10 A 29/2015

Rubrum

10A 29/2015 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Města Kdyně, se sídlem Kdyně, Náměstí 1, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem Plzeň, Kamenická 1, proti žalované Regionální radě regionu soudržnosti Jihozápad, se sídlem České Budějovice, Jeronýmova 21/1750, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Rubešova 162/8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2014, č. j. RRRSJ 34222/2014, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalované se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 9. 12. 2014, č. j. RRRSJ 34222/2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 22 odst. 12 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2000 Sb.“), rozhodla o tom, že se k žádosti žalobce o prominutí zbývající části odvodu ze dne 10. 9. 2014 nepromíjí povinnost odvodu ve výši 11 245 488 Kč, vyměřená platebním výměrem Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad č. 10 ze dne 8. 4. 2013, zn. RRRSJ 4511/2013, ve spojení s s rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 17. 4. 2014, č. j. MF-62689/2013/12-1204, a ve spojení s rozhodnutím o částečném prominutí odvodu ze dne 29. 7. 2014, zn. RRRSJ 21927/2014. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 16. 2. 2015 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Pokračování - 2 - 10A 29/2015 Žalobce v žalobě namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se žalovaná nevypořádala s jeho argumenty, které uvedl v návrhu na prominutí odvodu. Žalobce uvedl, že dne 8. 8. 2014 obdržel rozhodnutí Výboru žalované ze dne 29. 7. 2014, č. j. RRRSJ 21927/2014, kterým mu byl částečně prominut odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 98 958 081 Kč, a k úhradě mu byla předepsána zbývající část odvodu ve výši 11 245 488 Kč. Dne 10. 9. 2014 podal žalobce novou žádost o prominutí zbývající části odvodu, a to pro nové skutečnosti. Žalobce argumentuje tím, že v řízení o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně nebyla uznána jeho argumentace ohledně toho, že změna v rozsahu předmětu zakázky nemohla mít vliv na eventuální pořadí dalších uchazečů, resp. vítězného uchazeče. Argumentace žalobce nebyla v řízení o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně uznána, neboť nepředložil kompletní analýzu všech uchazečů o veřejnou zakázku a vlivu změny rozsahu zakázky na jejich pořadí. Žalobce si proto nechal takový rozbor zpracovat (rozbor č. 2) a tento rozbor žalované při své žádosti o prominutí odvodu ze dne 10. 9. 2014 předložil. Žalovaná se však s předloženým rozborem č. 2 nevypořádala. Žalobce má za to, že žalovaná mu mohla prominout odvod až do výše 95%. Žalobce při této své úvaze vyšel z postupů dle vnitřní metodiky poskytovatele dotace (Tabulka finančních oprav pro promíjení odvodů) a Pokynů ke stanovení finančních oprav (COCOF 07/0037/03-CS). Podle žalobce je postup žalované ohledně možnosti promíjet odvody jen do výše 90% nezákonný. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žaloba je nedůvodná. Žalovaná popsala skutkové okolnosti věci a popsala též průběh řízení o první žádosti žalobce o prominutí odvodu. Žalovaná konstatovala, že postupovala především podle Pokynů COCOF, jež za dané porušení rozpočtové kázně stanoví finanční opravu (vnitrostátně prováděnou formou odvodu za porušení rozpočtové kázně) v základní výši 25% ze způsobilých výdajů (je umožněno prominutí ve výši 75%), resp. dle okolností daného případu ve snížené výši až 5% (tj. na úrovni prominutí až 95%). Žalovaná po zjištění skutkového stavu věci a po jeho právním zhodnocení prominula žalobci odvod ve výši 90%. Žalovaná se podle jejího názoru nedopustila nepřezkoumatelnosti a hodnotila důvody hodné zvláštního zřetele. Podle žalované navíc žalobce ve své opakované žádosti nedoložil nové důvody. Rozbor č. 2 podle žalované žádné nové relevantní skutečnosti nepřinesl. Při opakování stejných důvodů žádosti o prominutí odvodu mohl správce daně postupovat tak, že mohl žádost bez posouzení odložit. Žalovaná podle svého názoru nijak nepochybila, když ve věci rozhodla rozhodnutím s tím, že odvod není možné dále prominout. Ze správního spisu předloženého k tomuto řízení a též k řízení vedenému pod sp. zn. 10 Af 52/2014 vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 8. 