10 A 28/2012
č. j. 10 A 28/2012-50
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 9 As 82/2013-22- KS Č. Budějovice 10 A 28/2012-50
- NSS 9 As 137/2012-52
- NSS 9 As 82/2013-22
Citované zákony (8)
Rubrum
10A 28/2012-50 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Forum Energy, s.r.o., se sídlem Brno, Hybešova 726/42, právně zastoupeného Mgr. Danielem Čekalem, advokátem, Wilson & Partners, v.o.s., Jungmannova 750/34, Praha 1, adresa pro doručování PricewaterhouseCoopers Legal, s.r.o., Kateřinská 40/466, Praha 2, proti žalované Teplárně České Budějovice, a.s., se sídlem České Budějovice, Novohradská 32, právně zastoupené Mgr. Ing. Martinem Zvěřinou, advokátem, České Budějovice, Dukelská 21, o žalobě žalobce proti rozhodnutí valné hromady žalované ze dne 23.1.2012, t a k t o :
Výrok
Žaloba se o d m í t á. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci se vr a c í soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 26.3.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí valné hromady žalované ze dne 23.1.2012 o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 24.11.2011 č.j. Inf 8/2011 o neposkytnutí informací ohledně veškerých smluv se společností Jerus a.s., zejména smlouvy o poskytování poradenských služeb ze dne 21.8.2008 („Smlouvy“), všech dodatků ke Smlouvám, zejména dodatku ke smlouvě o poskytování poradenských služeb ze dne 28.4.2009, všech zápisů z jednání představenstva TČB, na nichž představenstvo projednávalo vztah se společností Jerus, a.s., písemného manažerského shrnutí podstaty a historie smluvního vztahu mezi TČB a Jerus, a.s., neboť je včetně rozhodnutí o odmítnutí žádosti a informace nezákonné. Žalovaná odmítla žádost o poskytnutí informace, přestože splňovala požadavky § 14 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění. Pokud se žalovaná domnívala, že žádost má vady, měla žalobce vyzvat k jejich odstranění. Navíc, pokud bylo rozhodnutí vydáno, je zřejmé, že žádost byla zcela určitá a srozumitelná. Žalovaná tvrdí, že není subjektem povinností ve smyslu § 2 zákona o informacích, přestože splňuje znaky veřejné instituce. Tvrdí, že nesmí poskytnout žádné z požadovaných informací kvůli ochraně obchodního tajemství, což nějak neodůvodnila a ani nezkoumala. Rozhodnutí jsou tudíž Pokračování -2- 10A 28/2012 nepřezkoumatelná. Rozhodnutí o odvolání vydala valná hromada společnosti, která není příslušným orgánem. Žalobce odůvodnil své žalobní námitky, připojil i odkazy na konstantní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu ve vztahu k výkladu pojmu veřejné instituce, pod kterou žalovaná patří. Podle názoru žalobce o odvolání rozhoduje nejblíže nadřízený správní orgán, nestanoví-li zákon jinak. Podle žalobce bylo příslušné pro rozhodnutí o odvolání představenstvo, případně dozorčí rada, nikoliv však valná hromada. Pokud valná hromada vydala takové rozhodnutí, jedná se o rozhodnutí nicotné. Žalobce zastává názor, že v jeho případě, kdy požadoval vydání informací podle zákona č. 106/1999 Sb., v platném znění, nelze poskytovat informace dle ustanovení § 180 obchodního zákoníku, neboť tento zákon neobsahuje obecnou komplexní úpravu poskytování informací. Přitom přístup k informacím je realizován na základě principu rovnosti i z důvodové zprávy k zákonu vyplývá, že na informace má právo každá osoba. Žalobce namítl i nepřezkoumatelnost rozhodnutí valné hromady. Nebylo mu písemně doručeno, ze zápisu nevyplývá ani informace o ústním sdělení obsahu rozhodnutí. Zcela chybí odůvodnění rozhodnutí a poučení o opravných prostředcích. Bylo navrženo rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované (2) Žalovaná odkázala na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.1.2012 č.j. 10A 77/2011- 92, s jehož závěry se zcela ztotožnila. Žádné další vyjádření k žalobním bodům ani doplnění právního názoru žalovaná nepředložila. III. Písemnosti podstatné pro rozhodování v dané věci (3) Žalobce podal žalované žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., v platném znění, které adresoval k rukám předsedy představenstva žalované. V žádosti žalobce uvedl, že žalovaná je podle jeho názoru společností, která podléhá režimu zákona č. 106/1999 Sb., v platném znění, a naplňuje znaky tzv. „veřejné instituce“ ve smyslu zákona o informacích. Žalovaná rozhodla rozhodnutím ze dne 24.11.2011 č.j. Inf 8/2011. Informace žalobci poskytnuty nebyly. Poskytnutí bylo odmítnuto s odůvodněním, že z podání není zřejmé, kterému subjektu je určeno. Na jedné straně je určeno Teplárně České Budějovice, a.s., jako adresát je označen předseda představenstva, na kterého je vznesen požadavek o poskytnutí konkrétních informací. Teplárna podle rozhodnutí není subjektem povinným k poskytování informací. Teplárna nebyla založena územně samosprávním celkem. Orgány akciové společnosti nejsou vytvářeny Statutárním městem České Budějovice, ale valnou hromadou společnosti. Orgány a pracovníci žalované jsou povinni chránit obchodní tajemství. Žalobce byl poučen o tom, že proti rozhodnutí lze podat odvolání v patnáctidenní lhůtě orgánu stojícímu v čele žalované, valné hromadě. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto na valné hromadě žalované dne 23.1.2012, kde bylo zařazeno jako bod č. 8 pořadu jednání. K tomuto bodu jednání předložilo představenstvu návrh usnesení, který byl rozeslán všem akcionářům a text byl zveřejněn na internetových stránkách. Tento text návrhu tvoří nedílnou součást návrhu usnesení k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí představenstva společnosti o konkrétním odmítnutí žádosti o poskytnutí informace. Je odkazováno na přílohu č. 7, 8 a 9 zápisu. Valná hromada hlasovala o odvolání žalobce, které zamítla. Při projednávání odvolání žalobce bylo v rámci diskuze na valné hromadě uvedeno, že některé informace o kauze Jerus, tedy informace, které žalobce požadoval sdělit, při jednání valné hromady poskytnuty byly. Pokračování -3- 10A 28/2012 IV. Právní názor soudu (4) V dané záležitosti se soud zabýval ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), otázkou splnění podmínek řízení a přípustnosti žaloby a dospěl k závěru, že žalobu nelze věcně projednat, neboť jde o žalobu nepřípustnou, neboť se v konkrétní záležitosti jednalo o žalobu žalobce proti rozhodnutí žalované vydané v soukromoprávní záležitosti. (5) Žalobce podal žádost žalované o poskytnutí informace a odkazoval přitom na ustanovení § 4 a § 13 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon“), které dále blíže specifikoval. Žádal o poskytnutí veškerých smluv se společností Jeruz, a.s., zejména smluv o poskytování poradenských služeb ze dne 21.8.2008, včetně dodatků ke Smlouvám, zejména dodatku ke smlouvě o poskytování poradenských služeb ze dne 28.4.2009. Dále požadoval předložení zápisů z jednání představenstva žalované, na nichž představenstvo projednávalo vztah se společností Jerus, a.s., a písemného manažerského shrnutí podstaty a historie smluvního vztahu mezi žalovanou a společností Jerus, a.s. Žalobce žádost doplnil výkladem ustanovení § 2 odst. 1 a vyjádřil názor, že žalovaná splňuje znaky veřejné instituce. K tomu odkázal i na judikaturu Nejvyššího správního soudu. (6) Soud nemá v obecné poloze k žalobcem předestřené argumentaci výhrad, k čemuž lze odkázat kupříkladu na judikaturu Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Ans 4/2009 nebo č.j. 1 As 114/2011, kdy Nejvyšší správní soud shrnul s ohledem na dosavadní judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu kritéria, která jsou rozhodující při rozhodování o tom, zda určitý subjekt je veřejnou institucí ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím či nikoliv. Shrnul, že je zapotřebí zkoumat jak způsob vzniku, hledisko osoby zřizovatele, subjekt vytvářející jednotlivé orgány, posuzované investice, existenci či neexistenci státního dohledu nad činností instituce a veřejný nebo soukromý účel instituce. Veřejnoprávní aspekt přitom nemusí být naplněn ve všech znacích, postačuje převaha znaků typických pro veřejnou instituci. Ohledně akciové společnosti, která byla založena na základě soukromoprávních úkonů upravených obchodním zákonem Nejvyšší správní soud uvedl, že není vyloučeno, aby i akciová společnost mohla být v některých případech považována za povinnou osobu podle zákona č. 106/1999 Sb. V dané záležitosti z toho důvodu však nelze jednoznačně uzavřít, že akciová společnost je vždy považována za povinnou osobu podle zákona č. 106/1999 Sb. Takto vyslovený názor by byl předčasný a vedl by k věcnému posouzení správnosti závěrů žalované, zda měla žalobci požadovanou informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., v platném znění, poskytnout. (7) Soud se však musel v prvé řadě zabývat otázkou, zda žaloba uplatněná žalobcem proti rozhodnutí valné hromady, tak jak je v žalobním petitu uvedeno, je věcně projednatelná a přípustná ve smyslu požadavků soudního řádu správního. Při hodnocení této otázky soud vycházel z ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., ve kterém je uvedeno, že zákon se nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Současně měl na zřeteli,že smyslem práva na informace, které se řadí mezi politická práva jednotlivce, jak uvedl ve svém rozsudku č.j. 1 As 17/2008 Nejvyšší správní Pokračování -4- 10A 28/2012 soud je kontrola činnosti veřejné správy, resp. povinných osob a vynakládání veřejných prostředků a hospodaření s nimi. (8) Předmětem přezkumu na základě žaloby žalobce bylo učiněno rozhodnutí valné hromady žalované, kdy bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí představenstva o odmítnutí jeho žádosti o poskytnutí požadovaných informací. Valná hromada rozhodovala hlasováním, tak jak ji ukládá obchodní zákoník. Soud se proto zabýval otázkou, zda rozhodnutí valné hromady žalované, které žalobce požaduje přezkoumat z pozice patnáctiprocentního akcionáře žalované lze přezkoumávat na základě jeho žaloby podané podle soudního řádu správního. Soud vycházel a vzal v úvahu při svém rozhodování o přípustnosti žaloby ustanovení § 180 obchodního zákona, podle kterého je akcionář oprávněn účastnit se valné hromady, hlasovat na ní, požadovat a dostat na ní vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, které jsou na jednání valné hromady projednávány a uplatňovat návrhy a protinávrhy. Informace obsažená ve vysvětlení musí být určitá a musí poskytovat dostatečný obraz o skutečnosti. Informace může být zcela nebo zčásti odmítnuta, jestliže z pečlivého podnikatelského uvážení vyplývá, že by mohlo její poskytnutí přivodit společnosti újmu, nebo jde o vnitřní informaci podle zvláštního právního předpisu, a nebo je předmětem obchodního tajemství, a nebo utajovanou informaci podle zvláštního právního předpisu. Zda jde o takovou informaci rozhoduje představenstvo. Odmítne-li představenstvo z uvedených důvodů informaci sdělit, může být informace vyžadována jen pokud bude s jejím poskytnutím souhlasit dozorčí rada. Jestliže nesouhlasí s poskytnutím informace ani dozorčí rada, rozhodne o tom, zda je společnost povinna poskytnout informaci, soud na základě žaloby akcionáře. Citovaná platná právní úprava je pro posouzení dané věci podstatná. (9) Žalobce jako akcionář žalované má ve smyslu výše uvedeného právo požadovat poskytnutí informací a vysvětlení prostřednictvím tohoto práva na řízení společnosti. Akcionáři mají práva nemajetkové povahy, čímž je myšleno právo na řízení a kontrolu společnosti, které akcionáři vykonávají prostřednictvím účasti na valné hromadě. Zde má každý akcionář právo zúčastnit se této valné hromady a hlasovat, přičemž v praxi lze toto právo rozdělit na právo zúčastnit se jednání valné hromady, právo na informace, právo na podání protinávrhu, právo na hlasování. Podle obchodního zákona se uplatňuje i zásada stejného zacházení se všemi akcionáři ve smyslu § 155 odst. 7 obchodního zákona a zákaz zneužití menšinového a většinového postavení, což