10 A 28/2014

Rubrum

10A 28/2014 - 52 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce CA Tech s.r.o., se sídlem Kamenice nad Lipou, Štítného 253,Praha, právně zastoupeného Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem v Kamenici nad Lipou, Bořetín 73, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce se sídlem Opava, Kolářská 451/13, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 12. 2013, čj. 4396/1.30/12/14.3, t a k t o :

Výrok

Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce se sídlem Opava ze dne 16. 12. 2013, čj. 4396/1.30/12/14.3 se pro vady řízení z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou, doručenou dne 17. 2. 2014 Krajskému soudu v Ostravě, postoupenou dne 21. 3. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2013, čj. 4396/1.30/12/14.3, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Pokračování - 2 - 10A 28/2014 Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2013 čj. 16600/5.30/13/14.3, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 30.000 Kč za správní delikt na úseku agenturního zaměstnávání podle § 33a odst. 1 zákona o inspekci práce tím, že porušil povinnost stanovenou mu v § 309 zákoníku práce při kontrole namátkově vybraných zaměstnanců přidělených k uživateli EDSCHA AUTOMOTIVE KAMENICE s.r.o., bylo zjištěno, že mzdové podmínky přidělených zaměstnanců byly horší než mzdové podmínky vlastních zaměstnanců uživatele. Současně byla účastníku řízení uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.

0. Kč. (2) Žalobce v žalobě namítal nesprávný výklad a aplikaci ustanovení § 309 odst. 5 zákoníku práce, kdy v případě horších mzdových podmínek svého zaměstnance, oproti zaměstnanci srovnatelnému, je agentura práce povinna zajistit rovné zacházení na žádost svého zaměstnance nebo bez této žádosti, zjistí-li tuto skutečnost jinak. Žalobce neobdržel žádnou takovou žádost žádného svého zaměstnance, ani tuto skutečnost nijak nezjistil. Žalovaný se nezabýval ani tím, zda byl naplněn obecný liberační důvod. Rozhodnutí v prvním stupni bylo založeno pouze na základě vyjádření pracovníka uživatele M. S. Nebyl uveden ani doložen žádný konkrétní srovnatelný zaměstnanec a správní orgán se spokojil s jediným vyjádřením jednoho zaměstnance uživatele, což představuje závažnou procesní vadu. (3) Na straně uživatele měly být ve smyslu § 308 odst. 1 písm. f) zákoníku práce zkoumány a podrobně doloženy totožnost, konkrétní pracovní náplň u srovnatelných zaměstnanců, současně měly být prověřeny požadavky uživatele na zkušenost, schopnosti, osobní a kvalifikační předpoklady a budoucí pracovní náplň a tyto požadavky měly být porovnány s požadavky na agenturní zaměstnance a jejich skutečné parametry. S těmito otázkami se správní orgán nevypořádal, ačkoli měl možnost tyto skutečnosti zjišťovat, neučinil tak, ač tak vzhledem k základním zásadám správního řízení učinit měl. Žalobce předložil správnímu orgánu dne 22. 8. 2013 sdělení uživatele, jehož obsah je citován na straně čtyři rozhodnutí v prvním stupni a je ve značném rozporu s výše uvedeným vyjádřením p. S. S tímto vyjádřením uživatele se správní orgán vypořádal nedostatečně. Nedoplnil dokazování, jak bylo uvedeno v bodu III/B/3 podání. (4) Žalobce poznamenal k obecné problematice rovnosti zacházení u agenturních zaměstnanců, že tyto podmínky lze v praxi velmi obtížně naplnit. Při striktním výkladu evropských pravidel je pro uživatele ekonomicky i prakticky nesmyslné agenturního zaměstnance zaměstnávat, neboť po připočtení zisku agentury by srovnatelné pracovní místo bylo vždy dražší obsadit agenturním zaměstnancem než zaměstnancem kmenovým. Žalobce namítl nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, kdy se žalovaný s odvolacími námitkami vypořádal pouze tím způsobem, že mechanicky uvedl, že správní orgán prvého stupně postupoval správně a žalovaný se s tímto postupem ztotožnil, namísto toho, aby odvolací námitky podrobně a s přiléhavou skutkovou a právní argumentací vyvrátil. Žalobce požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. Navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (5) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobní námitky jsou obsahově totožné s námitkami odvolacími. K námitce žalobce, že žádný jeho zaměstnanec Pokračování - 3 - 10A 28/2014 nepožádal o zajištění stejných pracovních a mzdových podmínek se srovnatelným zaměstnancem uvedl, že se s touto námitkou vypořádal prvostupňový správní orgán na straně 3 – 5 prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný k tomu dále odkázal na ustanovení § 309 odst. 5 zákoníku práce věta první, kterou citoval. Na prvém místě je povinností agentury práce zajistit, aby podmínky dočasně přiděleného zaměstnance byly srovnatelné s kmenovými zaměstnanci uživatele. Odpovědnosti se nelze zprostit tvrzením, že žádný z přidělených zaměstnanců nepodal žádost, nebo že žalobce tuto skutečnost nezjistil. Skutková podstata správních deliktů je koncipována na objektivní odpovědnosti za nesplnění zákonných povinností. Zákon o inspekci práce neobsahuje liberační ustanovení o možnosti zprostit se odpovědnosti zaměstnavatele. Objektivní odpovědnost žalobce za výsledek jednání bylo třeba uplatnit v plném rozsahu. Žalovaný vyjádřil názor, že srovnání kmenových agenturních zaměstnanců bylo provedeno dostačujícím a přezkoumatelným způsobem, a to na základě dokladů založených ve správním spise. Výhoda agenturního zaměstnance spočívá v tom, že řeší přechodný nedostatek vlastních zaměstnanců, nikoliv však v tom, že by mohly být agenturní zaměstnanci hůře placeni. Žalovaný správní orgán shledal, že se správní orgán prvého stupně dostatečně vypořádal naplněním skutkové podstaty postihovaného správního deliktu, rozhodnutí bylo přezkoumatelné, a proto na ně pouze odkázal. Žalobce v odvolání neuváděl žádné nové skutečnosti, se kterými by se správní orgán prvého stupně v prvostupňovém rozhodnutí nevypořádal. III. Řízení před správním soudem (6) Žalobce podal spolu s žalobou proti správnímu rozhodnutí návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, který odůvodnil tím, že by zaplacení uložené pokuty pro žalobce představovalo nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout veřejnému rozpočtu. Doplnil, že v současné době zaměstnává celkem 58 zaměstnanců, kteří by v důsledku finanční újmy mohli přijít o zaměstnání. K tomu předložil výkaz zisku a ztráty spolu s rozvahou k 31. 12. 2013. Soud na základě posouzení návrhu žalobce rozhodl usnesením ze dne 22. 4. 2014 tak, že žalobě se odkladný účinek přiznává. IV. Obsah správních spisů (7) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (8) U žalobce byla provedena kontrola dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů upravujících pracovněprávní vztahy ve dnech 19. 10. a 23. 11. 2012. Kontrola byla zaměřena na vznik, změnu a skončení pracovních poměrů, dodržování právní úpravy pracovní doby a dovolené a na mzdovou oblast. Kontrola byla provedena za období duben až září 2012. Kontrolovaná osoba v oboru zprostředkování zaměstnání podniká tím, že je agenturou práce. Kontrola byla provedena ve firmě EDSCHA AUTOMOTIVE KAMENICE s.r.o., v Kamenici nad Lipou, kam kontrolovaná osoba na základě smlouvy z 1. 4. 2010 přiděluje zaměstnance. O kontrole byl sepsán protokol čj. 18633/5.50/12/15.2 z 23. 11. 2012. Proti protokolu byly podány námitky. O námitkách bylo rozhodnuto vedoucím inspektorem dne 25. 1. 2013 pod čj. 1298/5.30/13/14.3 tak, že byl protokol z kontroly v části zjištěné nedostatky změněn tak, že byl v části agenturní zaměstnávání zrušen bod 1 a ve zbytku zůstal protokol beze změn. (9) Provedenou kontrolou bylo zjištěno, že mzdové podmínky přidělených zaměstnanců byly horší než mzdové podmínky vlastních zaměstnanců uživatele, a to Pokračování - 4 - 10A 28/2014 konkrétně u L. B., J. K., P. L., J. L., V. N. a V. Ž. Správní orgán vyhodnotil kontrolní zjištění tak, že se žalobce dopustil správního deliktu podle § 33a odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce a formou příkazu čj. 76473/5.30/13/14.3 ze dne 6. 5. 2013 uložil žalobci pokutu 30.000 Kč a povinnost platit náklady řízení částkou 1.000 Kč. Žalobce proti příkazu podal odpor. Poté bylo umožněno žalobci seznámit se s obsahem spisu. Žalobce se 16. 7. 2013 dostavil na ústní projednání. O tom byl sepsán protokol čj. 1347/5.30/13/14.

3. Žalobce se dostavil k projednání věci dne 22. 8. 2013 na základě předchozí telefonické domluvy. Předložil sdělení uživatele, který sděloval, že porovnání jeho zaměstnanců a agenturních zaměstnanců je obtížné, neboť požadavky na tyto skupiny pracovníků jsou rozdílné z pohledu požadavků na kvalifikaci, zkušenosti a odpovědnost a i z hlediska rozdílných náplní práce. (10) Správní orgán rozhodl dne 10. 9. 2013 pod čj. 16600/5.30/13/14.3 tak, že se žalobce dopustil správního deliktu podle § 33a odst. 1 zákona o inspekci a uložil žalobci pokutu ve výši 30.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí včas odvolání. V odvolání specifikoval důvody nesouhlasu s prvostupňovým rozhodnutím. K odvolání bylo přiloženo sdělení firmy EDSCHA AUTOMOTIVE KAMENICE s.r.o. o tom, že je objektivně a konkrétně obtížné posoudit srovnání zaměstnance agentury a kmenových zaměstnanců firmy. Od kmenových zaměstnanců je požadována zodpovědnost při kontrole, nastavení a obsluze strojů a pomoc a instruktáž zaměstnanců agentury práce. Pracovní zařazení u kmenových zaměstnanců je tudíž ve většině případů jiné. Zaměstnanci agentur, od kterých se nevyžaduje odborná strojírenská technická kvalifikace, vykonávají práce na pozicích pomocný, popřípadě výrobní dělník. Tato skutečnost byla definována k datu 1. 1. 2013 ve vnitřním personálním předpise, který byl rovněž součástí odvolání. (11) O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán dne 13. 12. 2013 tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Stalo se tak s odůvodněním, že se odvolací orgán ztotožnil s odůvodněním správního orgánu I. stupně. Současně bylo uvedeno, že prvostupňový orgán uvedl, že žalobce nesplnil povinnost zabezpečit, aby pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nebyly horší, než jsou podmínky srovnatelného kmenového zaměstnance. K výši uložené pokuty bylo uvedeno, že dle právní normy lze za správní delikt uložit sankci až do výše 1.000.000 Kč. Výše pokuty byla stanovena tak, aby byla přiměřená. IV. Právní názor soudu (12) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. (13) Žalobce namítal nesprávný výklad a aplikaci ustanovení § 309 odst. 5 zákoníku práce, dále nesprávné skutkové hodnocení při neexistenci srovnatelných zaměstnanců u uživatele. Současně poukázal na nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, které se vypořádalo s odvolacími námitkami pouze tím způsobem, že se ztotožnilo se závěry v prvostupňovém rozhodnutí. Odvolací námitky nebyly vypořádány přiléhavou a skutkovou právní argumentací, ani vyvráceny. (14) Za účelem posouzení důvodnosti námitky žalobce ohledně nevypořádání jeho odvolacích námitek, které mělo za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí, soud odkazuje na ustanovení § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů, Pokračování - 5 - 10A 28/2014 které stanoví, v jakém rozsahu odvolací orgán přezkoumává odvoláním napadené rozhodnutí, respektive řízení, které předcházelo jeho vydání. Podle tohoto ustanovení je povinností odvolacího orgánu přezkoumávat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo s právními předpisy v plném rozsahu. Správnost rozhodnutí přezkoumává v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nebo pokud to vyžaduje veřejný zájem. Při přezkoumávání zákonnosti průběhu řízení, které předcházelo vydání odvoláním napadeného rozhodnutí, nepřihlíží odvolací orgán pouze k takovým vadám řízení, které nemohou mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy nebo na jeho věcnou správnost. Z toho vyplývá, že v plném rozsahu se odvolací orgán vypořádává souladem napadeného rozhodnutí s právními předpisy, ve vztahu k hledisku správnosti rozhodnutí pak rozsahem námitek, které jsou uvedeny v odvolání. Odvolací orgán je vždy povinen vypořádat se se všemi odvolacími důvody a uvést, jakými úvahami a jakými právními předpisy se při rozhodnutí řídil. Pokud některé odvolací námitky nejsou pro posouzení základních otázek v řízení rozhodující, nelze je bez dalšího v rozhodnutí pominout, je zapotřebí takové námitky označit a uvést k nim, z jakých důvodů nejsou pro věc podstatné. Vždy je nutné, aby účastníku řízení bylo srozumitelné, z jakých důvodů se takovými námitkami správní orgán v odvolacím řízení nezabýval. Takové námitky nelze bez jakéhokoli povšimnutí či vysvětlení, v rozhodnutí, kterým byla posouvána důvodnost odvolání, zcela pominout. Pokud totiž správní orgán námitky nevypořádá přesvědčivým způsobem nebo dokonce pomine některé námitky vypořádat vůbec, má to za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. (15) V dané záležitosti žalobou napadené rozhodnutí těmto požadavkům nevyhovělo, neboť z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé pouze strohé konstatování uvedené na straně 3 tohoto rozhodnutí, že správní orgán prvého stupně na straně 3 až 5 napadeného rozhodnutí podrobně uvedl, z jakých podkladů vycházel, uvedl správní úvahy, kterými se řídil a náležitě odůvodnil pokutu, kterou účastníku řízení za spáchané správní delikty uložil. S tímto odůvodněním se odvolací orgán plně ztotožnil. Z rozhodnutí je dále patrno, že oblastní inspektorát práce posuzoval a hodnotil vnitřní předpisy účastníka řízení týkající se odměňování agenturních zaměstnanců. Agentura práce i uživatel jsou povinni zabezpečit, aby pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nebyly horší, než jsou, nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance. Tuto povinnost účastník řízení nesplnil. Takové odůvodnění rozhodnutí bez uvedení konkrétních důvodů je zcela nepřezkoumatelné. Zároveň je nedostatečné, a to jak ve smyslu rozsahu, tak ve smyslu přesvědčivosti vydaného rozhodnutí. Nelze z něho totiž v žádném směru zjistit, jaké úvahy správní orgán učinil, jak hodnotil žalobcem vznesené odvolací námitky a pokud dospěl k závěru, že tyto námitky nejsou důvodné, bylo jeho povinností uvést z jakých důvodů. Žalobce v odvolání uvedl, že prvostupňový správní orgán argumentoval v rozhodnutí mzdovým předpisem uživatele, aniž by přihlédl k žalobci jako zaměstnavateli a k jeho podmínkám. Žalobce při ústním jednání 22. 8. 2013 předložil dokument sdělení uživatele EDSCHA AUTOMOTIVE s.r.o., ve kterém uvedl důvody, proč svým zaměstnancům stanovil jinou mzdu. Lze jen velmi obtížně objektivně posoudit srovnání zaměstnance agentury práce s kmenovým zaměstnancem uživatele, a to jak pracovním zařazením, tak mzdovým. Současně žalobce přiložil vnitřní personální předpis k odměňování externího personálu a zároveň vyslovil názor, že správní orgán by měl přihlédnout k vnitřnímu předpisu, který obsahuje mzdové a platové podmínky a byl přílohou odvolání. Žalobce setrval na tvrzení, že nedošlo k porušení povinnosti na úseku agenturního zaměstnávání, a tudíž se nedopustil přestupku podle § 33a zákona č. 251/2005 Sb., neboť podmínky nebyly horší, ale jiné. S těmito odvolacími námitkami se správní orgán v žádném směru nevypořádal a tyto námitky neřešil. Nesplnil tudíž svou základní povinnost uvést srozumitelné důvody svého postupu a hodnocení. Soud nemůže nahradit chybějící Pokračování - 6 - 10A 28/2014 závěry správního orgánu svými vlastními závěry, neboť by nepřípustně vstupoval v pravomoci orgánu veřejné správy a své vlastní rozhodnutí by tímto způsobem zatížil vadou. (16) Jak již bylo výše uvedeno, přezkoumatelné správní rozhodnutí je takové rozhodnutí, z něhož je zřejmý nejen výrok, ale i odůvodnění, v němž musí být ve smyslu § 68 odst. 2 správního řádu uvedeny důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil, při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí není potřeba ve smyslu odst. 4 tohoto ustanovení pouze za situace, že správní orgán prvého stupně všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. O takovou situaci se v daném případě zjevně nejednalo. (17) Pokud správní orgán rozhodl o odvolání žalobce tak, že se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje, pak bylo jeho povinností vysvětlit, z jakých důvodů posoudil odvolací námitky jako nedůvodné či nepřípadné a z jakých důvodů. Odkaz na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, se kterým se žalovaný správní orgán ztotožnil, bez dalšího nevyhovuje požadavkům na odůvodnění rozhodnutí s odkazem na výše citovaná ustanovení správního řádu. K tomu lze odkázat i kupříkladu na judikaturu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 24/2005, podle které nestačí, pokud odvolací orgán při vypořádání s argumentací odvolatele pouze konstatuje, že je nesprávná, avšak neuvede, v jakém směru (v jakých konkrétních aspektech, resp. důvodech právních či případně skutkových) nesprávnost spočívá. Z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Z odůvodnění rozhodnutí musí být srozumitelné, z jakých důvodů odvolací orgán nepovažoval za důvodnou skutkovou či právní argumentaci účastníka řízení a z jakých konkrétních důvodů odvolací námitky považuje za mylné, nepřípadné či vyvrácené. K tomu lze odkázat na další rozsudek Nejvyššího