10 A 26/2016

Rubrum

10A 26/2016 - 14 Usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) D.K., bytem X a b) J.K. bytem X, oba právně zastoupeni Mgr. Evou Decroix, advokátkou v Jihlavě, Palackého 1306/28, proti žalovanému Městskému úřadu Pelhřimov, Pražská 127, Pelhřimov, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2008 čj. OZP/7392/2007-7, t a k t o :

Výrok

Žaloba se o d m í t á . Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

: Krajskému soudu v Českých Budějovicích byla dne 12. 2. 2016 doručena žaloba žalobců proti rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 20. 3. 2008 čj. OZP/7392/2007- 7, kterým bylo vydáno povolení k nakládání s vodami podle § 8 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů spočívající v odběru podzemních vod ze stávajících jímacích zářezů umístěných na pozemku parc. č. 32 v k. ú. Jakubín, obec Častrov, hydrogeologický rajon 652, a to pro účely zásobování rodinných domů a rekreačních objektů s platností do 31. 12. 2058. Žalobci v žalobě uvedli, že vlastníky pozemku v době vydání rozhodnutí byli rodiče žalobců J.K. a K.K., oba bytem P.

576. Žalobci nabyli vlastnictví k výše označenému pozemku na základě darovací smlouvy ze dne 1. 10. 2008 uzavřené mezi rodiči žalobců a žalobci s právními účinky vkladu ke dni 15. 10. 2008. Správní orgán nepovažoval vlastníky pozemku za účastníky řízení ve smyslu § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád). O probíhajícím správním řízení je nevyrozuměl, a tudíž jim neumožnil konzumovat práva účastníků řízení. O vedeném řízení nebyli vyrozuměni ani žalobci jako právní nástupci původních vlastníků. Napadené rozhodnutí bylo žalobcům na jejich žádost doručeno v prosinci roku 2015. Žalobci v předmětné záležitosti podali proti rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 20. 3. 2008 čj. OZP/7392/2007-7 správní žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), kterou se domáhají zrušení tohoto rozhodnutí. Krajský soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení, aby se mohl žalobou napadeným rozhodnutím zabývat věcně a dospěl k závěru, že tomu tak není. Pokračování -2- 10A 26/2016 V dané záležitosti bylo žalobou napadeno prvostupňové rozhodnutí, aniž žalobci doložili, zda vyčerpali ve správním řízení řádný opravný prostředek. Současně v žalobě jako odpůrce označili město Pelhřimov. Soud v prvé řadě poukazuje na ustanovení § 69 s.ř.s., podle kterého je žalovaný správní orgán, který rozhodl v posledním stupni případně jeho právní nástupce. Žalobci v žalobě nesprávně označili žalovaného (jako odpůrce město Pelhřimov), neboť podle § 69 s.ř.s. je tímto orgánem Městský úřad Pelhřimov. Toto nesprávné označení žalovaného však bylo lze zhojit, i v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (kupříkladu sp. zn. 5Afs 16/2003-56 ze dne 12. 10. 2004 publ. pod č. 534/2005 Sb. NSS) řádnou specifikací napadeného rozhodnutí. To v dané věci splněno bylo. Žalovaným správním orgánem je proto i přes nesprávné označení žalovaného správního orgánu v žalobě Městský úřad Pelhřimov. V posuzované věci žalobci napadli žalobou prvostupňové rozhodnutí, sdělili, že jim bylo na jejich žádost doručeno v prosinci roku 2015, nedoložili však využití řádných opravných prostředků. Dále namítali, že původní vlastníci pozemku nebyli příslušným správním úřadem považováni za účastníky řízení, přestože byla jejich práva a povinnosti vydaným rozhodnutím přímo dotčena, jak je presumováno v ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu. V případě popsaném žalobci může osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků. To vyplývá z ustanovení § 84 odst. 1 správního řádu. V dané záležitosti rozhodnutí, které bylo žalobou napadeno, nabylo právní moci dne 10. 4. 2008, aniž proti němu bylo podáno odvolání. Žalobci nedoložili využití postupu stanoveného v § 84 odst. 1 správního řádu. K tomu soud poznamenává, že lhůty stanovené v tomto ustanovení pro účastníky řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu uplynuly, ať již se jedná o lhůty subjektivní i lhůty objektivní, nejpozději dne 10. 4. 2009. Správní řád dále výslovně stanoví, že zmeškání tohoto úkonu nelze prominout. Je tomu tak proto, že je upřednostňována právní jistota účastníků řízení podle § 27 odst. 1, o jejichž právech a povinnostech se v rozhodnutí přímo rozhodovalo. V rámci správního soudnictví je uplatňována tzv. zásada subsidiarity, obsažená v ustanovení § 5 s.ř.s. Podle tohoto principu se tak lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv pouze v případech, kdy navrhovatel vyčerpal všechny řádné opravné prostředky, připouští-li je zvláštní zákon. K tomu lze odkázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 1861/07, podle kterého „…….podmínka přípustnosti projednání správní žaloby soudem. Teprve po vyčerpání všech dostupných opravných prostředků v rámci soustavy správních orgánů je výrazem subsidiarity soudního přezkumu vůči kontrolním mechanismům v systému správních orgánů, kterážto zásada preferuje nápravu tvrzené nezákonnosti co nejrychleji a nejblíže dotčenému jedinci, tedy usiluje o odstranění pochybení již správními orgány samotnými. Stanovení této podmínky bez pochyby do jisté míry omezuje přístup soudu, s ohledem na výše uvedenou zásadu subsidiarity, však nikoli svévolně a Pokračování -3- 10A 26/2016 bezdůvodně; zároveň cestu k soudnímu přezkumu ponechává otevřenu, pokud se jedinec nedomůže nápravy u správních orgánů. Stanovisko obecných soudů, že absence vyčerpání všech řádných opravných prostředků je nedostatek nezhojitelný v průběhu řízení, nepovažuje Ústavní soud za nijak extrémní a vybočující z obecně přijímaného náhledu na funkci procesních podmínek a principu subsidiarity…….“. Podmínka vyčerpání všech řádných opravných prostředků pro přípustnost žaloby je stanovena v § 68 písm. a) s.ř.s. Soudní ochrana může nastoupit teprve ve fázi, kdy je doloženo bezvýsledné vyčerpání řádných opravných prostředků. Soudní přezkum může následovat až jako následný prostředek ochrany subjektivních veřejných práv za splnění zásady, že zásah soudů do správního řízení by měl být minimální. Jinými slovy řečeno, soudní ochrany se lze ve správním soudnictví domáhat pouze v těch případech, kdy žalobce využil řádných opravných prostředků ve sféře veřejné správy, pokud je připouští zákon. Ve správním řízení musí být nejprve podán opravný prostředek a o odvolání musí být zároveň rozhodnuto dříve, než se účastník obrátí se svou žalobou ke správnímu soudu. K tomu lze odkázat na rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2003 čj. 4As 27/2003 – 77, publ. pod. č. 64/2004 Sb. NSS „….žaloba ve správním soudnictví je přípustná pouze po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zákon (§ 68 písm. a) s.ř.s.). Žalobu, která jim předchází správní soud odmítne (§ 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s.)……“. Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže je návrh podle tohoto zákona nepřípustný. Důvody nepřípustnosti žaloby stanoví § 68 s.ř.s. pod písmeny a) až e). Z dikce § 68 písm. a) s.ř.s. vyplývá, že žaloba je nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon. V dané záležitosti právní předchůdci žalobce potažmo žalobci nevyužili řádného opravného prostředku. Podali žalobu proti pravomocnému prvostupňovému rozhodnutí se současným tvrzením, že nemohli využít opravných prostředků z důvodu, že nebyli účastníky konkrétního správního řízení. Žalobcům nic objektivně nebránilo v postupu podle výše citovaného ustanovení § 84 odst. 1 správního řádu za situace, že se domnívali, že jsou účastníky řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu. Žalobci této možnosti nevyužili. Soud považuje za nutné dále poukázat na skutečnost, že účastníci řízení o povolení k nakládání s vodami, kteří jsou uvedeni v rozhodnutí čj. OZP/7392/2007-7 jako účastníci řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu jsou od 10. 4. 2008, tj. od okamžiku nabytí právní moci napadeného rozhodnutí v dobré víře, že jim svědčí právo plynoucí z vydaného povolení. Princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci patří mezi atributy právního státu. Současně působí jako ochrana veřejného subjektivního práva v rovině subjektivní. Dále se projevuje jako princip presumpce správnosti aktů veřejné moci v rovině objektivní do doby, než by bylo rozhodnutí, které je v právní moci a zároveň účinné případně zrušeno. Nečinnost žalobců respektive jejich právních předchůdců proto nemůže být přičítána k tíži těmto účastníků řízení a narušit a ohrozit jejich legitimní očekávání. Soud proto postupoval podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. ve spojení s § 68 písm. a) téhož zákona a žalobu odmítl jako nepřípustnou. Pokračování -4- 10A 26/2016 Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. února 2016 předsedkyně senátu JUDr. Marie Trnková v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava