10 A 3/2015
č. j. 10 A 3/2015-10
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 3/2015-10
- NSS 7 As 29/2015-24
Citované zákony (7)
Rubrum
10A 3/2015-10 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce MUDr. K. D., právně zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem AK se sídlem Praha 5 – Smíchov, Štefánikova 48, proti žalovanému Ministerstvu pro místní rozvoj se sídlem Praha 1, Staroměstské nám. 6, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2014 čj. MMR-37872/2014-83/2968, t a k t o :
Výrok
Žaloba se o d m í t á. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 2. 1. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 20. 11. 2014 čj. MMR-37872/2014-83/2968, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti usnesení Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 29. 9. 2014 čj. KUJCK 57514/2014/KRED o nevyloučení starosty města Tábor z projednávání a rozhodování v řízení vedeném Městským úřadem Tábor pod sp. zn. S-META 28817/2014/Cha (vydání územního rozhodnutí o umístění stavby) a toto rozhodnutí potvrzeno. Žalobce v žalobě popsal svůj postup, který uplatnil podle § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) a výsledek rozhodnutí o jím uplatněné námitce podjatosti, k čemuž odkazoval i na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Zastává názor, že v případě jím uplatněné námitky vyloučení vedoucí stavebního úřadu Městského úřadu Tábor, jakož i všech jejích podřízených pracovníků a vyloučení všech nadřízených pracovníků ve věci umístění stavby s označením „zastávka MHD u hlavního vchodu Nemocnice Tábor: So 101 – Komunikace místní, So 102 – Plocha pro umístění kontejnerů na pozemcích p. č. 1196/2, 1199 v kat. úz. Tábor nebylo rozhodnuto správně, neboť je zcela zřejmé a jednoznačné funkční i osobní propojení mezi obcí (městem) jako veřejnoprávní korporací s právní subjektivitou a obecním úřadem (městským úřadem) orgánem této obce (města), neboť starosta obce (města) je představitelem úřadů (obecního, městského úřadu). Současně navrhl, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek, neboť právní následky by pro žalobce znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznání odkladného účinku může vzniknout jiným osobám a navíc to nemůže být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Soud se proto zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro to, aby se mohl žalobou napadeným rozhodnutím zabývat věcně a dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), soudnímu přezkumu podléhají pouze takové úkony správního Pokračování - 2 - 10A 3/2015 orgánu, kterými se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, což není případ posuzovaný žalobou napadeným rozhodnutím. Rozhodnutím žalovaného nebylo správními orgány založeno, změněno, zrušeno ani závazně určeno právo či povinnost žalobce. Na právech žalobce ani na jeho povinnostech se ničeho nezměnilo. Rozhodnutí o námitkách podjatosti je svým charakterem rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kupříkladu rozsudek sp. zn. 5 As 67/2013. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru „….. jestliže v průběhu určitého procesu účastník tohoto procesu uplatní ve vztahu k orgánu, který tento proces vede či řídí, námitky podjatosti, musí příslušný orgán o těchto námitkách rozhodnout ještě před tím, než je učiněn konečný úkon, resp. než je rozhodnuto o věci samé. O samotných právech či povinnostech určitého subjektu je však rozhodnuto až následně. Pokud je výsledkem tohoto procesu rozhodnutí, které zakládá, mění, ruší či závazně určuje práva, může se takový subjekt bránit proti tomuto konečnému rozhodnutí ve věci samé samostatnou žalobou a v jejím rámci může namítat i vady řízení spočívající v nesprávném posouzení námitek podjatosti. Samotné rozhodnutí o námitkách podjatosti nepodléhá samostatnému soudnímu přezkumu…. rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2003 čj. 3 Afs 20/2003-23, publikovaný pod č. 114/2004 Sb. NSS …..“ Soud proto ve smyslu citované judikatury posuzoval, zda žalobou napadené rozhodnutí zasáhlo do veřejných subjektivních práv žalobce a zda se jednalo o konečné rozhodnutí v daném řízení. Konkrétním usnesením o námitce podjatosti, tedy o vyloučení, respektive o nevyloučení starosty Města Tábor z projednávání a rozhodování v řízení vedeném Městským úřadem Tábor bylo rozhodováno pouze o tom, zda bude či nebude nadále konkrétní osoba participovat na probíhajícím správním řízení. S ohledem na výše uvedené jde pouze o rozhodnutí o vedení řízení, kterým se upravují poměry ve správním řízení a vytvářejí se předpoklady, aby mohlo být ve věci meritorně rozhodnuto. Usnesení o námitce podjatosti ani rozhodnutí žalovaného o odvolání proti tomuto usnesení nejsou rozhodnutími konečnými ve věci samé, ale pouze rozhodnutími dílčími, která rozhodnutí ve věci samé předchází. Výrok usnesení o namítané podjatosti ve spojení s rozhodnutím o odvolání svým charakterem přímo nezasahuje do subjektivních práv účastníka řízení. Z toho důvodu soud ve shodě s judikaturou Nejvyššího správního soudu uzavřel, že takové rozhodnutí nespadá pod definici § 65 odst. 1 s.ř.s., dle něhož se lze domáhat zrušení pouze takových rozhodnutí správního orgánu, která zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, nestanoví-li soudní řád správní nebo zvláštní předpis jinak. Soud poznamenává, že soud se otázkou správnosti rozhodnutí o námitce podjatosti může zabývat spolu s meritorním rozhodnutím ve věci, kde může být kupříkladu shledána vada řízení spočívající v nesprávném posouzení námitky podjatosti. Soud proto odkazuje na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, ve které tento soud dovodil, že vyloučením rozhodnutí o námitce podjatosti ze samotného soudního přezkumu nedochází k porušení práva na soudní ochranu proti rozhodnutím správních orgánů (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), neboť přezkum rozhodnutí o námitce podjatosti není vyloučen zcela. Tento přezkum lze uplatnit v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve věci samé. Podle § 70 písm. c) s.ř.s. jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. Podle § 68 písm. e) s.ř.s. je žaloba nepřípustná, jestliže se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. soud usnesením návrh odmítne, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný. Pokračování - 3 - 10A 3/2015 V dané záležitosti se žalobou napadené rozhodnutí týkající se námitek podjatosti týkalo vedení řízení, nebylo rozhodnutím, které by splňovalo podmínky uvedené v § 65 odst. 1 s.ř.s. Žalobcem poukazovaný judikát Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1As 89/2012 není pro posuzování konkrétní žaloby právně relevantní, neboť věcné řešení námitky podjatosti bylo v citovaném judikátu vysloveno až při meritorním posuzováním žaloby proti konečnému rozhodnutí správního orgánu v tam uvedeném případě ohledně povolení kácení dřevin. Soud proto uzavřel, že se jedná o žalobu nepřípustnou, na kterou dopadá kompetenční výluka ve smyslu § 70 písm. c) ve spojení s § 68 písem. e) s.ř.s. Soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. jako nepřípustnou odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta. S ohledem na takto vyslovený závěr soud nepřistoupil ani k vybrání soudního poplatku z žaloby a nerozhodoval o návrhu žalobce ohledně přiznání odkladného účinku žalobě. Žalobcem poukazovaný judikát Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1As 89/2012 není pro posuzování konkrétní žaloby právně relevantní, neboť věcné řešení námitky podjatosti bylo v citovaném judikátu vysloveno až při meritorním posuzováním žaloby proti konečnému rozhodnutí správního orgánu v tam uvedeném případě ohledně povolení kácení dřevin.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 4 - 10A 3/2015 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. ledna 2015 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie T r n k o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.