správního soudu kupříkladu sp. zn. 7 Afs 212/2006 „rozsah odvolacím orgánem provedeného přezkumu musí nalézt odraz v odůvodnění jeho rozhodnutí. Z odůvodnění musí být patrný dosavadní průběh řízení v míře potřebné pro zasazení rozhodnutí o věci do patřičného skutkového a právního textu. Musí z něho být zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Dále z něho musí být zřejmé, proč odvolací orgán nepovažoval za důvodnou skutkovou a právní argumentaci účastníka řízení…“ (18) S ohledem na tento závěr soudu, že žalobou napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, se soud dalšími žalobními námitkami zabývat nemohl, a to i přesto, že soudu jsou známy judikáty Nejvyššího správního soudu, v nichž je dovozováno, že z úřední povinnosti je třeba přihlédnout k dalším nezákonnostem napadeného rozhodnutí či jeho nicotnosti v takové míře, v jaké to obsah napadeného správního rozhodnutí umožňuje. V daném případě soud dospěl k závěru, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí neumožňuje, aby se dalšími žalobními námitkami zabýval, neboť tyto námitky jsou právě ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí neoddělitelné takovým způsobem, aby umožňovaly zabývat se věcně i dalšími žalobními námitkami. Soud pouze pro názornost doplňuje, že s ohledem na výše uvedené odůvodnění závěrů ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí bude v dalším řízení nepochybně nutné zabývat se s ohledem na podmínky stanovené v § 308 odst. 1 písm. f) zákoníku práce i podrobným rozborem u tzv. srovnatelných zaměstnanců. Má-li obstát z hlediska odůvodnění rozhodnutí, ve kterém správní orgány dospějí k závěru, že se subjekt dopustil správního deliktu, musí být zřejmé, jakým způsobem orgán dovodil, že došlo k porušení právní povinnosti, za které má být subjekt sankcionován a v jakých konkrétních skutečnostech toto porušení právní povinnosti spočívá. Ani v prvostupňovém rozhodnutí totiž Pokračování - 7 - 10A 28/2014 nelze odpovědi na tyto otázky nalézt, neboť kontrolou bylo zjištěno, jaké byly mzdové podmínky přidělených zaměstnanců a je dovozováno, že byly horší než mzdové podmínky vlastních zaměstnanců, avšak toto tvrzení je pouze v teoretické rovině, nebo není uvedeno, u jakých konkrétních zaměstnanců uživatele a na jakých konkrétních pracovních místech a s jakou konkrétní pracovní náplní. Ani prvostupňové rozhodnutí se totiž konkrétně nevypořádalo s námitkou žalobce, že uživatel má na své zaměstnance jiné požadavky i z hlediska kvalifikace, takže jsou pro práce lépe připraveni, odvádí vyšší výkony a jejich práce je kvalitnější. Agenturní zaměstnanci jsou zařazováni na práce, které zaměstnanci ani nevykonávají. Uživatel sdělil, že srovnání mezi kmenovými a agenturními zaměstnanci je obtížné, neboť u jejich zaměstnanců je vyžadována zodpovědnější kontrola, nastavení a obsluha strojů a pomoc při instruktáži agenturních zaměstnanců, pokud agenturní zaměstnanec krátkodobě vykonává stejnou činnost, vždy je to pod vedením kmenového zaměstnance. Od agenturních zaměstnanců se nepožaduje kvalifikace a jsou zařazováni na pozice pomocný či výrobní dělník. Správní orgán setrval na svém závěru, že došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 33a odst. 1 zákona o inspekci práce, avšak konkrétně se s argumentací žalobce ve vztahu k doložení faktu, že porušil svou právní povinnost, nevypořádal. (19) Soud proto uzavřel, že rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo zcela obecné, protože žalovaný se pouze omezil na konstatování, že se ztotožnil se závěry prvostupňového orgánu. Neuvedl však na základě jakých úvah a jakých závěrů tento právní názor zastává a neuvedl v žádném směru, jak se vypořádal se zcela konkrétními odvolacími námitkami. VI. závěr, náklady řízení (20) Soud proto v dané věci žalobu podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, pro nedostatek důvodů zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. (21) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl žalobce úspěšný a z toho důvodu mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 11.228 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) tedy 6.200 Kč, dvakrát režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč a 21 % DPH, která činí 1.428 Kč, náklady řízení celkem 3.000 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty Pokračování - 8 - 10A 28/2014 nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. srpna 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka