10 A 32/2015
č. j. 10 A 32/2015-71
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 32/2015-71
- NSS 1 As 117/2015-12
Citované zákony (8)
Rubrum
10A 32/2015 - 71 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci navrhovatele FinCorp, a.s., se sídlem Praha 7, U Papírny 9, práv. zast. JUDr. Zuzanou Navrátilovou, advokátkou Praha 3, Jeseniova 151/55, proti odpůrci Jihočeskému kraji České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o návrhu na zrušení 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje vydané jako usnesení KÚJK ze dne 18. 12. 2014 č. 396/2014/ZK-14, t a k t o :
Výrok
Návrh na zrušení opatření obecné povahy 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje vydaný jako usnesení Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 18. 12. 2014 č. 396/2014/ZK-14 se z a m í t á. Odpůrci se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
I. Vymezení věci. (1) Návrhem doručeným dne 19. 2. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se navrhovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy označeného jako 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje vydaný jako usnesení Krajského úřadu Jihočeského kraje Pokračování - 2 - 10A 32/2015 č. 396/2014/ZK-14 ze dne 18. 12. 2014 in eventum navrhl, aby soud zrušil bod č. 300 výše označené aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, část V 23 vodovod Neplachov – Nová Ves nad Lužnicí, V 23/1, záměr vodovodu propojujícího úpravnu vody Hamr a uvedené obce zajišťující napojení Českovelenicka a jižního Třeboňska na vodárenskou soustavu, obvyklá šíře koridoru 100 m a dále bod č. 534 aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. (2) Navrhovatel pod bodem I odstavec 1 návrhu citoval usnesení Zastupitelstva Jihočeského kraje č. 396/2014/ZK-14 ze dne 18. 12. 2014. V odstavci 2 návrhu uvedl, že akt označený jako 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje nebyl vydán zákonem stanoveným způsobem, k čemuž poukázal na tzv. třetí krok algoritmu přezkumu a dále uvedl, že je v rozporu s právními předpisy ve čtvrtém a pátém kroku algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy, jak byly stanoveny například v rozhodnutí NSS sp. zn. 1 Ao 1/2005 ze dne 27. 9. 2005. (3) V odstavci 3 návrhu je uvedeno tvrzení navrhovatele, že je ve smyslu § 101a) s.ř.s. aktivně legitimován k podání návrhu, neboť jako vlastník pozemků parc. č. 676/1, 676/3, 676/4, 676/5, 676/6, 676/9, 829/2, 829/4, 829/6, 829/8 vše v k. ú. Krabonoš, zapsaných na LV č. 136 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Jindřichův Hradec nacházejících se na území regulovaném Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje může být (a je) dotčen ve své právní sféře a jako takový uplatnil své připomínky a námitky k návrhu, kterým nebylo v řízení vyhověno. V důsledku vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje došlo k zásahu do jeho práv, zejména práva vlastnického, jakož i práva na podnikání. Aktivní legitimace je dána tvrzením o zkrácení na právech navrhovatele, přičemž pokud toto zkrácení přichází v úvahu alespoň teoreticky, je nutno její existenci dále posoudit při meritorním rozhodování. Navrhovatel byl v průběhu řízení aktivní, a proto mu není důvodu aktivní legitimaci odepřít. (4) Pod bodem II odstavec 1 vyslovil navrhovatel přesvědčení, že při vydání aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje mělo být postupováno ve smyslu § 171 správního řádu a § 41 stavebního zákona a důsledně lišit formu projevu vůle, neboť opatření obecné povahy je formou uplatňování právními předpisy dané pravomoci zastupitelstva zcela odlišné od vydávání právního předpisu či rozhodnutí. Zastupitelstvo o Zásadách územního rozvoje kraje nerozhoduje (nevydává rozhodnutí jako konkrétní správní akt), ale vydává opatření obecné povahy, které musí splňovat zákonem stanovené náležitosti, to znamená být dostatečně konkrétní v předmětu a abstraktní k adresátům při zachování srozumitelnosti a určitosti. Podle žalobce však v usnesení zastupitelstva není výslovně uvedeno, že je vydáno opatření obecné povahy, ani ke změně jakého opatření obecné povahy dochází, ani není nijak číselně či rokem označeno nové vydávané opatření obecné povahy. Pro běžného příjemce tudíž není rozpoznatelné, že se o opatření obecné povahy jedná. Z toho důvodu může běžného příjemce takto vydávaný akt znejistit a může dojít k jeho nepochopení. Podle navrhovatele zastupitelstvo Jihočeského kraje mělo nikoli rozhodovat, ale vydat 1. aktualizaci Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje formou opatření obecné povahy. Jinými slovy řečeno, vydat přímo opatření obecné povahy 1. aktualizaci Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. Podle navrhovatele odpůrce vydal akt, který nemá náležitosti opatření obecné povahy a nebyl publikován řádným způsobem. K tomu navrhovatel odkázal na rozhodnutí NSS sp. zn. 9 Ao 2/2008. Navrhovatelem zpochybňovaný akt byl vydán v rozporu s ustanovením § 173 správního řádu, neboť nebyl řádně oznámen veřejnou vyhláškou. Ve veřejné vyhlášce ze dne 19. 12. 2014 č.j. KUJCK 73885/2015/OREG není uvedeno, že je veřejnou vyhláškou oznámeno vydání opatření obecné povahy, natož číslo Pokračování - 3 - 10A 32/2015 jednací, pouze je konstatováno, že zastupitelstvo rozhodlo o vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. V odůvodnění vydání vyhlášky je uvedeno, že Zásady územního rozvoje (nikoliv 1. aktualizace) jsou vydávány formou opatření obecné povahy. Přitom je zcela nepochybné, že aktualizace Zásad musí být vydávána formou opatření obecné povahy, k čemuž navrhovatel odkázal na § 36 odst. 4 ve spojení s § 41 odst. 4 stavebního zákona. Opačný výklad by vedl k tomu, že dotčené osoby by byly zkráceny na svém právu opatření obecné povahy napadat například žalobou ve smyslu § 101a) s.ř.s. (5) V odstavci 2 této části návrhu bylo shrnuto, že označený akt nesplňuje formální náležitosti požadované § 171 a následující správního řádu a nebyl zákonným způsobem publikován. (6) V odstavci 3 této části návrhu navrhovatel poukázal na to, že uplatnil dvě námitky či připomínky, kterým nebylo vyhověno. Pod písmenem a) uvedl, že předně namítal v námitce ze dne 9. 7. 2014 nesouhlas s trasou vodovodu (vodovodního řádu) V 23 Neplachov – Nová Ves nad Lužnicí, a to s odkazem na to, že je plánován přes pozemky v jeho vlastnictví a má probíhat přes výhradní ložisko živce a štěrkopísku Krabonoš ID 324300 a nevýhradní ložisko štěrkopísku Krabonoš 2 ID 52716000. Připomněl, z jakých důvodů nebylo jeho námitce vyhověno, kdy je nepochybné, že odpůrce si byl vědom, že trasa vodovodního řádu přes ložiska je skutečně plánovaná. Navrhovatel zdůraznil, že právní předpisy v oblasti horního práva, zejména zákon č. 44/1988 Sb., horní zákon jasně stanoví povinnosti orgánů územního plánování ve vztahu k ložiskům, na což navrhovatel upozorňoval. K tomu je odkazováno na ustanovení § § 15, 16 a 19 citovaného zákona. Odpůrce tuto prioritu ochrany přírodního bohatství při vypracování zásad územního rozvoje nerespektoval. Navrhovatel zdůraznil, že obdobně argumentoval i dotčený orgán Český báňský úřad, kdy ve stanovisku ze dne 29. 11. 2013 sp. zn. SBS 31567/2013/ČBÚ-22 upozornil shodně s navrhovatelem na ustanovení § 15 odst. 1 horního zákona, jakož i nutnost respektovat i další báňské předpisy a upozornil na následky obcházení báňských předpisů z praxe. (7) Podle navrhovatele odůvodnění rozhodnutí o námitkách musí splňovat požadavky vyplývající z § 68 odst. 3 správního řádu. K tomu bylo odkázáno na rozsudek NSS čj. 1 Ao 5/2010-169 ze dne 24. 11. 2010. Tyto náležitosti zdaleka splněny nebyly. Odpůrce nekonfrontoval své závěry s právními předpisy, na které navrhovatel výslovně upozornil a byl strohý. V případě této námitky nebyl důvod odkazovat navrhovatele s jejím řešením na navazující či jiné řízení, neboť je logické, že uvedená stavba vodovodního řádu přes výhradní ložiska nemůže být realizována a institut podávání námitek by odkazem na další řízení zcela postrádal smysl. K tomu bylo odkázáno na rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2006 čj. 1 Ao 1/2006-74, podle kterého právě pořizování územně plánovací dokumentace je počátečným stadiem rozhodování, kdy jsou ještě možnosti výběru a alternativ otevřeny a kdy účast veřejnosti může být účinná. Proto navrhovatel požadoval, aby došlo ke zrušení bodu č. 300 v části V 23 vodovod Neplachov – Nová Ves nad Lužnicí V 23/1 záměr vodovodu propojujícího úpravnu vody Hamr a uvedené obce zajišťující napojení Českovelenicka a Jižního Třeboňska na vodárenskou soustavu, obvyklá šíře koridoru 100 m. (8) Pod písmenem b) navrhovatel ve své připomínce ze dne 17. 12. 2013 namítal nesouhlas s nezařazením výhradního ložiska živcové suroviny a štěrkopísku Krabonoš ID 324300 do územních rezerv nadmístního významu v oblasti těžby nerostných surovin a žádal zařazení lokality mezi plochy územních rezerv nadmístního významu. Podle navrhovatele byl přístup odpůrce, kterým odmítl připomínce navrhovatele vyhovět, zcela Pokračování - 4 - 10A 32/2015 diskriminační. Jakkoliv je odůvodnění týkající se nevyhovění námitce dlouhé, není správné a nedostojí zákonným požadavkům, neboť odůvodnění vypořádání námitky nemůže být pouhým slohovým cvičením, ale musí být založeno na patřičných skutkových zjištěních a zcela konkrétní. (9) Odpůrce, aniž by uvedl reálný důvod, upřednostnil při zařazení do územních rezerv ložisko jiné organizace před minimálně stejně významným ložiskem navrhovatele jako těžební organizace, tedy subjektu v postavení shodném. Navrhovatel ve své připomínce uváděl technické výhody, jakož i výhody co do ochrany životního prostředí, které s sebou nese potencionální těžba ložiska Krabonoš ID 324300 s odkazem na to, že je upřednostněno ložisko nacházející se v blízkosti 1. zóny CHKO před ložiskem navrhovatele, které se nachází na zemědělských pozemcích nízké bonity. Uváděl další výhody rekultivace plochy těžené tzv. nasucho, která umožňuje rekultivaci lesní plochou, což je tento případ, nikoliv vodní plochou, kterých je v oblasti velké množství, jakož i ochranu podzemních vod, kterou právě lépe zajišťuje těžba tzv. nasucho. Navrhovatel poukázal na zjevné nelogičnosti při výběru ploch rezerv, které odpůrce zcela pominul, či spíše v rámci odůvodnění vypořádání se s námitkou byl navrhovatel upozaděn a ložisko do rezervy nezařazeno. Pokud odpůrce vycházel z jakési dohody s jinými dotčenými orgány, je podle navrhovatele přijetí takové dohody nesprávným krokem s ohledem na objektivní okolnosti a pouhý odkaz na tuto dohodu je jakési zbavení se odpovědnosti odpůrce za jeho vlastní rozhodnutí a podle navrhovatele nemůže být tento postup důvodem pro nevyhovění připomínce. S ohledem na nikoliv věcné, ale pouze vágní, vypořádání připomínky navrhovatele přistoupením k dohodě s dotčenými orgány je vyslovena pochybnost, zda odpůrce zajistil vůbec všechna skutková zjištění. Vypořádání připomínky je nekonkrétní a neobsahuje úvahy o tom, z jakých důvodů bylo zvoleno toto řešení a z jakých důvodů nebylo ložisko navrhovatele zařazeno jako výhradní ložisko živcové suroviny do územních rezerv nadmístního významu. K tomu bylo opětovně poukázáno na ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. (10) Navrhovatel připomněl, že si je vědom postupu a možností správních soudů, kdy se rozhoduje zrušujícím výrokem v případě, že odpůrce nezajistil potřebné informace, aby mohl rozhodovat na základě úplně zjištěného stavu věci. Proto navrhl, aby soud rozhodl nediskriminačně a bod č. 534 zrušil jako celek. Teprve po řádném posouzení všech okolností a dostatečném zjištění skutkového stavu bude moci odpůrce zvolit takové řešení, které je věcně správné, šetrné k životnímu prostředí a ve svém důsledku nebude zjevně a bezdůvodně diskriminační a nebude upřednostňovat jednu organizaci před druhou. II. Stručné shrnutí vyjádření odpůrce. (11) Odpůrce v úvodu svého vyjádření upozornil na to, že pasivně legitimovaný v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy není Krajský úřad Jihočeského kraje, jak mylně navrhovatel v návrhu uvádí, ale Jihočeský kraj, který je v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. příslušný jak k rozhodnutí o uplatněných námitkách, tak k vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje i ke schválení způsobu vypořádání uplatněných připomínek. Krajský úřad v přenesené působnosti v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 písm. a) stavebního zákona pro kraj mimo jiné pořizuje Zásady územního rozvoje a jejich aktualizace. Odpůrce proto namítl nedostatek pasivní legitimace odpůrce, tak jak byl označen v návrhu. (12) Odpůrce se neztotožnil s výhradami navrhovatele ohledně toho, že 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje nebyla vydána zákonem stanoveným postupem Pokračování - 5 - 10A 32/2015 a že je v rozporu s právními předpisy. Odpůrce nezpochybnil aktivní legitimaci navrhovatele k podání připomínek k návrhu Zásad územního rozvoje nebo jejich aktualizace. Vyjádřil však nesouhlas s názorem navrhovatele, že v průběhu řízení o vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje uplatnil námitky. K tomu bylo odkázáno na § 39 odst. 2 stavebního zákona, kdy námitky může k návrhu Zásad územního rozvoje uplatnit pouze obec, vlastník, provozovatel nebo správce veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury a zástupce veřejnosti. Každý pak může uplatnit připomínky. Ustanovení § 39 odst. 2 se pro projednání návrhu aktualizace zásad použije podle § 42 odst. 4 stavebního zákona obdobně. Navrhovatel nebyl ani obcí ani vlastníkem, správcem nebo provozovatelem veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury, ani ve svém podání nedoložil, že by mu příslušelo postavení zástupce veřejnosti. Pořizovatel 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje proto vyhodnotil jeho podání podle obsahu a vypořádal je jako připomínku. Způsob vypořádání připomínky byl odsouhlasen zastupitelstvem Jihočeského kraje. (13) Odpůrce odmítl názor navrhovatele, že vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje proběhlo v rozporu se stavebním zákonem. Navrhovatel uvedl, že k pochybení došlo tím, že zastupitelstvo Jihočeského kraje „rozhodlo“ o vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na místo, aby „vydalo“ opatření obecné povahy. Odpůrce uvedl, že podle jeho názoru nebyly překročeny meze působnosti a pravomoci, které jsou mu přiznány zákonem. V dané věci bylo naplněno ustanovení § 41 odst. 1 stavebního zákona. Aktualizace byla vydána formou opatření obecné povahy. Bylo odkázáno na rozsudek NSS sp. zn. 1Ao 3/2009, kdy z důvodu zamezení pochybností ohledně data vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje pořizovatel formuloval návrh usnesení zastupitelstva způsobem, který navrhovatel napadl. Souběžně s vyvěšením oznámení o vydání bylo nutno zveřejnit v elektronické formě i vydanou dokumentaci, což se s ohledem na případné nepodstatné úpravy dokumentace, které by bylo nutno učinit na podkladě rozhodnutí o námitkách a vypořádání připomínek a velký rozsah zveřejňované dokumentace nemohlo zajistit v den konání schůze zastupitelstva. Ze stavebního zákona vyplývá, že vedle sebe souběžně nemohou existovat dvě dokumentace nazvané „Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje“, respektive jedno území nemůže být regulováno dvěma souběžně platnými územně plánovacími dokumentacemi stejné úrovně. Je-li předmětem vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, jedná se proto dle názoru odpůrce o označení dostatečně určité jednoznačné a identifikující napadenou dokumentaci. Totéž se týká i oznámení o vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje v souladu s ustanovením § 173 správního řádu a zveřejnění na úřední desce (klasické i elektronické) krajského úřadu. Rozesláno ke zveřejnění bylo i všem 623 obcím na území kraje. Vydaná dokumentace je včetně dokumentace právního stavu zveřejněna na webových stránkách Jihočeského kraje a adrese http://,,up.kraj-jihocesky.cz/?zasady-uzemniho-rozvoje-kraje,9. Odpůrce se domnívá, že je zcela jednoznačné, co bylo předmětem změny. Vydaná dokumentace obsahuje v souladu se stavebním zákonem a vyhláškami grafickou a textovou část. Obě části se skládají z výroku a odůvodnění. Do odůvodnění textové části bylo vloženo rozhodnutí o námitkách. O způsobu vypořádání připomínek pro lepší orientaci byl zpracován nad rámec požadavků zákona a vyhlášek i srovnávací text, z něhož jsou změny textové části patrné. Veškeré změny zobrazitelné v grafice jsou vyznačeny ve výkresové části dokumentace. Navrhovatel sám svým kvalifikovaným bojem proti vydané účinné 1. aktualizaci Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje dokázal, že usnesení týkající se vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje bylo dostatečně srozumitelné a nebylo mu znemožněno hájit jeho zájmy a práva. Pokračování - 6 - 10A 32/2015 (14) Podle odpůrce bylo opatření obecné povahy vydáno i publikováno v souladu s právními předpisy a zákonem stanoveným postupem. Trasa vodovodního řádu V23 byla navržena a vedena přes výhradní ložisko živce a štěrkopísku Krabonoš a nevýhradní ložisko štěrkopísku Krabonoš již v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje. K vymezení vedení nebyla ze strany navrhovatele uplatněna žádná námitka a navrhovatel se proti takto vymezené trase v Zásadách nikterak nebránil. Zásady územního rozvoje i koridor V23 přes výhradní ložisko živce a štěrkopísku Krabonoš a nevýhradní ložisko štěrkopísku Krabonoš byly v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje dohodnuty s dotčenými orgány, které s vedením trasy přes ložiska souhlasily. (15) Při vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje došlo pouze k drobné úpravě vedení koridoru. Koridor byl posunut a v současné době je navržen ve své podstatné části tak, že je jej možno v rámci územního plánu zpřesnit v trase stávající místní komunikace ve vlastnictví obce Nová Ves nad Lužnicí a vyhnout se tak z velké části pozemkům navrhovatele. To původně navržený koridor neumožňoval. V aktualizaci je tudíž z hlediska zásahu do vlastnických práv navrhovatele a do ložiska nerostných surovin řešení příznivější než bylo řešení v Zásadách, proti kterému původně navrhovatel vůbec neprotestoval. Odpůrce upozornil na to, že koridor V23 je v aktualizaci sice veden přes pozemek navrhovatele, šířka koridoru je v aktualizaci vymezena tak, aby jej bylo možné zpřesnit v rámci Územního plánu Nová Ves nad Lužnicí tak, aby rozsah zásahu do pozemků navrhovatele a zásah do jeho vlastnických práv byl minimální na nezbytně nutný rozsah. Odpůrce znovu poukázal na to, že navrhovatel nemohl v procesu pořízení aktualizace Zásad uplatnit námitku, ale pouze připomínku. Připomínka byla dle odpůrce vypořádána dostatečně, neboť požadavky na vypořádání připomínky nemusí dle názoru odpůrce splňovat požadavky kladené na rozhodnutí podle § 68 odst. 3 správního řádu, tzn., že nemusí obsahovat důvody přijatého řešení, podklady pro rozhodnutí a úvahy správního orgánu ve vztahu k provedeným skutkovým zjištěním. Vypořádání připomínky bylo řádné, byť stručné. (16) K odkazu navrhovatele na zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství v platném znění (dále jen „horní zákon“) a existenci ložisek, odpůrce uvedl, že těch si byl projektant i pořizovatel aktualizace Zásad územního rozvoje vědom. Z navrhovatelem citovaných ustanovení nevyplývá absolutní zákaz navrhovat záměry přes evidovaná ložiska nerostných surovin. Z ustanovení § 18 horního zákona vyplývá, že zřizovat stavby a zařízení, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska, lze jen na základě závazného stanoviska dotčeného orgánu podle horního zákona. Toto stanovisko je v souladu s ustanovením § 19 horního zákona potřebné vyžádat ve fázi územního řízení. V době vydání Zásad či jejich aktualizace to s ohledem na jejich rozsah není možné, neboť v té době není známo konkrétní technické řešení stavby vodovodního řádu, ani přesné umístění v terénu. Navrhovatelem citovaná ustanovení § 18 a 19 horního zákona se vztahují k územnímu a stavebnímu řízení, nikoliv k řízení o vydání o územně plánovací dokumentace. (17) Na řízení o Zásadách územního rozvoje se vztahuje ustanovení § 15 horního zákona, které nebylo porušeno. Návrh aktualizace byl dohodnut se všemi dotčenými orgány, a to s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem průmyslu a obchodu i Českým báňským úřadem. Návrh na vypořádání připomínek byl projednán s dotčenými orgány. K jejich vypořádání sice uplatnilo nesouhlasné stanovisko z pohledu horního zákona Ministerstvo průmyslu a obchodu a Český báňský úřad. Obě stanoviska však byla pořizovatelem v souladu s předpisy vypořádána a dohodnuta a výsledky tohoto vypořádání se projevily v textu vypořádání připomínek. Požadavkům na dodržení § 15 horního zákona bylo učiněno za dost. Lze připustit, že v ustanoveních horního zákona je dána jakési priorita Pokračování - 7 - 10A 32/2015 ochrany přírodního bohatství a omezení stavební činnosti. Krajský úřad při zpracování a projednání Zásad a jejich aktualizace nevycházel pouze z horního zákona, nezohledňoval jenom ochranu ložisek, nerostných surovin, ale v souladu s ustanovením § 18 a 19 stavebního zákona byl povinen dbát na ochranu všech zájmů v území. V konkrétním případě veřejný zájem nad zásobováním obyvatelstva pitnou vodou převážil nad ochranou ložiskových území a zájmem vlastníka pozemku na využití nerostného bohatství. (18) Odpůrce souhlasil s tvrzením navrhovatele, že jím požadované plochy nebyly zařazeny do ploch územních rezerv. Při zpracování návrhu 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje bylo zvažováno na základě požadavků navrhovatele i zařazení výhradního ložiska živcové suroviny a štěrkopísku Krabonoš do územních rezerv nadmístního významu v oblasti těžby nerostných surovin. V rámci hodnocení sekundárních, kumulativních a synergických účinků bylo zpracovatelem hodnocení vlivu koncepce na systém NATURA 2000 poukázáno na velkou roztěženost území a negativní vliv těžby na území Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Střety mezi návrhy nových ploch pro těžbu nerostných surovin byly řešeny se zástupci Ministerstva životního prostředí – odboru geologie, České geologické služby, Krajského úřadu Jihočeského kraje a Správy Chráněné krajinné oblasti Třeboňska na jednání na Ministerstvu životního prostředí v Praze dne 28. 