Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 26/2012

č. j. 10 A 26/2012-41

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2012-07-25 · ECLI:CZ:KSCB:,2012:10.A.26.2012.41

Citované zákony (7)

Rubrum

10A 26/2012- 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Marius Pedersen, a.s., se sídlem Hradec Králové, Průběžná 1940/3, zastoupeného Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, Horní náměstí 103/2, Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.3.2012 č.j. 692/1.30/12/14.3, t a k t o :

Výrok

Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce v Opavě ze dne 1.3.2012 č.j. 692/1.30/12/14.3 a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu, se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 12.1.2012 č.j. 295/5.30/12/14.3 se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8 760,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce. Pokračování - 2 - 10A 26/2012

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 20.3.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu, se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 12.1.2012 č.j. 295/5.30/12/14.3, a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobce v žalobě namítal, že rozhodnutí jsou nezákonná a byla vydána na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci v řízení, které trpělo závažnými procesními i hmotněprávními pochybeními, které mají vliv na zákonnost rozhodnutí. Současně byly aplikovány nesprávné právní normy. Jediným podkladem pro rozhodnutí byl protokol o kontrole ze dne 11.1.2011. Žalobce byl shledán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, za to, že porušil povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů, a to stanovenou v § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/2006., a povinnost stanovenou v § 1 a § 3 nařízení vlády č. 168/2002 Sb. Nefunkčnost bezpečnostního zařízení na vozidle nebo nástavbě nelze podřadit pod organizaci práce a stanovení postupů ve smyslu těchto ustanovení. Věc byla z toho důvodu nesprávně právně posouzena a na jednání žalobce byly aplikovány nesprávné právní normy. Skutkový stav, který vzal správní orgán v úvahu při svém rozhodování neodpovídá provedenému dokazování. To bylo provedeno v nedostatečném rozsahu a byla při něm porušena procesní práva žalobce. Jako jediný důkaz ve správním řízení byl použit protokol o kontrole ze dne 11.1.2011, který je stručný, nekonkrétní, nejednoznačný a nedostatečný. Nejsou v něm zachyceny žádné skutkové okolnosti týkající se vytýkaného pochybení žalobce. Správní orgány přitom postupovaly v rozporu s ustanovením § 3 a § 50 odst. 2 a 3 správního řádu. Z protokolu o kontrole ze dne 11.1.2011 navíc správní orgány dovodily, a ve svých rozhodnutích vyšly ze skutkového stavu, který je v rozporu s jeho obsahem. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí a nedostatek důvodů rozhodnutí. Ve výrokové části rozhodnutí zcela absentuje vymezení časového období, v němž se měl žalobce jednání, kterým měla být dle správního orgánu naplněna skutková podstata správního deliktu, dopustit a navíc jednání je popsáno nepřehledně a chaoticky. Výrok rozhodnutí je tudíž nepřesný, neurčitý a nesrozumitelný, neboť z něho nelze dovodit, za jaké konkrétní jednání a v jaké době spáchané jednání je žalobci sankce ukládána. V odůvodnění rozhodnutí je vycházeno ze skutečností, které nemají oporu ve správním spise a odůvodnění rozhodnutí žalovaného dále neobsahuje vypořádání se s námitkami žalobce ohledně nesprávného právního posouzení věci. Je poukazováno na to, že pokud žalobce po pracovním úrazu se smrtelným následkem opakovaně provedl proškolení zaměstnanců s interními předpisy a doklady, se kterými zaměstnanci byli řádně seznámeni v minulosti, nemůže být dovozováno, že před pracovním úrazem zaměstnance cokoliv porušil. Bylo navrženo zrušení obou rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. (3) Žalobce v replice k vyjádření žalovaného vyslovil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání. Připomněl charakter správního řízení o správním deliktu, které je kvazi trestním řízením a platí pro něho obdobná pravidla a principy jako v řízení trestním. Zdůraznil, že obě rozhodnutí nerespektovala práva žalobce a rozhodnutí byla zatížena nezákonnostmi a vadami. Správní orgány podřadily jednání žalobce, kterého se Pokračování - 3 - 10A 26/2012 dopustil, pod skutkovou podstatu správního deliktu na úseku bezpečnosti práce pod § 30 odst. 1 písm. s) zákona č. 251/2005 Sb. Právní normy, na které toto ustanovení odkazuje, konkrétně pak ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/2006 Sb. a ustanovení § 1 a § 3 nařízení vlády č. 168/2002 Sb., za jejichž porušení byla žalobci uložena sankce, žádnou povinnost provozovat zařízení v řádném stavu, popř. v souladu s návodem či kontrolovat jeho funkčnost, nestanoví. Povinnost zaměstnavatele udržovat technické prostředky a zařízení v řádném stavu, v souladu s průvodní dokumentací, včetně návodu je stanovena v § 4 zákona č. 309/2006 Sb. a dále v nařízení vlády č. 378/2001 Sb. Nedodržení povinností v těchto předpisech je správním deliktem na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. r) zákona č. 251/2005 Sb., dle kterého se zaměstnavatel dopustí správního deliktu na úseku bezpečnosti práce tím, že neplní povinnosti při zajištění řádného stavu používaných výrobních a pracovních prostředků a zařízení stanovené v zákonu o zajištění dalších podmínek o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Žalobce byl tudíž uznán vinným ze spáchání správního deliktu, jehož znaky nemohly být jednáním popsaným v rozhodnutí naplněny. Žalobce dále zdůraznil, že trvá na své námitce ohledně nesprávného zjištění skutkového stavu. Správní orgány postupovaly v rozporu se správním řádem. Jediným podkladem pro rozhodnutí byl protokol o kontrole. Ten neobsahuje žádné objektivní skutečnosti týkající se postupů a organizace práce u žalobce nebo o provádění kontrol funkčnosti vozidla a nástavby u žalobce před pracovním úrazem zaměstnance. Z toho důvodu nemůže bez dalších podkladů, příp. provedených důkazů být podkladem pro vydání rozhodnutí ve správním řízení. Pokud správní orgány vycházely i z dalších listin, pak tak učinily v rozporu se správním řádem, neboť jiné listiny než protokol o kontrole nebyly obsahem spisu a žalobci nebylo umožněno se s nimi seznámit. Žalobce setrval i na své námitce ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a nedostatku důvodů. K tomu odkázal i na konstantní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, podle které rozhodnutí, která postrádají zákonné náležitosti, takže z nich nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno, jak bylo rozhodnuto nebo jejich výrok je v rozporu s odůvodněním, jsou nepřezkoumatelná. Konkrétně kupříkladu rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2As 34/2006-73 ze dne 15.1.2008 vyslovil, že výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Nevyhovuje-li popis skutku těmto požadavkům, jedná se o rozhodnutí nepřezkoumatelné. V rozhodnutí prvního stupně, které bylo potvrzeno rozhodnutím druhostupňovým, popis skutku splňující požadavky na něj kladené právními předpisy i soudní praxí neobsahuje. Z výrokové části rozhodnutí není zřejmé, za jaké konkrétní jednání, v jaké době spáchané jednání je žalobci sankce ukládána. Z výroku obsahujícím skutkovou část není vůbec zřejmé, co má být jednáním žalobce, za který je ukládána sankce, neboť obsahuje jakési hodnocení správního orgánu a vsuvky se skutkovými zjištěními. Ty jsou navíc s ohledem na obsah spisu nepodložené. Žalobce setrval na svém návrhu, aby soud obě rozhodnutí správních orgánů zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a tudíž v plném rozsahu na své původní žalobě setrval. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (4) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že nesouhlasí s názorem žalobce, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s hmotným právem. Organizace práce a pracovních postupů nelze zúžit na vydání pravidel chování a informování zaměstnanců o tom, jak se mají chovat. Žalovaný odkázal na § 5 zákona č. 309/2006 Sb. a § 1 nařízení vlády č. 168/2002 Sb., které stanoví požadavky na organizaci práce, pracovní Pokračování - 4 - 10A 26/2012 postupy a způsob organizace práce. Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 168/2002 Sb. uvádí další požadavky na způsob organizace práce. Žalovaný zastává názor, že na uvedený případ byly právní předpisy správně aplikovány. Námitku žalobce ohledně nesprávného zjištění skutkového stavu věci a porušení procesních pravidel považuje za nesprávnou a zjevně účelovou. Podkladem pro rozhodnutí je vše, co má konkrétní vypovídací hodnotu a je způsobilé osvětlit, doložit či prokázat skutečný stav věci. Protokol o kontrole ze dne 11.1.2011 je zásadním důkazem zachycujícím zjištěný stav v době smrtelného pracovního úrazu zaměstnance žalobce a podkladem pro rozhodnutí správního orgánu. S protokolem byl žalobce seznámen, převzal jeho vyhotovení a nevyužil svého práva požádat o přezkoumání protokolu. Protokol obsahuje všechna skutková zjištění i podklady pro rozhodnutí. K námitce ohledně porušení procesních práv žalobce žalovaný uvedl, že žalobci umožnil nahlédnout do správního spisu, o čemž svědčí úřední záznam. Žalobce neuvedl, jaké důkazy měl žalovaný předložit, případně použít. Listiny důležité pro vydání napadeného rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spise a v protokole o kontrole. Proto odmítl názor žalobce, že bylo postupováno v rozporu s § 3 a § 50 odst. 2 a 3 správního řádu. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s námitkou žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a nedostatku důvodů rozhodnutí. Jak v protokole o kontrole, tak v napadených rozhodnutích je uvedeno, že kontrola u účastníka řízení byla vykonána v souvislosti s událostí smrtelného pracovního úrazu zaměstnance žalobce. Proto nelze přisvědčit námitce žalobce, že chybí časové období, ve kterém se žalobce správního deliktu dopustil. Toto vyplývá dále, včetně vyjmenování závad, které vedly k úrazu, i z popisu úrazového děje. V protokole o kontrole je zapsáno, jaké povinnosti žalobce při provozování vozidla porušil. Závady nevznikly v souvislosti s tragickým případem, ale vyskytovaly se na speciálním automobilu již dříve. Tomuto závěru nasvědčují zjištění z kontroly ze dne 11.1.2011, kdy funkční nedostatky bezpečnostních prvků nebyly na automobilu odstraněny. Žalovaný proto setrval na svém stanovisku, u žalobce byly zjištěny nedostatky, které jsou zaznamenány v protokolu o kontrole a právní předpisy byly na případ aplikovány správně. Žalobce v žalobě ani neuvedl důvody vylučující jeho odpovědnost. III. Obsah správních spisů (5) Ze správního spisu, který si soud vyžádal vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (6) Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích sepsal dne 11.1.2011 protokol o kontrole vykonané podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, u žalobce, která byla zaměřena na dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti práce technických zařízení a stanovených pracovních podmínek v souvislosti s událostí pracovního úrazu zaměstnance žalobce dne 14.12.2010. V protokole jsou uvedeny zjištěné nedostatky, kdy zaměstnavatel nezajistil při provozování dopravy dopravními prostředky způsob organizace práce zaměstnanců v souladu s návodem dodaným výrobcem pro provoz a používání dopravních prostředků. Nebylo dodrženo ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/2006 Sb. a § 1 a § 3 nařízení vlády č. 168/2002 Sb. Toto zjištění bylo učiněno dne 7.1.2011 při kontrole speciálního nákladního vozidla Volvo FM62RB s nástavbou pro svoz komunálního odpadu METACO BOPR řidič pan V. Žalobce provozoval vozidlo s nefunkčním bezpečnostním zařízením dodávaným výrobcem, které při couvání vozidla s obsluhou stojící na stupačkách, vyžadovalo zhasnout motor vozidla již při zařazení zpětné rychlosti. Při kontrole byly zjištěny nefunkční stupačky u zadního víka nástavby, které nebylo možné sklopit ani zajistit do transportní polohy, držáky byly deformované, nefunkční Pokračování - 5 - 10A 26/2012 spínač při zařazení zpětné rychlosti s obsluhou stojící na stupačkách měl zhasnout motor vozidla, nefunkční byl omezovač maximální rychlosti i couvací kamerový systém. Subjekt nesplnil minimální požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení v souvislosti s návodem dodaným výrobcem. Žalobce uvedl, že dne 15. a 16.12.2010 bylo provedeno opětovné důsledné seznámení všech řidičů speciálních vozidel a manipulačních dělníků svozu komunálního odpadu s bezpečnostním předpisem žalobce. Další opětovné proškolení a seznámení všech řidičů bylo provedeno dne 10.1.2011. V závěru protokolu je uvedeno, že nebylo vydáno opatření k odstranění nedostatků, neboť byla přijata opatření po vzniku pracovního úrazu. Dne 3.3.2011 vydal Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích pod č.j. 833/5.40/11/14.3 sp.zn. 26/11/4023 příkaz, kterým uložil žalobci podle ustanovení § 30 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce pokutu ve výši 230 000,- Kč, a to v souvislosti se spácháním správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce. Dne 14.3.2011 byl doručen Oblastnímu inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu odpor proti příkazu ze dne 3.3.2011. Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu dne 16.3.2011 žalobci sdělil, že podaným odporem byl příkaz ze dne 3.3.2011 podle § 150 odst. 3 správního řádu zrušen a inspektorát práce pokračuje v řízení. Žalobce byl poučen o tom, že má právo navrhovat důkazy, vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, nahlížet do spisu. K tomu mu byly stanoveny dny 29. – 30.3.2011. Žalobce nahlížel do spisu, o čemž byl pořízen úřední záznam dne 29.3.2011. Dne 1.4.2011 žalobce sdělil Oblastnímu inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu, že udělil plnou moc pro zastupování v předmětné záležitosti právnímu zástupci. Tato plná moc byla prvostupňovému orgánu téhož dne předložena. Dne 14.4.2011 se žalobce vyjádřil k dané záležitosti tak, že odmítl porušení právních předpisů, které mu bylo v příkazu, proti kterému podal odpor vytýkáno, sdělil, že své povinnosti zaměstnavatele plnil tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti, zaměstnanci byli proškoleni a vozidlo provozoval v souladu s návodem k obsluze. Dále poukázal na to, že ve spise, který je v dané věci veden a s nímž se seznámil, nejsou založeny písemnosti, z nichž by plynulo, že porušil povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/2006 Sb. či v § 1 a § 3 nařízení vlády č. 168/2002 Sb. Proto navrhl správnímu orgánu, aby podle § 66 odst. 2 správního řádu řízení zastavil, případně aby rozhodl tak, že se žalobce správního deliktu, který je mu kladen za vinu, nedopustil. Pro případ, že by byly doplněny podklady pro rozhodnutí, požádal žalobce o seznámení se s těmito podklady. (7) Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu v Českých Budějovicích vydal dne 12.1.2012 pod č.j. 295/5.30/12/14.3. rozhodnutí, kterým vyslovil, že žalobce se dopustil na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce správního deliktu tím, že porušil povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou v zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a v nařízení vlády, kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky, když kontrolou provedenou ve dnech 4. a 11.1.2011 v provozovně žalobce v souvislosti se smrtelným pracovním úrazem zaměstnance bylo zjištěno, že žalobce při provozování dopravy dopravními prostředky neorganizoval práci zaměstnanců v souladu s návodem k obsluze nástavby komunálního vozu BOBR PŘES dodaným výrobcem pro provoz a užívání dopravních prostředků a dále při kontrole byly zjištěny nefunkční stupačky u zadní nástavby, nefunkční spínač při zařazení zpětné rychlosti, nefunkční omezovač maximální rychlosti, nefunkční couvací kamerový systém. Stav je v rozporu s § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/2006 Sb. a § 1 a § 3 nařízení vlády č. 168/2002 Sb. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 230 000,- Kč a povinnost nahradit paušální náklady správního řízení ve výši 1 000,- Kč. Žalobce podal proti rozhodnutí dne 30.1.2012 odvolání. V odvolání namítal nedoručení Pokračování - 6 - 10A 26/2012 rozhodnutí právnímu zástupci žalobce, rozpor s § 3 správního řádu a § 50 odst. 2 a 3 téhož zákona, napadl závěr správních orgánů ohledně porušení povinností, který je podle jeho názoru nesprávný a v rozporu s citovanými ustanoveními zákona. Na skutek byly aplikovány nesprávné právní normy. Správní orgán neměl k dispozici relevantní podklady, na nichž by mohlo být rozhodnutí založeno. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím dne 1.3.2012 tak, že odvolání bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalobce neuvedl žádné konkrétní věcné či právní důvody, pro které by mohlo být odvolání považováno za důvodné. Protokol o kontrole byl zásadním důkazem zachycujícím stav věci. S protokolem byl zástupce žalobce seznámen, mohl požádat o přezkoumání protokolu, čehož nevyužil. Naopak přijal souhrn nápravných opatření k vzniklé události. Z těchto opatření je zřejmé, že mohlo být z hlediska organizace práce realizováno více postupů již před pracovním úrazem. To je jedna ze skutečností, která žalobce usvědčuje z porušení jeho povinností. Námitka o nemožnosti využít protokol v důkazním řízení je nedůvodná a účelová. Neobstojí ani námitka, že žalobce nebyl s obsahem návodu k obsluze seznámen. IV. Právní názor soudu (8) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. (9) Žalobce namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a vytýkal řízení vážné procesní i hmotněprávní pochybení, která měla vliv na zákonnost rozhodnutí. V řízení byly aplikovány nesprávné právní normy. Současně namítal nedostatečný rozsah dokazování. Rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, neboť výroková část je nepřesná, neurčitá, nesrozumitelná, nelze z ní shledat jakého konkrétního jednání se žalobce dopustil. K tomu je odkázáno i na judikaturu Nejvyššího správního soudu. (10) Soud se v prvé řadě zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí správního orgánu. Vycházel přitom z judikatury Nejvyššího správního soudu, podle které, není-li z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, jak byly odvolací námitky vypořádány, pak jedná se o rozhodnutí nepřezkoumatelné. Současně je nepřezkoumatelné rozhodnutí, které postrádá základní zákonné náležitosti nebo rozhodnutí, u nichž je výrok v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností, které jsou pro danou věc podstatné. Jinými slovy řečeno, z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle jaké právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a v případě rozhodování o sankci, jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši. Pokud rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecné vysvětlení, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody byly shledány jako správné, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o nichž se výrok opírá zcela chybí. Současně se odvolací orgán musí vypořádat se všemi důvody uvedenými v odvolání a uvést, jakými konkrétními úvahami se řídil při vyslovení závěru. K otázce přezkoumatelnosti správních rozhodnutí se vyslovil rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 19.2.2008 č.j. 7 Afs 212/2006, když uvedl „že je nepřezkoumatelné takové rozhodnutí odvolacího správního orgánu, pokud rozsah Pokračování - 7 - 10A 26/2012 provedeného správního přezkoumání nenalezne odraz v písemném odůvodnění rozhodnutí odvolacího správního orgánu“. (11) Těmto požadavkům rozhodnutí žalovaného správního orgánu ani rozhodnutí orgánu prvého stupně nevyhovuje. Výrok rozhodnutí představuje jeho nejdůležitější část, neboť obsahuje autoritativní úpravu práv a povinností. Ve výrokové části správního rozhodnutí je obsaženo právní řešení otázky, která je vždy předmětem konkrétního správního řízení. V dané záležitosti bylo rozhodováno o správním deliktu. Z toho důvodu je podstatné poukázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu 2As 34/2006, podle kterého výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Neuvede-li správní orgán takové náležitosti do výroku svého rozhodnutí, podstatně poruší ustanovení o řízení (§ 76 odst. 1 písm. c/ s.ř.s.). Jiný správní delikt spadá do oblasti tzv. správního trestání, kdy správní orgán postihuje určité nedovolené jednání (konání či opomenutí). Vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu proto vždy musí spočívat ve specifikaci deliktu tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. V rozhodnutí trestního charakteru je nutné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen, což lze zaručit jen konkretizací údajů obsahujících popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popř. i uvedením jiných skutečností, již je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem. Časové ohraničení spáchaného skutku je nutné i z hlediska posouzení rozsahu způsobeného následku s ohledem na situace, kdy mohou nastat trvající či hromadné delikty nebo delikty spáchané v pokračování (dílčí útoky vedené jednotným záměrem, spojené stejným či podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku), které naplňují stejnou skutkovou podstatu. Proto teprve rozhodnutí musí jednoznačně určit, čeho konkrétního a v jakém čase se pachatel (delikvent) dopustil. Tyto údaje jsou podstatné z hlediska určení totožnosti skutku, aby nemohlo dojít pro další období k jeho záměně, případně k opakování postihu za týž skutek a rovněž umožňují posoudit, zda nedošlo k prekluzi možnosti postihu v daném konkrétním případě. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že pouze řádně formulovaný výrok, v němž je na prvním místě konkrétní popis skutku je nezastupitelnou částí rozhodnutí, neboť pouze z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena, jaké opatření či sankce byly uloženy a pouze porovnáním výroku lze usoudit na existenci překážky věci rozhodnuté. Rovněž výrok rozhodnutí může být vynucen správní exekucí, nikoliv pak jeho odůvodnění. Na rozhodování o jiných správních deliktech dopadají požadavky článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. (12) Soud proto aplikoval tento právní názor Nejvyššího správního soudu na posuzovaný případ a dospěl k závěru, že ve výroku rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 12.1.2012 bylo uvedeno, že žalobce se dopustil správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce tím, že porušil povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou v zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a v nařízení vlády, kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky, když kontrolou provedenou ve dnech 4. a 11.1.2011 inspektory Oblastního inspektorátu práce P.L., Ing. P.K. a Ing. Z.L. v provozovně účastníka řízení v B., R. X v souvislosti se smrtelným pracovním úrazem zaměstnance J. K. bylo zjištěno, že účastník řízení při provozování dopravy dopravními prostředky neorganizoval práci zaměstnanců v souladu s návodem k obsluze nástavby komunálního vozu BOBR PŘES, dodaný výrobcem pro provoz a používání dopravních prostředků a při kontrole speciálního nákladního vozidla VOLVO FM62RB s nástavbou pro svoz komunálního odpadu Pokračování - 8 - 10A 26/2012 METACO BOPR byly zjištěny nefunkční stupačky u zadního víka nástavby . . . nefunkční spínač při zařazení zpětné rychlosti . . . nefunkční omezovač maximální rychlosti . . . nefunkční couvací kamerový systém a popsaný stav je v rozporu s § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/2006 Sb. a ustanovením § 1 a § 3 nařízení vlády č. 168/2002 Sb. Prvostupňový orgán sice zahrnul do výroku popis správního deliktu, uvedl i zákonná ustanovení, na jejichž základě uložil pokutu, nezahrnul však do výroku rozhodnutí časové a místní vymezení skutku samotného, čímž je založena nepřezkoumatelnost rozhodnutí. V jeho odůvodnění je uvedeno, že Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu provedl u žalobce ve dnech 4. a 11.1.2011 kontrolu dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti práce technických zařízení a stanovených pracovních podmínek v souvislosti s pracovním úrazem s následkem smrti, který se přihodil dne 14.12.2010. O výsledku kontroly byl pořízen protokol. Z výroku rozhodnutí není zřejmé, tak jak je vyžadováno právní normou i judikaturou Nejvyššího správního soudu místo ani čas, kdy ke správnímu deliktu došlo. Z výroku rozhodnutí sice vyplývá, že kontrola provedená ve dnech 4. a 11.1.2011 byla provedena v souvislosti se smrtelným úrazem zaměstnance, avšak z rozhodnutí není zřejmé, kdy a na jakém místě se žalobce měl správního deliktu dopustit. Tuto závažnou vadu nemůže nahradit údaj uvedený v odůvodnění, neboť v dalších odstavcích odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že se žalobce dopustil správního deliktu tím, že neorganizoval práci zaměstnanců, provozoval speciální nákladní vozidlo s nefunkčním bezpečnostním zařízením a nefunkčními stupačkami, avšak s takto formulovaného odůvodnění ve vztahu k výroku rozhodnutí není zřejmé, kdy a na jakém místě se žalobce správního deliktu dopustil. Dále je pak v odůvodnění rozhodnutí na straně 4 v odstavci třetím odkazováno na popis úrazového děje, který však ve správním spise založen není a nebyl jako důkaz proveden. Odkazuje-li proto prvostupňové rozhodnutí na listinu, která netvoří obsah spisu, s jehož obsahem měl žalobce možnost se seznámit, a odkazovaná listina netvořila podklad pro vydání rozhodnutí a vychází-li rozhodnutí z takové listiny, je závěr, který je vyvozen z této listiny jako podkladu pro rozhodnutí, nepřezkoumatelný. Při opatřování podkladů pro rozhodnutí je správnímu orgánu stanovena v § 50 odst. 3 správního řádu povinnost zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Dokazování probíhá podle ustanovení § 51 správního řádu. V tomto ustanovení je v odstavci druhém uvedeno, že o provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Takovou povinnost nemá správní orgán pouze vůči účastníku, který se vzdal práva účasti při dokazování. Nebylo-li v dané věci uskutečněno žádné ústní jednání a kromě protokolu o kontrole není ve spise žádný jiný důkaz založen, nelze na takové listiny v odůvodnění rozhodnutí odkazovat a vyvozovat z nich porušení právní povinnosti žalobce. (13) Při opatřování důkazních prostředků nedbal správní orgán základních zásad správního řízení, především zásady zákonnosti, zásady materiální pravdy a součinnosti s účastníkem řízení. Rovněž je třeba klást důraz v řízení zahájeném z úřední povinnosti i na zásadu vyšetřovací. To vyplývá z judikátu Nejvyššího správního soudu sp.zn. 4Ads 44/2010. Pokud je totiž vycházeno z důkazu, který nebyl proveden zákonným způsobem, pak takový postup představuje rozpor se zákonem a nemůže jej zhojit ani skutečnost, že žalobci bylo umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí. V dané věci je třeba vzít na zřetel, že řízení o kontrole vykonané podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, které bylo zaměřeno na kontrolu dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti práce technických zařízení a stanovených pracovních podmínek v souvislosti s událostí pracovního úrazu ve firmě žalobce dne 14.12.2010 je výkonem státního dozoru a samostatným řízením ukončeným vyhotovením protokolu o kontrole a seznámení s tímto protokolem samo o sobě neznamená, že případné Pokračování - 9 - 10A 26/2012 listiny nebo písemnosti, které byly v rámci kontroly kontrolním orgánům k dispozici, mohou být bez dalšího a automaticky použity jako důkaz v řízení o správním deliktu žalobce, které nenavazuje na kontrolu, která byla vykonaná ve dnech 4. a 11.1.2011. Řízení o správním deliktu žalobce je řízením samostatným, neboť z žádné právní normy nevyplývá, že řízení o správním deliktu automaticky souvisí a je pokračováním řízení o kontrole vykonané podle zákona č. 251/2005 Sb. Řízení o správním deliktu žalobce je řízením, které bylo zahájeno z moci úřední, o čemž ve spise není založen žádný záznam. Lze dovozovat, že s ohledem na skutečnost, že v dané věci byl vydán příkaz, kterým byla žalobci uložena z moci úřední povinnost, byl jediným podkladem kontrolní protokol pořízený podle zvláštního zákona týmž správním orgánem, který byl věcně a místně příslušný ke správnímu řízení navazujícímu na kontrolní zjištění, když protokol pořizoval ten, kdo byl oprávněnou úřední osobou a kontrolovaný (žalobce) se seznámil s obsahem protokolu (§ 150 odst. 2 správního řádu). Žalobce podal proti příkazu odpor. Podáním odporu byl příkaz zrušen a v řízení bylo pokračováno. Lhůty pro vydání rozhodnutí započaly svůj běh znovu dnem podání odporu. Kontrolní proces je však nutné v každém případě oddělit od ukládání sankce rozhodnutím navazujícím na kontrolní zjištění, ať již šlo o příkaz nebo klasické rozhodnutí ve věci podle § 67 odst. 1 správního řádu, což je konkrétní případ. Vydaný příkaz, který byl na základě podání odporu žalobce zrušen, byl prvním úkonem v řízení, a tudíž nebylo správním orgánem oznamováno zahájení řízení podle § 46, neboť funkci tohoto oznámení plnil zrušený příkaz, ze kterého se žalobce dozvěděl, o čem a proč se s ním vede správní řízení a mohl dále uplatňovat všechna procesní práva, která mu nabízí ustanovení § 36 odst. 1 a 3 a § 52 správního řádu. Žalobce provedení důkazů nenavrhl, správní orgán žádné důkazy neprovedl, což dokládá správní spis. Z toho důvodu nelze odkazovat na takové listiny, které nebyly jako důkaz provedeny a nejsou založeny ve správním spise. I z tohoto důvodu je rozhodnutí prvostupňového orgánu nepřezkoumatelné. (14) Jako nepřezkoumatelné soud hodnotí i rozhodnutí odvolacího orgánu, neboť odvolací orgán byl povinen vypořádat se se všemi odvolacími důvody a uvést, jakými úvahami a právními předpisy se při rozhodování řídil, a to tím spíše, že jednalo se o námitku pro posouzení věci stěžejní. Žalovaný správní orgán se tímto způsobem s odvolacími námitkami přesvědčivým způsobem nevypořádal. Již v odvolání žalobce zpochybňoval postup prvostupňového orgánu a poukazoval na jeho rozpor s § 3, § 50 odst. 2 a 3, § 51 odst. 2 a § 36 odst. 3 správního řádu. Tvrdil, že nebyly zjištěny všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch a nebyly opatřeny takové podklady, z nichž by bylo možné dovodit, že se žalobce dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Tvrdil, že správní orgán prvého stupně nezjistil stav věci, o němž nebyly důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro vydání rozhodnutí. Poukazoval na to, že protokol o kontrole není sám o sobě důkazem a poukazoval současně na to, že žádný jiný podklad nebyl ve spise založen. V odvolání žalobce vyslovil názor, že po zrušení příkazu ze dne 3.3.2011 měl správní orgán opatřit jako přílohy do správního spisu veškeré materiály, které jsou popsány v protokolu o kontrole, pokud z těchto materiálů hodlal vyvodit nějaké závěry. Ve spise jiné materiály kromě protokolu o kontrole založeny nebyly a žalobce se s žádnými jinými podklady nemohl seznámit ani se k nim vyjádřit. Žalobce dále rozporoval porušení svých právních povinností, tak jak byly popsány v prvostupňovém rozhodnutí a tvrdil, že organizoval práci svých zaměstnanců, stanovil pracovní postupy tak, aby byly dodrženy zásady bezpečného chování na pracovišti a zaměstnanci nebyli ohroženi dopravou na pracovištích. Žalovanému prvostupňovému orgánu bylo vytýkáno, že pokud by si takové podklady pro rozhodnutí opatřil, mohl takové skutečnosti zjistit. K tomu žalobce v odvolání odkázal na přílohy protokolu o kontrole, z nichž vyplývá, že své povinnosti stanovené právními předpisy plnil. Pokračování - 10 - 10A 26/2012 Dále bylo vytýkáno správnímu orgánu prvního stupně, že aplikoval na skutek nesprávné právní normy. (15) Žalované druhostupňové rozhodnutí se s odvolacími námitkami žalobce nevypořádalo. Je v něm pouze obecně uvedeno, že odvolací orgán zhodnotil shromážděný důkazní materiál a je konstatováno, že prvostupňový orgán shromážděné důkazy objektivně posoudil, vzal je jako podklad pro rozhodnutí a konstatoval porušení právních předpisů. Odkázáno je na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, se kterým se odvolací orgán ztotožnil. K námitkám, které žalobce uvedl v odvolání je uvedeno, že bylo vycházeno z protokolu o kontrole, který je základním podkladem pro vydání rozhodnutí. Bylo zdůrazněno, že protokol byl se žalobcem projednán a žalobce žádné námitky k protokolu neuplatnil. Bez bližšího odůvodnění je uzavřeno, že námitka žalobce o nemožnosti použít protokol jako důkaz ve správním řízení je nedůvodná a účelová. Rovněž bez jakéhokoliv odůvodnění je odmítnuta námitka žalobce, že pokud je odkazováno na návod k obsluze, nebyl žalobce s jeho obsahem seznámen. Takové vypořádání odvolacích námitek je nedostatečné a nepřesvědčivé. Povinností žalovaného správního orgánu bylo s odvolacími námitkami se konkrétně vypořádat. To však v dané věci učiněno nebylo. Rozhodnutí žalovaného správního orgánu postrádá jakékoliv konkrétní úvahy a nedostatečným způsobem se vypořádalo s odvolacími námitkami žalobce. Z toho důvodu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Lze proto uzavřít, že žalovaný správní orgán se s námitkami nedostatečně vypořádal a zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti svého rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Soud proto uzavřel, že neměl možnost přezkoumat jaké podklady pro své rozhodnutí správní orgán soustředil, zda tak učinil v rozsahu, který mu umožnil ve věci správně rozhodnout a s ohledem na to nebyl přezkum rozhodnutí žalovaného možný. Proto soud uzavřel, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. (16) S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu i prvostupňové rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, soud se nezabýval správností právního posouzení věci. Soud v dané záležitosti postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. V. Závěr, náklady řízení (17) Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud proto postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil bez jednání a věc mu vrátil k dalšímu řízení. (18) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 8 760,- Kč, představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč, náklady zastoupení advokátem po 2 100,- Kč za 2 úkony (§ 9 odst. 3 písm. f/, § 7 bod b/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), tedy 4 200,- Kč, 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), tedy 600,- Kč, 20 % DPH z částky 4 800,- Kč 960,- Kč, náklady řízení celkem 8 760,- Kč. Pokračování - 11 - 10A 26/2012

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. července 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Dotčená ustanovení

Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.
Zákon o inspekci práce 251/2005 Sb.
Zákon, kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) 309/2006 Sb.

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.