4. 2013 pod č. j. RRRSJ 4511/2013 vydal Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad platební výměr č. 10/2013 na odvod ve výši 110 601 320 Kč za porušení rozpočtové kázně, kterým podle § 22 zákona č. 250/2000 Sb. uložil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně jakožto příjemci podpory projektu č. reg. CZ.1.14/3.1.00/02.00056 „Centrum vodní zábavy Kdyně“. Na základě auditu projektu byla zjištěna pochybení, kterými se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně podle § 22 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb. K odvolání žalobce vydalo Ministerstvo financí dne 17. 4. 2014 pod č. j. MF-62689/2013/12-1204 rozhodnutí, kterým platební výměr č. 10/2013 ze dne 8. 4. 2013 změnilo tak, že částka 110 601 320 Kč uložená jako odvod za porušení Pokračování - 3 - 10A 29/2015 rozpočtové kázně se snižuje na částku 110 203 570 Kč. Pochybení se týkala otevřeného podlimitního řízení na stavební práce (kontrolní zjištění č. 1) a veřejné zakázky malého rozsahu na zpracování projektové dokumentace (kontrolní zjištění č. 2). Krajský soud doplňuje, že z úřední činnosti je mu známo, že uvedené rozhodnutí Ministerstva financí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 10 Af 52/2014, a věc byla Ministerstvu financí vrácena k dalšímu řízení. Dne 6. 6. 2014 podal žalobce žádost o prominutí odvodu. Dne 29. 7. 2014 pod č. j. RRRSJ 21927/2014 vydal Výbor žalované rozhodnutí, kterým žalobci částečně prominul povinnost odvodu ve výši 110 601 320 Kč, a to ve výši 90% a 75%, tj. celkem žalobci prominul odvod ve výši 98 958 081 Kč. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 8. 8. 2014. Dne 3. 10. 2014 doručil žalobce žalované žádost ze dne 10. 9. 2014 o prominutí zbývající části odvodu. V této žádosti žalobce upozornil žalovanou, že podal žalobu proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 17. 4. 2014. Žalobce svou opakovanou žádost formuloval tak, že žádá o nové posouzení žádosti o prominutí odvodu ze dne 5. 6. 2014. Žalobce uvedl, že došlo ke změně v důkazní situaci. Žalobce uvedl, že si nechal vypracovat rozbor všech nabídek ve veřejné zakázce a že tento důkaz přikládá. Podle žalobce to prokazuje, že změna rozsahu zakázky nemohla mít vliv na pořadí uchazečů. Žalobce v žádosti též uvedl, že má za to, že správce daně mohl odvod prominout až do výše 95%. Dne 9. 12. 2014 vydal Výbor žalované pod č. j. RRRSJ 34222/2014 rozhodnutí, kterým zbývající část odvodu ve výši 11 245 488 Kč neprominul. V rozhodnutí přitom uvedl, že již ve zprávě o auditu operace č. PAS/OP/35/2012 ze dne 14. 12. 2012 došlo u kontrolního zjištění č. 1 ke stanovení dopadu finanční opravy ve výši 10% a u kontrolního zjištění č. 2 došlo ke stanovení dopadu finanční opravy ve výši 25% za nedodržení pravidel pro veřejné zakázky. Žalovaná odkázala na interní předpisy, které vycházejí z Pokynů Evropské komise COCOF 07/0037/03-CS. Uzavřená Smlouva o podmínkách poskytnutí dotace neměla sjednanou možnost udílet tzv. snížené odvody. Pro tyto případy existuje institut promíjení daně (odvodu), který umožňuje napravit odpovídající výši dotace. Žalovaná poukázala na to, že již dne 29. 7. 2014 vydala rozhodnutí o částečném prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši 90% a 75%. Pokud již bylo prominuto na úroveň finanční opravy stanovené Auditním orgánem Ministerstva financí, pak dle aktuální Metodiky finančních toků a kontroly programů spolufinancovaných ze strukturálních fondů na programové období 2007 až 2013 není možné dosáhnout dalšího prominutí. Proto nebyla zbývající část odvodu prominuta. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Žaloba není důvodná. Podle § 22 odst. 12, věty první zákona č. 250/2000 Sb. platí, že prominutí nebo částečné prominutí povinnosti odvodu a penále podle odstavců 4 až 6 může z důvodů hodných zvláštního zřetele povolit orgán, který o poskytnutí peněžních prostředků rozhodl, na základě písemné žádosti toho, kdo porušil rozpočtovou kázeň. Žádost o prominutí nebo Pokračování - 4 - 10A 29/2015 částečné prominutí lze podat nejpozději do 1 roku ode dne nabytí právní moci platebního výměru, kterým byl odvod nebo penále, o jehož prominutí je žádáno, vyměřen. Podle § 22 odst. 13 zákona č. 250/2000 Sb. platí, že při správě odvodů a penále podle odstavců 7 a 9 se postupuje podle zákona upravujícího správu daní. Porušitel rozpočtové kázně má při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně postavení daňového subjektu. Řízení o prominutí daně upravuje § 259 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle odstavce třetího platí, že byla-li žádost o prominutí daně nebo příslušenství daně zamítnuta, lze novou žádost podat nejdříve po 60 dnech ode dne oznámení zamítavého rozhodnutí. V této nové žádosti je daňový subjekt povinen uvést jiné důvody než ty, které již obsahovala žádost původní, jinak bude nová žádost odložena. O odložení musí být žadatel vyrozuměn. Rozhodnutím o částečném prominutí penále ze dne 29. 7. 2014 byl žalobci prominut odvod ve výši 98 958 081 Kč. Zbývající část odvodu ve výši 11 245 488 Kč žalobci prominuta nebyla. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 8. 8. 2014. Od tohoto dne běžela podle § 259 odst. 3 daňového řádu lhůta 60 dnů, po jejímž uplynutí bylo možné podat novou žádost. Žalobce mohl novou žádost podat nejdříve dne 8. 10. 2014. Z obsahu správního spisu se podává, že žalobce novou žádost podal dne 3. 10. 2014, tj. předčasně. Formálně vzato, kdyby žalovaná postupovala bez zbytečného prodlení, tak byla oprávněna takové řízení o nové žádosti žalobce zastavit podle § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu. Žalovaná však o žádosti rozhodla věcně, a to dne 9. 12. 2014. Jelikož žalovaná o žádosti podané dne 3. 10. 2014 rozhodla až téměř po dvou měsících od jejího podání, je nutno na žádost žalobce nahlížet jako na nikoliv předčasnou, neboť by bylo přílišným formalismem trvat na tom, že žádost byla podána předčasně a z toho důvodu rozhodnutí žalované rušit s tím, že řízení o žádosti má zastavit. Je nutno vycházet z toho, že vada předčasně podané žádosti byla zhojena v mezidobí, než žalovaná přistoupila k jejímu vyřizování. Krajský soud dále přistoupil k přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Krajský soud předně konstatuje, že žalobní body jsou vzneseny v poměrně obecné rovině, což krajskému soudu v podstatě znemožňuje se jednotlivými žalobními body podrobně zabývat. „Pro řízení o přezkoumání správního rozhodnutí soudem platí dispoziční zásada [§ 71 odst. 1 písm. d) a § 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.], a proto obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54; citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Krajský soud se shoduje s vyjádřením žalované v tom, že nová žádost neobsahovala nové skutečnosti relevantní pro posouzení prominutí zbývající části odvodu. Nová žádost byla formulována tak, že žalobce žádá o „znovu posouzení žádosti o prominutí odvodu ze dne 5. 6. 2014“. Z toho vyplývá jednoznačný odkaz žalobce na důvody již uvedené v první žádosti. Dále žalobce v nové žádosti uvedl, že má za to, že odvod mohl být prominut až do výše 95%. Daná argumentace žalobce nesvědčí o uvedení nových důvodů pro prominutí zbývající části odvodu, nýbrž jde o polemiku s prvním rozhodnutím o prominutí odvodu ze dne 29. 7. 2014 stran procentní výše prominutí odvodu. Z obsahu nové žádosti má krajský soud spíše dojem, že se žalobce domáhal revize prvního rozhodnutí o prominutí odvodu. Žalobce v žalobě tvrdil, že svou žádost opřel o nové skutečnosti, a sice o předložený rozbor č. 2, který si nechal vypracovat a který analyzuje pořadí uchazečů při změně rozsahu Pokračování - 5 - 10A 29/2015 veřejné zakázky na stavební práce. Žalovaná se podle názoru žalobce s předloženým rozborem nevypořádala. Krajský soud nezastírá, že se žalovaná v napadeném rozhodnutí s předloženým rozborem nevypořádala, nicméně je přesvědčen, že to nebylo nutné, neboť daný rozbor nebyl pro věc nijak relevantní; nemohl tedy ani představovat dosud neuplatněný důvod nové žádosti. Předložený rozbor nemohl pro věc přinést ničeho nového, neboť žalobce jej spojoval se svou argumentací, že změna rozsahu veřejné zakázky nemohla mít vliv na pořadí uchazečů, tj. s argumentací, že neporušil zákon o veřejných zakázkách a že se tudíž nedopustil porušení rozpočtové kázně. Ovšem toto není otázka, kterou by bylo možno řešit a posuzovat v řízení o prominutí odvodu. V tomto řízení se posuzují pouze okolnosti podstatné pro prominutí či neprominutí odvodu. Otázka samotné odpovědnosti za porušení rozpočtové kázně nemá v řízení o prominutí odvodu vůbec své místo. Tato otázka byla v daném případě vyřešena již v rozhodnutí o uložení odvodu. Krajský soud tak zhodnotil, že žalobcova nová žádost o prominutí zbytku odvodu neobsahovala nové relevantní důvody, které by byla žalovaná povinna zkoumat a v napadeném rozhodnutí vypořádat. Opomenutí žalované vypořádat rozbor č. 2, který pro věc nemohl být relevantní, jak je uvedeno shora, nezakládá takovou vadu řízení, která by mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Pokud jde o žalobní tvrzení žalobce, že mu žalovaná mohla prominout odvod až do výše 95%, tak se jedná o námitku uvedenou obecně a nepodloženou žádnými konkrétními důvody, pro které tak měla žalovaná učinit. Žalobce pouze obecně odkázal na vnitřní metodiku žalované a na pokyny ke stanovení finančních oprav. Podle obsahu napadeného rozhodnutí je však zřejmé, že právě z těchto podkladů žalovaná vycházela a na základě nich dospěla k závěru, že prominutí zbytku odvodu není možné. Krajský soud tak konstatuje, že se žalobci v žalobě nikterak nepodařilo vyvrátit a zpochybnit závěry žalované vyjádřené v napadeném rozhodnutí. Krajský soud závěrem doplňuje, že v nyní projednávané věci meritorně rozhodl i při vědomí, že rozsudkem ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 10 Af 52/2014, zrušil odvolací rozhodnutí Ministerstva financí ve věci uloženého odvodu. Rozhodnutí o prominutí odvodu totiž není závislé na pravomocně vyměřeném odvodu. Jak se podává z § 259 odst. 2 daňového řádu, může k prominutí daně dojít od vzniku daňové povinnosti až do doby uplynutí lhůty pro placení daně, a to i poté, kdy došlo k její úhradě. V případě porušení rozpočtové kázně vzniká daňová povinnost již porušením rozpočtové kázně. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 7. 2012, č. j. 5 Afs 54/2011 – 167, rozhodnutí o prominutí odvodu má hmotněprávní účinky a jeho vydáním zaniká nejen platební povinnost, nýbrž taktéž daňová povinnost v prominuté výši a vydáním rozhodnutí o prominutí části odvodu je založena v této prominuté části překážka věci rozhodnuté. Z daného právního závěru je zřejmé, že rozhodnutí o prominutí odvodu nesdílí osud vyměřeného odvodu a samostatně obstojí i v nyní nastalé situaci, kdy bylo odvolací rozhodnutí ve věci odvodu zrušeno soudem, a věc byla vrácena Ministerstvu financí k dalšímu řízení. Právě naopak bude Ministerstvo financí v odvolacím řízení ve věci odvodu povinno zohlednit existující rozhodnutí o prominutí odvodu v této věci vydaná. V podrobnostech odkazuje krajský soud na citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Pokračování - 6 - 10A 29/2015 O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. listopadu 2015 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava