10 A 25/2010
č. j. 10 A 25/2010-89
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
10 A 25/2010 – 89 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce M.V., proti žalovanému Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Lannova 26, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o rozpuštění shromáždění, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Žalobce je povinen zaplatit náklady řízení České republice na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích ve výši 2 903,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou, došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 19.4.2010 domáhá vydání rozhodnutí, ve kterém by soud vydal rozsudek, že rozpuštění shromáždění, konaného dne 5.4.2010 na Tř. Národní svobody v Písku bylo nezákonné. V žalobě žalobce uvádí, že dne 5.4.2010 ve 20.30 hod. realizoval shromažďovací právo garantované mu článkem 19 Listiny základních práv a svobod, kdy na Tř. Národní svobody v Písku se zúčastnil poklidného shromáždění, jež vzniklo spontánně a nebylo předem Pokračování -2- 10A 25/2010 oznámeno příslušnému úřadu. Žalovaný zastoupený neidentifikovanými příslušníky Policie ČR shromáždění na místě zhruba ve 20.35 hod. rozpustil s tím, že shromáždění nebylo oznámeno. Dle žalobce nenastaly zákonné důvody pro rozpuštění, a proto postupem žalovaného byl zkrácen na svých právech takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí. Důvodem k rozpuštění nemůže být ani skutečnost, že nebylo shromáždění předem řádně oznámeno. Rozpuštění shromáždění bylo nedůvodné, nepřezkoumatelné, nezákonné, a proto nezbývá než konstatovat, že se ruší. Účastníci shromáždění po ujití několika kroků po zahájení byli obstoupeni příslušníky Policie ČR, následně byly všem účastníkům bez zákonného důvodu opsány údaje z občanských průkazů a všechny osoby byly vyfotografovány. Následně byli účastníci vyzváni k rozchodu. Žalobce má proto za to, že bylo zasaženo do jeho základních lidských práv chráněných mezinárodními úmluvami. Pouze přesvědčivé a naléhavé důvody mohou ospravedlnit omezení svobody shromažďování, v daném případě takové důvody však neexistují. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce se s dalšími třemi osobami pohyboval po Tř. Národní svobody v Písku, skupina čtyř osob nesla transparent a zapálené louče a střídavě se pohybovala po silnici, kde bránila plynulému průjezdu vozidel, a střídavě po chodníku, kde tloukla rukama do výloh. Dvě osoby nesly po každé straně transparentu zapálenou pyrotechniku. Po příjezdu policistů byla skupina osob požádána o prokázání totožnosti a zasahující policista žalobce a ostatní tři osoby požádal, aby ustoupily na chodník a nenarušovaly svým pohybem po silnici odjezd vozidel od zimního stadionu. Tyto osoby byly dotázány, zda se jedná o nějakou demonstraci a policistům bylo odpovězeno, že žádnou demonstraci nevidí a nepořádají, a že je demokracie, a tudíž si mohou dělat co chtějí. Dále bylo policistům sděleno, že čtyři lidé nejsou demonstrace. Celá záležitost byla ukončena tím, že uvedené osoby byly upozorněny na skutečnost, že svým chováním narušují plynulost a bezpečnost silničního provozu a jednání bylo označeno jako přestupek a řešeno domluvou a napomenutím. V dané záležitosti se tedy nejednalo o shromáždění, ale o situaci, kdy došlo k narušování veřejného pořádku a bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Spontánní shromáždění, aby mohlo být podřazeno zákonu o právu shromažďovacím, musí splňovat podmínku uvedenou v ustanovení § 1 odst. 1 zákona o právu shromažďovacím, tedy musí mít politický charakter. Jednání skupiny čtyř osob, kdy jednou z těchto osob byl i žalobce však nelze považovat za shromáždění ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 zákona o právu shromažďovacím. Tuto skutečnost potvrzuje i fakt, že na přímý dotaz zasahujících policistů bylo touto skupinou opakovaně odpovězeno, že se nejedná o demonstraci. Jednalo se tak o méně závažné porušení veřejného pořádku a plynulosti a bezpečnosti silničního provozu ze strany žalobce a dalších tří osob. Úkony provedené zasahujícími policisty nebyly rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl úkonem správního orgánu zkrácen na svých právech. Žalobce žalobu dne 28.6.2006 upřesnil a uvedl, že v dané věci se jedná o námitky proti rozpuštění shromáždění dle § 13 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. Svolavatel shromáždění není žalobci znám. Účelem shromáždění bylo upozornění na politické procesy vedené v ČR proti názorově a ideologicky nepohodlným osobám. Účastníci shromáždění měli transparent s nápisem „svobodu politickým vězňům“ a skandovali hesla „svobodu slova“. Shromáždění bylo ukončeno zasahujícím policistou, který uvedl: „Tímto shromážděním porušujete zákon. Jestli se nerozejdete, tak vás sebereme.“ Dle žalobce nebyl žádný zákonný důvod k rozpuštění shromáždění dán a policisté nebyli schopni na místě žádný konkrétní důvod rozpuštění uvést. Pokračování -3- 10A 25/2010 Žalobce při jednání dne 25.8.2010 uvedl, že dne 5.4.2010, když opouštěl zimní stadion byl osloven neznámým člověkem, že svolává shromáždění a k tomuto shromáždění se žalobce připojil, neboť nesouhlasí s některými praktikami v tomto státě. Shromáždění se zúčastnilo odhadem deset osob, šly po chodníku, pronášely hesla „svobodu politickým vězňům“, do výloh netloukly, šlo o velmi krátké shromáždění, neboť přijelo auto s policisty, kteří zjišťovali, kdo jsou a poté je policisté vyzvali k rozchodu, proto se rozešly. Za politického vězně žalobce považuje např. M.D., která je v současné době ve vazbě, což žalobce spatřuje jako nespravedlnost. Jednalo se o pokojné shromáždění, proto má za to, že bylo nezákonně rozpuštěno. Žaloba není důvodná. Zákonem upravujícím právo shromažďovací je zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, v platném znění. Podle § 1 odst. 1 uvedeného zákona mají občané právo se pokojně shromažďovat. Podle odstavce 3 téhož paragrafu se za shromáždění považují též pouliční průvody a manifestace. Podle odstavce 4 ke shromáždění není třeba předchozího povolení státního orgánu. Podle § 12 odst. 3 shromáždění, které se koná, aniž bylo oznámeno podle § 5, bude způsobem uvedeným v § 12 odst. 1 rozpuštěno, jestliže nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz podle § 10 odst. 1 – 3. To platí i pro shromáždění, která nebyla svolána. Neoznámení shromáždění podle § 5 zákona není samo o sobě důvodem pro rozpuštění shromáždění, které se bez takového oznámení koná. Shromáždění, které se koná, aniž bylo oznámeno podle § 5 může být rozpuštěno, jestliže nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz podle § 10 odst. 3 nebo jestliže účastníci shromáždění páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem. Podle § 13 zákona č. 84/1990 Sb. proti rozpuštění shromáždění může svolavatel nebo účastník shromáždění do 15 dnů podat námitky u soudu. Soud rozhodne, zde shromáždění bylo nebo nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem. Při posuzování dané záležitosti soud vychází z § 12 odst. 1 a odst. 5 a § 10 odst. 1 písm. a) - c) zákona č. 84/1990 Sb. Podle těchto ustanovení lze shromáždění rozpustit tím způsobem, že vyzve svolavatele, aby shromáždění neprodleně ukončil. Sdělení musí obsahovat důvody k rozpuštění a upozornění na následky neuposlechnutí výzvy a musí být učiněno takovým způsobem, aby bylo účastníkům srozumitelné. V dané záležitosti svolavatel není znám, nebylo svědecky ani z výpovědi žalobce zjištěno, že by byl žalobce a jím uvedení „účastníci shromáždění“ vyzváni k ukončení shromáždění a k jeho rozchodu, neboť poté, co byla zjištěna jejich totožnost příslušníci Policie ČR po domluvě opustili místo, kde se žalobce a svědci P.K., M.Z. a F.P. nacházeli. Nebylo zjištěno, že by ze strany žalovaného byla učiněna výzva k ukončení shromáždění. Poté, co příslušníci policie provedli kontrolu totožnosti, žalobce a uvedení svědci zůstali na místě, nebyli vykázáni. Z písemností předložených žalovaným, zejména z úředního záznamu pořízeného J.S. dne 5.4.2010 vyplývá, že po skončení hokejového utkání dne 5.4.2010 došlo k narušování veřejného pořádku. Z úředního záznamu ze dne 5.4.2010 vypracovaného B.H., který se dne 5.4.2010 zúčastnil jako velitel pořádkové jednotky opatření prováděného v souvislosti s hokejovým utkáním, je zjištěno, že byl informován o tom, že na Tř. Národní svobody dochází k narušování veřejného pořádku skupinou osob. Na místo jelo družstvo č. 2 pohotovostní jednotky pod velením prap. B. Zde skupina čtyř osob šla ulicí Tř. Národní svobody směrem k Čechově ulici. Tyto osoby nesly transparent s nápisem „svobodu Pokračování -4- 10A 25/2010 politickým vězňům“, zapálené louče, a přitom bouchaly do výloh domů a střídavě šly po vozovce a chodníku. Skupina osob byla kontrolována. Na místo družstvo č. 1 pohotovostní jednotky dorazilo zhruba 10 minut poté, co bylo započato družstvem č. 2 pohotovostní jednotky s kontrolou osob, zda neprocházejí pátráním. Velitel H. se dotazoval, zda se jedná o nějakou neoznámenou demonstraci. Skupina osob se smála a odpovídala, že čtyři lidé nejsou demonstrace, že je demokracie, a že si můžou dělat co chtějí. Činnost byla dokumentována kamerou, kdy jedna z kontrolovaných osob namítala nezákonnost natáčení. Osoby byly upozorněny, že narušují bezpečnost a plynulost silničního provozu a jednání bylo označeno za přestupky ve veřejném pořádku. Poté pohotovostní jednotka místo opustila. V úředním záznamu pořízeném inspektorem p. B. dne 6.4.2010 je popsán shodný průběh zásahu příslušníků Policie ČR jako B.H. P.B. požadoval po osobách, aby ustoupily na chodník a požadoval poté prokázání totožnosti s tím, že osobám bylo vytýkáno, že svým chováním a pohybem komplikují odjezd vozidel od zimního stadionu. Osoby byly vyzvány, aby opustily vozovku a uhasily pyrotechniku, toto učinily až po opakování výzvy. Příslušník policie se dotazoval, zda chtějí demonstrovat, a zda mají řádně ohlášenou demonstraci, osoby odpovídaly, že si v demokracii mohou dělat co se jim chce a žádnou demonstraci nepořádají. Na základě důkazu provedeného videozáznamem policie a výslechem policisty H., B. má soud za prokázané, že se nejednalo o shromáždění, neboť sám žalobce a ostatní osoby, které s ním byly podrobeny kontrole na otázku Policie ČR se podivovaly nad tím, jak se může jednat o demonstraci v případě čtyř osob. Z výpovědi policistů H. a B., kteří byli jako svědci slyšeni a svědků Z., P. nevyplývá, že by žalobce společně s dalšími třemi osobami byl vyzván k rozpuštění shromáždění ze strany Policie ČR. Uvedené osoby byly pouze podrobeny kontrole totožnosti, jejich nepřístojné chování bylo řešeno domluvou, příslušníci Policie ČR nevyzývala uvedené osoby k rozpuštění shromáždění. Tuto skutečnost žádný svědek nepotvrdil, rovněž ani žalobce o výzvě k rozpuštění se nezmiňuje. Okolnost, že byly čtyři osoby kontrolovány nelze posoudit jako rozpuštění shromáždění. Ze svědecké výpovědi svědka H. bylo zjištěno, že při kontrole žalobce, F.P., M.Z. a P.K. se dotazoval, zda se jedná o neoznámenou demonstraci a uvedené osoby s výsměchem odpovídaly, že čtyři lidé nejsou demonstrace, a že je demokracie a mohou si dělat co chtějí, že znají svá práva. Svědek je upozornil na narušení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu napomenutím považoval přestupek za vyřízený a poté místo celá pořádková jednotka opustila. Inspektor P.B. jako svědek uvedl, že skupina čtyř osob při pohybu po silnici bránila provozu vozidel a při chůzi po chodníku tloukly rukama do výloh, dvě osoby nesly pyrotechniku, proto byly požádány, aby ustoupily na chodník, opustily vozovku a prokázaly totožnost. Svědek se dotazoval, zda chtějí demonstrovat a dostalo se mu odpovědi, že žádnou demonstraci nepořádají, podivovaly se nad tím, že by čtyři osoby mohly tvořit demonstraci. Rovněž tento svědek upozornil uvedené osoby na jednání jež narušuje bezpečnost provozu a poté odjel z místa. Svědci P.K., M.Z. a F.P. shodně popisovali průběh jednání jako žalobce, že se jednalo o pokojný pochod městem deseti osob, výtržnosti nečinili. Poté, co přijeli policisté, ostatní osoby a svolavatel shromáždění utekli, na místě zůstali se žalobcem tito svědci, policisté jim sdělili, že nemají žádné povolení k demonstraci. Svědecká výpověď uvedených osob je nevěrohodná, je v rozporu s videozáznamem, kde je jednoznačně uváděno kontrolovanými osobami, že se nejedná o demonstraci. Z výpovědi svědka P.K. bylo zjištěno, že šel do centra ke Kamennému mostu, nesl transparent, pronášel hesla „svobodu politickým vězňům“. Poté, Pokračování -5- 10A 25/2010 co přijela pohotovostní jednotka opustil prostor. Ze svědecké výpovědi příslušníka Policie ČR B.H., P.B., T.F. a M.J. vyplývá, že došlo ke srocení čtyř osob u Starého mostu, tyto osoby šly po silnici a tloukly do popelnic a výloh, proto věc byla vyřízena jako přestupek proti veřejnému pořádku. Svědek H. potvrdil, že se dotazoval přítomných, zda jde o demonstraci a bylo mu odpovězeno, že čtyři lidé nejsou demonstrace. Dle svědka H. se nejednalo o shromáždění, účastníci nebyli vyzýváni k rozchodu, pouze byla zkontrolována jejich totožnost a věc byla řešena domluvou. Tvrzení žalobce a svědků Z., K. a P., že se připojili k demonstraci neznámých osob v prostoru kudy procházeli a tyto osoby nesly transparent „svobodu politickým vězňům“ bylo vyvráceno výslechem policistů, kteří uvedli, že v okamžiku jejich příjezdu se na místě nacházel pouze žalobce a svědci Z., P., K. Nikdo jiný v tomto prostoru nebyl. Zásah policie u Starého mostu v Písku s projednávanou událostí nikterak nesouvisel, jednalo se o atak vozidla a jeho řidiče skupinou kixboxerů pro osobní důvody, kdy postižený řidič přivolal policii. Soud poznamenává, že právo shromažďovací jako jedno z politických práv slouží k projevení občanského postoje a lze je charakterizovat jako součást práva na svobodu projevu v širším smyslu. Jazyk, jímž je tento postoj vyjádřen, může mít různou formu. Mohou to být různě nesené transparenty, provolávaná hesla a projevy během shromáždění. Shromáždění na určitém místě a v určitý den může být zcela jasným vyjádřením velmi konkrétní myšlenky nebo postoje, musí být tedy v průběhu shromáždění zřejmé, jaký je skutečný účel shromáždění. O účelu shromáždění žádné důkazy žalobcem předloženy nebyly, ze samotné skutečnosti, že nesly osoby transparent „svobodu politickým vězňům“ nelze učinit závěr o účelu shromáždění v kontextu s dalšími důkazy, neboť ze svědeckých výpovědí vyplývá, že skupina těchto osob narušovala veřejný pořádek, přičemž všichni čtyři účastníci byli kontrolováni, nikoliv proto, že nesli transparent, ale pro narušení veřejného pořádku, neboť šli po vozovce a bránili plynulosti provozu při odjezdu aut po skončení hokejového utkání. Podle § 2 zákona č. 84/1990 Sb. se za shromáždění ve smyslu tohoto zákona považuje m.j. dle písmene c) jiná shromáždění sloužící účelu uvedenému v § 1 odst. 2 uvedeného zákona. Dle § 2 odst. 1 výkon práva se shromažďovat slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí, vyjádřením postojů a stanovisek. Z uvedeného plyne, že ve smyslu § 2 nelze uvedené seskupení čtyř osob (soud nemá za prokázané tvrzení, že shromáždění se zúčastnilo více osob, jak tvrdí žalobce), kteří při odchodu z hokejového utkání se dopouštěly výtržnosti, boucháním do výloh a chůzí po vozovce, nelze považovat za shromáždění, samotná existence transparentu s nápisem a zapálené louče nevyjadřuje tento obsah vyjádřený v § 1 odst. 2, proto soud uzavřel, že se nejednalo o shromáždění ve smyslu § 2 písm. c) zákona č. 84/1990 Sb., ale o jiné shromáždění nesloužící účelu uvedenému v § 2 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb. Žalobce tedy neunesl důkazní břemeno ohledně jeho tvrzení, že byl účastníkem shromáždění, neboť není sto prokázat účel shromáždění, a že se jednalo o shromáždění, které bylo rozpuštěno. Výpovědi policistů, jež korespondují s videozáznamem, soud hodnotí jako věrohodné a z nich není prokázáno, že by byla výzva k rozpuštění shromáždění ze strany příslušníků Policie ČR, jak je žalobcem tvrzeno. Žádné informace o účelu shromáždění nejsou k dispozici, žalobce tvrdí, že nesli transparent s nápisem „svobodu politickým vězňům“ spolu s hořícími loučemi. Žalobce byl kontrolován se svědky P.K., F.P. a M.Z., neboť narušoval veřejný pořádek. Byli vyzváni příslušníky policie, aby nenarušovali pohybem na vozovce Pokračování -6- 10A 25/2010 odjezd vozidel a policista H. se jich dotazoval, zda se jedná o demonstraci. Policistovi bylo sděleno, že čtyři lidé přece není demonstrace a mohou dělat co chtějí. Po domluvě ohledně narušení veřejného pořádku policejní jednotka odjela a nic nebránilo tomu, aby žalobce pokračoval ve svých projevech, ovšem bez narušení veřejného pořádku, k rozchodu vyzváni nebyli. Shromáždění, které nebylo povoleno musí dle § 1 odst. 2 zákona o shromáždění sloužit k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací, tvrzení v žalobě, že se jednalo o shromáždění je v rozporu s výpovědí žalobce při kontrole příslušníky Policie ČR, kdy uváděl, že se nejedná o demonstraci, což bylo soudem zjištěno jednak svědecky i z videozáznamu. Žalobce tedy neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byl účastníkem shromáždění, jež bylo rozpuštěno. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobce, který nebyl v řízení úspěšný má povinnost nahradit náklady řízení, jež byly vynaloženy ze státních prostředků na úhradu svědečného v celkové výši 2 903,- Kč, jež bylo svědkům přiznáno dle usnesení č.j. 10 A 25/2010-74 ve výši 696,- Kč, 10 A 25/2010-76 ve výši 614,- Kč, 10 A 25/2010-78 ve výši 788,- Kč, 10 A 25/2010-80 ve výši 651,- Kč a 10 A 25/2010-85 ve výši 154,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích, svědečné bylo vyplaceno ze státních prostředků. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve třech stejnopisech. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. září 2010 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.