, svědčí o tom způsob jízdy a hodnota alkoholu naměřená dechovým přístrojem, rozbor krve, který žalobce dobrovolně podstoupil. Z uvedených důvodů žalobce byl uznán vinným z přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničních komunikacích. Žalobci byla uložena sankce v podobě peněžité pokuty ve výši 10.000,- Kč a zákazu řízení motorových vozidel v délce 8 měsíců, a to s ohledem na naměřenou hladinu alkoholu a rovněž s přihlédnutím k závažnosti všech přestupků, kterých se obviněný dopustil. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí o spáchání přestupku uvedl, že zmocněnec žalobce byl řádně předvolán k ústnímu jednání dne 15.10.2012, toto předvolání mu bylo doručeno dne 20.09.2012, k nařízenému jednání se však bez náležité omluvy či důležitého důvodu nedostavil. Zmocněnec sice omluvil svého mandanta z důvodu nemoci, ale ten k ústnímu jednání vůbec předvoláván nebyl. Vzhledem k tomu, že bylo shromážděno dostatečné množství důkazů o naplnění shora uvedených skutkových podstat, rozhodl správní orgán v nepřítomnosti žalobce dle ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích. Proti shora uvedenému rozhodnutí Městského úřadu v Pelhřimově podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím Krajského úřadu kraje Pokračování - 7 - 10A 24/2013 Vysočina ze dne 18.01.2013 č.j. KUJI 4153/2013 sp. zn. OOSČ 954/2012 OOSC/296 tak, že odvolání bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný k odvolací námitce žalobce týkající se porušení procesních práv v souvislosti s projednáním přestupku v jeho nepřítomnosti uvedl, že se s názorem prvostupňového správního orgánu ztotožňuje, jestliže omluvu žalobce došlou správnímu orgánu dne 12.10.2012 nepovažoval za omluvu náležitou. V daném případě není rozhodné, zda svou neúčast na jednání náležitě a z důležitého důvodu neomluvil žalobce, podstatné je, že svou neúčast na jednání dne 15.10.2012 náležitě neomluvil jeho právní zástupce. V této souvislosti žalovaný odkázal na znění ustanovení § 34 odst. 1 a 2 správního řádu. Zmocněnec odvolatele byl o konání ústního jednání včas a řádně informován, avšak přes poučení o možných právních následcích se k němu bez náležité omluvy nedostavil. Jednal-li prvostupňový správní orgán bez přítomnosti odvolatele, resp. jeho zmocněnce, postupoval v souladu se zákonem. K další odvolací námitce týkající se otázky rozsahu dokazování a způsobu, jak byl zjištěn a posouzen skutkový stav, žalovaný uvedl, že prvostupňový správní orgán provedl dokazování v dostatečném rozsahu a zjistil řádně skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán prvního stupně vycházel jednak z obsahu trestního spisu sp. zn. 7 T 168/2011 a dále z vlastního dokazování, jehož součástí bylo též ústní jednání ze dne 15.10.2012, v rámci něhož byli vyslýcháni členové zasahující policejní hlídky. Jejich výpovědi jsou konzistentní, vzájemně se doplňují a nejsou z nich patrné zásadní rozpory či nesrovnalosti. Tyto svědecké výpovědi korespondují rovněž s obsahem úředního záznamu Policie ČR. K samotným obsahům svědeckých výpovědí žalovaný sdělil, že nepochybuje o tom, že policisté měli za daných podmínek možnost rozpoznat osobu řidiče a následně jej jednoznačně identifikovat. Žalovaný rovněž nemá pochybnost o způsobu jízdy žalobce, který je dostatečně zdokumentován, závěry správního orgánu mají oporu ve shromážděných podkladech. Námitku týkající se nedostatečného zjištění, zda skutečně žalobce řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, žalovaný považuje za nedůvodnou. Na základě všech shromážděných důkazů, jimiž jsou např. výpověď číšníka Š. či pozitivní dechová zkouška na přítomnost alkoholu a výsledek odběru krve, považuje správní orgán za jednoznačně prokázané spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu v souvislosti s ustanovením § 5 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Tvrzení žalobce, že alkohol pil v obci Včelnička, kde po celou dobu jeho vozidlo stálo, není prokázáno. Doplnění dokazování v tomto případě není na místě, neboť tvrzení žalobce bylo shromážděnými podklady zcela vyvráceno. Žalovaný dospěl k závěru, že provedená zjištění jsou dostatečná a ve svém souhrnu tvoří ucelený a logicky na sebe navazující důkazní řetězec, na jehož základě lze dospět k jednoznačnému závěru, že žalobce byl pod vlivem alkoholických nápojů, kdy dne 11.09.2012, když řídil motorové vozidlo. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce především namítá, že správní orgán rozhodl a projednal věc v jeho nepřítomnosti, což je v rozporu s § 74 odst. 1 přestupkového zákona. Pokračování - 8 - 10A 24/2013 Krajský soud se proto nejdříve zabýval procesní námitkou žalobce, kterou poukazuje na nesprávný procesní postup, jestliže správní orgán prvního stupně rozhodl, s odkazem na ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, v jeho nepřítomnosti. Tuto námitku krajský soud shledal důvodnou. Dle ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích o přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Dle ustanovení § 33 odst. 1 správního řádu si účastník může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce. Dle ustanovení § 34 odst. 1 správního řádu vystupuje zástupce v řízení podle § 32 a § 33 jménem zastoupeného. Z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Ustanovení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod obsahově zjevně souvisí se zárukami práva na spravedlivý proces podle článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích o přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. V daném případě prvostupňový správní orgán projednal a rozhodl věc žalobce z přestupku v jeho nepřítomnosti. Zákon o přestupcích koncipuje řízení o přestupku v prvním stupni jako řízení s ústním jednáním za přítomnosti obviněného z přestupku. Ústním projednáním přestupku před správním orgánem prvního stupně za účasti řádně předvolaného účastníka je tedy sledována a také garantována právní jistota spolehlivého zjištění skutkového stavu věci a prokázání viny či neviny, jakož i právo na spravedlivý proces. Vzhledem k významu ústního jednání v přestupkovém řízení musí být proto předvolání učiněno v takové formě, která nevzbuzuje pochybnost, zda obviněný z přestupku byl řádně předvolán. V případě omluvy žalobce musí správní orgán řádně posoudit další zákonné podmínky umožňující projednat věc v nepřítomnosti obviněného z přestupku, kterými jsou odmítnutí tohoto obviněného, se k projednání věci dostavit nebo nedostavení se obviněného z přestupku bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Soud poznamenává, že každou pochybnost je nutno vždy vykládat ve prospěch obviněného z přestupku. Pochybnost o tom, zda byl obviněný k ústnímu jednání předvolán, to je zda měl možnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich a možnost navrhovat důkazy na svou obhajobu a o tom, zda se odmítl dostavit k projednání věci nebo zda se nedostavil bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu postihují ve svém důsledku i zjištěný skutkový stav věci, který je podkladem pro správní rozhodnutí. Pokračování - 9 - 10A 24/2013 Obviněný z přestupku má v řízení o přestupku základní právo, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti, ledaže by odmítl, ač byl řádně předvolán, se k projednání přestupku dostavit nebo se nedostavil bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích lze věc projednat v nepřítomnosti obviněného z přestupku jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Za vadu řízení se pak považuje, pokud věc bude projednána v nepřítomnosti obviněného, který se nedostavil bez náležité omluvy, ale je tady existence důležitého důvodu. Z hlediska nutné součinnosti obviněného z přestupku však musí správní orgán i při existenci důležitého důvodu zhodnotit i závažnost skutečnosti, pro kterou mu obviněný nedoručil náležitou omluvu. Na druhou stranu, náležitá omluva vždy předpokládá existenci důležitého důvodu. Hodnocení toho, zda se v konkrétním případě jedná o náležitou omluvu, respektive důvod, provádí správní orgán i s ohledem na dosavadní průběh řízení. Soud poznamenává, že zákon o přestupcích ani správní řád nehovoří o omluvě předem, tedy ještě před událostí, která má nastat. Ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích hovoří o náležité omluvě, z čehož nelze dovodit, že se účastník řízení musí vždy omluvit předem. Obecně proto náležitou omluvou či bezodkladnou omluvou může být i omluva učiněná s určitým odstupem času po události, která měla nastat, jež podle konkrétních okolností splňuje znaky náležité či bezodkladné omluvy správnímu orgánu. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 30.08.2012 pod sp. zn. OVV/1360/2012 D-240/12 byl žalobce Městským úřadem v Pelhřimově předvolán k ústnímu jednání v této věci, které se mělo konat dne 19.09.2012 v 9:00 hod. Oznámení současně obsahuje i poučení podle ustanovení § 74 odst. 1 správního řádu o možnosti projednat věc v jeho nepřítomnosti v případě, pokud se odmítne dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Oznámení bylo žalobci doručeno dne 03.09.2012. Žalobce se poté dne 19.09.2012 prostřednictvím svého právního zástupce omluvil, předložil potvrzení o pracovní neschopnosti ze dne 10.09.2012, právní zástupce sdělil, že v nepřítomnosti žalobce ústní jednání nemá smysl. Oznámení o dalším ústním konaném dne 15.10.2012 v 9:00 bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 20.09.2012, z tohoto jednání se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce znovu omluvil z důvodu pracovní neschopnosti, kterou doložil potvrzením o pracovní neschopnosti ze dne 05.10.2012, ke své nepřítomnosti právní zástupce potom opět sdělil, že v nepřítomnosti žalobce nemá ústní jednání smysl. Soud poznamenává, že za vadu řízení by bylo třeba považovat stav, pokud by věc byla projednána v nepřítomnosti obviněného z přestupku, který se sice nedostavil bez náležité omluvy, ale byla by zde existence důležitého důvodu. Z hlediska povinnosti součinnosti obviněného z přestupku však musí správní orgán i při existenci důležitého důvodu vyhodnotit též závažnost skutečnosti, pro kterou mu obviněný z přestupku nedoručil náležitou omluvu. Na druhou stranu náležitá omluva vždy předpokládá existenci důležitého důvodu. Hodnocení toho, zda se v konkrétním případě jedná o náležitou omluvu, resp. důležitý důvod, provádí správní orgán i s ohledem na dosavadní průběh řízení. Proto i důvod, který může být dostatečný pro přeložení prvního ústního jednání, již nemusí být dostatečný i pro jeho další přeložení. V projednávané věci krajský soud shledal, že v projednávané věci omluva žalobce byla náležitou, neboť byla doložena potvrzeními o pracovní neschopnosti, ze kterých vyplývá, Pokračování - 10 - 10A 24/2013 že tato pracovní neschopnost počala ode dne 08.10.2012, tedy před termínem ústního jednání, které se mělo konat dne 15.10.2012. Dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Z obsahu tohoto článku lze dovodit, že samotná účast na ústním jednání je základním právem účastníka řízení a toto právo nelze samovolně krátit pouze z toho důvodu, že účastník je v řízení zastoupen a k ústnímu jednání tudíž postačuje účast zástupce tohoto účastníka. Krajský soud tudíž nemůže souhlasit s názorem žalovaného, který jednal bez přítomnosti žalobce s tím, že omluva právního zástupce žalobce nebyla náležitá. S ohledem na důležitost ústního jednání v rámci řízení o přestupku je třeba vzít především v úvahu přítomnost žalobce, případně náležitost jeho omluvy a důležitost jeho důvodu nepřítomnosti. Skutečnost, že žalobce v řízení o přestupku je právně zastoupen nemá zásadní význam pro ústní jednání v řízení o přestupku a je nutné zkoumat především důvody nepřítomnosti samotného žalobce. V daném případě byl žalobce řádně omluven potvrzením o pracovní neschopnosti, a to v případě obou ústních jednání. Je tedy nezbytné konstatovat, že žalobce byl řádně omluven, a to na základě důležitého důvodu, jímž je pracovní neschopnost, ústní jednání tudíž se nemohlo konat. Přestože byl žalobce zastoupen advokátem, měl právo účastnit se jednání. Prvostupňový správní orgán proto nebyl oprávněn rozhodnout v nepřítomnosti žalobce. Prvostupňový správní orgán obdržel omluvu na jednání, které se mělo konat dne 15.10.2012, dne 12.10.2012, proto měl časový prostor pro informování právního zástupce žalobce, že nebude omluva akceptována s tím, jestliže se nedostaví, bude jednáno v jeho nepřítomnosti. Správní orgán měl tedy vyrozumět právního zástupce, že omluva se nepřijímá a že jednání se bude konat ve stanoveném termínu. Takto ovšem nebylo postupováno. Soud poznamenává, že přestože je žalobce zastoupen advokátem, má právo zúčastnit se jednání. Toto jeho právo nemůže být zkráceno s ohledem na to, že se nechal v řízení zastupovat advokátem. Na základě toho, že žalobce dvakrát předložil doklad o pracovní neschopnosti nelze dovozovat účelovost jednání, ostatně správní orgán mohl dotazem u lékaře zjistit, kdy bude žalobce schopen se jednání zúčastnit a dle toho nařídit jednání na jiný vhodný termín. S ohledem na shora uvedené skutečnosti krajský soud shledal, že řízení trpí takovými procesními vadami, pro něž je nutné rozhodnutí obou správních orgánů zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení, neboť zejména prvostupňové rozhodnutí je zatíženo procesní vadou. Jestliže věc nebyla řádně projednána v přítomnosti žalobce, kdy se mohl vyjadřovat ke všem prováděným důkazům, soud se nezabýval dalšími žalobními námitkami. Řízení o přestupku před správním orgánem prvního stupně proto bylo stiženo podstatnou vadou, nebyly splněny podmínky pro projednání přestupku v nepřítomnosti žalobkyně a bylo tak porušeno základní právo žalobkyně podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, aby věc byla projednána v její přítomnosti a aby se mohla vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Krajský soud proto dovodil, že jak žalovaný, tak i prvostupňový správní orgán pochybil, pokud dospěl k závěru, že se žalobkyně nedostavila k jednání dne 9.1.2012 bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení dle § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že stejné pochybení bylo shledáno v postupu prvostupňového správního orgánu, soud postupoval podle § 78 odst. 3 s.ř.s. a zrušil i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo. Pokračování - 11 - 10A 24/2013 Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 7.800,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/, § 7 bod b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600,- Kč + 21% DPH ve výši 1.428,- Kč, náklady celkem 11.228,- Kč. Podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. června 2013 Samosoudkyně: Mgr. Helena N u t i l o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.