vyplývá z ustanovení § 56a odst. 1 téhož zákona. Akcionáři mohou tyto zásady uplatňovat požadavkem na zařazení projednání určité záležitosti do programu valné hromady, tak jak si sami určí, což vyplývá právě z ustanovení § 180 odst. 1 obchodního zákona. Jinak řečeno, mezi oprávněné akcionáře patří požadavek na vysvětlení záležitostí, které se týkají společnosti a toto vysvětlení obdržet. Zákon váže věcné zaměření tohoto práva na pořad jednání valné hromady. O charakteru informace, obsažené ve vysvětlení a možnosti ji odmítnout rozhoduje představenstvo společnosti. Toto rozhodnutí může změnit dozorčí rada. V případě shody obou orgánů o tom, že informace nebude poskytnuta se může akcionář obrátit na krajský soud, který vede obchodní rejstřík, v němž je společnost zapsána. Účastníky řízení je společnost a akcionář. Jedná se o soukromoprávní spor. V případě neúspěchu nelze rozhodnutí žalovat v rovině veřejnoprávní a dožadovat se poskytnutí informací, které nebyly poskytnuty mezi akcionářem a společností. To má význam pro posouzení dané záležitosti. (10) Soud dospěl na základě hodnocení skutečnosti, že žalobce je akcionářem žalované k závěru, že rozhodnutí o nevyhovění jeho žádosti, které podrobil soudnímu přezkumu tedy rozhodnutí valné hromady bylo rozhodnutím podle zvláštního zákona. Žalobce neuplatnil obranu proti tomuto rozhodnutí o odmítnutí informace podle tohoto zákona, Pokračování -5- 10A 28/2012 uplatnil žalobu podle soudního řádu správního, přestože jak uvedl sám v žalobě pro podání odvolání bylo příslušné představenstvo, případně dozorčí rada. Žalobce si tedy byl vědom možností obrany podle obchodního zákona, kde je dále možnost nápravy svěřená rejstříkovému soudu. Tuto možnost žalobce neakceptoval a v tomto směru tvrdil, že obchodní zákon neposkytuje komplexní úpravu poskytování informací. Soud k tomu zdůrazňuje, že takový názor akceptovat nelze, neboť v dané záležitosti se žalobce pokouší řešit svůj soukromoprávní spor jako akcionář žalované cestou veřejného práva. (11) V dané záležitosti byla žalobcem podána žaloba podle soudního řádu správního, ačkoliv se jednalo o spor mezi akcionářem a akciovou společností o poskytnutí informace podle obchodního zákona. Jednalo se proto o soukromoprávní spor, k jehož řešení je příslušný rejstříkový soud, o čemž svědčí i skutečnost, že o neposkytnutí informace hlasovala valná hromada. Pro věc není podstatné, že ohledně požadavku na vysvětlení a poskytnutí informace je odkazováno na zákon č. 106/1999 Sb., v platném znění, neboť určující je vztah akcionář a společnost a požadavek žalobce, aby soud přezkoumal rozhodnutí valné hromady. (12) Podle ustanovení § 46 odst. 2 s.ř.s. soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné věci, o které má jednat a rozhodovat soud v občanském soudním řízení. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu k věcně příslušnému soudu. Soud postupoval podle § 46 odst. 2 s.ř.s., neboť jak bylo výše uvedeno, jednalo se o spor vyplývající z obchodního vztahu žalobce a žalované. V řešení tohoto sporu není příslušný správní soud podle soudního řádu správního, ale rejstříkový soud na základě žaloby akcionáře ohledně rozsahu poskytnutí informace. (13) Z toho důvodu soud postupoval podle § 46 odst. 2 s.ř.s. a žalobu odmítl. Žalobce může ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu k věcně příslušnému soudu. V. Závěr, náklady řízení (14) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta. (15) Soud dále rozhodl o vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť žaloba byla odmítnuta před prvním jednáním. Z toho důvodu byly splněny podmínky pro vrácení soudního poplatku, který byl žalobcem zaplacen v částce 2 000,-Kč. Takto zaplacený soudní poplatek se žalobci vrací k rukám jeho právního zástupce.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokračování -6- 10A 28/2012 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. července 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.