8. 2013. Pokud by nedošlo k omezení vlivů na životní prostředí, hrozilo vydání nesouhlasného stanoviska SEA příslušným Ministerstvem životního prostředí z důvodu významných negativních, synergických a kumulativních efektů těžby nerostných surovin na zájmy ochrany přírody a krajiny a soustavu NATURA 2000. Z toho důvodu bylo přistoupeno k omezení původně navrhovaných ploch tak, že je nutno napřed dotěžit stávající ložiska a po jejich rekultivaci přistoupit postupně k otevírání ložisek nových. (19) Dále bylo poukázáno na dlouhodobé přetížení Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko těžbou nerostných surovin a dosažení limitů celkové těžby stanovených v platném Plánu péče Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, proto bylo odmítnuto zařazení tří nových rozvojových ploch pro těžbu do aktualizace a jako kompromisní návrh bylo odsouhlaseno pouze zařazení dvou logických územních rezerv, z nichž jedna je citovaná plocha PT/K Krabonoš. Při vymezení ploch se neřešily a neřeší otázky vlastnických vztahů k pozemkům a vzájemné vztahy konkurenčních těžebních projektů různých subjektů. Vymezení územní rezervy je v zásadě koncepční záležitost, naznačuje dlouhodobou možnost pokračování přiměřené těžby významné živcové suroviny v tomto prostoru po dotěžení zásob ve vstávajícím dobývacím prostoru. Územní rezerva byla vymezena v rámci volných zásob ložiska Halámky v chráněném ložiskovém území ve III. zóně Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko západně od silnice I/24 a v žádném případě nezakládá nárok na zřízení dobývacího prostoru ani na povolení těžby. (20) Posouzení, zda ložisko má nadmístní či pouze místní význam náleží České geologické službě a Ministerstvu životního prostředí. Správa Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko dlouhodobě upozorňuje na celkové limity těžby v této oblasti, a proto akceptovala v tomto území pouze územní rezervu a nikoliv „ostré“ rozvojové plochy pro těžbu. Pokud budou Správě Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko předloženy ze strany České geologické služby a Ministerstva životního prostředí nové přesvědčivé argumenty, je možno v tomto prostoru dříve vydaná stanoviska upravit. Předpokladem je dotěžení zásob surovin a rekultivace prostor, které byly roztěženy. Cílem je minimalizovat počet ploch, rozsah území, územní rezervy, nikoliv doplňovat další. Pokračování - 8 - 10A 32/2015 (21) Odpůrce rovněž připomněl, že při návrhu ploch těžby nebylo přihlíženo k typu těžby, ale ke skutečnosti, zda se jedná o nové otevírané ložisko technologie těžby a způsob rekultivace je mimo podrobnost Zásad územního rozvoje a jejich aktualizace. Závěrem odpůrce konstatoval, že není na místě podezření, že nebylo všem měřeno stejným metrem. Pořizovatel nemá žádnou vazbu na jednotlivé těžební organizace a vlastníky pozemků. V území po několik desetiletí zatížených těžbou platí, že nové subjekty mají logicky ztíženou situaci při vstupu na trh, neboť přijatelné limity těžby v omezeném území jsou již vyčerpány stávajícími záměry. V úvahu při povolování těžby je nutno brát i skutečnost, že některé záměry mohou být dočasně utlumeny a mohou nabýt nové intenzity. Vymezení územních rezerv pro těžbu v rámci Zásad územního rozvoje se nemůže v budoucnu měnit v závislosti na postupu těžby a rekultivací ve stávajících dobývacích prostorech. Po dotěžení a rekultivaci stávajících lokalit je možné provést podrobnější vyhodnocení dalších lokalit a ty nejvhodnější postupně zařadit jako územní rezervy nebo v krajním případě rozvojové plochy pro těžbu, pokud to celková situace a limity těžby v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko dovolí. Vypořádání připomínky podle názoru odpůrce splnilo požadavky na řádné odůvodnění, neboť obsahuje důvod, proč nebylo připomínce vyhověno. Vůči navrhovateli nebylo postupováno diskriminačně, neboť stejně jako k výhradnímu ložisku živce a štěrkopísku Krabonoš a nevýhradnímu ložisku štěrkopísku Krabonoš, bylo přistupováno k ostatním ložiskům surovin na územích Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Na obsah vyhodnocení připomínky odpůrce odkázal. Současně odpůrce uzavřel, že s přihlédnutím k existujícím zásobám surovin v okolních těžebních dobývacích prostorech považuje vymezení ploch těžby za předčasné a z hlediska regulace celkové zátěže Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko jako rizikové a tedy obecně nežádoucí. Tuto skutečnost ostatně potvrdil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku sp. zn. 4As 33/2013, kterým zamítl kasační stížnost navrhovatele týkající se neudělení souhlasu k udělení předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru Krabonoš II, na jehož odůvodnění odpůrce odkázal. (22) Odpůrce navrhl z výše uvedených důvodů zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Vyjádřil souhlas tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, jen na základě předložených spisů. III. Replika navrhovatele. (23) Navrhovatel k vyjádření odpůrce uvedl, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání. Navrhovatel nevznesl námitku věcné a místní nepříslušnosti ani námitku podjatosti soudců. K postavení krajského úřadu v řízení o zrušení opatření obecné povahy navrhovatel poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu publikované pod č. 534/2005 Sb. NSS, podle něhož je úkolem soudu, aby v řízení jako s odpůrcem jednal s tím, kdo skutečně odpůrce má být a ne s tím, koho kupříkladu chybně označil v návrhu navrhovatel. Podle § 101 a) odst. 3 je odpůrcem ten, kdo vydal opatření obecné povahy. V další části repliky navrhovatel uvedl způsob vydání původních Zásad územního rozvoje, který je jiný, než se stalo u aktualizace Zásad územního rozvoje, které byly vydány dle navrhovatele oznámením o vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje a sám odpůrce netvrdí, že by vydal opatření obecné povahy. Dále navrhovatel uvedl, že v textu oznámení o vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje neobstojí odkaz na § 20 odst. 2 stavebního zákona, neboť po novele provedené zák. č. 350/2012 Sb., se používá výhradně úprava stanovená správním řádem, nikoliv dříve daná možnost, že pokud vzhledem k rozsahu písemností není možné nebo účelné vyvěsit na úřední desce a zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup celý obsah, vyvěsit příslušným správním orgánem na úřední desce a zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový Pokračování - 9 - 10A 32/2015 přístup pouze oznámení se základními údaji o jejím obsahu s uvedením, kdy a kde je možné do písemnosti nahlédnout. Neumožňuje to ani § 25 či § 172 správního řádu. Zveřejňováno má být opatření obecné povahy, nikoliv oznámení. Pokud je činěno oznámení, musí být zcela srozumitelné a konkrétní, což není splněno odkazem na neúčinná ustanovení. Navrhovatel je přesvědčen, že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonným způsobem, nebylo řádně označeno, očíslováno a publikováno. (24) Pokud jde o trasu vodovodního řádu, rovněž nebylo opatření obecné povahy řádně odůvodněno. Nedostatek odůvodnění rozhodnutí nelze nahradit podrobnou argumentací uvedenou ve vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Institut připomínek a účast veřejnosti by totiž ztratil svůj význam. Povinnost dbát ochrany nerostného bohatství je dána již při pořízení územně plánovací dokumentace, nikoliv teprve ve fázi územního řízení. V dané věci navrhovatel odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 18. 7. 2006 č.j. 1 Ao 1/2006-74, podle kterého je právě pořizování územně plánovací dokumentace počátečním stadiem rozhodování, kdy jsou ještě možnosti výběru a alternativ otevřeny. Právní ochrana musí být účinná již v okamžiku, kdy je ve věci skutečně rozhodováno. Postup odpůrce byl v rozporu se zákonem č. 44/1988 Sb. Přijaté řešení neobstojí. To vyplývá i z nesouhlasného stanoviska Ministerstva průmyslu a obchodu z pohledu horního zákona, stejně tak i ohledně Českého báňského úřadu. Pokud se odpůrce od těchto odborných nebo kvalifikovaných názorů odchýlil, musel by tak učinit přesvědčivě a podrobně. Pokud je vodovod zanesen v územně plánovací dokumentaci, je zcela nepochybné, že navrhovatel jako vlastník pozemků je omezen na svých vlastnických právech. Rovněž nepřesvědčivé je tvrzení odpůrce, že klade důraz na ochranu životního prostředí, zejména Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. V rámci vymezení územních rezerv nemá hrát roli technologie těžby a způsob rekultivace, neboť tyto parametry jsou nepochybně důležité pro posouzení vlivů negativ těžby na životní prostředí. Podle navrhovatele je nezařazení předmětných ložisek do rezerv diskriminační. IV. Obsah spisů (25) Ze spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly pro věc tyto podstatné skutečnosti. (26) Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje byly pořízeny na základě zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a o jejich vydání rozhodlo Zastupitelstvo Jihočeského kraje dne 13. 9. 2011 pod číslem usnesení 293/2011/ZK-26 a nabylo účinnosti dne 7. 11. 2011 po řádném vyvěšení na úředních deskách 623 obcí Jihočeského kraje. (27) Návrh zprávy o uplatňování Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje byl zpracován ve smyslu platných právních předpisů. Byl zaslán ke konzultacím obcím na území Jihočeského kraje s možností vyjádřit se k návrhu zprávy a zpráva byla projednána a schválena Zastupitelstvem Jihočeského kraje dne 15. 5. 2012 pod číslem usnesení 182/2012/ZK-31. Na základě projednané zprávy bylo přistoupeno ke zpracování návrhu 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. Jako podklad pro aktualizaci Zásad územního rozvoje byly Jihočeským krajem popřípadě ve spolupráci s Jihočeským krajem pořízeny nové podklady i další oborové dokumenty, studie, metodiky a strategie regionálního nebo republikového významu zpracované v době od zpracování návrhu ZUR, kupříkladu vymezení a stanovení podmínek územní ochrany v lokalitách s vhodnými vlastnostmi pro vybudování Hlubinného úložiště, studie alternativní jihozápadní propojení (odlehčení dálnic Pokračování - 10 - 10A 32/2015 D5 a D1), generel. území chráněných pro akumulaci povrchových vod a základní zásady využití těchto území. (28) O zpracování návrhu 1. aktualizace Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení územního plánování, jako pořizovatel Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, nabídl v souladu s ustanovením § 37 odst. 3 stavebního zákona prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí sousedním státům konzultaci nad předloženým návrhem 1. aktualizace Zásad územního rozvoje. Sousední státy o konzultaci zájem neprojevily. Společné jednání o návrhu aktualizace ZUR a projednání vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území s dotčenými orgány se konalo dne 13. 11. 2013. Termín pro uplatnění stanovisek dotčených orgánů byl stanoven do 13. 12. 2014. Obdržená stanoviska dotčených orgánů byla pořizovatelem vypořádána a byly uzavřeny dohody o způsobu vypořádání uplatněných požadavků na obsah aktualizace. (29) Agentura ochrany, přírody a krajiny ČR, Správa Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko vydala dne 15. 11.2013 stanovisko k návrhu rozhodnutí o námitkách a k návrhu vypořádání připomínek k návrhu 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. Z hlediska předmětů a cílů ochrany přírody a krajiny v CHKO Třeboňsko a v celém správním obvodu Správy CHKO Třeboňsko a z hlediska dalších zájmů chráněných zákonem č. 114/1992 Sb. a souvisejícími právními předpisy byl vzat na vědomí návrh rozhodnutí o námitkách a návrh vypořádání připomínek k návrhu 1. aktualizace ZUR Jihočeského kraje a nebyly uplatněny žádné výhrady. Z odůvodnění tohoto stanoviska vyplývá, že byly dohodnuty závěry v jednání mezi pořizovatelem a příslušnými odbory ministerstva životního prostředí Českou geologickou službou a Správou CHKO Třeboň dne 28. 8. 2013 ve věci redukce rozvojových ploch pro těžbu nerostných surovin a kompromisního vymezení územních rezerv pro tuto činnost na území CHKO Třeboňsko a bylo přihlédnuto k žádoucímu sladění veřejného zájmu ochrany přírody a krajiny s jinými významnými veřejnými zájmy a k závěrům vyhodnocení vlivů této koncepce na životní prostředí. Pro definitivní rozhodnutí o realizovatelnosti některých záměrů by bylo nezbytné provést posouzení vlivu konkrétních projektů na životní prostředí. (30) Dne 30. 10. 2014 pod čj. SBS 31640/2014/ČBÚ-22 podal Český báňský úřad k návrhu rozhodnutí o námitkách a vypořádání připomínek stanovisko, které Krajský úřad odbor regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení územního plánování, jako pořizovatel 1. aktualizace Zásad územního rozvoje projednal dne 20. 11. 2014 a došlo k dohodě o způsobu vypořádání stanoviska Českého báňského úřadu. Ve stanovisku Český báňský úřad vyslovil k návrhu vypořádání připomínky navrhovatele č. 1 k nezařazení výhradního ložiska živcové suroviny a štěrkopísku Krabonoš do územních rezerv nadmístního významu v oblasti nerostných surovin nesouhlas, neboť ložisko svou velikostí a objemem zásob dosahuje nadmístního významu, a tudíž nebude zajištěna ochrana výhradního ložiska nerostných surovin Krabonoš, což je v rozporu s § 15 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb. Zajištění ochrany výhradního ložiska nerostných surovin Krabonoš vymezením nových rozvojových ploch pro těžbu nemůže způsobit větší roztěženost území a nemůže narušit krajinu. K tomuto stanovisku byla uzavřena dohoda o způsobu vypořádání požadavku v tom smyslu, že v současné době není možnost záměr do aktualizace zařadit, neboť jej není možno dohodnout s dotčenými orgány. Snahou odpůrce bylo požadavku navrhovatele v návrhu aktualizace pro společné jednání vyhovět, ale s ohledem na hodnocení koncepce z hlediska vlivu na systém NATURA 2000, kdy u nových záměrů těžby na Třeboňsku byl konstatován významně negativní vliv koncepce na systém NATURA 2000, z hlediska Pokračování - 11 - 10A 32/2015 kumulativních a synergických účinků těžby, byly záměry těžby přehodnoceny, jinak by nebylo možné aktualizaci schválit. Pokud by bylo nutno plochu vymezit již v této aktualizaci, muselo by dojít k vyřazení jiných již vymezených ploch. Požadavek na zařazení plochy navíc nebyl ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu po společném jednání uplatněn, v současné době by přehodnocení vymezených ploch znamenalo opakování společného jednání i veřejného projednání a zdržení vydání aktualizace o cca 2 roky. Do textu odůvodnění bylo doplněno, že jedná se o aktualizací neřešený záměr, který bude evidován v územně analytických podkladech kraje a jeho vymezení bude znovu prověřeno v některé další aktualizaci ZUR. Ochrana území je zajištěna zakreslením výhradního ložiska jako limitu využití území v koordinačním výkrese. (31) Další stanovisko Českého báňského úřadu k návrhu vypořádání připomínky č. 2 navrhovatele se týkalo navrhované trasy vodovodu V23 Neplachov – Nová Ves nad Lužnicí, která probíhá přes výhradní ložisko živce a štěrkopísku Krabonoš a nevýhradní ložisko štěrkopísku Krabonoš 2, kdy byl vysloven nesouhlas. I v tomto případě bylo poukázáno na § 15 odst. 1 horního zákona a § 18 a 19 zákona č. 44/1988 Sb. Možnost zpřesnění v rámci územního plánu obce Nová Ves nad Lužnicí a možnost zúžení vymezeného koridoru není totéž jako vymezení koridoru mimo plochy ložiska nerostné suroviny. Pokud možnost vymezení koridoru mimo plochy ložiska nerostné suroviny neexistuje, je možné střet vyřešit přednostním vytěžením příslušné části ložiska. I ohledně této připomínky byla uzavřena dohoda o způsobu vypořádání požadavku Českého báňského úřadu. Koridor pro umístění vodovodu byl vymezen již v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje. Proti vymezení vodovodu nebyly uplatněny žádné připomínky ani námitky. Jeho vymezení bylo odsouhlaseno i dotčenými orgány. V rámci aktualizace došlo pouze k úpravě trasy vodovodu ke stávající komunikaci a plynovodu tak, aby zásah do ložisek nerostů byl minimalizován. Vzhledem k rozsahu ložiskových území v dané oblasti nelze nalézt trasu mimo ložiska surovin. Způsob realizace stavby a její závaznost na případnou budoucí těžbu je mimo podrobnost ZUR, a proto je nutné řešit je v navazujících řízeních. (32) K aktualizaci Zásad územního rozvoje podalo stanovisko Ministerstvo průmyslu a obchodu, a to dne 12. 11. 2014 pod čj. MPO 48822/2014, které bylo pořizovatelem aktualizace Zásad územního rozvoje projednáno dne 20. 11. 2014 a došlo k dohodě o způsobu vypořádání stanoviska Ministerstva průmyslu a obchodu v oblasti ochrany nerosných surovin a surovinové bezpečnosti. Výhrada, která byla vznesena ve stanovisku, se týkala vypořádání připomínky navrhovatele pod pořadovým číslem 17, a to k nesouhlasu firmy navrhovatele s nezařazením jeho výhradního ložiska živcové suroviny a štěrkopísků Krabonoš do územních rezerv nadmístního významu v oblasti těžby nerostných surovin celorepublikového významu. I v tomto případě došlo k uzavření dohody o způsobu vypořádání požadavku Ministerstva průmyslu a obchodu tak, že v současné době není možné do aktualizace záměr zařadit. S dotčenými orgány jej nebylo možné dohodnout. Záměr firmy navrhovatele nebyl v Zásadách územního rozvoje řešen, v Zásadách územního rozvoje vymezená rezerva P/K se týkala jiného ložiska. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o stávající těžené ložisko, byla vypuštěna i nově vymezená rezerva v ploše určené pro rozšíření tohoto stávajícího již těženého ložiska. Ochrana tohoto území je zajištěna zakreslením výhradního ložiska jako limitu využití území v koordinačním výkrese, tato ochrana plní stejnou funkci jako by plnila územní rezerva. Řešení v Zásadách územního rozvoje neznemožní případnou budoucí těžbu tohoto ložiska. (33) Navrhovatel uplatnil dne 17. 12. 2013 u odpůrce připomínku ke zpracovanému návrhu 1. aktualizace Zásad územního rozvoje, a to k vymezení ploch nadmístního významu Pokračování - 12 - 10A 32/2015 pro těžbu nerostných surovin, a to konkrétně k bodu č. 163 resp. (16b). a k vymezení územní rezervy pro těžbu nerostných surovin PT/K bod č. 41b. Bylo uvedeno, že v textu návrhu 1. aktualizace je uvedeno, že jedná se o nové plochy těžby a rozšíření stávajících ploch těžby štěrkopísku a stavebního kamene regionálního významu tj. s odpovídajícím potenciálem pro zajištění dostatečného množství uvedených surovin pro významné rozvojové záměry Jihočeského kraje, zejména dálnici D3 rychlostní silnici R3, IV tranzitní železniční koridor, 3. a 4. blok Jaderné elektrárny Temelín. Navrhovatel vyslovil přesvědčení, že ložiska jsou významem a objemem zásob bezesporu jedinou možnou náhradou za dnes těžené ložisko Halámky, a to v dobývacím prostoru Krabonoš. Rozkládají se na ploše cca 40 ha, která z větší části zahrnuje zemědělsky obhospodařovanou plochu ne příliš kvalitní bonity. Ložiska jsou vzdálena cca 1,5 km od rezervace Nivy Lužnice (1. zóna CHKO Třeboňsko). Navrhovatel dne 9. 7. 2014 podal námitku k navrhované trase vodovodu V23 Neplachov – Nová Ves nad Lužnicí v k. ú. Krabonoš, která probíhá přes výhradní ložisko živce a štěrkopísku Krabonoš. (34) Zastupitelstvo Jihočeského kraje rozhodlo dne 18. 12. 2014 pod č. 396/2014/ZK- 14 o námitkách uplatněných k návrhu 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, souhlasilo s návrhem vypořádání připomínek uplatněných k návrhu 1. aktualizace Zásad územního rozvoje a rozhodlo o vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. Současně došlo veřejnou vyhláškou ze dne 19. 12. 2014 pod čj. KUJCK 73885/2014/OREG k oznámení o vydání předmětného OOP se současným sdělením, že kompletní dokumentace vzhledem k rozsahu nemůže být zveřejněna na úřední desce Jihočeského kraje a úředních deskách obcí Jihočeského kraje, a proto s ohledem na § 20 odst. 2 stavebního zákona a § 172 odst. 2 správního řádu bylo oznámeno, že kompletní Zásady územního rozvoje včetně dokumentace SEA jsou zveřejněny na webových stránkách Jihočeského kraje a dále přímo v budově Krajského úřadu. Aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje nabyla účinnosti dne 6. 1. 2015. V. Posouzení důvodnosti návrhu. (35) Soud se nejprve zabýval otázkou splnění podmínek řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ve smyslu ustanovení § 101a) a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.). Podle § 101a) odstavce 1 s.ř.s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem. Podle odstavce 3 odpůrcem je ten, kdo vydal opatření obecné povahy, jehož zrušení nebo zrušení jeho části je navrhováno. Podle § 101b) odstavec 1 s.ř.s návrh lze podat do tří let ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Zmeškání lhůty pro podání návrhu nelze prominout. Návrh kromě obecných náležitostí podání ve smyslu odstavce 2 tohoto ustanovení musí obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Podle odstavce 3 při přezkoumání opatření obecné povahy vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. (36) Aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu vyplývá z jeho tvrzení ohledně porušení hmotně právních či procedurálních právních pravidel při vydávání opatření obecné povahy a zásahem do jeho právní sféry. Aktivní procesní legitimace navrhovatele je tudíž Pokračování - 13 - 10A 32/2015 založena na jeho tvrzení o dotčení na jeho subjektivních právech opatřením obecné povahy. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009 č.j. 1 Ao 1/2009-120, pub. pod č. 1910/2010 Sb. NSS na www.nssoud.cz. V tomto usnesení byl vysloven závěr, „navrhovatelem v řízení o návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho části může být zásadně jen taková osoba, která má přímý a nezprostředkovaný vztah k nějaké části území, které je územním plánem regulováno“. To dopadá i na závěr o aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení Zásad územního rozvoje. Předpokladem aktivní legitimace, jak bylo výše řečeno, je tvrzení o zásahu do hmotných práv. To v konkrétním případě z návrhu navrhovatele vyplývá, neboť se dovolává zásahu do jeho vlastnických práv na pozemcích, které se nachází na území příslušného kraje. Navrhovatel doložil, že je vlastníkem nemovitostí dotčených vydanou aktualizací Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje (je vlastníkem pozemků parc. č. 676/1, 676/ 3, 676/4, 676/5, 676/6, 676/9, 829/2, 829/4, 829/6, 829/8, vše v k. ú. Krabonoš, zapsaných na LV č. 136 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Jindřichův Hradec. Navrhovatel byl proto aktivně legitimován k podání návrhu na zrušení předmětného opatření obecné povahy. Soud proto shledal, že navrhovatel splňuje podmínky aktivní žalobní legitimace. (37) Pasivně legitimovaným účastníkem v řízení o zrušení opatření obecné povahy je ten, kdo napadené opatření obecné povahy vydal. Aktualizaci Zásad územního rozvoje vydává ve smyslu § 42 odst. 4 podle § 41 odst. 2 stavebního zákona zastupitelstvo kraje. Byť navrhovatel ve svém návrhu ze dne 19. 2. 2015 označil jako odpůrce Krajský úřad Jihočeského kraje, reagoval na upozornění odpůrce v jeho vyjádření k návrhu na zrušení aktualizace opatření obecné povahy, že pasivně legitimovaný v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy není krajský úřad, ale Jihočeský kraj, a to ve své replice k vyjádření žalovaného odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, podle něhož má soud v řízení jednat s tím, kdo skutečně odpůrcem má být a nikoliv s tím, kdo byl chybně v návrhu označen. Navrhovatel upřesnil, že podle § 101a) odstavec 3 je odpůrcem ten, kdo vydal opatření obecné povahy, jehož zrušení nebo zrušení jeho části je navrhováno. S ohledem na toto upřesnění již soud upustil od další výzvy navrhovatele, aby správně označil odpůrce, neboť opatření obecné povahy bylo vydáno Jihočeským krajem v Českých Budějovicích, a tudíž odpůrcem byl tento orgán a s tímto orgánem bylo také jednáno, neboť právě tento orgán soudu zaslal své vyjádření k předmětnému návrhu. (38) Vzhledem k tomu, že byly splněny procesní podmínky řízení, soud přistoupil k meritornímu posouzení návrhu navrhovatele. Řízení je ovládáno dispoziční zásadou, přičemž při přezkoumání opatření obecné povahy soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. Soud měl k dispozici od odpůrce spisovou dokumentaci a přezkum probíhal v intencích uplatněných bodů návrhu. Soud pro názornost dále připomíná judikaturu Nejvyššího správního soudu, kupříkladu rozsudek ze dne 18. 11. 2009 č.j. 9 Ao 3/2009-59, dle kterého … „zásady územního rozvoje se vždy vztahují k uspořádání konkrétního správního obvodu a zpracovávají se pro celé jeho území. Jedná se sice také o koncepční dokument územního plánování, avšak o dokument, který pro konkrétní území zpřesňuje ve vztahu k politice vymezení rozvojových oblastí a os, specifických oblastí, ploch a koridorů nadmístního významu, upřesňuje koncepci ochrany a rozvoje přírodních, kulturních a civilizačních hodnot území kraje; současně stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativních změn k jejich využití, a to vše s ohledem na konkrétní podmínky příslušného kraje. Zásady územního rozvoje kraje jsou stavebním zákonem vymezeny jako územně plánovací dokumentace a ve smyslu § 36 odst. 4 stavebního zákona se obligatorně vydávají formou opatření obecné povahy…“. Je třeba Pokračování - 14 - 10A 32/2015 připomenout, že v řízení podle § 101a) a následující s.ř.s. soud přistupuje k posuzování opatření obecné povahy jako celku. K jeho zrušení lze přistoupit tehdy, pokud dojde k porušení zákona v nezanedbatelné míře, respektive v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření jako celku. Jinými slovy řečeno, ke zrušení opatření obecné povahy lze přistoupit tehdy, pokud pochybení překročilo takovou mez, kterou vzhledem k celkové komplikovanosti řízení již nelze považovat za přijatelnou. Může se jednat jak o rozpor opatření obecné povahy se zákonem, spočívajíc v meritorní nezákonnosti nebo nedostatku pravomoci k vydání opatření obecné povahy či procesních vadách, které vzniknou při procesu vydávání. Rovněž může přistoupit ke zrušení OOP v napadené části, pokud v této části zjistí výše popsané vady. (39) S ohledem na výše deklarovanou zásadu dispoziční, kterou je řízení ovládáno a obsah námitek navrhovatele, kterými se ve vztahu k postupu odpůrce při vydávání aktualizace Zásad územního rozvoje dovolával třetího, čtvrtého a pátého kroku algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy soud poukazuje na skutečnost, že tento postup zcela platil za původního právního stavu před účinnosti tzv. velké novely s.ř.s., kdy přezkum opatření obecné povahy vykonával Nejvyšší správní soud. Tehdy bylo toto pravidlo určující hlediska pro přezkum opatření obecné povahy transformováno na onen pěti krokový test, kupříkladu rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005 sp. zn. 1Ao 1/2005. Vzhledem k novelizaci § 101d) odstavec 1 s.ř.s. již daný algoritmus není plně a bez dalšího krajskými soudy využitelný, k čemuž lze odkázat na rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2013 čj. 2Aos 1/2013 – 138. Právě s ohledem na výše zmiňovanou a nyní zdůrazňovanou zásadu dispoziční soud poukazuje na to, že navrhovatel sice tvrdí, že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem a odkazuje na třetí krok algoritmu a dále pak tvrdí, že bylo v rozporu s právními předpisy ve čtvrtém a pátém kroku algoritmu soudního přezkumu, avšak ve vztahu k takto formulované námitce zůstal navrhovatel svými výtkami z velké části v obecné poloze. Krok tři algoritmu se týkal přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem (procesní postup správního orgánu při vydávání opatření obecné povahy. Krok čtvrtý se týkal přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho rozporu (nebo rozporu jeho části) se zákonem tedy hmotným právem a krok pátý se týkal přezkumu obsahu napadeného opatření jeho obecné povahy z hlediska jeho proporcionality (přiměřenosti právní regulace). Proporcionalitou je třeba rozumět soulad opatření obecné povahy se zákonem, zda umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným legislativním prostředkem. Rovněž zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně. Touto otázkou se zabýval kupříkladu Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 5. 2. 2009 čj. 2Ao 4/2008-88 a v novější judikatuře se analýzou použití testu proporcionality pro účely poměřování zásahu územního plánu jako opatření obecné povahy do subjektivních práv dotčených vlastníků zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Ten vymezil několik kritérií, která tvoří aplikovanou podobu tohoto testu : a) zásah má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, b) zásah je činěn v nezbytně nutné míře, c) zásah je činěn nejšetrnějším ze způsobu vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, d) zásah je činěn nediskriminačním způsobem, e) zásah je činěn s vyloučením libovůle (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 7. 2009 čj. 1Ao 1/2009-120). (40) Navrhovatel v prvé řadě tvrdil, že akt označený jako opatření obecné povahy nesplňoval formální náležitosti vyžadované § 171 a následující správního řádu a nebyl zákonným způsobem publikován. Zastupitelstvo o Zásadách územního kraje nerozhoduje, ale vydává opatření obecní povahy, které musí splňovat zákonem stanovené náležitosti. Musí být dostatečně konkrétní v předmětu a abstraktní k adresátům, musí být srozumitelné a určité. Pokračování - 15 - 10A 32/2015 V dané věci usnesení zastupitelstva neuvádí, že je vydáváno opatření obecné povahy, ani neuvádí k jaké změně, jakého opatření obecné povahy dochází (číslo či rok vydání), ani není nijak číselně či rokem označeno nové takto vydávané opatření obecné povahy. Proto není rozpoznatelné pro běžného příjemce, že se vůbec o opatření obecné povahy jedná a může to vést k nesprávnému pochopení aktu pro běžného příjemce včetně důsledků takového omylu. Rovněž v rozporu s § 173 správního řádu nebylo opatření obecné povahy oznámeno řádně veřejnou vyhláškou, toliko v jakémsi odůvodnění vyhlášky je uvedeno, že Zásady územního rozvoje jsou vydávány formou opatření obecné povahy. To je podle navrhovatele nedostačující. (41) Soud považuje tuto námitku navrhovatele za nedůvodnou. V prvé řadě je třeba poukázat na ustanovení § 42 odst. 4 stavebního zákona ve znění platném v době vydání opatření obecné povahy, které při aktualizaci Zásad územního rozvoje na základě schválené zprávy o jejich uplatňování v měněných částech odkazuje na ustanovení § 36 až 41 téhož zákona s výjimkou vyhodnocení vlivů aktualizace Zásad územního rozvoje na udržitelný rozvoj území, které se zpracovává, jen pokud Ministerstvo životního prostředí ve stanovisku uvedlo, že má být tato aktualizace posouzená. Podle ustanovení § 41 odst. 1 stavebního zákona krajský úřad předkládá zastupitelstvu kraje návrh na vydání Zásad územního rozvoje s jejich odůvodněním. V dané věci byl tento postup dodržen. Soud ověřil z písemností, které mu byly předloženy, že Zastupitelstvo Jihočeského kraje na svém zasedání dne 18. 12. 2014 při projednávání bodu „1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje – rozhodnutí o námitkách, vypořádání připomínek, vydání“ - přijalo usnesení č. 396/2014/ZK- 14, z něhož vyplývá, že vzalo na vědomí informaci o zpracovaném návrhu 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, o uplatněných námitkách a připomínkách a výsledcích projednání těchto připomínek s dotčenými orgány a o přípravě vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, rozhodlo podle § 172 odst. 5 správního řádu o námitkách uplatněných při veřejném projednání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje dle přílohy číslo 1 materiálu č. 1, územního plánu 467/ZK/14, schválilo podle § 172 odst. 4 správního řádu vypořádání připomínek uplatněných při veřejném projednání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje dle přílohy č. 2, materiálu č. 467/ZK/14. Pod bodem IV citovaného usnesení rozhodlo zastupitelstvo kraje po ověření podle ustanovení § 41 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), že návrh 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje není v rozporu s Politikou územního rozvoje ČR 2008, se stanovisky dotčených orgánů a se stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj, jako orgánu příslušného podle ustanovení § 7 odst. 2 písm. a) stavebního zákona za použití § 36 odst. 4 stavebního řádu a v souladu s ustanovením § 171 až 174 správního řádu a rozhodlo o vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. Z toho důvodu nelze přisvědčit opodstatněnosti námitky navrhovatele, že zastupitelstvo překročilo meze své působnosti či pravomoci, které jsou mu přiznány zákonem. (42) Zastupitelstvo kraje rozhodlo o Zásadách územního rozvoje, respektive jejich aktualizaci, neboť z citace usnesení zastupitelstva kraje nelze mít pochybnost o tom, že zastupitelstvo kraje rozhodlo o vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. To také vyplývá i z obsahu veřejné vyhlášky, která oznamovala 1. aktualizaci Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje ze dne 19. 12. 2014 čj. KUJCK 73885/2014/OREG, z níž je zcela zřejmý obsah usnesení Zastupitelstva Jihočeského kraje č. 396/2014/ZK-14, kde je jednoznačně uvedeno, že Zastupitelstvo Jihočeského kraje dne 18. 12. 2014 rozhodlo o námitkách uplatněných k návrhu 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje souhlasilo s návrhem vypořádání připomínek uplatněných k návrhu 1. aktualizace Zásad Pokračování - 16 - 10A 32/2015 územního rozvoje Jihočeského kraje a rozhodlo o vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. Z veřejné vyhlášky je zcela zřejmé, že s ohledem na velký rozsah dokumentace, bude postupováno podle § 172 odstavec 2 správního řádu. Kompletní vydané Zásady budou zveřejněny na webových stránkách Jihočeského kraje s konkrétně uvedenou adresou a rovněž lze do nich nahlédnout v budově Krajského úřadu Jihočeského kraje. Tento text připojený k oznámení o vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje není z hlediska formulačního zcela přesný, avšak s ohledem na předmět oznámení, kdy bylo rozhodnuto o vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje je zřejmé, že sdělení o tom, že dokument nemůže být s ohledem na velký rozsah dokumentace celý zveřejněn je v kontextu oznámení srozumitelný a pochopitelný. Odkaz na ustanovení § 172 odstavec 2 správního řádu se sice týká návrhu opatření obecné povahy, kdy zákon připouští, že není-li vzhledem k rozsahu návrhu možné jej zveřejnit na úřední desce v úplném znění, musí být zveřejněno o jaké opatření obecné povahy jde a kde a v jaké lhůtě se lze s návrhem seznámit. Přitom úplné znění návrhu včetně odůvodnění musí být v takovém případě zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový přístup. V případě ustanovení § 173 odstavec 1 správního řádu je zřejmý požadavek na opatření obecné povahy, které musí obsahovat odůvodnění, správní orgán je oznámí veřejnou vyhláškou; opatření obecné povahy zveřejní též na úředních deskách obecních úřadů a opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky. Ustanovení § 173 odstavec 1 uvádí, že platí obdobně ustanovení §172 odstavec 1 správního řádu. I když ohledně obdobné aplikace odstavce 2 tohoto ustanovení § 173 odstavec 1 mlčí, soud zastává názor, že v případě Zásad územního rozvoje či jejich aktualizace, jinými slovy řečeno v případě opatření obecné povahy, které není vzhledem k rozsahu možné zveřejnit na úřední desce, musí být postupováno stejně jak v případě návrhu. Z toho důvodu je třeba vyložit ustanovení § 173 odstavce 1 věta druhá ve stejném smyslu, neboť by bylo v rozporu s účelem zákona, aby se návrh opatření obecné povahy vzhledem k jeho rozsahu z faktických důvodů na úřední desce v celém rozsahu nezveřejňoval, zatímco v případě konečného opatření obecné povahy, které má rozsah obdobný, by ke zveřejnění muselo dojít. V dané věci došlo k publikaci oznámení o tom, že opatření obecné povahy bylo vydáno, je specifikováno, že jedná se o 1. aktualizaci Zásad územního rozvoje, a tudíž je opatření obecné povahy konkrétně identifikováno a je zřejmé, čeho se týká a kde je možné s celým zněním opatření obecné povahy se seznámit. Je uvedeno, že úplné znění schváleného opatření obecné povahy je zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový přístup a na jaké adrese a rovněž adresa, kde je možné nahlédnout do opatření obecné povahy. Tímto způsobem je naplněn požadavek stanovený na opatření obecné povahy z hlediska jeho identifikace i způsobu publikace. V případě požadavku navrhovatele na bližší číselné označení je třeba doplnit, že byly přijaty ZÚR, které regulují území Jihočeského kraje bez číselného označení a došlo k jejich 1. aktualizaci. Veřejná vyhláška, kterou došlo k oznámení, že Zastupitelstvo Jihočeského kraje rozhodlo o vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje, byla vydána dne 19. 12. 2014 pod čj. KUJCK 73885/2014/OREG. (43) Jestliže navrhovatel formuloval svou námitku tak, že pro běžného příjemce opatření obecné povahy není rozpoznatelné, že se o opatření obecné povahy jedná a může vést běžného příjemce ke značnému nepochopení aktu, pak tato námitka se netýká konkrétního dotčení navrhovatele na jeho subjektivních právech, je formulována obecně a z toho důvodu ji soud ve vztahu k předmětu řízení konkrétně projednat nemůže. Ve vztahu k samotnému žalobci pak námitka týkající se ztížené rozpoznatelnosti opatření obecné povahy či jeho neurčitosti důvodná nebyla, neboť sám navrhovatel svým postojem prokázal, že pochopil, že jedná se o opatření obecné povahy, které bylo konkrétního dne 18. 12. 2014 vydáno Zastupitelstvem Jihočeského kraje, oznámeno formou veřejné vyhlášky na úřední desce i Pokračování - 17 - 10A 32/2015 webových stránkách Jihočeského kraje včetně jeho dokumentace i včetně možnosti nahlédnout do tohoto opatření v budově Krajského úřadu Jihočeského kraje dne 19. 12. 2014. Žalobce využil svého práva a podal návrh na zrušení aktualizace územního rozvoje. Případné nepřesnosti ve formulaci oznámení, jak bylo výše popsáno, nepředstavují pochybení takové intenzity, které by mělo za následek nezákonnost celého řízení a způsobu vydání opatření obecné povahy jako celku. Soud z toho důvodu nepřistoupil k navrhovanému zrušení opatření obecné povahy, neboť pochybení nepřekročila mez, kterou je možné vzhledem k celkové komplikovanosti řízení a s přihlédnutím k povaze rozhodované věci považovat ještě za přijatelnou. Procesní pochybení byla marginálního charakteru a nepředstavovala zásah do veřejného subjektivního práva navrhovatele. Tento závěr soud vyslovil při vědomí náročnosti a zdlouhavosti řízení vedoucího k vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje se závěrem, že procesní vada, respektive nepřesnost při oznámení o vydání opatření obecné povahy nemohla reálně zasáhnou veřejná subjektivní práva navrhovatele. (44) Pod bodem II odstavec 3 návrhu navrhovatel uvedl, že v průběhu řízení uplatnil dvě námitky či připomínky, kterým nebylo vyhověno. V další části návrhu pod bodem a) a b) uvedl podrobnější odůvodnění. Soud v prvé řadě považuje za potřebné zabývat se otázkou, zda navrhovatel v průběhu řízení uplatnil námitky či připomínky, neboť správní řád stanoví odlišný postup pro vypořádání námitek nebo připomínek. Rovněž stanoví odlišné podmínky na projednání a vypořádání námitek či připomínek. Ustanovení § 172 odst. 4 stanoví, že k návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném projednání ústní připomínky. Správní orgán je povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění. Podle odstavce pátého téhož ustanovení vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, nebo určí-li tak správní orgán, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné odůvodněné námitky ke správnímu orgánu ve lhůtě třiceti dnů ode dne jeho zveřejnění. Zmeškání úkonu nelze prominout. O námitkách rozhoduje správní orgán, který opatření obecné povahy vydává. Rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy. (45) Z citace právní normy je zřejmé, že k návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny uplatnit u správního orgánu připomínky. Pro připomínky správní řád nestanoví žádnou lhůtu, ve které by se měly podávat, tuto lhůtu by měl správní orgán určit ve veřejné vyhlášce a uplatněnými připomínkami je povinen správní orgán se zabývat tak, jako by přestavovaly podklad pro vydání opatření obecné povahy. To znamená je povinen vypořádat se s nimi v odůvodnění opatření obecné povahy. Správní řád předpokládá pro připomínky méně formalizovaný způsob nakládání s nimi ve srovnání s vypořádáním námitek, kde ustanovení § 172 odst. 5 výslovně stanoví, že každá jednotlivá námitka musí být rozhodnuta samostatně. Platí zásada, že správní orgán posuzuje vždy podání podle jeho skutečného obsahu, tzn., že je nerozhodné, jak je takové podání označeno, zda připomínka nebo námitka, podstatné je konkrétní posouzení správním orgánem ve vztahu k projednávané věci. V projednávané věci je rozhodné, zda navrhovatel uplatnil námitky či připomínky bez ohledu na to, jak je sám označil. Námitky totiž na rozdíl od připomínek musí být posuzovány jednotlivě a rozhodnutí o těchto námitkách musí obsahovat vlastní odůvodnění toho, jak s uplatněnými námitkami správní orgán naložil a takové rozhodnutí je součástí odůvodnění opatření obecné povahy. Pokračování - 18 - 10A 32/2015 (46) Identifikaci toho, zda se v konkrétní věci jednalo o připomínky či námitky navrhovatele, které uplatnil v procesu vydávání opatření obecné povahy, přináší § 39 odst. 2 stavebního zákona ve znění platném v době vydání opatření obecné povahy, kde je stanoveno: „dotčené obce, vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury (dále jen „oprávněný investor“) a zástupce veřejnosti mohou podat námitky proti návrhu Zásad územního rozvoje. Námitky s odůvodněním a vymezením dotčeného území lze uplatnit do sedmi dnů ode dne veřejného projednávání. Dotčené orgány a ministerstvo uplatní ve stejné lhůtě stanoviska k částem řešení, které byly od společného jednání (§ 37 odst. 2) změněny. Ve stejné lhůtě může každý uplatnit připomínky k návrhu a vyhodnocení. K později uplatněným námitkám, stanoviskům a připomínkám se nepřihlíží. Dotčené obce, oprávněný investor a zástupce veřejnosti musí být na tuto skutečnost upozorněni“. Podle odstavce čtvrtého krajský úřad vyhodnotí výsledky projednání a zpracuje s ohledem na veřejné zájmy návrh rozhodnutí o námitkách a návrh vyhodnocení připomínek. Tento postup je třeba použít pro konkrétní posouzení. Navrhovatel ve smyslu citovaných ustanovení není obcí, vlastníkem, správcem nebo provozovatelem dopravní nebo veřejné technické infrastruktury, ani zástupcem veřejnosti, z toho důvodu nemohl podat námitky. V případě jím učiněných podání se proto jednalo o připomínky, které správně byly v rámci projednání a schválení opatření obecné povahy vyhodnoceny jako podklad v jeho odůvodnění. Postup stanovený právní normou byl z hlediska procesního dodržen. (47) Jestliže navrhovatel pod bodem II. odstavec 3a) uvedl, že ve své námitce ze dne 9. 7. 2014 (jak ji označil) vyslovil svůj nesouhlas s trasou vodovodu (vodovodního řádu) V23 Neplachov – Nová Ves nad Lužnicí, neboť je plánován přes pozemky v jeho vlastnictví a má probíhat přes výhradní ložisko živce a štěrkopísku Krabonoš ID 324300 a nevýhradní ložisko štěrkopísku Krabonoš 2 ID 52716000, pak jednalo se o připomínku. Pokud odpůrce navrhovatelem označené podání – námitky posuzoval jako připomínku, byl jeho postup odpovídající ustanovení § 39 odst. 2 stavebního zákona. (48) Vzhledem k tomu, že jednalo se o připomínku navrhovatele, je třeba nahlížet na její vypořádání optikou ustanovení § 172 odst. 4 správního řádu, kdy je správní orgán povinen se připomínkou zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy, pokud je uplatnila osoba, jejíž práva, povinnosti nebo zájmy mohly být opatřením obecné povahy přímo dotčeny. To dopadá na projednávaný případ. Navrhovatel splnil požadavek, že byl osobou, jejíž právo, povinnosti nebo zájmy mohly být opatřením obecné povahy dotčeny, proto bylo povinností správního orgánu zabývat se navrhovatelem uplatněnými připomínkami jako podkladem pro opatření obecné povahy. Soud ověřil z odůvodnění 1. aktualizace Zásad územního rozvoje, že jsou v něm správně označeny výhrady navrhovatele jako připomínky a tyto připomínky byly vypořádány. V případě, navrhovatelem vzneseného nesouhlasu s navrhovanou trasou vodovodu V23 Neplachov – Nová Ves nad Lužnicí, připomínce vyhověno nebylo. V odůvodnění 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje je uvedeno, že trasa záměru V23 byla v rámci aktualizace upravena mimo těžené ložisko a je v současné době vedena v trase podél stávající komunikace a v souběhu s existujícím plynovodem. Je uvedeno, že další zpřesnění je možné v rámci územního plánu Nová Ves nad Lužnicí, kdy je možno vymezený koridor dále zúžit. Změna trasy mimo ložiska nerostných surovin je v daném území s ohledem na blízkost státní hranice na jedné straně a rozsáhlé plochy těžby a lesní porost na druhé problematická. Konkrétní způsob realizace stavby ve vazbě na zásoby nerostných surovin je nutné řešit v navazujících řízeních. Jedná se o technické řešení, které je mimo podrobnost ZUR. Toto odůvodnění je sice stručné, ale vystihuje podstatu věci a je srozumitelné. K této připomínce lze zdůraznit, že trasa Pokračování - 19 - 10A 32/2015 vodovodního řadu V23 byla navržena a vedena přes výhradní ložisko živce a štěrkopísku Krabonoš a nevýhradní ložisko štěrkopísku Krabonoš již v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje. Navrhovatel tehdy neuplatnil žádné námitky, ani připomínky, ani se nikterak nebránil. V 1. aktualizaci došlo pouze k drobné úpravě vedení koridoru tak, že koridor byl posunut a je navržen tak, že je jej možno v rámci územního plánu zpřesnit v trase stávající místní komunikace ve vlastnictví obce Nová Ves nad Lužnicí a vyhnout se tak z velké části pozemkům navrhovatele. To původně navržený koridor neumožňoval. Z hlediska zásahu do vlastnických práv navrhovatele je řešení, které přináší 1. aktualizace Zásad územního rozvoje pro navrhovatele příznivější, než jaké bylo řešení v původních Zásadách územního rozvoje, proti kterému se navrhovatel nebránil. (49) Ostatně ani v textu žalobcem uplatněné a jím označené „námitky“ proti návrhu 1. aktualizace Zásad územního rozvoje nejsou uvedeny žádné jiné konkrétní argumenty kromě „námitky“ k navrhované trase vodovodu V23, která probíhá přes výhradní ložisko živce a štěrkopísku Krabonoš ID 324300 a nevýhradní ložisko štěrkopísku Krabonoš 2 ID 52716000. V „námitce“ je vysloven názor, že dochází k rozporu navržené trasy vodovodu s ustanovením § § 15, 16, 17, 18 a 19 zákona č. 44/1988 Sb., a trasa je plánována přes pozemky ve vlastnictví navrhovatele. Ve stanovisku Českého báňského úřadu k návrhu rozhodnutí o námitkách a vypořádání připomínek je vysloven nesouhlas s vypořádáním námitky, k čemuž byla dne 20. 11. 2014 se zástupcem Českého báňského úřadu uzavřena dohoda o způsobu vypořádání stanoviska Českého báňského úřadu k návrhu rozhodnutí o námitkách a vypořádání připomínek uplatněných k návrhu 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. V této dohodě je uvedeno, že koridor pro umístění vodovodu byl vymezen již v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje, kde proti vymezení vodovodu nebyly uplatněny žádné připomínky ani námitky a vymezení bylo odsouhlaseno i dotčenými orgány. V rámci aktualizace pak došlo pouze k úpravě trasy vodovodu ke stávající komunikaci a plynovodu tak, aby zásah do ložisek nerostů byl minimalizován. Vzhledem k rozsahu ložiskových území v dané oblasti nelze nalézt trasu mimo ložiska surovin. Způsob realizace stavby a její návaznost na případnou budoucí těžbu je mimo podrobnost ZUR a je nutno jej řešit v navazujících řízeních. (50) K námitce navrhovatele týkající se porušení jím citovaných ustanovení horního zákona soud uvádí, že na řízení týkající se aktualizace Zásad územního rozvoje lze vztáhnout ustanovení § 15 horního zákona, k jehož porušení nedošlo. To vyplývá ze skutečnosti, kterou soud ověřil z písemností založených ve spise, že návrh aktualizace byl dohodnut se všemi dotčenými orgány, a to s Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem průmyslu a obchodu i s Českým báňským úřadem. Stejně tak návrh vypořádání připomínek byl projednán s těmito dotčenými orgány. Přestože byla uplatněna nesouhlasná stanoviska z pohledu horního zákona Ministerstvem průmyslu a obchodu i Českým báňským úřadem, tato stanoviska byla v souladu s právními předpisy vypořádána formou uzavření dohody o způsobu vypořádání těchto stanovisek a výsledky této dohody se projevily v odůvodnění 1. aktualizace Zásad územního rozvoje formou vypořádání připomínek. Další porušení navrhovatelem citovaných ustanovení horního zákona soud neshledal, neboť požadavky v těchto ustanoveních uvedené lze řešit ve fázi územního řízení, neboť z těchto ustanovení nevyplývá absolutní zákaz navrhovat záměry přes evidovaná ložiska nerostných surovin a v době vydání původních Zásad územního rozvoje či jejich aktualizace to nebylo možné, neboť v té době nebylo známo konkrétní technické řešení stavby vodovodu ani jeho přesné umístění v terénu. Navrhovatelem citovaná ustanovení se vztahují k územnímu a stavebnímu řízení a nikoliv k řízení o vydání územně plánovací dokumentace. Pokračování - 20 - 10A 32/2015 (51) Soud proto uzavřel, že odpůrce při vypořádání připomínky navrhovatele k 1. aktualizaci Zásad územního rozvoje dostál požadavkům zákona i konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu. V odůvodnění opatření obecné povahy je srozumitelně a přesvědčivě vyloženo, jaké úvahy vzal na zřetel odpůrce při vypořádání připomínky a z jakých konkrétních důvodů nemohlo být připomínce vyhověno. Z toho důvodu je vypořádání připomínky přezkoumatelné a je zřejmé, z jakých důvodů odpůrce považoval připomínku za neopodstatněnou, a nebylo jí možné vyhovět. V této souvislosti lze poukázat na obecnost Zásad územního rozvoje a stejně tak i jejich aktualizace, což je faktorem, který do značné míry ovlivňuje a předurčuje i nároky na obsahovou kvalitu vypořádání námitek či připomínek. Jak již soud výše uvedl, i přes stručnost vypořádání uplatněné připomínky je patrné, jak byla konkrétní připomínka vypořádána. (52) Pro úplnost soud připomíná v souvislosti při navrhovatelem obecně uplatněnou „námitkou“ rozporu navrhovaného řešení se zásadou proporcionality, že je třeba vážit mezi ochranou přírodního bohatství a omezením stavební činnosti. Při zpracování zásad územního rozvoje nebo jejich aktualizaci nelze vycházet pouze z požadavků horního zákona, ochranu ložisek nerostných surovin, ale je třeba chránit všechny zájmy území, což se v konkrétním případě týká veřejného zájmu zásobování obyvatelstva pitnou vodou. V tomto případě je třeba poukázat na povinnost respektovat Politiku územního rozvoje ČR 2008, která vyplývá z § 31 odst. 4 stavebního zákona, kde je stanoveno, že Politika územního rozvoje závazná pro pořízení Zásad územního rozvoje i jejich aktualizaci. Právě v tomto dokumentu je pod bodem 168 Politiky územního rozvoje ČR 2008 stanovena povinnost vymezit plochy a koridory pro rozvojové záměry v zásobování pitnou vodou. Jestliže navrhovatel dovozuje, že tento záměr je v rozporu se zásadou proporcionality s ohledem na zásah do jeho vlastnických práv v souvislosti s navrhovanou trasou vodovodu, pak lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2Ao 2/2007, v němž NSS uvedl, že určitý způsob využití území není výsledkem ničeho jiného, než určité politické procedury. Pořizovatel Zásad územního rozvoje je při této proceduře omezen zákonnými předpisy územního plánování. V rámci územního plánování má autonomní prostor pro své rozhodování. Jestliže je na odpůrci umístit koridor nadmístního významu a v dané věci se tak stalo po projednání s dotčenými orgány, kdy byla uzavřena dohoda o způsobu vypořádání stanovisek těchto dotčených orgánů, lze uzavřít, že odpůrce z mezí daných předpisy o územním plánování nevybočil. K zásahu do vlastnických práv navrhovatele může při vytváření Zásad územního rozvoje, či jejich aktualizace dojít, avšak takový zásah musí být minimalizován. K tomu může dojít i bez souhlasu konkrétních vlastníků. Z grafických podkladů vyplývá, že Zásady územního rozvoje jsou zpracovány v měřítku 1:50000 a právě se zřetelem k této skutečnosti nelze ani rozsah dotčení na právech přesně specifikovat. Hledání rovnováhy mezi jednotlivými zájmy je na pořizovateli dokumentace a soudu nepřísluší do takového procesu svou úvahou zasahovat. Sama skutečnost, jak uvedl rozšířený senát v usnesení sp. zn. 1Ao 1/2009, že existuje vlastnické právo k dotčeným pozemkům, není sama o sobě důvodem pro vyslovení nezákonnosti opatření obecné povahy, neboť vlastníci jsou povinni strpět i bez svého souhlasu omezení, která pro ně vyplývají z územního plánu, nepřesahuje-li určitou míru, v rámci jíž lze taková omezení po každém vlastníku bez dalšího spravedlivě požadovat. (53) S ohledem na to, co bylo výše řečeno, lze shrnout, že posuzovaný záměr není v hrubém rozporu se zákonem a lze se ztotožnit s úvahou odpůrce, kterou vyjádřil ve vyjádření k návrhu navrhovatele, že v napadeném opatření obecné povahy byla vymezena pouze navrhovaná trasa vodovodu V23, která může být při tvorbě další podrobnější územně plánovací dokumentace či v územním řízení upřesněna. Navíc je nutné poukázat na to, že soud přezkoumává opatření obecné povahy - 1. aktualizaci Zásad územního rozvoje, přičemž Pokračování - 21 - 10A 32/2015 v tomto dokumentu došlo k příznivější úpravě vedení namítané trasy vodovodu, která byla již schválena v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje a tehdy ze strany navrhovatele nebyla uplatněna žádná námitka ani připomínka a tato trasa přes výhradní ložisko živce a štěrkopísku Krabonoš a nevýhradní ložisko štěrkopísku Krabonoš 2 byla i dohodnuta s dotčenými orgány, kterými jsou Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Český báňský úřad. Drobná úprava ve prospěch navrhovatele proto nemůže být ani z tohoto důvodu v rozporu se zásadou proporcionality. (54) V připomínce ze dne 17. 12. 2013 navrhovatel dále namítl nesouhlas s nezařazením výhradního ložiska živcové suroviny a štěrkopísku Krabonoš ID 324300 do územních rezerv nadmístního významu v oblasti těžby nerostných surovin a žádal o zařazení lokality mezi plochy územních rezerv nadmístního významu. Uvedl, že přístup odpůrce, kterým odmítl jeho připomínce vyhovět, považuje za diskriminační. Odůvodnění nevyhovění připomínky neakceptoval, podle něho i když je obsáhlé, není správné a nedostojí zákonným požadavkům, neboť odůvodnění nemůže být pouhým jakkoli rozsáhlým a formálně perfektním slohovým cvičením, nýbrž musí být založeno na patřičných skutkových zjištěních a musí být zcela konkrétní. Podle navrhovatele odpůrce neuvedl reálný důvod, proč upřednostnil při zařazení do územních rezerv ložisko jiné organizace. (55) Soud z písemností založených ve spise, z odůvodnění opatření obecné povahy i vyjádření odpůrce zjistil, že bylo zvažováno zařazení výhradního ložiska živcové suroviny štěrkopísku Krabonoš ID 324300 do územních rezerv nadmístního významu v oblasti těžby nerostných surovin. V rámci hodnocení sekundárních, kumulativních a synergických účinků však bylo zpracovatelem v hodnocení vlivu koncepce na systém NATURA 2000 poukázáno na velkou roztěženost území a negativní vliv těžby na území Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Proto otázka byla řešena se zástupci Ministerstva životního prostředí - odboru geologie, České geologické služby, Krajského úřadu Jihočeského kraje, Správy chráněné krajinné oblasti Třeboňsko na Ministerstvu životního prostředí v Praze dne 28. 8. 2013. Z tohoto jednání vyplynulo, že pokud by nebyly vlivy na životní prostředí omezeny, hrozilo by vydání nesouhlasného stanoviska SEA Ministerstvem životního prostředí z důvodů významných negativních, synergických a kumulativních efektů těžby nerostných surovin na zájmy ochrany přírody a krajiny a soustavu NATURA 2000. Právě z tohoto důvodu bylo přistoupeno k redukci původně navrhovaných ploch a byla stanovena zásada, že nejprve dojde k dotěžení stávajících ložisek a teprve po jejich rekultivaci bude přistoupeno k otevírání ložisek nových. Touto optikou byla prověřena všechna evidovaná ložiska, nejen firma navrhovatele a ze skutečnosti, že v současné době nebyla plocha požadovaná navrhovatelem zařazena do ploch územních rezerv, neznamená, že se tak nestane při dalších aktualizacích Zásad územního rozvoje. Z vyjádření odpůrce vyplývá, že k vymezení ploch těžby na území Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko z důvodu dlouhodobého přetížení Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko těžbou nerostných surovin a dosažení limitů celkové těžby stanovených v platném plánu péče Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, Správa Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko odmítla zařazení tří nových rozvojových ploch pro těžbu do aktualizace a odsouhlasila pouze zařazení dvou logických územních rezerv, z nichž jedna je citovaná plocha PT/ K Krabonoš. Podrobné vymezení této územní rezervy provedla Česká geologická služba, která provedla i úpravu hranic polygonů vzhledem k první zóně Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko a Přírodní rezervace Horní Lužnice a skladebním částem územního systému ekologické stability. V této souvislosti nebyly řešeny otázky vlastnictví pozemků, ani vzájemné vztahy konkurenčních těžebních projektů různých subjektů. Vymezení územní rezervy je v zásadě koncepční záležitost a naznačuje dlouhodobou možnost pokračování přiměřené těžby významné živcové suroviny v konkrétním prostoru po dotěžení zásob ve Pokračování - 22 - 10A 32/2015 stávajícím dobývacím prostoru. Územní rezerva byla vymezena v rámci volných zásob ložiska Halámky v chráněném ložiskovém území ve třetí zóně Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko západně od silnice I/24 a v žádném případě nezakládá nárok na zřízení dobývacího prostoru, ani na povolení těžby. Toto vymezení prošlo SEA aplikovanou na 1. aktualizaci Zásad jako přijatelné. Detailní hodnocení ekologických kvalit dotčených ploch územních rezerv pokrytých různými kulturami (les, pole), ale přísluší úrovni Zásad, jen z části, bude podrobně řešeno v rámci aktualizací Zásad a v rámci EIA a správních řízení na konkrétní záměry. (56) Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo k návrhu rozhodnutí o námitkách a vypořádání připomínek uplatněných k návrhu I. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje stanovisko dne 12. 11. 2014, které bylo projednáno dne 20. 11. 2014 se zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu v oblasti ochrany nerostných surovin surovinové bezpečnosti a došlo k dohodě o způsobu vypořádání stanoviska Ministerstva průmyslu a obchodu. Z této dohody vyplývá, že v současné době není možnost záměr do aktualizace zařadit, neboť jej není možno dohodnout s dotčenými orgány. Odpůrce měl snahu požadavku firmy vyhovět v návrhu aktualizace pro společné jednání, ale právě s ohledem na hodnocení koncepce z hlediska vlivu na systém NATURA 2000, kdy u nových záměrů těžby na Třeboňsku byl konstatován významně negativní vliv koncepce na systém NATURA 2000 z hlediska kumulativních a synergických účinků těžby byly záměry těžby přehodnoceny. Jinak by nebylo možné aktualizaci schválit. Pokud by bylo nutno plochu vymezit již v této aktualizaci, muselo by dojít k vyřazení jiných již vymezených ploch. Požadavek na zařazení plochy navíc nebyl ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu po společném jednání uplatněn a v současné době by přehodnocení vymezených ploch znamenalo opakování společného jednání a veřejného projednávání a zdržení vydání aktualizace cca o 2 roky. Navíc záměr firmy navrhovatele v k. ú. Krabonoš nebyl v Zásadách územního rozvoje řešen, v Zásadách územního rozvoje vymezená rezerva P/K se týkala jiného ložiska. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o stávající těžené ložisko, byla vypuštěna a nově vymezena v ploše určené pro rozšíření tohoto stávajícího již těženého ložiska. Ochrana tohoto území je zajištěna zakreslením výhradního ložiska jako limitu využití území v koordinačním výkrese. Tato ochrana plní stejnou funkci, jako by plnila územní rezerva. Řešení v 1. aktualizaci Zásad územního rozvoje neznemožní případnou budoucí těžbu tohoto ložiska. (57) Odůvodnění vypořádání připomínky, tak jak je obsaženo v odůvodnění 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje je srozumitelné a zcela logické. Soud nesdílí názor navrhovatele, že se jedná o slohové cvičení, neboť poskytnuté odůvodnění obsahuje zcela konkrétní argumentaci ve vztahu ke složitému procesu projednávání opatření obecné povahy, kdy odůvodnění vyplývá ze zcela konkrétního postupu odpůrce, který požadavek navrhovatele zvažoval, střety mezi návrhem nových ploch pro těžbu nerostných surovin a ochranou přírody a krajiny řešil se zástupci dotčených orgánů a s ohledem na postoj Ministerstva životního prostředí, kdy hrozilo vydání nesouhlasného stanoviska SEA, v souvislosti s kterým by došlo k opakování společných jednání i veřejného projednávání, a tudíž celkového zdržení vydání aktualizace cca o 2 roky, a proto je nelze hodnotit vůči navrhovateli jako diskriminační, ani řádné neodůvodněné. Naopak lze poukázat na to, že navrhovatel pouze obecně vytýkal odpůrci vágnost a nekonkrétnost vypořádání připomínky. Zcela nelogicky je pak v návrhu bez dalšího vysvětlení v této souvislosti poukazováno na ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, kde jsou uvedeny požadavky na odůvodnění rozhodnutí o námitkách, ačkoliv v konkrétním případě se ze strany navrhovatele nejednalo o uplatněnou námitku, ale připomínku a navrhovatel v návrhu v předchozí části vytýkal odpůrci Pokračování - 23 - 10A 32/2015 nedostatečné vypořádání připomínek, přesto však v závěru návrhu odkázal na požadavky odůvodnění týkající se námitek. Ve vypořádání připomínky je rovněž srozumitelně vysvětleno, že posouzení významu ložiska (místní či nadmístní význam) a celkového výhledu využívání ložisek přísluší České geodetické správě a Ministerstvu životního prostředí. Právě s těmito dotčenými orgány byl záměr projednáván. Podle § 38 odst. 2 věta třetí stavebního zákona zastupitelstvo kraje je při schvalování Zásad územního rozvoje (či aktualizaci) vázáno stanovisky dotčených orgánů nebo výsledkem řešení rozporů. Byly-li rozpory případně nesouhlasná stanoviska řešeny uzavřením dohod, nelze na takový postup nahlížet, tak jak uvádí navrhovatel v návrhu, že odpůrce vycházel z jakési dohody s jinými dotčenými orgány. Právě tyto dohody jsou opodstatněny citovaným zákonným požadavkem a byly-li uzavřeny, nelze přisvědčit navrhovateli, že postupoval v rozporu s právní normou. Postup odpůrce byl správný a dostál zákonným požadavkům. Odůvodnění vypořádání připomínky bylo konkrétní a srozumitelné a bylo založeno na dostatečných skutkových zjištěních. (58) Při posuzování otázky, zda tato napadená část 1. aktualizace Zásad územního rozvoje je v souladu s principem proporcionality soud shledal naplnění kritérií vhodnosti a potřebnosti jakož i kritéria minimalizace zásahů. Pro věc je podstatné, že odpůrce nepřekročil meze dané předpisy o územním plánování a svou úvahu dostatečným způsobem vysvětlil. Taková úvaha představuje vůli politické jednotky, která rozhodovala svým orgánem – zastupitelstvem. Soud ani v tomto případě neshledal vybočení ze zákonných mantinelů a z toho důvodu je každá varianta využití území, která z těchto mantinelů územního plánování nevybočila, akceptovatelná. V procesu vydávání opatření obecné povahy byla volena taková varianta, která by nalezla rovnováhu mezi ochranou životního prostředí a jinými zájmy, v dané věci zájmem navrhovatele. Pokud navrhovatel v návrhu uváděl, že odpůrce se nezabýval technologickými výhodami a výhodami co do ochrany životního prostředí, které s sebou potencionální těžba nese, pak toto tvrzení neodpovídá skutečnosti, neboť z odůvodnění nevyhovění připomínce uvedené v odůvodnění 1. aktualizace Zásad územního rozvoje vyplývá jako hlavní důvod nevyhovění požadavku navrhovatele celková roztěženost území, kdy není z hlediska dotčených orgánů žádoucí otevírat nové těžebny štěrkopísků v dosud nenarušené krajině. Přitom způsob těžby v tomto směru nehraje podstatnou roli. Právě přetížení území těžbou s sebou nese reálné či potenciální narušení předmětů ochrany CHKO Třeboňsko včetně přírodních hodnot krajiny a ekosystémových služeb a krajinného rázu. Současně bylo odpůrcem uvedeno, že právě zvýšení tlaku na otevření dalších dosud těžbou nenarušených území a překročení přijatelných limitů těžby v tomto velkoplošném zvláště chráněném území přináší konkurenční boj o využití ložisek. Rovněž bylo v odůvodnění připomínky odkázáno na správní a soudní rozhodnutí vydaná ve věci povolování těžby v prostoru navrhovatele, kterými bylo udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Krabonoš 2 na výhradním ložisku B324300 Krabonoš zamítnuto. Zamítnuta byla i kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu, kterým byla žaloba navrhovatele zamítnuta. Současně je nutné zdůraznit, že ochrana území před zástavbou je zajištěna zanesením výhradního ložiska jako limitu využití území v koordinačním výkrese. Tuto skutečnost navrhovatel nezmínil. V celkovém kontextu soud uzavřel, že při vážení důležitých zájmů a porušení zásady proporcionality v konkrétních navrhovatelem zmiňovaných souvislostech neshledal exces, a tudíž nedošlo k porušení zásady proporcionality. VI. Závěr, náklady řízení (59) Z důvodu výše uvedených soud uzavřel, že jednotlivé body návrhu shledal neopodstatněnými a 1. aktualizace Zásad územního rozvoje obstála i při prověření testem Pokračování - 24 - 10A 32/2015 proporcionality. Z toho důvodu soud neshledal důvody pro zrušení 1. aktualizace Zásad územního rozvoje jako celku, ani alternativně navrhovatelem uvedených bodů této 1. aktualizace Zásad územního rozvoje. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 101d) odst. 2 návrh navrhovatele zamítl. (60) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému odpůrci náklady řízení nevznikly, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání návrhu nařizovat jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. května 2015 Předsedkyně senátu : JUDr. Marie Trnková v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.