10 A 24/2016

Rubrum

10 A 24/2016 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce Ch. T. S., právně zast. JUDr. Tomášem Machem, advokátem se sídlem Viktora Huga 377/4, Praha 5, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18. 12. 2015, č. j. KUJCK 92377/2015/ODSH/Ol, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2015, č. j. KUJCK 92377/2015/ODSH/Ol, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil napadené rozhodnutí Městského úřadu Prachatice (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 2. 2015, č. j. VV-43 00/2015. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o vrácení kauce ve výši 20.000 Kč. Pokračování - 2 - 10A 24/2016 Žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí žalovaného včas podanou žalobou, přičemž namítl nezákonnost celého řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí. Navrhl rozhodnutí žalovaného zrušit v plném rozsahu. Žalobce předně namítá porušení článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (dále jen „EÚLP“) a především jeho ustanovení odst. 3 písm. a) podle kterého každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu. Podle žalobce má toto ustanovení aplikační přednost před zákonem a žalobci mělo být obvinění z přestupku sděleno v jazyce, který ovládá. Tuto povinnost správní orgán I. stupně podle žalobce nesplnil, když v průběhu správního řízení nesdělil žalobci obvinění z přestupku v jazyce jím ovládaným a rovněž tak neučinil v rámci několika předvolání k ústnímu jednání. Žalobce se rovněž ohradil proti úvaze správního orgánu I. stupně, podle které si mohl opatřit překlad doručovaných písemností, když mu žádnou podobnou povinnost zákon neukládá. Žalobce v kontextu s výše uvedenou námitkou uvádí, že nemohl svou nečinností způsobit zastavení řízení o přestupku (rozhodnutí o zastavení řízení ze dne 3. 11. 2014, č. j. VV-40846/2013, neboť přebíral všechny doručované listiny a nebyl tak nedosažitelný. Trestnost přestupku zanikla vinou správního orgánu I. stupně, který porušoval povinnosti plynoucí mu z platného práva. Žalobce namítá, že nemohlo dojít k propadnutí kauce z důvodů uvedených v ustanovení § 125a odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a jakékoliv rozhodnutí o jejím propadnutí trpí vadou nezákonnosti. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření poukázal na to, že správní řízení je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem a ten ve svém ustanovení § 16 odst. 1 obsahuje úpravu jednacího jazyka, a to tak, že v řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce, účastnící mohou jednat a předkládat písemnosti i ve slovenském jazyce. Další odstavce tohoto § 16 pak obsahují úpravu předkládání písemností v cizím jazyce a právo na tlumočníka. Žalovaný uvedl, že se v napadeném rozhodnutí detailně zabýval námitkou uplatňovanou žalobcem i v nyní podané žalobě, která spočívá v tom, že žalobce neovládá český jazyk a nedisponuje žádnou písemností, nebo předvoláním, jež by splňovalo zákonem, resp. EÚLP stanovené požadavky, tedy bylo by v jazyce, kterému žalobce rozumí. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že byl žalobce správním orgánem I. stupně opakovaně předvoláván k projednání přestupku s dostatečným časovým předstihem, ten však zůstával procesně nečinný. Přičemž prokázal, že byl schopen zvolit si zástupce pro jeden procesní úkon, když jej advokát omluvil s podání vysvětlení. Žalovaný tak považuje okolnosti, za kterých žalobce nevyvinul žádnou snahu obeznámit se s obsahem doručovaných písemností a dostavit se k ústnímu jednání, za nedůvodné. Nadto nelze přehlédnout ani skutečnost, že se žalobce ihned po doručení písemnosti, které nerozuměl, neobrátil na správní orgán s námitkou, že jednací jazyk neovládá. Žalovaný v závěru vyjádření uvedl, že na každé nařízené ústní jednání byl zajištěn tlumočník a žalobce by tak neutrpěl újmu na svých právech z důvodu neovládání jednacího jazyka. Pokračování - 3 - 10A 24/2016 Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Správní orgán I. stupně obdržel dne 23. 10. 2013 oznámení přestupku spáchaného žalobcem, který byl podezřelý z porušení ustanovení § 4 písm. a) a b), § 5 odst. 2 písm. b), § 18 odst. 1 a § 47 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu a tím spáchal přestupek podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. Dechová zkouška žalobce byla pozitivní s naměřenou hodnotou 1,36 g/kg alkoholu u prvního měření a 1,23 g/kg alkoholu u druhého měření, odběr vzorku krve byl rovněž proveden. Podle přiložených úředních záznamů z dní 5. 10. 2013, 7. 10. 2013 a 16. 10. 2013 došlo dne 5. 10. 2013 k dopravní nehodě u železničního přejezdu u obce Lenora okr. Prachatice, která byla oznámena kolem třetí hodiny ranní. Na místo nehody vyjela policejní hlídka DI Prachatice, která provedla u podezřelého řidiče orientační dechovou zkoušku s pozitivním výsledkem. Žalobce na místě hlídce uvedl, že k nehodě došlo kolem půlnoci a alkohol požil až poté, co došlo k dopravní nehodě. Výtisk o dechové zkoušce odmítl podepsat s odůvodněním, že nerozumí obsahu. Byl tedy na místě vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření v nemocnici v Prachaticích. S tímto postupem žalobce souhlasil. Veškerý překlad z německého jazyka prováděli dle svých jazykových znalostí členové policejní hlídky. Na základě podezření, že žalobce řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, byla mu policejní hlídkou uložena kauce ve výši 20.000 Kč, kterou téhož dne žalobce na místě v hotovosti zaplatil. Dne 2. 12. 2013 bylo správním orgánem I. stupně vydáno předvolání k podání vysvětlení, které si žalobce převzal dne 9. 12. 2013 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Na toto předvolání bylo reagováno dne 8. 1. 2014, tedy v den, kdy se mělo vysvětlení uskutečnit, omluvou pro zdravotní indispozici, prostřednictvím právního zástupce, který byl zplnomocněn pouze k tomuto jedinému úkonu (ve správním spise je obsažena omezená plná moc zmocňující advokáta, JUDr. Tomáše Macha k zastupování pouze v souvislosti s výslechem, jež se měl konat dne 8. 1. 2014 u správního orgánu I. stupně). Dne 17. 1. 2014 zahájil správní orgán I. stupně řízení o přestupku ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 a 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů a předvolal žalobce k ústnímu jednání, které se mělo konat dne 19. 2. 2014. Na toto předvolání žalobce nereagoval, stejně tak jako na předvolání ze dne 26. 2. 2014, kdy se mělo ústní jednání konat dne 26. 3. 2014, na předvolání ze dne 22. 4. 2014, kdy se mělo ústní jednání konat dne 21. 5. 2014 a na předvolání ze dne 19. 6. 2014, kdy se ústní jednání mělo konat dne 20. 8. 2014. V rámci všech uvedených předvolání byl žalobce upozorněn, jakým způsobem se může z jednání omluvit v případě, že se ze závažných důvodů nebude moci k ústnímu jednání dostavit. Zároveň byl žalobce poučen o možnosti projednání věci v jeho nepřítomnosti podle ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, nebude-li jeho nepřítomnost řádně omluvena. Všechna předvolání obsahují doručenky, z nichž se podává, že si žalobce předvolání přebíral. Dne 3. 11. 2014 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí pod č. j. VV-40846/2013, kterým bylo řízení ve věci dopravního přestupku ze dne 5. 10. 2013 zastaveno podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Dne 29. 1. 2015 byla správnímu orgánu I. stupně doručena prostřednictvím právního zástupce JUDr. Tomáše Macha žádost o vrácení kauce. Správní orgán I. stupně k této žádosti právnímu zástupci sdělil, že kauce v celé výši propadla v souladu s ustanovením § 125a odst. Pokračování - 4 - 10A 24/2016 6 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť řízení nebylo možno ukončit rozhodnutím ve věci, když byl žalobce prokazatelně nečinný a opakovaně se nedostavoval k ústnímu jednání. Na uvedené sdělení reagoval žalobce prostřednictvím právního zástupce podáním ze dne 3. 2. 2015, ve kterém odkázal na ustanovení § 16 odst. 3 správního řádu, podle kterého má každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, právo na tlumočníka. Žalobce prohlásil, že neovládá jazyk již v potvrzení o převzetí kauce ze dne 5. 10. 2013, kde bylo v kolonce pro vyjádření řidiče žalobcem uvedeno „Ich gebe keine Unterschrift, weil ich das Dokument nicht lesen kann“, čímž žalobce uvedl, že odmítá podepsat předmětný dokument, neboť jej nemůže přečíst a nerozumí obsahu. Žalobce od výše uvedeného odvozuje, že nedisponuje žádným předvoláním k ústnímu jednání, kterému by rozuměl. Nikdy mu nebylo ve srozumitelném jazyce sděleno, co se mu klade za vinu a nemohl být ani řádně předvolán k ústnímu jednání. Dne 9. 2. 2015 bylo správním orgánem I. stupně vydáno rozhodnutí pod č. j. VV- 4300/2015, jímž se žádost o vrácení kauce ve výši 20.000 Kč zamítla. Správní orgán zde reaguje na výše uvedené podání ze dne 3. 2. 2015 a konstatuje, že argumenty v podání uvedené, nejsou souladné s právním řádem České republiky, konkrétně s ustanovením § 16 správního řádu. Podle výkladu § 16 odst. 1 správního řádu jsou vždy veškeré písemnosti v rámci správního řízení vydávané, vyhotovované a doručované v jazyce českém a jako takové jsou způsobilé vyvolat příslušné právní účinky. Na zasílání v jiném jazyce není právní nárok. V posuzované věci není pochybnost o tom, že byl žalobce řádně předvoláván, předvolání se dostávaly do jeho sféry, neboť si všechny prokazatelně převzal od provozovatele poštovních služeb. Žalobce se k žádnému ústnímu jednání nedostavil a po celou dobu vedení správního řízení zůstal nečinný, což mělo za následek propadnutí kauce podle ustanovení § 125a odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu. Správní orgán v závěru prvostupňového rozhodnutí uvedl, že na každé ústní jednání byl zajištěn tlumočník a žalobcova práva by tak zůstala zachována. Dne 23. 2. 2015 bylo proti prvostupňovému rozhodnutí podáno odvolání zástupcem žalobce, které bylo dne 24. 3. 2015 doplněno. Žalobce se neztotožňuje se závěry správního orgánu I. stupně ohledně doručování písemností v českém jazyce a odkazuje přitom na judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 23 Azs 52/2005 – 47, podle kterého je nutno sdělit účastníkovi řízení, jež neovládá češtinu, obsah soudních písemností také v jazyce, kterému rozumí, je-li obsahem písemnosti výzva, pokyn či informace, že má účastník něco učinit v relativně krátké lhůtě. Nadto žalobce zopakoval námitky uvedené v podání ze dne 3. 2. 2015. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 18. 12. 2015. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žaloba není důvodná. V úvodu krajský soud připomíná výklad některých zákonných ustanovení. Podle čl. 6 odst. 3 písm. a) EÚLP má každý, kdo je obviněn z trestného činu právo být neprodleně a Pokračování - 5 - 10A 24/2016 v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu. Toto právo se do jisté míry prolíná s právem na bezplatnou pomoc tlumočníka zakotvenou ve stejném článku a odstavci pod písmenem e). Vzhledem k tomu, že v přestupkovém řízení správní orgán rozhoduje o vině a trestu za přestupek a zkoumá oprávněnost trestního obvinění v širším slova smyslu, jak je chápe čl. 6 odst. 1 EÚLP, platí pro správní trestání obdobné principy a pravidla jako pro soudní trestání. Článek 6 odst. 3 EÚLP výslovně hovoří o obvinění z trestného činu, nicméně podle ustálené judikatury ESLP je aplikovatelný i na případy obvinění z přestupku (příp. správního deliktu), neboť záruka spravedlivého procesu bezesporu patří k výsadním principům každé demokratické společnosti. Čistě restriktivní výklad by neodpovídal samotnému účelu tohoto ustanovení, které jinak představuje minimální standard procesní ochrany zaručované ze strany státu. Článek 6 odst. 3EÚLP je tedy aplikovatelný na přestupky a správní delikty, bez ohledu na menší závažnost ukládaných sankcí. Žalobce v podané žalobě namítá, že EÚLP má aplikační přednost před zákonem a měla být přímo použitelná v rámci správního řízení o přestupku spáchaném žalobcem. Ten měl být tedy vyrozuměn o spáchaném přestupku v jazyce, kterému rozumí a v tomto jazyce mu mělo být i sděleno obvinění z přestupku. S těmito tvrzeními se však zdejší soud neztotožňuje. Článek 6 odst. 3 písm. a) EÚLP hovoří o minimálním právu obviněného z trestného činu být seznámen s povahou a důvodem obvinění v jazyce, jemuž rozumí. Žalobce ale toto své právo nevyužil. Odborná literatura uvádí, že příslušný orgán musí reagovat na námitku stěžovatele, že nerozumí jazyku, ve kterém je vyhotoveno obvinění a zajistit tak právo zaručené v čl. 6 odst. 3 písm. a) EÚLP (Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha“ C. H. Beck, 2012, 796 s.). V nyní projednávané věci byl žalobce dne 2. 12. 2013 předvolán k podání vysvětlení. Na toto předvolání žalobce reagoval prostřednictvím českého právního zástupce zplnomocněného k jedinému úkonu, a to k zastupování v souvislosti s výslechem u správního orgánu I. stupně dne 8. 1. 2014. Je tak nepochybné, že se žalobce musel s obsahem písemnosti, v níž byl předvolán k podání vysvětlení, seznámit. Správní orgán I. stupně následně zaslal žalobci oznámení o zahájení řízení o přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) a i) bod 2 zákona o silničním provozu v českém jazyce tak, jak mu ukládá ustanovení § 16 odst. 1 správního řádu. Žalobce nenamítl k tomuto předvolání, ani k žádnému, které po něm následovaly (žalobce byl předvolán celkem čtyřikrát), že nerozumí jednacímu jazyku, v němž je písemnost vyhotovena a neuplatnil tak právo plynoucí z čl. 6 odst. 3 písm. a) EÚLP. Nutno poznamenat, že na zaslání oznámení o zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání v cizím jazyce není zákonný nárok. Správní orgán I. stupně navíc věděl, že s obsahem prvního podání učiněného ve věci, tedy s předvoláním k podání vysvětlení, byl žalobce prokazatelně seznámen a správní orgán I. stupně tak nemusel předpokládat, že bude ve věci potřeba vyhotovovat oznámení o zahájení řízení v německém jazyce. Evropská úmluva nadto neukládá bezpodmínečnou povinnost správnímu orgánu poskytnout účastníkovi řízení písemný překlad obvinění (k tomu viz. rozsudek ESLP ve věci K. proti Rakousku ze dne 19. 12. 1989, č. 9783/82). Žalobce měl v případě všech předvolání, která si od provozovatele poštovních služeb řádně převzal, možnost vyhotovit si překlad doručených písemností, neboť časový úsek mezi převzetím oznámení o zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání a samotným termínem ústního jednání byl ve všech případech dostatečně dlouhý. Námitka žalobce, že nikdy nedošlo k jednoznačnému sdělení obvinění dle platného práva, tedy v jazyce, kterému by žalobce rozuměl, se zdejšímu soudu jeví jako účelová. Nelze Pokračování - 6 - 10A 24/2016 přisvědčit ani sdělení žalobce, který měl dát naprosto zřejmým způsobem najevo, že nerozumí českému jazyku, když to jinými slovy uvedl v potvrzení o převzetí kauce. Z úředního záznamu ze dne 7. 10. 2013 se podává, že kauce byla od žalobce vybrána, neboť byl podezřelý z řízení vozidla pod vlivem alkoholu a tím se měl dopustit přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b). Veškerý překlad z německého jazyka prováděli policisté z DI Prachatice podle svých jazykových schopností. Nelze tak pochybovat o tom, že žalobce byl seznámen s povahou skutku, jehož se měl dopustit, navíc když byl u něj zjištěn pozitivní nález na alkohol v krvi. V Německu sice platí tolerance pro jízdu pod vlivem alkoholu do 0,5 promile pro řidiče starší 21 let s praxí minimálně 2 roky řízení motorových vozidel. V okamžiku, kdy se ale řidič, nacházející se pod vlivem alkoholu do 0,5 promile, stane účastníkem dopravní nehody, stává se požití alkoholu trestným (totéž platí při nebezpečné jízdě). V takovém případě pak hrozí řidiči vysoké peněžní tresty a možné odebrání řidičského průkazu, v závažných případech i odnětí svobody (Pravidla silničního provozu v Německu jsou upravena zákonem Straßenverkehrs-Ordnung). Vzhledem k tomu, že žalobce je státním občanem Německa, kde platí obdobná úprava pravidel provozu na pozemních komunikacích, nemůže zdejší soud přisvědčit tvrzení žalobce, že neměl žádnou představu o tom, z čeho a proč je obviněn, jakož i proč policejní orgán přistoupil k výběru kauce. Žalobce se rovněž nemůže vyvinit ze spáchání přestupku pouze na základě tvrzení, že něčemu nerozuměl. Krajský soud výše uvedl, že čl. 6 odst. 3 EÚLP je přímo aplikovatelný na řízení o přestupku, v daném případě ale soud nespatřuje porušení tohoto článku. Policejní orgány na místě spáchání dopravní nehody žalobce bezesporu upozornily, jakého skutku se dopustil, jak ostatně plyne i z úředních záznamů a z odůvodnění potvrzení o převzetí kauce. Žalobce si následně převzal předvolání k podání vysvětlení, na které reagoval prostřednictvím právního zástupce. Správní orgán I. stupně tak mohl důvodně očekávat, že žalobce měl být ze strany právního zástupce upozorněn na možnost podání námitky, že nerozumí jednacímu jazyku a žádá si písemný překlad oznámení o zahájení řízení, v němž bylo žalobci sděleno obvinění z přestupku. Toho však žalobce nikdy nevyužil a po celou dobu, kdy se správní řízení vedlo, zůstával nečinný. Nejvyšší správní soud se problematikou aplikace práva na tlumočníka a obecně ustanovením § 16 zabýval v rozsudku č. j. 2 Afs 36/2007 – 86, kde odkázal na Stanovisko Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. Pl. ÚS – st.20/05, publikováno na www.concourt.cz, podle kterého: „…základní právo účastníka řízení na pomoc tlumočníka ve smyslu čl. 37 odst. 4 LZPS nelze rozšiřovat pomocí interpretace, resp. konkretizace čl. 36 odst. 1 LZPS jako obecného ustanovení o spravedlivém řízení […] určité důsledky své nevýhody, spočívající v tom, že nerozumí jazyku, v němž se vede řízení, musí dotyčná osoba snášet a že je musí kompenzovat vlastní zvýšenou aktivitou v řízení. Zejména je po ní spravedlivé požadovat, aby skutečnost, že jazyku, v němž se vede řízení, nerozumí, dala příslušnému orgánu najevo, je-li schopna tak učinit. Tuto schopnost pak je nutno posuzovat zejména vzhledem k jejím obecným komunikačním schopnostem, stupni znalosti češtiny či případně míře vzdálenosti jazyka či jazyků, kterým rozumí, od češtiny a s ohledem na míru její obeznámenosti s poměry v České republice a jejími společenskými a právními institucemi. Dále po takové osobě lze spravedlivě požadovat, aby si sama opatřila překlad listin, zasílaných jí správním orgánem či soudem, anebo – ovšem jen a pouze tehdy, není-li něčeho takového vzhledem svým poměrům schopna – aby alespoň dotyčnému orgánu dala neprodleně po jejich obdržení najevo, že jim nerozumí, a aby alespoň v základních rysech předestřela, proč není schopna si překlady zajistit sama, a požádala správce daně o součinnosti při zajištění tlumočníka pro tento účel.“ Krajský soud tak neshledal důvody odchýlit se od postupu předestřeného Ústavním soudem v rámci správního řízení. Žalobci nic nebránilo namítnout po obdržení prvního oznámení o zahájení řízení a předvolání k ústnímu jednání, že Pokračování - 7 - 10A 24/2016 nerozumí jazyku, v němž je písemnost vyhotovena. Jeho nečinnost však způsobila průtahy, které nakonec vyústily v zastavení řízení z důvodu zániku trestnosti přestupku, kterého se měl dopustit. Správní orgán mohl jen těžko domýšlet, z jakých důvodů žalobce nereaguje na písemnosti, které si řádně vyzvedával. Krajský soud v daném případě žádné pochybení ze strany správního orgánu I. stupně neshledal. Dle názoru zdejšího soudu měl žalobce uplatnit námitku, že nerozumí jazyku, ve kterém jsou písemnosti vyhotoveny. Takovým postupem by bylo následně naplněno právo přiznávané článkem 6 odst. 3 písm. a) EÚLP. Žalobce byl však po celou dobu vedení správního řízení prokazatelně nečinný, což následně způsobilo marné uplynutí zákonné lhůty k projednání přestupku. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí navíc výslovně uvedl, že na každé ústní jednání, na které byl žalobce neúspěšně předvolán, byl přizván i tlumočník z německého jazyka, tudíž by nemohlo v žádném případě dojít ke zkrácení procesních práv žalobce. V kontextu s výše uvedeným je nedůvodná žalobní námitka, podle které nemohl žalobce způsobit svou nečinností zastavení řízení o přestupku, když si veškeré písemnosti řádně přebíral. O řádném přebírání písemností ze strany žalobce není třeba pochybovat, jeho nečinnost ale spočívala v tom, že na žádnou písemnost adekvátním způsobem nereagoval. Podmínky pro vybírání kaucí jsou stanoveny v § 125a zákona o silničním provozu v platném znění, který v odst. 1 uvádí, že oprávnění policisty k výběru kauce je dáno v případě řidiče podezřelého ze spáchání dopravního přestupku, u něhož je současně důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení. Výše této kauce se přitom pohybuje v rozmezí od 5.000 Kč do 50.000 Kč, maximální možná výše je pak stanovena ve výši sankce hrozící za daný přestupek. Odstavec 2 tohoto ustanovení dále stanovuje účel ukládané kauce, kterým je zajištění účasti přestupce u projednání dopravního přestupku před správním orgánem. Dle odst. 3 je policista povinen přestupce poučit o následcích vybrané kauce a podmínkách jejího vrácení. Policista současně vystaví tomuto řidiči potvrzení o převzetí kauce, jehož součástí musí být též důvod uložení kauce. Dle odst. 5 téhož ustanovení se řidiči kauce vrátí, pokud nebude shledán vinným z projednávaného dopravního přestupku, přičemž v opačném případě se kauce započte do výše uložené pokuty. Poslední 6. odstavec tohoto ustanovení pak vymezuje důvody propadnutí kauce, a to a) když řízení nelze ukončit rozhodnutím ve věci přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních proto, že podezřelý z přestupku je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný a b) když nelze rozhodnutí ve věci přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích doručit pachateli z důvodů uvedených v písmenu a). Smyslem a účelem ustanovení o výběru kauce je především zajištění vymahatelnosti práva a omezení snahy přestupce vyhnout se řádnému projednání věci. Právní úprava platná v okamžiku spáchání přestupku žalobce stanovovala jednoroční lhůtu k projednání přestupku, která je lhůtou prekluzivní. Během této lhůty musí tedy správní orgán nejen rozhodnout o přestupku, ale rozhodnutí musí také nabýt právní moci. Institut kauce by měl tedy přinutit pachatele přestupku dostavit se ke správnímu řízení a zaplatit uloženou sankci. Svou povahou se jedná o instrument zajišťující hladký průběh přestupkového řízení. Případy, kdy se přestupku na území České republiky dopustil cizí státní příslušník, který byl následně po dobu vedení správního řízení nedosažitelný, nebo nečinný, nejsou v žádném případě ojedinělé. Stíhání osob majících trvalý pobyt mimo území České republiky pak působí značný problém pro vymahatelnost práva a nároků plynoucích z páchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Pokračování - 8 - 10A 24/2016 V nyní projednávané věci byla žalobci uložena kauce, neboť zasahující policisté dospěli k závěru, že v případě žalobce je dáno důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení. Podezření, jež vedlo policisty k výběru kauce, je důvodné právě proto, že pachatel přestupku nemá na území ČR trvalé bydliště. Obdobné závěry plynou i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 4 As 6/2014, v němž je uvedeno následující: „… aby bylo dáno podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, musely by být kromě spáchání přestupku dány ještě další okolnosti, na které případně poukázal již krajský soud (např. řidič nemá na území České republiky trvalé bydliště, popř. má nahlášen trvalý pobyt na obecním úřadě, v minulosti se přestupkovému řízení vyhýbal,…)“. Skutečnost, že se v tomto konkrétním případě jednalo o osobu přestupce, která není občanem ČR, nemá tedy na území ČR trvalý pobyt, je dostačující pro existenci důvodného podezření, že se přestupce bude vyhýbat správnímu řízení. Tato situace následně i nastala, neboť žalobce nereagoval na písemnosti, nenamítl, že nerozumí jednacímu jazyku a po celou dobu správního řízení zůstával nečinný, až na výjimku omluvy z podání vysvětlení. Krajský soud tak na základě výše uvedených skutečností nemůže přisvědčit ani poslední žalobní námitce směřující do nezákonnosti rozhodnutí o propadnutí kauce z důvodu uvedeného v ustanovení § 125a odst. 6 zákona o silničním provozu. Správní orgán I. stupně postupoval v souladu se správním řádem, dokonce nad rámec svých povinností opakovaně žalobce předvolával k ústnímu jednání, i když zákon o přestupcích umožňuje věc projednat v nepřítomnosti osoby obviněného z přestupku v případě, že se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Soud neshledal žádná pochybení v postupu správních orgánů, která by mohla způsobit nezákonnost rozhodnutí, případně řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. Na základě výše popsaného uzavřel, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť neshledal námitky žalobce opodstatněné. Současně v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 9 - 10A 24/2016 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. srpna 2016 Předsedkyně senátu JUDr. Věra B a l e j o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka